g VÁC8LAV BENEi TŘEBÍZSKtl
BLUDNÉ
HISTOBICKÝ EOMAN
"Knížeti vašemu zvoním na ce
siu — a sotva jinam než do pe
kel! Za to že jsem mu povídej
o každém kroku sestry jeho že
jVcm stopoval ženicha jejího jako
clirt vysokou zvěř dal mč na vý
měnek — do poustevny nhych se
tam modlil za jeho u za své hří
chy! A když jsem se tu dočkal
člověka jenž mu sestru jeho za
vedl císařovnu a svou zemi zradil
a když jsem s jeho tváře strhl škra
bošku jak s ním naložil? Nczkři
vil mu ani vhwu &el jsem císař
ským úřadům povědět že v Podle
si potuluje' se člověk zrádce n eo
isem tím získal? Vyhánějí mí i
mého útulku z mé jHiuslevny! Co
tedy w takovým životem! Vašemu
knížeti už jWui odzvonil vašemu
Atéslí také a nyní zazvoním sobě
A kam? Ať je to do nebe čí do
pekla všude no vyznám!"
A krajem opět ehraptél rozraže
ný zvonec Přišlyť onehdy na vše
cky v Podlesí okružníky v nichž
1o se přísně obnovovaly zemčpan
„ké rozkazy pokud w týče zruše
ní všech pousteven na samotách
Jarolím mři o nich dobrou pově
domost sáhly mu studenou ru
kou nejen k srdci ale i na posled
ní špetku rozumu Když byl před
lety u slečny Lučili komorníkem
a dělal jednomu ze sousedních
velmožů obratného starosvata ne
byl by se byl nadál-že ám sobě
jednou zazvoní hodinku a žc 11
mře v rouše poustevnickérn sli
boval mu tenkrát volmožný -nápadník
správcovské mfoto na nej
lepším panství Kolovrat mu ale
Štěstí bezděčné pokazil
Ve vrboví za Jiřicemi zase už
šlehotali hlavičkové ale zladili i
na dalekém jihu hrdélka k samým
smutným pčvánkům Veseleji Sve
holili vysoko pod oblaky skřiván
ci hlouběji ve hvozdě přizvukoval
jím drozda ob tun vmísila se do
loho í žežulka Na lukách konva
linky s petrklíčem začali tance n
za nimi všecky krásky až do lu
mnícx' Oči přecházejí jak se
všecko kmitá a leskne Pří všem
vůně libá že by si tu člověk rád
zdříml k nojtoužcnčjšímu smi! 0
vime poutníka na hodinu daleko a
vábí jej za ebou jako by ho chtř
la čarovnou silou zmánití a les
ním pannám vydati
Podél Jiřického potoka kráčeli
za rozkošného nedělního odpole
dne v máji dva mužové Neměli
dle všeho na spěch často se zota
vovali Mluvili málo Libiny se
tu úžily v pouhý pruh ale také
'clena! v ho nejvěžejší barvou
Vrhv k olšinami ustoupily zde
pouhému proutí ale za to v zele
ni kývalo se na tisíce mouravycu
zvonečků jotok ozýval m tu vol
nříí a vvsoko nad křišťálovou
vodicí objímaly se staré 'Černé bo
rovice
Mužové — Květ a Ucfunda
yiWili v levo do mláí uzounkou
již skorém zarostlou Mezičkoii jež
ovinula w v dosti příkrou skráň
Val malou chvíli oetlUe na VjhPŽ
ku s něhož mohlo oko přelet čti
podlesí na míle daleko a široko
Slunce stál jfhtfl hezky vysoko
Kiurít rohlédl se kolem lavicí
protřel aí zrak podíval se k jilm
kilp nad tmavými ly proerna
vala střecha knížecího zámku i
trtfrm obrátil k výťhoilu kde s-
zinaly žitlmnly jiíieké n fn
iMÍeh Šeda! V d-ÍRoVé St ferity
PonČkud na právo bělela s věí O-
krouhhkřbo koteh
Vu štihboi jedli n vý bělku
1
bičky ! ol i til n! 1Avuo it
j
DUŠE
vá duše ncodpočinula ' Přibylo
několik vršíc v zelenějšího u jcm
nřjwího mechu a kolem lávky vy
rfwtalo asi šest košatých trsfi buj
ného kapradí s nímž prý umějí li
dé na Podlesí prováděli kusy UŽ
' neuvěření
Obu se zde usadili Pohlížejí do
kraje pohlíželi do minulosti hovo
řili o dávných letech svého života
i o příbězích jež teprv před krát
kým čiuscm m dokonaly Otevřela
w In stará srdce dokořán pravice
ibou mužů mnohokráte se vvhle-
lávaly a mocně tiskly jako by si
jikdy rozloučili nechtěly Přece
však přišla ebvíle rozchodil
"fsem Kolovralů proudu
il wlarší muž vstávaje "Lídó fci
ovídají že prý v PodrolovC mra
norový kámen na Kolovratskí
irobce ne polí A lo tirý tokaždé
Jeden KoJovřat umírá Hada je
lyní na mně — jsem z nich nej-
ílurší Hrnol se vidíie dnou v Ží
olé naposled 1"
Oba muži octli ac druh druhu v
tbjelí Nad hlavami Jejích kosík
láhle wmlkl a v jehličí cosi zašo
estilo — Jlorana?
