K3"
BLUDNÉ
HISTORICKÝ HOMAMí
"Zavdoj mi ženo pojď JoŠti
jsi ml na to rychtářství ani no
připila! Jářku Lidu&ko! — Ode
dneška jI rychtiřkou ode diieSka
nesmíS mluvit ledakýma odo'
dneika musíš dělat paní juko u
uá v kraji ode dneska li musejí
r Jiřících ruce líbali odo dneska
budeí sedat v Qkrouhlíne v druhé
lavicí hned za pány z zámku —
ode dneška říkají u náa u — rych
tářňl" Ouřada stál za stolem v ruco sc
džbánkem očima jako jiskry n
tváří jako měsíc v ouplňku
"Na zdraví nové rychlářky Ji
íieké!" MiiSkctýrfim hlas už nějak se
lhávnl a pruty u rukou e jim pří
li5 nápadní! roztahovaly
A nové ryehtářcc v Jiřících se
zdálo žo přiletěl odněkud z hlu
bin lesů nade střechu jejich stat
ku černý příšerný pták že si u
sedl na kalcncc roztáhl křídla
rozevřel zobák a odporným vře
fctivým hlasem ho rozkrákorol
Tou chvílí když do!ré žení pili
muMcetýři mužem jejím na zdra
ví nedři ve utájí mladý hoch s Če
lem opřeným o ruee a starý věr
ný kůú — dobrá plošička — sklo
nila hlavu nŽ k jeho blnvé hebká
hříva její rozvinula se mu Šíjí a
kdybyste se bylí podívali tomu
hic zvířeti do oři bylí byřte řekli
ž červenají
Mladý hoch un náhle zdvihl po
hladil plošičku potom jí projel
hřívou a plošička zařehotala ra
dostní třikráte za sebou ale sta
ré věrné očí jí při tom ještě více
zčervenaly
"Nevím nevím plošiěko zdali
mi ji přivezeš! — A kdybys mi
ji nepřivezla odvezen za to mne
viď Že ty dobrý věrný koni mňj I
A až mne odvezeš potom ni uleh
ne a nebude! sloužit už niko
mu l"
A mladý hoch položil si zase čc
lo na koně do hřívy jeho a plosi
řka už neřehotala Těžko řehotat!
a radovali se koni věrnému když
cítí na své hlavě horkou mladou
tvář a tuší jak těžká dumka pod
jarou lebku dnen zabloudila
Jířicemi zavládlo už ticho jako
by "bylo o půlnoci a ona minula
Kotva čtvrtá odpolední hodina
A k tomu byla ještě neděle Už i
ty děti zalezly dnen do svých do
jnovův a jindy se tenhle řas teprve
rozproudila návsí rej až mi zalé
haly — Přece přenášeli dnes o
becní jarmnru a to po venkově v
Podlesí zvláště vždycky hlučně
ulavívuli — Napřel iel dudák
někdy i dva až tři klarinetista a
za ním nesli skříň ověněeuou svě
žím chvojím za jarmarou vykra
ťovah si sousedé a k nim připo
iila se celá ven Nechávali ni to
obyčejně na neděli n potom pili
radovali se veselili se a zpívali
až do rána bílého Když se Mal
rychtářem Květ rozveselily se prý
i vukolni eeruů lesy Mou na
rychtě čtyři dudáky dva klarine
tistv n jednoho eymhalUtu V i
vycházelo sluníčko kdyl vy stou
pil sedlák Jiru plecháčem vy
oko nad hlavou mplval
"Jit JHnftti Viuifui Ilr4l
Mifhid l"'fí UtnfilU
iSu"pkáři Skňrovi byl tenkrát
nejveseleji a klarinetita muiil mu
aiplvatlt
Jk n im rbliijkn
et tiiti ! l
DUŠE
roztrliunou
