ÍO
mm i tm- __„_ — JL — — š—~mmJm
BLUDNÉ DUŠE
HISTORICKÝ BOMÁN jí
Náhle sc zastavila pozdvihla
hlavu ii upřela očí k dědině Za
humny v kterémsi statku vscpomí
nalil jaká hnlěiec snad luk1 na
hocha jejž jí vyrvali na vjnu
protože rozléhala se odtamtud
tuimtiiýni libném vojenská
"Nu kuuUUit seilíin
a ruuu mílou se ftcliiiniu
I'ixlj iiniř ini mílii
ruku pniviMi!
i'
' Kukii (mim' ("xliilii
mmitnfi jiui)itk'ili i
JMcjž hycli JCi líiiililu
JHJ H líhou ~
A princezně mi pomněnkové oři
kalily a bělou hf opět ohlížel ja
ko by jí chtěl potěšítí jako by jí
chtěl potěšili jako ly jí chté v
chtěl v zármutku vyrazit i Už
dávno zpěvačka umlkla už dúvio
Malioly písně její v hlubinách Ji
mií iunř'1'ly a Lucii' opakovala ni za
jíhlř po desáté tklivou melancho
lickou melodii posledních čtyř
Vťl'NU !
" Kukli tun' jfjiln
f in úl in'' i!nkulu
i Uolcj hycli jit in)ilt
)(! W!"
Bídé m za ní ohlíželi cosi po
tichu MÍ povídali a nespustili ji m
í dokud nezajela do lesíi
''Uvidíte že se utrápí! lani
nedočká! Ubohá!"'
„ "Matička Boží sama ví proř ji
lak přílí dobré srdce zabolelo"
Přišly sněhy utvořila w saníec
jako mlat' princezna vyjela mí me
zí lid ještě několikráte napohled
byla v Jiřících pro koledu A to
bylo nějaké radostí když na ná
vsi zahloiikalí kočové Žílami když
zahlaholily "rolníčky" když hně
dí koně zařehotali a ze Mtájí nil
ských odpovídali jím soudruhové
ale utahaní udření až béda ! Tak
veselou "koledu tu ještě nikdy ne
měli protože Co Jíříee Mojí Jiříci-
mí jsté jí nikdy také neslavila m
nimi dcera knížecí
A od vánoc jí ve zdejších dědi
nách ncvídélí Lidé přicházeli v
zástupech do zámku ale nevpu
Míli do vnitra nikoho A když se
ptali v dobromyslností své kde Žc
je princezna odbývali je Mužclmí
cí h posměchem žc UŽ nfi té jejích
bídy nabažila a iže oity-jela do
Vídně
Ale Podlešáci hned tak ledako
tiiiih nevěřili a těmhl lužebríkfim
teprve nevěřili
Přiletělo jaro z daleka a prin
cezna ještě mc ani neukázala Už
byla na lukách olava a o Bueilíi
dosud ani pohádky
"Umřela!-- Oni nám její smrt
tají! ™ A ani nás tam nepustili!"
Podlesáky tušení zlé nezklama
lo Uueílíe zhasla už před dvěma
měsíci zrovna v pašijový" týden
Služebníci uložili ji do rakve a na
bílou sobotu m půlnoci vyjeli h ii"
božkou ze zámku A potom ji u
ložili k odpočinutí věénřmu do ci
zí země na mnoho a mnoho mil od
toho lidu který h četou duší si za
milovala k nrmuž přilnula jako
Ipv něho iiyln pola a kterřmu
kdyby byla mohla pomoci a uleví
ti nevím Vím by to byla učinila
Podimní vétry píimvdy na Pod
lehl opčt jiné noviny Tomu no
vému králi by In prý česká kuříma
pííl( veliká PokadČ kdyl ji
tačli na jdm hlau řapadh mu
nl na usi h mí přei oči A kb o
tom hlíi li víilde to pokládali iá
lé yiuimciil A fa tčmihh novi
nami přitáhli na Podle! briy
1Vhmmuí h Urt TáhH
vuii krujinami rsejiiirtk jíVo by
