VACaLAV BENEft IÍEBÍZHKÝI
BLUDNÉ
Kobliha mc stal náhle hovorným' NjkI krajem vyletěly nií otl ča
Vsak věděl proč 11 ncnadarmo na- xii vrány n kavkami ale okaniží
táhl Mtruuy zdvořilosti Když by- lí1 zase ukyyly w do lců Mylo
1v pniNlt vojny ti vojáci potkali jim iihí dusno vysoko ve vzduchu
povoz jiiií se neptali odkpid ii prolož jižní vftřík ho k večeru je
kaní n!e poručili zhurta i "obrať AT ví' oU-plií rodními mu) tak
o" it vozka musil chtěj nechtěj zcela jarnímu když nud zclena
m iiiini A kdyby byl nc-blcl po vým krajem vcniiíi poprvé lichoun
dobrém bylí by mu pomohli A kým vánkem na všecky strany po
nyní to hnedle lak vypiidido jako sílá pozdravení své m polibky po
iwl volnil Kuně hvli l tomu ke nichž člověk až do dna duse okřá-
VÍflMU ještě z 1'odlcsf ii Kobliha
je chtěl Zahrádkoví zachovalí
JVolo také znslchl hněvivým okem
po olei iU'o!tiimu ii v duchu mu
hknrcm přál }o ho ďWilník k'ara
báčcni přivedl k pamětí
"A kinu tenhle' llnrabnš?"
"Myli junu" ii řVantíškánů Hl 11 -rý
fortnýř mni připravovali tuze
lobl'OI 111111' II llá lidé Nlfiúoii
n otec liiro!(ni "
"Uch chlape! - Aby li Jiiyk
uschli Nu úřadě Jhi-iii byl ale
tmu jím spicli Pánbůh rozumy že
liž jaktěživi nezmoudří! — To
Mlecbnělc vojáci i že jste na mne
ruku vložili že jole muže Božího
polomili v první bílvč do které
půjdete fini íi iM-f I A nyní ninc
iiecble na pokojí sice povím vám
ji-šlě fi(Mi horšího - - í i-r I
Kobliha za'vihl bičem u pobídl
koně do opnivdy že ho rozjeli po
] Juscm
Z vojáků hi už nikdo m-odvážil
povoz déle zdržovali umlkli ho
náhle jiiko kdyby ho jím byla ví"
urazila A nejdi uni cvalem jen
hiiizílu A nejeli uni cvalem jen
co noha nohu mine n hlavy měli
MVěšclié že jim pro helmy do opá
lených tváří nebylo ani viděli
Jlcztoho vraceli se h nepořízenou a
ještě lakhV výhrůžka! Drayoii
jifím bylo pod bílými pláítí jako
v pariKÍ lázní
"Kh co braiíl a zády nv
Jiám peiiívee vyMineje! — Méli
jnme mu jích přiwolíti jenle iií-ko
Iíl( aby lo cílil už do koNlíS — Á
lekl h'í laky í Hoží muži — To by
ránbňh iihM hezkou MAilku —
Takových by h" niibrnU"
HeKálník m' nul il mermomocí do
Hmíehiií ale onlatnlm proroctví
wlurcovo nechtělo z myhli a ne
chtrio 1'řed týillieill íySelí Vf
JliČHti' Že Turek W dole ježí Že
pobd d Vídně eWi pánu pKiml
jiedádí mu jedno království dobro
volné že přijde pobere M vSecky
koruny a ani eenké že mu nene
chá —
Otce Jiirolíiu m opět zahleděl l
černým borům Méii tam jeňl-ř
Jiezi iv daleko A koné už zaxe jen
Ke vlekli před vozi-ni jako by kaž
dou chvilku bylo jim padnnuti
♦'Klv&M tví --' ZhMiiv!"
