Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (April 17, 1907)
10 TÁCSLAV BBNE TftEBfZSKÝ! BLUDNÉ DUSE IIISTOBICSÝ EOMÁN "Hlť hic! Pojí se staré ruky! — Už fli-ciC není hladká ale někdy bývala" probodilu SMrka: ale již se nesmála Řekla to tak ji zlivým skorém až syčícím zvukem ž wlka již litovala proč jí volala do statku "Tuk už tu nemám co dělat! Ale kdybyste ume potřebovali jen mne zu volejte a já přijdu třeba o půlnocí Zatím tu buďte zdrávi u ty holoubku du lesů nelítej jsou v nich krahujci jsou v nich jestřá bí krkavčí samý dravec pták Musím ještě ke Kocárkovům" "Počkejte trochu!" Panímámu zutím odešla a přineslo cosi v klí nu "Tu máte Skůrkol" "Pylu bych panímámo ráda abych pomohla! Zaplať a nadři vám Pánbůh!" Skňrka mí nesla od rychtářů do- brou čtvrtcí křížalek "Už jwm ti řekl několikrát a bys tu klepnu ani přes práh do na řeho statku nepouštěla Darmo tě potom vždycky roznese ('i se už nepamatuješ na to s těmi kráva- mi? Od těch dob ji oni vidét ne mohu" Rychtář Květ přešel po těchto slovech několíkráti" světnicí a od plivl si J'řed lety se jim rozsto nuly krávy od nejmludší jalovíčky tíž do nejstarší popelky Zavolali ni Skůrku Skůrku přišlu s celým Tíntem koření Rozdělilo je na tolik čaatí co bylo krav Každou hrstku pokropila svěcenou vodou několikrát pokřižovala a všem spravedliví rozdala Ale kravám nepomohla Padly až na tři vše cky a když ? jí potom lidé ptali co to za dobytčí nemoc usmála se po svém zvyku a K-kla uštěpačně: "Hlad" Alf lhala v hrdlo pro tože u rychtáře Květa míla se od jakžíva dobře i němá tvář A pro to na ni rychtář zanevřel "Holce přišlo tak náhle zle že jsem kí nevěděla ani rady" to z téeh mlh vyspí se z toho" "Dej Požc abv tak bylo" po vzdychla si panímáma "A po tkala toho Ouřadového a mluvila n ním" Rychtář Květ ne náhle zastavil "Že s ním mluvila?" A pří tom upřel ostré oči na ženu "A kdo ti to povedřlí" "ííckla mí to sama" Rychtář pohodil několikráte hlavou a usadil se za stolem V jizbě nastalo hrobové ticho jako by se byl skutečně čas u věčném letu svém zastavil Panímáma se děla na lavici u kamen a louč na krbu dohořívala U rychtářů dnes nikdo nečetl z knih jež onehdy Refunda přinesl a byly přece tak dojemně že by byli jindy poslouchali až do bí lého rána Hezounkou čtenářku dnes mladá hlava tížila rychtářovi stahovalo se vysoké čeo ve mraky a panímáma přes tu chvíli vyšla ví n otívříia zlehka dví fy u ko můrky a poslouchala zdali holka spí Světluška dřímala ale od dychovala rychle jako když se u žene XI Pan pVur byl na Okrouhfl ské faře čtvrtý týden álo jeStř se mu zdálo zé je v cizině — tak žcfia v neptimlné vitUn' Pan fa rář mu sice lekl že tu zdomácní hned druhý den: sám fa odtud si ď také není e kdyby mu řekli iiby šel d svého lotliáfř fa hu d' Hi tiilooéjU I t # frtfe dčka o rii raději by filil zůstali ide Pni it'iř ' Oidldl fa Mu) che Á - „ ti býti otcem ale třžko navykat na oto" nového když ten starý dobrý tatíček odpočívá ve stínu kostela se Šindelovou střechou a z hrobu jeho Šelestí tráva hřbitovní až sem "nezapomínej!" Téžko přivykat novému domo vu když ten starý byť i chudičký je tak hluboce v mladém srdcí za ryt když pod tím rodným krovem je ustarala jedna duse kteráž dnem i nocí myslí nu dítě jediné modlí se za něho k tomu Pánubo hu jemuž je odchovala a také do chovala — A když i ta potom ulo ží drahou ustaralou hlavu k od počmuti lehkému? Potom teprve ulehne cizina nu hruď kauvnem hrobovým ! "Těžko přivykat důstojný pa ne!" řekl jednou po obědě mladý kněz když mu pan farář opět vy ehvuloval nejlabodnějším hlasem své otcovství nreiť že prý jen du svvní "Vyjděte si na procházku í hoďte tadyhle