4 k
10
VÁCBLAV BENE4 TfeEBlZBKf
JBLUUINJb DUSJb
III8T0BICKÝ EOMÁN
"Pan direktor sel jednou schvál
né do kostela posadil se do vrch
nostenské stolíce nastrčil si na
nos brejle podepřel si bok a po
slouchal Mladý kněz chtěl mlu
vili o povinnostech poddaných k
vrchnostem AU Pak ví co inu
přišlo do hlavy Že začal o povin
nostech vrchností k poddaným
nle když šli lidé z kostela sedláci
st kupili dohromady a jeden se
jich ptal zdali dle zákonu Poží
ho slušno robotovat a zdali dle
evangelia sináno na pány dřít A
potom se vyskytovaly noviny tu
nechtěli na robotu tam zase do
lesa na lásku jinde si zase z ú
ředních poslň tropili smích a je
íté jinde navalili kameny na ce
stu kudy měli j"ti vrchní s jiistí
cíáremj a všecka ta tvrdost sel-
ských hlav přičítala se nezkuše
nému knězi — Míij Pože! — Pře
ceť výslovné praví ivatý Pavel :
"Každá duse mocnostem vySSÍm
poddána buď" fcíkalí o něm h
je tak učený studoval Ilflh ví
kde a co a tohle nevěděl Zeptej
fe se na to u Školního dítě
te a poví vám to každé Potom
byl napomínán ale nezpoiaohlo to
My se musili jeho společnosti vy
stříhatí aby neřekli že a ním dr
žíme za jeden provaz" — Pan fa
rúř patrně zapomněl že řekl před
několika okamžiky jak se mladý
bratr vyhýbal jím — "Jednou
zbili v žabovf-eakáeh muíketýra
fa měl modřiny po tří neděle
jindy zase uřízli nejmilejáímu ko
ni pana direktora ocas a kdesi za
Krbčem chytili mu psíka a oholili
ho břitvou Jednou opět přisel
pou správce a naběhlou tváří a po
íe a to váecko psali na vrub panu
páterovi Dopadlo to a ním také
Ipatné Tam v té osadě povídají
si do dneňka jak jednou přijel
černý vůz celý zabedněný kolem
vozu jcohalí čtyři husaři dva páni
si doSlí pro pana pátera pozvali ho
do vozu a odjeli a ním že se ni
kdy žádný nedozvěděl kam Vi
díte: to měl z toho! A proto: na
kazatelnu patří slovo Dožil A od
těch dob tu panovala mezi námi
bratrská láska ustavičně"
Zvonili na požehnání když Ka
čenka přinesla kávu pan páter
se zdvihal
"Seďte seďte budou zvonit je
itě jednou Poslužte si bratří
čitu — jHtc doma jak u rodičů"
A mladý kněz porovnával v du
chu zdejší faru a tou chaloupkou
na níž sedala se dosková střecha
sem tam prozelenalá mechovím
pod níž světnice se sčernalým dře
věným stropem a v té světnici na
průčelní stěně řada starých obráz
ků svěsil hlavu a něco mu pra
vilo: "Jsi přece jen v cizině a
v cizině těžko býti jako v domo
ve
VI
Dnešní neděle byla jedním z
nejkrásnřjííeh dnu v letošním
podzimku Krása jeenní! J o
třelá je odkvetlá a přece vábí
Upřete jen zraky své v říjnu či
listopadu po venkovské krajině
nad níž klene se nebe jako obrov
ský zvon z kalené oeeli ladívejte
se v tu divnou Žluť oUin a do hnědi
starých nakloněných vrb Nad
hlavami vaiimi pluji lehýnké prů
hledné mlhy bělounké jako týlový
lat uchystaný do plesu Slunce
se divá na vás z toho kaln modré
ho nbe jako by mu byli žhavými
tvářemi přehodili řávoj aby ne
mohlo llliati aby mu nebylo viděli
v obličeji suiíidij a kolem uU let!
