KDE DOMOV MŮJ
K piuleantým imrozfiiifilim FrantiSka
Oinlřičkii mi [mi1 Joni f Jun Frí5
Vojtěch Hřímaly ukládal tehdy
uvěho "iklťUho prince" My
dva mladí hoÍ — já vySSÍ a rlah
řf mládni bratr Jeník zavalitější
ilrobnřjňí h hlavou ježatou a oči
um jaku jiwkry — chodívali jmnc
li němu jednou týdní: h hounli
řka mí pod paží do třetího poscho
dí domu v Lipové ulicí kdo bydlil
m mvou ma oiirikou bratrem í Ko
al rou 1'roMÍin bo jentě dnen za
odpůrní m ty duíevnl trampoty
které jmo mu probílí ulamujíce
h'i klouby přeruznymí varianty
první Kreutzorovy etudy zatím
co na papíře črtal partituru avěho
díla Nevím kdo z uí býval rad
ií když bylo po hodině — da uči
tel aiiobo žaeí
U Hřímala tm ale vňíehni měli
rtdí líbrefířiti pan Hoehm jme
novílé m Jeníkem karamádíl iUý
den nu tu ozývala hudba a zpěv a
milý jiU učitel díl no níím jixtě
liejvřtňínt hoiiNlÍNtou na Hvětě A
když jsme tedy nlyMí fa přijede
7 HmUn jeho bratr Jati a ten že
jetě lépo hraje neňlo nám to ani
na rozum Až jednou po hodině
viděli jnuje k pulíum zaNedati víe
ehny čtyři bratry Jma Vojtěcha
UohiiNlava a Jaromíra a za dveřmi
na Nchodeeh zanleehli jeňtě první
zvuky Kmyěeověho kvarteta
Když ale oni přece všichni hráli
tak kríxně! Kdež ia to na vh
chno taková malá Jilavíéka Mači
A přece Málo no že ulyťtelí jwni?
jednou uěeo jeStě kriWiějfiího:
kriHU jixto ze všech na avětě tu
největSÍ Vyznívala z pootevřeiě
ho okna xklcpního bytu na rohu
Jámy u ulice ňtěpariKkě ftlí jnmc
mimo Ne svými housličkami uml
klí v řečí a zastavili ko náhle ně
čí IiotiNle tam zpívaly Přikrccjii
u rohu ke zdi nahlíželi jame plaSe
doluj n námi Mál tam hlouček růz
ných lidí Všichni luiNlouchali
tise
Ten kdo tam hrál nemohl být
ani učitel ba jiobyl to ani pán
hrál z pamětí a když chodi a za
brán svojí hrou natočil se k nám
usoudili jsme fa není asi o mnoho
starší nás obou A my jsme přece
tenkráte ještč tak hroznČ vrzali!
