Ml
"v
VAOBLAV BENE TftEBÍZ8KÝ:
BLUDNÉ DUŠE
HISTORICKÝ BOMÁN
Podlešáci seděli mc rty nevřenými
na sklácených drvceh Adventní
větry zlo řádily vo zdejší úžlabině
Neušly zuřivostí jejich fini kmeny
kterých kořeny měly pět šest pal
ců v objemu V dolíku Hvatogot
hardskěm vypadalo to skorém
vždycky jako v pralese Ktávalo
se Že člověk mohl na šířku celou
rokli přejiti vyvráceným dubem
jako po lávce
Podlešákům lpěly ve hlavách
všecky řeči o téhle údolíně jako
by jo teprve včera byli Mlýnek Ar
ciť se říkalo a říká namnoze do
dneška: MuŽ bude na 1'odlcsí nej
hůř BvutoKolhardský dolík Mane
se všem nejbezpečnějším titul
kom" Co bylo kdy v Cechách
vojen ani jdna o zdejší úžlabí
nu nezavadila Ani IVušáci za
sedmileté války wvyěenichali po
věstný úkryt A ti přec přišli
VŠiide u vyřídili i nejodlehleji
dědinku Ale m těmito ještě jiní
noveVítí družily mc k úžlabině —
Když je pohádkáři začali při krbu
výpravo vii ti i plameny se kalily
lidé ani "nešpitali" ruce měli mc
pjuté pouloiiehali jako u vytrženi
a mnohý nezdříml polom celou
noe A zdříml-lí viděl všecko lalc
na via jak to vypravoval pohád
ktf a zděšením vykřikl z dřímot
že prý to slýchali po celím Mta
vení
hyl to pověsti "o bludných du
říci)"
A leckterá selka dala prý po
tom i na tmi svatou za — vyvo
hození a pokoj bludiček
Ve KvatoKothardském dolíku
prý se scházívaly a jedna druhé
m jitá vala jak dlouho ještě" musí
čekali jak dlouho ještě bude blou
dit! f A potom ho daly všecky do
pláče Slýchávali prý žalobně
úpění jejich po celém Podlesí
"Hývala tu mezi zdejším lidem
někdy divná víra" Pobádkář m
po těchto Klovceh pokaždé odml
Čel "Tak jako by ani v Pánabo-
ha bylí nevířili Nebyl mezi nimi
řádný chudý a žádný bohatý I Ale
což povídali o tom jak a co věnu
a co nevířili 1 Už ho ta víra se
vším všudy utopila A když jo
vystříhali nedali mí říci a nedali I
A když jim domlouvali zakabonili
hc A když jim vyhrožovali za
lomcoval jimi vztek Vztáhli na
karatele rukou Mvých a prolili je
jich krev Potom seslal Pánbůh
na Podlesí mor vymřelo tu vše
cko — jen v tomhle tatku zůstal
na živu Hcdlák sc selkou a e svý-
mi dětmi jako Noe se hvou rodi
nou po potopíš světa — Pohad
kář se řídil vždy podle toho kde
ve kterém Mtatku byl ve které ve
ní'i juk bo utcili A za to sedláko
vi potom zalichotil Že jeho prade
dek byl praotcem nynějších Pod
lešáků Tak povstaly první bludné du
ře na Podlesí A o jejich životě
po smrti věděl každý pobádkář
něco jiného Ale tuhle pohádku
nechával si vdy naposled Mu
hili ho však k ní přinutiti mluviti
do něho bez ustání a potom e t
prve dni do tho Obyčejní mři
úvod ii každě tejnč Ve Svato
ijothardském dolíku roste prý ko-ř-nl
- kapradi a komu se dostane
mvědmky do idřevlen náhle i pi
tomí malt eťstu vícekrát ji ne
nalezne a bloudí al dobhuidl To
kořen! M?y tam ony bludná du
S Jedou li večerem kolnu rokle
n koni iifitHihHlt mída Koní
frkají vpliiajl c Mjni vy ba
mih ul tb nejednou fa pří
letěli ptleni duma bťi vom tor
£
Mlt
ku že našli ubitého a vůz v rokli
na kuny roztřískanýl
A všecky takové povídačky
vzbudil Podlešákům dneg pod leb
kami poufítevník jenž h těmito po
hádkami byl do nejmenších po