tam tii-htmuký větřík Uvadlá
trUrt o vám u nohou Mvihl a
$
chřestí jali o by c ptala zdali
už čas? a zase si lehá noha vasfl
jí přídupne li zemi aby si jen
zdřímnula a se prospala I nechce
so vám odvrátit oři od žlutavých
rozčeslých olší od těch polozpu
ihřelých vrb n holými hlavami od
toho kalně modrého nebe od toho
zahaleného slunce až teplý vět
fík západní mění se v půlnoční a
stráněmi začíná fičet fa falešné
zlato na stromech a na cestách no
rozletuj? jako když rozhazuje bá
ječný boháč dukáty na dračku
Pan páter seděl jo požehnání ve
své světnicí nad otevřenou kni
hou byly to církevní dějiny Kusc
bíovy Seděl už tak hezkou cli vil
tu ale přečetl jen asi jednu stráň
ku potom nihle knihu zavřel vy
táhl ze stolku arch papíru přelo
žil si jej a začal psáti ale již za
chvilku odložil píro vstal a po
stoupil k oknu odkudŽ rozevírala
se ta vychválena vyhlídka Jesen-
ní krása rozebírala se před očima
jeho stráněmi lučinami a po le-
nich? ale utřží ho k sobě poutala
Vězel mu v hlaví- černý vůz čtyři
husaři dva páni nešťastník a po
tom na tu mladou lebku jeho kle
oala určit? ji a neodbytněji otázka
proč mu to všecko pan farář vy
pravovnl? — Pojednou vzal kabát
'ílobouk a vyšel ven Pod jeseň
ním nebem rnezí zahradami a po
tmavých lesů člověk dýchá po
kojné ji h myslí volněji Za hurn-
iy pustil se starým stromořadím
tu stranu kde leží Jiřicc a od
iud sem byl také přišel
fiel zvolna co noha nohu mine
ihvilkami se zastavil rozhlédl se
úkol zkalené oko se mu zjasnilo
i tíže s mladé hrudi jeho spadá
ala čím dále přicházel od fary
Pan farář se za ním díval do
cud nezašel — ale tentokráte bez
jsměvu: červená zakulacená jeho
tvář se skoro mračila Všiml si
oho í malý psík na židlici vedle
lího PřestalC ho pan farář po
'lehounké zkudrnatČlé srsti hla
lítí až ho na to upomenul pro
likarým zaštčknutím
"Nevím co jim nyní v tčch hla
vách vězí Takhle hycbom spolu
nilý brachu dlouho dobře nebyli
My musíme držeti s pány a do
'cud jsou nám ti k ruce dotud do
bře námi — Stavětí vedle Poha
vlasf a národ? Kde pak máte
vy mladí blázni ten ' národ?
Isou-li tím národem voláci ba
ráČníci chalupníci dej vám Pán
bůh dobrou noc!"
Mladý knéz si ani nevšiml že
iž jest nčkolik minut od Jiřic Sel
lál a dál ale ještč zdlouhavěji
N'a černý vůz pozapomněl otázka
proč mu pan farář dnes tu povíd
ku vyprávěl odletěja do lesů na
mysli mu tanul vysoký muž v pro-
té selské haleně se snědou tváří
vážným ale zároveň také dobrá-
ckým výrazem ve tvářích kterýž
Ki byl onehdy až k faře doprovo
dil Ten mu tenkrát také povi
la! ! "U ná m vám velebný pane
alíbí" Když se rozešli litoval
pan páter že s ho nezeptal na
jíněno Venkovský lid měl rád
Když si stěžovali uměl je potě
Siti když so jim pěsti svíraly a
rty jejich v rozhorlen! žalovaly na
spravedlnost nebe i země a když
oči jim šlehaly divokým záštím
mladý muž — tenkrát ještě nebyl
knězem — - otevíral knihu a z té
jim čítával kterak někdy brali v
Cechách domorodým pánům stat
ky kterak české zemany a české
rytíře CVch vyháněli kterak U
panství a ty letňanské tatky roi
dávali ťizincňm tomu kdo ubohý
siry" lij nejnemilosrdněji katano-
val nejvčtíí a iiejvýnosučjsí -
když přecházeli hranice rodné ze
mě jak klekali ruce spínali a se
modlívali i za své úhlavní nepřá
tely A sedláci potom svěsili
hlavy a mlčeli jen jednou řek
jeden z nich pozdvihnuv pří tom
pčsť jako by k výhrůžce: "A kdy
bych měl přijít proto do horou
čího pekla za své nepřátely se
modliti nebudu!
