"" ' " " - " ' ' ' ' " ' I 11111 lailWHWWrt ! - tlJ „Ml ! I l "UM W i - ' ' " ' " "'
I í - - - - - — — - - ——i— i — m
8 VACSLAV BENE3 TftEBlZSXtí
BLUDNÉ DUŠEi
UISTOEICKÝ eomAn
Poustevník stál již optt vxiíí-
měn h a očima které nehrozily se
drsného mraku v obličeji Kefun -
dově ale zdálo se že zpytují kaž-
dinký rys ve vyzáblé nesmírně
vyschlé "tváři jeho
Otec Jurolím vkřikl poznovu
nle tentokráte mu strašlivé zvuky
umřely na jazyku A potom Ke vrhl
na Keřundu jako lev který přišel
na stopu smělci jenž mu byl
dě z doupěte odnesl Tento však
odskočil hbité 80 závěje uhnul ne
zaťatým pěstem poustevníkovým
Otec Jarolím kleni do sněhu po
druhé ale nyní nevstával
Sedlákům sestydla v žilách vše
cka krev
"Pomozte mu a naložte ho na
vůz! Nám by cen tou darmo překá
lvi — Odkud jet"
"Z poustevny nad Hrběcm!" od
větil neuměle Králíček Seilláei
zdvihli otec Jarolíma no bez ob
tíží na voze slámu urovnali roe
utřeli houni a potom teprve polo
žili do něho svého vfidee
"Je ván dont abyste ho dopra
vili lo jeho chaty — Vy ostatní
půjdete za mnou I Pcztoho ván již
očekávají netrpělivě I — Či jste
ztratili sluch? — Čí ehetjte aby
váHVfdl tenhle — íílenec? V ta
kověmhle htáří je tu-jlěpc ftstat
už při růženci a přemýšlet o po
sledních věcech člověka A když
k tomu ještě rozum vySíne m z
kolejí — ?M
HefutidoVH ostava dálo se že
roste že tiž je vyísí o polovici
tváří však zmizel mu onen děsivý
výraz a měnil se v rysy která rá
zem získávaly si u lidu poslušnost
až otrockou
7m pět minut zaskřípal ve sněhu
vňz a týmže mžikem hnuli se se
dláci v Čele h Kefundoii dále hlou
běji do Jesúv Ale už se jim to
tak rychle nenlo připadalo jim Že
je com táhne vAí silou zpět za tím
utareem kterěhož dva koně vezli
nazpět k rodným jich dědinám že
na nohou mají centy přivázané
Kefunda tušil jejich myšlénky —
Když ušli asi pul hodiny zastavil
ne obrátil xc k nim a ostré oko je
ho utkvělo zpytavě na všech obli
čejích kteréž opět skláněly e k
umrzlým závějím na nichž zdálo
ne že jsou umrzlé krůpěje krvavé
"Myslíte ua domoví — Myslíte
na ženy na děti! — Mydlíte na to
ho starce na to nebohého porna
tence 1 — Vím to Chceteli vrať
te se domu ke svým ženám ke
mým dětem za tím starcem do
jeho poustevny — Ale domníváte
li se že vás nechají že vám od
pustí í"
Kefunda s zasmál ale sedláci
nad tímhle smíchem strnuli
"Až si ulehnete ke svým ženám
až budete ve vašich statcích a pod
vašimi střechami nejtišeji jako ve
hrolM-ch potom přijdou tfm že
nám vyrvou vás z náručí a odve
diMi odkud m' lidé nevracejí —
Chcete-li vraťte se tedy!"
Kfumln již zase kráčel rych
lým ki-in tltvMliiviil krokem v
piVd a sedláci za ním jako by si
byli jen chvilenku oddechli
Ti ro m vraceli k Srbči jeli už
dobrou hodinu Otec Jarolím ne
na voze náhle zdvihl a vytřeštil
4M"i na muže jeni mmUI vedle něho
udiven
"Kde to pro Hnh jme! — JA h
na vof? — Kd jsou IWdenštl
Srbeětí?"
