Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Nov. 13, 1907)
J03 V KLADEK: Na hrobech indiánských? 4 " f ýcm NvoboduA a přec tu beaprllvl jiik UoHuňU(i neviděly f světy! zmar každý krok a zločin krvavý a každý hles vltcz-tio oiduvy iikřek divoký jej nozuul barbar ani nit zflcenln&clv Icíma před sta -lety Když ni viiňl i tyrn itoupa Mjt u d prachu ván ílapc poroby tu ku poplachu vSochny zvony bijí kdyi divoch padlých tanči nad hroby tich co mu v hrdlo suml tlukll no tu divokou jo šelmou rudý mv a (lti HtraSíto tou komedii Vínk tento lid jen tluk' vl v náruč když po kupkách no krve umuéí n v nrdeo dnižue prosté otevřeno se jako v posměch ' olova kun vicno ba na jidiu kdy hrobech pnuklctft vítézna pUŮ hurormke' víc liýkfl -— toť do pralesa vnikla oHvéta a přec II kdo } bezpráví to říká to "lichý rttlocit" to romantika"! Lei budu pnut vSiik lichými no ilovy vMyť vidél jnoirt tu zem jak čarný raj n jezery modrými žo azurový uidh' nimi závodit jon nebe kraj a v besed nu tMi hb tmavé Intty třpytl u táhnou v dál la vrcholný ten lán když íluno zář se po nřrn rozrovHI jHt juko rozvlněný occan a ptáče kudím suku na Širokém u zpév ho míní v každý vřtru dech a kro v i (trnu velkým zírá okem íi imhou jako struna tepo' "mech A z pod větviny dlouhá' tniavostiíme nu roky proudí íiaté křišťálové': jak slza když e 2 pod oboří řino A vodopády barvě vo duhové so utřibrnýml patiny v roklt liji a v kvfity lučí perly démantové a plni ley Šumnou melodii A prérie ty dálné bozmfcrné h tím pestrém kvétů plných vůní ivltu a umy — diamantů v malachitu — n toto v7)cf ta krása neobsáhlá eo ní Je tam kam veSe ruka Ráhlaf Kdo wigvam tttál se táhnou do iira u líhnou vnfie města jako houby' ' a v lesích pádná houká sekyra ' a innoži deiuié vala dílo zhouby a z lesů plot prérií rozřež a po jezerech letí parní írouby a roznášejí vakj loupeže Va vSeehno- vía jste obé osvojili : u k otroctví sl ikladlí pod nohy z vá každý svou zve tu neb onu míli kdo díl má zemi té y ubohý! Kde osvěta í ' jež dána temnot robuf " Jej vyStvall jst odtud jako Jan #o nemá místa pro uvé hlavy mdlobu 1 ii I _ 1 1 li - i Jf 1 t_l jej "runou vuuaou uuvtmue uiuuu a příňtl rok jej vy&ve vaše zbraň to pro dollar ten klet buď o néj prací když jedno lidské srdce dokrvácí Kde oívětaf tak ptám e jeité jednou Já viděl lid ten před voíimi domy jak žebrákovou čekal' tváři bídnou ' a marné čekal ven až po ním shlédnou a bodí drobet -spadlý pod stolyi a div že srdce pří tom nepuklo mí: syn zem té žebrácké o holi! Volnost juto sobě zbudovali tady evropnký otrok zdání o ní nemá vfiak střlsnžnu ji krví vidím víady dnen v minulu— a 'budoucnost jo nčmá i A buďte volni víeho zo světa ' In z prachu k vám zřít budou otroci svítiž vám ta vaS osvítá ' ' jak nové slunce tmavé do noci a stavte-vSemu co jo lidské trony Že řekne rozum "Bpasili jst nás" ít r1n lídxké nebude so vás ni -ÍAdnou ctát: "Kde padlé miliony! Kde Ábela ji nechal Kaine- vrahu!" Kdo za vás odpoví v tom vaíem blahu kdo ze svčtlé té záře kolem wavy vás rudého paprsku hanby zbaví! Hany Kvapiíoyé- ' Na bílé skále osaniélá lesa v modravých dálkách com! vyhlídá ZftítJtía sikJc drutka Vu((lova KUida Halali halalil Vlny se ozvaly Na břehu telí Ififira vyvržená ' vzácnými opály K Itorkýt Za Hanou Kvapilovou ' IstilT MANY KVAřlLOVÉ jak 1!1 dříve ťnnáwili jmie vs iprifiek staré 7P° u ' tnLxA USlHiřSdtDT SUUUI1 Kvartům ' JM" dokuna- liiuyai aJ iJl ? w8i# P'4i ti jakou vzácnou dusí byla zesnulá umčlkyné tak