již JA ho voplju
j4 l jl poHIJit
hr lira hra hra lini lim
liraeliovinoii
Měl nrciC tehdáž na bedráeh
skorém o dvě desítky měně Alo
dnes by to byl také ještě dovedl
Dosud by se byl uměl se svou kra
jackou v kole zatočit jnko před
padesátkou vsak musil by býlí
zase rychtářem zdejším Květ a no
"ten kraják" "ten krocan" Ou
řadn Sk dra seděl ve svě chaloup
ce rozinrzen tise a beze zpěvu to-
iko chvílemi si prudce odplivl a
někdy se mu křečovitě sevřela ta
ké na okamžik pravice
"Zdali pak by míru nebylo lé-
pe Julynyeiioin nyu sesi sirevjcu
pod zemíl K ěemu je mim ta
kovýhle život! - - Hodíme se dře-
rrif? se trpíme a umíráme A té
radostí je v životu tolik jako když
padne krůpěj vody do moře Kh
naě o tom přemýšlet"
fckfiru se náhle zdvihl sáhl po
plášti přehodil ho přes ramena a
vysel ven uzavřev dvéře pouze na
provázek Vsak mu tam nikdo ne-
vleze a kdyby vlezl musil by za
se k prázdnýma ruiuima ven
"Hej Adaměe! — Kam?"
dířický' ponoený se ohlédl po-
znal po hlase kdo za ním vola
ale bylo mu to divné a proto c
chtě) přesvěděiti Skíira na návsi
na nikoho nevolá val a pak se lec
kdy spolu poskorpili
"Nesu na rychtu odevzdat trou
bu AC si odo dneška pouocujo
kdo chce!"
"Dobře děláte Adamce!"
"A od zejtřka ať si vyhání la-
ky kdo chce!"
"Máte pravdu Adaměe!"
Bkůra se dal do uštěpačného
smíchu
"Může si rychtářovat ponoco
vat a vyhánět sám!"
"Taky si tak myslím Hkůrol"
"Za to vás chválím Adaměol"
"le to dost že přece jednou
jsem vám trefil do noty!"
"Ode dnešku Adaměe budeme
pískat oba jednu!"
"Až pánňin buddu mozky pře
skakovat a Ouřada se zbláznil"
"Tak Adaměe!"
Skůra zaměřil potom k mistru
krejčímu a Adamec s vyleštěnou
hlásnieí přes rameno k Ouřadovic
statku —
Třetí neděli adventní přijel do
Jiřie na křesťanské cvičení pan
farář Bylo to vůbec poprvé co
se stal v Okrouhlině furářem že
zastal odpúldno pana páteru Už
po dvě neděle měl také sám 'ranní'
a zároveň kratinký výklad Chtěl
aby si pun páter trochu pohovil
vyšel ť prý beztoho ze seminářo ja
ko Doží umučeni Ale lidé uviděv
íe pana faráře povídali si že prý
jede zasvětit nového rychtáře d
úřadu Na dnešní evbVul Ne ostat
ně pan farář připravil výlMuné V
jakési staré latinské knize vyhle
dal dlouhé pnjeilnání o rozdílech
stavúv a povinnostech jrdněeh ke
druhým "Tak jako na nbt" -
bylo v té knize psáno - "j devět
kňrúv andělských tak také na re
mi je devít sUvftv od císaře pána
ni ď svobtnluika a idon) jako ua
nebi j poUušuost tk ti vlai iuu
li býti i na emi%" J'au farář
by bl tuhl knihu xáiauou e e
pjové kňít rivtu lulibal - pii
nel ji rirovřú k rhti 'Zlat4
knih ! — Měli ji ivinti ďi střďríi
a obloliti drahými kaiuiy
Otrvíte Jen bríítře t JA
říkám ty staré knihy -to
byly knihy! — Vy hh jí štítíte!