"AU lieřundoiiottV Jarolíme"
MA kam mtif vy ved!M
"pa vnií pouiťťvny ot5e Jr-
línu- — Chcctcdí ticha do mého
kíh tku
j "A kdo vám to poručil že jste
se opovážili?"
"Kefunda otče Jarolíme!"
"Kefiyida! — Je to váš pán h
lio tak slepě posloucháte? — Já že
Jmám do své chaloupky se vrátili?
Je rozbořena střecha stržena kříž
poraněn zvonec rozbit ineeh vi
mlá-Jehrem roznesen Proto že já při
íel mezi vás? Proto že já činíval
vám tolik dobrého? — Vy lidé ne-vil-rní
— -"
"Otce Jarolíme!"
"('i nejste nevděěníei? — Tedy
brať koně ať jich dojedeme!"
"Pyl by to otče Jarolíme váš
hrob! A my chceme abyste byl
nezí námi ještě dlouhá dlouhá
éla!"
Poustevník na slámě se zdvihal
jako by chtěl seskočili dolů ale
cmohl Nějak příliš scslábl ! Kam
mk také a osmdesátí a snad ještě
'íe- lety Potmít zapřel si vyaoké
'clo jež rozrývala pouze jediná
de za to hluboká rýha o ruce n
lepromluvil více jediného slova
Vcpozdvíhl se ani když koně po
'dusávali a vfiz "kotrcnl" se od
jedné strany ke druhé —
Asi k jedenácté hodině stanuli
edláeí n líeřundou nad oužlabi
iou kde vysoký bor náhle ustou
pil pahejlovítým nedoehftdčatum
terá [o htrjVdch nade sněhem ěer
lala ne jako zabloudile! k nimž
)říroda zachovala se tak zcela po
riacešsku
Před očima rozvinul se jim obraz
— že naň do smrti nezapomněli
Dolinou planulo na sta ohnfi
Koleni - plamenu stály mužné po
bavy s hlavami svěšenými ke hni
li opírajíce se o selskou zbraň
'4dálo se že dřímají stoje Oužla
''línou panovalo ticho které rušilo
nouze prudším praskotem čerstvé
bčas přikládané dříví
"Podívejte se! Tihle vlekni
pustíli Hvé žeiy a avé děti své
statky a avé chaty jako vy
šitěji těm dětem svým dobyti lep
uch ěasú" Kefunda ne zajikl
'(!htějí aby se vrátila do Podlesí
uoboda vyštvaná ianskými chr
ly sepnutá mušketýry a jak w
L - ňceka ta panská rakovina jménu-
je — ze starycli pergamenu vy
škrábaná zfalšovaná a zohyzděná
Vy to taky chcete! Kdož by to
nechtěl! A prol braši bez stra
chu! O vašich kosách si budou
dlouho povídati a na vaše cepy tu
dlouho nezapomenou !"
"Kdo tu?" ozval se z povzdálí
drsný hluboký hlas
"Přátelé — Od Kornouzu!"
"Vítáme vás! — Pojďte dál!"
