s
31 csssssssaana&KwsB
TÁOiLAV IBM Si T&EBÍ2BKÝ
BLUDNÉ DUSE
HISTOSICKÝ EOMAN
u
Hlunce 11 ittAlo ufid Jeny když
e jání z lovu vraceli Za nimi
fvezlí vyaoké zvéře plné tří vozy
invíníené chvojím až po nápravy
'M zámku vyíla jím vatříe muzi
ko brojíc vegelý pochod Sedláci
kli pozadu Opodál za váemi po
tácel ae atarý muž v chatrném o
dévu zakrýval ai tvář obvina ruka
ma a rtoina jeho kívcovíté ae chví
jícíma prodíral ae chvílemi výkřik
po kterémž vrujjík pana knížete
Obyčejní zařehotal
A když ae octli u zámku pří AI a
jim VMtříc kněžna a mladými prin-
vl Mélí na Dobu taktéž Sedavá ka
bátky k! cleným lemem a na hla
tách úhledné kloboučky hú noku-
Jírai píry
Kavalíři acakákali a koní a jeden
pře druhého obaypával nejyybra
ziíj&ími výrazy obdivu a dvorno
Ktí knížnu hoatítelku
"Ty zdejší leay jaou nejříroze
flčjaí park"
"Ludvík by za to byl dal jeden
Hrabokam ze aví koruny kdyby
byl mél takového ve avém Veraaíl
lu"
"-Ale je tu v nich pánové amut
no a na tom zdejáím zámku arnut
řéji než v kláAtcřc barnabítek
Toužím po Vídni ZdejSÍ vzduch
mi ncavčdčí" odtníila knížna pří
kláda jíc i k jemnému noaíku he
bounký ááteck napufitčný zázrač
nou voňavkou A kavalíři o pře
kot chválili život ve Vídní
"Mám aíce v Praze nádherný
palác Ale nevkročil jaem do ní
ho od korunovace Jednopatrový
dům vkk mí ve Vídni milcjSÍ než
elé to Pražské otavení " příavčd
íil jeden z potomků atarého rodu
Kiííe pán prohlížel ai zatím bo
batou kořiaf Dníuí lov zdařil ae
ode váecko pomyálení
"Co živ jaem takového kiiau ne
yaatřelil" obrátil ae k hoatem í
vítéznýro úamévem v zažloutlém o
bličeji "Jeat to dvocaterák —
Ji Viďte pánové!"
Kníže zalomcoval rozvětvenýma
paroh a m a padlého jelena
"Mého ayna mi vrafte! — Vy
jaté rol ho zastřelili I — Mé dít'
mou radoat mou jedinou podpo
ml"
Bitími alovy vrazil mezi pány
muž v roztrhané kazajce i rukama
křečovité sepjatýma a u očima div-
uč avítíeíma
"Vy jste mé o nj pane kníže
připravil 1 — lží v Jca bez Života
Atndený v louži krve! — Vy ai z
toho pane kníže neděláš' svčdo-
niíí — Jaem chudák mám jen ty
hle ruce na tčoh nikou tyhle ino
zoly -— kdo mne bude živili až ae
atárciut Vojti- můj Vojtčaď
"Cože chce! — Hnad nčjaký aí-
lenec?" optal ae kníže p&n my
Klivce Tento byl váak o od poved?
v rozpacích Starý muž prodral
se až ku aamé knřžnč
"VáS pán mi jednoho ayna za
střelil Kdo pak mi oči zatlačí
jkdo pak ae za mne pomodlit
To nudě aouditi Jian - ja jnom
r hudák já nemohu ale Pánbůh na
nebi může a ten bude zajisté I On
vám může vzíti také vaii radoat
íyhle vane aynáČky Za tu krev
y leae tuhle vai krev!"
