Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Aug. 7, 1907)
4 10 íj#Ktf WAj i„ VACSLAV BENEŠ TfiEBÍZSKfj 4 BLUDNÉ DUŠE HISTORICKÝ eomAk Kefuniht ne diil do smíchu ale vypadalo to jíiko když lifivnt v nelže v černém hrdle "Tak je ornárním že půjdou za Tinoii jako beránci utratí paměť ztralí řeč ztratí sluch a ráno jím bide jako by bjlí měli divný en!" líeřunda položil opět ruku na kliku Žalářník Oregora í opět odde ihl "A že k tonu potřebujete dvou?" "Nezbytně dvou! — Jeden tu umí kopali druhý odbrabávatí Mínu Kuec mé nesmějí se dotknout! ni čeho" "Kdy zase přijdete?" "Uheete abych pf'w-1?" "Pudcte Kefundo boháč Jíu (let mítí na stará kolena pohodlný žívot Uděláte tak rázem konec lomu toulavému životu" Hefunda m' usmál tak jako by žalířníka Oregora pro tu jeho pří Ití Štědrost z duno vel (-ho srdce litoval a za nakolik okamžiku už zase kráčel prostranným čtver branným náměstím m hlavou vzty čenou a prsorna vypjatýma ncvsí maje h' nikoho jako by zdejší k rajké město ne wm všudy by Jo jih jeho jméno v zemských deskách zapsáno Jíwx vsak již byl čtvrtý den a Jíefunda jesté nepřicházel Žalářník Oregora vyíe každých pět minut před vrata rozhlížeje se pozorně neuvidí Jí někde j-ho vy oké pootavy Tří celé nocí tak jněř huí nezdříml a vzorná až ně ldy přílišná pozornoMt Orcgorova o vČznč ve zdejších žalářích kléda úkorem až v nedbalost ( 'hodil hlavou (svčwTioii jako ly polí lad roílínný vczd zrovna pod někte rou vyíapanou dlaždicí na chod bách Už neházel do týdnu jn jediný den a o Jícřundoví j''ít' ani mIc chu Víed žalářem o iiřjž dne pa priky Mluncční ani nezavadily o zvaly h" jíž po druhé třžkí kroky a v zámku zaKkřípal klíí také po druhé Kvřt pozdvihl prudce hlavu mdlé matné oéí m mu živfi znb-Mk-ly a řetězy na noze a na ruc za chřcMtily jako by jakoiwi tajctn nou mocí upadávaly Ale okamŽi tó m mu zanc hlava naklonila V linuli a oéí zakalily j'-5té tem nčji Do vřzniec vstoupil žalářník íírcííora k Mtrážníkeni který tři krát již vedl Kveta k výxlwdm dneH hí pro ného přicházel po řtvr té — Strážník udeřil Kvítá ručnicí přm Aíji a ííretrora zatím odemkl zámek jímž řtřz ku uloupil byl ])řifcvnen Sedlák Vhtal mlčky a za chvilku ozývalo ho chodbou pronikavé řin čení řetězu podivnou ovčnou tak jako kdyby nčkde v dáli výkřiku val v dva zeela protivné blHMy do biV tak! - a "ubožák !M Trvalo bekou chvilku m-í donli točitý mi dřevenými M-hody ku dveřím za nimiž rozbila víij utan krýká fípraviMlInnHt Na poHtnmiiím stolku blaly ne dvč Mvíee u uprostřed černal krueífix Hlava Spitflov kb iiila mu nčjak níko k jizvené proiu Mlrnlé hnuli n !! sinalá tvtíř p(fii nápadio tra liOU odviáeelirt Mčl dívali na 1 jukl by M" idrtké M"tid v jrtUn by ho jí ošklivily lidské pii mhy - - I í JÍ Za stolem v průčelí klenulé jí by Míil muž n otylým obličejem očima zazelenalýma u na hlavč