Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Sept. 4, 1907)
„1 vxszzsssa&ss 9 VÁOSLAV BENEŠ TtEBÍZSKtj BLUDNÉ DUŠE HISTOEICKÝ EOMÁN A kdo pak by si nepřál horouc něji aby se dušička vrátila na zpět do tělu mrtvého a kdo pak by byl matčiny rty mohl otevřití rychleji u ochotněji než Světlu Skat Na dvoře ještě ten pes! Vyje Že lidé V Jiřících dosud íudřímli Dobří věrné zvíře! Náhle vyra zil ven na náves na okamžik u- tichl v žalování a potom zašlé kal jako když běhávnl naproti Květovům vracejícím se z posvl cení A jen jednou ho takhle by lo slyšeti potom utichl načisto Světluška již se opět modlila n hlava její skláněla se zase nad objemnou knihou po matce Dvéře vedoucí do světnice ti chounká se otevřely Na prahu stanul h dechem taje ným mladý muž ještě skorém hoehj ruee mel sepjaté čapku pod paŽdí a zraky jeho tkvěly na Světlušce Tváře jeho byly ble y — (ak skorém jako nebožčiny oři nějak zapadlé vln na hlavě v nebulu rty lak staženy křečovi tě jako by zámkem Morany Stál tak mtěky hezkou chvilku už so chtěl jednou obrátit! a ode jiti ale zraky jeho nemohly a ne mohly ho odtrhnout! od tíhlo dív čí postavy Tak jako Světluška vypadal nm anděl v zahradí tfet seruanské když nesl ne pod ko runy olivové kalichem aby jej podal Pánu svému Mladý muž pokročil o tři kroky do světnice dále Světluška se ohlédla Modli tební kniha klekla jí z rukou na podlahu "Světluško — přicházím ještě jednou — přicházím té potěšit!" Dívce šla hlava kolem zdálo se jí jako by krovy ve střeše pra skaly a jako by celá ta tíže hro zila na ni padnouli "Nevím co bych udělal kdy bych mohl tvou tvář ze své duše ctříti — Ale nemohu — a nikdy nebudu moci I — Vidím té všude ve dne v noci Světluško smi luj se nade mnou! — Slyšíš Své tluško přicházím té potěšit — " "Ty — mne ~ potěšit?" "Nemáš tu nikoho " "A koho pak ty tu máš?" "Také nikoho i — U téhle tvé matky u tety mé té zaklínám neodpuzuj mne dnes! Řekni: za dvé za tři létat Já půjdu kraj světa abych té neviděl abych o tobě neslyšel ale vrátím no na den na hodinu na minutu 1 Jen dneH mne neodpuzuj!" Obličej mladého muže zatáhl se výrazem jakéhož Světluška nikdy ve svém životě ani vc snách nevi děla lity se mu zachvěly potom zase křečovitě sevřely a ruce měl wpjaté jako k modlení Tvářemi jeho rozestřela se bledost oprav du umrlčí Jen jeho oči svědčily že se mu hlava může rozkočiti a rychle zdvihající se a opět klesa jící hruď taktéž nasvědčovala že mu }'"" t -' nebylo ani když ho otce na věčné časy pro klínal a když on mu tu kletbu je ho slovo za slovem oplácel Světluška přitulila se k matič ce jako by se k ní chtěla utéci o záStitu h o ochranu ale běda že hlava její byla studená jako ven ku ledy a že oči její byty ui ode vČíra zastřeny věčnou tmou "OdpudiMi mne dne stanu se _ _ Světluško! Podívej ne jrt na mne! Takhle jsem se ta těh několik týdnů přeměnil Illoudím h'v jkt tulák jřtko štvanec li dem lo vyhýbám Zdai ÍJ h J f 'jsem od těch dob jen dvakráte byl pod střechou! Světluško!" "Jak můžeš jen překročiti prahu " Světluška se náhle zamlkla Na dvoře zaštěkal poznovu pes až e to třikrát celou návsí rozlehlo ale nyní neustával octl se již síňce jako by někoho doprovázel a na dvéře ve světnici celým tě- lem ulehl jako by je chtěl Ote vřítí násilím a povčdčti SvčtluS ce nečekanou ani ve snách netu šící novinu "Světluško! — Či jsem se mý lil v tobě od maličkosti f Či jsem se kojil myšlenkou bláznovskou hned od dětských letí Je to tedy pravda — ty holka — žes mne nikdy ráda neměla f — Mluv od pověz mi a já se ti zapřísáhnu že mne vícekrát neuvidíš že ti na oči nepřijdu jaktěživ!" "Vavřino! — Ani