Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Oct. 16, 1907)
10 rn "cc-♦CíL4c♦♦!♦v VÁCSLAV BENE TtEBÍZSKÝ! BLUDNÉ DUŠE 8 HISTORICKÝ EOMAN "Opravdu? — Mezi rebclanty? tu to mánie! Neslýchaná vřel — 0 tom si buiiou lidé ještě povídati až my shnijeme! Půjdete s tím hl psaním na krajský úřad! Ach ach - - jsou to nyní ěasy I Hožín ku Bože náš! — Poskvrnil náš stav u seli' do vě)ěné hanby u vedl" Nějakou chvíli potom když ko stelník odešel přihrčcl k faře ves snieký vůz a panna Kačenka hla dila parm farářovi: "S Pánem Uohen" "Kam?" "DoJiřic" "Zac už A ke komu'" "Ani jsem se neptala" "Pořád a pořád jen Jiříeo!" prohodil nevrle farář i jal se mé ně ochotné ncž jindy ciniti po třebné přípravy na takovou centu Polom se zahalil do pláště h lím cem na celé kolo "Kdože 11 ván nemocen?" zeptal e usednuv do vozu přikrývaje ho opatrně houněmi "Pan páter!" odtušil vozka stručně a práskl do koní Panu faráři nezbylo ani času k nové otázce Takořka letem octli ne v Jiřících ještě okamžik a ko ně zastavili před (statkem Květo vým Vypadalo to v něm jalco by tam drahný čas byl nikdo ne bydlel A přece zde nechal sedlák 1 koně i všechen brav Dohlíželi něm ovšem od Jirasů ale cizí sta rost člověku k nrdei nikdy ne přiroste Chlévy "byly otvírány dobytek zmořen a v konírně smut ně řehotali bělouši že ííc jich ni kdo neujímá že žlaby jejich jsou už prázdny třetí den — Jen na zápraží neděj jediný tvor oprav dový strážce celého statku! Uyl to "Voříšek" Seděl u dveří do síně jako by na řetězu přivázán A oěi měl všude po dvoře j — ni kdo ničím nesměl ani hnout i Ale kdytí si zaštěkal vždycky w po dobalo že někoho volá že se mu po někom stýská a když nikdo nepřicházel svěsil na chvíli hlavu a zahýbal ohonem Upřímné věrné zvíře! A kolikrát si tak smutně za den za štěkl! "Káčíte velebný pane slézti až na dvoře?" "Zde — hned!" Pan farář si pro okamžik ani ne všiml kdo ho oslovil Cestou a Jiřieemi hlavy nepozdvihl aby mu nikdo neviděl do oblíěeje Před statkem sprostí! w nejdříve houní potom shodil kc sebe plášť n ještě se kolem ncrozhlédl Sválo vitá pravice pomohla mu dolu vozu Na Podlešácké vozy těžko sto 11 pat i a ještě obtížněji s nich slézati Až nyní se podíval kdo mu vy šel vstříc Ale nějak se zarazil a jazyk mu na chvilku upřel službu Pana faráře vítal do véhn stať ku sám Květ Oba vešli mléky do síně Voří šek zasvitli pouze prudčeji očima a mrštil jimi jaksi nedůvěřivě po panu faráři Ale s prahu se ne linul "Pan páter zí u vás - neiiio ten!" Pan farářce v síni zastavil za hleděl se ostře Květoví do tváře A VV e jte jej u M-he pře ehováva! ř" Pan farář ani necekal odpovědí sedlákovy Měl hcpoehyhy n jiřvku ještě juknu! vývitkn ! Květ otevřel již dvéře do světnice slovy lunte kontti svou povinnost!" V st Uké jtbě blo dosně tiilio Jeu hodiny - t a ri drevěnky u 5 Iveří brkaly ale tak jako by kaž lou chvilinku mělo jim dojiti Člověku vkročilli do vnitra zdá lo se jako by o tváře jeho vší si lou zavadil dech neštěstí O hla vu se nž závrať pokoušela a oči na okamžik neprohlédaly Pan farář se také ihned nemohl nějak zpamatovati Trvalo něko lik minut než se poohlédl a než po levé straně ve světnici uzřel lůž ko u na Iftžku -smrtelně bledou tvář n oěima zavřenýma se Horna těsně sevřenýma Vedle klečela i rukama sepjatýma mladinká dív ka h Očima upřenýma iicod vratně ve smrtelně bledou tvář na lůžku Jedujíc v zimničném napjetí knž liuké zatrhnutí v tazích zdánliví mirtvělých Na stole bělel se ěí ďounký posvíeenský ubrus u hoře y dvě voskovice pomalované pe strými květinami Dívka zaslechnuvši ve světnici troky zdvihla se políbila panu aráři ruku a opuslila jizbu Smrtelně bledá tvář na lůžku se pohnula oěi se rozevřely utkvěly ui