Paní kněžna ai přiložila ku tváři
hebounký iářvVk ale přere na
ni přižly mrákoty A kavalíři mé
ii ji co zachytili aby k ivnú n
klesla "Otec toho neniotory I — Jaoo
ati tenhle jelen by byl upláeh"
podotkl a peNhkou pokorou vrehnl
kMil ' Parádník t Okrouhlinyl"
Stirý írdivý mui vyhrkl ve
ir 'iý nářrk omdiévál —
£3
Al-
přljílou eaay Ze ae vy pftnl
váem vám budou před očima dč
latí kola přijdou jíaléj my už určit
uiKieme navio unii"
ome jej uciiopiio několik mu
ákelýrů pod paŽdí odvlekli jej ze
vzneíené apol-čnoatí a v nf kolika
okamžicích bouchly za nim dvéře
tmavé Vřzilícť
Když ae paní knČžnu prodrala
ze mdlob jeítč ae kolem uatra-
áené dívala zdali tu někde není
ten divný muž jenž jí avým akn-
hravým hlaaem tolik polekal Le-
žela na akvoatné pohovce z červe-
ného akaamítu ae zlatými třapci
kolem ní atálo nřkolík alečen ae
ataroatlívýmí obličeji Za mulou
chvilku víttk jí upravily fiaty na-
če-chraly tčžké vlaay a paní knčŽ-
i byla již jen ponřkud příbledlá
Jinak na ní vMo jen hrálo
Na zámku bylo večerem veaelo
až ae nedaleké černé leay hýbaly
Muzika hrála nejvýbornčjáí kuay
pozvali ai hudebníky až z Prahy s
zámek ploval takořkn v moři avč -
lei a venku aai dvé hodiny od-
Ind zdvihli čtyři muži na zioaídla
mladíka a iroatřelenou hrudí ti ne
aií jej do Okrouhelaké koalníce
Nad amulným průvodem poletoval
alarý krahulík kterému diea také
mladého zaatřelílí A když přífilí
na hřbitov a položili v koalníeí
mrtvolu na máry uacdal pták na
Šindelovou alřeehu a dal ae také
do pláče Na zámku váak připíjel
jeuen nrane po francouzáku
Tento pohár dámy a pánové do
poalední krůpčje mladým prínefim
na zdraví a ia átčatíl" Poháry z
ryzího zlata a knížecími erby na
nichž
ae Jeakiy drahokameny
hlučné
zdvihaly ae do výáe — a
dole v jednopatrovém alavení na
vlhké alámč aedél chudý muž ale
jen chvilkami átkal jako když
ejoveku k narkii fceiiaz už ec i
lyaenaeaeiaeatyilnema vnňd-
hemýcb proalorách zámku bylo
zaae ticho a pualo jako na
Vé
Pan farář v OkrouhlinČ pocho-
val v tom tyIiu jeden mladý a
jerlen atarý život ale oba v čaa
Kdy n jme nrmtovu vyhýbají
Starý krahulík aedával každý den
na unriciové atřcáe koalníce a krá-
koral jako když ai atarý človík z
hluinri ardee nahkfi
IX
v Jinrich ae uz začínali divili
c nepřichází pro ié muakctýr ač
koliv od oaudné hromady nedčlní
uplynuly čtyři dni Ouřada w
lake doaud nevrátil mčl ae tam
až příliá dobře Sedláci rozjli ae
po avé prňei každý mel ku leaa
J -zdili pro alelivo ilokud byly do-
_! y ' i I
nmy v ?ime upaoy anenem
a vaty a tu l vň tezko aamolnému
človéku brodili ae závějemi až po
paa nad to pak vozu a potahem
á řku rychtáři páni na náa
r 'zapomenou prohodí! ouaed
Hrdlička "My pány potřebuje
me a pAni nfta'
Hychtář Kvét a k tímhle alo
vum uamival — Ode vai trijíždíl
A t
Kurn a iraKarem propivuje al
i
nijakou advrntnl lil do lra na
A M - I
Iřlvl 1'tVd dvíma tfdnv bv na
Aaco a proto Mnél Na hřebčíku
irnkare rnr přiUamm pilku
řezAval jen auché vít ve dra-
vuu níukodi jHklíílv "CoiUkoro až k jHio yalirad' n limu
vy Skňro a nfbojiin Tuhle ao ny „e hw roloučili h atikli ni
aed Hrdlička prý ú neapal druhou
noe"
"Pude ht mu lo lé dřímat ti
rátnho lúite UjMi ho do lé
liry co ai tam obéd Jirkovec"
HKlolkuul Hkňra
"Jirkovec z Okroiililíny praví
le Hkňro že ne ohřailf"
"Inu areíř že Kníže pán mu
zaMří'líl Voji ii tiilík na nčm clilčl
aby mu ho vrňlíl dorážel také na
paní kiičŽnu a konec vfieho byl že
4 ho zavřeli Polom mu za ayna dali
pytlíček ui- atříbrňákv A alirv
i fam občaíl A mv jáma tam
mi Uly n)y fí({H posIřílHi?