4 'Mamko maminko" tak jsme
přiběhli donul "něco takového
jtú ješté jakživa neslyšela I Zůstá
vá tamhle na rohu teď jsme ho
viděli je to hoch u hraje jako
Párnbu "
Maminka nás s radostí vyslechla
11 brzy potom jsme se dověděli že
ten "mladý Párnbu" se jmenuje
Ondříček — A Ondříček den za
dnem rok za rokem roKtl v na
šich ocích čím více jsme so učili
cítit ft myslit tím více
V pozdčjŠích letech pří denních
pochůzkách do akademického y
mnasia míjel jnem ohyzdnou budo
vu staré konservatoře na rohu u
ličky Jilské a Jalovcové kam do
eházel také Ondříček k výborné
mu profesoru Uennewitzovi a
když za letních veder okna její
bývala otevřena jenom krok m
krokem chodíval jsem se Želez
ných dveří aby mi neušel nad ně
který zvuk jeho strnu
Nedaleko vchodu do konserva
toře nad nízkým ale hlubokým
krámem visela čitelná tabule se
jmény majitelů hudebního obr ho
dtt Christoph a Kuhé Psána bUa
Švabachem a jité Že j! po pul sto
Mí nikdo neumjl
Meči hudebninami- ctihodného
Máří objevoval se tu n tam lístek
programem to kterého koncertu
a jméno Ondříčkovo l iiehvlo mi
tiém wáťtiMi Ale jrti jedinému
nich poíid-tnému prospěch
lipbitnýih fdřdů til plfiMkýih
gymnusíí mohl jsem býtí příto
men Odešel jsem odtud hluboce
rozechvím A když pak v podve
čer jsem doma hovoříval se svými
houslemi celou mladou duši svou
jsem marné do nich vkládal aby
její zavýskly čí zasténaly vzdále
nou ozvěnou některé Ondříčkovy
písně
Jednoho dne zahlédl jsem za vý
kladem jeho podobiznu llylo tnu
tehdy asi dvacet let Nevím ko
likráte jsem se před ií zastavil
nežli jsem si dodal odvahy vkro
čili dovnitř Jediný mihavý pla
men osvětloval chudě i ve dno ce
lý krám a v jeho žlutém svitu po
znal jnom tu poprvé oba staré dl-
oceuy siejne zaprášené jaao jiai
dy iot do kterých tu bylí celý
svfij život zabořeni Byli oba
stejně mrzutí oba mluvili stejně
bídnou češtinou ale tolik jsem vy
rozuměl přece Že podobizna není
na prodej ale že se na to pana
Ondříčka zeptám
H těžkým srdcem zmínil jsem se
o tom naší mamince domu co fa
ale té bylo za těžko uěínítí když
lětí její toužily po něčem ušlechtí
ém? A tak se stalo že jsem drii-
hého dne přinesl ve slávo Ondří
čkův obrázek sběhli jsme se vši
chni kolem něho a bylo ti nás ten
den jako ve svátek
Mám ješté říci že jsme měli
Ondříčka rádi? Nevím wiad se
mi In jen zdá že jsme bývalí více:
SVOJI V oiieeji Mobacll VJ( UXv
že žílo v českých duších A On-
Iříéek byl a jest tak ryze náš!
Slyšeli jMe jak z houslí jeho české
srdce zpívá?
Životem jsme Šlí s ním krok zn
krokem Když nás opouštěl vě-(
děli jsme že odchází vítěz Ma
lovali jsme se když vroucnost je-
ho mladého umění získala mu pří
zeň Mflswtovu Ournleej se a
po třech letech vrátil se ozdoben
laurem Francie jakoby kusem u-
chváceného 1ožství A jindy opít
s obavami a pýchou svěřovali jsme
ten vzácný život vlnám oceánu
Myslím že nebylo nikoho kdo
by před ním nebyl v úctě sklonil
hlavu Vo rouboví první kráčel
cizinou tenkráte ještč ledovou pro
na se umetu tizi ty Jedy roztály
žárem jeho tónu A jako jej vi
le dnes se skromným čirým srd-
cem tak prosel světem V stupo
val tiše ale s ním vcházela Poa-
sie umcni zajásalo a po cnviu
jste se loučili němi a zamyšlení
jakoby duše sestupovala se schodu
chrámových
A minula léta —
líylo 17 října IhíH) Veliké
schodiště Lažanského 'paláce po
kryto bylo hustým zástupem přá