nyní v těch hle chvílích nemáš pro mne citu?" Světluška nedopovČdfla Dvéře se prudce rozevřely do jizby vesel muž s hlavou poně kud nahnutou a hned za ním jiný Stihlé postavy s vyschlou vyzáb lou tváří "Tatíčku! — Vítám vás!" I! lůžka nebožčína ozval se vý křik až ze dna duse a dívka octla ie bleskem na prsou muže prvěj Who Ryl to sedlák Kvét a prň vodčí jeho — Refunda Světluška spočinula tak několik okamžiků na prsou oteckých mlč ky bez jediného slova Za chvil ku přikročil Kvét ku nebožec že ně nahnul se k ní políbil ji u dělal jí na čele rtech a prsou kříž za ním Refunda potom sepjali oba ruee a modlili se za pokoj du 5e selčíny a čtvrt hodiny obrátil se Květ nazpátek ku dveřím Uprostřed světnice stál dosud mladý hoch w rukama sepjatýma i čapkou pod paždí s tvářemi tak nápadné podobnými nebožčiným % očima zapadlýma s vlaném na hlavě v neladu "A co ty — u nás?" Květ oslovil hocha hlasem straš lívým "Není vám na tom dost" "Mlč! — Duse nebožtíků nech odpočívat! v pokoji Zastihl ho trest jaký zasloužil Žel že ruka trestající neuspokojila se g občtí jen jedinou!" Jlefunda přerušiv sedláka pro nesl tato svá slova hlubokým tem ným hlasem jako když v předve čer dušiček veliký zvon v Okrou hlině po klekání ještě třikráte se rozezvučí: "v pokoji — v pokoji — v pokoji " Pod mladým mužem se nohy za chvěly jako by jej opouštěly síly "Přišel jsem-strýčku jakožto vaší sestry syn ~ jakožto krev vlastní sestry vaší která měla z toho smrt eo musila všecko vytr pěti! Strýčku! Světluško! Ne zatvrzujte se proti rnne neodpu zujie mne Sedlák Květ naklonit hlavu je ště níže jako by o těchto slovech hochových přemýšlel jako by ne věděl okamžitě co mu má odpo vědřti Teprve za chvíli pozdvihl obličej V jizbě bylo ticho že by lo slyšet! jak pracné oddychuje Vavřínová hruď "Nezatvrzuji se proti tobě" jen mi odpověz na tuhle otAxku: Jsi jeho syn!" "Win strýčku!" Vavřínoví vydral ae tato klova rty rtva slyšitelným hlasem "Nejm — nikdy jera nebrl protože syn by ani otce proklíti nemohl a já to učinil Že — jak i lidé povídají — nikdo se na tako vou příhodu daleko říroko nepa matuje" Mladý hoch zaťal ruce v posti Kvét zase tak povážlivé svěsil hlavu jako by poznovu mu něco do ní nechtělo ale pozdvihnuv ji ještě vážněji než ji byl naklonil řckls "Jsi íoho krev Vavřino věcné včkňv ji nezapřeS — jdi — jdi! — Že mluvím tebou takhle přičítej to tuhle nebožce ženž mé nad kte rou nechci rulliti pokoj věčný po kud jesté mezi námi pod naRÍ stře chou zůstane! Jdi Vavřino! Ať se rozejdeme tise! — líozumčl jsi mi!" Sedlák vzal hocha za ruku vy vedl ho ven na zápraží jcStě dále — až před vrata potom za ním Ivéřc zabouchl a vrátil kg do svět nice Teprve nyní rozhlédl c po jizbě (či jeho spočinuly na kaž dém předmětu na polici za jar- marou a pak zase obrátily m k nou zrovna tak jako bych celá léta byl z domova t Nic tu nepoznáváni všecko tak cizí — " "Ani mne tatíčku? — I já že jsem vám cizí? — Za tech několik nedělí" Sedlák KvČt přivinul dceru na hruď mlčky s očima přimhouře nýma aby si nevíimla jak mu vlhnou pořád silněji a silněji Itefunda seděl opodál obliče jem zasmušilým a popelovým ř- sovírn nad očima nějak hrozivě staženým A už tu se mnou tatíčku zů stanete? — UŽ mne tu nenecháte samotné? Jak by mí bylo v téhle světnici l Jak by mí bylo pod tou naRÍ střechou! Vždyť tu nemám nikoho — - nikoho — " "V Okrouhlině na fařo Xeníchal Už i vás přelhává! — Jen jděte si vy milý dobrý strýčku kam chcete vsak on vás tu dobře za stane vás fttatek zvelebí že mu vůkol nebude roveň vaSi dceru (OVzncM že bude jnko hraběnka vaše jméno přivede k veliké