Květ notom odcházel — zůstal
íeii Ucfunda "Lucilíc!" zašeptal
aáhle "Pod tímto kmenem jsm
ažilí nejšCastnČiších okamžiků
d jsem na zapřísáhl řc mť nttíH
4ÍIy mé vůli tvé poslední zadost
íčinírn A dne ti mohu říci í J'o
dední vůli t vou jsem vyplnil Jiíd
1a Podlesí bude prVftft řfnMnČjší
Ten lid na íebo pamatuje do dno
'ika velebí it zbožňuje il do dne
ika! Lucilic neklamala jsi se v
léml Však více ti povím více
':y drahá m-vesto má ni té zase
i vidím I"
Htarý muž ještý jednou utkvěl
4'íma na Podlesí rozvinujícím
řed nítn vcSkeren svůj půvab má
jový a veškeré skvosty bující
(včteny Ale dobře neviděl měl
či plny slz Vplížilof se mu ná
'de do hlavy tušení Že naposled
'íí tyto lesy — naposled tyto do
liny — naposled ty doškové me
?hcm prozclenalé střechy a přišlo
nu tak příliš za těžko h tímto
krajem h tímto koutem v české
emi skorém zapomenutým n lč-
tiiIo vesničkami s těmito střecha
ni z nichž v bludném životČ jeho
byla mu úkorem každá domovem
kde by ho byli na rukou nosili -—
-ia vždy na věky se rozloučiti
Ale přece se vzchopil a za něko
lik okamžiků stanul již na lesní
'M-stč' jež vedla ke klášteru Aiiífu-
diánň pod Holčovem
Touže dobou za humny Kvřtova
statku hezounká dívka dovíjela
věnec z lučních květin nejkrásnč
ii v něm vypadaly pomněnky
Chvilkami pozdvihla hlavinku
nejspíš ji vyrušilo scJestení větvi
v korunách štěpů jež"so bělaly a
červenaly tiž posledním kvčtem
poletovaly tam s haluzky na ha
luz pěničky
"Jdu tady dobře ke Květovům
panenko?" ozval se oAbb před
ni Uchy Idas
"Oobře Maruško! Koho hh
dáte? Tatíček před chvíli ndcíel
"Tv sama ii Kvčtoviot 1
Sttirušce b lo tak okolo šebná-
ti byla modlena musila si něko
likráte oddechnout nei mohla
promluvit! dále Hlavu jejl halil
4átk tmavé burvy a sukni měla t
putu Uvé d v kyt v
"Jdu vám r t podíkovttt U
mého fcyna mého milka k
mini dócliovuli! Zaplať vám to
Pánbůh vieiiibtucl itntk rát ! "
titařrlikft (i-lkU sCpjidft
'rioe t pdlvlv n tu dívku
jež synu jejímu za ni prokázala
službu powlední
"Vy jeho matička? — Ja v&s
mám od něho naposled pozdravit ft
potěšit
A BvetluŠka ukryla vé ve
tinav šátek sluriišěin A když
tu lak obě' stály pro slzy nemohou
ce wlovft pronést i ozval se jefitř
jiný hlasj
"Po smrtí jako za živu A ja
na nespoušlěl naděje do tohoto o-
kamŽiku Ale nyní ji zahrabu do
1 ií _ 1
cerne imave miny na ji-mwm 1
hrobů Okroiihelských Jen jmtlí
se mí to podaří!"
