Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Nov. 6, 1907)
11 1 m x ň 1 JAN KLEC AND A: Páter Vojtěch VESNICKÝ TuíntiZ- ttklrn roniAnif t iij'i'-iif jun iiv nm ii'wini' i 'a domluvy naSe nedá a my lio llli i'i iiim ir M"1' j ' v 1 1 r n? Tni 'ráva že v nocí éctníci hledali dvoreckých Karla a kdo kdo líto al mlynáře i Vojtěcha Lidé při sázeli projevit hvoií nouMrant a yzvédít xiio bližního A každý vídíl nijakou dohrou radu nebo 1 A 3=r 1 "vpravo val Že ho mu dnen nebo JI „AřAn li i 1 t )Jfím &ítii vídíl plížit ne temnou '-oMavu jŽ nemohla bytí nikým rnym nez niouanym uprcniiKem ve mlýní vSom tím povídačkám vněm nevři ili ale přen to nemo Mí no zhorttítí obavy Že Karel je ?fí přijde — — ~ Tak- JoMfek Klabubů zanlceh )Řío mezí lidem vypravovalo í ýl'rva ° pátrajících íctníeích tal i f dráždila jeho chorobnou my! fa utekl z domova a několik drift noeí potloukal ne kolem obce a po 'enich nlídí po rtvém nepříteli Sta ý Dvorecký jíž podvečer ani 'a mlýna nevycházel ale rieziwlecli nosním tíeliHii volání pomatence Když vwak uplynul den za dnem Karel ie ix-dostavoval a odniku iifbyl hlVhí-tí fa by byl upadl l A-iíkfím do rukou uklidňovaly h i(VMi h na iiprcjiiiKi w záporní -i Doptal ? nepoeliybnÍ! za hraníee Z ii to mu každý z plna xrdwí přá y M k vůli Mariinu Dvoreekemu 'A on? Skodolib5 nechuti proti (ířa dům jež h(hví h? vždy oehotn1 na vh( ránu pronledovanho iJVJa zane íioe a ve miyne i jíž palo„ Jen mlynář trn fanon v'h Vojtřehem HctUli jetí zabráni ii juzhovor když v tóra ozval na na ' dvoře Stkot tmi Ztichl vSa lit v W i dvoie ieKot pna íhnerl a hlyw-tí bylo 1'icM kroky l po dvoře a pak cvaknuli kliky v "Karel" za-ptalí vSíchní jed ' - řím dechem "t- V otevřených dveřích čeledníka zjevila e pontava Ityl to Karel h H h]ňt-i vraženou do týla v Šatech ji ry'drariýeh výrazem vyzývaví ífho uMívokdio vzdoru na tvářích f triií vymizel jaiío Kivane zvire roz ÍKlráŽ(lín' uh naiié alo hotoví kaž fdu chvílí vrhnout i w m na wví priUHlidovatcle Vojtech a Frantína zůstali w l t břiirirazeni pohledem na hroz rh ' zjev mladího muže jenž vypa ř M jako zbojník 1 "Karle!" vzkřikl Dvorecký f vzpamatoval hc první "Vešťast- vniKii co iu cnceur f :4tóJu chci Sví peníze vzká val jnem vátu rřee" odpovídá yal jnem vátu rřce" odpovídí vzpurní a n]tom hroziví "Jak můžeň si em odvážit' 'ž nevin že til tu hledají í" Uiivažiti zvolal haní po 'níždéii t(tu hlovfin iodkl4d!e i i - lnu ovw ni jiný miivhI "Což nejdu A'omů a nejdu pro isví?" f 'Tvůj domov není teď zde uv tam kIe má b ti - ri ' '£ví peiiíe ehei - a nechrne l íuviní! Vím e IvkI mne vy Siehni víď'li raději jinde I" roz U Yú m- uprchlík ''Sví penUe? A mvhlU ty že ř liovám tukoví Mimy donia abych fj je na okniuíik im-hl vt platit? minu ilíiiu ti íhivh umím dONrat in hranice " '"NVMolnuvejte! (Vi vínku l' V piliírt iiúte!" hrniví odpo I Iři zbůjník OviUffký V Úlktti Mtlťf fcvrho hlcdl mi m na J Um jknly nich hledd ridy pninm'1 Krcl §5 EOMAN -—4a f w p-['{od