Otce fiirolím ne vzpřímil na1 o
♦ -if ílAniv iako irve ined vojáky
Koblihu vňfik neiniiNÍI dvakrát vy -
bídnoutí Vuz Mtiuiiil okamžité
jtiko by byl k cestě píimrzl
Olee Inrolíui dal m potom vý
lukou mé1 jež ed!a z nu vozu k
nedalekým lnu-nvie 'in A zdálo se
jako by čtyřicítka bybt s jeho be
der odletěla V„ malou chvilku
ztratil se H ocí udiveněniU Kotili
liovi jemu vmihm teprve i id ne
chtěli kl předli l'Ž celé biélítě
o ně otloukl a koně jnko by si
hli řekli niti "lievali" Musil
s ou n poinAhati jim o před
nich kol
IVu-levniL ímukIÍI IoMioij iv
tun Vu č ťhtttč Ne'tkttl ul
nikde mé duie ěím blUi- pii
liU k Podii-! liru iiApiotnčji
v urvi hli krok Zdálo se inu
jltk b trtiu iukd čekal jeho pv
linu j n ii ni"hl se d Kati
8
DUŠE
IIIHTOEICKÝ fiOMÁN &
-á a po nichž země ehvéje ho roz
)hí jako nevěhta pří prvním po
Ibenl ženichové
I'ž ho Hcícřilo V oudolíny lila
holily k uAím wtareovým zvonce h
'ohelních véží řú m trámců" vzty
čných v dědinách na l'od!ií
řed rychliimí Ale zvučely mhuI
ié - - vfieeky tak jako by zvonily
mdinku A potom zavládlo kra
cm ticho jako na pouitl jako by
ii na celé míle tUroko daleko ne
iylo lidhkého obydlí Večerní
mou kiuitala ho v dálí porňznu
ivčlčjka — opét jako na pouSti
iludičky
Mylo jíž hezky pozdč v-eer když
lamii otee lamiím pod utrání nit
liž prožil jako MráŽce nknlníeh
lédín mnoho zim a mnoho let A
olva že hi jednou — dvakrát oď
leehl už inc Moupala vzhfiru lio
ni jeho jchtč lak chvatným ko
em nibiďu kým krolH-m jako když
í tu vyhledal poprvč útulek k
lohumilčmii životu l'ž rozezná
a i temnčjŇÍ ryy kde lála jeho
halka kde vyčnívaly jako o
hraneí její kmeny dozajÍNtii tří
ťl'át tak hliirč jako hlilVil potintev
)í sova
Nad 1'oillcKÍm h náhle temnč
ii raky protrhly a změnily v tak
odivnč útvary že bylo člověku
oi nimi nevolno tak jako pout
tiku v pohádce když ho mimo na
láni octne v zemí kde mu každý
Íi4eč-k knžilá travička hoioo
'Hiík přÍMTiiým fieleNtením: 'Mní
Irnji nehťiiNtnčm - zaklelčm
'enž čeká vysvoboditele mnoho —
illioho Met etl" — kde Hf ho i vé
ly táží Ňuniotem temným: "Chceň
lýti vykupitelem tčhle zemč ty?"
- kde květinka za kvčtínkou zdví
íi i jí k nčiiiu kalÍNky IcNknoueí m?
iinoii perlivou jilio by volaly
'VvMVobor nán Miníluj mc nad ná
ni!" Na tmavá čela vukolních leň lil
iiichÍi! plným proudem bledč vy
lujéenč Kvetlo mvčj n!e trud jim m
lích netřít i nedovedl Xdejní bo
oviny ne už mračily hned tenkrá
e když byly člověku jeítč pod
iiidu natoť puk když ho piVroNť
y n když jim věky vyryly na če
íeh brázdy na dva čí tři palce hlu-
'okč
Otee Jiirolím m ziiNtiivil Ai
dvacet kroku před ním rozkládá
" mi- jeho chata
jelio ctiata uvéie o vnnra
4 V i
livly vv lomeny a pohozeny do ste-
- vedoucí k poustevní" Střecha
'I tilu stržena a všecku všudy zuič--m
n i k liepiiZliáliI Olee liirolíiu
'iis- ani zrnkům svým nevěřil ja
'in když uviděl onehdy dlouholetý
ívňj útulek opět poprvé Uuce
nicložil kííž io píe- iHt :sh!: íj
ďavu blíže ii zahleděl se v "ohav
tinst spuštěni"
Vylomený kliž dálo se že stře
1 vehml do nitrn chnlnupky led
no rameno utmdln se do sněhu
svrchní čiut s nápisem na plet-ho-é
tabulce spuěivflla na váhu
a ilulcjšek dosuhovwl dabko pfi-s
ti m in stranu piotéji! Měnli
ví hl právě lujdnéjši piuud bič
dih světla na hlavu Krnla Pána
kterui vijela koruna iprad
vrho trtd A miitiivou idillo
e že nl čele Vykupítclovč vyvstá
vají skutečné krfipčje potu krva
vého ztýrané tělo že se mění v o
pravdové jako když mc chystá 1u
šc z něho odietělí v boku hlubo
ká rána žt! m' rozevřela že hc z ní
pryšlí voda n krev
Stařce we prudce vzchopil oka
mžitě octl se u kiříže kled do Miie
hu zvětralé dřevo oběma rukama
přivinul na hruď hlavu naklonil
Ičstič ku zsiualýni tvářím Spasi