drobností obeznámen a včdČl žo
ve Hvatogothardském dolíku bý
vá za noci Mvřtélek bez počtu
Koštiňťář Rozhoda již toho za
čínal litovali že navrhl aby ustou
pili před vojáky do zdejší úŽlabi-
ny že se sem za nimi neodváží a
odváží-lí že ani noha Živá odtud
neodejde Před večerního výstu
pu mezí poustevníkem a Kefundou
nu jaktčživ Jienadál
Ticho v dolíku Hvatogothard
kčm přerušil chvílemi pouze dra
vce pták jehož bystré oko roze
znalo temné obrysy neboulených
postav a j'hož zobákem prodral se
sk řehot po nčmž mí leckterý Pod
lešák stáhl beranici níže na uši a
do kožichu zahalil se teVměji až
mu na čele a po tvářích vyvstával
pot
Náhle zakmitlo e nad západní
sráží nčkolik Mvčtékk} ale uhasla
okamžitě Botva vžak zmizela po
jevil se jich na protějším konci
celý roj tuhle ale ncshasínala
Letěla bliž a blíže a někdy až ku
samé zemí na unosla Nčkleré na
chvilku uhnalo ale opČt jiné svět
lejší přiletělo jako by jo vyčaro
val Podlešákům usedala na hla
vy na ramena jeden druhému je
viděl na prsou A cdčli všickni
na kamenech jako by přikováni
nikdo se ani nehýbal rty měli
těsně sevřeny hlavy svěšeny a na
hrudích tíží jako by pod těmihle
drvy leželi
"Co cheelc od nw bludné duši-
čkyí"
Koštišťář Rozhoda Mám jediný z
jeieno lanora ouvazu mo promiu
i 1 J I 1 V 1 t
vití Alo již k poslednímu slovu
iotva mu vystačil hlati Vstal
íhtel světélko n pmou a levého ra
mene w hnatí ale nepodařilo sc mu
to bludička se ani nehýbala Pla
mének zdálo se že vzrůstá vůči
hledě že e šíří jeho hrudí až se
mu oči svitem zavíraly
"Proč nemáte bludné dušičky
okojef"„
Za koštíšťářem ozval e snopkář
Skůra ale také mu hla nějak ná
padni v hrdle vázl A týmže mži
kem skočilo mu světélko přímo do
oCÍ
Proto nemáme pokoje že vy
nám ho nedáte I"
Tato výčitka rozletěla se údolí-
nou jako když všecky kmeny co
jich tu trcí k nebi do kola rozhu-
U se najednou Podlešákům sc
davy zděšením točily a zdálo se
jim jako by celý dolík zdejší stál
v jednom — jediném plameni
A jak byste nám mohli pokoj
láli když jej sami věčně věkúv
mít i nebudete Zlých otců horší
Ičti z ještěrčí krve štírové I"
Snopkář Skúra e náhle vzpří
mil přejel si rukou čelo jako
kdyl někdy nemohl ihned na to
přijíti co pau farář v Okrouhlině
ťázal na "velké" a obrátil se v
tu stranu odkud přicházelo pří
íerné volání Světélko ozářilo na
eho tvářích na nichl vzduch ža-
ářový zanechal utop le ul jich
nešetře ani ruka smrti výma kte
rý ibi tíhlw chvíle svědčil í mu
íuruntUha" ducha ani v kraj-
km intte i ctk ty nedčla ne
mohli vyhnali Hnnpkář Skftra
přiíel k sobí úplní
"JeStč JnI nltáblt - KM
pmlvotlnifkál — Oícu naVub nch
v pokojí a o pokoj vlutol i rt'
ději postarej I — A vv Podlešáci
— hlavy vzhůru vzchopte se pryo
h klepy babskými I — Jářku Pod-
lešácil Duší HVvch předků že by
Ale mo báli í Či by vám mohly ublí
žitif Ci by vám chtěly škoditif tak jako když druhdy potkávali činili ale to vím že se jim z&mč
— Vy bláhovcil" dceru knížecí na jejich potulkách ry nepodařily a že na Čechy při-
Snopkář se díval po neboulených zdejšími lesy šly potom horší Časy Mladý muž
postavách jako když v Jiřících u
mistra krejčího onakoval do slova