fú
'utíkali a řádili zrovna tak jako by
: českou korunu byli ztratili Nej
i horní a ncjnevázančjsí byly regi
menty francouzské Holky u ženy
musily před nimi buď do uklepli
anebo na pfidii až pod "hamhál
ka" Potom uhodily utrnšlivá
mrazy a z Francouzů dostala prý
oe na hraníce pouhá hrstka Nč
kde prý mc cesty zmrzlými vojáky
jen modraly jako by kopec chrpy
'c míchu vykvélaly Ale í tyhle
'ičdy dočkaly se svého konec (!o
nik by také mi zemí mohlo vččnř
rvali? "Jen robota!" říkávali
před lety-
O mladém hrabčtí na Podlesí už
(aké nikdy neslyšeli Jak by do
ody padl! Vojmimi náslcdovav
ímí v nejblížc příštích letech po
'ala blednout! ve hlavách zdejšího
idii památka na princeznu Iiicí-
íí Hořké řasy nedovolily ubohé
nu lidu ani přemýšlet i Před bit
vou li Lovnsíe bylo snad v Podb-sí
nálo sedlAkň kteří by byli ncmii
lílí za císařskou armádou h po
vozy V salčné byla jíž čirá tma U
míze pán ješlř sedč v pohovce
Hž několikráte se chtěl vzchopit! j
lokaždé zdálo se mu vsak žc je tu
řikováu že ruka tajemná sílou
icodolatclnou svírá j'ho ramena
'htčl jíž vykřiknout! zavolali o
omoc o Mvřtlo ale Jínilo se mu
'oužílo že hlas v samé hrudí jesle
a udifoíl Před očima míhal se
mi obličej zbělený jako Miíh zra
'ty zatlačené rty Ičmíič sevřené
'ak jako by zámkem Morauy Ná
ilc se ty zraky rozevíraly upíraly
4e na nčho rty se taktéž pootevře
'y a kníže pán si vždycky zakrý
a usí obč-íím rukama
-- "Kraj svčta jdi pohledej
'akový lid podobného jemu ne
lalezmň! Bratře mňj! Jen při
ni k nčmii a on ti za to dá vse
'ko co mít to srdce své které od
Mizuješ které odmítáš nejdříve"
Kolikrát už slyšel dnes tahle
dova! Kolikrát jen za dnu po
♦ledních! Ketra Lucílie odpočívá
iž dobrých čtyřicet b-t v hrobce
'(iiížecíj li! duší její mezí Mtčny
uramorem vykládané zabedniti
'leuiohlí
Knížeti [lánu vyvstávaly tia čc
e studené krňpčje potu Dne te
rv nějak nemohl a nemohl zbaví
'i M přízraku m bledou i v smrti
'(řásnou tváří s očima zatlačený
ma a rtoma sevřenýma jako by
'ámkem Morany Myšlenky jeho
Mondíly po panstvích v české ze
ní od dédiuy k dčdiné
"Neštiť toho lidu miluj jej
pojď naučím té ho znát celé to
-lít ro jeho před tebou rozevru"
A ten lid nu nyní pálí dvory
ten lid se bouří proti jeho úřaduí
kňm ten lid ani slyšeti nechce o
fxisliHiinst i A strůjcem cilé té
rebelie je člověk který Se po jeho
panstvích potuluje už od mnoha
let -- vysoký itíhlý s manýry
které prorazují že se nenarodil
tm zi sedlákv
"Mčla byi nyní oživnout ty se
tro má u podivnti se na miláčky
své! - Zdú b s je icase brala v
ochranu! Zdaž bys v nich opčt
sjuitřovnU mitčcnníky ? Ještč
dnes chtťU b s mne učit ynáti tV
poctivce ? Odpočívej bludná dtl
íe v poktiji a buď rádu ž- umíí
n u blounčni té vrhlo um nás
erb jen uiutuč stiuy ktfté pominu
ly h tvou prtinAtkou! A lnu? tu
ké 1IÍ ib'j pokoje!"