mnohdy v českém svfttě nepochopená pro tý své krásné vlosť noHti pronásledovaná Kulhá JoŽ vy jde JeStě tohoto roku bude obsahovat! také drpbnou její belletrll již druhdy tu a tam otinkla pod pseudonýmem Mnja Hana Kvapilova byla čistá ve licc skromná duSe a svými vzácným! vbiHtnoatmi vysoce vyvinutým citem pro fintí mněni a knou značná vyíl rtula se nad úroveň velkých umňlkyú Není tudíž divu že ťimrti této # velké slovnnHké herečky tak mocnu rozrušilo český ba i cizí svět Drobné ukázky literární Její práce doplnili jnmo po kinl íiifurijíiico iiuí) sáhaly poznámku ml tnk aby' mnohé bylo pro čtenáře jasnřjSIm Ctěte ty črty v nichž jo tolik myšlenkového bohatství a potom pochopíte význam slov jež druhdy na psaly "Národní Listy" pM příležitostí jejího pohřbu v krematoriu v Hnské Kamenici "V belostnomj zlatém mi- té Blaženy jMme ji vyvezli % loktu rod ní zemí" — psal tehdy referent "N6r Listů" — "abychom sesmutnéli pamfitku její vrátili domovin v podo bé hrsti šedého onoho prachu z né liž vzlétl l'hoenlx v popelu va který ment sn vie co smrtelného! 1'osledni oplakali jsrno mrtvolu a první pozdra vili nesmrtelnou — ne sice oním ne přehledným zástupem jaký provázel jl l'rahou ale ví-rným hloučkem ctltulu a plátci nesoucích Jl ve jmnu víeh kdož vzpomínají i za hranice poslední pozdraví "Ave anlma jda!" Té chvíle je jií po víeui co bylo lidské ho u Hany Kvupilové! Žhavým goysl reni nfiruéim plamenů objata předešla o celá desítiletí obvyklý osud télesné schránky uložené do lunu zemé splni la Ideální ono okřídlené "Memento homo quia pulvis es!" Váak to co bylo u ní božského nemohlo býtí etrá- ceno žádným žárem! Veliké postavy překročením záhrobí stávají so nevidi telnými ale v představách naftleh žiji s vzneseným a nadpřirozeným kouzlem které ohetkévalo skráni jejich za živa gloriolou Cítili u pozorovali jsme vil- chni kdož jsme ji ctílk jako nejvétM soudobou dramatickou umělkyni a ve lice vzácnou deskou ženu že od chvíle kdy všemocný reŽisír odvolal ji s této scény odchází od nás tilem ale při chází mezi nás jasem silné čisté duita Jejímž šťastným i nešťastným ádéleffi bylo TJmřní — Přítomnost zá rmutku a okamžité hoře jež svíraly nás všechny jako železným kruhem v trp ké chvíli přeměny tíla v popel mo (I ohni zmizely ale zůstalo po nicn cosi v "prsou jako zkamcnélá slza líto stí proti ktáré není ubráníní" — A porozumíteli tím krásným její ér- tám"při jichž tvoření často zachvlva- q se srdce oné velké bytosti bolesti a Žalem budete jí — třeba už mrtvou mltí tak rádi 'jako my kdož jsme jl 'znali a kdož míli jsme příležitost oz nati vzácné její umíní nevsedni Individualitu J'řed časem plamen se žehl tílo dobré té bytostí Zůstalo o ní len trochu popele a památka či stá a svatá na Širokých vodách Črta usána bvla na lodi jedoucí ze Řtockhoímu do vnitrozemních průpla vu v roce 1W0 Jlana Kvapilova Jnu- a zvlaStní láskou k severním krajom i zvláfitní silou působily na ni norské fjordy ovanuté kouzlem smutku Bnad to byla snaha aby poznala ovzausi Ibsenových dramat v nichž tak ne síetníkráte slavila své triumfy jež jl tam táhla — " Vábila na jevitíté vlny severních fjordů" napsal o ní spiso vatel v posmrtní vzpomínce Z drob né črty této vyzírá vzácné porozumění pro nálady duně i srdce AToři! chladlo stydlo osaražlo Daleké ley dýchaly parami jež houstly břehy západu zčernaly atromy barvily se pohřebné pra vý břeh usínal ve mutkti a bez hnutí' a klid jakým jen moře httwic 'jfmnl srdce Bezdřky roz- NknH