11
JAN XLEOANDA:
Páter Vojtěch
VESNICKÝ
"Kdr&v velebníčku a už mlád
kujul" "A jak o daří mým utroinkumf
A což březinám! Nezanedbal ji
mi
"1íZÍi S „ZI llí1
0 "
"Dobře dobřit! Ji hodný hoch
M v díle zapooutlin celá tři
Jeta vytrval Za to 00 kdy bu
dí-S od knize potichu vut vždy
cky ti zdiinna powloužím jen tl po
ulťdními vfemi človřka mi ne
(hoď! — Dojdemn domu pííňky
liho-li ti nifo" ohrátil Ke kiič
k ataremu "NVjwm unaven a
ró4 pří ehflzi trochu rozhlednu
o naší milé dftline Vidřl Jmcm
velký kriauý kua božího avítn
í tam dol kde říkají malíři ž©
je obloha kruHiičjňf a modřejSÍ než
u ná alo nikde jnom necítil tak
hlubokou radost z přírody jako
teď ph pohledu na ty krásné la
hy a zelené utránž nafií milé domo
viny"
"Dobře tak dobře VojtíSc
Kozumím til Po tom nrdco álá
kde kolébka stála Vňak ty zelené
straně co dnes vidíš k to kus
tvé vlastní práce Ta nám tebe
stále na mysl přivozovala Nikdo
to na vsi nezapomněl I"
"Pantáto? Pojedu napřed?
optal se mládek jenž zase jí se
del na voze
"Pojeď!" kynul mlynář
"A "namluvím jim u jste šli
jinou stranou I To bude poplach"
zasmál se mládek n práskl do ko
ní
"Opovaž sel MáS ještě ti Petra
vrub" volal za ním mlynář pak
obrátí v se k synovi vysvětloval
"Nedali si bránit! Na křížkách
té čeká všecko sousedstvo"
"Kdo to prozradil že přijedu?
s úsměvem a ne nemile překvapen
ptal se pater
"Abych řekl pravdu ani nevím
kdo dhv Vsak jsme tím jen u
dělali radost dobrým lidem Ja
ko na svého se na té všichni tě
Ml"
"Vždyť i já se těším na ten náš
dobrý přece jen nezkažený lid!"
řekl Vojtěch vřele " Věřte mi
viděl jsem ve světě tolik mravní
bídy a spustlosti že jsem často na
domov vzpomínal a v myšlenkách
porovnával Okřeji tu zase mezi
vámi Jsem sice zdráv ale přece
mi tam venku ve světě něco schá
zelo po čem touha mne domů pu
dila"
"A zůstaneš tady dlouho ?" ru
dostně se ptal mlynář
"Až do začátku školního roku
V 1 A 1 í I V 1
rvapiauovHt uemuiu minu kiikv
chetou — to mi můj příznivec vy
mohl A myslím že to bude pro
mne lépe!
"Tak tuk" přichvaiuval inlv
nář "S malými stromky má za
hradník vždy spíš ví radostí A
profesorem tedy budťš!"
"Hildu — A eož otěe" počal
náhle o jiném "O Karlovi no
f7ržilnó Trávy?"
