Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (July 10, 1907)
s w'WtW-Vtevjii'i"'(řf- M-' J tfc W "ífife BLUDNÉ DUŠE f JIIBTOBICKtf homAn Ú t ODDÍL D1U11IÝ XojftíMí na vn" jnj iní podněcovat cli vzpoury v Podlesí bylí poustevní ci Níi několika míMcch postavili Ki híi in i v čelo vzboořeiieAm lly ]y to vyaokí atatné jxiMtíivy v na hnědlých habitech v bocích ataže jiýrh provazy a za těmito m hloko čovýmí rAžcncí V druhé polovicí minulého sto ktí bylo ve zdejší krajině pouate ven více než f i r Nu četných M lliotinkaell 'Iklljl € l dneska "ílll pouslee" poustevny byly chaty bité z trámftv pokryt A stříškou mechovou i vyložené mechem po nejvíce na výšinách pod nimiž kokotal notAéek Před chatami Mával kříž a klckálkem takí nic chem obrostlým ji a kříží víae zvoucí' který třikrát denní mi roz houpal zvěstuje chodci V lesní li řiné žc čas k modleni Poustevníci podíval i zvláštní vážnosti mrí Podlešáky Samí zacházeli aí do vaí j''f v řídkých praneobyčejných případech Za lo však tím častěji vyhledával je lid na jejich samotách K pon Mevníkftm dávali Ke lidé kteráž oklamal avět někdy areíf tak A tu ří — ale to hylo málokdy - - kteří chtěli klamali avěl Dobří duše zanesly je vším naé mí jen porny Mílí V poustevnách nouze bývala hostem neznámým alespoň v těch na Podlcaf Poustevníci na li se v iiejrAzníjších vécech Uměli Jí řítí všecky duševní nemocí umělí duše vyavohozovati dovedli afale tí kletby činili neškodnými vy znalí se i v příštích časech v hni tích lidských čítávali jako v roze vřených knihách odkrývali tajní tidáloHti bylí mstíMí zkaženi ne vinnoMti hylí atrážej apokojenoati v rodinách nikdy — ale zřídka — - takí rušiteli hylí nehráncí ne řťahtní pronásledovaní lánky by )í Kmíríímí mezí rozvaděnými přá lelv — lovcm s poiiHtcvnícl arotlí h radostmi a Žalostmi zdejšího li du A loňským rokem přišly na jednou ostří rozkazy kterými o zrtiHovaly vSeeky poustevny a oly vatelňm ošumělých chat přísní na řízeno opustili je okamžití a vrá tit i we k dříví jsimu živobytí Kdo m zdráhal rozkaznm tímto vyho vět! bylo užito násilí JJýval to podivní výjevy kolem dva ří řty ři vojáci h blýskavými bodáky na ručnicích a uprostřed muž leckdy už a hlavou jako Htííbro bílou v dlouhím tmavím rouše z látky ve licf hrubí a u boku a růžencem jehož kuliéky podobaly se lísko vým oříškAm A z toho již vidno proč poustáv níei v Podlesí vyskytlí ae zase z nenadání a proč se v íelo bouře po stavili V oudolíní ve kteří Wí dídiny: pozdeň Hřešíce Hrbeí Hpáleu kňv mlýn tři dny nikdo o niínn jinírn nepovídal než Že se vrátil poustevidk "A vidíli jste ho opravila f" "Na spasení aví dníc vám to po vídám I" "Poustevník už odpoíívá pAl lí tal - Je to j ho iluch!" "On to sám! Na vlantnl oři jsem ho viď-li roprávíli jsnm xpolu povídal Že náa navStíví abychom st chystali abychom m-bvli po slední co stali a svobodu a a v& práva Vonný aáhají mu a) phs pá a jou j'ití břlSÍ!" Srbn'slíý Krlí'?k krulil 100I tollhle imviuoU pořád jetí ltltoil Ut-dAvřlive Na jolrtlnim trhu