VACSIAV BENEá TfiEBÍZSEÝJ
BLUDNÉ DUŠE
í
HI8T0EICXÝ ROMÁN
Ú
"Tenkrát mí ncupláchncá! — j "Jdi! — Já wrcíť neumíu mlu
Nechodím kolem vaácho útulku víti jako ten kníz já arcíf jcmám
od vánoc den x-o den nadarmol"itak hladkých tváří jako on já
Klovu tato byla pronesena lilu- jsem sprosťák já jsem hlupák a
bokým nezvyklým hlasem Muž
kterýž je byl zabovoříl přistou
pil tísní k dívce ale tížkí pra
více s jejího ramene ncKjniKtíl
Světluška utáhla MÍ íervený šá
teček až pře oří Do tváří ve
hnala xe jí snad všecka krev co jí
jníla ví mladím xvím tíb í íí
Mí hluboká oíí její jež tkvěly
na umrzlí m xuíhu zdálo xc že
podbčhly červcií Jestí jednou
pokusila se vymknoutí železní ru
ce j a ln nešlo to
"Dm-x musíme xpolu konečné
promluvili rozumní Hlysí Bvít
lusko?" Do uí mladí dívky zvičl jestí
ten drsný hlas hUí ní jak ztemnčlý
tak jako když a víže kostelní
zvuk zvonu v dálí umírá
J mne Vavříio! — Mat
ka sluní — nemám tebou kdy!"
"Ale mlčlá mí kdy Hvítluško
jnusí udílatí ! Když jni míla kdy
jít na faru k mým několika slo
vům byx íau nemela!"
Muž přistoupil k dívce jestí
llíže div že xe tváří xvou její tvá
ře nedotekl
"Poslcchií Svítlusko! Já vím
hn ume mívala ráda byť byx pře
dc mnou bybí í ntíkávnla Vím
to dobře Podívej xe mí do očí
tfvílluíko mužesdí? V [tří mí to
inCžeS-lí? — Vidí že nemůže!"
Světluška ne pod železnou rukou
jeho zachvěla
"Vavříno!"
"Dej mí domluvili! Ty ví že
za xvího otce nemohu ty vín —
íie to jeslí nemnžcá vídítí h pro
to tí to chci povídíti Viň li žc
jsme se spolu rozeálí na xmrf ? Po
rouchá mne Bvít lulko? My
ýúi-u drubího prokleli"
Mladý muž na okamžik utichl
zdálo ne že mu k dalším xlovum
sházej dech
"Já xe ho zřekl iih víky proto
£c jeho vinou příálo na vá tohle
ncwtěxtí Já xe k nímu nechci
hlásítí co živ budu Pude li Žc
lion mou ty jak lehce zapomenu
na jeho otcovskou Jánku jak leh
ce opykám jeho otcovskou dobro
tu Klíb mí to Světluško a já
budu íekatí dwt bt dvacet a
více let jen když budu vídétí hi
uebudeií patřili nikomu jinému
A kdyby tyhle tvé hnřdá vlaný
byly už bílé jako Mříbro já m
přeee doékám — Klíbujeň mí to?"
"Jak j-n o takových vf-eech
múžeí m mnou mluvití nyní když
otec v žaláři a matka tťžee ne
líiorna — PuhC mne Vavříno!"
"Tv mne opčt odbýván Kvétlu-
íkoT' ' ' '
Jlladý muž wvřel dívku v nánií
obíma rukama
'0 Hvatbí Kvřtluíko nemlu
vím já eheí jen tvflj ht tvá hlo
vo a více níe KlyíÍH mne!"
'MI bv m zaslydcti Vavří
no!" MyHtvdétr — Hkoro bych
mři!"
Vavřínu v blan nabyl opčt onc
ilrwiohti jako t porátku
"Máá pnudu! — Připomenula
mi to yW' v řa! — Jdi!"