Dva hřmotuí muži ustoupili a
sedláci s líefundoii táhli dolu do
oudoliny již zase krokem urychle
uým s čely vzpřímenými a zrovna
jako vftdce jejich s hrudí vypja
tou A při tom se jim zdálo že
tvfi líefnuda ueni přece jen člověk
jako oni protože dřevem by hnouti
dovedl a že proti němu nezmohl
jli IIIIMI
Mylo už dávno po pul Iiei á
padni ohor dě se dosud temno
rudou záplavou Hořel Kounov
ký ilvúr Ohně oužlabiinm ul jen
doutnaly ale titnné postavy ilo
ud stály kob-m nich hlavami
svěšenými ke hrudi opírajíce se o
si-Ukou zbraň jk by toje dří
maly Na tu-jMfiím konci ve nvhu
pod obrovským polo utrhlým dl
bviil dlel 0"itnUu i V Inuí liliiU
o kiiH-n opifMiiui tt h rukám přtlo
ženýma křížem přes prsa Krvavá
záplava svítila mu přímo do tva
ře v jejichž vráskách černala se
usedlá krev
Byl to Kefunda
Chvilkami rozhlédlo kc oko je
ho oudoliuou z tlupy na llupu pře
létalo a potom vždycky zahledě
lo se v neurčilo
Zprávy které před chvílí usly
šel poněkud ho zarazily Od Žat
ce táhl prý celý regiment rychlým
pochodem na Podlesí A neštěstí
jež ho zastihlo dnes a mohlo pro
něho býlí osudným také myhl je
ho znepokojilo Chtěl doJiřie
U Utiboře lapila ho však vojen
ská hlídka a kdyby náhodou po
voz který vojáci hehnali kdesi v
Okrouhliuě nebyl zabloudil dneš
ní noe trávil by jíž v šatlavě Ale
všecky tyto představy ustupovaly
pod lebkou jeho v pozadí před
starcem kteréhož vfiči sedlákům
prohlás'1 Šílencem A téhle po
slední událostí zbavili Ke nemohl
a nemohl
"Což pak by bylí ještě uevy
mřeli svědkové?"
Kcfiuidovi tato slova přešla rto
tnu takřka bezděky
"Nedávno zasypali černou hlí
nou jednoho A ten mluvil tak že
mu rozumět! nemohl nikdo! Ja
zykem jeho hýbala horečka
Pud bez starosti jen ty hlavo má l
lludou na tebe přece vzpomínali v
Podlesí až dávno budeš setlelál
Dudou o tobě mluvili až nebudeš
ani vědět kde se v prach tvé tělo
rozpadává Budeš musíš býlí
jejich vykupitelem! A proto ne
otálej! ftkoda každé hodiny ško
la každé minuly! Až potekou
proudy horké kouřící ae krve po
lom bylo by už pozdě všecko zme
skáno "
Kdesi odbíjely hodiny na kostel
ní věži druhou Au uprostřed tá
bora pozdvihl náhle hlavu zavalitý
'nuž měl ji opřenou o obrovskou
ručnici Slál také poněkud o sa-
mole A sotva že dozv účely ho-
i- i 'i i ii
(I III V OZVIIia se iickiic hihmuci-
lněného
"Teprve dvě I" zahučel zavalitee
i sáhl si k levici k boku jako by
ne chtěl přesvědčiti zdali tam dob
ře upevněna polorezavá francouz
tká šavlice Potom hi promnul oci
t podíval se k západu
"Ke čtvrté musíme vyrazit!
Idou za námi jako slídiví pni Ne
chať se však do našich lesů v neod
váží Vícekrát odtud nevyjdou!
Na to se vám vy ěepiČáři zakle
ji! jak budete chtíti! Když ten
krát přitáhli na Podlesí za Žižkou
tady odtud ani jediný nevyšel
dráv! — Ale svítíme vám vy pá
ni ve dne v noci! Zdaž to tam ve
Vídni vidíte? Zdaž o tom ve Vídni
tiyšíte? Měli byste přijíti a na
v lastní oči se podívat i jak se Pod
lesáci mstí na svých tyranech
vždycky za sto let jednou!"
Zavalitee mnul si opět oči aby
viděl bystře jako krahujec
"llegiment!— Co jest to na nás!
Tři čtyři — vy páni! Potom by
chom s nimi ještě mluvili Našim
kosám a našim cepům by poroz
uměli snadno! Jsou to Němci Ji
nak bychom se s nimi ani nedo
hodli" Košiištář Hozhoda se dal těmhle
-%výiii nápadům do smíchu
Temné postavy nedaleko také
dvihaly hlavy rozhlížely se kolem
be a bvlo jim divno jak mule
nikomu být i ještě do smíchu Ale
jediného slova nikdo neprohodil
jako by javky jim byly zamrzly
Pod lebkami véely jim i v polo
dřímotách myšlenky: "Zdai ťdde
všecko uetd yhůhdiirma daí co
dokAtťloei íoUi si pHiunieiiie!"
l okamžikem jiná Wdy k
těmhle usedla "A kdvi ničeho ne
dikáíeine ldi si linUelue ?'
hůhdrm to přece nebude!"
