in
1
xsasassasagu&evw
VACSLAV BBNEl TfcEBÍZSKÝi
BLUDNÉ
g HI8T0BJ3KÝ EOMAN
"Co zkusil v cizíné a co zažil ťpy a dosud chová k nim v srdci
Drazí dobří lidé nechtějte ani Jánku jakou chovala knim ondy
věděti K svému rodu se nemohl dcera knížecí Dudouř jim oba za
a neumři nikdy hlásiti Pylof tČehle dníl pomáhati! — BlySelí
jméno jeho mezi zemězrádci Na- tak z jeho úst na vlastní u§i A
děje jež kladl ve výsledky vo-neok1amal-li jich Jíefunda nikdy
jen pro svůj národ rozplynuly isc'mohl by mysliti e nimi zle hrábí
jako dubnová oblaka sokové si Kolovrat ženich princezny Iucí
podávali ruce přes hlavy ubohého lie! — Hylo tedy přece pravda co
lidu a slavili mír nad tisíci mrtvol o něm všude povídali že není z
A 711 víccliiiv služby neměla cizi- jejich krve že pochází z rodu
na pro něj než jen pelyněk ale v
té cizině krok za krokem vznáše
la se nad ním postava z domovi
ny Ta mu našeptávala: Vrať '
vrať dosavadní fiat sviij svlékni
jméno rodové zakopej zapři i ty
své když oni té zapírají jdi na
Podlesí a ten lid ti připraví ra
dost žes takové nepoznal A on
konečně poslechl vrátil se do
f'eeh vzal na Aebe halenu jakou
nosíte vy aby ho nikdy nikde ne
poznali aby pak se mu všechny
duse vaše otevřely dal si jméno
které ve zdejších Meh v tomhle
zastrčeném zapomenutém kraji
dlouhá léta žílo 11 vděčné parně
ti A potom hledal v Praze kde
jaká česká kniha kde jaký český
spis i ptal se kde tam tyknou
knihy pané českým jazykem u
kázali mu s úsměškem chudičkou
jizbu v níž byly sklady českých
knížek a on při tom na stará léta
v dusí zaplesal a pak začal ty kni
hy roznáAVtí mezi vá Od těch
dob život starce tohoto znáte A
nyní víte Podlesáci to ten Refun
da a komu jste důvřřovali"
♦Stará ústa Šeptala v udivení:
"My to tušili — my to říkali — -hrábí
Kolovrat 1"
"Knížecí poslové 1" zakoukl ná
hle we svahu Podlešák na stráži
Týmž okamžikem rozlehla se ú
dolínou jízdeeká trubka a nahoře
trwvi kmeny objevily se uniformy
úředníků jeho jasnosti Doprová
zelo je nčkolik vojínň
"Co nesou!" zavzoěl mocně
hlas Jtefiindňv A dolíkem se vše
rozvlnilo jako když nad černými
bory zdejšími zakrouží v prudkém
sykotu vichry severní
Knížecím úředníkům bylo 11 srd
ce asi úzko ze zámku vyjeli vtip
kujíce ale čím dále jeli do leň
lim nápadněji umlkali až nad
Svatofíothardským dolíkem už
jedva dýchali
"Co nám nesete T"
"Jeho jasnost knížecí připomí
ná svým poddaným naposled aby
majíce na paměti — " Úředník se
zajikl Mimoděk zašlehlo oko je
ho do údoliny ncní-li někde přilo
žena k lící ručnice namířená na
jeho čelo "aby majíce na paměti
své ženy a své děti vrátili e do
vesnic ještě v čas a potom že jim
všem chce býti pánem milosti
vým "
"A jiného nám nenesete nic?"