a parukou Nu atole (Iíi hrom a da j jír nf MMrni akta n samé soud 1? zápisky V levo seděl vychrtlý mužík obryzuje netrpělivé zuby rkové péro ií časem poS Ibávaje po pánu parukou } Myl to krajský udí h písařem ' "Sedlák Květ z Jiříci" zavo al au sudí poněkud chraptivým i!cm když m rozevřely dvéře 1 na prahu zaraeholily Mhy a 'azeJenalé očj jeln utkvčly na čzuí jako by ho chtčly pohltit! u tčml řejčzy 'Je ve vmmí oMadé nový km'z — (aplaní" j'u Miidí mí odkalili a 'evící na ovnával m paruku Neehlčbi mu ičjak dobf přiléhat! Na dnenek nu jí na pb'u troehu ochramo ilílí "Jo pane!" Kvčt odjiovídal temným nn "vným JdaMem "iiýval u tebe návMtČvou?" "í'roč Ho Ulito tážete 1 ~~ Víte iž beztoho vííeeko dávno!" "Jíudeň lí odpovídali! -~ JJýval I tebe náVMtčvou?" 'nu Miidí Mevř'l pČMlí a zanyčej ako zmije když jí dráždí "JílldeHlí OMle mblVÍlí? J'o- wWmiw ti!" J'au mdí ú Motva mluvil lílaa tm ncehtl nčjak xloužití ří vče 'cjMÍin pleMti ho naeliljidíl "Tedy býval u tvé deery ná htčvoii? — Má5 zvedané dílěj ''íílí žc za tebe proHÍiíf Xéjdří e jiřính ona a potom jako by mí eklí jako by w bylí navedli zae li — Zadarmo dojíwta za ťbe 0 odovat liejířÍMeJ " l'n Mudí vyhrkl náh'e v pudý m'eh Že ho mu paruka na Jilavč 'OMiinula o dobré dva palec v zad dálo ho jako by následky ohnivé 10 nápoje doMiid m" mu byly z bia y nevykouříly Míval zvyk v "rubu přátel prodlili tak dlouho lokud ho neodnesl! domft nc'vlé lí a neuložili do postele l'aii ku í byl hlarý mládenec Lidé ho okřtílí velmi trefným příjmením 'V poněkud drsného náz víska o oho zamlčím "Kdvbych já byl na ní zakýval '(doví'—" rane poctivost "Viím že je u s'hh a iiron na rodej!" Pan sudí smál jentč pustčji de zeleň očí jeho přecházela ve tjónavou barvu "('tile písaři a dokažte um to!" Písař Vhtal vzal do ruky režný uipír a četl: "Jiýval u nčho pe 'eiiý vařený a když odcházel iokaždé ho doprovázel V po íledním čaa dcera jeho už bčhá 'a iiÍmi sama za Aera odvažuje se i na faru — " 4!)oht! — Slyíel i?" Sedlákovi zatočila se hlava že mi nevídal kde sto) a touhle hvílí by si byl přál nejradčji býlí est střevíci! p"d zemí A nyní se té ptám naposled bu lei li mluvili? Mám toho tvého vzdoru už zrovna lak ďht! O cín ' tebou uiIuvívhI! — Iv čemu lč vyzýval?" Sedlák lúíl jako by nenlyiel )ko jeho spo'-fvb IIH tékéiu fe ''yii jenž vinul mu ol ruky k le Zdálo M že tV i?ehlič čiáu Hy Opel lléjilk e b-nkium til lne podruhé '' paprsky sluiuč nimi nikoliť rtmm m "Dolu ním! — Víak tí jazyk rozvážeme I" Pan sudí n hřímal )čstí na utni až ne nahromadčné papíry rozletí ly po jízbč a isař by mí byl jazyk přehryzl místo brkového péra Uplynula hodina a Kvčt Acdél jíž opčt ve xvéni žaláři ale ten tokráte spise Jež'l ('hvílcmi y Iralo se mu rty hluboké zasténání Ztýrali ho ž bčda nechtčjte m tázali jak "Už i na tvé jméno Míhají HvČ- lluiko má? — Už