onehdy první kázáni nového k'a-
plana v OkruhlinČ
"A kdyby mo jim zachtělo i
kdvbv !)řišlv já bvch Je níi vítal
jako se staří známí vítávají po
dlouhých letech rozloučení Já
bvch jim řekl: Jen se na své děti
a na vé vnuky podívejte jen si
je až do kostí prohlídněte — A
jste-li tu mezi námi vy milé do-
)ň dušičky požehnejte svým po-
tomkůmi a aŽ nám požehnáte po-
om si odpočiňte v pokojil Jsme-
i vám ale vy duse na hanbu
jsme-li my Podlešáci na nečest po-
tom ná zašláplo zaklejte l — A
riemůžetedi proto spáti žo jste
nily vé hlavy v těch hlavách
že vám rostly jiné rozumy potom
ať my taky tedy pokoje nemáme
ať se taky tedy mezi vás dostane-
me ať mo taky tedy staneme blud-
nými dušemi! Aspoň vás přibude
a ať se to dovědí i ve Vídni žo
ludiie duse v Podled žijoii a že
tch o několik set přirostlo!"
Na tahle slova se Podlešáci ze
skáeených drv zdvihali z hrudi
jako by jim tíže spadala zraky se
jím jasnily jako tahle světélka
už zao svírali pevné kosy cepy
odávky a všecku tu selskou
zbraň prolože se jim do rukou
vracela níhi do krve život a vo
ilavy odhodlanost nepolomná
"Dobře jhto řekl! Ať se tedy
aky Mtaneme bludnými dušemi
Aspoň budeme mezi svými!"
S těmito slovy stiskl snopkáři
mozolovitou pravici — sedlák
Květ Dorazil do údoliny před se prodral ráno tmavými hlavami řičet let pomalu táhne padesát
nČkolika okamžiky ale nepřišel kmetů nakloněných nad dolíkem ka Ženich sestry mé se jí2 po
sám Po boku jeho kmitala se je- zaletěl do tváře Reřundovy Starý jiné nevěstě neohlížel zůsial sta
ílě jiná postava muž jenž včerejšího výjevu po- rým mládencem Však jsi ho
Znenáhla e světélko jedno za sledního byl pouze mlČelivým znal ěasto jsi s ním mluvíval a ří-
druhým ztrácelo jedno za druhým svědkem dlel vedle Květa jemuž
shasínalo a v mlhách umíralo dosud v náručí dřímala Světíu
Bludné duše Šly si podřimnout íka Oba hovořili spolu hlasem
prolože ode dneška přiznaly se k tlumeným už hezkou chvíli Nad
nim jejich děti a od té chvíle za- nimi zpíval si drozdík rozmilou
berou místa jejich Podlešáci s písničku jako by chtěl lašková
kosami s cepy a podávkami ním z těchto dvou hlav vážné my
Ale než se světélka ztratila ply- šlenky vypuditi a je rozveseliti
nula nad dolíkem Svatogothard- Koštišťář Rozhoda stál asi dva
ským slavně volně plným jasem eet kroků dále i jeho švitořivý
jako by opravdu těmhle mnžňm drozdík z dřímoty probudil Pod
duše předků jejich požehnávaly leŠáci zdvihali v ranním slunci
V úžlabině kmítfiío se již jen vivsele hlavy a leckterému přele
jediné — poslední Zdálo se že těl rty i žert jako tomu ptáčku
někoho vyhledává a na někoho hrdélkem rozmarná písnička
schválně že čekalo Rylo nějak Náhle stiskl Refunda Květovu
kalné lesk jeho jako by porcwen ruku pevněji -podíval se mu do
slzami chvílemi vzneslo se do vý- tváře zakýval mlčky hlavou a po
se poletovalo nad údolinou a lec- kročil se svahu níže mezi zástupy
kdy bylo už jen na shasnutí Ná- A paprsky jarního slunce všecky
hle však vzplanulo jasem oslííu- jako by za ním plným proudem
jícím bleskem snedo se dolů a u- osvětlily jeho vysokou postavu
nedalo na mladinké bledé tváři "Včerejší noci byli jste Pod