1 1 '""Ani iileehu" řac
"Zeině se tind n
hinuiil se sta
"Země se tind ním slehla O
( plakali jnme ho a poručili i llohu
( i 1 Snad j tak lépe Dobrého by-
V ťhom so byli sotva doékali
( v Trudnou touto vipomlnkou obu
1 se roťtchkniu a krami chvilku
inleiee
lll V3b
% ( roviny
inliMoe imhIIo tu be AI kdyJ ná
boěili t hlubokého uvoťu do
kd s' fikalo "im VHL
i I kaen tmtaio je raioin vuiam
f 1 I ft 1 I I t I
( Slbal mUdrk Vvdéil iei aousrdy
} i ktlvi se chutné ehtéll vracet
vi povédvl jiiu pravdu a
£prAkuuv do koni ujel ku cesty
r U4ie
Ny uí utAli tu uhm1í prku? a J
EOMAN-
I řáděni po obou stranách vozové
cesty jak jo byl sestavil stárek
jenz si dnes osoboval zvláštní prá
vo Na stráni nad nimi kupila so
vesnická mládež a mezi ní Tonda
s červenou zástěrou uvázanou na
hojí Hoši provolávali slávu do
ochraptění Tonda toěíl svým pra
porcem jako větrným kolem ale
— Mařánkova "atalerie" se nco
zývalu VŠak na ní teď kronik
dětí také nikdo jiný nepomyslil
Jakmile se oba Dvorečtí na vozové
cestě ukázali ta tam byía všecka
kažen zapomenuty všecky uvítací
řeěi a všichni s radostným jáso
tem hnali se vstříc vzácnému
l)04(Í
Páter Vojtěch rázem byl obklo
pen sousedy mladí stuří hrnuli
se Ic němu a kdo ho nemohl obe
1 t 114
jjiioiii neo ponoii nieuei iispon
ruky jeho dotknouti se svýírn rty
Však tě to byla ruka svěcená a pá
ter ojteeh — zdálo se jim že
skuleěně má trochu svaté záře ko
lem hlavy
iuiauy Kiiez rozradostnen u-
přímnými těmi projevy lásky ob
jímal tiskl a líbal kde koho mohl
uchvátit ale ruce zle bránil
"A teď lidicky polevte ať nám
velebníčka neumačkáte" rozhod
ně se chopil slova stárek Petr
"Vítáme vás velebný pane na
domovské pudě Měl to říci tu
hle představený jako hlava obce
ale když ten pro radost ztratil
iva i jM Jjiin ii: i7i h duh i
"Děkuji vám Petře děkuji ! A
vam všem přátelé! Pozdrav vám
přináším ze svatých míst a požc
hnání"
"Požehnání — ze Hvaté země"
jásali venkované a nahoře na strá
ni Tonda nahlížeje že teď je za
se vhodná chvíle div si ruce "sig
nálem" nevyvrátil leč marně
"Sedněme velebníčku však
jste asi unaven" pobízel stárek
když došli k vozu kdo mládek dr
žel bujné koně
Páter Vojtěch nyní rád vyzvání
tomu vyhověl aby zkrátil vítání
a učinil přítrž otázkám jež so
všech stran na něho se hrnuly
Mlynář posadil se vedle něho a
mládek již chtěl vyskočit na kí
zlík Leč v tom pocítil za ušima
pádnou ruku stárkovu až kus od
vozu odletěl Htárek potom ví
tězoslavně zasedl na kozlíku cho
pil se opratí a biče — a už jel
Mládek aby svou hanbu trochu
zakryl skočil do zadu za vůz ja
ko lokaj a rozhodiv ruce provo
lával slávu
Vesničané nakupili se kolem vo
zu Kde kuo nioni zachytil so a
tak pomalu za radostného jásotu
valili se ku vsi
Zatím mládež s větrem o závod
s lundou v eele línala se po
stráních náhodu do kopo' kdw
stál či vlastně ležel Mařánek se
SVOU uelONtrelltou
"Vždyť já to věděl že spi "
hulacil Tonda už z dálkv "Mn-
řánku Mnránku střílejte přece I
y jste kanonýr vy! Vidíte nic
beze mne neuvedete!"
"Pro pána krále" probíral se
htarý voják e paui "Proč jsi
nedal signál í"
"Pince jsem hi vyvrátil —
Pusťte já tn Zifvá — — "
Mnlei — -~"
"A spal jte!"