II
Večerem jednoho z týchže dnňv
o kterýchž právě vypravujeme za
trhl někdo na fařm Okrouhelské
prudce zvoncem Nebylo to nice
nic kromobyěejného Farou roz
lehne se pronikavý zvuk zvoncoví
lý často I o půlnoci když nřkdena
osadě pracuje nemocný k poaled
ní hodince a příbuzní posla vypra
vili ae slovy! "A žeň to koně eo
můžete!" Kněz nebývá pánem
svého ěaiu ani v noci kdy vfiudc
všecko pohrouženo v hluboký acn
"Ať jde pnu páter!"
S těmito slovy otevřel pan fa
rář dvéře do ěelcdníku a ihned
zase zmizel ve svém pokoji Výraz
v obličeji jeho Hvěděil že byl ne
mile vyrušen Ale sotva že hí za
sedl za stolek objevila ae vc dve
řích přiěervcnalA tvář panny Ka
čenky
"liž jsem řekls ať jde pan pa-
lerl"
Pan farář za hovořil úseěným
hla ale pannu Kačenku to nezara
žilo nikterak? Za třicet iletého po-
ytu na zdejší faře naučila se znáti
vrtochy páně farářovy až přea do
statek
"('hec mermomocí k vám veleb-
ný pane!"
"Kdo to"
Pan farář chtěl přidat i ještě ně
jaké slovo ale vzpamatoval hc v
ČIIN
"Obecní pnstýř z Jiřie"
"Pořád něco z těch Jiřie! ftí-
káni že tu ves měli vzíti už dávno
všichni "
"Ale což za to mohou velebný
pane?"
Panna Kačenka ai nyní pode
třela boky
"Mohu nemohu! — Mám tu plné
ruce práce nevím kde mí hlava
tojí! — Ať vejde!"
Příchozí smeknul teprve v po
koji
"Co chcete? — Ci nemáte kly
ve dne? Jako by měl člověk jen
vás — zrovna vaši obce Musím
vám ííci ?e se žádnou z přifaře
ných vaí nemám tolik tahání jako
1 Jiřicemil"
Pan farář zcfla proti dřívější
mu zvyku svému -mluvil zostra
zhurta a pořáifse díval při tom do
papírny ani si nepovšimnuv že
Jiřícký alouha mačká již beranici
pod paždí a že se celý tetelí
"Poníženě prosím' — přicházím
o pohřeb!"
"Takže? — Co už jste zase
vdovcem? — Dlouho-li pak tomu
co jste měl kopulaci?"
"Ten utěrek po svatém Matěji
bude tomu rok !"
"UŽ třetí ženu —"
"Poníženě prosím ráěejí — "
"Jděte mi někam! — Tentokrát
už povolení na ženění nedostane
te! Pamatujte si to! Ani se mi
tu neukazujte A kdy že chcete
mít pohřeb? Především j kdypak
umřela í"
"Velebný pane má žena je bo
hudík drává jako ryba a jsme
spolu spokojeni chvála Pánobo
hu!" "Tak en tu ledy í het-tt-! - Ky
ehle! Zast nějaké různice! My
slíte že mám na stu rošti jen vás
vaši obec? Myslil jsem ie ten váš
nový rychtář bud rozumnější A
ono to pořád na vlán stejné — Pě
lejte dělejte!"
"lnu velebný pane přicházím o
řunus!"
"Kunu jako pohřeb v v vše
jedno!"
Pan firář se nad udru rnu'
val
IVlýti VVstUpoVnl 4 tohohle
hovoru na ěeli horký jm4 Mylo
mu tu věru hůř nel v oěUtei A
napadlo ij h" opravdu takový hh
řlovrk lieuiiil pAny hí promili
vit
"A kdo že umřel? — Tak přeeň
mluvte člověče!"