vřpomínáá srnutnyca vil iÍYDtir vieíio vzdalnjícíhó s jak ty lesy u hory víeébuo poko- řenl minuiOHii uoiKne e ciivuko vým návratem Hrdce" a přešlfi ho- ř lehee nroIHÍ tvou dusí mic vaku- I poslední bolest vrátí e znnva a Waulčkv vznomene4 du- i ieí ti neivíc uuliíila riacliet- nl lof plula ttSe xdloulut al jako osud Za preileslelio tápauu !uiíiin nanadlo nS I řa takové ho večera w řr#dilo m v elovi ku íidnuJtíiií Kdvby tul floVťk jp hi avřdomi je tik ťttiít no pro tít! taková arTf mt lei tiK'i 9 auad by neuncd moka drtici j ho duAi A kdyby přecf pniri mí by ivou očistu DOFII PftlTELI lludc usi málo komu známo' Žo do pls tento platil Karlu Horkému spiso vntell a kritiku Psala jej — jak dru hdy napsal Horký — "bílou a neklid nou rukou" dne ti března ll06 pod dojmem zlomyslných útoku na evítlou tluAi tu v níkterých časopisech člnň ných Horký tehdy ozval so proti tím to Impertinencím Míl pravé poroz umíní pro Její individualitu i umíní Jak nejlépe dokazuji řádky nekrologu z Jeho píra: " Umřely v nl dvé ny Jedna Ilsna Kvnpilovn stravova la se v tíchto výhních vládního dne' kn a druhá Nora Mdju Elllda tm vllela se podle ní pro velké zářivé zítřky vábila na Jevišti vlny severních fjordu zapalovala veliké ohno čistých lásek a rozhazovala slunce hrstí jako rozsévačova milenka Juko zena ne míla dítl ale vstoujdla ll na Jevlsté to svojí Norou poddávala se s rozkoší my steriostiím silám svého zvláštního umé- til a její klín chvil nádhernými iy stými početími celými vlnami mateř ství Jež zalykaly celou Jejl bytost n učily muže znátl Ženy a jejich mysto rle" 7i kiáxného tohoto dopisu vyzařuje skromnost veliké umílkyní "Tak sl myslím že ml Jeíté tuze mnoho schází k umíní celému" pllsi skromné tn kte rá svým velikým umíním dovedla po kořovat ta která ssebou na Jevlsté )řlnáíela kouzlo a Jej byla ozdobou nej vítAÍ české scény pražského Národního Pivndla V dopise označeni moskevMl jcrci vystoupili pohostinsku po tří ve- řory v pražském Národním Divadle oňskího roku a svým krásným umíle- ckým provedením zejména Gorkého dramatu "Na dní" a Čechovova dra matu "Htrýíek Váfta" získali sl sym- nthie víech českých duál majících ro umíní porozumíní # # Žíla wm pohlední dvfi léta jako ve vybnanství nebylo-li prácfl v ilivadlíí jsala mm e uaMeno doteku Zínltávala jHem hamo- ou ninolio a zdálo m mi m jnem runám unikla dálo m tak Vi dím Že není prahu který by člo- vřka tieliraml Tím vžtňí moje udivení la na- ěel m vlovřk nevoříeí faxi tím zmatMioMtem nepravdivým od borným řlovřk cwtvho hrdee ma jící odvahu jasnr? poctivS zakřik- Dout Muwl byste stnáti cely mňj livudelní život za tich oHinnact et co hraji abyste pochopil čím jnou mi Vtiío wlova Vidíte mno uze velkou nic neb tuze málo mohla jHetn v daných pomčrech udřlatí Kiind ani ve mni více ne- vlo Ale chtřltt bych chula ce- ou ditáí srdcem každým nervem pokořit we umřní ztřtitit w v nřrn docela Vyplnění tohoto ideálu uvidíte bohužel! ) u cizích hercfi Do sáhlo toho mohkevhké umřleckó divadlo Nezamežkejte prosím Vás ií íi i jediného předutuvení tnoXno-li Uvidíte ncjíiatJíí obřtí jakých je krásný clovřk schopen MohkevMÍ' Mu jedinou bytostí krásnou umravněnou oemténou Myslím toto že dokázali jen li- dó veliké kultury duíevní lidé veliké noblexy literárních kvalit odchování literaturou 'Dohtojev- Kkého Tolteho Čechova atd Nezapomenete Bavické Btanislav- kého Artema Knipperové Kače oval Není bolestí na svřtfi není krásy kterým by tito lidé nero zumřli jichž by nechápali