yÝi fako sténání u živá hradba
e ('cum sirkou pohnula ale přece
eeouvl nikdo
Poutníci dotýkali ho akleněnó
kříně v níž umístněna socha Bo-
Lwodičky oslňujíc perlami a dra-
tými-kameny jimiž byl těžký at-
k řbré čtyři pětiny musily so spoko-
u iouko (loiyKaiiun mcsnicn ta
bulek o kdo so dotkl křišťálové-
lio skla potřel si třemi kříží zruk
aby se uchránil všech itfních ne
duhů
Na klášterské věži zííhuolíi již
pátá Obrovské varhany dozní
valy posledním akordem ale
kolem oltáře dlel dosud v polo
V kruhu dosti ěetný zástup noulnf-
Ikň Bylí to ponejvíce tací již s
i nemohli do dřívější tlačenice od
IváŽilí anebo kteří ostatní přede-
i ! ! i i r:i :
bl I VI OUUICIIl
'-"Vd straně epištolní klečel chu
thiu na obří o? i owleplý a be pravé
niky Zdálí podobni se sedmde
(sátilctcnm kmetu teprv pokročil
li kdo blíže molil pozorovali že
tenhle ubožák jest obrazem živo-
tu v mužné síle drceného Hrubý
plást! prozrazoval Kusá jakých v
nedávno minulých dnech viděli na
Podlesí celé roje oCi mel obrácené
ku křišťálové skříni a okoralé rty
jeho se zvolna pohybovaly Zdálo
se že chce míJoKrdcnství na nebi
dnes vynutit i Klečel tu t ak od
wimého poledne — lidé pře něho
padali ale on nní nezyšeptal by
htřejí všiml si lio málo kdo o pou
ti tu bývá takových ubožáku ze
všech končin Podlesí lidskou bídu
vábívá za sebou í slabounký pnpr
hek naděje
"A je bezruký! Jen se podívej
te matičko!" zahlaholil náhle ne
daleko chuďasa zvonkový hlásek
díťčí
"Tamhle babičko! A je slepý
: na obó oči!" zašveholilo druhé
děvčátko a zatáhlo shrbenou sta
fenku za vyschlou pravici
Zdálo se že obě děti lidské bídy
v takovémto rouše ještě nikdy ne
viděly (' kii jejich spočinula na
osmahlé tváři slepcově nevyslov
ně soiwtrastnýni pohledem Hýly
to děli učinění andělíčkové Clo
věk by myslil že přiletěli aby se
vystřídali s těma dvěma co nad
pannou Marií drží obrovskou ko
runu A zatmi je sem přivedla
dnes poprvé odkudsi z klidné de
diny na Podlesí
Selka Podlešíiřka upřela zfok
svui také v tu hí ránu kam dévviít
3 % lili
KU — tt první jurnn-ti jmun" m i
obou dítek matkou Stařenku hle-
t liri i „„i Ttíí !! lif lr'1-i
III lil IV IIIHIVT I l" '
lia jejích rtech jež zdálo se že se
-pootvírají jako by jí chtěly po
šeptali divnou novinu Selka Po-
dlešiika octla se az u samého '-lep
ce naklonila se tmu nim vzaia no
i i i
yit ruku a zavolala tiše "Vavři-
l i i - i _): i
i ))Oi é KOICÍU lilii i K íllUHli n
íiik-n tiěiiičkv obě dívenkv
► Ii In to Kvttliiska seMvmi lce
i i
' ruškami Před několika lety vlo
žil jí olec na smrtelné posteli na
~rdce už ho pochová aby se vdala
a aby tak jejich statek ziVtal Kvě
tově krvi Světlušku poslechla
"Zná mě tu někdo!" zahovo
I íil fhuiFuM temným hlasem jako
by se bl 7 dřímot probudil "Což
jsem e j''šté doti nezměnili"
"Vnvíiini jak se tu shledává-
tne!"
Slepec pozdvihl náhle hlavu
v táhl ruku nt ženu a i dítky jej!