u) [iiAoiozodz "Co jí ptáte f" rozkřikl h "Jmou to mí peníze íí nejMiii?" ' "Nezapomínej kým mluvíš chlapíe" zvolal Dvóreeký vzcho piv hv h lavice "Míj rozum Karle" vmíníl m nyní do řecí Vojtích jenž poaiid mU-ky tu cdíl "Kozuni rozum?" zbfeíle křííel Karel "Hpíklí jste tu: proti mni vSíehní abyste mne připravili o peníze f" "VSíchníf Kdo vfiíehníf" hro zíve zeptal mlynář — "Vy vy vňíehní i m ní 'tou behnou jež ván omámíla — — " "Mlí mlí bídáku a ani xlova víc" rozlítil ho mlynář a žíly na jeho íele mu nabřhly ' Krantína a Vojtích vyskočili aby e poHtavilí mezí otce a xyna jíž jakoby ho chtílí na xebe vrh nou tí Karel jenž patrní byl n' nekď přihnul "na kuráž" neznal m a takí tarý mlynář rozlícen tím že Karel nadával Frantíní nedovedl ne jíž opanovat! "IVyí odtud pryíí" volal na yna a Karel chtíje otce co nej více zranili odpovídej mu novou nadávkou Frantíní Ale tím jíž byla dovrnena míra Dvorecký poprví od xvých mládeneckých let lak ne roždí voííl že xe necítil Hko ííl ke Mol ku uchvátí! tu frvní eo mu do rukou přiílo tížkí prkínko h přídílaným ekáíkem na tabák a mrítíl jím vňí xíJou po Karlovi Lei v tímž okamžiku byl příatou pil Vojtích ke Karlovi" chtíje ho vyvíntí a Frantína zvedla e aby hnív mlynáře ukrotila A rána platící Karlovi zanáhla Frantínu jež h: tak náhodou doMala do cc My Frantína udeřena tížkým před metem do života vzkřikla a zapo táedtt me Hyla by padla na zem kdyby byl Vojtích riepřínkoíil u nezachytil jí do náruíí "Jdi Karle! Jdi 1" zvolal Voj tích velítelnky na bratra metaje po ním zdrcující pohled "Dídnííel" rozkřikl ho mlynář a ftkoííl ke zdí Mrhl punku jež tu vínela "IVyí pryí nebo ne zapo menu ze n mu) — — Karel zkniScu í zantranen vSím co v te onvin ne noemo onratii e Š St 4 w 4 i r k odchodu Ale ve dveřích ozva ne icKic jcjio vzuor a praní any o vSeoi poniMíl tedy muniK zvolal po nrnÍHiií na otce "Inu ovnem nvit- tý nejnem jako trn tam!" 'IVyí ndlud pryí!" nípal mly nář Má jdu ale jen ne podívejte na 1 V i VI W w ne jaic jun to niiiM reui jchto Karel ukazuje na bratra jenž dr žel bezduchou Frantínu v náruíí nevídá sí n ní rady "Vidíte je? Ván nábožný Vojtích a jeho — no vane jeho Frantiiui !" Karel h pííHirnym nmlciiem zmizel za dveřmi a mlynář Icprvo nyní pohlídl na ženu Nezbylo mu íiimi k uvažování o nlovech zvlhlého nynii Skoííl ku Franti in' a odstrčiv prudď Vojtěcha Impil jí hám do náručí 4 Sunit ní bvlu pi iicitmití v mlý n" po oní oMidiií noci Mlynářka viiamattivali m nice ihned neboť na Hti-fc i nehv a rani iui aspoň v ru!iu okiimikii po procitnuti t mriilutly necítila Mdných holentl Zi to víak pnu otce liji UUt zra- inu ani na ním nikdo JiiUlní i i mi ti 1 t t i a n v nevt-iii in mi u iuiUiouo itubokn v diiki ft irtwidila ji po Icdul klovu Kittlova lhire kí livl v prvnt chvílj j i ko omráíen Leknutí a Mroch o život Frantíny kterou myslil že zabil nedopustilo aby ní ujainíl eo nlova Karlova mohla znamená ti Ale když pak Mrach pominul Frantína docela