Vavřínoví fcklehly náhle ruei-
jako by byly zmrtvily Tvář mu
M-síiala V oi'íeh jho e dvakrát
třikrát zablejkbí n rtoma mu v
Sla alova H probila u dívku
Mmiurjí než hrom protoč hrom
rá ui zabijí a tahlfl fclva jež a
hleehla robodla jí mladé nrdce do
pulovicc
on je chytrák oi je pán! Jdi!
Já mám a rukou mozoly a jeho
ruee jaou ji-mfiouřkc — C my-
hlíá že nevím kam večera cho-
díváá?"
"Vavříno!" 's
KvMluSka xepjala ruee upřela
fia hocha hlubok% krví zabrhlé
o-í jako by ho chléla proNÍtí aby
dále nemluvil žc každé alovo je
jako oMří jedem napuSt'i dýky
"Hlav xe jen hlav jako byx by
la nevinná holubička Dní4 to
dobře Nauříboí e lomu z tMi
knih- A já hlupák U poslouchá!
já xproxťák m tHi verái ienohl
nikdy doekafíi"
"Tvflj otec"
"Ml1 o nm! — Nevíá žc jem
ho proklel že jme % oba klnuli!
— Pak mí jcfcle vy kncži poví
jejte o křehfanMkf Jáwee kažte mi
jeálř o vřrnofclí mluvte mí o po-
etívoatí hleje uj JíuviOht I
A mladý muž pustil m opet do
zahrad k domovu
KvétluMka zfiMlala na prince n
rukama Aepjulýma a h oříma upře
nýma pořad v lo míto kde dici
Vavřina rty nebi Hcvřenc a ne
mohla uíiílí ani jedindio kroku
jako by jí iohy ku nnřhii byly
přimrzly dalo w žc jí na oka
mžik všecka pamcC oruottíbí že
mladí Hrdce jí ukIíiJo buáití žc du
áe její odletěla vysoko nJ críié
leny daleko za Šedivá oblaka
'A Ouřadovíc xtatku rozlehlo nu
náhle zařeholáií koní potom je-
ílí dvakrát ale ulabíjí a fclabíjí
nkorem jako pláí a w lka vyběhla
na zájraži křižujíc hc a volajíc na
yna
" Vavříno !-Mj rozum dílSl"
"Váak ho mám a běda žc ho
mám!"
"Což tu budeme váíekií ne
ífaNtní?" "Váícluií matko! Kde xyn otec
a oU-c ayna prokleje mynlítc rm
by tam kdy mohlo býlí Élíxtí že
by tam kdy mohl býlí pokoj? Po
koj bude jen nad naňimí hroby
klo ví jextií jeítí polom?"
"Kam jdeá chlapec? — Vavří-
'io vraf c! — Kynu mfiji ioz
it jínkry Jánky iemá5 už ku vé
malce? — Jak jme tu vfiiehní w
ífitHlní!"
Mladý muž jíž matčina nářku
ueHlyáeJ Pyl íiŽ hezky daleko jna
ecxté do leaň NckI h uzlík pod
paží a béžel h větrem o závod Jen
Jednou hu na okamžik zaatavil
Zaletělo mu k uíím zařehotání ko
ně ze ntájc v rodním Ktatku a oko
jeho zavadilo jako by letem o
Híhlou postavu dívíí jež Klála clo
nud nedaleko jako by zkameníla
lity na niehž bělela w mu pína
ntáhly kc k příSernímu ÚNmívu a
očí hv mu opít tak divoce zablej
kly a ňty jeho vyila opít Klova
jako když po blesku okamžílí bije
hrom 'VfffiAj nikde fctáil juko
já nemám a blmT Hvílem jako já
budu bloudili!"