Klli' iill UjMOlilčI hftlón % hbl
voii tipkou n krokr-m ž přilil ku
lísavým Ihwi by byl dozajista
na dvorním plenu nřjaké vzneScné
dámř okraj drahélu) perlami ne
jen lesknoucího šatu podpatkem
utrhl Knčžna nemohla ho ho už
ani dočkali Poručila jej hledali
v celém paláci protože na osmou
hodinu byla náhle ohlášena ná
vštčva francouzského vyslance A
šestá odbila jíž hezkou chvilku
Kníže pán byl by opčt znslal
nejraději samoten ale tentokráte
to nešlo Francouzský vyslance
přinášel doziijiíitu zajímavé zprávy
z Ttiíleríí od sestry císařovy
VI
Když loni na smrtelnou nedělí
vynáš'ly holky z Jíří k nedaleké
mu potoku Morami zachytila se
bezpochyby za proutí a ode vsi se
ani nehnutu jako by tušila že v
téhle ilčdijič bude -mít i hojnou
žen A nVla pravdu Než ní rok
s rokem podaly ruce ubyly tu čty
ři hlavy AdanM-e a Ouřada
Ouřadu chtčlí pochovat! v pytli
už mu ho také Hkurka sešíval Ale
k pohřbu nedošlo pod sříceiína-
mi jeho statku zbyla z nčho hrstka
popelu Phořel Ouřadovii ženu
nenalezli však nikde Bezpochyby
že oe utekla nčkaui daleko J(i'
svým příbuzným
A na dnešek se rozloučila w svi
tem matka Hvclluščína Když v
Jiřieíeh ráno vstávali zvonili jí
hodinku Dlouho to ubohé netr
valo Oheň u Ouřinlfi jí dodal
Kdo asi zapálí! statek rychtá
řův s jistotou určili nemohl ni
kdo Bádali na Vavřínu jíní za
se na vlastní ženu Ouřadovu a ja
ké řeči jeslé k tomu přidávali I
Jak prý Ouřadovu duší odnášeli
ve svých drápech dva černí ptáci
Jak prý si jí v povčtří nadhazo
vali a jak prý při tom krákorali!
Xejžívčjí to dovedla líčili Kkfir-
čiee Bezpochyby že všecko od ní
také pocházelo
"Vidíte to? Kdo by to byl
řekl že tak brzy! — - A v tomhle
látku ať ho zdčdí kdo chce ne-
budou míli nikdy pokoje protože
Ouřada se bude chodit koukat jak
v nčm hospodaří a všecko fitčstí
tu pokazí a všecku radost pokalí
I'Ž nyní bych tam v nocí ani
páchnout ucchtčla! Jen buďte
vzhůru do jedenácté a uvidíte vč-
ci na které se podruhé podívat
nepňjdete Na prahu uvili dvř u
krntinské oči "červené jako krev
Samotnou mne pošla zima
musila jsem se pokropit svěcenou
vodou A já uŽ takových vecí
učco viděla I Oo jicm jich jen za
žehnala a zuří kala !"
A lidé se báli kolem očazených
zdí kolem vylámaných oken ko
vin rozbitých vrat sotva že se
somirklo A aby bdčl nčkdo do
jedenácti a potom w oknem po
díval k Ouřadovu Matku nikoho
ani nenapadlo Všetečnost v ta
kovýchhle případech nikdy za to
nestála Tím bedlivěji a pevněji
uzavírali okenice ve světnicích
aby kdyby w probudili ke spále
tiišti neviděli
1 klekání zvonili dříve protože
zvonce by zavěšen ve trámci před
rychtou
Ve světnicích býv!o tehdej
šich večeru jesle dusnější ticho
ne? po piívírh Jca nčkdy upla
kalo robátko n i klinó matčině a
jeli občas Zeptalo sc díté rditelky
sé kdy že už přijd tatíček n co
h jim přinese #cita podlewčka
scvřcU těsněji rty u tvář od krbu
na nénú to bezpochyby nějik mdle
pljqiolnbt tidvrátíla aby jí dělí
jej! neviděly do očí tt lieptitlv s"
proč lv se ji tuk lesknou juk bv
j' měla pln) perliček
A eiíAm- matkám hpoěiutbt tut
prsou Wh jiko by mlejit b sy jim
nu ne bly ulehly Mulové
tmu i nu rb lí a ui lýtlny uply
nuly aniž by mí byl vrátil jen je
diný Nám Pánbůh ví co z toho
ze všeho pojde Onehdy likly tá
hlí vojáci — pěchota V Jiřidch
ziVdalí přea noc Bylo jích lu? Mu
Vv zdejší dčdiné poděsili všecko
na smrt "Budete tu vdovy do
jedné! Posekali jsme je rozpí
ehiiií postříleli a kteří nám ušli
šibenicím neujdou!" — A počí
nali si hfiře než nepřítel Nic jim
nebylo vhod selky jim ani ustro
jili neuměly A přece nalily do
těsta vajec kde jaké mohli sehna
li Ale vojáci se v toru podlou
bali -- a potom i s mísami všecko
c Molu sházeli A kdyi odtáhli
bylo ve vsi pláči? více než za ono
ho řasu v Kgypte kily anděl Páni
pobil všecky prvorozence v rtem!