ne vzpamatovala ujížCovala že ne jí pranic nentalo vybavila e % jeho mynlí ona hroz ná nlova a eelý ten výjev Jíozpo menu) ne jak Vojtích tál nai Frantínou drže jí v náruíí a vola je jí zdísV-ní jmíncm A "jeho jeho ne moje Frantína" zazní lo mu duSÍ Ale jeho víra ve Voj lícha byla přílín pevná takže ry clile zajMJiiil chmury "ivarei mluvu ze vzteku eo mu Mína na jazyk přincMa" řekl nám Hobí "Vždycky tak býval - íí ]řc to nedovedl xe zhontítí hrozního pocitu nejWOty a diva ne po žení i po nynoví ne h uvído mílou žárlívoMÍ ale n jakýmní nt rachem pozoru jedí nnad níeo co by mohlo potvrdit! nlova Kar lova ' í !hování Frantíny a Vojtícha bylo vSak takoví že nenacházel v ním Mopy píícho eo by ho mohlo znepokojítl "Má ubohá duÁe" ekl Dvore eký Frantíní když nedíJí ráno pří nnídanf "Kdybych ti ublížil tou oeMantnou ránou dó nmrfi bych ní byl neodpuMíl" "Nemluvte o tom níe ne nenta lo" odvítíla Frantína mírní "Dej bůh aby to zůntalo bez ná Medku" vmíMlne do řeíí Vojtích "Ale to vám říkám maminko vy olíe kdybyMe dont málo níeo pozorovali zeptejte ne hned do kloní" "Jakže Ty mynlíň?" zvolá Dvorecký uMraScn zároveň vŘak pocítil že no ho i ta nynova ntaro ntlívont jukni divní dotkla "Nelekejte ne otíe" řekl Voj tich n onou kvoii dojímavou vře loMí jež půnobíla vždy neodoláte! ni na toho koho ehtil potíSití "Dá bůh že nebude nic ale kdyby nnad přece ta rána neůntala bez uáMedkň vy aí nebudete mocí nic vyíítatí a takí maminka nikdy vám vyíítafc nenmí" "Že by nenmílaí Jak to IVoíf" zmatení ptal ne Dvorecký "IVoí? Proto že eo ne Malo Ma lo ne jjefiřaMnou náhoilou a jen z IČAky k ní Jen tím že Karel j tak nuroví urazil dal jMe ne ntrh noutí k tí onudní rání a kdyby každý jiný nmíl vám pro to zazlí valí ona — ona jediná nemůže nenmí a nikdy nebude" "Vojtích má pravdu" zvolala Frantům a vřele chopila ne rukou mlynářových "Nikdy ti to ne zapomenu fa jni m mne ujal ta kovou láMfou proti vlanlnimu a m li t k ny nu A Jfuyny mne nyi na mime zranil k nmrti byla bych ti za to iikovala" Dvorecký byl překonán Slzy vyrazily mu z oíí a on levicí tinkna ruce rrantmy pravici pouavai nynovi "Děkuji vám díkuji varn obe- um za in poicciiii reiíi uiuooce pohnut "VSak nemám než vátf neboť ti-n tam nennií již nikdy nikdy pod mou ntřechu — " 'Neziiklíncjte ho Xcodříkejte m lio -~ vnKoeiin 1UU uo reci i II !"" 1 ! Frantína "Je to přece vfií Mil t MňJ syn" Nenam tio více neiiain Za lo cim polilchil ko na nás vm cIi a nejvíce na tobí — ' Venku na dvoře ozvaly no zrna eiií hbiiy a kroky několika oaob Mlviiíď Vhtal chtěje vyjiti vni v tom již vrazil do kvítnieo Hlárek iVIr bh-il a n oěinia na vrch davy Yvtíeítéuýniíi "Fiilie otče — velebníčku! — ovalte - iieitěMl!" "Co jeř Co e Malo? Kotci — f" olrt! nilviuU řvedvje e od Mulu "iVtniei ho dutali!" "Ah — kdvby l)lo jni to 8pa I ! kkdlv - nu poěeinickí ccití "Xo mluv mluv eo ne ntalo ii nul1 iri ! IM ibi'nn i rty ititK ty I IIIU J'3 I "Tam venku — — jíchou ho mn Ale nelekejte