Chlčjílí už lo ať ai aapoň pro náa
nř don" iorlolk anonkář tmirtm
naem "Ji řku rvchláří n mnu
i"----r ¥ -
He]„ Hrdličko proč pak nám wifie
mttUy když jame ai- narodili ja-
zykfi nevylihaly abychom bylíiČ
trtiiv tipni! u(iM Pii1ii iKiilniílv
Jak faraón Židovaká novoro-
zenálka? lá řku i-roč di náa
pánbůh hromem nehije když ae k
nřmu lim nafiím jazykem modlí-
mf Hkfira alál vzpřímen ruee
„mi nodemVne v bok — "lú řku
proč pak nt-UAy a námi mluvívali
řeaky králové f Vy o lom rych-
4ří člele vy to znále vy lomu
rozumíte A když ae neamíme
bránili když muaíme j-u hlavy
aklánčlí ť nám Je ledv vezmou I
Hkůra chopil ae zprudka trakař-e
L ále MV0„ „1 {Vchlář
ae už neuamíval
Hmiaeda Hrdííeku napařilo že
koalelník neřekl HkAroví Jinak
Lež "alarý řuríanl" Ale dnea
anopkáři včřil frolŽe alyňe] po
dobná alova témhle miehlv a ka
zatelny
"Xalím rychtáři a PaWmbo
hem s nafií už jedou" řekl za ehvil-i
ku Hrdlička puatíl ae k zabradč
za avým alatkem odkudž vyjíždél
loubkový vůz 1 Kvé vraeel ae
k domovu
"Jakž" příteli tak zamvalen?"
[ozval ae náhle před ním pHvélivť1
jhaa
Hyehlář pozdvihl hlavu amekl
podal pravici mladému knězi
"Kam ráčíte velebný pane?"
"Kam mne oči m-aou D-n aíce
poamourný ale hodina v čiatém
vzduchu vždy proapívá A lahb
eeafa ae mí obzvláaté líbí ! — Vždv
cky ae mi zdá jako bvdi po ní fic
k domovu la naíe víaka také tak
v m hrm o-l Mkfi -nčrnvř
človčk vidí kalenee íloŘkovíeh
' " ' '
alřeeh tet)rv když h' nad nimi A
hřbílo-{připadá mí jako bych mczl témi
lutřcelinni! vidiM uvti dnmnv uvitu
kolébku — Jale vfiak néíak za-
ražen pot kolo váa nčco?
Kvčt vypravoval iak(' poalali
do Jiřie ze zámku rozkaz i neza
tajil jediného alova jež byl v ne-
dčli proneal a když byl a vypru
vováním u konce upřel oči na knč
A „ xtdal ae "Co lomu velebný
pane říkáte?"
ť
Knčz byl řečí jeho iiřekvapen a
hnedle o odnovčď v roziiacíeh to
inuhle muži jenž mu otevřel své
ardoe tak dokořán ve kterém u-
vidčl jako za aklem křišťálovým
kvítek jejž naaemu lidu trhali
ňader u duáí tolik let a přece ne
mohli vytrhnouti jejž polévali o-
hričm ničili Pdcm n přece nebyli
a 10 aiy z lecii červenobílých kvl-
tečkň jti jediný zkazili
"Já" řekl po malé přeatávce
"ja na yuncm ndhlč bveh bvl ne-
jednal jinak"
"Hildou náa frclali: ale mv to
vydržíme"
"Kdo takhle dovede jednali ja-
ko vv dovede také Irieli viďte
"
příteli že dovede?"
"A vy vclelmv pane tv bvate
byl na mém mUlé jinak neiVd
" V '
na ?"