Poslechněte mne! ' té můžete
mít látky pro svá kázání na kolik
let dá přišel jednou také 1c ta
kové knize Byl jsem ve vašich
letech Psal ji jeden vlašský jo-
zovitu drněno jsem už zapomněl
Jak pravím i Pyl jsem vo vašich
letech A víte jak dlouho jsem
vážil z ní látky? — Dobrých"
pari arúř so náhle zamlčel a pře
jel si pravicí čelo jakoby se chtěl
vzpamatovat! — "dobrých ptt
let I — Uvidíte: ta slova z téhle
knihy budou pravým deštíčkem
májovým na zkormoutělá srdce!
Můj Hože! Ha žo jsou ta lidská
srdce mnohdy učiněné úhory A
když se potom leckdy místo jadr
ného zrna koukol rozsévá" — Pan
páter vzal ve svém pokojíku kni-j
hu panem farářem tak vřele do
poručenou do ruky rozevřel ji
četl v ní asi čtvrt hodiny potom
ještě několik listúv okem přeletěl
a odložil ji s úsměvem
Nebylo-lí v dědině kostela kře
sťanská cvičení odbývula se vždy
cky u rychtáře Přicházeli z celé
vsí Scházeli se sousedé dostavila
se dorosila uuauez sesu sc i sko-
láei a mělo to opravdu tak upřím
ný ráz když kněz nenijeeně roz
předl hovor o některém předmětu
náboženském otazuje se a vyklá
daje Těm starým scsedivclýrn
hlavám se zdálo že jsou zase dět
mi že sedí zase ve škole a nad bí
lými lebkami letěl jim dětský věk
milým šelestěním ale na žádnou
neusedl jen tak jako by líbal
stříbrné vlasy jako by na okamžik
chtěl zaceliti četné vrásky hlubo
ké brázdy a lotří dál do tmavých
lesfi do černých hrobů veků za
padlých Pan farář už dlel u Ouřadú hez
kou chvilku ale na cvičení nepři
cházel nikdo Ani Školáci se ne
ukázali Návsí nebylo vidčti ži
vého člověka
' Pan farář přecházel světnicí ne
trpělivě Chvilkou vyhlédl oknem
ale v Jiřících bylo jako na hřbi
tově Zvonec zavěšený na zcela novém
trámč před Ouřadovým statkem
rozkliuknl se dědinou podruhé
Pohňuck rychtářův mohl provaz
utrhnouti Hylo asi slyšeti proni
kavý klinkot hluboko do lesův
Ale v Jiřících teprve jako by ne
slyšeli Pan farář nsi za hodinu odejel
Ouřada se ještě dvakráte za vozem
hluboce poklonil a zůstal před vra
ty až povoz zmizel
"Hezkého máš brutra! I za ví
ru se už stydí! A celou ves naka
zil Lvidís co z toho pojde! —
Jste vy potmčšilci xy Podlešáci !
Však já vás naučím — Vy so na
mne podíváte vy 'chramostejlo-
vé'!"
Ouřada si při tom dupl nohou
už sklenice na stole již byl nalil
panu faráři poskočila
'Za tebe se stydí — Vlát — A
přijde to iaK uaicKo ze se nuue
musit tvá vlastní žena za tebe sty
děti tůj vlastní syn
"A už to tak dali-ko přijď
potom tu vlastni svott zenu ze
stntku vyženu toho vlastního sy
na vvmilskám Juk by také
mohlo jinak mluvit Květovie ph
měno! Jste všichni hadi ale ště
stí h bvá jedu Jsto slepější a
takovým hlavu rozšlapou !"
Ouřadtt se dal do potupného
smícím
"Podivej se Vuo! — Takhle!"