"Cože j? Starv kanonýr a
pát kdU iit o jí ii baterie? Máni
lne H mhu neviděl Jmih A
křuM jVm Ueilie — kdepak já
— tarý kanonýr" Žvatlal mamě
miíi nespáleným doutnákam
roílitit ptat h lni páliiěi'e
' ' Vždyť vám to nehoří l Pusťte
ja to sám —
"Jedeš nekáranČe! Hned ti
dám dva pohlavky" A než do
řekl měl Tonda tří v týlo a na ty
dva slíbené nečekal Ale také Ma
řánek ztratil rovnováhu natáhl
so a kutálel so h vršku A než se
nahoru zase vydrápal Toník za-
paliv doutnák — - sirky mčl vždy
cky v kapse — přiložil a tichou
krajinou liaukla rána po ránč až
se chalupy v základech otřásaly
Zdola z vesničky zazněl radostr
ný jásot Průvod stanul právě
před mlýnem
s
Mlynářka již asi po třetí každý
prášek kdo jaký byl í nebyl hla
vou dolů obrátila když "nu cestě
ko mlýnu vedoucí ozvalo se drn
čení vozu a hluk lidu HoučasnČ
zaduněly na kopci nad mlýnem
rány hmoždíře Patrno" tedy pří-
i
Panímáma odhodila chval uč la-
viěník do kouta kde ho nebylo
vidět přitáhla si šátek do čela a
spěchala před stavení aby svého
nevlastního syna při prvním jeho
vstoupení pod otcovskou střechu
již na práhu uvítala Hrdco jí
hlasitě bušilo divné myšlenky za
rojily se hlavou když so rozpo
menula že ten jehož dnes vítá
jako syna druhdy před lety býV
val její soudruhem její obráncem
před ostatními dětmi ba že v dět
ské mysli své přečiisto jím se o-
bírala a zcela jinak jinak na ně
ho myslívala než nyní
Leč nebylo času k dlouhým
váhám Na poslední zatáčce ce
sty k mlýnu objevil se vůz ob
klopený davem rozjařeného lidu
Stárek Petr spatřiv panímámu
ve vratech práskl do koní aby
přece dojel před mlýn jak se shir
ší a patří a koně dali so do try
sku zanechavše celou dvoreckou
obec daleko za sebou Když do-
k mlýnu páter - Vojtěch
pochopiv ovšem kdo to asi ve
vratech stojí smekl klobouk a
sotva že stárek koně zarazil se
skočil z vozu
Mlynářka jež v tom okamžiku
nemyslila již na nic jiného než že
to syn jejího muže a sluha Páně
pokročila mu radostné vstříc Ta
ké mladý muž zcela nenucené s
onou knezim naučenou blaho
sklonnou laskavostí vztahoval k
ní obé ruce na pozdravení leč
když zraky jejich poprvé se setka
ly pocítil náhle jak mu celým
tělem projelo horko a hned zas
lehké zamrazení
"Vítáme vás velebníčku ze
Svaté země" pozdravila ho mly
nářka srdečné tisknouc jeho pra
vici občma rukama "Těšili jsme
se na vas všichni rnnaslte ra
dost a požehnání do našeho do
mu" "Požehnání boží spočívá již na
omto domě" odvětil Vojtěch vře
e u chopil se nyní i on oběma ru
kama rukou své nevlastní matky
tak okamžik mlčky proti
sobě oba trochu v rozpacích Mly
nářka vidouc před sebou kněze
cítila jaksi povinnost políbiti jeho
ruku Uylo tak přece zvykem
Vždyť ve Nvém kraji kde většina
selských synků jdoucích na st li
lie obracela se ku kněžství ví-
lala nejednou že otec i matka
synu knězi políbila ruce Leč ona
toho dnes nedovedla A také Voj
těchovi se zdálo Že by se Muselo
aby své matce ženě svého otce
zdál obvyklým zpiWhcm poetu
však ani on mni o vedl s uaehýlUi
její ruee
Trvalo vžak jen okamžik nei
iřemohl vé ropnky i divné ja
kČ pohnuti svého srdee
Poíiial jsem na otel Je spo-
kojeiitiAt a těi btuj pMÍ jeho
kroem frkl klidným mK srď
jímajícím hlaneni "Děkuji
ám matko vn ra otce j kUUi
ho v mUdiut obraolto!"
Mlynářka do temna so zardČla
při těchto slovech a sklopila roz
pačítČ očí
"Dělám jen co mou povinno
stí velebníčku" odvětila mocné
dojata "Pantáta ujal se maic
chudého a opuštěného děvčete a
udělal mno zdo paní A tolik mí
prokázal poctivosti a lásky Že za
celý život mu to oplatit nedove
du" "Nu mlč Frantíno mlčí" o
zval so nyní mlynář radostné při
stoupiv k oběma "Dosud ná
ani nenapadlo účty klástí a počí
tat kdo víc a kdo míň dluhuje
A dú pán Duh že tak i zůstane
a nikdo druhému nebude mět co
vyčítat"
Zatím došlí i sousedé Mladší
skupili se v půl kruhu starší při
stupovali blíže aby ještě jednou
potiskli si ruce s oběma Dvore
ckými a s hospodyní
"Nu půjdeme domů aby si
Vojtíšek po cestě odpočinul" Wr
bíd! mlynář "A vy sousedé za
jdete k nám! Popijte n námi
sklenku vína!"