Zve dli umění na nejvyftSÍ horu eito vou kde vše je až prázračno zdáleno malicherných zmatků ži vota Podivuji umem jako eenei křftťálové ' fi rozřešené na (xtíehw nám vSem pndAvnji je do brotivé něžnř Nemela jcm v žádnřm divadle dosud tak řistý loiem jako v moskevském dá- lo s' mi po vsem utrjenl ie je nutno radost u lt jeli taková krása na avřlř A nejen já mlh takoví wlnó pteity ale ostatní všichni kď2 v umřnl íijí Kdyi jsťtn s nyní t iiorlína vrátil a iMU VáS vláurk připa dala j-wm sl jako nťkdo komu ne iHoloulrtid bylo mnoho darováno Tak st myslím le ud jit tmo tuiudio mdlili k uméid eelímu a U UúiO doma nikdy tla)mmiti nebudu itnřt! ZE SLOVENSKA Všude yiováíkové pokoře ní ujahuejii tmí necítící svého podružného hanebného postavení Hyla jsem dnes v kostely znáte ten krásný obrnz — na levo žcuy na pnu o muiží v prvních lavicích staříci jedna hlava rázovitější než druhá ženy v bílých loktu- áíeh vsiehní modlící mj n horou eiifi věřící všichni cílili svého bo ha jeho blízkost všem se proje vil v zbožné krářie Ty dívčiny barevny a plny bujného mladého mládí tvořily kopičky divokého máku tak to všechno hořelo syté plno toužené ho chtění Knřz mluvil jejich řečí slovenskou a když so všichni rozezpívali přehlušujíce odporný skřek předpévékfl cítil clovřk Že je s nimi jedné krve žo je tn říbuzenstvo že jejích bolest je naše bolest jejich liti tibu n5í hun- ou Neméli jsi-m tušení ze ves l'í- šťany je tak daleko od lázní kdo lydlím a na radu dala jsem se do vést vozíkem slováckým víte Irožkou kterou táhne řlovék a strká Ičlovék Zdála se mi nomož ným ZHpíáhnout do vozu lidi ne chat se jimi vozit a bylo mi po- rvé do pJace a horko studem — ale vidím necítí ničeho a jsou spo- tojenh "raní velkomožná rádi jích vezemo i velmi i jiných co ty necheelil" huo se a bláto roztfékido Htí na vše strany Jeli sme dlouho víc ne? pul hodiny! KatnJína — Blovák jenž táhl "tak sa volal" — teklo ntydéla ýif-ui se a horlila prdč že nepoví- Kli jak to daleko žo jsem myslí- a že je to jako k lázním Bmáli se povídají: "A všuk velkomožná umí priložiju ruky brškáml" Ovšem jsem jiřiložíla hodné za-j sloužili tnké honorář a za to mi vyzdobili kořárek velkými v Čt ve-i mi kvetoucí lípy Vétve byly dlou- ié nevešly se vyhnuly je tédy ven okny které jsou v předu a ne io stranách vozu a lidé e dívali a divili se eo žo to vezou za tro meček Za smíchu přijeli k domu a mné bylo za né líto a tak nřjnk iokořené Mluvím do nich vy- svřtluji poučuji ukazuji na Ma- iary Nčmce na židy kteří z nich zrovna ssají — nerozuméjí a jen e tumívají l'ak so židovy ko řalky napijí u zpívají mutné krásné písničky Clovřk by si zoufal! Naproti u kaple sedí babka zkřehlá v dešti když hřmí a bií- ská sedne a ékrcí ao pod veliký opol u kapličky pořád zpívá na růženci a neví už ani jací byli její rodiče zemřeli-li sourozenci čí ne Ta se vždy diví mým Satfim a 'íka: "Chodzte dušička moja ku mne do gvétla (lidé nemocní zapalují veliké svíce před sochou Panny Marie v parku nedaleko kaple tam stařenka hlídá) jaký to ma jú parték a voňavá hú ma teří dúska tak voní po búrec a z laleka sú z daleka od raorat" Nevysvčtlím jí že mluvím je jím jazykem a že mám ji ráda Vrtí hlavou starou jako poražený kmen stromu a teď začne nauče- rntt modlitbu dčkuvueij "Blaho slavcna paiiun af žehná nech ma jů šohaja a dziuée" a zan už nic neví a žebrá na někom já od cháím a nikdo k ní nepřistoupil VZPOMÍNKA Z MLADÍ KDYS VY- 11 0 ft ELO NÁRODNÍ DIVADLO lti každé s objíiuným balí