Svítluika xebou pohnula Va
vřínoví no řdálo U ho voli jmé
nem nb tvář jeho přibrala jeŇ?
přÍHernejiího rázu a očí leskly m
mu jiílí5 divočeji
"Nemíj nikde Ktánf jako já ne
mám bluď HVČtem jrtku já budu
M-MidUl!"
rodilého ktnlkll ovo Ke Opět
xaMiotánl mI prudil lul tlrive
in ní po lukovítu řlovřk bfxdťky
zakrývá uí ruknnm
1'JoKÍéka ve xtájí dodychávala
napoKlcd Vavřina jí život zkrá
til "by jí otec nenudil prodali by
e na Mará kolena nemiiHÍla dřít
když už nepoveze IicvÍkIu tiž ni
koho nevozila A když jí zaanzo
val Kuirtelnou ránu přilulila k ní
mu hlavu nž na praa aby mohl
lobře mířit i aby neehybil
Vavřina zmizel již v Jew! a Hví-
tliiíka potácela kc k domovu n tvá
ří na Kmrt ubledlou v oííeh n div
nými mlhami a xe rloma bez bar
vy jako když je xevře Moraua A
jak bylo in ílounkí hlaví její za
límí divnými temnýjiií mlhami?
Jako rfiží když ruka odtrhává Jí-
Mteíek za lířl-íkem a rly při tom
rozmarní vplují i "mám íí ne-
nám?" Jako nlziíkam na holýeh
Oráních když je oko jízliví vy
hledává a noha polom zašlapává
t
l'ž kc lí nemohu dočkali! Kde
ic lak jei vždy opozdíí? Ddejdeá
i nejí k dočkání Vím že polřc-
'mjí ledaíelcm! Tak jako kdybyK
ni matku zapomínala Už mm tu
leztoho nebudeS dlouho mílí —
ifij Křísl e Ježíáí"
"Matičko drahá!"
Hvčtlu&ka položila kí bledí tvá
'e na ruee malííny a dala ac do
pliíe až xe tími jejími Klzamí kIu-
lení dlaní rozehřály a byly bor
tí jako tály na plotní
"Ale mlč dítč a ulíá xe Vždyť
jsem ti lak mnoho neřekla Vis
'v jidí nemocní bývají mrzutí A
jsi vSeckii ustydlá Pořád tí H
ám: Setři xe Kdo pak by mí
akhle posloužil kdybych tebe ne
níla Kdo pak by noe polísil
%cpbí HvítluSko!"
A dobrá matka obíma rukama
davu dceřinu zdvíhala a potom ji
bledých hezounkých JíčVk slzy
lírala a na bílím čistím íílku
lasy jemňounkí rovnala
XXÍ
Před Ouřadovým xlalkem ozval
ic zvonec líylo už sice k veíc
'li ale klekání to přeee býlí ne
oohlo Takí nepodlrhovalí a
ívonec klínkal hezkou chvílí že
y xe už bylí pomodlili klekání de
ictkrát !
X xlalkfiv iťehaloupek vychá
zí! mužovi v kožíáích x kosami
)odávkamí a nejvíce jích mílo
ícpy a chvílí bylo vsak v dí
líní jíž zase ticho Jíříílí od
áhlí xesílít rcbclaity
Ouřada xí na pudí v xení roz
iryzl vzteky celí rty Tí již pra
žili že xe xehoval na loubi mílí
iravdu UŽ tam byl třetí den A
dyž zaslechl dru-x MraSlívý řehot
c xtáje vzchopil xe náhle a xáhl
io vidlích ale vyhlídnuv víký
'cín na návcx mrštil jimi daleko
d sebe vrhl xe nazpět do sena a
'iluboko zaryl hlavu ve traviny
Teprv když xe xcíeřílo xb-zi do
ift a zaSeJ mc podívat do xtáje
'Au hodnou chvíli vkročil do
vítnícc
V jizbí byla íírá tma O chax
likde li ni zmínky Ouřada Sel po
mmítí ke kamnům Na Javid
nikoho nahmátl Dyla lo xelka
"IfozsvílíSlí?"
Ženu vstala poslechla a roz
křísla troud
"A sedni si semhle naproti! Ať
í vidíme do Uáří!"
Kelka zase poslechla
vímu se do tváři nepodívala Za
hleděla xe tupí do plamenu na
krbu jimž xe ducá neehtílo do ví
selího ikotačivího reje
"Klvsís Do očí xe mi dívej a
do tváře! líoumis?"