"Pánbůh rač pozdravit velel
ný pane" ozval se náhle vedle
něho mužný hlas
Mladý kněz jej poznal pozdvihl
hlavu a poděkoval
"Právě na vás myslím ani jsem
se vus tenkrut nezeptal jaK s
0iA0 í I # t
jménu jctp"
"Jmenují se Květ lamble má-
rne statek střecha vykukuje za
hrudami tuhle jsou má pole Ilez
ky to vzrůehá aby nám to jen
Pánbůh požehnali Jak se vám
tu velebný pnn mezi námi líbí?
Vy ráčíte býti bezpochyby z kra
je? Tam odtud je vidět daleko
Člověk přehlédne najednou kolik
mil Ale věřte mí já bych těm na
šim losům neon vykl Úlovek je
glySí ve dne v noci — a my si tu
0 t 0 t
a nimi rozumíme ínj Jiivi ii tise
říkáme bude dobrý čas a začnou-
li se v zímč vadili obyčejně taje
když se z nich kouří tuáíme déňť
a když je v nedělí odpoledne hez
ky a my si tamhle usedneme na
luka na tu stráň a když to v těch
lesích jen Šeptá -— — mnČ by se
po nich tuze zastesklo Pyl jsem
arcif na vojně a v bílém kabátě
zapomene prý člověk na všecko
ale já na domov nezapomněl když
mi kolem uSí svistěly kulky a
když se mi před očima svítily Šav-
le IJ nás nám říkají PodleSáci
naši se proto až perou ale na mou
věru: já se za to jméno nesty
díml" Sedlák Květ mluvil se zápalem
jehož by byl pod jeho kazajkou
nikdo nehledal
A mladému knězi se zdálo z je
odtud několik hodin k východu
žo je na stráni nad rodnou dědi
nou že tam sedí s otcem v kruhu
starých zkušených lidí e že po
slouchá starého Charvát
"Jsemř nrciť z kraje jak vy ří
káte ale vaSc lesy je vidětí od
nás velmi dobře a já je znám už
od maličkostí 1"
Pan páter se octl se sedlákem
Květem již u Jiřických zahrad V
tu stranu kde ležela Okronhlína
rozkládala se také zahrada Květo
va byly v ní ponejvíce hnise a
Štěpy ale staré na sta let Ani
Květuv dědek některých z nich
nesázel a co nynější sedlák pama
tuje jsou pořád stejné leda že
někdy vítr uschlou haluz odlomí
Zahradou kmitl se náhle mladík
utkvěl na sedláku plachým pohle
dem a smekl rychle čepici ale
okamžitě zmizel na druhé straně
Květ se tvářil jakoby ho nepozo
roval
"Jsme tak blizounko! — Učinil
byste mi velikou radost kdybyste
se ráčil k nám podívati a což te
prve panímámě! Jsme arcif jen
sprosťáci ale — dnes jste nám
mluvil z duSe My to víme že s
za nás stydět i nebudete"
"Na chvilku s k vám příteli
podívám"
Vešli do statku humny Hedlák
Květ měl všude výborný pořádek
na dvoře čisto každý kolík měl
své místo a zápraží bylo umeteno
jako v kostele dlažba
Velebný pán!" zvolala náhle i
Světluška Bedělaf u okna a če
tla zavrVvSi rychle knížku od
běhla plaŠH do komory
"Na nuuj tě kuši posvědčova
la panímáma a utírala si obličej
zástěrou
Pan páter vel do světnice ob
vy kle pozdravil panímáma mu pu
líbila ruku a st-dlák ho pontdil za
tůl zrovna pod Krista Pána by
lo to první místo O poutích
posvíceních sedávají tam nejvzác
nější hosté a o svatbČ ženich n ne
věstou Vňi chvilku přiSla tívětlo-
Ska měla na sobč tmavou hedváb
nou kazajku žlutou zástěrku také
z hedvábí a sukýnku Čisté rňžo
vou V bohatých hebkých via
sech na skráních leskl se jí hřa-
bínck jako V pohádce královně