Tato otázka fičela úředníkovi
kolem uší jako kalená střela
"Jinak že ponechá jeho milost
průchod píÍMiiérnu právu"
"Jdi milý pane s Pánembohem
n těm kteří tě poláli pověz že s
knížeU'in pánem za Podlešáky
promluví Kefunda samoten"
podlešákům těmito slovy leskly
e v jarním slunci oři jako když
uděŠeným plavcům v roibouřeném
moři inejti černými oblaky zásvit
tmu w v ernl hvězdy Touhle
chvíli by byli nccouvli ani kdyby
m proti nim valily celé proudy bí
lých kabátů Vidyf je tu nimi
ten mu ktervi ne tieštltil jejich
chat ni tenkrát kily í po nich
dn'll hodití kámen lUklebku
krtídý otrap krkav "I líbivou e
upitu řobanem a jestřábími drá
£3
i U
DUŠE
P
který patří v čeflkém království k
nejpřednějším!
Podlešákům rozleželo se toto
všecko teprv jak se patří v hla
vách když byl jíž Kefunda na ce
stě ku knížeti pánu
A knížecím úředníkům spadl ká-
4 m w m
men se srucc když se octu ou
Svatoifothardského dolíku dobré
dvě hodiny I vojáci oddychovali
si nyní volněji
X
Nádherné paláce starodávné če
ské šlechty roztroušené po Malé
Straně a na Hradčanech pudly za
minulého století vúčihledě Když
prý se občas těžká dubová vrata
v jejich průjezdech otevřela za
skřípala pokaždé jako by sténala
že na něho zapomínají Na mnohém
dvoře trávník se zelenal a leckde
na prahu jevily se kopce mechové
A když vešel člověk do chodby o
vanul jej vzduch jaký bývá ve
hrobkách jež provětrávají jen ten
krát když z daleka přijde zpráva
že opět umřel Clen rodiny
Ký také div! Skříně v nichž
někdy chovaly se prívileje krá
lovství českého v nichž ležely 11
schovány zápwy českých' králů n
velikými pečetěmi v nichž ulože
ny byly smlouvy národa s panov
níky volenými byly prázdny listi
ny sám Důh ví kde a do "truhel"
dali se Červi kříž na kříž je provr
távajíce Bedmery klíče k české
koruně rezavěly a v královském
hradě na Hradčanech prý straši
lo! NcjvySší purkrabí požádal za
zdvojení stráží!
A v těch tmavých zasmušilých
domech také strašilo —-Co! Ta
kové příšeře se říká zlé svědomí
Strašidlo toto bývá ze všech nej-
horší Vniká i mezi hedvábné
podušky a k lůžku nezabrání mu
přístupu žádný zlatohlav Potom
není také třeba aby člověk čekal
ho studenými krůpějemi potu na
tvářích od jedenácti do dvanácté
Dědové majitelů nynějších kou
pili paláce ponejvíce za grešli na
smluvních listinách tu a tam lpěla
věrná česká krev a bohatyri ve
tmavých atlasových kabátcích se
sněhobílým hrdlím jichž obrazy
visely ve včeřadlceh plny pra
chu a pavučin byli věčnými ru
šiteli téhož svědomí A nepomohlo
ani když je odnesli nahoru na pů
du Pak děsila pany ozvěna kro
ků jejich temnými chodbami a ta
ké jim nebylo nic plátno když roz
ložili dlažbou těžké koberce Rlý
chali zase dvakrát třikrát svůj
vlastní hlas A proto do Vídně!
