Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Sept. 18, 1907)
Ml "v VAOBLAV BENE TftEBÍZ8KÝ: BLUDNÉ DUŠE HISTORICKÝ BOMÁN Podlešáci seděli mc rty nevřenými na sklácených drvceh Adventní větry zlo řádily vo zdejší úžlabině Neušly zuřivostí jejich fini kmeny kterých kořeny měly pět šest pal ců v objemu V dolíku Hvatogot hardskěm vypadalo to skorém vždycky jako v pralese Ktávalo se Že člověk mohl na šířku celou rokli přejiti vyvráceným dubem jako po lávce Podlešákům lpěly ve hlavách všecky řeči o téhle údolíně jako by jo teprve včera byli Mlýnek Ar ciť se říkalo a říká namnoze do dneška: MuŽ bude na 1'odlcsí nej hůř BvutoKolhardský dolík Mane se všem nejbezpečnějším titul kom" Co bylo kdy v Cechách vojen ani jdna o zdejší úžlabí nu nezavadila Ani IVušáci za sedmileté války wvyěenichali po věstný úkryt A ti přec přišli VŠiide u vyřídili i nejodlehleji dědinku Ale m těmito ještě jiní noveVítí družily mc k úžlabině — Když je pohádkáři začali při krbu výpravo vii ti i plameny se kalily lidé ani "nešpitali" ruce měli mc pjuté pouloiiehali jako u vytrženi a mnohý nezdříml polom celou noe A zdříml-lí viděl všecko lalc na via jak to vypravoval pohád ktf a zděšením vykřikl z dřímot že prý to slýchali po celím Mta vení hyl to pověsti "o bludných du říci)" A leckterá selka dala prý po tom i na tmi svatou za — vyvo hození a pokoj bludiček Ve KvatoKothardském dolíku prý se scházívaly a jedna druhé m jitá vala jak dlouho ještě" musí čekali jak dlouho ještě bude blou dit! f A potom ho daly všecky do pláče Slýchávali prý žalobně úpění jejich po celém Podlesí "Hývala tu mezi zdejším lidem někdy divná víra" Pobádkář m po těchto Klovceh pokaždé odml Čel "Tak jako by ani v Pánabo- ha bylí nevířili Nebyl mezi nimi řádný chudý a žádný bohatý I Ale což povídali o tom jak a co věnu a co nevířili 1 Už ho ta víra se vším všudy utopila A když jo vystříhali nedali mí říci a nedali I A když jim domlouvali zakabonili hc A když jim vyhrožovali za lomcoval jimi vztek Vztáhli na karatele rukou Mvých a prolili je jich krev Potom seslal Pánbůh na Podlesí mor vymřelo tu vše cko — jen v tomhle tatku zůstal na živu Hcdlák sc selkou a e svý- mi dětmi jako Noe se hvou rodi nou po potopíš světa — Pohad kář se řídil vždy podle toho kde ve kterém Mtatku byl ve které ve ní'i juk bo utcili A za to sedláko vi potom zalichotil Že jeho prade dek byl praotcem nynějších Pod lešáků Tak povstaly první bludné du ře na Podlesí A o jejich životě po smrti věděl každý pobádkář něco jiného Ale tuhle pohádku nechával si vdy naposled Mu hili ho však k ní přinutiti mluviti do něho bez ustání a potom e t prve dni do tho Obyčejní mři úvod ii každě tejnč Ve Svato ijothardském dolíku roste prý ko-ř-nl - kapradi a komu se dostane mvědmky do idřevlen náhle i pi tomí malt eťstu vícekrát ji ne nalezne a bloudí al dobhuidl To kořen! M?y tam ony bludná du S Jedou li večerem kolnu rokle n koni iifitHihHlt mída Koní frkají vpliiajl c Mjni vy ba mih ul tb nejednou fa pří letěli ptleni duma bťi vom tor £ Mlt ku že našli ubitého a vůz v rokli na kuny roztřískanýl A všecky takové povídačky vzbudil Podlešákům dneg pod leb kami poufítevník jenž h těmito po hádkami byl do nejmenších po drobností obeznámen a včdČl žo ve Hvatogothardském dolíku bý vá za noci Mvřtélek bez počtu Koštiňťář Rozhoda již toho za čínal litovali že navrhl aby ustou pili před vojáky do zdejší úŽlabi- ny že se sem za nimi neodváží a odváží-lí že ani noha Živá odtud neodejde Před večerního výstu pu mezí poustevníkem a Kefundou nu jaktčživ Jienadál Ticho v dolíku Hvatogothard kčm přerušil chvílemi pouze dra vce pták jehož bystré oko roze znalo temné obrysy neboulených postav a j'hož zobákem prodral se sk řehot po nčmž mí leckterý Pod lešák stáhl beranici níže na uši a do kožichu zahalil se teVměji až mu na čele a po tvářích vyvstával pot Náhle zakmitlo e nad západní sráží nčkolik Mvčtékk} ale uhasla okamžitě Botva vžak zmizela po jevil se jich na protějším konci celý roj tuhle ale ncshasínala Letěla bliž a blíže a někdy až ku samé zemí na unosla Nčkleré na chvilku uhnalo ale opČt jiné svět lejší přiletělo jako by jo vyčaro val Podlešákům usedala na hla vy na ramena jeden druhému je viděl na prsou A cdčli všickni na kamenech jako by přikováni nikdo se ani nehýbal rty měli těsně sevřeny hlavy svěšeny a na hrudích tíží jako by pod těmihle drvy leželi "Co cheelc od nw bludné duši- čkyí" Koštišťář Rozhoda Mám jediný z jeieno lanora ouvazu mo promiu i 1 J I 1 V 1 t vití Alo již k poslednímu slovu iotva mu vystačil hlati Vstal íhtel světélko n pmou a levého ra mene w hnatí ale nepodařilo sc mu to bludička se ani nehýbala Pla mének zdálo se že vzrůstá vůči hledě že e šíří jeho hrudí až se mu oči svitem zavíraly "Proč nemáte bludné dušičky okojef"„ Za koštíšťářem ozval e snopkář Skůra ale také mu hla nějak ná padni v hrdle vázl A týmže mži kem skočilo mu světélko přímo do oCÍ Proto nemáme pokoje že vy nám ho nedáte I" Tato výčitka rozletěla se údolí- nou jako když všecky kmeny co jich tu trcí k nebi do kola rozhu- U se najednou Podlešákům sc davy zděšením točily a zdálo se jim jako by celý dolík zdejší stál v jednom — jediném plameni A jak byste nám mohli pokoj láli když jej sami věčně věkúv mít i nebudete Zlých otců horší Ičti z ještěrčí krve štírové I" Snopkář Skúra e náhle vzpří mil přejel si rukou čelo jako kdyl někdy nemohl ihned na to přijíti co pau farář v Okrouhlině ťázal na "velké" a obrátil se v tu stranu odkud přicházelo pří íerné volání Světélko ozářilo na eho tvářích na nichl vzduch ža- ářový zanechal utop le ul jich nešetře ani ruka smrti výma kte rý ibi tíhlw chvíle svědčil í mu íuruntUha" ducha ani v kraj- km intte i ctk ty nedčla ne mohli vyhnali Hnnpkář Skftra přiíel k sobí úplní "JeStč JnI nltáblt - KM pmlvotlnifkál — Oícu naVub nch v pokojí a o pokoj vlutol i rt' ději postarej I — A vv Podlešáci — hlavy vzhůru vzchopte se pryo h klepy babskými I — Jářku Pod- lešácil Duší HVvch předků že by Ale mo báli í Či by vám mohly ublí žitif Ci by vám chtěly škoditif tak jako když druhdy potkávali činili ale to vím že se jim z&mč — Vy bláhovcil" dceru knížecí na jejich potulkách ry nepodařily a že na Čechy při- Snopkář se díval po neboulených zdejšími lesy šly potom horší Časy Mladý muž postavách jako když v Jiřících u mistra krejčího onakoval do slova onehdy první kázáni nového k'a- plana v OkruhlinČ "A kdyby mo jim zachtělo i kdvbv !)