i
10
" !
u:
! 1
i
i 1
( i '
í
t
1:1
í
i-
f
1
i
' I
4 -
t '
1
TÁCSLAV BENE TftEBÍZSKÝ:
BLUDNÉ DUSE
IIISTOBICKÝ BOMÁK
"Dej to Martine dál!" řekl
Bkůra zakýval hlavou vrátil sc
(]0 SVětlllc H shodil SC Sebe bílý
plášť lile neuložil ho Nechal jej
na stole
"Bude to zas nějaké panské na
dělení" zahučel a tváří jeho pře
IctCl úšklebek Mři na pány svr
chu í jal se nu tu nyní hlasité har
tusítí Žena jeho dřímala u ka
men Kůžcnec se jí svezl do klí
na mužův hovor ji probudil
"Stwíý #blázne kdyby rudé ji
íd do kostela!" prohodila nevrle
dřímala u teplých kamen tak mí
Jounee a dálo sc jí že je mladá
že je na Tufancch pouť„a že si jí
mládenci o muzice podávají z ruky
do ruky — Ký div že procitnuv
ři byla na staříka mrzuta
"Buď ráda Že jsem zíbttal do
in a když jsi začala "klimbat"
otevřely se náhle dveře na prahu
objevil sc řerný mužík s koňským
kopýtkem zrovna když ne ti rů
ženec z rukou pomalounku vy
mnekával až tí padl do klína
Černý mužík nebýt tu mne byl by
tě odnesl ji mu ukázal dvéře"
"Pro tebe už mel dávno přijít ten
iiejčernější! Jde "do kostela jen
pro pohoršení každé slovo potom
přetrhává desátí mu není vhod
Nezná ani slabiky a péro neumí
vzíti do luky A pak aby se cho
dili uěit k němu! Můj nebožtík
ntec říkával že není horšího ělo
vřka než když do žebrácké hlavy
vleze fúrie"
To býval obyčejně její poslední
trumf jenž také působíval býva
lo po něm chvílí v chalupě hodní
IduČuo ai 8ti lidé zastavovali —
u když byl potom v Lounech nej
bližší jarmark Skfirka kupoval
nové hrnce Ale dne sc po ním
tařík obrátil se mnichem
"M1Ž stará mlž a modlí sejmu
KÍme na rychtu Kraják Ouřada
stojí už před vraty má podopře
né boky pravou nohu vykroěe
nou klobouk k levému uchu má
kmentovou kosili dýmku jako po
dávky — podívej se Doroto —
jsou přece jen v tom kraji chlapí
cil A tamhle vykukuje Koěárko
vá dukáty se jí jkmJ krkem blýští
až člověk nevidí na sukní samé
krajky a samý záhyb Jste vy to
holky z kraje jste vy to ženušky
z těch vesnic kde prý rostou mí
sto bramborů samé stříbrné tola
ry ! — Šla by nejraději na rychtu
Kuraa aby tam byla rychtářkou"
Skůra byl pravý Podlesák jeho
žena pocházela od Vel var s paní
mámou Kočárkovou byly krajan
ky Stařena políbivši nábožně mo
sazný křížek položila růženec na
lavici pokročila do středu světni
ce podepřela si boky a žlutýma
tvářemi hýbala sc jí i ta nejmenší
vráska
"VÍŠ-li ty jestřábe Žes přišel k
nám otrhán žes nul záplatu na
záplatě? — Víšli ty jezevče žes
k nám přisel bos a že ti byly dob
ré dřeváky! — I v ih hadrech
chodil jsi jako furiant Již se to
tak s tebou narodilo Vis li že já
za tebe ve Kmetnovsi musila za
platit muzikantům í — Cis už to
zapomněl!"
Skůru vzav plášť vyžel před
cnalupu a jen těmhle titulům u
smíval "Neměl na sobě aui dobré ni
tě kdyí k nám přišel byl jko
Adam! I za ohlášky jiem musi
lu zaplatit celou svatbu jeni vy
chodila a všecko jeíu nakoupí
U VI jm til zapomněl tv Podle
šáku!"