ctil" "Vavřino! — Takhle že mne o- stouzíSí — Já ti odpouštím — " Světluška klesla otci do nántóf ez sebe ve mdlobách "Třeba mne za to proklínej!" Otevřenou "vcjhlídkoti" v ok- ně "zaletěl do jizby smích že sa mému Kefundovi sevřela m hrud jako by kleštěmi "A potom že to není jeho krev!" Květovi přeletěl kolem rtů také mích — před ženou nebožkou řed dcerou ve mdlobách Zdaliž jste kdy viděli usmáti se muže nad mrtvolou choti? Sotva asi je to pohled na který se v celém )říítím Životě nezapomíná který se vryje do paměti jako písmeno lo mramoru Refunda vstal přikročil k se- Hákovi položil mu pravici na ra meno a pravil pevným hlasem: "Pamatuj se — pamatuji Sly šíš Květe? — Měj rozum J — Ne-ztratil-lis ho tenkrát pro řeč vy šlou z hadích úst bys jej chtěl ve iru sázeti? — Pamatuj se — roz- utniS Květo?" "Tenkrát mi ještě nikdo nesá ml na dobré jméno! — A tuhle ředhňzku už slyším podruhé 1" "A věříš jí?" Kefnnda vzal edláka nyní za obě ramena a podíval se ostrýma očima do zraků jeho jnko by ho htěl do ledví prozkoumat i "Mohl by vříiti že by ten k ně ? Poslechni i nemluvil jeui a ním j'štč nikdy ale vidět jtetn ho už mnohokrát Jljich slova prý jioti hladM jako jejich áře jejich jaiyky jako šavle mi dví trany brouífné jejich svědomí jako ouhořj ala tenhle I není z jejich rázu Či nepravila tolikrát: kdyby takových bylo po Čechách že by to s naším lidem jinak vypadalo?" "Vždyť Sel za vás prosit tatí čku šel těm pánům povčdčt" "íiíkal jsem mu? — Zadal jsem ho o to?" přerušil sedlák dceru jež se byla zatím ze mdlob prohra la "Já sama ho o to prosila " "Ty ha tedy přece byla u ně ho?" "Měj rozum sedláře 1 — Neřekl jsi před chvílí že necheeS rušit! pokoj věcný nad nebožkou ženou svou pokud pod zdejší střechou zůstane? — Dývnl jsi tak vážný tak usedlý každé slovo jsi třikrát čtyřikrát rozmyslil než uo ti do stalo na jazyk A nyní 8 jediným lítětem — se svou Světluškou za- Sináš?" "Jazyk mu vytrhněte utrý- čku! Hlavu mu rozšlápnřtel Jste jťftč silák třebas sehnutý já' vám pomohu On — on jo všeho vašeho neštěstí původcem 1" Tahle slova zafičela oknem ja ko zavanutí jedovatého větru "Táhneš proklatěcl" Kefnnda ve Hvětniei zahřměl až ne svíce zkalila a pootevřené o- kénko zařinčelo Potom si stdl na lavici a nepro mluvil už ani jediného slova Sta rou hlavou pod popelavými vla ný letělo mu dvacet let jako prud ká smršť když m rozvíří nejprud čeji a veškerou silou vrazí pout níku zrovna do tváře A přec poslední léta Kvého Života uvykl považovali za nejklidnčjSÍ za — řeknu to přímo — nejšfastnčjší Kefnnda i zapřel hlavu občma rukama A z hovoru mezi dcerou a otcem nezaslechl ani jediného slova Hvíěka dvouliberka u hlav ws božčiných již dohořívala Dyla to dnešní nocí divná hlíd ka ii mrtvoly Takové se selka za živa zajisté nenadála a takové i večera Světluška také dozajista netušila A jaká slova ozývala e ve Květnicil Snad bych mnoho netvrdil kdybych řekl že jich tu pod tímhle zčernalým stropem ni kdy nebylo slyšeli Á bylo to umutné shledání se otce s dcerou a muže e ženou po sedmi nedělích 1 ''Už svítá sedláčc! — Čas k od chodul" Refunda pří těchhle slovech vstal s lavice "Až ženu pochovám! — Či mohl bych tu nechati holku v těchhle chvílích samotnou?" Refunda pokrčil ramenoma "Musím zde ziVstati!" "Zůstaň si tedy! — Ale jen tě upozorňuji že jsou nám na stopě a kdyby se jim podařilo dnes či zítra anebo pozejtH té kloatati zůstala by potom dcera tvá sa motná do smrti nejdclší!" Refunda na okamžik utichl "Nyní však kdy na hlavu tvou ulehlo m-štěhtí vší ilou mel bys mí ti ten starý pevný úmysl abys při všem tom neštěstí zůstal vzpří men 