příchozím a kolem tísně nevře lých zraků cosi přeletělo Měl to snad býlí úsměv snad přivítání! Můj JložeJ Jaký úsměv když jsou ěi už zkaleny perutí Morany když nade rty se již sklání tnjem já ruka nby jia ně vtiskla pe 'eť věcnosti! -Jaký lo úsměv mů c hc jeviti na rtech když mizí ve 'mavé mlhy mladý život nad je hož kolébkou už splétaly sudičky! iiť která vedla stezkami samého idříkání A přece usmívaly se ty hle rty otevíraly se — zrnky ne ja chvilku jasnily hlava ne výše 'dvibala ale nemohla Tíyla tak sešlá blá Pan farář mluvil hlasem llume rým a z lůžka zalétal k uším jeho jen šepot slabounký tichounký jen někdy přerušený těžkým zlo věstným ehrapotern zrovna jako y hodiny — staré dřevěnky u dve 'í jímž zdálo se že dojde každou hvilinku 'Au hodnou chvíli teprv otevřely ií dvéře a dveřmi vyšel pan farář Naměřil k protějšímu prahu jenž vedl do komory kde dlel Květ se! Světluškou "Lidé dobří! — Ublížil jsem ám Odpustíte-liž mít" Pan farář vyšel všecek zméně lý A při téhle prosbě se mu hlas divčl jako by se bál že mu od seknou a že mu neodpustí "Podívej nc tam Světluško! — 1'osluž! Přijdu co nevidět! — 'íuěte usednouti !" Sedlák Květ podával panu fará i starou dubovou židlici v jejímž lenochu bylo vydlabáno lidské srdce "Jářku sousede! — I 'blížil jsem vám velnu! — Jsou tím vinni ja 'ykové zlí ještěří Kam tak člo věka přivedou! — Vy mlčíte Kvě te ?" "Záleží vám velebný pane to lik na odpuštění takového člověka jako iem já V "Opravdu tolik sousedé " "NVmám vám ani co odpouště ti" "A přece sousede — píiUHVÚm v k tomu upřímně Člověk mno hdy za sebe aru nemůže ani mno hdy u -ví jk v duši jeho vkliéi podeívní Dnešní den je pro liUie léíkm Ireslriu! Húh VÍ d !od ním nekleMUl AOtitcde Květ!" V komoře bylo ticho V protější "ívětnici tké ticho pui farář tUkl tbnt nikam pravici Kvě lovu a nad střechou statku zdejší ho vznášela se smrt "Vidíte ji? — Podívejte I -M usíte ji vidět i ! Slyšíte jak chře stí zuby jak % hluboká dýchá? Tuze prudce letěla unavila se od poěívá a běda běda ío nad stát kem Květovým! Už po druhé a přijde po třetí po čtvrté dokud živé duse Pude poi Krovy i — u ja věděla kam zaletí mé vlasy všude že bude zle! ~~ Nejdříve letěly k Ouřadovi A měli tam funus za několik dní — ten poslední byl nejhezčí Vidíte vidíte? Kosu i brousí 1'kryjle se schovejte se zastrčili se zandejte si oknal Ulil-- Už se zdvihá už ruku s ko sou napřahuje Urrr!" Stnrá Skňrka jejíž hlas rozléhal se návsí houkáním ochraptělé so vy podepřela si boky a postavila se tváří přímo ke Kvělovie statku jako by chtěla ukázali celé Vsi ona že smrti se nebojí a že e jí mfi!e podívali směle doďěí A kde ji dnes slyšeli všude opravdu dvéře zavírali na závory a okna za bedno val i okenicemi ač do ve fVra bylo ještě dosti daleko — Pan farář seděl dosud U Kvetu v komoře se sedlákem hlavu ma je o pravici opřenou a poslouchaje vypravování Květovu s tak bedli vou pozorností jako snad nikdy v životě toliko že občan pokoušel jej lneš dusivý kašel Sedlák Květ však pokaždé poustál aby pan fa rář nni jediného slova nepřeslechl "Do Jiřic měli jsme nejblíže" wkončil Květ své vypravování Polom se chystal pan farář k od chodu ale než odešel podíval se ještě do světnice Zraky pana pá tera byly však zavřeny rty těsně stisknuty ruce sepjaty — jen hlu boký chrapotný dech byl dosud znamením ze z loiioiue miauciio těla duše ještě neuletěla Pan fa rář nechtěl aí rušili poslední smrtelné dřímot v svého mladého soudruha a potom se mu náhle v té dusné světnici hlava zatočila před očima se mu udělala tma a už aěal vrávoniti Květ zachytil ho! ještě v čas Panu faráři zdálo no! ze jazyk tím uiisnem az oenrnui pokynuli' sedlákovi pouze rukou '''' Í'j vyvedl U