Al' Nkftnt ul tn-sljši-l kráčel
volným krokem nu rychtu kanil
v
i
I
se poneriáhlu sousedé jíž scházeli
Kolem dubového stolu usedl
sousedé podle stáří kouše] Jírn
po levici ti jen p pravé strané
ychtářově zbylo ještě jedno mí
to prázdné Heházel Ouřada
tál dosud před vraty Chvílemi
Jehl okem ku Květovíc statku
la tváří Hf mu zakmitl Škodolibý
úsměv
Hodiny u dveří ukazovaly jíž
ke třetí Hyehtář vzal režný pa
pír zihleděl Hf do něho a by
strým oěím nensJo jak se mu ru
ee třásly Ve světnicí panovalo
ticho sousedům bylo dnes nějak
úzko Chodívali d hromady má
lo kdy hlavně pří sv Martině
když u rychtáře pekli husy
Kvct nililc vstal rozhlédl se
hromáždénou obeí a zaěal: "Po-
llí nám ze záinku tuhle list Má-
ne se zítra vsifoni dostavit na
'ionb'i PříjHa milostivá vrch-
jost Honby budou trvali nf-ko
ík dní Máme si vzít vfiiekní svá-
eění oblek Máme si vyb-štít
oty "
Kyehtaf na okamžik přestal
ívětníeí zavládl nepokoj Skůroví
e bílý ]íiht svezl s ramenou A
lamee si odkašlal soused Hruška
táhnul se k chalupníku Turkovi
i něco mu našeptal do ueha
"Stojí tu tak psáno" pokračo
val rychtář "Máme se vynrgt
yěesat" opět na okamžik u-
íchl a zraky jeho zaletěly ke dve-
'ím jež sc hřmotně otevřely a na
jichž prahu objevil se konšel Ou
ada s kloboukem k levému uchu
ošoupnutým baráěníkův a cha
upníkňv si ani nevšiml sedlákům
en zakývl hlavou V pravící dr
íel vyhaslou dýmku byla oprav
ili jako podivky ale kování měla
ryzího stříbra u třapce u troube
e byly spleteny ze zlatých a stří
brných nitek Zasedl si po pravi--i
rychtářově ale oba dělali ja
:o by se neznali
"A nejpřísnější rozkaz je ten
de" pokračoval Kvtě: "svou řeě
á máme nechat doma své jazyky
í pověsit na hřebík v komoře
Iílostivá vrchnost i na psy prý
nluví nčmeeky Kozumíte-li? Po
řebují prý jen našich rukou na
íích nohou a našeho těla Kníže
)án slyší rý radéjí skuhrání ku
ieha než české slovo milostivá
(něžná prý omdlévú když na ní
těkdo po česku promluví"
Kychtář při těchto slovech těž
c oddychoval chtěl mluvit hod
lě hlasitě ale hlas se mu třásl je
tě nájadněji než v ruce režný
)apír
"Jfozkaz milostivé vrchnosti
jste slyšeli Zítra tedy nezaspě
el Kdo omeSká čeká jej deset ran
íiolí kdo nejiřijde dostáno Šalla-
fu o plesnivém ehb-bě a smrduté
vodě"
Uyehtář se posadil
Ale po světnici panovalo chvíli
ticho jako by tu nebylo živé duše
"A proto jste nás wni rychtá
ři zavolal? h takovým věcem že
oaliéka? O vrchnostenských roz
kazech nemáte co rokovali v v já
žádný z nás!"
Ouřada si při této řeči podepřel
pravý lok a vypjal prsa aby mu
bylo hežky viděli Jenklé knoflíky
u vesty Jizbou rozléhalo se iou-
e ťukání starých dřevěných ho
din PyehtÁřovi vv vntávali na ěe-
c horké krňpéje potu Nvnl zíim
vítal ale tentokráte ne jií ne-
chvěl Rivé oči mu svítil v Jako
kdvi tiad zdejšími lesy blýiká
Mvmdl jte mne niitndé n
Všichni d"jíl uiedllcif" Jh
hla nyní mii ukk tu byl podo
ben k tomu kterým dříve byl bo
vořil "Ptám se vás po druhé
Slyšeli jnle sousedé Jiřiétí svého
rychtáře?"