1-'hniA Rozumíš Imi brachu? Mladý atrom vítr může ohnouti může ho i zlomiti vy vrátí někdy i staletý kmen ko řeny a blinou Ale člověk má míti sílu ta síla o jeví nejzřejměji když se nad hlavu seženou mraky když se o jednoho opírají větry každý % jiné struny IJozumíS mi Květe? - Půjdeš?" "Zůstanu 1 — Ve dvou dnech jmiu za viťi!" "V ti li ť ciiwh jsou dva dny jko jindy cflý rok l — ZiWaň Í však tdy Potř4 vá tu Pán bůh I" Kdyi m dílal den byt ul Re funda heiky daleko z JiHcrmi Ale kdyby ho tak dnen byli hU viděl i byli by nikdy utřtkli I to on Sel krokem MtXur~~ _ ) jako by cesta byla příliš "okluz- i ká" s hlavou svěšenou s bedra--? 1} mi nakloněnými jako by mu nAiS'' ně byla náhle usedla všecka léta? OIIIMiltl i Y ftUU VI íunii v maji i r byli by nepřisvčdčili panským r služebníkům již kde ho znali — K nepojmenovali ho jinak než tulá- V kcm ' ' Chvílemi se zastavil 'zadíval ho # ' lo sněhu sáhl si na řelo zdali jo íí V ještě totéž o něž se bylo tolik vi- ' chrň zapřelo so zuřivostí bezpří 7 kladnou a jež zůstalo přece nepros lomeno Stál na hezkém pahor "l ' ku a něhož mohl přehlédnout! nč- - y kolik dědin v Podlesí Rystré oči jeho o nichž st lidé povídali ' že prý člověku projedou celou : duší sc zatmívaly jako by rázem ostrého lesku ztrácely Všechen vůkolní kraj zdálo se že jo ml bami zatažen až do samé prsti Lesy byly tiché jako hroby Ani jediný opeřenec nevyrnšil hlubo kého jejich mlčení Obloha podobala se dnes opět jejž ulili v tajuplné dílně ale za jejž ulili v tajuplné dílné ale za- pomněli vylefititi ft do něhož za pomněli srdce zavřsiti Že prý so bude dost o kovovinu odrážeti ů pění a pláč těch červíků jež za krývá Že prý to bude hlučeli dost a dost a kdyby tam nahoře někdy usnuli žo je musí — musí probudili ozvěna protože e roz letí do nezměrná a nedohledna A na Podlesí bylo tenkrát lo slyseti hlasy že by jo bylo nedo- vedlo napodobit! žádné srdce vo zvonu byť bylo ulité z nevím ja kého kfivn a kdyby i celému své-' tu hranu vyzvánělo Hlahol jeho neprorazil by k nebesům tak mo hutnou silou jako pláč žen po mu žích a jako nářek dětí po otcích vn T_tryt Jen dva tři týdny ještě Podlo- Sácil Už jste tolik vytrpěli Poslechněte mne! Až sněhy se jdou až e zazelená zdejší kraj až přiletí vlaštovice bude vám lépe! Poslechněte Podlešáci! Či jste ke mně ztratili důvěru? ~ Oklamal jsem Vás někdy já? Pře lhal jsem váj někdy já — Refun da?" "Lže podvádí váal — Běda vám zdali jste mu kdy víry nej menší přikládali! Děda obydlím lo nichž jeho noha vkročila! — Víte-liž kdo tenhle staroch s vy záblou vyschlou tváří? — Je to posel pekla sám zlý duch kterého pustili ze řetězů aby učinil hojný lov!" Dolíkem Svatopothardským roz léhala se tato slova příšernou o zvěnou Tak asi houkávali v po hádkách lesní mužové když pro- láněli sc za dávných dob širým hvozdem slídíce po kořisti Mužové jichž bylo ve zdejší ů dolině na sta shromážděných po dívali se nejdříve jeden na dru hého potom na mluvčího a koneč ně na Refundu Tento opíral so o starý spuchřelý dub jemuž za minulého léta blesk poslední vč tev urazil Podobal se dnes o- pravdu kostlivci jejž hrobaři na veských hřbitovech kladli vždy cky na urovnané kftsti nejvýše Zdálo se že v této zažloutlé tváři jeho není krve ani jediné krůpě je Ani sebou nepohnul jako by byl z potupy kteráž platila jemu ani jediného slova neslyšel Jen oěí ftkfrÁ n SavIo v2ni těmhle mužům vnikaly do duší a2 )'L to nejukrytějších útrob ňader jejich (PkřívÍDty — K4 hf ! řil ii!m k objjB )m obrti&Bi f)m pikné rámy poa a 53#j krimiki ra jlk jeit 1100 Zvtilti kvaU4 rám (H4tm Ván M M TS jiial fa jt (3IS tí 4 f Ji