Od Vltavy k Dunaji je hezky da
leko strašidla z Prahy za nimi
nepůjdou a odvážili se Vidin
ským vzduchem je otráví či v Du
najských vlnách zatopí
Za prvních březnových dnů mo
hli Pražané v jednom z těch nej
jmtiuiiilejšíeh paláců Pražských
pnorovnti náhle živý ruch jako
by se fctaré dávno Vltavou do se
verních moii odnesené čauy vrace
ly Ale kdyby komnaty byly vy
zdobili nvím čím kdyby na stě
nách v téeh komnatArh byli roje
viseli iicjdraHI čalouny l by po
dobných neměl ani sám perský
šach byli by pochmurné tvářno
sti jež odevšad na člověka vyzíra
la nezastřeli A kdyby všecko
všudy byli vykouřili a nalili do
všech koutů nejostřejších voňa
vek dusného vzduchu jímž plíce
uvena 1 ovn ov nevypuuiu
V paláci tom bydlel druhdy je
den z nejslavnějších rodů českého
království A proto když vy
mřel i stěnám se po těch bohatý
řích stýskalo a nemohly a nemohly
si uvyknoutí na nové panstvo
Před několika dny zavítal sem z
Vídně kníže pán s celou jasnou ro
dinou Přijeli za tmavé bezhvězd
né noci tiší jako duchové Ná-
(Ivof-im nmitaiy se pociionne jaKo
před dvěma sty lety když ve ve
líké síni ležel tisícerem voskovic o-
slněn předposlední potomek vzne
šeného rodu domácího
Utíkali z Vídně před — morem
Tenkráte kdykoliv se Turci dole
začali hýbali pokaždé o tom při
nesl na sever zprávu i do nejzapo
menutější vesnice — mor A Ví
deň ležela 'černému poslu z ture-
ckých bojišť vždycky na cestě Ne
bylo lze iimik aru myslit) aby se
tu nezastavil a nějak čas nepozdr
žel A než ho v císařském městě
% dostatek pohostili stálo to po
každé dobrých několik tisíc hlav
Kníže pán přetrhl cestou čtyři
kóně jak prudce ujížděl před ho
stem příšerným ale dech jeho
zdálo se že pronásleduje ho až do
Prah v v Praze až do jeho paláce
a v paláci až do komnaty v níž
pod těžkými nebesy z damašku ze
lenavého leželi na postýlce dva
hošíci jeden jako by druhému z
oka vypadl tak že panu knížeti
leckdy napadlo: "Kdyby m star
ší nejmenoval Max a mladší
[to nebyl bych ani s to abych je
rozeznal" Mimo koně žil kníže
pán celičký v obou pacholíčkáeh
A láska jeho k dětem osvědčila se
nejlépe tím že ítyř koní těch nej
rychJejších běhounň nelitoval aby
se co nejdříve octnul z morového
obvodu Dva "Bleška" a "Htře
lu" koupil teprv před rokem od
Habiehtsburfía za čtyři tisíce du
kátů a předevčírem dostali se ve
chvatu někde za Třeboní do ru
kou tamějšímu pohodnému
A dneškem nejstarší — Max —
odpňldne roznemohl Hyacintová
očka jeho zatáhla se jako by mlha
mi pod nimi utvořily se modravé
pruhy svěží kvetoucí líce nějak
náhle' se vpadly a o hlavu hošíko
vu mohli zapáliti troud Když si
začal ohmatávati čelo a stěžovatí
na bolení hlavy byl by pan kníže
raději wlyšel že povodeň strhla
všecky knížecí mlýny že velké
rybníky zaplavily spoustou vod
panství jeho na deset mil široko
daleko
"Ukryj mne — nedej mne! —
Podívej se jak tenhle muž se po
mně sápá! Pryč odtud — pryč!"
A hošík se iirel za Hlavu a
chtěl ven na chodbu Kníže pán
měl jej eo zadrzti
"Hrozí nám vyhrožuje! — Ne
slyšíš! Uprchněme! — Je to otce
toho zastřeleného! — Víš! — Pa-
matuješ c? — Tenkrát na honě!"
