to
VÁCSLAV BENEŠ T&£BlZ8Kti
BLUDNÉ DUSE
III8T0EICKÝ EOMÁN
Tupitclem jeho vůči Podlešákům
byl stařec v ošumělém habitu kol
pasu staženém provazem a u boků je na hrdlo nvňdci vašemu Zadrh- kmitne hlín
m růžencem jehož jednotlivá zrní- učte mu je a boj kterýž jste začali "Jdete otče Jarolíme a Pánem
řka byla jako linkové oříšky Otec proti vým utiskovatelům s du- bohem o nán ne nestarejte na sta
Jarolím vynkytl ne tu náhle jako Jehem zlým ne mnou a Boží pomocí rá kolena ne radčji modlete a v bá
tn f Ur tkl ě!tě iriíiílrm tu lí! ii leť fiCímím" AcAm tu o f ' ' zni Boží se iiřínravu ite nu vřč-
nich dnů Nikdo ni ho hrubí ani
nepovšiml až teprve když? ozval
jeho hlas Tak asi zaduněl nade
zuejsím uoiiKcm nrom kuyz tii
% t iii i ti t
řil do zvětralého dubu o nčjž ne
opíral nyní Hefunda aby ho pří
pravil o ponlední zelenavou haluz
ku Otec Jarolím začal nejdřív z
hluboká ale potom přešla řeč je
ho v opravdové hřímání
"Pamatujete se ješté na prinerz
nu Luciin? — Vzpomínáte na ni
ve nvých domovech?"
Pří této pohlední otázce blan
]oustevníkův náhle zmčkl ale jen
na dvě tří hckundy
"í)o dneška ne 'za ni modlívá-
lne!" odpověděl hlat ze zástupů
"Já ne ván ptám všech vy J'od
lesáci vzpomínáte ní a pamatujete
ne na princeznu Luciin?"
"]'amtujeme!" znéla odpověď
poustevníkovi ?m hta hrdel jako
když mořhké vbiy zašumí
líty Kefundovy ne zachvčly oči
jeho na okamžik utkvČly na koru
nách obrovhkých kmenů jež vrou
bily kolem do kola a vroubí na
mnoze do dneška dolík Nvato#o
thardnký ale touže chvílí jíž opčt
fcpoéívaly jako by na všech tvá
řích lidu íJiromážděného
"Nestyděla ne za váni — Proka
zovala vám dobrodiní! — Milovala
ván! — Přimlouvala ne za váni —
Těšívala ván !~ Háda vaší řečí mlu
vívala ráda mezí vámi prodlívala
ráda o ván rozmlouvala! Pamatu
jete ne na tohle na všecko vy Pod
lešáci?" "Pamatujeme!" zaznčlo znova
otci JaroJímoví v odpovčď ze nte
rých úst jako když hvozdy zdej
ší všecky na jednou m rozhučí
"Ať odpočívá ve nvatém pokojí
a nvětlo vččné af jí svítí!"
"Amen!" jako by jedním hla
nern nta mužů promluvilo
"Na jejích centách provází val ji
mladý muž Všimli jutu ni ho? —
Vídali jste ho?"
"Vídali!"
"Povídali ni o ném že to hrabč
Slýchali jste to také!"
♦'Slýchali!"
"Ten mladý hrabě slečnu Lueilii
přivedl do hrobu! O tom jste vy
Podlešáci neslyšeli Potom ne ztra
til a nebylo o nčm ani vidu ani sle
chu A víte-liž kdo byl a odkud
byl záhubce života vaší dobroditel
ky? — Sám zlý duch to byl a z
pekel nejhoroucnčjších pocház
Pak ni šel k luciperovi pro odmě
nu A když ji promarnil rozmr
hal p'řííel zase na nvět Ale tento
kráte nechal hrabčcí tváře v pekle
vzal kí škrabošku jako by z vašeho
rodu pocházel Mnohá léta ne tou
lal mezi vámi zaváděl váh až vás
zavedl Drn jhte všichni v jeho
tenatech Běda vašim ženám bě
da vašim dčtem! Zradil vá a do
jednoho obelstil vždyť to otee lži
ml počátku Vaše tčla zůstanou na
Šibenicích a vaše duše odnese do
jedné knížeti temnohti aby zase
mohl mrhat marnit "
"O kom že to mluvíte otče Ja
Hnus?" Koštišťář Kozhoda vpadl nyní
poustevníkovi v proud řeči po
nniéšnč se při tom ušklíbnuv Sta
rodávná ručniee visela mu přen ra
měna a pravicí upíral se o rukověť
rezavé fntneouHkA íavlwe
Mihnu Y juntřVny joí o1i
vašu a mvU v4e mtaieny pvu'i-
V
8
namíl Ale ještě řasí Vzchopte nol
Tenata pekelná roztrhnete a hoďte
J "Ptám ne v1í vy muži pobožní?