řišlv já bvch Je níi vítal jako se staří známí vítávají po dlouhých letech rozloučení Já bvch jim řekl: Jen se na své děti a na vé vnuky podívejte jen si je až do kostí prohlídněte — A jste-li tu mezi námi vy milé do- )ň dušičky požehnejte svým po- tomkůmi a aŽ nám požehnáte po- om si odpočiňte v pokojil Jsme- i vám ale vy duse na hanbu jsme-li my Podlešáci na nečest po- tom ná zašláplo zaklejte l — A riemůžetedi proto spáti žo jste nily vé hlavy v těch hlavách že vám rostly jiné rozumy potom ať my taky tedy pokoje nemáme ať se taky tedy mezi vás dostane- me ať mo taky tedy staneme blud- nými dušemi! Aspoň vás přibude a ať se to dovědí i ve Vídni žo ludiie duse v Podled žijoii a že tch o několik set přirostlo!" Na tahle slova se Podlešáci ze skáeených drv zdvihali z hrudi jako by jim tíže spadala zraky se jím jasnily jako tahle světélka už zao svírali pevné kosy cepy odávky a všecku tu selskou zbraň prolože se jim do rukou vracela níhi do krve život a vo ilavy odhodlanost nepolomná "Dobře jhto řekl! Ať se tedy aky Mtaneme bludnými dušemi Aspoň budeme mezi svými!" S těmito slovy stiskl snopkáři mozolovitou pravici — sedlák Květ Dorazil do údoliny před se prodral ráno tmavými hlavami řičet let pomalu táhne padesát nČkolika okamžiky ale nepřišel kmetů nakloněných nad dolíkem ka Ženich sestry mé se jí2 po sám Po boku jeho kmitala se je- zaletěl do tváře Reřundovy Starý jiné nevěstě neohlížel zůsial sta ílě jiná postava muž jenž včerejšího výjevu po- rým mládencem Však jsi ho Znenáhla e světélko jedno za sledního byl pouze mlČelivým znal ěasto jsi s ním mluvíval a ří- druhým ztrácelo jedno za druhým svědkem dlel vedle Květa jemuž shasínalo a v mlhách umíralo dosud v náručí dřímala Světíu Bludné duše Šly si podřimnout íka Oba hovořili spolu hlasem prolože ode dneška přiznaly se k tlumeným už hezkou chvíli Nad nim jejich děti a od té chvíle za- nimi zpíval si drozdík rozmilou berou místa jejich Podlešáci s písničku jako by chtěl lašková kosami s cepy a podávkami ním z těchto dvou hlav vážné my Ale než se světélka ztratila ply- šlenky vypuditi a je rozveseliti nula nad dolíkem Svatogothard- Koštišťář Rozhoda stál asi dva ským slavně volně plným jasem eet kroků dále i jeho švitořivý jako by opravdu těmhle mnžňm drozdík z dřímoty probudil Pod duše předků jejich požehnávaly leŠáci zdvihali v ranním slunci V úžlabině kmítfiío se již jen vivsele hlavy a leckterému přele jediné — poslední Zdálo se že těl rty i žert jako tomu ptáčku někoho vyhledává a na někoho hrdélkem rozmarná písnička schválně že čekalo Rylo nějak Náhle stiskl Refunda Květovu kalné lesk jeho jako by porcwen ruku pevněji -podíval se mu do slzami chvílemi vzneslo se do vý- tváře zakýval mlčky hlavou a po se poletovalo nad údolinou a lec- kročil se svahu níže mezi zástupy kdy bylo už jen na shasnutí Ná- A paprsky jarního slunce všecky hle však vzplanulo jasem oslííu- jako by za ním plným proudem jícím bleskem snedo se dolů a u- osvětlily jeho vysokou postavu nedalo na mladinké bledé tváři "Včerejší noci byli jste Pod dívčinč a chvělo se jako by ji ce- šáei v prudkém ohni ale vyšli lou celinkou zulibalo Dívce svezl se šátek nazpět přes hlavu na bí- lem Vele jejím zdálo se že se zla- tá hvězda zatřpytila na bledých lících Že jí rozkvetly slzičky ve hlubokých modrých očíeb jojíeh h pojevily o kalíšky pomně- uek V dolíku Svatojfothardském za- vládlo ticho jako před chvíli Pod- lešáei protírali si oči už dnes po- druhé ale tentokráte aby si na veehen příští ca co živi budou uhle krásu zapamatovali aby s tenhle obra vryli do paměti k uevv hlazení "Slečna Urilivl — Vy takékte vědčk Iv n u j t vřTi od Pdi- HHt bludnými dušemi 7 Kdyl vy jt mcíl nimi potom rhcem ne doslali k nim víiekni — vsi- knil" K'štUťÁř Rohod chtěl vrhnouti k nohám hunímu ijcvulil by alespoň rouch w mohl tknouti ale sedlák Kvét jej za chytl "Slečna Lueiliel" rozlehlo se údolím jako by jedním hrdlem - Podlešáci odkrývali hlavy zrovna "Sfastné znamení I — Uvidíte braši že šťastné I" vvkládal ko- ---i-- - f štišfář Světélko zaplanulo ještě jednou třpytivým fivitem rozlilo bo po co- Ičm obličeii dívčině a potom sc ztratilo jako by do vod zapadlo A šerem noSním přitulila sc ku Květoví mladistvá dívka na hruď jeho obě tváře si položila sedlák nahnul usouŽcnou hlavu až na její čelo a přivinul k sobě těsněji Svě- tlušku — také bludnou dušičku "Chtěla náři posilniti chtěla nám pověděli že už to dlouho trvali nebude — že si na Podlesí Uvobody dobudeme a v máji že sí ji na vozích zeleným chvojím o- věnčených do svých dědin pove- zeme Slyšíte Podlešáci I Á po- tom budeme výskati až sc lesy budou chvěli potom budeme sla- viti na Podlesí rok od roku — nvátek svobody" Koštíšťář Rozhoda zavejskl si už nyní z plné duše a z plnějšího ještě hrdla jak i tu svobodu na I Podlesí vykráŠlí jak si ji vyzdo- bí a jako poklad budou chovati "Hled! — Tuhle naději vzpru- žila jim dcera tvá v nejtěžší chví- li! — Jak požehnané jsou kroky její!" Sedlák Květ se bystře kolem sc- be rozhlédl nic neviděl nikoho Ten tichý vělérek teplý jako z jara vanul korunami stoletých dubů ukolébávaje v náručí né dítě jeho — Světlušku _v A První paprsek sluneční jenžto jste z něho jako rvzí vyčištěné zlato" jal se mluviti hladem jako když se nejlahodněji rozezvučí Okrouhelský prostředni zvon "Včerejší noc je mi svědectvím nejrnilejším 2c du dneška upoinín- ka na princeznu Lueilii z vašich hlav nevymizela Jste vděční u- přímný lid a před takovým lidem hříchem by bylo tajiti déle co bych vám byl pověděl už dávno rád Ale obával jsem se žo byste ztratili v mne víru a tou vírou i lásku — A proto měla zakrýti tato bahnu všecka léta uplynulá Dne