Jen stěží podařilo se jim hocha
vpraviti do postelí' a zmatek jenž
nyní nastal v paláci nelze popsa
li Hvlo tu slyšeti ns patero řečí
- rozvázali lokajové své české
jazvkv Jeden druhému neroz
uměl a jeden přes druhého volali
na piano A k tomu ještě vyřítila
se komorná na chodbě lomíc ruka
ma že pan! kněžna je hezebe že
11Ž umdlévá iotíetl A trvalo to
dobrou čtvrt hodiny nel kom a
přáhli a než odjeli pro pomoc lé
kaťikou
"Místo oě má dutiny mínto
vlasů uschlou trávu — inmá kosť
ruce mu chřtán jako vd!é li
il mU 11 A l _ TttttiifM
A hosik Yitailova! ručky po pa
nu knížeti kteréhož ještě" nikdy
takto nezval jejž vždycky jmeno
val po francouzsku A dnes poprvé
v mateřštině
"Zachraň mně Tatíčku I"
Jako tenhle hošík tak na vlas
mluví na Podlesí A jak mu sluší
ta řeč jako by na staré zvonky
zvonili! — Naučil se několika slo
vům od lokajů a kdysi zaslechl že
takhle otrhané buclaté dětí na je
jích panství volají na své rodiče
A dnes mu ta slova přišla na ja
zyk jako nemoc do hlavy
Kníže pán sc od lůžka nní nehý
bal Keděl nad miláčkem s rukama
ve zbledlé líci hošíkovy jež zastí
raly se znenáhla podivnou pro f no
dralou barvou
Kolem paní knžny dlelo v její
ložnicí všecko ženské služebnictvo
Přicházela na ní mrákota za mrá
kotou A když přišla na několik
okamžiků k sobě vydralo se jí
vždycky rty hrozné slovo: mor A
musili jí pokaždé podatí zrcadlo
zdaliž se na krásné dvaatřicetileté
tváří neobjevují kvrny jež léka
řové Vídeňští prohlásili za ne
klamné známky strašlivé nákazy
Ale Jíce její byly jen o poznání
bledší — rty dosud tak tmavě rů
žové a o zlověstných skvrnách ni
kde ani stínu
A v dětské komnatě z lůžka po
lozaslřeriého zelenavým damaškem
ozval se chvílemi výkřik jenž pa
nu knížeti okaždé zaryl se do srd
ce jako dýka vržená vycvičenou
rukou italskou A pokaždé v té
divné řečí po jejichž hlaholech
přicházely na paní kněžnu mdloby
"Nedejte mne — braňte mne
tatíčku!"
A kníže pán těmhle olovům roz
uměl — také tak náhle jako by
ho chlapeček nikdy jinak nevolal
Když prý na římsách hrdých pa
láců usedne si neštěstí a zadívá se
vysokými okny a jizlivým úsmě
vem do komnat skvostem a nádhe
rou přeplněných modrá krev M
leckdy měnívá v čisťounce červe
nou
A před očima kmital se mu také
muž každičkým okamžikem jasně-
I H # i W t H 1
ji a urmeji — cnuuaa v ouevn
rozedraném s pocuchanými šedi
vými vlasy kterak chce na něm
nazpět dítě jediné kterak zdvíhá
ruku k listopadovým oblakům a se
synáčků jeho očí nespouští jako
y vyhrožoval že o tyhle dětí dvě
přijde kdy se toho nadá nejméně
Jeho Jasnosti tenkrát napadlo:
"Dítě knížecí a robotnických tisíc
a ještě to safír proti hrudce!"
A dnes o tomhle svém nápadu
kterýž ostatně s ním vyrostl a u-
staral začal opravdu pochybo
vat!
Hošík se náhle na lůžku vzcho
pil oběma rukama uchytil knížete
pána kolem krku a zase volal ú
zkostlivě aby ho před tím mu
žem zlým který tojí u jeho hlav
zachránil a ubránil A pomoci
otcovy dovolával se pořád tou
podlešáckou řečí již sám Důh ví
jak a kde mu větry do malé hla
vy navály
Dole na nádvoří zahrčel kočár
přivJážJli lékaře Vyhledali v
Praze nejvyhlášenějšího Kníže
pán vyšel mu vstříc až na chodbu
"Každý krok vám pane zlatem
zaplatím zachráníte-li jej K věČ
uýiu díkům si mne zavážete a ce
lou mou rodinu!"
Kníže pán prosil skoro n ruka
mít sepjatýma — a v oěich se sl
zami
"Vynasnažím e eč stačí kÍIv
nu
tit
lo ok 1 1 t-íliM paláce nika
Iv první i urskv slum-cui a um
teioeueui kliková usmívalo na
Prahu hřeruové slutu vcitl j
ným uvitém Je do Cech ui Uhne
jiro veikerou druiinou Ondy
no ni to takr jii nad Petřínem vy
ipevovali nkHvAnri 1 plných hr
t 1 "C I
UOieK BZ zvonny 'lt1'iju)vj"
hlušili když začaly o $ cdnacn
čarovnou aouhrus "Ave Maria!