% úvozu vystoupil náhlf! hoch ve
voíenském Salč tváří vpadlou
zažloutlou s očima zčervenalýma
opiraje o těžkou ručnici Už
stál za hruší na protějším břehu
hezkou chvíli zrakoma takřka lil-
a je dívku věnce vijící
"Parmo Maria Področovská I"
Světluška aňnřln jako by jí po
luši sáhali a veškerou Milou při
vinula se k stařence aby ji 'ubrá
nila před ynem Ouřadovým
"Neboj se Hvěll uško! Již
len s tounie sinrou zenou cnci
ďomluvit — Vy jste matko mě-
a svna jedinou svou tmum —
já jsem vás o něj oloupil Já ho
tenkrát v lom dolíku zastřelil
Může-Jí tak být abyste mne ne-
troklínala nbvtc na vraha syna
ivého trestů Požíeh nesvolávala
jevle mí čím bych mohl získali
vašeho odpuštění"
' Ty ? ! — Hrozný léJovWtol"
Obou ženštin zmocnila m hrůza
tou měrou jako by ne měly pro
něnití v kámen Mladý mul vi-
lél v nich hv( skutky jako v zr
cadle Marně pokusil se ještě! slo
vo z nich dostali-- němota upou
távala í jeho jazyk posléze polo
nevědomky se odvrátil a bezděky
jal se odtud tilíkflti jako Kain od
teplé mrtvoly bratrovy Teprve
dáli vyrazil z prsou jeho zou
falý ryk a íralil se zvolna
Htaniška pozdvihla hlavu n u-
přela zraky do zahrad zdali se
tenhle muž v bílém kabátci íwvra-
í ale nebylo jíž viděli nikoho
Jen s koruny rozložitého Klepu
spadávaly po-slediií běloíorvené
květy
-Htaruška utkvěla uplakanýma
očima na májové oblze
"Je pravda že v tomhle kraji
uše zemřelých ani po smrti ne
mají pokoje! — Je pravdou že
hce-li kdo pomáhali jiným za
bloudí sám a fctane se bludičkou
laky sám? Jsí-lí synu můj dralfý
luší bludnou i ty jen přijď ku
své matce onu tč pozná mezi tlsí-
erem jiných ona tč přivine na
srdce mateřské na němž musis
uaJézti pokoje "
Hvělluška probravšího ze mdloli
ibise se kolem rozhlédla a ještě
ěMiičji k starušce se přitulíla
Na bělounké skomn průsvitné
íce iejí zavál lichonnký větérek
nejk riWiější kvítek jabloňový
XIV
Nad Podlesím kroužily už dru
hé vlašfovičky a pěnicemi Hlavy
Podlešáků byly letos o celé centy
hčí a kolem srdce jun bylo vol-
ii Sako těm Plackům vvsoko v
jasně modrém vzdu hu Na vrch-
mmlfiisk velí óřHd-h fn"tt pani
mluvit i im čchku ano mezi li
dein si vvprávěli že prý nebožtík
kníže v poslední vůli kladl svým
ynům na srdce aby s huih sl řc
ěí lidu poddaného důkhtduč n nik
dv jí neopovrhovali
V Jiřících plviml řiv't ao tak
tichouiue jako potok kideni de
diny ři májových večerů kdy i po
bíwlch vp vrbovi řtrhtfcj s!a
vlci I Kvtů šlo Uké všecko
utíirém Zen mulvi a uihtk
d-řil Ulil ovšem ciá(h!i Svět
luiku ihtťU vii nuwt iiby 11 nich
iUihIl iiuilli iiiMt inttiTii alt
' — ™ ~ I I
krHjiucee mni ídjiimi b"y iiti
rá hrud svírala úzkostí — Komř
la na tom svřl5 arciČ už nikoho
ale přála si umřití ve uví chaloup
ce a odpočívali vedlo svého muže
Hrob mladého kněze na Okrou
hclkém hřbitově od jara do jese
ně krášlívaly věnce z' nejhezičích
květin jež nasbírala Hvělluška na
lukách a po lesích Zelenal ho