"Mono i? Neklamu li se? Ty
ji to -- Svělllliko! A ti lěv
íátkii?"
"Já j-eu to Vavrino to j-nm
tn tlřti it Umhl tvá matička !"
Tkovéle výj-vu jaký nyni nk
sledoval tu jitě uikdrt nikdy nf
spatítl uvoliv ťdejil kbUtr to
t jl p't s t l t ni iniě drívéjU K
u rat kl íhrady
"Iheh jrhi jiko b Vek"lU
lti blinm tu i Ififl in pr"i d
dneška o jsiřád ta rakev jako bý
mi duněla do uší: věcně věkuv
bludnou duší věčně věkňv pro-
klatccm! Abych se té tíže zbavil
co jsem jen vytrpěl ! Abych zdej
šího kraje už nikdy neviděl pu
stil jsem do zemí kde věčný led h
mih daleko odtud na sta mil
Pak jsem se octl nž u Lipska tam
jfiem přišel o zrak u ruku — a je
tomu několik dní co mne pustili
z Prahy zmrzačeného"
Bylo na něm nemocnící ještě
příliš zřetelně viděli
"Požehnejte mí má Haní věrná
matičko: udělejte mi na Cel o kříž
jako jsto někdy chlapci Činívala"
Vetchá stařenka oběma rukama
objala hlavu synovu a po dlou
hých těžkých bitech hrozného
zkušení přitiskla na iíadra tak
vřele jako když vinula k sobě dí
tě Vavřínu ponejprv A chrámem
rozlehl vzlykot i těch kteří dří
ve o Vavřínoví slova nikdy nebyli
slyšeli
Když potom chtěli slepce z kos
tela vyvěsti upřely mu nohy služ
bu klesal -— klesal zbledl jako
stěna a oněměl Musili jej vyné
st i k čemuž se ovšem mnoho o
chotnýeh rukou propůjčilo Vn
ku jej hleděli usadili na nejblížsí
trávník ale hlava mu klesla na
hruď a celé tělo pozbylo vlády
"Omdlévá!" volali diváci jichž
se kolem množství nahrnulo A
jal se jej kříwíti — - ale když se
zdálo že k sobě přichází trhl se
bou vydechl několikrát hlasitě a
pak utichnul jako pěna — nit vě
ky Málo kdo tušil jaké staré i
nové rány tahle hodina v duši je
ho tak zjítřila že níf života jeho
přetrhnula na věky
"Synu muj! Nešťastné dítě mé!
Sotva té shledávám uŽ opět mě
opouštíš! Maticko lloží oroduj za
něj! — Přimluv se za nešťastné
ho 1"
Staruška klesla mi mrtvolu pó
lo bez fiebe
A louže chvílí dětí Světluščiny
i matkou úpěnlivě zaplakaly —
pro strýčku jehož jaktěživy nevi
děly aníž o něm kdy slyšely o
jemuž by lak rády byly nevinný
ma ruěkama setřely všecku tu bo
lest jež tok citelným pfamem vry
ta byla v jeho pochmurném obli
čeji Poutníci koleni jedva dýchali
po několika okamžicích oni po
klekne modlili ne h oěima k nebi
upřenýma: "Odpočinutí lehké
dejž mu Pane a světlo věřné ať
mu svítí!"