"Slyšeli"
"Kozumělí jnle svému rychta
ří dobře?"
"Kozumělí"
"Půjdete?"
Na tuhle otázku neodpovědé
Žádný
"Hvou řeě že si mále nechali do
mni — Tak jako vy mluvíte nn
své dětí tak jako na vás mluvily
nebožky váš matky tak jako vy
se modlíváte k Jíohu tak nemluví
kníže pán ani na své psy Jazyky
své máte pověsit doma v komoře
potřebují!' tam jen vašich nohou
vašich rukou a vašeho těla Ut
řkuípjdtr
"NpŮ jdete "
Touhle odpovědí zatřásla se vc
světnicí okna Ouřada se usmíval
"JJlldete sedel! v šatlavě O ples
nivém chlebě o sinrdu'é vodě a
každý dostanete po dvaceti j
Jářkll půjdete?"
"Nepůjdete!"
A tahle odpověď letěla celou
Vsí protože selky vyběhly před
vrata a úzkostlivě pohlížely ku
Květovíc statku
"Já také nepůjdu! Hobře že
ještě máte v těle ěesť že máte je
5té duší která platí tolik jako
ěeh pánův a že ještě na svůj ja
zyk držíte"
"JCychtáří vy se zapomínáte
vy proti milostivé vrchností popu
tujete Sousedé neposlouchejte
10 ! Budete za to pykali! Kníe
án je učiněný dobrák paní kněž
na jako anděl"
"A vy jako ďábel" zvolal kdo-
4 na Ouřadu
"Já konšel ~— "
"A já rychtář kterémuž dosud
ráva nevzali slojím za zdejší ves
í hlavou svou"
"Hejle pozor abyste jí neztra
íl" prohodil uštěpačně Ouřada
vstal posadil si ještě ve světnici
klobouk na hlavu a hrdé odešel
Mezi sedláky zavládlo opět tí
ho zaslechli slova po kterých se
jím prsa toužila Tenkrát býva-
o vždycky povážlivě zahrávali so
ě s hlavou a v záruku dávali ži
vot Tenkrát trhlí pérem a kat za
trhl oprátku Všude u krajských
něsl ano i u menších trčel na
vršku trám nahoře s přepažením
rozvělralý ovíklaný u když táhly
trajem větry a ty dva trámy skří
paly povídali si lidé že už se Ší
HUiicí stýská po člověčím líyly
'o opravdu časy šibeničné! -
Kychtář Květ změřil konšela
Ouřadu okem v němž se zrcadlilo
íejhlubší opovržení potorn se roz
ilédl po sousedech a kolem rtů za-
ítnítl se mu úsměv ale jen tak
jako když větřík ovane tvář a po
lom letí dále nesa Bůh ví komu
olíbcní
"Doufám Že to až na hlavu ne-
oři jde A kdyby přišlo?" rych
tář Květ se opět rozhlédl shromáŽ-
lěnou obcí sedlákům se zase ta-
il dech Takových slov na zdejší
rychtě ještě nikdy neslyšeli ~-
Dám jim ji"
Kychtář Květ pronesl tuto slova
ibisem jako když -v Okrouhlině
lezvánčjí ten večer př-d dušička
mi
"A kdyby vám ji rychtáři
htčli brát musili by do naší vsi
ro ni poslat celý regiment íi'"a
týrúv A neradil bych potom ani
knížeti pánu aby Šel mezi nál -
Vy zdejší sourostlíei! Je ná tu
iňdesíit z těch padesáti nás dvn-
et sloužilo Marií Tereíi chránilo
%vna fíařc Josefu z těch pde-
'tli na stálo dvaept u Čáslavi
hacet U loyoMi dvítc-t 11 Kolína
kdvi jnte všecky ty vojny pře-
lalt a ve svvch (biiiioveeh s u-
ndili tn lo ie si nvnl nechepiue
lát šUpat lot své šíjt plvat d
svých tváři Jle ti nechvěni kó
jazyky věšet v komorách nu hře
bíky za to Že bychom měli hlavy
dál? Vy zdejší sourostlící!