dívčinč a chvělo se jako by ji ce- šáei v prudkém ohni ale vyšli
lou celinkou zulibalo Dívce svezl
se šátek nazpět přes hlavu na bí-
lem Vele jejím zdálo se že se zla-
tá hvězda zatřpytila na bledých
lících Že jí rozkvetly slzičky ve
hlubokých modrých očíeb jojíeh
h pojevily o kalíšky pomně-
uek
V dolíku Svatojfothardském za-
vládlo ticho jako před chvíli Pod-
lešáei protírali si oči už dnes po-
druhé ale tentokráte aby si na
veehen příští ca co živi budou
uhle krásu zapamatovali aby
s tenhle obra vryli do paměti k
uevv hlazení
"Slečna Urilivl — Vy takékte vědčk Iv n u j t vřTi od Pdi-
HHt bludnými dušemi 7 Kdyl
vy jt mcíl nimi potom rhcem
ne doslali k nim víiekni — vsi-
knil"
K'štUťÁř Rohod chtěl
vrhnouti k nohám hunímu ijcvulil
by alespoň rouch w mohl
tknouti ale sedlák Kvét jej za
chytl
"Slečna Lueiliel" rozlehlo se
údolím jako by jedním hrdlem
- Podlešáci odkrývali hlavy zrovna
"Sfastné znamení I — Uvidíte
braši že šťastné I" vvkládal ko-
---i-- - f
štišfář
Světélko zaplanulo ještě jednou
třpytivým fivitem rozlilo bo po co-
Ičm obličeii dívčině a potom sc
ztratilo jako by do vod zapadlo
A šerem noSním přitulila sc ku
Květoví mladistvá dívka na hruď
jeho obě tváře si položila sedlák
nahnul usouŽcnou hlavu až na její
čelo a přivinul k sobě těsněji Svě-
tlušku — také bludnou dušičku
"Chtěla náři posilniti chtěla
nám pověděli že už to dlouho
trvali nebude — že si na Podlesí
Uvobody dobudeme a v máji že sí
ji na vozích zeleným chvojím o-
věnčených do svých dědin pove-
zeme Slyšíte Podlešáci I Á po-
tom budeme výskati až sc lesy
budou chvěli potom budeme sla-
viti na Podlesí rok od roku —
nvátek svobody"
Koštíšťář Rozhoda zavejskl si
už nyní z plné duše a z plnějšího
ještě hrdla jak i tu svobodu na I
Podlesí vykráŠlí jak si ji vyzdo-
bí a jako poklad budou chovati
"Hled! — Tuhle naději vzpru-
žila jim dcera tvá v nejtěžší chví-
li! — Jak požehnané jsou kroky
její!"
Sedlák Květ se bystře kolem sc-
be rozhlédl nic neviděl nikoho
Ten tichý vělérek teplý jako z
jara vanul korunami stoletých
dubů ukolébávaje v náručí
né dítě jeho — Světlušku
_v
A
První paprsek sluneční jenžto
jste z něho jako rvzí vyčištěné
zlato" jal se mluviti hladem jako
když se nejlahodněji rozezvučí
Okrouhelský prostředni zvon
"Včerejší noc je mi svědectvím
nejrnilejším 2c du dneška upoinín-
ka na princeznu Lueilii z vašich
hlav nevymizela Jste vděční u-
přímný lid a před takovým lidem
hříchem by bylo tajiti déle co
bych vám byl pověděl už dávno
rád Ale obával jsem se žo byste
ztratili v mne víru a tou vírou
i lásku — A proto měla zakrýti
tato bahnu všecka léta uplynulá
Dne a! ' v té více není Abv-
ka let abyste tu na svá vlastní
uši slyšeli i jho úst jKsleehnřte
PodleUci! — Vv ramatuiete
d hlch vesnic prováiival
slečnu lueilii mladý mul Star-
t L Ubh vřdí i? i t?eh let
d-lvypukly vojny na vkch stranách
- světa uo CeehJr-
Francouzi Rozhlav j
sou této zemi na svých prapyu"
svobodu a lidu jejímu RCawřiiejší
dni Nevím zdali by tak byli u-
jenž vo vašich dědinách knížecí
dcerou zdomácněl a jemuž e po
i - r d
J('Jim bok -vaše doškové střechy
I zalíbily že jim nemohl odvyknou-Q?