"Kychtář Onřada — On sice ne
umřel jako jiný — "
Pana faráře přešla již trpělivost
naprosto
"Což jste ztratil na cestě roz
um? — Tato chlapi jako Špalky!
A potom a nimi mluvme! — A ko
neění vždyř vy v Jiřících ani pa
stýřem nejste!"
"Od včerejška velebný pane!"
Čepice pod paždí zmuchlaná
snad jaktěživa tolik nezkusila ani
při největší rvačce v hospodě ani
při největší tlačenici jako dnen
"I)ovím-li ae od váa jednou pře
:-c něčeho? — Což tam nemají lep
Sího posla?"
"Nikdo aem a Um nechtěl muž
ských je doma málo a ženským to
nepřísluší"
"A co ženským nepřísluší?"
"Omlouvat někomu funus — -Našeho
rychtáře nalezli z rána za
vsí probodeného"
"Váš rychtář — a'dlák Ouřada
že nebožtíkem?"
"Dej mu Pánbůh věčnou radosti
Ale on ai jí nezasloužili Však
to lidé dobře povídají I"
"A jak ae mu to prosím vá
stalo?"
Hněv pana faráře už přecházel
mluvil také mnohem vlíduěji
"Kám Pánbůh ráčí věděli! Nej-
dříve proklel syna syn zase jeho
večer potom vyhnal vlastní zenu z
domu a zabouchl za ní dvéře Dě
večkám bylo dobré panímámy líto
i šly ji Hledal aie Kazuy ktok je
jich byl marný Kychtář vyběhl
za nimi a už ae nevrátil"
"Tak tak! Híkám že ae tam u
váa dějou divné věci! Kde to tu
někdy bývalo! Jiřice byla ze
všech nejtišší vesnice Nebylo o
ní slyšeli celý rok a po roce zase
ne A od nějakého času by ae o ní
mohly psáti kroniky a jaké kroni
ky! — Ať aem přijde některý ze
sousedů Je to Kinutné když své
mu rychtáři ujednat pohřeb posí
lají obecního pastýře! Vyřiďtfl
jim to! — H Pánenibohem!"
Pan farář přeměřil pokojík váž
ným krokem několikrát
"Tohle bude olej do ohně! —
Kdo za to může! On ten Ouřada
za mnoho nestál Ale měl způso
by uměl alespoň promluvit byl
zdvořilý Jak pravím: tohle bu
1 1 1 Vlit
ue oicj tio onne
Pan farář neděl již zase za stol
kem bedlivě nahlížeje do pňlarcho
vé listiny podle hrubého papíru
bezpochyby že úřední Dnes ne
lhal řekl-li že neví kde mu hlava
stojí Pyl liy tohle všecko nejra
ději hodil do kamen ne snad že by
si nevěděl rady — znalf se v ú
ředních záležitostech důkladněji
mnohdy než nám justiciár — aby
zodpověděl otázky které vypsány
byly na Jistině již mu dnes zvlášt
ní posel doručil bylo potřeba casu
a důkladného přemýšlení
Pan farář pokazil již dobré tři
archy papíru a na čtvrtém bylo s
škrtaných řádek více než čistých o
dvě třetiny
(Ve sUié fitmí matrice nalezl
jsem dotyčnou úřední listinu a u
vedudi vám jen několik těch ntá
wk vy H0 pjjrm faráři zajihté di
viti přestanete že mu zodpovédént
jejich činí tolik obtíží)
"Mel li pan páter opravdu ká
lání které nudilo zavdali příčinu k
jitření mezi lidem oddnným?"
"Navitřvovnl li seUké sUtkv a
kt crými sedláky na nsadé nejm
ději mluvíval?"
"Poehážcl li k němu někdo do
bytu a kdo?"
"Jakého byl vůbec imýšleni? —
Jké povahy?"
(IVW9Í1)
1
V
I
v