ke Lsliboří Je tu kus romantiky já jinudy ani ne chodím Někdy jsem také zaměřil k Jířicňm ale to už musilo býti Na tu stranu je to přliš jedno tvárné A potom ti lidé nedají 'iovéku pokoje Jak pravím jsou dobří jsou hodní ale já nechci býti rušen vyjdu-li sí pod Siré nebe A tou alejí aby člověk vě ru s" zastřel neviditelným plá štěm Tu jde někdo tnm někdo A k tomu jeSte v posledním San" přeskakují o Jiřících divné řeči jako by tam zapomínali na Čtvrté Holi přikázání Staví prý si hlavu Inu inu milý pane bra tře tak je to s třmí lidmi a proto íírn od takových dál tím lépe!" pan farář srkl pří tom ze skle nice naplněné výborným pivem "Kněžstvo musí h pany za jedno a kde toho nebylo nikdy to ne dělalo dobrou krev!" Pan farář se při lom podíval na pana pátera h obvyklým úsměvem ale h nějak příliš významným o kern "Císař Josef jím urcíť uvolnil Podal jím prst a oni chtěli celou mkuJ" Pan farář opět si omočil rty ve pěnách průhledného nektaru z kní žecího pivovaru "Mimlou neděli prý odřekli až na jednoho poslušenství milostivé vrchnosti Cí jste o tom velebný pane neslyšel?" "Vypravoval mi to rychtář Květ Potkal jsem se s ním" "Aha rychtář Květ! Číhal na vás pane bratře!" "Potkali jutne h dňstojný pa- ne náhodou!" "Aha náhodou ! Vidíte! — Vi lite! A potom se vás ptal doza jista co tomu říkáte!" "Ovsem že se ptal!" "A vy!" Pan farář vypil tentokráte ze sklenice tolik eo by se veill do náprstku PV! pátrr se zamlčel Důstoj nému pánu rozpáč itost mladého velebníčka neušla 'Vy jste ovsem jednání jejich nepochválil Vy jste dle došle chu studoval velmi dobře vy prý jfcte v nul ve výkladu písem sva týeh výtečné vy víte co praví svatý Pavel! Tento skutek je vpottru nie jiného je to odboj nictví selská pýcha Velebný pane vy jnte ho zajistí pokáral t Vinil jste také dohřej Uik jfh zanlonžťná pokutu nemine!" "Hohuel důstojný juiiii' fa můj thmUk vypadl jinak " 'Minnk jinak! Alf vM-k doj zujislu juko kněze jako učitele li du jako kazatele slovu Požíhol" "Myslím si že tuk důstojný pane!" "Vy jste řekl: Chybili jste do pustili jste se hříchu!" "Já řekl důstojný pane toto na vašem místě bych byl jinak ne jednal!" Pan farář se už nehrnul ale po- dívul se nu mladého kněze s tváří zcela změněnou tak jako se dívá- vá učitel na Žáky či soudce na ob žalovaného "Tato slovu vaše zůstanou při mně ja jich nepouziju iinuic uie m I S f i V ' 'II I musím vám říci lakhlo by ta nus lásku příliš brzy vychladla — O statné to přičítám nu vrub vuší nezkušenosti v životě Panu faráři přecházel již zas hlas v obvyklý přívětivý zvuk "Strávíte tuk rok v semináři potom vás přiučí obřadům potom vá vysvětí a pošlou mezi lid Ale duch — duch!" Pan farář opět si omoěil rty nektarem z knížecího pivovaru "Což oni se ptají po duchu! To my jinak milý velebný pane stu dovali nám všecko přešlo v tuk a krev ale řídneme — řídneme a po nás přicházejí "moudřejší" hlavy : Le Pňh je naprav a zabraň aby moudrost jim nevyrostla až do nebe Já si myslím velebný pane že tato slovu přijmete ode mne neřeknu jako od otce ale od bratra který s vámi myslí upřím ně" "Ráéítelí však védětí jaký jim poslali ze zámku rozkaz? Aby se prý neodvážili mluvítí po česku Po česku prý nevolá kníže ani na své psy a po českém slově dostává prý paní kněžnu vždycky zavrať Opětují důstojný pane já na je- jích míst- nebyl bych učinil také ani krok A že nešli za to je chválím " Pan farář svým uším v domněn- ce ! bratrské napomenutí nemi nulo se zdárným výsledkem ani nevěřil "A Že nešli ukázalí že pod šer- kovou kazajkou mají ještě několik krůpějí staré české krve pod je jich lebkou že do dneška nevylila- lili paměť na někdejší časy" "To už