t) ani v letech pozdějších přidal J
se k Bavorům: ve Svatovítském ill
kostele na Hradčanech provolal -f ll
mnohá a šťastná léta králi Kar-
lovi — ale za to musil z Čech Í
A když sc loučil s Lucilií filíblT ~A''
jí že bude-li mocí první jeho sna- '4
boa bude aby se vrátil z ciziny i
do tčehto krajin Snad jsto ještě
nezapomněli žc ten mladý muž i
pocházel z krve Kolovratu Za řr
nedlouho potom táhli zdejšími le-
sy Davoři a Francouzi nazpátek
Byly třeskutó mrazy Francouzi
chtěli si krev rozehřáli prostopáš
nictvím Jiřiětí zajisté e parna-
tují na to velmi dobře Chtěli tam
tenkráte slavit svatbu Nevěsta
jen krásou kynula a tváře jí jen
hořely Venku byl mráz div uši
a nosy ncomrzaly Francouzi te-
telili sc zimou ale růžemi na lí-
cích nevěstiných jim krev roztá-
vala až jí jo chtěli strhnout!
Tys byl tenkrát Květe škole od-
rcvstlý"
Refunda mí na okamžik oddechl
— odpočinul
"Ve vašem statku objevil se z
Sista jasna bavorský důstojník
nevěstu surovým pažím vytrhl
srdce luňáku rozbodal ženich i
tenkrát oddechl ale svatbu přece
jedi-hotva strojili
"Nestrojili Rcfundol Místo
svatby měli jsme tenkráte pohřeb
Všcko vidím jako by to včera
bylo ~ A ono už tomu přc ětv-
kávals že to duso poctivá Když
umíral tál jsi u něho Byl to
Adamec"
Refunda si při těchto slovech
Květových několikrát z hluboká
oddychl jako by sbíral sílu k dal
ší řeci
"Ten bavorský důstojník byl
onen mladý muž jenž princeznu
Imcilii provázíval na jejich vy
cházkách Potom uplynulo dva
cet let z nichž každé třetí mo po
dobalo černým chmurám když se
valí nad zemí hodně nízko když
to v nich svítí k oslepnutí když
se to z nich sype žo všechno všu
de šmahem hyne Mladý muž byl
za hranicemi daleko ale hrozné
bouřky z milých Čech slyšel na sta
mil a leckdy ho v cizině napadlo
že snad sc ta drahá země propa
dává sc vším co mu v ní bylo mi
lého Zatím se stal z nčho pade
sátník A leckdy se mu zdálo žo
slibu slečně Lucii ii učiněného ni
kdy nebude moci vyplnit"
Refundovi vyšel dech úplně a na
čele so mu vyrazily těžké krůpěje
horkého potu I vyschlá vyzáblá
tvář měnila barvu po dvakrát
(Pokračováni)
Pí Itosio Krotschmor
xanliojlčlra
vyrbitelk proiluli
kitt Wmt a lořenDfi masti 3 drníiy
Jt Yjborným prostředktjn proti o
travé krva MU éH kottitvr rm
(Um ífrstvé erbu isttr!é rány nlal
Btluhjř vrilky lii#j Tta matli
vylééiljr t trjllřh a pro ivojl
trhlivou yiMvotl Bctnaji rovnen
NavittvU jl otobai doplitt u4
j H)iti avl ekoruby
XxabtiSft (3 uťi) 50
Atrwiajt!
MSI B08IB KtETftCUMEl
3- itu u nu it OmtU
ti
1