kde že ten nvňdce náš? Provazy
máme přichystané atromfi kolem
uohi mih i u nrniKa a uokuíj na
Podbvií bude jediného ČJovcka mu-
i 0 a
ni ne pamatovat! jak nčkdy přeď
kové ďábla živoucího včfieli !"
Ale otec Jarolím jako by Jiiíe-
kého Jirana ncHlyšcl Ani nn také
na nčho nepodíval
Mfíi t„ (f{ 1
'llll lil Ulil — ' niBH: Jllll'5 Ui
le ! Tohk všecko mluvil jhcm k vám
v podobenntví příkladu mihtra a
Mpanílele našeho Kdo má uší k
ilyšení nlyS a kdo má oči k vídé-
ní víz!"
Poiinlevník opčt na dvé čí tři ne-
kundy ne zamlčel Zdálo ne jako
y ne chystal k ráné proti otci lží
polední a nejvydatnčjší
Před nedávnými lety Žil ve
zilejší krajínč ílovčk kterého ne-
porodila matka lidská ale jehož
ifrifi peklo zplodilo Jmenoval ne
Iteřunda Vaší předkové tenkráte
potají by)í jeŠté všichni hiníty
Do naších kontelů chodili jen na
oko nvátostí přijímali také ua oko
všecko na oko: ale za Itefuudou
ne lanu vmcnni Jako ornamenei
V Ieních jím kázával iroklatou ví-
ru v Ieních je učíval křivému Bo-he
bii Ponloueháte mne muži bra-
tří? — Slyšte dále! Mži npoíky m
zlým duchem ode všeho umři po-
máhatí každému iimčl nškodítí
nkryté podnčcoval vaše dždy aŽ
vntalí tak jako vy odešlí ze nvých
statků a chalup jako vy a byli
hchytání včšení čtvrcení jako bu-
Jeté vy Potom chytili také jeho
třikrát ho veneji ale kat nikdy
hvou prácí nedodélal protože m
mu provaz jokaždé přetrhl A o
život ho přípravíti žádnou mčrou mnohého najadlo jako by ne o
nemohlí až ne jim ze žaláře ztratil pravdu nebo n peklem potýkalo
jednou nam Nikdo nevedél kam
e ztratil a nikdo o nérn víckrát
nehlyšel A tamhle ten je jeho
hyn krev z krve jeho kost z konti
jeho! Ale v ďábelství nad tatíka
vyniká v zlonti [skelné lucípera
prevynuje a ve mu onemetné není
mu roveii pod nluncem nikdo —
Muží bratři! — tHekli jste: provaz
máme příchyntaný stromů kolem
doht náh je tu hodná hrstka a do-
kud na Podlení bude jediného žlo-
veka musí ni pamatovat! jak né-
kdy předkové ďábla živoucího v2-
5elil Tak tedy muži bratři! Ne
bojte ne neuškodí vám Provazy
na hrdlo jeho a na strom a ním!" I
"My vám otče Jarolíme neroz
umíme!" KoŠtišfáří nveIa ne starodávná
ručníee h levého ramene
'My vašich řečí pobožný muži
nechápeme !"
Jiřický Jirah postoupil k
hle slovy na několik kroků
temi-
před
samého poustevníka
Bodejť byste rozuměli! -
Bo-
ďjť byste chápali! — Zdaliž ajo- Koštišťář líozhola pokročil as o
štolé rozuméli ve vš m všudy Kri- pět kroků blíže Bučnici něl již
tu Pánu? A měli jiné hlavy a ji- zase na levém rameni a pravice
ué rozumy než jsou vaše! A ne- HpoíMvala mu j'š!č na rukojeti re
řekli oni: Tvrdá jt tato řeč i zavé šavliee
kdož ji může nlyw-ti? — Jen uviň- MVy že bynte ne Hefundo do
te cokoli rozkážu! A já rozka- podlešáků mohl nadití zrády? —
zuji lam toho tel (Juni svých
zhoubce povéhte okamžitě! Sic
přijbu na Podh sí horší čay než
byl nírný oheň druhdy sypotu-í nUtř neoněměl a že když se nedáme
lijákem na holomu a tlomoru!"