lůžka zůstala Světluška sa motná Hodiny u dveří odbíjely zdlou havě šestou Chraptivý hrkot je jich mladého kněze probudil Ote- vřev pozdvihl hlavu jako by se chtěl přesvědčili kam ho to opravdu zanesli Ve světnici bylo již pološero "Už se stmívá — niíij Bože Jak se jen domu dostanu — tuk cí- 'í neznámý kraj — cesty nikde — i la hvězda mi shasíná — a do ma mne už čekají — kde jsem ne to jen octl — — vždyť tu zahynu — muj Kriste Ježíši A nikde du še lživé duše dobré — Matičko matíéko milá kam vám lo syna 'avezli — Už se ho nedočkáte — iž ho VÍccklále neuvidíte — k vám tak daleko z těchhle končin lo nichž zacházím dál a dál - - ma tičko drahá kdo vás tu potom po těší — a já nazpátek nemohu -~ kam mne to zanesli " Vedle lůžku iuluuá dívka léMtú svírá rty nby vzlykot utlumily a tváře zakrývá rukama aby hlasi tý pláé zdržela násilné a hnědé hebounké vhi'V vinou m jí v ho 'latých pletoucích na ňadru jež tak těžkým nezvyklým dechem iMd šedavým ťivňtkom pracují "Což tu opravdu není duše řad léf Lidé drazí lidé dobití miluji1 se luob mnou MlolC klo" Vši silou rhtél se mt 'niku dvihuouti prchuoutí i 'traje jeni rořcxlirul se před trn koma jeho jako čirá tmavá puMi ni v rdi uhaslo jnvilednl ivřtflko i ta bludička "JhC l( Hrt V (ší RVltllici — vl tný panel" iahovořd ti chouuce nesměle Světluška na klonivši se nad lftžko "U vás — u várt — ve vaší světnici?" Mladý kněz položil si ruku na čelo jnko by se chtěl vzpamatova ti ale nebyl s lo Pořáde ne mu kmital před očima tmavý pustý kraj bez lidské duše bez živého tvora nad nímž uhasly všecky hvězdy z něho' odstěhovaly se i bludičky "U Květ d velebný pane - v Jiřících!" "U Květ ú A v Jiřících a ty — ty?" "Světluška" Dívka skorém už jen šeptala a jakoby bezděky jcŠlé níže naklo nila hlavu nad oěima skulenýma nudo tváří na smrť zbělenou nad jarým shasínajícím Životem Cí tila jak jí náhle obě líce zahořely tak z lo ioolání a zalekla se by nikdo-ani to oko zakalené— nepo- Iřchl červení jež se jí tak náhle rozlila Ivářemí jako by červánky věšlíeí vábný jarní čas které ne- ávno nad (černými lesy pozvolna umíraly všechen svfij puvnb-nej- jemnější nach byly zůstavily na tomhle dívčím obličeji 'Světluška? — Tedy přece jedna duse — ta nejurazsi — ia nejmi lejší Až někdy — — potěš Své Huško mou chudou matičku — — až jí uhlídáš — -~ ' ' Na lůžku pohnula se bílá stude ná ruka jako by předmět nějaký hlcdalas a nalezla jej takřka nevě- lomky Spočinula na čistém div ům 'čele Dylo horké rozpálené Hnědé hebounké vlasy ovinuly se kolem studené ruky— Hodiny u dveří došly Ve svět nicí rušil dusné ticho jen tlumený láč Ale náví rozlehl se pojed nou lomoz jako když přijde první v letě bouřka Dylo slyšeti vý střely z ručnic ozývalo se vejskání ii přes Jiřícké střechy letěla do všech koutů v Podlesí radost 'ichuchu! Máme na Podlesí svobodu nvobodičktil Ohlašovali nám ji knížecí služebníci na ko ních v rukou měli bílé praporce Abychom ne vrátili do svých qh nic že nám pan kníže odpouští Že nám sleví roboty že budeme iníti časy jaké nu Podlesí nikdy nebý valy! A přijde nám to všecko na psané peěefmi potvrzené A víte- iž kdo nám to vymohl? Hefundal Myl u knížete pána — — ' "A zradil vás prodal vás za bíd nější peníz než Ježíše Krista Jidáši Kamenovat jste ho měli jak jste io uviděli ponejprv A tak dlou ho vás štval až vás vylákal vše cko k vůli pánům protože chtěli iby vás ubylo Jen čekejte na svobodu počkáte si ! Leda Že pro vás přijdou s řetězy a okovy J Jak podvedl slečnu Imeilii tak nyní podvádí i vás Zavedl ji jako vás a potom uprchl dal se k Fran- cuzum zradil císařovnu — — Je ho jméno vUÍ snad do dneška na šibenici Hned před čtyřiceti lety měl být i utracen jeho erb byl roz lámán