''unionu Až teprve když se prcu
týdnem Jíras přišel domu podívat
i pochlubil ne že vojáci před ni
mi utíkali div Že do borovic hla
vami nevráželí utišily se a oddě
lily si
Dnes o masopustní nedělí bylo
v Jiřieíeh smutněji než o popeleč
ní středu 'čí o velký pátek Jindy
tu bývalo od samého poledne ve-
clo až i černým Jcsňm leckdy za
Mělo se vejskání ('hodily ma-
'ikary přišli dudáci přinesli cim
bál někdy se tu vyskytly i klári-
icty a když se setmělo bylo na
't vrt hodiny slyšeti jak Podlešá
i umějí slavili a pochovávali ma
sopust
I hvězdy sotva že se dnešním
večerem na obloze ukLzaly hfldy
ychle jedna za druhou
Ve statcích chatách i chaloup
kách také asi brzy ulehlí protože
io celé vsi nikde nesvítily Jen u
Květu kmitalo se jedním oknwn
ivřtélko ale tak jako by každým
kamžikeni chtělo uhnsnouti A
na dvoře vyl žalostně pěn žc řlo-
veka hrůza pocházela jak chví
lemi zaúpěl A vSuih kolem mrt
vé ticho jako by ne byl z Jířic
st at náhle hřbitov jen ten pc —
— věrné dobré zvíře! A všude
(olcm -— na nebi i na zemi — tma
čirá jako hrobová jen v tom jed
nom okně Hvčtélko jako bludička
7h znamení!
Ve světnici až k zalknutí! Ho
liriy staré dřevřnky už druhý
len ukazují pořád jednu hodinu
ručičky mu nehýbají závaží ko ne-
posunulo za čtyřiadvacet hodin
nni o píď níž dfievřnái kolečka
ficdrkotají Smutné trudné
chvíle!
Ve druhém koutč v jizbičce na
proti stolu plane voskovice v čer
ném dřevěném svícnu Je to dvou-
liberka — hromičko Bledým
učtlcm ozařuje Nežloutly vpadlý
obličej ncbožčin U hlav klečí
hezounká dívka ruce má křečo
vitě sepjaté h tvářema naklouc
iiýma nad objemnou knížkou ja
kou někdy nosívaly panímámy v
Podlesí ve kmentových šátkách
piOlivě zaobalenou do koMela
Chvilkami pozdvihnu hlavu utkví
na obličeji neboze inč dlouhým
zpytavým piddcdcm pJom se jí
vydere polootevřenými rty vzdech
jako by se jí pod mladou věrnou
hrudí všecko trhalo a již zase upí
rají se zraky její do knihy s vel
kými švábskými literami Je to
Květová Světluška
Když jsem vám o ní vyprávěl
poprvé líbalo ji štěstí ještě na o
tioii tvářích až se jí v nich tvořily
jamky MudAnky když se rozesmá
li! itvonkovým iitibiunkým Maš
kem Líbalo ji to štésll vášnivě
ki by tušilo že se musí od nl
"dhmčiti že ti n' odtrhnou
Ulsilll' l ' (í s e- " štěstí
IleUthlt Jil letf Usměj s ' puib
ií potom prebá — dál AU st
skráni Hvétluičiných JI o jen pro
to i musilo h od KvětA jen pro
to odliti b ži by j livl dým
který dva dui yr4%t okny i Ou
radovu statku li A nlvi & tt-prvM
třetí den ze MiiáleništČ vznesl se
k obifikíím Zadusil Oi! těch dob €t
co
jsme ji viděli miláčky jejími JI
— knizKami na Kline co jsme wj
'jí podívali ponejprv do hlubokých'
'očí a co jsme slyšeli jak umčla
'čistí jak w to třmi rtíky jen
I #vl f 1 V
proudilo n-epřclctčlo nad Jiřicc
mi ještě oni pfil léta nad kalen
cem Květovie statku sotvit pět mh J
síeft A jak to nyní vyhlíží I
Světluška opět pozdvihla hlavu