no!" Mlynář vyběhl ven Vojtích Frantína za ním H hlanítým výkřikem zarývají cím ne až do duSe mlynář ntanul nad mrtvolou Hvího kdyní míláíka NcMí ho na několika bidlech zohaveního zkrvaveního v obliíe- jí i jia tělo I i í "Mrtev! Mrtev!" vzkřikl mly nář hrozným hlancm a niiránkuuv niď chopil e za hlavu jež jako by ne mu roznkoíítí ehtíla "Kar le Karle!" zakvílej "Takhle h mí tedy zane vracíí!" — Vojtích i Frantína jiřínkoííJi Jc nímu z obou Mran a chopili ho aby nekleni "A eo ne ntalo' Jak e U pří nodiior zeptal ne mlynař po chvilce hrozního mlíční "Důh nám jen ví — — " ozval ne jeden z vcnoííanň "KaMí jmue ho dole pod nkaloii - n Jivdřkcm Klabzubů# Drželi ne — oba mrtví - tak pevní že Míží jsme je o nebe odtrhli" "S JoMíkeni1 A kde teiif "Odnenlí ho domů Chudáci Klabzubovíe — ale ulehíí e jím" "Dotkali ne ani v nocí na nkalní péníní" vyn vítloval druhý nouned "no vfiak víte Že ho Jonířck ííí nem po b-ních hledával - - nrazili m a teď jnou oba na víínontí aby h' lam nahoře npolu vypořádali" Starý Dvorecký již ani nchlcM Kynul nousedům aby rty na done Mi do nvílníee a nám vrávoral ja ko bez ducha za nimi XIV Ze Dvoreckého mlýna jakoby nc byl vScchen venelý ruch jejž do něho mladá žena byla přínenla vy sliboval 1'áter Vojtích odejel hned po pohřbu bratra i nenťunt ního Jonířka jímž prokázal jako kniz ponlední nlužbii provodiv je ku hrobu JVed rozchodem mlynář zaícl k nynoví do jeho nvílníee ChyMal m% že promluví h ním otevření žc řekne mu jaké íerní [lodezření a proí vtírá ne mu do duSe lee když ntanul před ním a poldídl mu do oíí byl odzbrojen "Vojtíáe" řekl Hmotní a v roz pacíeh obrátív ne pohledem jinam Chci m tebou nez odejden pro mluvit ježtí několik Mov SlySel jni pohlední nlova Karlova před je ho íMlchodcmí" "Nenlynel otíc mluvte!" "Karel zjevil mí tehdy níeo co Íkciii nikdy nctuíil aí již jednou ubohý JoMfck mí lak níeo nadho dil Ale nedbal jnem Mov bláz nu " Vřoj tichu nevřelo nu rdce VÁ- lil že nadchází okamžik při nímž nutno nehniti vSecky Mly" "Mluvteotíe poslouchám ván "vyčítal jsem ni vždy ze při pravil jeui tí o hvMkmIu" váhaví ioíaI mlynař "Ale ti dva vy etli mi fa — jsem tí oloiifól — o Frantínu — r~" Více ze nebe vypravili nemohl a míMo obvinění Vojtěchu nebo otázky pronesl jen obvinění nebe nama "Otíe!" zvolal Vojtích ehopiv lolvnáfe za obí ruce "Jakými o stiiroMini za-se ztrpčujete ni Ži vot T Což jsme M již dávno neřek- i že víecko to iím jito ne na mne loiiiuěie prohřehil je vyrovnáno ? M "Ano - ale tehdy jsem nepo- mxMil na to iím je ti Fruntina!" "'Í!u j mi Frantínu! Nuže j lolřetia abych vám to povídal? Je mi mou druhou matkou totiž že nou jež podala vúm ruku a Maht ne útěchou vaícho Máři Když ví lím jí čím Mula M vatu imisím ji miti tak rád tak nu kdyby ne slo toho i jMiie bSili kamará- ly lekl byvh jukl matku ttU tak- o íeknui jaká n Mru" Dvoirckímu ub lu ilo ftle píc- m jcňtí ozývalo m níeo jako žár lívont na minulont '"VídM vídíS — wim pravíš: ka marády! A to je