telovým a rty čivé přitiskl nt jeho
rty : byly opravdu studeny jako
nebožtíkovy
"Ty mne nesmis opustili — ne
smíš i kdyby chtěl n kdybych to
ho i zasluhovali — Slyšíš mne ty
Kriste ležíšil Takhle ní te na Mní
ce přitisknu že se mi iievyuiknefi
že se mnou musíš a h tebou tvá
sílzi tvá moc a tvá záštita kam
lioliv se obrátím"
Kříž v přeraženíiiáeh až zašlé
Hal jak ho k sobe křečovité otee
Jimlím iiřítiskl
"V prišlíeli dnech le budu po
třebovat í jako nikdy dříve v ce
lém minulém životě Já ti tu slou
žil tolik let já se tu k tobč modlí
val tolik Jet já pod tebou probděl
V těch letech tolik nocí — zdaž
je múŽcš spoutali t A ty pořád
den ode dne rok od roku jal bM
mne neviděl n mne neslyšel Ří
kají že pomsta náleží jen tobč--"
Stařce nn chvilku utichl Mé-
íe ukryl se za oblaky Kolem po
l"K-'ch rozestřelo se příšerné tem
no Kříž v přepiižinách znovu za
skřípal "Tak tedy pozdvihni tu svou
pravici já ti pomohu já lí z ní
ostrý hřebík vytáhnu — A já ti
povím na koho máš poslat i metly
pomsty své — Ty ještě mlčíš! Ty
jesle jako bys mne neviděl n lie
slyšeli' - Kriste Ježíši! (" jsem
rv tu v téhle Maniotč modlíval na
darmo! ('í jsem tu za jčch dlou
hých nocí seilival také nadarmo!"
("Vrným bomm zavládlo ticho
jakjo by zdejší lesy z těchhle div
ných řečí starcových ani jediného
slova nechtěly přeslechnout i jako
by si je chtěly vrýt i hluboko do
paměti nby je povídaly lidem v
Podlesí už vymře celé nynější po
kolení "Víš Kriste Ježíši k čemu a na
koho chci justicí ruky tvé ? — Tak I
Probudil jsem té a nyní pošlou
chej!" Otee Jarolíni opět utichl jen o
bličej svflj přílLikl ještě těsněji
na líce Ukřižovaného a ani necítil
že trny z koruny ho bodají do kr
ve že muve vráskách na čele ora
ly nové rýhy
Měsíc se jíž opět díval jasným
o' cm do Podlesí oblaka se zvolna
rozplývala a tu a tam zakmitla mc
vysoko nud ztichlými dědinami
hvězda Ale ve zdejší údol i m" pře
e hruď se nějak těžce svíraln a s
obličeje trud nechtěl odletěli —
Víte-li proč? — Když bídu lidskou
nevidíte když hoív lidiké je zra
kům vaším Npoň na chvíli za
kryto když jen na okiimžik ode
jdete ze světnice kde drahá hlavu
do! iiiá vá kde dobré očí hasnou
na věky kde věrné Rrde- znenáhla
ustává v tlukotu pod šíré nebe
abyste si tam oddechli abyste si
tam sly aspoň s ď-S setřeli — je
vám volněji přicházíte k nbé nu
!ýit nové siiy ntiyste kalich
octem a žlučí naplněný nudili pev
ně ke rtům přitisknouti! — A v
těchhle dědinách jei bélnly se a
šedaly svitem měsíci' úžbibiuou
kterou prorývá potok KalvntUký
do iM'didi!édna bvla pod knth'u
slíeehoit m tt-hdcjVho ctisii bíii
lid"'li hoře HiUké a kď tam ď
kimával ? Nikdo! Tam m
miti kdvi na né pji háii-ia brá
nili vil juoei! Na chvíli i iďt
fe íi hdliuka svěíi na kiuiiti
1'iki-ui uvádl týťhA n proto '
hruď těžce Hvírala tt n obličeje trud
nechtěl a nechtě! odlet čt i
Otce lamiím již klečel vedle kří
že m rukama sepjatýma — odří
kával večerní modlitbu Ale zra
ky ještě upíral tak neodvratní ve 'bělokubátníkiům tmi neosých0
zmodralou tvář Vykupitelovu ja- Mohlo mc arciC také Ntáti žv f
ví i- i i- i í tt' ii ixt iií
uo ny Nirciu neunve iiiainiKy její
ry u chtěl z něho Minuli! i zdali ho
slyší a vyalysí
Teprve za hodnou chvíli vm11 a
nějak mdlým řekl bych skorém
kolísavým krokem došel do chaty
kdež usedl na lavici jež druhdy
zelenala nc mvčží lesknoucí vrst
vou nejkrásnčjšího mechu Ale
nezdříml Těk také zdřímnouti
když je hlava plna nejrůznčjších
obrazů znprehaléio života ti když
se dere násilné v popředí zvláště
jeden jehož dokončení ponechaly
si midicky až na dny poslední
hrairoiiiií zatím jíž také dojeli
do města ale m nepořízenou Na
dnešek uprchlí totiž ze žalárů
zdejších dva delikventi v inčstt?