Sedlák Ouřada uchopil ženu
hlavu obíma rukama Nebránila
se mu Ani nešeptala j nnl prud
čeji neoddechla jako by živa im
byla Oči její byly lesku i
ko dva oblázkoví kamínky
"Takhle spolu vo slulku býtl
ncuiftiťiiu?! — Tukhle pod jcdjuni
ale uiuzi
JB NADĚJÍ!
VUO TOHO NKJVÍCK NEMOCNÉHO UŽIJE-LI V CAH
fU
u
L
DRA PETRA
OBOKO
Žildn iFljttl není tak rf iMni choroba Uk línvKjoou aby
tento ntftf l ssiiiii řkoultwny bllnn Uk ňoprodpíl
fřumatlsn chorota Jater i ledvin nezillvnost zicpa a hU
Jiných nemoci rychle při Jeho užtvánl zmizl
h ttriprarcn poctUÉ řlstých r)rv( proupÍTKjřcícb kořínkft §
bylin Není nu prolJ ? léiírwkh ím bo rtk obdrřctl ol evláfiť
Dlcti J(lfiiiUl(i utD0VCD(li ík! vymbltelft a tnatllclft
DR PETER FAHRNEY & SONS CO
t
1 12-J iS So Hoync A CHICAGO ILt
4
slřcehou taky žití nemůžeme
lo očj %c mi koukej ty -
Kedlák Ouřada užil oškliví na
lávky jakou vídčl nejhorxí enř
jeho ve tváří nepohnul m vxak
ani jediný rys jako by byla "na
poleno"
"A proto pryč z (ohohlo domu!
ráhni xí za límj beztoho jste xc
ia mne umluvili! Nebyl bych tu
mezí vární ani jixt životem! Už
lávno jsem vám ťyi xtatek krva
il zaplatil! NcpujdcSJ — CheeS
one dráždili? ('hccfl mne dohnali
nejhoráímu! — Já vám vy ku
latá ukážu kdo to rychtář Ouřa-
la! Pryí odtud! — A kouká ja-
!o dub U to plemrno jeátíríí!"
Ouřada xtál nad xvou ž'iou x
ukama napřaženýma x očima
'toulíeíma xe divoce a na opuch-
ých zíervcnalých rtech x bílou
)čnou jako pomínilee
Helka xc dosud nepohnula jako
y opravdu byla zdřevíníla N
'ylo by takí divu po výjevech za
posledních dvou dnftl Kde to kdy
J'odlexí vc kteří rodmí od xta
'et bylo xlyMí aby otec proklí-
lal xyna a xyn každiikí to zakle
li otci vracel jeátí zostření! Kde
o kdy v Podlesí vc která rodíní
d xta let bylo xlyřetí aby olec
vháučl xyia z rodního domu xc
Jovyj "Abyx bloudil xvíbem ja-
'(o Kain aby tí každý íctl vc tvá-
'i žex prok latec In horší nežli
Kaíu Aby ti na čelo naroxtlo
inamcní přeci kterým lidí na xto
!rokft xe křižují a dvíře zavírají
ia dva západy!" — A kde to kdy
Podlesí bylo xlyáetí aby xyi od-
házeje z domu oteovxkího klel tí
hodíní kdy xc narodil a xvímu
lcí řekl do o?h "Když jsem xc
larodíl míl jste mí hodítí na krk
provaz n a tejr provaz uvázat ká-
nen a utopiti mne v rybníce! lu
íile hodinu byste xí byl uSetříl
Ale xám (Fábel vám to vnukl že
jste tmií nechal ia živu žo Jste
fni vychoval "
"Pomohu tí když xama nc
'hccS!" "Půjdu xama!" řekla xelka
hrobovým hlasem vstala a fcla o
pravdu Ouřada vybílil za ní na návcx
jako by xí kví poííiání chtěl roz
niýileti ale potom prudce za
bouchl dveřmi a zastrčil je na zá
voru Na krb už ncpřiložil Pla
meny beztoho jen "ykomíraly "
Sedlák xe postavil k oknu a po
sloiichal zdali íeu nczlplAíV
zdali se nebude dobývnti napít
do dvora Ale venku přede dvíř
ky a pod okny bylo ticho hrobu
ví ticho
Ve statku se nikdo nehýbal —
('husa v komoře ni nedřímla
Slyšeli každí slovo rychtářovo
chvíli se hrňou nad takovou řečí
H šeptali sí divná slova o sedlá
kovi i # n:
"Ubohá! — Aby si jen iih íivot
nesáhla t Tak neiacháejl jinde
lyil se psem jako tenhlf a vlastni
Ženou!"