čkem pod vhll proplétaly se krámky ovocnářek na trliStl Aui barvu niti vlné vsrho toho krárt m'ho ovoce jich nelákaly j nemilý dne toho chtivého lačného pohle du ehiulýeh détl ucmíly také la skomin Imv aui hladu nepocítily thba ( odešly bei snídán Krám byl dud lavřfii Htydíly im stát u dveři jako librácl i pak jim ul ruce tíží uvadly Veíly do pro tějšího domku složily ranečky na z'm a cekaly Nřjaké lzami pro sáklé nadšení nřjaká hrdá občta vost posílila u vzpřímila Spatné Živená sesláblá jejich tMíčka Hteiuiniíer: malý tučný človí éek se širokým býčím týlem zr zavou hlavou h tváří pihami skro penou vychytralou n malými er nými jako rozžhavený uhel uviti- vinu -ntayi vzuy icn avyiíij n uuy V itej)oimru urostlými že se zdá lo jskoby nosil cizí (silné tčlo na tenkých svých nožkách Chodil vždy v nejvétfiím kvapu jakoby uhánél za nřéím eo mohlo mu u niknout snad profil "— ztratil se mu nadobro h očí Taková za tvrzelá a nedočkavá vytrvalost Zi-" dovska v ncm byla Mel vmtf krátké prsty celé porostlé Červe- lij lili VIUU) M4J mini r vuuic O nápadní červené rty zkažené zu by a prskal při řeči ftíká se tó skoro o každém Židovi ale tenhle irskal jitČ a moc ' Mluvil vysokým ostrým hlasem ako kiiyz malinky ziy ihh střka rsty mnul silný zlatý fetČz vel-1 kým nevkusným rMetítkem al nk jakoby peníze odpočítával To nebyl človék to byl zisk jenž' pojal podobu židáka Hrablvost podvodná bezohledná páchla od neJio zrovna určíte hezuzdna la kota vylézala z jeho' otčí jako vlh ký plaz Olizoval nslintané rty a )ovídá: 'Musterkartal Kdo ly Sel že se platí za musterkartu? To e 1c umíchu Nemohu za to že irueovalí celou noc: méli radši spát já na to nepospíchal A když potřebu jou peníze proč nedělali ueco jiného eo se jim zaplatit' muÁíf" Hoch smrtelné zbledl a hrdá zlost pokřivila jeho tvář Hýl v ' é chvíli nápadné matce podoben ' 'Nepotřebovali jsme penéz pro sene reKi pysne uyiy určeny _ f _ I # f 1 V lili i k nččemu jinému A nechcte-ii zajlatit nám dejte 'čáatku třeba' svým jménem na nové divadlo I" Nřeo avezlo e kolem uslinta- ných rtň řekla bych málem jako útrpné pousmání Ilozhlédl m po ostatních pak se rozchechtal a dopadal bezvládní v křečovitém kašli na židli Zena jeho vyzáb- á mlada také červenovlaaá ži dovka zlostné hodila kartánem a urážliví hg na náa podívala a pří ručí i učedníci bezohledné se smá- i s pánem Ne snad z přesvěd čení spíše z tokajské íwlužnosti k chefovi ' V "Vlastenec l" syčel žid spíše v křečovitém smíchu "Dřít se dřít a pak to rozházet! Co je mi do divadla! Když nebude to bu de jiné a chci-li do divadla jít iniviím zaplatit vstupné tak co? ílázni Ceši od huby si utrhnou a jiný to vstrčí do kapsy " 8TAŠA BALETKA "Poslouchej Stalo nevydržím sedét na sedadle l Podívej se mi do očí a neusmívej e pořád po dívej se : musíS přec uhodnout co e ve mno déje 8rdce mi roste cítím jeho rozpínání když tž vi- lim tak polonahou UMiuvavuii na hoře tančit!" Htaša so zasmála koketním fuuí- eltem zvláštním jen jí jenl při- pominal drobné perličky prudce vystupující v šampaňském čerstvé nalitém skřižila nohy nad kole na tak U lehké baletní aukničky rodeehly s na nl jako pýři nija kého kvitu přimhouřila oči a ati kla zuby tlo spodního rtu Vyskočil objal ji rameny ja koby ji chtřt rořdrtit a vi&nivS ji líbal úta oči ramena i nichl in?šnA níťký živAtek koro jií kltnul Neb-átnl im jeu íkldy chovala v drtícím jeho caruji ko- nevili ni Himua a zruiy lOJiy trslým fiHhfin mailiv inu vy ciuU Iv j( pimakal laty