í díté mé jedí nou radost mou jedinou fitčehu mou hanobí? — A pomocí nikde vyMVobozcní žádného Kdo ho té ujme ty díté mé? — Jsdo té poli tuje? — Hodí po tobé každý ka oeneiu! Deeril síbeliíčliíkrt od- kopne každý jako hrudu v ouho- íe" A žalářem rozlehl mu dnex poprvé lak čípčnlívý pláč že se na chod- áeh strážníci zastavovali uml kali tajili v prsou dech a pošlou- dialí jak mí naříká otec jehož dí-č-lí sáhli lidé zlí tm dobré jméno A iieusnál se nikdo a k jxwmčchu nesláhly se rty ani jediné Stráž níci spise zrychlili krok a mlčky o běhá zel i chodbami prohlížejíce zdali vSe v pořádku Otcovská Jáska prodrala ho ten okřále vší sílou u uhnčtené hnulí a uzounkým okénkem lelčla ven z Jhkého žaláře do tmavé noei da 'ké !ey přeJétla a zastavila ho nade vsí kde touže chvílí mladý muž vyhánčl vlastní ž-nu a polom za ní dvéře za vře J jia závoru aby se nemohla vrátili Pan krajský m císařským korní afem ve společníci í pana mi 1 J í f 10 seílčJí dnes také proti svému zvy- íii nčjak dlouho MČlí im dfileži- 011 poradu Pro samé protokoly nebylo j!iu ani vídélí do tváří 'unii siiíKmudeí' chvilkami ilosud upíral zrak službu ale pan kraj ský přičítal to na vrub désivých zpráv z Podlesí z nichž každá zpu sobí la na zdejším ňřadé pravý po- dacii a na paruce pana sudího je sle včtíí nepořidek im-ž jaký m jívívá ve vrabčích hnízdech "den ííbenicc pomohou I Nic íného pane komisaři ! ~ Ncní-líž navila pane rado! — A nejdříve tmus ho na nich houpali tí dva d rapové z Jířie! — Ten Šibeni ce!" Na# schodech ozvaly se prudké kroky a do jizby vrazil bez kle pání a bez okolku husar í pozdra viv jmi vojeiisku podávat panu krajskému zapečetčný list Pan krajský podíval se na pe čeť Myla ze Žatce A rozlomiv jí ustoupil o krok zpčt ne slovy "První lírážka x vojskem Vojá ci musili ustoupili!" IV Cestou vedoucí z krajského mí sta do l'odleí pohyboval se zvolna vrt se ilvojspřeží Vozka záhale ný až po uši ve hnědém namaítč néiu kožiše "zahýkal" skorém každou minulu a řemínek 11 biče mčl uždopolovicr umrskaný Dvč ma došlí hřmolným valachům se ku předu nčjak nechtělo veselí hlavy jako by po Žlabč a za kaž dým krokem klopýtni! len svezl li se jim bič hezky zo-dra po srstí to to poiičkud rychleji ale za chvilinku opčt šli dřjvčjšírn lou da vým krokem Vzadu na dvou otejíh ječné slámy již oiky pocuchaných e- é Mařce v tmavém trochu přb hnčdlčm Imbitč Kapuci mčl pře hrnutou přen hlavu hodné nlko tm řrlo Zraky jeho upíraly m ne oílvralní k černým borňm jel vroubily Široký m pAlk rubem th padni nbir a ártvrň holily lira uei Podlesí lily starcovy seví raly se: tčsné nebylo je takořka ani vídčtí pro bílý dlouhý hlu boko přes pás sáhající voun do kterého časem zajel únorový vŽt- řík chtčjí' si h ním zuňkádliti či mail starce vyruíítí a oko jeho od vrátili od lesň za nimiž fic tiché :lílné jindy ilčdínky