VAOSLAV BENEá TftEBÍZBKÝJ
rí t nNP
S JL-# J-Z U tllJ-
IIIBTOEICKt BOMAN
"A co vám ti páni dají ni ra
1
kcv? — Ani irreíl ani haléře! —
Vy na nich nechcete ničeho vy se
jich o íic neprosíte! A prute
kdybyste mí ty truhly zlitciu a
stříbrem dali vyloH kdybyste
liičlí tolik' peněz íc h}U m"hlí
koupili křišťálové nie jiu nepí do
toho! — Tak daleko p d lins!á
práva neiáhají v tomhU? nťplulf
rozkazy ani císaře Abbul'te
li se vzpírali neposlechnete Jí po
teče krev mnoho krve puí svoi
vůlí budou chtít prjvéslí "
"My ho Kcfundo nedáme my tu
fcvnu krev nasadíme už k vůli nám
Mdým aby ná jednou z jiaíich
stalkův a našich chat nevyváželi
jako zdechli aby iu'% podupali
jak se patří a kIiiší na Člověka a
křesťana!"
A Podlešáci svírali pevně V pě
stech těžké suknvky a z plných
hrď'1 přizvukovali sedláku Sťoví
kovi ze Lstiboře že se nedají a
aby jednou vyváželi z jejich stať
kův a chat jako padlinu tomu že
předejdou !
V kraji prováděli páni svou
choutku se vším důrazem V lec
které dědině přišla na funus celá
setnina a na mnohém hřbitově do
šlo mezi lidem a vojskem ku sráž
ce krvavé
"Nemají tam ve Vídni co dě
lat!" říkal lid "A proto si vy
mýšlejí jak by nás snížili až k do
bytéeti!" A mnohá hlava se smutně svěsí
la mnohé staré oko se kalilo
mnohá bezpočetnými vráskami
rozrytá tvář zavlbla mnohý jazyk
pronesl strašlivé linutí mnohá
pravice pozdvihla se k nebí k děs
né výhrůžce a mnohé rty otevřely
se ku hrozné žalobě!
"Jaktěživo to prý v Cechách
nebývalo!"
-ínu arcíť že nebývalo! — Ale
přijdou horší vře i a nustanou hor
ší řasy!"
A bílé stříbrovlasé hlavy kloni
ly se ještě níže ještě smutněji sta
ré oěi kalily se ještě temněji a
rozbrázděnými obličeji kanula
horká slza za slzou !
Od pohřbu Adamcova byl Ouřa
da už dvakráte na zániku a mu
sketýr přinesl onehdy do Okrou
hlili)' novinu že zle tuze zle po
vede se vojákům za to proě ne
jednali po vůli Jiřického rychtá
ře Ptidoii prý musit každý nej
méně pětkrát běhat ulicí a kilo ví
jestli desátníka i neza střelí!
Mušketýr se postavil do pro
střed šenkovny rozhlédl se vůkol
po stolech udeřil pěstí na stůl a
zavolal :
"Provazník nám dodal tři z
brusli nové provazy -— Potom po
ručil pan vrchní poraziti tři boro
vice Už je mají v rukou tesaři!
— Stará Šibenice za zámkem je
celá rozviklaná!"
Mušketýr zapil tuhlo iioviro
notným douškem
"A nač provay a nač boro
vice!" "Provazy tia klky a borovice na
Šibenice!"
"A m (i krky provazy a pro
koho šibenice!"
"Všecko ua Podlešáky!"
"Tu mál za svou uoinu ty
parnký otrupo!"
Mušketýr zavrávoral U Stětl
pro něho íe se zachytil o roh du
tiího zeleně na třetího Molu
"Tu m4á íh Podlešáky ty s -vík
lý íalud!"
MuškftVrovi abh'j%khl f kolem
očí Knlruh$ ♦
g
ni SK
jl a-
Šenkovnou rozhlchl w ohlušil-
jící smích
"Dobře tulí Idliolřf IfolMMlo!