"Na jediné alovo bvch byl min
vil jako vv 1
Pum pater doprovodil rvchláře
rm - r Kvil vpřimil hlavu n ala-
ré oko jeho u tnsK avitilo jako
Ulunce na jaře Itvehtáři b!o vol
lléji luiinheiu Volnčji
hnéi! řUví ae ve ilépoyvch
alejiťh a díval sU TwhJf
dčdiua atala m mu náhle tak milou "Přen eeatu iám přebílil Ouřa
jako rodná víaka zeleným loubím dňv Vavřína" dulu jí koneční
atarýcli kmenů zakrytá "Proč chaaa ve avčtnicí v odpovčď
miiaíá tolik trpčti ly lide Čeakýl "Tien?" — Helka loto alůvko
l'oč jaou ly tvé dčdínky tak ča- proneala hodné prodlouženým bla
alo domovem jieátéalíf" — Odué- aejn potom poalala pro Hkftrku
kud ae alraiiy od černých leaň za- Skůrka požívala ve vaí povčalí
leléla k iičmu píaeň kterouž byl akoro až dívotvůrčí Každou ne
ve avém domové čaalo zjiívával moc uméla jmenovat na každou
"den ae mnč má milá dobře cho- mčla zvláální říkání A když ne
věj koupím ti fiáteče({ darnfno- kdy vrlívola hlavou — bývalo to
i"" ircíť jednou za uheraký mČaíc —
I 'oalouehil chvílí neznámou zpc poalali pro knčze Kelěarňm z
vačku a mímodčk ai po tichu aám blízkých mčaleček líd iievčříl
zaiioiovah "Zatoč ae aliuiéčkoj "Tya ho Hvčlluako také polka
inid ly leay" !a?" zeptala ae panímáma když
t?ž ae černé iivozdy valem tmí-
ly když ae pan páter vracel k O -
krouhlinč
X
"Já té alyáel z daleka bčžím
po hlaae ti lievíá ani jak jaem rád
že Jaem lí dohonili"
Dívka které tuto alova platila
ubírala ae volným krokem z leaa k
Jiřicům Míla na aobč pívoůko
voii temní pruhovanou kazajku
na hlaví červenavý poníkud vy
bledlý Rátek nu akráních ohrnutý
zpít a aulou červeiou černí pnr
liovanon Nyní alanuvfii jdaíe ae
ohlédla po líci přď-lčl jí rnmí-
nee
"liž jaem chtčl a teleni dávno
takhle mluvit Jako bvai vždvckv
ředě mnou utíkala — a přece jai
má vlaatní aealřeniee?"
Hvčtluace ae kolem hlubokých!
oei ziealy kmitat mlhy Jlyli tul
-
lak o aamotč mezi kmeny n nadeH(0V
hlavami jejích aklánčly ae koru-
ny borovic jako přílbice črrnýcb
rytířů
"Ty ae na mne hníváí Hvčtlu-I
íko? MŮj Hože což já mohu zni
lalíka?" A mladý hoch vzal div-
!u za ruku "Ty přede mnou cou-
vií íako fřed bíwlem? Mnlilu bv
ly zi avého? Může za nčho mat4l'bi bya "ouík" a polom by by
!ui má? Ty ani lievíá co ae ubohá
napláče — Přeee ae na mm- Sví !
tluňko napojí podívej!"
Dívka zdvihla hlavu upřela iiar'" Hlma zaapala "ouík" a
okamžik oči v hochovu tvář ale M( pntom tčžee hrozné tčžee ato-
hned j zaae aklornla k zemi
"Co bv lidé řekli kdvbv nia
lady v tento čaa nikdo uviděl
Pž ae Šeří I" zaaeplala
"Já na lu chvíli už tak dlouho
ekáml" Hoch přiatoupil jhtč
blíže a KcvřcJ prudce ruku dívčí-
nu "Kraj avíta bych ae pnalil
za tebou Když jai v lích kníž
kách čítávala hltal jaem každé tvé
lovo a zapíaoval ai je do pamčti
že jích nezapomenu co budu živ
— Hvellufiko budeá mou? — Mou
ui víky?" 1
"Vavřino" zaaejdala dívka ň--koatlívč
Hu(I5 — muaíá! A kdvbvch
rnčl nevím jak dlouho čekali
kdybych měl i po amrli alniSiti u
lehavati u zabitého a výli jako ten
pěn do aoudného dne musía býlí
mou! '
"Vavřino avou duái prodáváš!"