koruna A byla opravdu ta sel
ská holka v těchhle fiatech podob
na dnes královně když se přestro
jí a vyjde si mezi lid aby poznar
la zdali je hodný aby na své uái
slyšela jeho přání Jeho stesky je
ho tužby toliko fa královna nes
vždycky hrdé hlavu vzhůru fa
před nikým se necervená a že jej
krok bývá vždy vážný a velebný
A Hvětluščín pohled byl lehký ja
ko let jiřičky plachý jako klus
laňky když hopkuje po zelené
louce k potoku
"Máme velebný pane jen tu
jedinou" pravil sedlák KvČt když
si sedla k oknu jež vedlo do dvora
a na němž dosud ležela knížka i
tmavým hrubým papírem BvČtlu
5ka neodvážila se jí vzítí nyní do
rukou a j'n chvilkami pozdvihly se
hluboké oči její a zaletěly pod
kříž kde seděl ten mladý kněz
jehož by byla dnes ráno do večf
ra vydržela poslouchat! a jehož
slova jí nechtěla z rnysh am nade
irabětem Požmberkom
Pan páter se zdržel u Květů
malou půl hodinky sedlák jej za
se vyprovodil a když odcházel
řiňla mu ta holka políbit ruku a
iet "ranním rae provázen" Ale
t j t m aa w š a A a
ronesla to tak tichounce hlasem
sotva slyíitelným a tváře s těma
ilubokýma očima ještě níže k ze-
mi sklopila Pan páter byl o slovo
těhle dceři rychtářové na rozpa-
ich stalo se mu to dnes poprvé
Když seděl za stolem naproti sta
rým zkamenělým obličejům je
jíchž rty otvíraly se jako by me
chanicky a jimiž vycházely otáz
ky učené jako když fičí ostrý
vítr nezarazil se a nepotřeboval
řemýšletí ani na okamžik odpo
jovědi se mu z úst jen proudily
Když vysoký vyzáblý professor
jehož přísná tvář podobala se sta
rému zažloutlému pergamenu so
canovým zvukem otázal se ho na
rozdíl milosti a chtěl nejpodrob
nějňí výroky z otců církevních
nepřivedl ho ani na okamžik z roz
váhy Které věděl pověděl a o
kterých nevěděl utvořil si je vý
bornou latinou sám Když se ho
talí v dějin církevních na všecky
koncily ekumenické nezmýlil se
ani o jediný rok Ale dnes se mu
slov nedostávalo
! Opatruj vás tu Pánbůh" řekl
až na zápraží
A když vyšli za humna ohlédl
se jako námatkou a sedlák Květ
vypravoval: "Kdyby nebylo téhle
lolky neměl bych na tom světě
žádné radosti Pude jí na jméno
'anny Marie osmnáct let A kdy-
jych umřel a to dítě mělo býti ne
šťastnou nemohl bych ani pokoj
ně ve hrobě spát"
"Hodným rodičům dává Pánbůh
lobré dítky a dobrým dítkám
Šťastné dni "
Sedlák provodil kněze až do ()
-rouhliny A když si iodali ru-
řekl upřímně: "Kdyby se vám
na faře někdy zastesklo neračte
na cestu do Jiřic zapomenout I"
A pana pátera napadlo že tu
yl dnes ponejprv a kdyby sem
rítekrát už nepřišel že na tenhle
statek a na cestu k němu nezano-
méně juktěživ A když so pak
octl f své kaplance zašel si k
oknu a zahleděl se na lesy do jv
jichž tmavých hlubin se slunce po
mmáhlu kklAnelo Hledá tvář s
mu zardéla ruměncem podzimních
rvankn jel plynuly nad lebkami
černých hvozdů jako by jim chtě-
y xaban iti v čelech mrzutost a j
u iv i' také ibtělv ndiii i (lil tu
kvetlou otřelou krásou podzimní
Ale černé lesy odmíhly hrdé ve
černí záře a červánky plynuly
dál rozlévaly se Siřeji a kaplanka