"Vidíme - vidím! A přiíel
prý Kein a holýma rukama"
"Váak juftžc takhle opít odtud
i holýma rukama jití I"
"Jdi xc po ní Francko podí
at! 1'řecc nemůže zuwtat vc xní
iu! Nebohá xelka!"
"Zaškrtil by náx kdybychom
ic tu hnulí"
"j'0jri — půjdeme xpolul"
Díveíky otevřely zlehounka ko
noru a vykradly xe po pndech na
Ivftr Ví odstrk ovály závoru
(dyž zaslechly vc xvítnící prudká
kroky a jak xe otvírají kvnpnřj
lvířc ž jím zaskřípuutí vc vo
ejíeh do kostí projelo
"Kdo x to opovažuje?" '
Ouřada znovu zahřímal
"Jdeme hledat pnnímánul —
Mohla by xí níco udčlatl" ozvala
n xtarňínka a pokoušela xc odstř
elí tížkou dubovou závoru Alo
tui jí nepohnula Zapadla vc zdi
'iluboko lo otvoru
híedlák xe ia zápraží zachechlul
o míl hrdla
"Je to nelidská pantáto! — Uu
lete toho litovali!"
"Jakže ty želvo! — Ty mne —
rychtáře — napomínat? ~ Kliď
'c xic xe odtud živy nehnet!"
"Opovažte xe! — Na xvou ženu
t na xví ho xyna jalo míl trochu
práva ale pojďte a dotknčte ko
nnc — vy — vy krajáku přiván
Jrovalý!" Dívečkám podařilo xc přece od
razili závory a než mohl Ouřada
'a nimi octly se již na návxí
"Panímámo! Hly&ítcf"
Nikdo kc jím vSak neozval leda
icjíek v lese zakulíehal
Na noví volání odpovídílo jim
proklínání xedláka jeiž hc za ni
ní vyřítil zc dvora
"Pňjdetc obí ílvfí pod truhlice!
Zítra váx dám Jířic vymrxkatí!"
Ouřada hnal xe k lesfim jako
dtísílý Co jej tam asi hnalo? ~
ZdaŽ zlí xvídomí ří přece xc v
ním probudil cit ílovíčí?" —
"Kdo tu! Stfij!" zahřmíl kdosi
přímo před dm na vyxokí -mezi
"('o ti po tom kdo to!" zary-
íel xedlák
Nemčl vsak aii zdání po kom
e tu v zaslepenosti xví rozhání
1'ojednou cítil Ixidnutí do prsou
zrovna nad Krdee
'Jsem rychtář Ouřada!' vzkřikl
jeítč i navždy oněměl
"Hychtář? Toh míl dříve oblá
ilí! — Každý by tak mohl říci
('Vkáine Ibďuudu a namílm se tu
Ouřada! — Nestál za mnoho!"
Voják jenž tu stál na noční
hlídce sklonila se nad rychtářem
klesnjíeím be ducha
Za Podleiáky zaplatili Ouřado
v i práví ti je„ kde a jak jen
mohl na rodáky xví štval a jimí
jeSič před nčkolika diy zavlaž
val hrdla aby se na rcbclauty 1hm
ní roehřáli
Nikdy chodívá a pliívá se a
člověkem trest v iřápíll Skoda hi
ne pokadí 1 — - — - -
rřtdplatu i na "Pokrok" Ja
$100 roci