A od té chvíle prý ve Nvatogo
Lhardském dolíku uhasla světél
ka naprosto Ale bludné duše žijí
v památce vděčné na Podleu do
dneška KONEC
Pí Rosic Krofschmor
xanliojlólra
a v)T'ibih-lka proslulý
čestú bvhnné a kcrcnnú mast) 3 drati
Jest výborným prostředkem proti o
trftvé krve dAlti léřl kontiteř revma
tlum žerstvé iubo řiutarslé r4ny oín)
nmlithy vyrážky lifiej att Tyto muiti
vylíčily nttt trpícieh a pro voji no
lehli vou JčíivoHt minuji sobfi rovných
Xsvitlvt jí oitubnd nrho ojUte uJa
jíce poplil ivé choroby
Krabička (1 vnrl) 60c
Nu rriM-k ítu 55c
Adresující
Mít 8 HOSIE KrLTSCIIMLB
1— 1913 So leth St Omaba Kb
j SllfWlWJNWMrt IÍMr£l!Nlfíí MW!NWWÍia1j
PADOUCNICE
vyléčena
uiilvui lukiťali 2 tr (ittut
vvlilt inho ) lUlluUCtlUw
Kraitk AiUm i aUuit Wi "
tjřdíi tlluv tu hwMlitt or
nu ťttf jit uliti 4ktrl Kl k
ilt íKv "ni II
KlKf tllt KurílMa
JAK kleoanda:
Páter Vojtěch
VESNICKÝ
Nyní kladl poslední již naději na
Vídeň Ale ani zde nenašel pomo
cí a' přímluvy pro vého nešťastné
ho bratra poněvadž ěím výše ne na
Hliipnííkii protekce přicházelo tím
přísněji posuzoval se zločin uprch
líctví Konečně tedy Vojtěch oznámil
že m již vrátí domft ovšem jen pro
to aby se již pomalu připravil na
odchod k trvalému pobytu do Pra-
"Tak tedy budeme zase sami ja
ko na pustém ostrově" vzdychl
mlynář když byla Frantům dočet
la aní Vojtěchovo
"Hyli jsme tak dlouho snad te
dy zase tomu zvykneme" odvětila
mlynářka ae i jí zmocnila e tesk
nota když pomyslila že Vojtěch
odejde a snad jíž nikdy více m ne
vrátí
Frantina od onoho nedělního ká
zání jež učinilo na ní tak hluboký
oiem ovsem sicoro vyKorenua ze
rdce svého všecku smyslnou žá
dostivost všecku hříšnou lásku
Petíiva Vojtěchova v mysli její
byla opět obestřena onou svatozá
ří jež zapuzovala všecky hříšné
myšlenky Frnntina nyní na Voj
těcha pomýšlela opět h onou něk
dejší ěistou láskou jež podobala
se lásce sestry k bratru přítele
k příteli Posledních několik ho
din jež Vojtěch před vým odjez
dem doma trávil jakoby bylo na
dobro odstranilo ono neblahé kou
zlo jež bylo kázání zlomilo Set
kávali se oba zcela klidně pohlí
želi na sebe aniž by rozpačitě oěí
klopili a z jejich řeči vymizela i
jizlívost jež pohlední dobou Fran
tinu otravovala i nucený žert jenž
Vojtěcha unavoval a naplňoval
studem
NeŽ Vojtěch odjel Frantina ne
mohla odolati aby ním ještě ně
kolik slov o samotě nepromluvila
Příležitost k tomu hodila m dobře
neboť mlynář sám ji vyzval aby
šla Vojtěchovi pomoci při skládání
jeho zavazadel aby snad nezapo
menul nejdfdežitějšíeh věcí
"Vrátíte se zase Vojtěše?" od
hodlala afí Frantina koneční k o
tázee když hotova jsouc ehtěla se
vrátiti dolu
"Vrátím t Zůstanu zde až do
posledního volného dne" odvětil
Vojtěch vřele "VŽdyf jsem zde
tak šťasten tak spokojen!"
"Opravdu?" volala a oři její
zazářily radostí "Ale teď teprve
viďte? Dříve ne! Heknu varn
Vojtěše — naposledy již o tom
mluvíme že tehdy v noci když
jste mne tak od sebe zapudil byla
byla bych nejraději zabila sebe i
ván Tak si mne ten hřích podma
nil Ale se dnem vrátila e mi i
rozvaha u vaše slova tam v koste
e úplně pomohla A mám vfts
teď Vojtěše tak ráda tak — a ta
láska mne tolik blaží pončnidž
nemusím se ní před nikým ani
před svým mužem skryvati
"A budete tle zase šťastna a
pn kojena ! 1'plně spokojena?"