si vyjděte velebný pane h Um chválou i na kazatelnu v ne lěli tu bývá pokaždé silná schůze První vaše řeč se jim beztoho až příliš líbila Ale páni v zámku nad ní kroutili hlavami Slyšíte mne vekdmý pane? — Já o tom schválné pomlčel líozsevftte si divné semeno rro příští čas Z ta kového vám růže neporostou" Pan farář zvážněl nad svůj oby- čej Už se hezkou chvíli ani piva netkl Zajisté že ve sklenici zvě tralo nebylo na něm ani pěny "Vy se velebný pane strašně zmýlíte Cí jste už někdy viděl a slyšel že by byl umrlce který od počívá sto let vstal z mrtvých? A ten selský lid je tvrdší než kame- iy a ne " Panu faráři šlo o vhodné slovo Chvilinku přemý šlel " a je prohnilejší než umr- ce po stu letech!" Ve dveřích objevila se okrouhlá začervenalá tvář panny Kačenky "Dostanete velebný pane vzác něho hosté" zazpívala si na prahu majíc pravou ruku podepřenou v ok "Přijíždí pan direktor" Pan farář rychV vstal přejel si nlžrouskem ústa a pokročil k oknu Do dvora vjížděl koěár které- muž by dnes řekli stará rachotina ale tenkráte byl jeítř kočár ve vsi m vránou Tenkrát neměli ko- čárů leda páni Hvly to těiké a- jyeh se tak po podlesúeku vyjá Iríl "humpoláeké" povoiy a pro do nieh zapřahovali po čtyřech i sti Pan direktor přijel viuk oiie n dvojpřei nim Píin páter přál panu ííiráíi do brélio zažití a vzdálil se Pan fa rář ho také nezdržoval Dnca mu ani nepoděkoval a činíval tak vždycky s nejpřívčtivějším úsmě vem Ale nebjflo také divu Že za pomněl Pan direktor byl už do le v síní a střevíce jeho okamžitě zavrzaly na prvním schodě Pan direktor v těch časech bý val nu panství všecko Pyl hejt manem hyl soudním nyl hospo dářem a když je potom v jedné hlavč tolik úřadův a na jednu hla vu naloženo tolik starostí jaký div že zkroeaní a zpánovatí zá rovců Co chtěl pan direktor chtěl pan vrchní a co chtěl pan vrchní kníže pán také chtěl ně kdy uni nesměl chtítí jinak Kdo mel přítelem pana direktoru zrno bl všecko a prorazil všude Kdo si ho rozezlil mohl jiti kraj světa u všude se mu všecko zhatilo Li dé hi povídali že ti páni jeden o druhém dobře vědí a ž drží v ru kou svých řetěz kterýž je zavěšen nu kli( u císařských dveří Pan fiáter pocítil dnes poprvé do opravdy na zdejší faře že je tu v cizině Pa zdálo se mu že v tomhle domí jsou lidé z jiných kostí z jiného masa a že mají ji nou krev než v rodném domové Mladou hlavou jeho letěty po chmurné myšlénky tak jako černí itáei když se vznášejí ve tma vých heinech nade hlavami zdej ších borův u potom střelami letí lo jejích korun v příšerném krá- coruni 'Ci k tomu nás v těch cha- oupkách naše matky porodily k tornu že nás vychovaly k tomu že nám daly poslední írroS u proto nu nás mozolíly abychom až lorosteme zapomnělí že chaty na- byly v mnohém podobny nocle hárně za Betlémem abychom až dorosteme utlumili v sobě všechen cit a propůjčili se nepřátelům vše ho co českým dechem dýse za lovolané a poddajné nástroje? — K tomu žes mne ty matičko od- hovala abych až se stanu "pá nem zradil jazyk kterýmž jsi mne ukolébávala a postavil se v čelo tomu lidu nosem tr o vedl ho na jatky?" Pan direktor se zdržel u pana aráře nad obyčej dlouho Kočár zahrčel ve vratech teprv samým večerem Když ho pan farář vy- irovázel svítily mu radostí očí a obličej jeho se samými úklonami a zdvořilůslkami až rozplýval "Pan kníže poslal dnes sto zla tých ve stříbře pro chudé zdejší osady vyjímaje Jiřiee pravil vlídně při večeři pan farář jako by byl na polední hovor zapomněl "Na jiných panstvích by za to dali nevím co kdyby měli tak do brotivou vrchnost jako my máme Kníže pán s celou jasnou rodinou zdejší chudině kolem do kola je opravdovým otcem ku