už mc těšili na jejích popravu Kyt
mistr dal panu krajskému iiejlep
ší jezdce ze své škadrony h pan
krajský slíbil každému přivedou
li je živé pět tvrdých terezián
ských Prhirň a přivléknu lí je mrt
vé po dvou říšských A vojáci
nenalezli ani jejich stopy
Žalářník (Ircjnra neděl ve své
nětnicí h ďňmii vytřeKtěnýma mc
rtoinii polootevřcnýmn a ve tvá
řích h lak nezvyklým výruzetn že
e zdálo jnko by pokoušelo mc o
něho tiché bláznovství a jako by
ie všech koutů jizby po starodáv
iém způsobu Mk(leniité plížily mc
'( němu příšery kterým se říká
zouřuMví
Když ho vzali jii výslech a mu
"íli ho iiejmoŽnčjšími olázkmii
mi nehlesl jediného slova z nčho
nedoslali jnko by byl ztratil i řeč
Ita že ji ztratil! — Žalářník Ore
ííora leknutím oněměl Dnen od
poledne potácel mc městem ku kap
ličce Lidé co ho potkávali mohli
čí nechat i na jeho obličeji jenž
ie zntáhl tak) náhle barvou nebož
tíkův a v němž zraky byly zaslí-c-ny
jako by pavučinami II kap
ličky iiebylo nir-ím ani hnuto len
měšťan na jehož pozemku kapli
ka byla vystiivčua začínal v'mo
ké meze kolem rozorávati tuk že
(vatí apošlolové dívali e už do po
'o hezky z hluhokt zoranélio
Páni musili za ním poslali dva
strážníky a na noe k němu také
dali Člověka Znali jeho svědo
mitost jeho zevrubné plnění h
ářnického úřadu a proto ho báli
-e bv sí mohl něco udělat i
V
Páni v císařských úřadech a
zánicích mí zprávami které něko
likrát za den luisnr či drniromi na
koni něhož se jen kouřilo při
utvd jim Podlesí popletli hlavy
a v těch hlavách rozumy na do
bro Začali si h Podlcšákiy zahrá
vali a nyní je z té hry brněly uši
i za dřímot Nový pluk vojska
jenž byl již do Podlesí mi cestě
odvolali náhle nazpátek a jiný re
giment očekával podobného roz
kazu den co den
Pan vrchu! poslal už do Vídně
za kntžel ion pšiMi ♦♦{ rrlaí! #
od několika dnů vyhlížela tmavo
hnědá paruka jihu hůře než vosí
hnízdo když je ropustihi rozho
da jí tyčemi Slíbeného vojska při
šla hrstka a podlešákem vstupo
vala krev den ode dne do hlavy
vý-e Zfu t "! "tvrtý dvůr
dva na b Uku vvpA'iU ' fi-či
} m tlu uvýi h statků a do svých
chat luvrátt il"kud jim liedaji
vibodu muho íe raději ítthymoi
nei aby Šli na ctritčinu poznovu
A kdosi doiif! paím vrt huliiiu ho
vinus d"stne li prý se jim do ru-
kmi h twi nověsí Zft COt) Iia POl i í
ufiliíftil titiiulrii la
t ~ ~- ~ i - - i w
OkrouhlinJ
Na zámeckém nádvoří tábořílt
té chvíle celá Hetnina pěšáků Jř
vedlo mc jim ovsem dohře HM
pana vrcinuio nim nyn monir
háíiti tirotofa stáli Motva na Jiohot?