Friiiitiua kynula hlavou
"Huh vám požehnej " řekl Voj
těch hluboce pohnut její oddáno-
ti a odevzdanosti "Věřte mi ž
ni létu změně bude vám dnpřáno
toho eo vám snad d posud
o háťelo k úplnému štěstí"
Ml nářkn e ínpAltla a stiaknuv
i Vojtěchovi ruku rltěla odkva-
piti
"Počkejte! 'lVď jmu vám já
si tllufii" řekl Vojtěch a sklo
niv ie k jeji ruč vtiskl nu ni vře-
lé ptilibťnl
FrMittitiit odkvapíU
Pylo to poOťdnl lahřinťid bouře
JtOlíÁN
poslední vzplanutí smyslné náruži
vosti mezi nimi — tento polibek
při němž on pocítil její plnou
měkkou ruku a ona jeho horké
rty A pak již nastalo tícho —
plné ticho
Klidně a vřele jako syn s mat
kou a bratr so sestrou so rozešli
Frantina s Dvoreckým doprovodili
ho kus cesty za ves kdež teprve
Vojtěch sedl do bryěky kterouž
tentokráte řídil mládek Snad vy
žádal m Vojtěch právě? jeho pro
to aby se inu odvděčil za to že
svou ospalostí přispěl k urychle
ní kříse a 1c zakoneení neblahého
poměru jenž mezi ním a Franli
nou m vyvíjel
Po dvou dnech mládek vrátil e
z Budějovic se vzkazem že pan
páter vydal se na cestu do Prahy
Mlynáři poslal pěkně vyřezáva
nou dýmku Frantlně krásné mod
litby v nichž našla stuhu zalomenu
právě na oné straně jež obsahova
la nejvroiienější přání mladé Zeny
Přišla tam ona stuha náhodou Si
siiímI vojtěch jí tak opětoval své
přání? ptala se Frantina v duchu
ja stulivši se v první volné chvíli
do kouta světnici? přečetla ú onu
modlitbu A když se tak modlila
zdálo se jí jakoby tajný jakýs hlas
uvnitř byl jí zašeptal že modlitba
jwjí bude vyslyšena
A po několika dnech Frantina
jíž cítila že onen hlas ji nezkla
mal "Byli jme byli" opakoval
mlynář jenž smutně pohlížel do
dopisu jejž byla Frantina odloži
la "Člověk snadno přivyká ale
těžce odvyká Ale teď když vi
dím že ani ten Karel — aě s ním
byla jen uvízel — se nám nevrátí a
u tu tak zase budeme věčně sami
dva "
"Věčně sami dva? To přece
snad nebudeme!" prohodila Fran
tina Dvorecký zabrán v myšlenky
hIov těch si hned nepovšiml a te
prve po chvilce se mu v hlavě roz
ležela "Frantino? Co'h to řekla?"
trhl sebou prudce a pohlédl na
ženu
Frantina sklopila hlavu a do
temna se zarděla
"Xu vždyť jste slyšel Ze tu my
samí dva nebudeme vě-ěně" řekla
žertem
"To vím!" To vím" volal mly
nář "ale poprvé jsi to řekla ji
nak Opakuj mi to zae tak!"
Dvorecký ovinul ruku kol šíje
ženiny a obrátiv její hlavu tváří k
obíí řekl jí: "Podívej se mi pěk
ně do očí a opakuj mi ta slova!"
Frantina jen hořela ale do oěí
mlynáři byla by nedovedla se po
dívat ani za živý svět A také
promluviti nemohla jak se jí hr
dlo sevřelo Konečně nachýlila
k němu a zašeptala: "Bude
něeo — "
"Fiantino! Frautino!" zajásal
tarý mu a s bujarostí mladíka
popadl ji do náruči a přitiskl k so
bč jako posud nikdy "Oprav
duí Víš to už opravdu? Nemýlíš
so?"