— Výborně!"
"Dejte ni pozor muškctýre! —
Po podlcšáckých pěstech náběh
nou t vm ř-4 na celý !
"Je lo horší než když dá deset
včel najednou žihadlo!"
"Já ho jen braši pohladil! -~
Co pak kdybych ne byl rozpřáhl!
Nebylo by v něm uz duse!"
Mušketýr se vytratil ze scnkov-
tiy dýmeni
Ten den seděl v zámku pan di
rektor nad rozloženými listinami
jsa hluboce pnuořcn v ohnali pa
píru
Dví' voskovice ve stříbrných
svícnech jasně osvětlovaly pečeti
na dvou listinách pocházejících
přímo z ústřední kanceláře kníže-
í ve Vídní
Panu direktorovi pohrával pří
tom kolem rlú šRodnlibý až jízli
vý smích
Náhle lieliopil se ZVntcc jenž
kl jako zrcadlo pod jeho pra-
VÍef A prildee ZAXVoliil
"Zavolej pana justiciára! " roz
křikl ho ani ho ku dveřím neohřá
li v když ho byly otevřely a na
prahu objevil ho služebník
Pyly to as důležité listiny že je
pan direktor ještě tento večer pro
hlížel I 'říjel h nimi zvláštní po-
icl Měl koně ooló upěněné Ne
bylo také divu v takoví spoustě
mčhu!
J'an justicíir neotálel ani mi
nuty
"Už lo tu máme! — Však jsem
myslil že z toho nebude nic! A
oni přece! — ('o lomu říkáte? —
A tuhle dojrtM od írubernial —
Všecko jak jsme chtěli!"
"Vsak to trvalo uherský mě
sic!" prohodil pan juslíeíár bera
do ruky jednu listinu za druhou
i přelet a je řádky bystrým okem
"Jím lépe! Pude to aspoň bez
'é nadělení na svátky!"
Pan justíciár posadil se naproti
panu direktoru a v pracovní "mi
'ostpána" kmitalo se světlo ještě
jedenácté hodině
XVI
Nad Podlesí přiletěly vánoce s
veškerým svým půvabem a roze
střely všecku svou poezií po ti
diých zapadlých z pola zapome
iiitých vesnících
Vánoční poezie! — Vy se usmí
váte soustrastně vy chcete už ná
sledující řádky okem přeskočili
♦nad už kladete na list své prsty
thyste jej obrátili! — -Já vám to
ho nezuzlívám ale prosím vás po
♦cekejte alespoň chvilinku
Vím že je Miad málo povídek a
románů jichf jevištím je venkov
iby jedné z kapitol v nich nezají
nal stédrý večer m vánočním
stromkem se sirotkem v opuště
né chatě1 a dětmi hoháěft v nád-
herně upraveném saloně nle já
podobným líčením vaši trpělivost
na skřipci natahovali nehodlám
O vánocích v Podlesí nepsal
víak v ("'echách ještě nikdo Sla
ví val i je tam arciť jako v kraji
i štědrý den s ytnba poctívali bí
lo prvních štědrovečerních hvězd
I potom celý večer poseděli až
nnníli tut půlnoční Kdo co vě
děl povídal hádal kdo jak uměl
% yp(tovaly se příští étty jko tú
tttroiUna A kdž býval H% do
koutfla zdvihali m ktiřečkové i
třcnktv A leektle musili osoa
ti kdo bud hlidíičem — V í)
krouhlíné vUitič obecid pktýř
stádo ovcí koleni hřbitova a vy
truboval aŽ uši zaléhaly V ko