A Ouřaďi Mdtipnul poznovu u
hou ul se otřúsht okna p světili
cí trouu jik by mu bvl vjel pod
ehodulhi had ale plný prudkého
jtu j4uí iihadhi v pohidkách
proJtipnw i oeelouV potlrivy
Druhý dn vj i 0ifadt d
zámku k přísaze Na kouícU via
oko jenom hrálo žluté mosazná
ozdoby na řemení se leskly juko
by byly o zlato u vůz h novými
prout čilými koninami byl vydrh
nut jako na svatbu Toliko plosi-
čka pokliisávala n hlavou svěše
nou tak jako by nebožtíka vyvá
želi Ouřada vyjel uchválnS hezky
pozdě aby ho v Jiřících viděli
XIV
Nemůže býti upadlejšího oni
zapomenutějšího ft chceteli smut
nějšího krajo než v Podlesí v zi
mě za sněhu Cesty zaváty ou-
vozy zaneseny dědiny roztrouše
ny mezi lesy jako zatracenci do-
škové střechy na statcích a cha
tách postříbřeny a kolem do kola
chmurná nevlídná BtrᎠčerných
esů
V kraji říkají i "Podlešáci za
lezli do děr" A objeví Ji se ně
kde člověk z Podlesí mojí hned
hotový posměšek! "Dudo brzy ja
ro" Když v kraji popčvujíi "bře
zen za kamna vlezeni" Podlešá
ci prý odpovídají "duben ještČ
tam budem" A když v krojí na
polích pracuji bez kazajek a nad
jasno zelením osením poletuje
skřivánek a vyzpčvuje si vesele
jede-li tu cestou do města Podle
šák má na sobě kožich a na hla
vě beranici Krajáci si tropí z ně
ho úšklebky zdali ten kožich a tu
beranici veze na prodej a začt
— ] 'od lesák mlčí ani se ncohléd
ne a jen prudčeji bičem popra
skuje
Letos přinesla sv Lucie sněhu
zo nebylo takové spousty pamčt
níkňv A při tom se černé lesy
rozhučely už teskno poslechnouti
Ji řiče měly tu divnou zádumči
vou zimní píseň lesní z první ru
ky a někdejší ponocný Adamec
říkal h kým se sešel a koho kde
potkal že lo nebude nie dobrého
"Já ty lesy slýchal po čtyřicet
let každou noc ale to vám poví
dám takhle hučely jen tenkrát
když tudy táhli Francouzi Já
bych z lolio dostal horkou ic-J
moc Nebožtík muj tolik to odle
žel Musila za něho ponocovat
matka po dva dni — Ňa včerej
šek a na dnešek aby ďas to byl po-
slouehal Až mne hlava rozbole
la Však jsem celou noe ani ne
zdříml"
Adamec stál před chalupou
vol nejméně po páté
A lidé si povídali: "Od těch
dob co odiesl hlásnieí na rychtu
nějak schází! chodí tak shrbeně
I krok má nejistý Tuk tuk!
Vždyť už je sedmdesátník —
Není divu že hv tratí Co taky
chudák v tomto světě zažil dob
rého!" Phozí! Litovali Adamce a sami
toho dobrého zažili také sotva ví
ce než co by vítr jedním zafouk
nutím odnesl
Lesy ani dnes ještě nechtěly duti
pokoj Na chvilku ulithly a u-
mlkly jako by si chtěly oddech-
nouti: ale potom jun to vv letělo
vždycky až z nejhlubších útrob
Stříbro h doškovíeh nrohnutvch
střech se sypalo a jiné přilétalo
obrovských chumáčích už pod je
ho tíhou latě a trámy sténaly
Andamcc stál před chalupou v
těžkém kožichu sáhajících Í na
paty n očima upřenýma na ves
niei — přímo proti vřtrům Na
kožichu bělela mu ui puleovitá
vrstva snřhu A kdy i tk ty lfy
ř hluboká fahuéeiy idálo se jiko
by vruvoral jko by mu nohy u