HUnlm alyW Uw fU urói Ic že zdejší poustevník ležel U Ito- žílio hrobu nade niéslciu mrtev ko ík duí Když ho našli zařína] tiž prý tlítí Nechtílo mu nijak mynlí že by to mohl býlí on Ale za hodinu přcavřdííl ae o pravosti podivili noviny Poustevník přitáhl do Hrbíc a Pozdíriskýmí a lidem llřcňíckým Mít opravdu delší vous a nad íí stý sníh bělejší Jimi habít Ji-hu byl nějak příliš Mšlý rozedřený a dřevíliky na nohou ovázaní pro vazy a vycpaní slámou klepaly podezřele jako by nechtěly už no lni in starílio muže sloužiti V Hrbíí bylo jíž beztoho všecko vzlifiru a sotva že zástup rebe laritft objevil ae u první chaloupky atojící v právo na cestí do Hřešíc vyhrnulo se všecko na náves Mu ží smekali íapky před poustevní kem ae aoiisedy podávali ai ruce i ženy m dětmi zůstaly opodál ne 'roufajícc si přiblížili se lt otci arolímoví o němž myslili všude 'de ho znalí že j na pravdě lioží a že lam na Podlesáky nezapo míná Chatka otce Jarolíma Mávala někdy za nynějším kostelíkem ava-' lí Trojíce který na hřebenu za Pozdní na míle daleko dívá se bí lým jasným okem do kraje Když ji onehdy zase poprví navštívil Hkorcm jí nepoznal Hlřcchu od nesly adventní větry kříž ae zvon ecin před poustevnou vyvrácen a na Iťb kátku jindy í za tulií zimy pokrytím hebounkým mechem Iřípalcová vratva ledu "Vítáme váa vítáme otěc Jaro límel - - Pž jsme za vá modlí valil" Modlívali 1 Dobře jste říuilí mílí Jidí A proto váa Pánbfth vy slyšel a poslal mne mezí vá — — Naplať vám KristiiN Pán vaše mo dlitby za ílověka nebohího za starce kterýž ve hříších poíat jest ve hříších putoval avřtem ve zdejším a kterýž vše co řiníl íí řiil pro Jáaku Jtoží aby nalezl vft finech posledních odpuštění aby mohl duší hříšnou napojili jednou z pramene milosrdentatví vííní ho" "My už vás měli za jiebožlíkal" "Za nebožtíka? — PánbAh pro dlužítcl dnň lidakých a života po míjejícího ukratitel všemohoucí ještí nezavřel knihu uětfi mých Přidal jiií et jako někdy králi K zechiáší Budiž za to jíněno Páně pochváleno! Přidal mi h t abych se mstil na rouhaíích svatí víry jeho abych byl a vftlí jeho otl[la titelcm spravedlivým každímu kdo služebníky Jloží potupil kdo je vyhání z jejích aídel jako z (lou pat dravou zvěř kdo je Štv do umdleiil kilo jim nepřeje odde chu kdo s jritiui nakládá jako ae zločinci A já tu Uoží vftlí vy plním já jí zjednáni pod zdejším sluncem ve zdejší krajině prft chodu proti koffiukolivěk a potom teprve ne uložím lí óMpoěinutí leh kěmu Tam na vrchu pod křížem nad potokem u mí chaloupky ve stínu staletých sosen chci očekávat slavněho vzkříšení " "Areiže mezi námi otče Jaroli lne aby se i vás naších b'tí děti modlívaly aby na vái našich vnu ku vnukovi pamatoMili !" "Chaloupku má už polopohoř na jitko by tam padesát b t lidské duše ulij iebvl " " PoiilAŽelue vám ji V) stavěli! My vám ji otř Jarolírní jako ko Mrlíěek vydoblliu" "Kliž ríťn ivotoc utivni" "M vám nový křií ntcsáiup n nový zvouce dámfl ulití nestarejte ae olě( Jarolíma A budeta zase pomáhali duším naších