stele na kruchtě měli "slavíčky"
"hrdličky" "křepelky" — až mi
lo poslechnout i Údem dole z do
bráckých očí proudy slz vyhrkly
nad tou prostomilou poezií vánoč
ní (Vlinký kostelík jen jen pla
nul v moři světel
A když potom ti ptáčkové jeden
druhého jako by ze sna budil a je
den druhému vyprávěl stříbrným
hláskem divnou novinu betlém
skou lidé dole tajili v prsou dech
a steré zraky obracely se na kru
chtu A když počali slavíčkové s
hrdličkami a křepelkami v rozkoš
něm souladu: "Narodil se Kristus
Pán" spustil za nimi celý kostel a
tu se až zachvěly stěny chrámové
i nedaleké lesy se hýbaly rozšu
měly se rozepely v píseň také
půlnoční
A kdyby ti Podlešáci byli po ee
lý Poží rok ani na okamžik ani ve
snách nezapomněli na trudný těž
ký pelyňkem a žlučí prosáklý ži
vot svůj za těchhle chvílí zapotili
f lit 1 i dočista že jsou robot niky Že
jsou otroky že jsou živí hůře než
němá tvář
Ale ani téhle radosti j'm páni
nepřáli ani tohohle okamžikového
zapomenutí v kostele na půlnoční
Poslední (tiedělj adventní ohlaso
val pan farář že o půlnocí nebude
doužena žádná mše jako dosud
bývalo zvykem ale až teprve z rá
ta před sluncem východem — ~
Letošní štědrý večer zakryl dé
liny v Podlesí těžkými tmavými
nlbam! Dnes marně vyhlédali
'lospodáří k obloze zdali ň nevy
koěíly hvězdičky A při tom pa
lovalo mrtvé až děsné licho Ley
nlčcly jako němoty holky marně
ycházely ven do zahrad pošlou
hat odkud vítr zavane Na štěj
ceh a hruškách nehýbala se not
"laluzka len těžké tmavé mlhy
spouštěly se níž a níže nad vesni
e jako by chtěly velkým pláštěm
'ahalít radost vánoční
V Jiřících nevytrubovňl pod
kny letos nikdo
Pohňnek Ouřadův který zašlá
'! potměného neuměl trubku k
istům ani přiložili
Je zvykem do ilneška na ven
kově Žu za íiera štědrovečerního
yjde ponocný h trubkou za ním
'cna a děti s nůší Jdou od stat
ui ku statku od chaloupky ku
dialoupee muž pod každým o
(nem zatroubí někde déle někde
aké jak by uřízl přeje šťastné a
eselé svátky nůše na bedrách
'eníných plní se vánočkami kolA
i vdolky Jindy měli tří čtyři
o nést i jak toho dostali
Nebožtík Adamce také chodíval
tle sám a nebral ničeho Lidé mu
oho nanesli do chaloupky dost a
lost A když začal vytrubovat
tývalo prý to slyšeli na půl ho
liny do lesů
Dnes si tut něho vzpomněli
U Květů se po něm jtejvíce za-
desklo Světlušce Loni zatroubil
trn ?ii zvlášť a jak hezounkou pí
tičku Slova si k ní potom vy
nyslila sama
"Sedíme tu tak tu lí'ku
Jako kdyby dnes tmi nebyl štědrý
večer tak jako před dušičkami!"
Světluška iři těchto slovech
ozkrajovala panenské jablko
"Vy mlčíte jako liyste pranic
tevělčl! Tatíčku!"