Hefunda opíral se domul o zvé-
tralý dub juko by tahle všecka
hluvtt byla obláček její rozežene
I
ííebe nepatrnřjňí větřík ba jako by
ani jediné jeho ne netykalo Jen
zraky jeho ostré jako nevěrní vé
try a pronikavé jako tuhý mráz
zdálo ne že tkví na obličejích
všech těch set najednou ještě u-
přeněji A koleni těnně nevřených
rtů pohnuly ne občas na tvářích
vybledlých do fcivožluta dvé vra-
toky ale jen tak jako když ne za
nosí!"
Koštíšťář Kozhoda odpověděl za
všecky a všem z duší promluvil
l á á řii i y _ Y _ Ir Ye '
iait z uz pruvie zavnny jsou
uSi vaše nadobro a radí uj)římrié
dokonce nrdce vane zatarasena?
'Imy pekla obklíčily van a plni
jte všiekni již ducha zlého I lič
da — bčda — bčdaí Ve jrné
nu Boha trojjedíného "
i lfV„l„H l„iíi irJr„
I i'tiiH yimuti ] jiiiii jun nu
Božího nadarmo"
"Mlčíš ty jezcveí — Ve jménu
nejHvČtČjší Trojíce"
)t'C Jarolím na okamžik umlk
a pozdvihl nairotí neponluchum
monazný křížek ti růžence
"Ve jménu devíti kurů andčl
kýeh zaklínám ván abyntc ne od
trhlí od vůdce vašeho abyste ne
rozpomenuli na včené niinení du-
ší nvých!"
"Kejklíři nchtoudný! — Kkoda
íedíu tvých k takovýmhle řečem!
— Stčnlí šedin tvých že odejdeš
odtud zdráv!"
Befunda kterémuž vyproudila
lne tato nlova z unt náhle ne vzty-
čil prna vypnul vykročil u a ont
rym nouavvm zraném zrnem pou-
Utevníka od lebky jeho aŽ do okra
roztřepeného habitu
"Odejdi duchu zlý kde jent rrtí
Uto tvé a kde jest vladařatví tvé
ve jménu"
"Sylnel-lin? Řkoda šedin tvých
že jní ješté zdráv!
Postava Hefundova vzrostla
zdálo ne že o dobrou třetinu Pod
lešáej kterýmže leckdy dříve pro
jevil na vymořených obličejích po
hmcuek nad horli vontí Jarohmo
Ivou zvážněli náhle a div jírn oč)
nevyntoupily ze npoda řanoví Tak
"Volte mezí Bohem a ďáblem
I— Kozumíte Podlešáci? — Když
ván kmotří drželi na rukou vší
ekní jhte ne natanáše odříkali —
Ano tak jet: mezí Bohem a mezi
ďáblem!
tnee jarolím polvitiI pravici
ješté výše a monazný křížek u rň-
žence zalenkl ne pohledními papr
hky nluncx- jež onlnilo zároveň ru-
dotemnou září vyaehlý vyzáblý
obličej Refundův jako by v tfer
stvé krvi byl omočen
"Mezi mnou a tímhle pomaten
cenil"
Ilefundův hlas rozlehl ne údoli-
nou paterou ozvčnou
Mezi Podlešáky zavládlo ticho
jako by duše z nich byly odlctíly
Zraky otce Jarolíina zalmkly ne
plápolem radosti a na hedmdenáti
čí snad víceletém obličeji usadil se
úsměv spokojenosti Mosazný kří-
žek v traviei jeho zarudl jotě
temněji Brázdy ve zvadlém obli
čeji oustevníkové však e k (ismČ-
vu dlouho nentahovaly
Vy Hefundo kterýž jste do tčeh
našich lesů nřiiienl noviiiv že ěeskv
národ ještě žije že řeký jazvk je
nikdo nám ho z i'M nevyrve?— Vy
IN fuudo kterýž j-te do těch na-
Uich h'ů přinel noviny že v Pra-
uk tiknvu knihy naším ja
„ i m
zykem kteryz jsie ty Kiimy mezi
Podlešáky roznášel jako v cas hla
lu chléb? — V v Hefundo jenž
jste nám v hlavách vzbudil pnmČC
a v našich prsou rdce rozehřál?