zmřnily k nepoznání Vozka bvl ze Hrbče koné také to Hrbče a Mařce — otce Jarolím 1 poustevny nčkíly nad Srbčcm 1'řívezlí ho předevčírem k Zahrad lovňm polo bez Holte položili do eplých peřin a na hlavu mu dali ibkhuly ale xotva že se vzpama- íval vzehojiíl e podíval se ko- em sebe očima vytřeítčnýma a 10I011 si Z hluboká oddechl "Kam že jste mne to zavezli?" "K dobrým lidem olče Jarolí me!" "K dobrým — ncíbíbrým Nyní e každý taškář čcjiejH že je do ry'f "(í pak nás otč Jarílíme ne náte? — dsem Zahráílková!" "Zahráilkíivál — A váň muž se 1 ním h tím — " Otec Jarolím sevřel peští "J'roílá je všecky zradí do jed lolui v Podlenf biiíle Víbv kolik třech a sirotku na tisíce! — Z čehhle tvých dčtí budou vsiekní - chiiírácí! A ehccS lí aby se tí rátíl muž abys nebyla Vilovou iby tčmhle dčlem vrátil ne otec iby se neslaly sírídami dej za iřdinoulí rychle fikoda každé mi nily musím d mčsta Kozymíií 41'lkO?" Zahrádková tála před tímhle (tfireem jako by byla zdřevčnčla f)í uší hučela jí slova poustevní 'ťoviií "V Podlesí bude vdov ko- "k střech a sirotku na tisíce! — ' (čehhle tvých dčtí budou vsiekní chudáci!" — jako když všemi zvídiy na zilcjsi vezi nraiiou vy- zvánčjí !' "Uhcí tvé kouč muxin do mé- 4la jcSlČ je čas — slysís Jí pak?" "Ale kilo vás olče JaroUme po- -czc? Mužňlí jsou pryč Snad: celé vsí není nikoho kdo by 'u nčU m koni Jeda Kobliha A ten nívá nčkdy ílívné nápaíly ítí (ají o nčm že 'zjankovatčl' "Dčlej xelko dčlej! Do večera umUn býtí nazpátek! — Jako by- te bylí bezhlaví a bezrozumní" A ve čtvrt hodinČ zarachotil oJ Zahrádku vfiz a už na dvoře ozva li se "hýkání" Koblihovo "Dejte pozor!" volala selka na á praží A Kobliha zkoušel na valaSích Iři loktu dlouhý bič jesle na návsi A než dojeli do mčsta nejménč Jvacelkrát opakoval Kobliha kilyŽ se vftz naklonil a cesty do ň- laílu že už je to naposled Otec Jarolím vcXcd do kancelá o pozdravil jako křeiťan kterýž hezkých nčkolik let strávil v pou- Hlevné iřemýslením o milém Pa- iiibohii a o lidech tvorech jeho nehodných písaříci se od svých dolkfi ohlédli jeden na druhého io podívali otevřeli hubená ústa 1 dali se do mnichu že se otci Ja- rolímovi zatajil v prsou dech A pokojíku do 10'hoŽ vedly sklenčné Ivéře vybčhl vysoký muž v osu iičlém kabátci a zočiv poustevní ka ukázal pravieí na chodbu a o- iípil se na něho že otce Jarolima %lará hlava až zabrnčla "Nemáme kily s takovými dar- možrouty čartii maíilil — Onlat uč bych mčl sto chutí nechat tě pelichavá kutno dole ve vrátnici ahvs nemrzel darmo lid Nevis piilent 10 '' uje (iřítuč kb v kuhi"' ki' nkde)'í h pou leviiíkň objeví aby byl zatčim a pouláii postrkem do xvého roliŠtčf - Ať jsi mi okamžití oči!" "Uhel k panu krajkému " "Neroíuméh! — Af j-i mi ok mlU prySI" "Za tolile dá vás Hospodin v plohanční vžčné i hanbu vččnou která nikdy nepřijde k zapomenu