Světluška pozdvihla hlavu a u
'Mela hluboké tmavomodré oči na
otce který seděl nn kraji u stolu
rukama založenýma a obličejem
ibiáernýiu ku dveřím jnko by tČ
"(oho očekával
ťhasu seděU kolem kamen Ji
'i by ji bly přimrty jaiyky
Jen staré hodiny dřěnky
hrknly chraptivým hUscm
Světluška ď-krnjdi jablko po
divalit tu ryehb' tm obě půlky a
ruce se jí nějak zachvěly Také
jí jeinňnounce proČervenalé tváře
na okamžik vybledly Kozk rojila
největší a nejkrásnější jádro A
to prý než uplyne rok a den umí
rá vždycky ten uejmilejšr ten nej
dražší IJozpůlcné jablko kutá
lelo se podlahou Světluška se po
něm nesehnula oči její utkvěly
poznovu na zamyšleném obličeji
otcově a pří tom náhle zvlhly a
zakalily se — Půli sám ví proě
Světnicí zavládlo ještě podiv
uější lícho
(VJeď hleděla jeden na druhé
ho jako by dnešek ani nepocho
povali Co tu bývalo jindy rado
sti! ('o se Uho od večera do půl
noci napovídalo I Jak milounké
pohádky! ftíkávalí: "Skoda že
len Štědrý večer věčně netrvá I"
Litovali: "ftkoda že se ten Štědrý
večer jen jednou do roka vždy
ky vracívá!"
Květ za chvíli vstal a vysel ko
todívat na zápraží
Těžké tmavé mlhy už visely nad
samou střechou jeho statku A
iylo pod nimi dušněji než ve svět
licí Někdy zahoukla daleko v
'eších z hluboká sova Příšerná
)íscň štědrovečerní! Ani jediné
ivězdy nebylo viděli ani zaleště
ií větérku slyšeti — Poezie Stě
Irovečerní dřímala! Jen ta sova z
laická! — Sedlák Květ se nyní
:a třásl jako by jej ovanul ostrý
tronikavý vítr severní Kýchlo sc
tbrátiv zašel zase do světnice a
ipět se tak usadil za stolem Ten
okráte rozpředl hovor sám Ale
icšlo to Slova ni jazyku vázla n
tlas v hrdle selhával
"Není tam ani na pět kroků vi
lěti Nebožtík otec říkával: tma
é vánoce — světlé stodoly — Ale
ož jste všichni oněmělí? — Vezmi
Světluško aspoň nějakou knížku
i ěti když žádný nechce ani ňsta
tevřítí!"
Sedlák Květ prve nadobro pře
ilechl že jej dcera už dvakrát 0
dovila "Jakou tatíčku?"
Světluška pronesla tuto otázku
ibisem tak přitlumeným a tak ti
chounkým aby otec nepoznal že
e jí chvěje a že jí na rtech umírá
"Jakou chceš dítě!"
"Arcíť že! — Sedíme tu jako
nařezání Není divu že na jedno
m přicházejí dřímoty!" prohodí
a u kamen panímáma "Vida —
vida! Ono teprv něco přes deset
t já myslila že jsme tu už z půl
loění Tak dočista jsem za pomně
a dnes že žádná ncbiule! Kdo
'ty to byl řekl že i tohle nám bu
lou zapovídali! — Samé novoty a
Sečko horší a horší Snad nám i
lového Pánaboha udělají!"
"Jiráskova Lenka měla býti
'třepclkou!" prohodila staršinka
"Koěárkňv Tonda slavíkem!"
lopljiila jí mladšinka
"A která pak hrdličkou? —
snad kanlorovic Pepička! Ještě si
'o pamatuji jako by to dnes bylo
'tdyž jsi Světluško cukrovala Je
žíškovi! Ještě dnes vidím jak ee
lý kostel se obracel nahoru jaké
bylo ticho "
Panímáma si utřela oěi záště-
rou Ještě dneji jí bylo radostí do
pláče když si na ty chvíle vzpo
iiienula A přece přeletělo UŽ ce
lých šest let od těch dob nad věží
Okrouhclského kostela To byl v
tenkrát nejradostnějši pnníinámi-
uy svátky vánoční sak to také
Světluška uměla Povídali si o ní
na osadě celý Iloíí hod Pylu u
strojejiH jako andělíček Péloun-
ké Šaty sepnuté V boku světlo
modrou stuhou hebounké vlasy
ropuitnné utx skráních losknsvý
hřchlnek jtko korunku A ten
IiIhm K ! Starómu sifcdivělému
kttnluru který vyučil ipěvnVk
kolik kop se smyčce jenl kmital
se v jeho pravici mUto taktovky
v ruce chvěl a zdálo se mn io
bystré pronikavé oči-jeho do par
tyskv tlobře nevidí A druhý den
u "velké" řekl Květoví "Hudctc
míli rychtáři z toho dítěte radost!