Bez ván by nám pamčť byla v
hlavách vvhasla načisto a naše
srdce bylo by ne podobalo ledu
jako když Kalvodský potok nej-
silněji zamrzne! — Na Podlesí
Hefundo žije vděčný lid Jume
chudí polovic nán jako žebráci
není našeho nic — páni říkají že
tahle těla nepatří nám duše bez-
toho že prý nemáme — ale kdo
4 % é t i š 0 a
nam co íioorciio prokáže my to
píšeme hluboko do hlav my na
Podiem na nve dobrodince nczajo
mínáme A vy jste nám toho tolik
udělal dobrého že na ván jaktěži
ví na Podlesí nezapomenou! Já
řku Podlešáci — Pánbůh spra
vedlivý zajIať všecko dobré Ke
fundovi! Jářku Podlešáci! —
Pánbůh všemohoucí ho živ a dlou
ho zachovej !"
ho Živ a dlouho za
chovej I"
Ozvěna opftovala uŽ po třetí hří
má vý ryk ze sterých mužných hr
del a nlova Z hloubky duší a útrob
srdcí í vděčných ňader: "Pán
trí vímiimeť io Jív tiin
iHohnvoU" Áu iar uhn rnJcko sesypává jemuž všecky zámé-
Vm uxL A Pnrllí
jímá hezký kun země Kolik míl
lo šířky a kolík míl do délky
"Jste všickní iK-klu propadlí 1-
'eSf„iníif VArtíu ?ívf
Bludné duše! - A 'víte c tohle
oslední slovo znamená?" Hřímá
vý blan olee Jarnlímrt přešel náhle
v leifiřiý hluboký "Až drníš po
táhne k půlnocí nezapomeňte n
podívat! po zdejším dolíku Sa-
má světélka jedno vedle druhého
před očima jako mušky! Pošlou-
chejte Podlešáci! — Víte liž kdo
že v těch světélkách! Doíe vašich
lředkň! Půjdou ne podívat na nvé
oofomlív? PfíúWi v tvSfivit ii
přijdou ván zašlapat do zemé aby
z váh i vfo-ch ntaly e také bludí-
čky! A věčuě věkňv nebude v
těchhlo lesích pokoje věčné vřkův
nebude pod vašimi střechami npo-
kojenost štěstí a mír věčné vékňv
budete dušemi bludnými "
Poustevník zase na dvé na tři
sekundy umlkl Hefunda opět o -
píral ne o zjuchřelý zvětralý dub
jako by jediného lova z výhrůžek
neslvšel Nad dolíkem Hvaiorot
hardským slétalo už šero a dotý- ll}A rMnViyi mrtvého že ne v rak
kalo ne obrovskýma křídloma žel vi vzpřímil fununníky fa obešla
f žit rrAr i
iwiii lii ii niiniiii li niniv niiiriri i
jako by byly ztrácely řeč jako by
" tl " tf " 1
byly ztratily i dech
"A komu by ne zachtělo kdy za-
říkatí vás zažehnat i ván komu by
se vá zželelo že pokoje nemáte
co to štěstí nevíte tane ne bluď
nou linií sám! — KUMi
umělí iste? Ztracené životv neJ
šťastníci bludní duše!"
"Ztracené životy nešťastníci
bludné duše!" zahučelv náhle le
ny ze ntaletých ňader a rozkývaly
Hvé Větrv otře é hlavv až se Pod
ikftm erny kov rMdávkv a e-
zavé šavle v rukou zachvěly
"A vy mu věříte? — Vy se jeho
irozeb bojíte? — y ni z jeho tře
sků něco děláte?"
Hefunda už podruhé zahovoíil
ilasem mocným aŽ lesy přehlušil
Ale sta mužů ještě mlčí ještě
"tklánějí hlavy do země a jKidivná
zbraň dosud se jim chvěje v rukou
jako by lomcoval všemi jejích
kotmi mráz
Podlešákům twdh náhle na
iruď pověti ze starých dob jaki
uplil 1 a tohobie í-ra za
ukutu fij j tu vstoupilo živé nu
mysl Že nou v ilfiliku Svat
inrdtkěm
"Jen dva li! týdny ještě Pod-
ešaell — A na střechy vašich
mnisu a vaici rnai řtumčj0 ne
aruí luneo jfiko nikdy jřcd Um
:l :„1't -IA ÍH „ TWjí -
minuivu vmao ijvn
- tech několik dnů?