a upřela iči ve tváře ncbožčítiy ť-'-
Mňj Bože! Tak jakoby nikdy v-'
celém životě shasléni nebyly po l
znaly co to ťismčv co to Tadost
co to bezsínrostnoM Moralia it- J L
zamkla nobožčíliy rty zámkem -i -j
věčnosti bezpochyby v tom ojfa- r
mžiku kdy chtěla promluvili po l±
i i i I i iA-tíl !_
neum MioviCKo k nveuusee siro-- "
tě Těžce hroznČí těžce umírala 1
— Muž v Žaláři dcera ťu zfistano
v širém Hvřté Mamotinká živA dít
še se jí neujme kdo pak mc kdy
ujal MÍroty! — Kdo jak kdy na
hradil pod xlunccm dítěti Křilco
mateřské! — Kdo pak kdy udřel
osiřelei slzu h oka? — 'Kdo pak
kdy nc nad ubožákem slitoval tak
t upřímné dušcf Beztoho jrrý řa
sto lidská lítost a lidská HouMrast
vypadají jako Jcsikli křivka ví Jj
noucí m hřbetem potměšilé zrn!- i?'
potměšilé
je ! — Komu m dostane Ht atek je
jích do rukou! — Kdo že tu budu
dědictvím vládnout! T Kdo U tu
bude klidit i ovoco jejich mozolňí
— Když umírala všecky tyhly
myšk-nky jedna přes druhou dra
ly se ku hlavě její a ký div po
lom že twbožčín obličej Máhl m
v tak hoře plný výraz jako by
nikdy selka byla v Životě nepo
znala co to ťisrněv co to radost
i i -„i i
co to pokoj co io oczsiaroHi
nost
Světluška zraku od matky ani
neodvraccla Zapomněla utřít i i
vívtkovicí vzňalo se kolem knotu
všecko Dcera naklonila hlavu k
nebožce ještě blíže jakoby m t-
čitěi chtěla přesvědčití — už po
tolikráte co dušo matčina odletí
!a — - zdali rty její opravdu zavře
ly se už na věky zdali zraky její
se alespoň ještě jednou neotevrou
i naposled wpodívají no na dí
tě A potom pokaždé modlila h°f
jcňtě ívřeleji jestč Jioroucnřji %
velké knihy jíž matka nosívala do
Okrouhliny na ranní —
Od té chvíle co skonala neměla
Světluška v ňstech ani drobečky
Na jídlo neměla pomyšlení Hám
Bfih ví kde nabralo w jí tolik í
ly žc zemdlením nekloMa
Slyšeli jste někdy o hlídce ne
božtíků! — Nevím zdali tak do
dneška zvykem na Podlesí al
tenkráte to bývalo leckde i v
kraji Umřel-li kdo ve slavení
vynesli ho do komory obléknuv
ši! jej v bílý rubáš k hlavám inu
nostavili lampičku ve světnici ho
ii'uli vylitý dřevěný kříž zavij
šili jej na hřeb opět k hlavám ne
božtíka a když se sešeřilo nej
starší pode Mřectiou ummJI mi do
komory a — hlídal nebožtíka
Umrlec nezůstal ani minutu sám
a když se ve slavení všichni vy
střídali začal opět nejstarší
ís iiiiiiKou ncuoziiKU nyiy spo
jeny nejrozmaiíitější pověsti Tak
kucsi nu i líními r n u ov uio s j
jcílnoii prý f!'!2 na cr:tfi do iieb í
zabloudila m když celý den a ci!-4"
11: II I m i
vrátila se do komory v níž ležel
nebožtík Ale neseděl u něho ni
kdo Duše potom v komoře zn
plakala zakvílela a opět uletěla Kit
Snad do dneška cesty do neb no l!
našla a bloudi mezi oblaky (ohi í j
savad Kdyby tnut byli tenkrát
nebožtíku hlídali byli by mu rty
otevřeli H duse bv M bht do UV
ho vrátila mohl býti iív jeítl
illouni letd n ipisi Pylu Py toi
pokj a věčnou rudoM
y Tt
t
j
9
s
v
11 p '
i H
ví
1