Ať to zkusí n přijdou si na nás!
Ať pošlou do Jíříe třebas celý re
Rimcnt lé nejhoríí psoty! — My
se zítra ani nehneme!"
Skůroví se bílý plášť svezl rtt
měnou a popela vé líeousy pod o
bema čelistmi se mil třásly jako
vousy na skále sv Ivftnn když
je rozčeehravnjí prudké vichry
A když se polom rozcházeli do
mů z rychty šlí sedláci tiše kro
kem volným očima upřenýma
do země jako by ty jejích hlavy
byly tak příliš těžké a jako by je
ku zemi shýbali padesát iliberky
Večerem kmitala se v oknech
Jířiekýeh stitkův u chat světla
jjiko bludičky Na krbech se kaž
Ion chvílí plameny kalily Yy
bíralí tu nejpéknější louč něko
lik okamžiků hořela jasně ale
potom jako by uřízl jen dodout
návala a do světnice valil se ěpa
vý dým jako by otvory v komí
nech byly nadobro zacpány A
přece bylo v oblacích ticho v le
sích jako ve hrobech ti na stře
ehách nepohnulo se ani slebélko
ZaČal-li kdo nějakou řeě brzy u
mlkl: jen u Kočárků vypravovs
a slará Hkůrka že onehdy "u
ziabílého" vyl černý pes až k o
luchíiiití Že hrabal do země na
půl sáhu hluboko li to že vždy-
ky bývá zlé znamení "If zabi
tého" Jíkalí asi jůl holíny M
líříeemí Hetos tam vysekali les
'de staletého dubil H'' netkli N(
"halí ho tim Mát mi pfiuiátkii Na
lubč visel obrázek Kohorodíčky
lala prý se tu někdy vražda ole
e současníků jíž to nepamatoval
íádný a hroznou událost vypra
vovali všude jinak V tom se
diodovalí všichni Že ob éas ob
jeví se n dubu na zeleném mechu
erný obrovský pes že hrabe a
eho se eh"e dohrabatí to že prý
luše vrahova A když zaslechli
okolních vsích Z lesa psí sk učení
oroníkající až do kostí tušili
vždycky nehodu A ještě do ne-
lávna dávaly pobožné matky na
ruřanecb v Področově čí na Hva-
l( Hoře za dvě nešťastné duše na
větIo Hlabi jrý se ta vražda
ro dívku která potom vstoupila
e klorískám do Tejnckého klá-
♦lera
"A co z toho budou sedláci mít
ivídílel" Stará žena si povzdy-
lila "Za mých mladých let si
laké vzpomněli že nepůjdou kam
je pošlou páni a víte co se jím
talo? Přišlí pro ně s řetězy vza-
í vlastní jejích vozy naložili je
na ně a odvezli je do krajského
néstn A vrátilo se jich prama
ounko Potom schytali jejich
yny na vojnu a tí všichni chu-
lácí vzali někde v cizích zemích
a své domova z nich žádný více
lespatřil"
Skňrka dala se do křečovitého
'ušle neboť se z krbu opět do
♦větnie vyvalil plným proudem
Km
Vili
Druhý den dostavil M konšel
Ouřada na honbu se svým ěeidí
u lil Z Jiíie hiiiuitjcdíiiý Nejdřív'
e dotřel k panu správci n potom
ti liu ijal zavolat i pan vrchní po-
tleskni mu bělounkou rukou na
ameim a Ouřada myslil že se
octl V Helii
Na houbu nedostavili se ještě
tv čtyř vesnic Pan vrchní dupnul
i častěji nohou mušketýři i po
íďdi ře šatlavy v zámku ani ne
tié n tm výprask selských híbe-
u i bude nutno yavnlnti k výpo-
moci panské skotAky
Panů přijela nn bv eeU fda a
m-ik ů přišlu dobré dvě sté llyli
pravdu obb-ceni jako na Jloil hod
uivti n uťWui Jak o svstbě n
ádiiý se iieudviílil hlasité proiulti
itit muiketvM jimi postrkovali a
tvořili z nich špalír Hokajové se