"My varn Jteruncio vcfrnie jako
pínmu svatému! AC už to jak chce
hlopadne my vytrváme j
Byl lo hlas konthrare uoznouy
Ale zdálo ne jako ny ne nyi prco
nčjik t řánl a jako by dřívější zvu&
wmt postrádal
"Co bychom taky z toho Ke-
fundo měli kdybychom ne vratní
—nyní na jaře když ním pftnl tm
dou nejvíc potřebovat i !"
"Pravdaf! — MMo hovad by
náh zapřáhlí nenem by nán krmí
I i t
n t
"Ale ii Boha váného nebudou
nikdy nebudou!"
"Když ň jsme jednou začali
ať ní třeba při tom zajdeme a za
li yneme l Anpoň budou mocí říci
jednou dětí: "naší tatíkové ne o
nás nlaralí ehtčli nám připravit!
lepší čas že nepřipravili a U no
jim to nepovedlo za lo nemohli l"
Vílí I
Přcškoda že pro fcero nebylo vi
děli Podlešákům do tváří Byli
byot e uzřeli jak " vypadá človČk
chuďan jenž m chytá poslední
"ítky naděje kolem něhož ne vše-
proměnily m v mlhovité pří-
zr'kv i ~ i"'01? VMř m D?
i" tflk 'rží M !l "c ™h }m
"ín ''íjou a do hlavy
mu závrať vstupuje? byli byntc li-
Í vypadají lidé kteří HA
ívěté nepoznali nic než lopocení
NcŽ proč povídali cVbo ve ave-
tě ncjoznali a čeho ve nvét5 neu
žilí ? Podlešák nechtěl jiného leda
aby žil mezí nvýmí lesy v pokoji
íkí " W I'!}'1 !'VÁ je° ř'1'
kově Pór! ešák každého nechal v
lM'fc"ÍM ň][ V}) fh} f'ik5
l'ro Him'' AVMflK Kilr l)
Příčko ze no nemcu mu ani v no-
aíii I'° T"rtí' ypčja mu
krev a proto aáhl po zbrani kUífá
mn Př rufe Ýlí!l Ií°tř° ™
Ví]h'HÍ 7 Ccch?ci íom 7
nejposcíinejsicn innum m
0 že ldlešáci nemají citu že pů -
"™"' f 1 zurevcoco
k1f JJW! t7ý}y Vr?t
mm" I"'1" mw jaaii uiivck
Jf'n in il n tt n J
m "nz I™Jh 1™™ za
kev " 'i"J-- w p Tmwo
ki io"tnk Kova "a l'orU Snf'rí cruo
míne animam ejua" — probu-
nruza íieruce nedejneno nnau i
dčdíce
'
vztek a že nebožtík ješté dlouhá
mnohá Jéta Žil?
Svatogothardským dolíkem roz
hořely ne ohně ale ďiw ví že dříví
nechtělo Živou mocí hoře ti A vé-
try ne přece ntišily leny už zase
miet-iy jako ncmoiy
I hovor umlkal ješté rychleji než
Pnn(í unamnaiy
um ze nastflla or"eva' vc
vatoKOtiiarUskern itoiiku je nice
za vHr('m al kam Pak neviiikl
U'KKHV '"rlzl '™y pnno-
" nwuoiaiy ani
podlešáeké kožichy A ty bývaly
přece vzorem důkladnosti Na
i a ř 0 % y # i i # t i ti ii n
MK°y Km'n HKmm ouiesak
zvlášť by 1-1 i chudší — z chalupy
či z chaloupky tři čtyři léta 5 ale
za to mu vydržel mnohdy celý ži
vot Tatíkňv kožich býval nej
vzácnějším synovi dědictvím
Ale dnešní lioei byli by bez nich
dozajista vydrželi Mohli je roz
věsili po okolních stromech aby
vyvětraly IMělalo se nkorem tí
plo
(I'okro4ni)
iíSkV lékař a rmhojli
Úfftdornt v Xatmb tlocko CU1 f+
kojt 303 -~ 7il mi
Obydli 8 13th tt
OffiAU Kltk „ 11