a! ' v té více není Abv- ka let abyste tu na svá vlastní uši slyšeli i jho úst jKsleehnřte PodleUci! — Vv ramatuiete d hlch vesnic prováiival slečnu lueilii mladý mul Star- t L Ubh vřdí i? i t?eh let d-lvypukly vojny na vkch stranách - světa uo CeehJr- Francouzi Rozhlav j sou této zemi na svých prapyu" svobodu a lidu jejímu RCawřiiejší dni Nevím zdali by tak byli u- jenž vo vašich dědinách knížecí dcerou zdomácněl a jemuž e po i - r d J('Jim bok -vaše doškové střechy I zalíbily že jim nemohl odvyknou-Q? t) ani v letech pozdějších přidal J se k Bavorům: ve Svatovítském ill kostele na Hradčanech provolal -f ll mnohá a šťastná léta králi Kar- lovi — ale za to musil z Čech Í A když sc loučil s Lucilií filíblT ~A'' jí že bude-li mocí první jeho sna- '4 boa bude aby se vrátil z ciziny i do tčehto krajin Snad jsto ještě nezapomněli žc ten mladý muž i pocházel z krve Kolovratu Za řr nedlouho potom táhli zdejšími le- sy Davoři a Francouzi nazpátek Byly třeskutó mrazy Francouzi chtěli si krev rozehřáli prostopáš nictvím Jiřiětí zajisté e parna- tují na to velmi dobře Chtěli tam tenkráte slavit svatbu Nevěsta jen krásou kynula a tváře jí jen hořely Venku byl mráz div uši a nosy ncomrzaly Francouzi te- telili sc zimou ale růžemi na lí- cích nevěstiných jim krev roztá- vala až jí jo chtěli strhnout! Tys byl tenkrát Květe škole od- rcvstlý" Refunda mí na okamžik oddechl — odpočinul "Ve vašem statku objevil se z Sista jasna bavorský důstojník nevěstu surovým pažím vytrhl srdce luňáku rozbodal ženich i tenkrát oddechl ale svatbu přece jedi-hotva strojili "Nestrojili Rcfundol Místo svatby měli jsme tenkráte pohřeb Všcko vidím jako by to včera bylo ~ A ono už tomu přc ětv- kávals že to duso poctivá Když umíral tál jsi u něho Byl to Adamec" Refunda si při těchto slovech Květových několikrát z hluboká oddychl jako by sbíral sílu k dal ší řeci "Ten bavorský důstojník byl onen mladý muž jenž princeznu Imcilii provázíval na jejich vy cházkách Potom uplynulo dva cet let z nichž každé třetí mo po dobalo černým chmurám když se valí nad zemí hodně nízko když to v nich svítí k oslepnutí když se to z nich sype žo všechno všu de šmahem hyne Mladý muž byl za hranicemi daleko ale hrozné bouřky z milých Čech slyšel na sta mil a leckdy ho v cizině napadlo že snad sc ta drahá země propa dává sc vším co mu v ní bylo mi lého Zatím se stal z nčho pade sátník A leckdy se mu zdálo žo slibu slečně Lucii ii učiněného ni kdy nebude moci vyplnit" Refundovi vyšel dech úplně a na čele so mu vyrazily těžké krůpěje horkého potu I vyschlá vyzáblá tvář měnila barvu po dvakrát (Pokračováni) Pí Itosio Krotschmor xanliojlčlra vyrbitelk proiluli kitt Wmt a lořenDfi masti 3 drníiy Jt Yjborným prostředktjn proti o travé krva MU éH kottitvr rm (Um ífrstvé erbu isttr!é rány nlal Btluhjř vrilky lii#j Tta matli vylééiljr t trjllřh a pro ivojl trhlivou yiMvotl Bctnaji rovnen NavittvU jl otobai doplitt u4 j H)iti avl ekoruby XxabtiSft (3 uťi) 50 Atrwiajt! MSI B08IB KtETftCUMEl 3- itu u nu it OmtU ti 1