svěží bujnou travou jako by byl
zakryt drahým aksamitem
Květ stal wj máloíiil 11 vnějším
často sedával zamyšlen sám a sám
v zahradě pod Marými štěpy upí
raje zraky v tu stranu kudy při
cházíval Heřiinda A na čelo mu
leckdy přiletěl stesk jako by fcC
z černých lesů vynořil — či z 0
krouhliny ode dvou 'čerstvýeh ro
vů? — Hvělluška uviděvši otce za-
Jarého muže ve tvář jako jiřička
když se dotkne křjdélkoma obliče-
e zasmušilého a obce h něho za
pudili lAžkomylnost Květ se po
každé dceří zlehounka vymkl ut
kvěl na ní mi okamžik očima a po
lom so odvrátil ke tmavým čer
ným lesům za Jiřicemi Zdálo se
mu vždycky žo i V juřo nad roz
košným krajem zdejším visí mlhy
1'iitopadové a v těch chvílích nik
ly se nemohl ubránili vzpomínce
na proroctví o bludných duších
jež za dětských let slýchával od
pohádkářů
"Až z keře jednoho v zimě v lé
tě budou kvéstí růže h liliemi fli
nejhezčí ncvěsla na Podlesí 1 nich
věnec víti a místo véinu ženichu
e bludným dušíiii obětovali bude
o(om teprve budou míli věční
věků v pokoji"
Hvělluška byla na Podlesí nej-
iczčí a růže jí na lících kvetly h
ilienii v zimě v létě — JiyJa tou
oevěhlou? Ženiši odcházeli ze zdej !
íího Matku jeden za druhým s ne
třízenou: a byla jich za jediný
rok celá řada Mezi lidem si poví
dali že se opravdu od nějakého
'asii bludné duše ztrácejí že se v
8 va t otfoth a niském dolíku kmitají
už toliko dvě
Jen jednoho postrádali ve svém
uvolnění aby nynčjŠÍ život jejich
ulílcl s nimi Kefunda Co jej vy-
rovodíl Květ tenkrát za Jiřice
nikdo ho více neviděl Rozhoda
Jenž na svým zbožím opět jezdil od
édinv k dědině roztrouší! novi
nu Žo prý v loni v máji pochovali
11 AiiKiiKtmmnu v PodroVove člo
věka jepŽ byl na vla Kefundoy!
podoben rodlesaei se proto ne-
mohli íini dočkati Področovké
)Oulí až budou moci pokleknouti
ija nron sveno nejveisino umjro-
Jítcle
1 s Ouřadova statku netřel minu
ý rok příšerný ráz Skňrčiua veV
stba se tedy }řec nevyplnila O-
ntalnč již zde stařice nebyla Ode-
nla brzy za snopkarem Když
slunce jasně svítilo zdálo se že
střecha jeho je zlatem pošita a
ony to byly zatím z brusu nové
snopky ze žitné Klamy Statek za-
se oživl iiospouai iia iti vuova
po Onřadovi Když ji byl muž z
lomu vypudil uchýlila se k prí
Miznvm až někam za Oharku A
kdvž se po čase vrátila nemohli
ji u Květů ani poznati — vlaay
lučin bílé jako mléko a oblťcej se-
Htárlý jako sedmdehálilelá Květ
byl jí pak opravdovým bratrem
Myslila na nyua vstávajw le
hajíc Která pak matka mohla by
zapomenout! na dítě o němž tu
ši že je nešťastno že nemá v tom
větč širošírém nikde stání nikde
pokoje nikde útulku' Někdy a
iteskla si brulrovi: "Můj lW!
'rt koho tak h"-podř tm f 'bili
puk i ví 10 íc" jméno sy
novo nvá ' ji mi jiv ku "íe
lliá matkil i' Mol SVIlj fttillekf
MatiOko podioěuvká! Zdai mi
plulo kdy lo hUvy i v spaní
kdyi jsem iio kolébabí Že llikdV
kám řím i svou kolébku!"