tel kteří zvolna vstupovali do vel
ké síně Umělecké besedy v těch
dnech smutečně zdobené Mezi
kvítím tu spočívala otcova rakev
v právo a v levo studenti ve dvou
řadách se skloněnými rapíry Stál
jsem blíže vchodu unaven žalostí
přežitých dnu a díval se hlavu po
hlavě im těmi kdož přišli otei mé
mu prokázali poctu poslední kaž
dému z jiich platil mňj němý dík
Do něčí tváře jsem se zahleděl
ne ncrnýiil jmíu m Mezi těmi
kdo blížili se v těsných černých
ladách — sam Ondrieek Hyl to
on České srdce jeho i tady pro
mluvilo! Ve společném smutku
sbliili jsme se poprvé Hozpla
kat jsfiíi se nesměl chopil jsem
aspoň ruku jeho abych ji zlíbal
Nedopustil tomu Pocítil jsem jen
mněné stisknutí které promluvilo
MMieitrm k choré duši moji téeh
ovšem kdo kolem Šli nikdo ne
pochopil co žo mě tk podivně
vmišito
Minula chvil' uí také my dětí
vršly jme — naposled - na roť
bměiMinti Nad Vyšehrad slun
ku sklánělo i i Kroéfje do
zněly — u nežli zapadlo tom za
tou Horou líílou hřbitovní ticho
pokleklo u hlavy jaullého bojov
níka Hyl to první blesk který zasáhl
naši rodinu Kdo podobného za
žil ví jaký je život po takovém
pohřbu — jakými výkřiky i mezí
prací uštvané srdce sténá Žili
jsme ty dní' Žili? A jestliže
jsme spolu chodili šlí jutnc zvolna
mlčky jakoby za rakví
Tuk jsme bloudili Prahou On
dříčkovi uchystali jsme pro pa
mátku "Paměti" otcovy Tu jsem
pohovořil n nítn poprvé Zabočili
jsme? na program dnešního posled
ního ze řady koncertu v Národním
divadle a polo prosbou prohodil
jsem maně na rozchodili "Mistře
nepřidal bystu !ich "Kde domov
mňj?" — "Ano ten nehrál jsem
už dávno pravda znbraju vám
Jíratr zatím donesl stuhu pro
Ondříčka I radili jsme se spolu o
nápisu ia ni Chtěli jsme nalézt i
něco pěkného eo Ondříčkovi ještč
nikdo nepovédéj Měnili a tříbili
jsme slova Tedy snad takto "V
Tvém českém srdci Mistře — ne
žije méně lásky — než kouzla ve
Tvých strunách" A na tom
jsme zůstalí
VVcertcly v naší "Zbité knplíČ
i" nad Vltavou vtom pravém
chrámě Ondříčkova umění Zde
jest jeho české srdce doma zde
nejkrásněji housle jeho zní — Vfl
šel Hlcdíštž zvlnilo so touhou —
už dozněly poslední imy llrucho-
vy skladby Pak zvířilo se nad
šení Po "líejí" Patffinítiíbo bu
rácelo to mezí stéiaiii Množství
toužilo znovu a znovu pozdravit!
Mistra který přicházel opět' až
přišel naposled a sám
Pozdvílil housle bouře ztichla
rázem První zvuky se vznesly
"Kde — domov — muj — "
kdosi zašeptal
Kdož mohl lušítí z němého
množství jedinému z něho že ta
píseň platí? Alf nebyla to písem
Duš" se třásla Zdálo se ml ja
koby Poesie sama ta která Mi
stra provází ta která dýchá jeho
strunami a éelo mu líbá schýlila
se náhle k jeho nohám viděl jsem
že klečí a rty její Že chvějí
modlitbou — modlitbou za mír to
ho iirdínnébo srdce kleré jsme
oidy pokryli kamenem Ano by
la (o modlitba modlitba hourou-
ci to iichvia tušen
Zažil jsem tak dojem z nejmoo
nějšíeh celého života
Po letech náhodou doslaly se
mi na okamžik Jo rukou onnive
vlastenecké básně mladické Mi
strovy dcery Zaradoval jsem se
nad tímto krásným tajemstvím je-
ho domova i rozpovídal jsem se
maně ffik jak jsem tuto napsal
Vzácnou laskavostí darován mí
puk na památku obra Ondříčkův
n vlastnoručním věiováním a prv
ními takty tuší národní hymny
Vroucí pieta pot-ti mé ke jmé
nu Mistrovu - žíl-iť z ií od mali
čká duše má 'o let a osudu přu
létlo Hpoleěiié obé míše hlavy !