Zavrtila hlavou a nyní teprve
poavedla k němu oči jež jak se
mlynáři zdálo pohlížely dnes tak
nřžně tak přítulně jakoby v nich
bylo jii C-uti mateřskou lásku
"A v II to jii dávno? PáTTJO?"
naK-lul utlvuiř jnuul lud Ifať
uou tou rprávou radosti hluva a
tociU
"Ne - v těchto duích!" itle-
pul a vyvinuvíi mu i rnVou
lurdix? ne n% nřh utrhU "A
nechto mno už! Takové věci so
přec nepovídají!"
"Muži ano muži všecko má du
še" řekl Dvorecký něžně skoro a
pohladil ji po tváři "Ale teď to
už necháni az se upokojíš ty i
já!"
A s tváří radostí zářící strojil'
se vyběhnouti ven
"Pantáto" xvola Já zděšeně za
tlím Frantina
"No co jest'" obrátil se k ní
"Pro boha ať to ještě nikomu
ne — tento — " zakoktala se Fran
tina
"Dětíno! ' ('ož jhcm mladík?"
zasmál se Dvorecký n vyběhl před
mlýn
Musil ven ven — pod širé ne
be poněvadž zde pod tím nízkým
krovem zdálo e mu ž ui yy-
lechnoutí nemůže Že prsa radostí
se šířící nemají dosti volnosti
"Otcem zase oleem!" jásalo to
v něm "A nevyhynou tu Dvore
čtí — i kdyby Karel až tam bu
lle hotov za moře se vystěhoval"
Mlynář venku před mlýnem
dlouho nevydržel Chodili tu li
lé zapřádali hovory a hned prv
ní se ptal jaké Že rná pan otec tak'
dobré zprávy o Karlovi že tak do
dálky svítí radostně rozzářeným
obličejem
"Musím k tobě" řekl radostfťS
a chopív Frantinu do náručí zno
vu ji k sobě přivinul "Tam ven
ku ti lidé na čele mi to viděli že
se něco stalo a chlubit so přece
nemohu a zapírat — hřích"
"Nu vsak se lidé dočkají až
budou na mně vidět" řekla Fran
tina trochu trpce v předtuše toho
všeho co jí očekává "Mám sta
rosti!" zašeptala
"Bodejť bys neměla! Starosti
ale i radosti!" horoval "Teď
teprve so ti otevře svět teď teprve
poznán co je život! A jestli jsem
ti dosud dělal co jsem ti na oěích'
viděl teď ti budu dělat pomyšle
ní" řekl a chopív ruku její vřele
ji zblíbal
"Vy jste na mne tak dobrý
"Vojtěše" řekla Frantina a po
hlédla laskavě na mlynáře
"Vojtěše! Vojtěše!" radostno
opakoval mlynář "Podívej se
co zmňze dítě? TJž máš i ta tíká
radši a říkáš mi jménem jako po
sud skoro nikdy!"
"Vždycky jsem vás měla dosť
ráda" řekla Frantina
"Ale vždy i když jest už dost
mňze sc míra ještě vršit a je pak:
víc" zasmál se mlynář "A já
už věru nemyslil Že dočkám so
ještě kdy v životě takového ště
stí" A Dvorecký so s-vým štěstím
odběhl zase kamsi do mlýnice
Po chvilce byl tu však již zaso
zpět Posadil se vedle ženy hla
dil ji po rukou a díval se na ni
jakoby ji byl dávno již neviděl
"Osobo drahá osobo drahá" o
pakoval si stále spokojeno a ra
dostně "Totě nějaké překvape
ní a tak najednou ! A co asi Voj
těch tomu řekne že bude mít ma
lého bratříčka!"
Frantině dnes všecko to láskání
starého mlynáře působilo potěše
ňí ale ještě před několika dny
bylo by ji naplňovalo odporem
Jak byla proti němu zaujata Ani
vzpomínka na Vojtěcha ji dne
neroztrpěila
"Co Vojtěch" opakovala pi
Dvoreckém "Potěší se však tu
lile dost vyčítal lo nni nemá koho
pochovat když přijede k nám n
prázdniny!"
"Teď tedy bude" pokojnj
mnul i měň mlynář —
rokraSofittí
LouisBorka
čeaký právník TřJn notář
H N T X4f B!4f Omak
0711 1365