Vší silou draly sc vysokými okny
uo Komnaiy v un- mm jumu
lůžku těžce odddychoval Na bí
lém čele tvořily 10 hošíkovy perla
za perlou Byly to krůpěje osud
ného potu Kucc měl sevřené kře
čovitě v pěsti a také mu vlhly po
tem studeným Už tak Ježci bez
sebe dobrou hod mu Iťiy jeho
modraly jako chrpa v 'červnu a na
iíčkách naskakovaly mu temné
modré skvrny jedna za druhou
Kníže pán stál opodál a očima
upřenýma na dítě ruce acpjaté
visely mu n ramenou jako bez
vlňJv v bledé tváři ícho Jevil HO
výraz jenž avědčil o hoři bezměr ('
ném Kníže pán nehnul ne od ho- j
šíka celou noc Sám hodinu za )f
lodinou podával miláčkovi chladí
f 11 T' lt 11 X I
kař varoval všemožně před náka- £
mm i t š t t J '
zou Knize pan nepovoiu '
Paní kněžna posílala so pouze
oitávat po průběhu nemoci Ma- '
xovy a když jí pověděli že nebez-
icčí pořád slejno a žc jasny její '
choť u lůžka hošíkova ponocuje
musili již rníti pokaždé připrave
nou ostrou voňavku Paní kněžna s
yla sice vlastní matkou obou ho- i
šiků ale lásky mateřské takové
již na Podlesí chová ku vé krvi
žebračka neznala Hošíci bylí ci
zím mlékem odkojení cizími slo-
vy odkolébávání na cizích lok-
ech chováni cizí rty naučily jo
olovům "otče" — "matko" Jas
ná mátí se zašla na ně podívat jen
z dlouhé chvíle a nikdy sc rifeie ne
zdržela než tak několik minut
rotože dětské "žvatly" neměly
ro ní nejmenšího půvabu A po-
to rn e před ní hošíci schovávali
davy za žaty svých chův ukrývali
a vždycky vyhrkli v pláč protože
na paní kněžně všecko jen šustilo
a když hnula rukou těžký atlas
zašelestíl jako když větřík zadu
je ve svadié lupení Paní kněžna
(yla by asi nejraději před (strašli
vým pronásledovníkcm prchala
lál na sever V duchu si přála
aby z těeble míst byla sto mil da-
eko protože čišel jí do obličeje
ze všech koutů — mor Jlodicov-
skou péčí byla by co nejochotněji
řenechala panu knížeti Iíyla v
Iném bujícím květu Uvykla si
všude na obdiv jen ten černý host
z tureckých bojišť obdivu neznal a
neohlížel se ještě nikdy na mkoh
Jednou si služebníci vypravovali
že když ji vyzval k tanci sám ze
měpán že s ním nešla a že mu od
řekla Tak vysoce myslila
"Dole v průjezdČ stoji vaše
jasností kýs venkovan a nedá se
odbýtí!" oznamoval komorník na
prahu ve dveřích dětské komnaty
Ale mluvu hlaHcm nějak tlume
ným jako by se bál ústa otevřití
a jako by táhl do sebe dech Také
e asi strachoval fini moroviny I
lokajská služba a lokajská odda
nost mají tvé hranice
Kníže pán přeslechl sluhu úpl
ni- Dosnil tu stal onodAl ulitu
zroviiíi tak ínko bv mkn tníemnií i
smazávala na erbu jeho nejvý V
znaumější okrasy jež císařové pr- i)'
votnimu znaku přcclka rytířů jed- -
- _
nu po druhé za služby výtečné pri- ' k
lávali jmírínajíco od vojína třice
tiletého jako by jeden skvost f t 1
Iruhýin h koruny knížce! v prach
zapadával
Komorník již potřeli ohlašoval
vždy tišším a tišším hlasem neod
bytee "A lienředhustí li ho vaí ia
noit že si sedne na patník Že se
nehne n že pryč nepůjde kdyby
tu měl tak sedět do soudného dnM
to vysoký mul tváři jako
vosk j-vko by to byl iieboJtík
1
1'Mkrttlovtnl
— (Ujl#jl l "JoeUftf TU-]
aini" Jrtlř u jtHr4 mm&ťk j-Hl
V
f
1
t
I