poddaným pánem milostivým a nám všem ve Iikomyslnýrn příznivcem Dejž mu Pánbůh mnohá a šťastná léta nu této zemi !" Pan páter neřekl na tuto otáz ku chválu ani jediného slova Kdo ví jestli poslouchal ? čem se pan furář s takovým nadšením rozho vořil "Jste nějak zaražen pane bra tře snad nějak nemocen! — Je mi líto že jsme o poleduáeh zava dili o věci o kterých máme kaž dý jiné náhledy Nměl jsem v ú myslu ani v tom nejmenšínt se vás dotkiionti Chtěl jsem toliko upo zornit i z daleka a myslím že mi to za zlé neberete Považujme! oba pohledni rozpravu m itaporoe nutou" Puti farář ne jii op't laskavé u ► míval ale hovor mi oběma pře te pi ílt nápadné ál Vtidi ih érí'f tilké p-n Liiil dile XTI Poslední knihu nechal Refunda v Tnebízi u KlímSň Nemohli se ho tam už ani dočkati Listopad se chýlil ku konci a po Refundovi nikde ani stopy Klimeš byl také čtenářem u nová knihu platila u něho tolik jako dnes u mnohých stozlatová bankovka Leckde se již poptával zdali neviděli Refun du ale všude vrtěli hlavami One hdy se sešel n Čcradickým C1v kou když jeli do Vraného na ro botu "ňhikovítá věc! — Tenhle ču k nám přicházíval vždycky — kaž dý rok Jářku Hynku vy jste ho tam také neviděli?" "Neviděli — ale asi před třemi nedělmí vyskytl se v Podlesí a za se juko by padl do vody" Ccradický Hyiek Cívka zaký val nějak nedůvěřivě hlavou a po tom se zastavil Čeledínové s po vozy musili úvozem Sedláci zů stali o hezký kus pozadu "Třeba ho už Martine ani ne uvidíme! Rylo by ho škoda! — Jářku Martine věru bych ho li toval Oni už po něm šilhají dlouho a kdyby anad roznášel jed viděli by to radši nežli uzlík n knihami" Ccradický Cívka ae opet zasta vil Čeledínové s vozem už zahý bal i ku Vranému "Podlešáci prý se hýbají! — Jářku Martine: v Podlesí začíná být živo! — Pan krajský psal prý do Prahy pro vojsko A víš co mu odepsali Martine? — Takhle do slova: "My potřebujeme vojů ky nu Turka na sedláky vám po stačí Šibenice a kat s pacholky" Sedlák Cívka umlkl Klimeš kráčel vedle něho také mlčky A pan krajský když dočetl list prý se usmál a řekl: "Pověsíme dva tři a budemfl míti zase na padesát let pokoj!" A kdo ví jestli už také nepři pravují na Refundu oprátku!" Ale tentokráte se Cívka inýJil Refunda zabušil na vrata za humny u Klímšú třetí den "Už se povídalo že vás Itvfun do chytili A že na mne pletou oprátku viďte sedláče! A nevědí že ai mne budou chytat do opravdy přehodím přes sebe plášť a stanu se neviditelným !" "A že prý to Refundo v Pod lesí doutná co říkáte? Psali již do Prahy pro vojáky" "Doutná to sedláče po celérn světě někde už i hoří a když to páni chtěli hasit vzali místo vo dy olej — Slyšíš sedláče a víš co se jim stalo? Vypálilo to vsem oči — Dobře tak!" Refunda dnes mluvil podivným zvukem tak jakoby by každé slo vo měřil a jako by si na každé slo vo dříve jazyk naostřil Klimeš so skorém ostýchal optati se nocleh nika po novinách Nebyl u nich už dobrý rok a za takový čas se toho v hlavě nashromáždí a se dlák sám měl nastřádaných noviu k nevypovědční Ve zdejší dědi ně bylo sice jen třicvt osm čísel ale kolem vinula so říšská silnice po níž přejelo denně síla povozňv až se Kuka Vysoké voy bílými plachtami s osmi už desíti koňmi zastavily mnohdy silnici nadobro Podobali' se každý arše Noemově A Němci n kastorovými klobouky s černými třapci na hedvábných šňůrách v modrých "košilích" divoce Černými šátky kom pólo nahých krků zašli do hospody a šenkýř Šimůnek by byl mohl psát celé kroniky co toho ti "Šustci" pokaždé věděli zvláStř kdyj tu íů Malí přes nue Naklohásili toho mnohdy 1 k omrzeni AU někdy to urcif stálo Inké M „ Klí lneš se Šimůnkem byli Mituedé (Pskrkldvlftl)