fhtřly nějík IouLtí al ckaaiii
tí vldycky vipřiuiil a vjjal
jkn na vsdry
"ťUte nřkoho Adiiuče fe
kálet"
Adunce srboti #atrld tuk jiko
by mu vitry celým tfilem tyly
projaly le tvář od Iwíl neod
vrátil
"ti neslyšíte Adaměe 1 — Ja tu
na vás zima Chcete-li pojďte k
nám Ohřejte se Panímáma vám
uvaří něco teplého Rnad jat© dnea
ani nejedlí — Jářku Adamíol"
Adamec so dosud m neohlédl
jako by byl opravdu neiilyieL
"Kýhoii Slaka Adamce snad
nečekáte starovataT — Je ni po
slední neděle advojntnít"
Adamec se ohlédl a teprr nyní
setřel si 8 obočí chumáče ančbti
"Kam pak staroavata pantáto f
— Nevěstu čekám — půjdete mi
zu družbu í"
A damou učinil tři kroky ku
předu
"Jtuku na to a slovo v tol"
Adamec uchytil ruku aedlaka
Kvčtn do nedávná rychtáře Jiři-
ťckého stiskl ji co měl síly & při
toru se podíval Květoví do očí a
tak podivným úsměvem že aedlft
ku na čele vystoupil skórem pot
"JáVku pantáto Adamce e
bude ženit vás xve na svatbu váa
nrosí za družbu — půjdete t Bu
ku na to slovo a ioí"
"Pojíte Adamče pojďte)! A
na svatbu nemyslete! Máto na ni
dost řosul Hudou mít nčoo pro
vás připraveného!"
Adamec náhle pustil ruku Kví
tovu hlavu svřsíl do zeme k na
vátému sněhu a zdálo se -jako by
w mu do starých očí vkrádaly
slzy horké veliké slzy
1 "Tuk si tu nevěstu povedu k ol
táři sám ale dnes se jí nedočkám
Dej vám Pánbůh pantáto dobrou
noc!"
Adamce se rychle obrátil a za
několik okamžiků zmizel v cha-
tloupee Ale kožichu nesvlékl Ne
bylo tuužtopeno od předvČerejška
Jediné okénko zavál do pola aníh
Hodiny u dveří nešly nonatáhl
jich nikdo už po kolik dní Dva
hliněné hrnce stály na plotnt
prázdny 'A police vyhlédal akro
jený hoch nik chleba ale už ie ho
chytula plíseň Postel byla však
vyitlA"" i"'1" "a "vatJU' Achraeo
už si na ní dobrý týden neodpo-
činul
Přišed z věnčí usadil se za ato
letu sníh se sebe ani nešetře)
Když ponocoval na téhle lavici
vždycky sedával odtroubiv a vrá
1
tiv se do Mvětniee Za měsíčku
Y I " J " vílímu liuiii TlUVb UU JXVC-
to v K5 statku A Adamec očí ne
opustil s bělavých jeho stěn h
oken která se leskla jako by byla
z nejčistšího křišťálu se zahrádky
f růžemi a se dvou starých oře
chů které stály před vraty a vr
haly tmavé stíny až do prostřed
návsi k rybníku Adamci pokaždé
přilétala ze skrýší v černých le
sích jará léta na čelo hluboké
brázdy na něm líbala stříbrné
vlasy na hlavČ hladila staré oči
rosou vlažila Hodiny u dveří
odhrkovaly Adamec se zdvihal a
5rl pouotovul Ale potom troubí
val až se růže u Květů v zahrádco
pod okny probouzely až so ořechy
chvěly v korunách a okolní černé
lesy hýbaly A vždycky sc zdálo
jako by kolikerou ozvězum tmavé
hlavy nedalekých borovic opako
valy po Adamcovi
" ui BtjlAU
HřlitirluU
lo trápí hlimi int
lenivou"
Pne ku Kvřtovio Matku nev?
dél Překážel mu v okénku sníh
a ui také Wdo Ale oči jeho
tkvřly pier M A tinn
ratné Vytíraly však řo ppod
rntÍKth fawv! jako kdyl d
hHvá u ftlář iíee ia mrtvé
ti 00 roioi — Do Oteh 1300
Pttdplkfjti M "řokwk"