obvinění Já to o ní připravili" "Olěc" řekl Vojtěch důrazní "Jsme muži a promluvíme npolu tedy jako muži Ano Frantína byla mi za mladých let mílou ka marádkou a nechci zapírali žo dont často í jako mladík jwm ne v mynlenkách nvýeh obíral než jseni no dal na knižní ví Ale přísahám vám že nikdy ani nlovcni jV-m jí sví pocity nezradil a Frantína jo ani netušila — Falc jsem ne vrátil sem a nasel jí jako vaSÍ Ženu Mám vám přísahat Žu kdybych sto Jel žil zde vedli! vás ani na okamžik bych nezapomenul iím ona joM vám a cím mní?" "Vojtěse! VojlÍMe"zv!al Ma rý zahanben "Nemluv tak dálo!" "Musím" pokraíoval Vojtích ualíliaví nťanton že přeskočil od dávní minulosti hned k budoucno ntí a nasel tak pevnou půdu pod nohama "Musím vám říci jeslí lo že Frantína jako dívíe nikdy mí neprojevovala více než práví přízeň" kamarádky jako vaše žena u vítala mne zd mateřsky a pro budoucnost jíMé nemá jiného přá ní než abych byl jejímu dítítí dob rým bratrem" Dvorecký byl přesfaMcn a ani ho nenapadlo zkoumali nlova sy nova V radostí zapomněl i nu lo že přísel Vojtícha prosít za oď piislíní" "Ty ledy přijde zase k nám Vojlise' Trní bych nepřisej Vždycky s radostí e vrátím přen váS práh" Mlynář potíSeu odeSM ale Vj lícho ví po jeho odchodu ne zaso přílížílo "A přc-e jseu JhaJ — lhal" řekl si v duchu "Dhul tím že jsem zaulícl eo bylo mezi minu lostí a budoucností na niž jsem příwahal 1'odvedl jsem ho — pří sahal jsem křiví Ale což nmíl jsem pro onen jediný okamžik zní cit celé životní Stestí jeho i její Nebyl bych upřímným vyznáním olřásl celou jeJio bytostí jeho ví rou ve mne v celý nvít v mí po svícení? HřoSiJdí jrtcm bůh mi odpustí" potísíl no Vojtích ' Stejní potěšila ko i Frantína jv byla — nnad poprvé v životí za dveřmi poslouchala VKlel-i mlynáře jiti nahoru a jakíni tem né tušení neodlafelnou mocí jí tá hlo aby nla nanloiichat — Spoko jena a polcsena vracela se u chvilce dolů vidouc že Vojtích tak obratní proplul mezi iwkalírní přiznání a lží Ale když potom odjel u když ve vidných chvílích o tom přemítala kalilo jí to v mysli upomínku na ního A jestí více — otřáslo to její mravností lile svatý ten muž podváděl! Neřekl ovsem nic Co by nebylo pravdou ale víibi po íciu je lá záu neodpovědí k otázce ovsVm [římo nevyslovení ale neslavil své odpovědi tak že z nich mlynář vy četl co Vojtěch in řekl že me zi nimi nikdy nic nebylo — Fran tína vycítila že Vojtěch Šetřil ji i otce ale v onom posvátněni Mavu poznáni hříchu a upřímní lítosti snad byla by radí ji viděla tal aspoíi si řekla -- aby byl otevřeně a poctivě se vyznal Ale ne ne oinboi ala hned za se Vojtěcha a obvinovala sebe dobře lak učinil! Vždyť nic jiné ho nečekala vždyť proto jen Mu poMoiteilIlt II dvíív - - ZlIOlUllil Si" při UiV Melice jik ebytío kc Voj tceh V Vlékl ale filied ltt zdál S'1 ji ten smích bv li imuiiivio P'kiiH't id l-Ui ir' Kdví jíte oiiUťí varujte m UŮUiliU jiliik Altuni Utrpíte l" 't i V Wii Pouíijte llood St Lil -o-- Oi (j bb ti nu i