Nuže s touto pietou přicházím
k témii dnes opět a prosím jej by
tento sviizecck kvítku přijal laská
vě mých rukou
Vlhké H-oéiisí veiléujo akutní
bolest 'působenou dnou kyčelní a
nepovídá se jen ale jest dobře
známo Že Ht Jukobs Od jest něj
lepší prostředek pro utišení bolest í
a vyhojení ncjnkiitnějších pří-pudů
ČeikA poíti
Moiichotli)'
flMIiti) bílci
Vřtsertt pllcid
choroby jsou
vybífitcliiy
AlmmiarmW-lio
Itf eoliorsbýin
Tliém z 6'cli
Tluíť-e st(e
tiých plknbnt
nemocemi byli
vjrlenl tímto
byjirtfiým lé
kem který iro
ivejl acplekrniidclima UHvuhi byl "
ctéa ecjvynáímí vyKinimcninfiiil v fď
in Pii Ml VM1 J 'lor nH IOMlýK! h
Jiiltyctoi Mklďl jm Oiiinlui tnd jxiis
rhvntfi ziiiiitý lkňinlk H A Uerlíw-k
roli J'i n Wlllíiiiii cl Oiimlm
í'kulKkýei jí'(Ii)nííii hiiíim eb
yvlliillfl pdWřiimit 'i l
Mm
mm
s
5
X
I
8
Ktúdé vlžnó otiumociiCuf nilvá tnaló poi-átky ''('m6f v kaKdýcli
dovili plijmduch z dvnUi poěátky ty inajf Hvlij pil vod v ponisou
ludku a ťiMlrojí zažívacím Choroba jodtia pMvádt brzy jinú
vo'A vvAn: životní knkhoii? j kst jazyk vAS hím-: potažiin-
mátk Častí nou:xí iila vv? dostAvAtk Cahkm zAvkať?
JKST IMKKJKSTUAVKNÍ ZDLOUHAVÝ? THPlTlí VLHKLOU 'ÁWOW
Vr prvních íiámknch třclito pHzitikťi pořnCtu jic!OilMalní5 užl
va'í juolí nim namlřiMiý
SEVERU V
o)
lVinky léku loho na oratíÍHinus íhou podivuhodné Kdojoj tíží
vali nabyli -ano nových nvčžldi nil Životních a bývaló jarosti
(!iia
h
4 ')('
"Obdržela Ucm 'í Či volní balám a velmi jut-iu
tomu ráda Trpčla jsciu Zalhcbníml obMemi a
ačkoliv jeni jet tiXtvata „poiiKe dva Mátiy jurni
nyní řdráva Sivcrúv životní bnlsám nebude
scházeli v iníin doinC"
I'í Thomas LiKmaii Áblwa WU
"K radt Vám oznamuji ?e VáS ?Ivo(ní haUám
výleftií ťiíliikuie tak íe b:J UufM'ut v tomto Okolí
vřcldojorufují Kdkolív pociťuji vnitřní bulrMl
vpzniu njukoit dávku Vnírho životního baUániu n
hned Jest l#ne Jlřkiill Vám Vá6 v tcíný U!l u
ochotnouolmliihu" Mart Jťímiila Coalate Cib
Jakinilu ěislota krvo ho jakyiuk'di píiMobutn ponišl oslalniju a
phinisiiiu ho rliinoHt vo&ktvrfeh organu v iM 1 i 1 k k c 1 1 1 a povidavi
ji rutio vetHinou iHMifjMMiió iiťiiioii jak npali i
bouli kilicM
opnr rftžo iHuuool kožní a
oi oky Hl7
vyrrifcky utd
viki?r piidolinó iiujiravidtdiioHll idoiualui Klov v yěi-U a Um
pllřinu lalstranl StiutNitnA kuv obnovujo a i-osilujo Couu $ltm
Na prodej ve všecb Ukárnlcb
lékařská poradí tUrmt
~i "N -- i i r~— i ii m -W i u „i i — _jt"7T ti
8
8
8