těm "trdlům" smáli do očí a se
dláci pořád mlčeli jako pěny A
když se v průjezdu objevilo něko
lik vysokých vychrtlých postav
v šedivých kabátech se zeleným le
nrm šedivými klobouky s péry
ve vysokých botách ia ušlechti
lých ořích plnokrevných aiiíílíká
necli sedláci klonili se hluboce a
teprve si! neodvážili ani dýchali
Kavalíři poSlehovalí sobě bičíky
leckterému sedláku zasvištěly ře
ménky kolem tváří až se mu v
očích zajiskřilo
Mezi těmi jasnými a osvícenými
pány bylo mnohé ryze ěeské jmé
no: npomíwilo na leckterého boha
tým dávných M který se dovedl
í panovníkům divatl do očí s Je
vlci na ruko tí meče n pravící na
srdcí věrném svému národu Ž do
posledního zabušení Ale ptejte
40 na to těchhle pánův oni vás za
takovou otázku šlehnou bičíkem
lo t váře až by vám vystříkla krev
a zčervenila jejich čistý sněhobílý
límec vyhlédající okrajem lovec
kého kabátu
Po lesích rozlehlo sc troubení
jako o soudném dní páni rozjeli
w hii vysokou Ve zdejších hvoz-
lech bylo prý několik jelenů pa
lesátoíků hajní a polesní umělí
ve vj'swkých hospodách o parohá
čích vyprávěli až neuvěřitelné
'ousky
KdyŽ se tak fy rohy ozývaly jed--
nou táhle po druhé zas jako do
koku a po třetí opět fřepefavě ja-
'(o k útěku sedlácí-honcí zapomí
nali že mají doma doškové statky
h jsou ty jejích vesnice obrazem
lu-avé otročiny a zapomínali i to
''A' měli nechat (huna jazyky tm
hřebících Vždyť byli v lesích
'Oeréž tu rostly od tisíců let ve
tmavé jejích zelení se jím ňsta roz
vázala a černé lesy bufaly blaho-
cm že až lovecké trubky byly pře
dušovány lrž po druhé troubili
u stažení léče
Kníže pán už po třetí zaklel pro
tože dva rozkořií chlapíci ukázalí
vysokým hostem paty svých blesk
uých běhů Vrchní lověí hněvem
modral a kníže pán přiložil ku
tváří brokovnicí nenabitou ale
dťamžílč jí mrštil o půdu n prudce
myslivci jinou vytrhl IJ nedále-
tého kmene stál stál mladík obrá
cen ku knížeti pánu zády opíraje
ít o silnou sukovitou dřínkovku
i vyzpčvoval si z plného hrdla
Asi dvacet kroků v odtud ozval se
pět třepelavý zvuk lověí trubky
l zároveů pronikavý štěkot ohařů
kníže pán zaklel po francouzsku
loznovii Hoch si ho wvšiml ta-
ké ho nenl právě dozpěvoval
"HeiKln Jwin na jedliím
volnili Jsem nu myslivci'
línku! kuku! kuVu!"
Panu knížeti žlutá tvář sczele-
nala tmavé oči mu povystouply
n rozhlehla se rana Když pak
se zdvihl kouř ležel mladý hoch v
kaluží vlastní krve Týmtéž mži
kem vrazil do mýtiny vidlák a za
ním chrtů celá smečka deset kulí
jedním rázTm octlo se ve plecích
iiroháčův kdže pán a hosté je
io vrhli se na kořist' prohlížejíce
několik kroků dále mladý hoch s
dostřelenou hrudí že dodýchává
že svého otce dovolává Že volá
mi Máničce po sestře či po nevě
stě neslušeli i imvidéli
ďukmfdváol)
Není nic blahodárnějšího a ru
-
dostnějšího uel jsbrtvitl se rychel
íolestl Ho žttdnvm prostředkem
i - -
se totéi tak lychln nedosáhne jako
Ankcr Patu hspellcn iii V ce
rlll svítě hojí ({in ivumatisiuus
eiia pnue n ÓOe m láhev
Kritiit ulru "Mlttr Jan llui auM
htiiltill" uilri Vám i 5)4 Ja
1
í
S
1