a pyramidy ručnic lozestavcíř
dlážděním jim leckdy připadá1
jako psí boudy
Kníže pán ve Vídní měl tak(
pokaženy" masopust Na dvoniíi''
pIcNii prý Mfi mu stala mnlá jiclm
da Zivndil jedné z arcívévoAj
kyň přília zomIhi podpatkem o Jenj
skvostného perlami posetého húy
v uvoriHcii Kruzicn hi o umí' f
ravovali celé tří dny Kníže pfinJ
by byl raději ztratil dvC pariMtviA t
a lidé zlí roztrousilí že z toho ono - J
mocněl povážlivé Užjřctíden nnjj
vyšel ani Jia ulici Ve Vídni tcii-„ %
krále mrzlo jen lieelo Ký iinx
lec z Paříže pořádal mi ledě pr
vysokou Šlechtu velíkíolcpé plosy A
Kníže jiáii klouzával e ž vášní- t J
vč skórem bych řekl tak váiínivč X
jako derviS kdy? tancuje až do
závratí — do ťiplněho bezvědomí )}
Ale tenkráte mc poHtil Ci to není "H
také druh poMtu když odepře mí 1 I
někdo ijejzamilovančjší zábavy? — i
")e 10 jiinnc— vcieutiiczne ini
hvíti knížecí I — Neručte odkládá
til Jde tu o nejlepňí panství"
"A co dčlat — co jen dělat?
Poraď mil Ani nevím sám —
věru sáml Bez toho jmou tím vin
ní jen oni! — Tam na PoiIIchí bý
val dobrý lid — dobrácký!"
Kníže pán mí podepřel čelo o bě
lounkou ruku jako by se chtěl roz
pomenouti na nějaký doklad z mi
nulých let w jii Podlesí jsou do
bráci "Jen té řeči kdyby odvykli!"
"Náhle to nejde knížecí jasno
sti! — Takhle za třicet za páde
sát ctl Potom tam nebudou roz
uměli Česky ani zajíci!"
Jindy by w hy kníže pán roze
smál hlasité dnes však jako by
byl vtipu tajemníkova — ti spíc
úšklebku jeho jicMlyšcl
"Jak pravím : jen ta řeč 1 Jinak
je to dělný dobrácký lid Nu
a cože nám tedy píše?" J
Sekretář podal m lehkým úklon
kpm knížeti pánu list
"Otevři jen a čtil — Jsem nČ
jak sešlá blý Vfiak jsi to mohl
také odbýt i hám!" )
"Pálí dvory už tři"
"Jak dvory lo pálí už tří?"
Kníže lián mc náhle vzchopil
přerušil předčítání tajemníkovo
prudkým výkřikem a octl m dvě
ma kroky až uprostřed nádherné
ho pokoje
"Dál — dál!"
"Plíží se jaro: orba setba polní
práce všeho druhu Není lidu
všecko mezi buřiči Vojsko proti
nim nestačí Právé odvolávají za
se jeden regiment jako by nám to
císařští úřadové přáli jako by mh
nám podtají smáli abychom k! po
mohli Mimi "
Tajemník nu okamžik povstal a
zavadil očima o knížecí obličej
"Dál - dál!"
(ťiikrueiivánl)
Clžnémy !eářs{
UM
kteří posílají přátelům svým n
„ x : ' i 'i i i
řunni iii rtiviniH iihs nu v ecn lidi
Moravy jsme nuceni sdělit i Ž
Pokrok do starých vlastí zasíláni
j"Mír nu l llia tm je MMí1N-
f-'(X) ročně V minulých dnech
rozesílali jsme všem ujiozornčni n
proto jest iádoucno aby nám inl
dý v hrtku oznámil d li máme V
v Aiilc pokračovat či tuto iru j J
šit Toto upuzoriičuj ěinliiitt jmli
ní jruto uhychoiu sdií nečinili $
beztak ji A velkých výluh V Vtn '
uktl-1 l HklaltttX I f I
tt
Adm Ptikroku
í § 1
4
v
1
-A
r