pradřilňv a budete zaao mezi námi jako mezi díl mil" "Ale dříc aer mnou lu líoží vAli musíte provísti do jioslední litery Dříve ae mnou umalte na rouhače jmína Jtožího" ' "Na pány otče Jarolímel" "Areífže na pány aby ai vzpo mněli přec že na nebi vládne je den Muh všemohucí trojjediný a že má na zemi ještí k aobí lid vše chen lid Že ten Hftll odměňuje 1 treslá že ia osobu nehledí j aby ai vzpomněli Že lídskí zlosti jenom do ěaan ale on aám jediný že na věky věk A v — "Amen" odpověděli jako jed- ním hrdlem ženy a mužově A ve čtvrt hodině vzroatl ziatup jejž vedl otec Jarolím o dobrých třicet hlav Kudy táhli všude ae k ním přidávali až už jích bylo ze tří panalví na těchhle atranách ja ko mraku Zeny a dětí oddycho valy doma volněji protože mužo vě jejich a otce jejich bude chrá nili všeho zlěho muž který alynul kde ho znalí pověatí svatostí Kornouzu páni utekli do jed noho V knížecím zámku neznala lo živí duše Ale otec Jarolím li hnul ae s lidem do Jcaft Nad černými bory vzplanula tu i tam chvílemi prorudlá oblaka — lým vypálení myalívny čí Jiá- oviy A jesle více pol aamou o blohoii kroužili ptácí-dravei po- uněšnč krákorajíce nad apoustou v Podlesí Večerem těhož dne kr vaví červánky však ae nechtěly rozplývali ( ba rostly apíše a rozlí valy ae Šíř a šíře až očí z nepřiro zení červeni přecháízely NYkde laicko hořely bezjiochyby panakí Ivory Koštíštář Rozhoda neod pustil ani pnatým atčnám Ncmo lil lí doalat do rukou pány vymatíl a1 aspoň na jejich obydlí Otee Jarolím ae náhle y čele tlu py zastaví) položil ruku na čelo a potom obrátil ae k acdlákftm "Dřevíí máme na právo A bychom ho minulí není ani mož ná ! Do Kounova dorazit muaímel Tam jích bude hlavní aíla Příra- it k nim musíme jeslí dnea Po spíšíme ait Však to asi tuší U jím jdeme ku pomocí H vít í nám na cestu !" Otce Jarolím týmže mžikem krá- 'cl jíž opět leaní cestou zpftla za- vátou a nedávnými mrazy utvrď ou HedlákAm v kožiších a bera nících bylo nevolno Na tvářích vyvatávaly jim veliké krApěje po- u Ale myšlenka rM jdou na pá iy že ae jím vymstí za všecko co od nich po celý život vytrpěli aí- íla je je nad pomyšlení Táhli tu e skorém bez jediného slova jen někdy druh ke druhu cos pověděl ale okamžití zase bylo alyseti jen akřípánf obuvi jejich ve aněhu Otec Jarolím držel v pravici rA- ženec a pohybující ae jeho rty xvédéíly o horliví modlitbě pou stevníkově Uudá záplava po celém západ ním obzoru svítila jim na cestu až ííliš jasně Perly ve sněhu kteří n dne lesknou KC jasem stříbři- vým chvílemi přecházejíce v pe strou barvitost" podobaly se krA- ějím krvavým Ja-sy kolem ml čely hlubokým tichem jako by na lobrn přišly o svou věční věkAv stejnou řeč jako by ve tmavých ilavach nadobro byly vymřely zá luměiví písní plné hlubokých itouA zavhvívajíeí nenapodobitel nými ak kordv a i na duo dušemi outuíkA Ve jcdejšich samotách Však viděly dobře proč ani vě tev aut halua ae inn v korunách nehýbe Jnkou by také píseň inu ily tomuhle lilu mpětil Víti- nou nemohly vi-nebni