"Prodávám ji k vůlí lobí a ly
ji ie lineji i — iumui JHI lili lieoij
povčdčla!" Hlaa mladého hocha
ae nezvykle chvíl a pravice jeho
mínila ae chvílemi z horka palíi-
vého ve atudenost ledovou
"Náhle ae k ní nahnul aby ji
políbil nle Svílliihka vvmknuvái
" mu pojednou jnko ptáče od
mho ulilbi
Když přiála domů zaMa ai do
avé komůrky aložila ruee v klín a
'i jurii im iih nevenooe oni ía
" T
aa ubíhá Zdálo ae jí jítko by ai
vla v černém leae nikde do iim
ehu IHteiUn h tohle že bvl víeehlio
INCII
"Dité" ovnl ae před ni korní
ne iníitein lihiH "armd jii nrnioe
nu? Tvář' ti hoj - uřkli té P
lílám li vodu — pnaimie pro
Skňrkn!" OdvAléjíe dívče
ruku opnkovalit iinuhtkrále ntál-
ku:
ar
"Kohu puk jíle jen potku-
diaaa odebíhla podívat ae do chlé-
lva A pří tom držela pravici m
cie uceriue jaao vy vinna íímt
i i t i 'i i „iirl
nomoeí tu zlou látku anrna zaže-
íinávatí "Hlyfiíí dílČt J'otkala
jai prý Vavřínu f"
"J'olkala matičko}"
"Mluvila jai a ním Hvčtluákoí"
Panímáma ai příaedla ku dceři bií
w "1'ovez mi io íiceruaKoi íviiu
vila jai n ním?"
"Mluvila!"
A dlouho deeruakoí"
"Jen chvilku matičko"
"A co puk ti povídal í"
"Hlavu mne matičko pobolívá
t tak mí nčjak zima I"
"A je tu přece teplo až ae potí
:dí a "lály" v plotií červenají
jako krev I Nic jiného než oalrá
'"tka mčla jai ae mu lihnout na
1 kroků Je jako talikl Oci mfi
'"k" )v]y J Jko "loř fl tv"''
t _ 1 ( tf ďtí 1
ian BfI 1 "iruou jaou vaieam
HvčlIuSka z hluboká vydychla
"° r'''m Hvčtlu-
' mluvili? Nemílaa ai ho nní
'''"'dí ani ae na iého podívali 1
N' víh holka co jaou lo za lidíl"
"Jdou na mne maličko nčjnk
IW"ly
"Muaíá ae ílíté přemoci Ža
'" zl'f'-
Panímáma by byla povčdčla
I'""'! příklad jak jednou za mla
r1"1"1 J"k J' " )'' i1''1'"
b'li Náhle ae ve avčtnici ole
vřely dvéře a do jizby veala ata
'en a
"Vítám váa vítám Hkůrkol
Sednčte ai zatím tuhle"
"Dík iiju panímámo Požehnej
Pánbůh 1 Hnad vám neatňnč Hvč-
lluňka?"
"Chylla ai nčkd' nátku vítej
11 z'°u i
"Nátl
Nátku — nátku a jeSUÍ tu
zlou"
Hlará žena kývala vážní hlavou
a z a? ji konečky u červené babky
pohazovaly
"Uhlídáme panímámo Ono
med vaecko fiatku ncbvva Mv
známe dvč Jedna přichází do očí
('° xu[ '' hlavy a polom do cele-
(d téhle je pomoci já
pomohla napou vždycky Ale ta
druhá přicházívá do ardce a od
t('' "tú panímámo pomoc je jen
U" wiiki
Skůrka nalila do plecháče vody
níeo do ní naaypiila níeo nad ní
"dhkavala a mule váím udílala tří
veliké kříže Selka ani nedýchala
Nvilluaka jako by doalávala zi-
'"'uei Kdykoliv ae a touhle ata
"u '"°u wikala nikdy jí nebylo
dobře
"ZIá ae mi U tohle je len dru-
'v (iřk ianimámn!"
i - v
páhla jí na hlavu ale Hvitluíka
"hiuku niRnír n ni u n ven n
h' uhnula div že nevykřikla
ťukraíovAnl
Dr Goo F
ícilf lítsf i railiiii
tUU 1261 pint 13 ul Orahi
ÚUIiil buini í J 4 au 0lj „(j
S0 la fi3i) — TL 3?W
Šlmánek
tlel Ttl Douglu mi