— liž jí máte nyní! A co pak až
i _ i
doroste i
Na návsi pod okny ozvaly so
mužské hlasy
Někdo prudce zabušil na vrata
Dvorem rozlehl se pronikavý ště
kot psů Větřili bezpochyby ci
zince Na známého neštěkají leda
i radosti
Temné fftíiy na vrata dopadly
podruhé ale silněji jako by to ani
icbylo rukama ale železným Ria
Jívem "Pro Pánaboha! — Snad u nfii
ichoří!" křižovala se panímáma u
(amen
"Venku řírá tma! — Někdo c
c nám dobývá! — Pnjlu mu ote
vřít!"
"Snad Jtcfunibi!"
"Vždyť tu byl jiedávno ffekl
ivsem že daleko nepůjde a že se
pět brzy vrátí Ale psi jsou ně
jak podrážděni!"
Temné rány na vrata zaduněly
totřetí a opět ozvalo se několik
nužských hlasů také hfmolněji
"Ve jménu císaře pána a milo
stivé vrchnosti otevřete!" zahří
nal kdosi do okna
Květ poznal mnšketýra zarazil
íc a zbělel jako venku sníh ulo
jen jia okamžik 'Au vteřinu při
íel opět k sobě
"Co ode mne Žádáte ve jménu
'ísaře a milostivé vrchnosti dnes o
♦třdrý vecer?"
"Abya nám otevřel! — Sice ti
zra ta rozsekáme!"
Halapartna mušketýrova zaryla
e za téhle výhrůžky hezky hlubo
(o do zvětralých prken ve vratech
cdoucícli do Květovic statku
"Ježíši Kriste! — Jdou pro te
tě utec humny ukryj e jim nc-
ií to nic dobrého MňžeS ko strýci
Jo Kročehlav Pro všecky va
6 muži poslechni mne!"
"Jářku ve jménu císaře pána a
nílostivé vrchností! — Neposlech
icte-li užVjeme násilí!"
Květ dvě tři minuty přemýšlel
položit pravici na ěclo a nahmátl
'(růpěje studeného potu —
"Uprchněte tatíčku! — My za
vámi kraj světa pfijdeme my vási
vSude najdeme "
Venku před vraty duněly rány
jedna za druhou n prkna pod ni
ni praskala
Chasa ve světnici trnula úzkostí
Květ vymkl se zlehka Světlušce
i ani na ni nepohlédnuv vyšel na
Ivňr otevřít
"Lehněte si! — Zpátky!" za
'(řikl psy již vrhli se oWovským
♦kokem ku vratům
"Nfjojto se! — Mále volný
stup i — Neudělají vám ničeho!
Ani se vás nelnou! — Čeho si odo
nne žádáte?"
"Půjdete s námi!"
Tři svítilny zaplanuly oslňují
íiu jasem září zaleskly se na ruč
licích bodáky a zabělely vojenské
pláště
"Kam?"
"Však s námi trefíte — Pude
nic vám na cestu svítit a tak ne
zabloudíme!" "Ani nás nezve dál?"
Mušketýr byl by se samým smí
hem zalkl
"Jen dál páni vojáci! — Dru
hý ptáček by nám mohl uletět a
na tom nám záleží nejvíce! — Ne
'fkejte až ván pozve! — Jářku:
dál -dál!"
pokřikováni
Nejhoiší imstuicní máme faktu
irt uejmírnějšiho počasí avšak
uejhoršl nastuzeni můžeme e %y
tému vvpuditl kdyl uiívámo Dr
August Koenij?' Hamburger
Hnutthee
(