na faře Okronhelské jen hořela
oslňujícím jasem jejich
Mladý kněz s" mimoděk pokojí
kem ohlédl Pohorodíčka nad lůŽ
kem zavěšená se na něj usmívala
mosazný křížek na stolku její byl
jednou otce jeho tiskl ke mroucím
rtům leskl se jako by 'byl z ryzí
ho zlata a zasmušilá tvář starého
rvtíře s bílím nákrčníkem v čer
ném španělském plášti kterýž byl
na zdejší kaplance "železnou kra-
vou" se začínala jasnítl byl prý
to jeden z dřívějších majitelů zdej
iího nanství cizozemec aŽ odně
kud z Kastílíe — dálo se jako by
ta podzimní krása teprv až dnes
a k tomu ještě s posledními čer
vánky mladého kněze na faře O'
krouhelské vítala
VII
fíříeemí šla od statku ke statku
oalíčka — Palička bývala obyčej-
ně z dubového dřeva a válcovítěV
ho tvaru kolem byl ovinut papír
přitažený ku dřevu stužkou na
němž napsáno bylo vyhlášení rych
tářovo — Palička měla jití od sta
vení ku stavení rychle: ale často
se stávalo že na ní někde zapo
mněli a k rychtářovi že došla zpět
až druhý den — V Jiřících chodí
a dnes palička také pomalu ale
ne proto že by snad neumělí čísli
Dnes jí v každém statku četli tři
krát i čtyřikrát Každý kdo pí
srnu rozumě) vzal ji do ruky na
všecky strany obrátil a potom jí
eprve dali dál
Nad fíříeemí táhly těžké pod
zimní mraky u fičelo z nich jako
y už přicházel sníh Pylo arci
o svatém Martině a ten nříííždl-
vá na bílé brňně velmi rád Knop-
kář Hkňra stál ve své chatě u
okna měl na sobí bílý vojenský
lášf chystal se do Okrouhlíny na
wžehnéní a prozpěvoval si staro
dávnou píseň jak jeden mládenec
i vybíral nevěstu za nevěstou jak
ezdil až do kraje a tam 'jednou
totkal pannu která se mu zalíbila
na první pohled zastavil se a řekl
Že si hledá nevěstu a ptal se no-
chtěloli by s ním že má statek
jako zemanský dvůr a panna při
kývla Stiskli si ruce ale nevěsta
rněla prsty studené jako led A
když se jí podíval blíže do tváří
měla je bílé jako zeď a když se
íio pan farář ptal chcc-lí a ní biti
živ až do smrtí neodpověděl za
vrávoral a v tu chvílí bylo po něm
nevěstě svatební šat svezl se s těla
a před oltářem stála smrt — kost-
ívec Skůra dozpčvoval poslední
sloku: "A tak si z toho vy rnlá-
denci vejběračnf příklad dobrý
vezměte I Ale nedozníval ně
kdo zaklepal prudce na dvířka
přinášeli mu také paličku Dvlo
už nějak celá pošmourána papír
koU-m potrhán a stužka polo roz
vázána Skůra jí také několikrát
obrátil ale mohli mu dáti tolik
lukátň kolik snopků ve svém ži
votě nadělal a byli by se přece od
něho nedověděli eo tam napsáno
U) pak nám tu chtějí Marti
ne? í)nk Se lid ně ii k knlí ní A
budeš tak starý jako já tak se ti
y litery taky v hlavě popletou"
Klučík kterýž mu naličk ti nri
nesl vzal ji do ruky a četl dosti
lyurié: "ědomot se dává všem
sousedům i zdejíím usedlíkům bv
dnes odpoledne po požehnáni do
jednoho dostavili se na rychtu"
(iVikrkiSivini)
lištou známkou zlého nastuzeni
jest kaíel Jítoti známkou jeho
vyiecenj pomoci Pr August Koe
nijís Hamburger HrtutOim $kt
h kašel a nastuzeni zmizl
"N ihmIaucs" (TM~7ÍSU
13 (Mti
If