A jHttom sh minulých dnů ih
dlouho au! MúVrm nrdotkli
XV
Kok h rokem podávaly í a ti
skly ruce nad černými lesy jaro
za jarem sypalo nad zdejším kra
jem všecku krásu hvou jeseň za
jesení opět tu krásu stírala až jed
nou za letních dnů zdálo e žo
klidné tiché vesničky na Podlesí
rázem se změnily Přihnalo se tam
1'enkráÍH vojska jako mraku
Jaklěžívi takových vojáků nevidě
li Pyli z daleka a Podlešáci jim
přec rozuměli 7 prvu trochu z tčž-
ka nic potom jakoby vsíckni rod
nými bratry byli
"Máme kamennou matičku bí
lou Moskvu — máme dobrého ba
fušku bílého cara fl na nebi moc
ného patrona svatého Mikuláše"
říkali vojáci A tem dčtem bílo
Moskvy a synům bílého cara byli
by Podlesáci poslední ousto nes-
i Jesté dne na ně vzpomínají
po sedmdesáti letech A když za-
čulí sborem své dumky jako by
byli na rodných rovinách Podle
šákňrn slzy do oví vstupovaly
Komu by se laké zrak nezarostl
když molodee zazpíval touhu po
lomovjnč!
Husové táhli Podlesím na Lip
sko Řli zaplatit Francouzům žo
jejich bílá matička návštěvou Na
poleonovou na smrť zčernala A
když se potorn za krátký ča v dč
linách třásla okna a lesy chvěly
se až v kořenech PodlcsAči vzpo
mínali na Kusy kudy chodili uby
je ríiniiun na primiuvu mocněno
patrona svatého Mikuláše ode
všeho zlého zachoval Tušili že
hřímání děl platí ruské krví věr
ným molodcům A opravdu tři
skvělí plukové carské pardy do
krváeelí u Chlumu až na nepatrné)
zbytky Ale Napoleonovi zapla
tili! A potom se rozlnčely na Po
llesí všecky hvozrly ve slavné hla
holné Te Deurn a když m ještě k
tomu rozhoupaly v Področovfi ve-
Uké zvony klášterské vfiudo m
těšili blahou nadějí že tato Írán
eouská vojna byla na uvité po
slední Mniši "řehole sv Augustina v
Področověj odložili slavnost míru
ke dní nanebevzetí panny Marie
kdy se na okolních stráních všec
ko jen červená korouhvemi pout
niekýmí a všecky cesty bělají šaty
IružiČek a čistý lesní vzduch
zaehvívá hlučnou hudbou n zvuč
nými písněmi Patnáctého srpna
každého roku bývá v Področovíí
:elé Podlesí: od dětí jichž bujnou
krev matky po celý rok chlácho
lí že je vezmou sebou na pouť
od hochův a dívek jež přicházejí
si do prostorné hospody zarejdo-
vat až do mužův a Žen kteříž ti
chy 1 ují se s'm se svými starostmi
a kříži aŽ do starcův a stařen již
si sem rok co rok chodívají na ma
tice Poží šťastnou hodinku smrti
vyjvrosit
Stihlí bčlavé včžo kbUterskó
dívají se do nebe tak smělo a tak
po domácku jako by z jejich po-
zlacených mokovie byl do hidel
věčné radosti jen jediný krok V
nádherném chrámě neví poutník
ani na čem má dříve spočinouti
(rfčima — všecko se tu leskne a
hvíU všecko tu člověka vítá tak
prátr-liíky tak lahodní „Mol
Iňm na oltářích div že se buclaté
tváře věčným usmíváním neroa
plynou i ti svati Itoží dívají s na
člověka jako staří dobří druhové
1'dolirm se vyprázdní a i tejn v
kdyí řlaté hlavy věží zardívají se
veVerními červánky
A let zvláště vyrojilo se sem
lidu jako mravmeň když vrátí
u Hubli dnů dešf Oti boiiho
rán byU v koktrle hUv v#h11
hUvy a davy začínaly řídimuti
teprvr ke tř ti po polfduách
Ale kolnu hUvního oltář tvoři
ly jřátupy domid íivou hradbu
ťhvilrmí oivaly n tlumeni vý