neumělv a umrlci - - nechtěly j "Co dČIA ženat Co dílají dŽ tif J'láčou naříkají — vzpomíná jí! — Přišel na né ateak teprv ve čer až v noci — " Ale sedláci tyhle myšlenky Kte říž jím jedna za druhou na čelo ti nedaly jako ptáček když na okín ko zobáčkem fukává aetíralí aí a krůpějemi horkého potu a pokal! dé když aí vzpomněli na domov urychlili krok aby byli a teml pá ny hotovi co nejdříve a aby ae mo hli zaae vrátit Ic milým vým Olee Jarolím ao náhle zastavil "Slyšeli jstet" "Neslyšrlil ~ Leay apí dří mají — — " "Tedy nyní poslechněte 1 Jsou lo vozy — jen jeden! — Ještí ne slyšíte? — - Příhovtfl ae! Ani krok dále! ~ Ať přítel íí nepřítel! — Polovic do lesa na levo polovic na t ě a pra voj" Netrvalo ani pět minut a poboř ili ecslou vyjížděl vAz Leaklé bo láky zaavílily ae krvavou září je šlí temněji než v ouvoze navátý imrzlý ariíb A bílé plášti vojen- ikí příšerně odrážely ae o tmavý háv borovín Vojáci bylí Němci lodle řečí odněkud od Chomoutu- i i t i i i vil Hovorní niasiie: ciiviikoii ae izval i smích Mezí bílými plášti bylo lze rozeznali schoulenou po- stavu o jejíž bedra leckdy zava lila hezky zprudka — jako by bez léky - ~ těžká pažba ručnice Sedláci jo obou al ranách leaní ceatv atajui v uraou neen acvrcii tísní rty upřeli očí bystře k povo zu jenž přiblížil ae již na nijakých deset krokA atiakli pevní cepy čí kosy v rukou a čekali až otce Ja rolím zavelí VAz je jíž kolem VajákAm by io tou dobou nejvíce do amíchu Postava uprostřed achoulila ae je ští níže několik pažeb najednou lotklo ae zostra hlavy buřičovy Nemohl l nikdo jiný býti než ní- jaký rychtář který ae jejich po žadavku opřel anebo nechtěl ae Máti zrádcem avých aouacdft SedlákAm chvěla ae nezvyklá zbraň v rukou jako když pytlák začátečník vyjde ai na čekání Náhle ae otec Jarolím vzchopil mlíky vrhl ae do eeaty dosud mršlností mladickou a za ním ble skem sedláci ne však již mlčky ale h výkřikem který přehlušil ně kolik výatřelA z vojenských ruč nic jichž kule hlavy utoíníkft pře- tily do jedné Voják A m čna k opětnému nabí jení uŽ nestačil Sedláci obklopili vfiz ae všech stran jedni vypřáhli mžikem ko ně a jíní vyšinuli ae obratní na horu Vojáci chtěli ae hrániti ale zůstalo to pouze při dobré vftlí Za několik okamžiku Vyli odzbro- jent Jeijcn pres oruiieno ki-ieeJi s rukama acpjatýmas "pardon!" a aám iTaa ví co ještí povídali div- vným zpěvným nářečím ('hornou- tovským "S vámi vojnu nevedeme! — Kdo váa poslal jděte n povězte mu že sedláci umějí býlí také ve likomyslni že podlešáci po lidské krvi nežízní!" Vojáci rozuměli otci Jnrolímovi píliš dobře a nedali ae dlouho po bízet Nikdo jim nepotřeboval ří ci poiirune ze o jejich svonoilu sedláci nestojí Několik mužfi rozvuovalo za tím zajatci provazy! Musili je přeřezati ale opVrníj nešťastníku zaryly ae hluboko do masa "Odkud brachu? - - A jak že jste jim padl do rukou!" Otce Jarolím přistoupil aŽ k sa mému V041I Osvohocnee pozdvihl hlavu Ku ďu ťáplavoti bylo kolem jako m liíbJoi dne Sedláci IkmIÍvhIÍ se mu