tí Ať vyjdt- vítr rozhnčvání Ho upodinova a bouře vyrazíc ho při jde na vaňe hlavy bezbožné!" O lec Jarí)lím se potom obrátil a o deíid Nl na úřad důležité noviny Sel panu krajskému povčdčt co to za človčka který Zílejsí kraji nou se potuluje už od dávných Jet a kterému Hňh ví proč a kde dali jméno Kcfunda Htčstí pro nčho vsak íe na ouřadé iievčdČlí doaiiíl jak sám vhouří] všecko co kíhi bylo Živéhíi v Pozdní Hřešících a Srbčí Hyl Jy se dozajista na Podlcxf nevrátil Pro Kefundu zajiomnčl na dobro žc jou toho vinní páni proč miwíl ze vé pou devny a proč jeho cJialoupka za králký čas pustla jako by pod její střechou padesát let nikdo ne bydlel "Už se otře o IcImí každý jako vítr a tenhle hábit J Vsak budeto loho jednou litovati vsiekní kdo jst(! daJi jen průchod myšlénce zlér proti sluzc Hospoílínovč Huh Abrahamův kakftv a Jakubův m-ilojmstí bez trestu posmívat! a! včrným svým Posmčch váfi obrá tí ho ve kvílení a vaše zlost v ho- e m ktírýmž umřete! Obrátil! nyrlí své a dali víru i srdce vé 'dovčku horfiímii než bylí služcbní- í Hálovi'- Zraky starcovy upřely se k le- ňm nad nimiž zdálo se jako by vystupovaly kotouče Sedavého dý mu "A tímhle dýmem se zalknete víiekni protože je v tom jeho ru ka a jeho hlava Kam noha jeho vstoupila vňude všecko zašlapala: ítčstí spokojenost zdraví — vfie- ko! m jsem ho dříve nepoznal 11 dřív se mu tak do tváře nepo- líval! Hyl bych vás uvarovali yl bych vám řekli zavřete před jím dvéře a vrata na tčžké zám ky a okna zabednčte okenicemi íby dí vafiicb avčtníe ani vidčtí nemohl !" Konč se náhle zastavili ale nyní lozdvihli hlavy zostřili uši a pod- ední ne vzepjal jako když mí do vádíval po lukách Kobliha mčl 10 co ztišili musil jmíviič v obé ruce sevříti oprati Cestou cvá- alo proti nim nčkolik jezdeň HyJí to dragouni Jeli úprkem z koní kí jen kouřilo a šavle po boku vo- jákfim řinčely na čtvrt hodiny laicko Hnal! ho nazpět ku mě stu Bleskem octli se podle vozu Dva vytasili Šavle a zabodli je do otepí ječné slámy jako by někoho hle- lali "Jsou také z Podlesí! — Už řc mení na koních ne prozrazuje!" "A ten staroch div náx nepru Kulne očima — Píčkej!" Dragouni byli Češí "Sluj!" rozkřikl se co mčl hrd a desátník a Koblihu udeřil plo chou tasené Šavle přímo pře obli čcj "Odkud?" "do vám do toho?" Otec Jarolím se na otcích ječ né slámy vzpřímil a změřil vojáky od helmic až k ostruhám Vsak okamžité ucítil prudkost karabá- ěc jezdeckého lia hlavě i na hed ráeh "Jludeili mluvili? — Odkud a kam? — Sice a námi pojede!" "e Srbče pani vojáci! — A nikam nemůžeme tlučeme ne od t vrt A hodiny" (rukmíovánl) Kdyby jména všech léeh nudila liýtí vyjineiniváiiH kteří byli své tozuáiiiým prosiředkeni Anker Pain Kxpellerein zbaveni jich ho bdl pak by jich Jničet i iievčríel ho Tomáie přesvědčil o j ho tpft luuMiU Zku to uvidí ! Z láhev oiue L'5o a Uk