"I toť by bylo toť by bylo!"
ozval se představený mající tisíc
(diutí přijati pozvaní
"Velká čest pro nás mlynáři"
ozval se druhý soused "Ale dnes
první den budete rádi když po
budete samí mezí sebou Hodinu
je rodina!"
"Tak tedy zítra" ochotné na
to přistoupil mlynář
"No kdybyste na chvilku za
skočili do hospody rádi by
chom velebníčka mezi nebo: poví
tali!" "Přijdeme přijdeme" sliboval
ochotně páter Vojtěch "Však
se budeme teď častěji vídat a o
svých cestách ledacos vám vypo
vím!"
(Pokrajování)
Dvoupáliovó y jj
Tyto bránj Jhou nejlc[ifil v trhu nový druh Jeho imtcntovaného oce
lového rámu rnfiže lo kdv třela zatítitl Ony koloufov otáčí e v
ilných lůžkách jož jsou uuporádány tuk lo so fcjiy mohou snadno ole
jovatí to dliora Ixtilitka Jmou cLrAučuu plcd hlínou a rychlým opotře
bováním Nárazníky mezi občnm kuplnainl kotoucQ zabraňuji páienl
na atrany čímž o ulchíujo chod t'ťht bran Každá dkupirm kótou
řtt má avojl nnkUttílel pAkn tnkír na mftŽO d!tí putluby nakloniti jodna
trana vleo než druhá col má volkou dňli žitfmt pil řoánI pudy na
atránlcb Páky o£krabova£0 přilřhujli-lch na kotoufo od atřtulu až po
okraj fldl le nohama
Hrány "Piluen" prodáváme v ernó od ♦1000 dít $2:150 a pouiláme
jo přímo i továrny
Koupit 11 hoipodiřuká itroje u na uňetfíto od 80tl do 40M procent
protoie Vám ulettlma co na váa vyděl eifeut a to co firmy itroje pro
dávajíc! platí ta nájem te akladliť 1'IťiTK SI FIlO TODROBNOSTI
A FBO NAí VELKÝ KATOLOO j j vám poilcmo ZDARMA Uílftte
tak jito thifit
U ď MAIL ORDER HOUSE
Marshall Boul and fílst St Chicago 111
NBiůroflflSíšl Cernico n zdra?6 knliit t Texas!
LACINO 1'HODAVA NA ti M5T brLATKY
ROSENBERG IMMIGI1ATIQU C0„
HOSKMIKIKÍ
fv Ar 'iw
I ( 'MEDOVÉ 1 I
V ytáj" yyj tjostlncích I
X X Atyifll MIA J Ě
% "V r-tma lnut w cl- tn
Z dobrého
semene
dobřil
9m
Client 1J ' tornou m:i
iwMiifa vnnf minii
jnjini hojiniu árotlu
't čuměna iiut
VďUf ohrirkovf tit
Ví t Mulou Uiu iť
bníny lnou tmum
irirfjl Jotolfi vojt
Uy hrtnulHjtf oblil
fc iitU krtu til ft-vu
korun vlUnv rsliiil
fiy íUy UMii
í ynnfrUft utroitmy
ft-Hki Umy uM o
ú plu A taurifm
i'OU rtftpitftt n po
luril !tnkf PoJftf
tni Ví fnnkf Mnnlk
oxriárnku " tnll
"HiUroUu ZApJWlu"
De CI3RCI BROTHERS
81 Deartorn Ave CHICAGO ILL
VAC' ŠOHKA
vlastní nejlépe
zásobený útulný
hostinec
na gev-vých rohu 11
a Ilarney ul v Omazc
Na ruco stále Čeratvý Schlítz&v
mok znamenité likéry v§ebo dru
iiu a ncjlepSÍ doutníky
Teplý zákusek v kaMou chvíli
Tel Doujflas 4259 30tř
=3
3
Kotoučové brány
PILSEN
ar
1 v ?-? ' I
TKXAH
rr7t- — '
HA