katem zapřeli ho vlastni bratři otce ho vydědil Já jediný strhl mu škrabošku s tváře já je- liný věrný sluha slečny Lueilie která i když umírala na vás Pod lešáky vzpomínala" "A proč jste nám tohle otče fandíme už dávno neřekl?" "Slepotou byly raněny vaše oči - a nevíte liž 'že Hospodin poioit- če mluvit i věrným teprve ve lnech bídy a soužení '" "Co pak UŽ otče Jarolimc ne pamatujete ti čího sviih jste v toliku S '( lardském lli fnii I i prohl i ' ' IdMeí v v s a! v imiÍ nát IVďuh b-puiv Imvu je a uvi vaše istlrá mlhami" oď pověděl KHisoVníkovi košliitiř liohodti "Půjdu pojdu! Ale al váni ''pou hUvy k nohám vipomcm tc i lo mne! AI o nt Pedb-sl ozvo pláč a skřípění zubů bude to trest spravedlivý — také za dne šek!" Do téhle vády zaklinkal zvonec — i rozezvučel ne tak smutným lila bolem že eo jej sem z Prahy zavezli nikdy ho takto neslyšeli Na návsi všecko rázem utichlo a všecky hlavy sc obnažily I oleo farolim sepjal nvadlé ruce a bílou hlavu naklonil Západní větřík nesl hlahol zvonku daleko do kra je a tam ho zavál pod strání do ken prosté chaloupky kde kleče la letitá stařenka modlíc no k Ho horodiěco za jediného syna Kněz na lůžku dýchal rychleji a rychleji Hílá studená ruka jeho spočívala dosud na čistém dívčím Čele " Umírá I — Pomodleme se Své- Huško I" A v Jiřících-kj v tu chvílí ozý valu jako na všech rlech šepotem i "U Květů skonává Okronholský pan páter I " XIII Na neděli laiotaro ohlašovali na Podlesí s kazatelen milostivá vrchnost odpouští všem kteří se aslníli rebelie m kníže pán poddaným svým míní robotu slevi li že všeho zapomene a bude lidu dobrým oleem Zároveň čteno vy nesení císařské Že někdejší staro- t 0 4 f 0 Š % é fiavnv zhiison nocnovavam nunvva opět platnosti Potom násiedova ly dlouhé modlitby za světskou vrchnost za odvrácení moru lila dii a války V Okrouhlím ly listy četl admi nistrátor pan farář po smrti ka planově ihned zadal žádost aby mu dopřáli zaslouženého odpočin ku Přáni jeho vyhověli tento kráte nad očekávání brzy Podlesáci bylí už zase jako je jich předkové — uíiněné ovečky Orali a zasévali panská pole po ráželi panské lesy a den ode dne čekali na nvobodu kterou jim on dvno slibovali knížecí služebníci Kdyby toho nebyli též slyšeli z úst Itef u rulových skoro by se byla jejich víra v panské sliby začala opět viklatí Páni však byli jako nuVsla a lid těšili až jim k tomu už scházelo slov Na ťiřad nebyl potahován nikdo Pojezdného z Dornašic přeložili někam až ko Krumlovu direktora dali do vý- slirlžby vrchního poslali prý do hor i justiciár ne poděkoval Na kraj ském úřadě také všecko zpřevra celi A jednou za rozkošného jar ního dne rozdrnčely m všecky zvo ny kde jaký na Podlesí byl na vě žích na kapličkách v trámcích po návsích zvonili panu knížeti hra na Knížecí služebníci pak cho dili ode vsi ke vsi a všude povída li že už ta svoboda je na cestě iby o jen za knížete pána pobož ně modlili Podlešáci věřili dou fali — jen s milováním to ještfi -hoditi nechtělo Nejdéle zvonili knřeti pánu v poustevně pod Sibčem Lidé hle lě!i k lesu na stráň uděšeni a bvlo-li jim jiti kolem potoka nad nímž šedala se poustevna jen so kmitali podél olšin šumících rado- ti z první zeleni Se ntráno zalé tal dolů do vi hltu ještě chrapti vější než zvuk rozraženého zvonce ve vztyčeném trámci Pí Rosic Krcfschmer rarxliojlčlca vyrbltvik rtuhjlé Ccstů bvhnnč a tcTinne masti 3 drabr Jt výborným pruitfdkm proti o Uv krv m ki(lir( rvm liiu frttvi ndi idtttt'é rány oťul imluby jrUky ií-j tj Tjlo nuill vf)Uííly t IrjJťi-k jto ivojl blitivvu K'iuil bin4jt mbě rovník NavittvU ji otHibiti tebi itti(úil# uJ jio h iv 4 rkvrty KrbU'k (S uot) b( N %#Brk i'lt M MRS KOSI8 RCSTltClIMCR 19U P Uh lt Omh Nk