teprv nyní dobře do oblíce je i jedťit koukl po druhém a po- i tom onřt na rcbclanta ale nyní jl JIOIO n Udím U l"'l nij niiniiiviu "TtrZii v v íuln un íirii lnl I" ptal ae za chvilku nejamřlcjl 7#V nicn iircaicKy Aiiijea t Dvé ostrých pronikavých očí ui tkvélo ia tazateli "Což nejsem řlovřk jako vyí" Keriinua ac UMKuni r "Ha právŽť lo ne jaté Vy jsta jím mohl iidělati vy jato je mokl ochromili vy jato je mohl přímraK zítil Čí jato to neprovedl onehdy v Jiřících?" "Dobře jaí řekl že nejsem! Ale nevíš lí že Kríatua Pán mohl 1 i t i - I _ ! í jeiiniiii aiovem povniui h eii vše cky žoldnéře co jích Pontaký Pi lát měl" " Mlčíš lí? — S Krialem Pánem se chceš rovnali ty červíku ty d to 4 t m I I 1 mravenečku unonyi" Otce Jarolím zakřikl draným hlasem Keřundu který až nyní ai všiml starce ve tmavém habitu a bílým až po páa aahajíeím vou sem ale okamžití odvrátil tvář jako by záplava očím jeho neavíil čila i ' "Kaděj aepni ruce a Kriatu Tá nu poděkuj že pomocí naší vy trhl lě z drápA jestřábích Tím bys se byl vícekráte nevymknul!" "Prosil jsem ti o lo? — Volal jsem tě?" Hlaa KcfuiidAv zníl jako fičeni ostrého větru Sedláci hleděli jeden na drulió- ho a úžasem "Ne nadarmo ae říká Čiň čertu obře a on peklem ae ti odalouŽÍ!" "Jsem už na to atár abych po- slouchal tvé kázání!" Sedláci ustoupili každý o krok lále "Areífže atár — ale hříšníkpra starý hřŠníkl" Kcfunda ae prudce otočil a zrní řil )oustevníka od bílých vlaaft aŽ ku rozpraakaným dřevřnkám a tváří ve které zračilo ae nejvčtší opovržení Ale nepromluvil ani jediného alova dálo ae že ne- mAže Vyachlý ncHUiírní vyzáblý obličej v jeho vráakách Červenala ae čeratvá krev zatahoval ae alraS ným výrazem raky ze a pod a na šedivělého taktéž zkrvaveného o bočí vyatoupily o dobrou polovici jako by ai zevrub chtěly prohlíd nout! člověka který opovážil ao mu vytýkali hřích — pruatarý hřích Sedláci avčailí hlavy do sněhu Otce Jarolím náhle zavrávoral polootevřcnýma rtoma jeho vydra lo ae zaúpění jako kdyby mu aá hal tenhle muž po ardci a okamži tí zaae výkřik jakíhož žádný co jich tu atálo ve avím živote nikdy ncalyňel Ozvěna v lesích zdálo ae že pro tuto chvíli oněměla pro tenhle zvuk neměla hlasu protožo ho anad také nikdy ve zdejších bo rovicích neslyšela Otce Jarolím klesl k zemi ze acdláku nezachytil ho nikdo Stáli lu o(ravdu jako přimraženi Cepy chvěly ae jim v pravicích jako kdyby jejich rukou chytala ae křeč kosy klonily ae k zemi jako by jich nemohli udržeti mezi oěi mi dělala se jim kola a o hlavy je jich pokoušela se závrať Vojáci jíž byli už hezky dále ko zaslechnuvše hronv vvLřilí íG urychlili krok dali se do běhu J protože st vzpomněl! na pověsti o báních mužích kteří za dlouhých zimních nocí nejraději procházejí vé revíry a běda kdo jím za ta kových obchftzek padne na oěi Doma v horách leckdy našli z rána po lesních cestách oděv krvácí ný roedřený a rověíený jako tm posměch ( PtikriovitU ) jfislUtU#!4w ebru Jtnt )[u tllif b M afliltk yu ijv -w i ca mU — - - w f w m m v ' m r i