to
p VÁCSLAV BENEá TÉEBÍZ8KÝ! 4
I BLUDNÉ DUŠE
Á UISTOEICKÝ ROMÁN
Sedlák prohlídl mí knírku lakí
tok bedlivé jako dnes obracejí v
rukou í!-HÍt kyf nejsoudí padělány
potom ji W do poličky v al
maře jako dne ukládají spořitel
ní knírky
'JeStí jich tu mám nakolik dvě
mí do Hrbíc budou jedna do
I ídína jedna do Milého" zahovo
říl muž stahuje opět váíek opa
trní řemínky
"Jak viru kdyby tebe nebylo
li ii t by k nám do naSích lesů kniha
nezabloudila" řekl s důrazem
sedlák
"liž bez toho po mní pasou
větří podloudnictví" Htarý muí
chtěl se usmáli ale Slo mu to je
Stě hůře než před chvílí — "Jen
lak ničeho proti mní nechtějí
bojí mne"
Nyní se pozdní host usmál ale
tak jako kdi suchými opadlými
ví tvarní stromů za chřestí prudký
vítr
Dívka u krbu se zachvěla a tak
mimoděk ohledl ke stolu kde
sedil noelehář jehož se hojí úřa
doví Tenkrát taková myšlenka že by
e úřadové mohli báti nikoho ani
iiř napadla tenkrát m nebál ani
muSketýr ani dráb nikoho
Tohoto muže znala mnoho let
akoro tak dlouho eo je na uvití a
eo mk v hlavě paměť ale takhle
ho jeStí nevídila Bílé husttf řa
doví vystoupilo mu výše do čela
oíi jeho se roz&ířily a svítilo v
nich jako na nebí za bouřky j vrá
sky ve tvářích se rozevíraly Siřeji
a svaly kolem rtů se utvářily Že
sHlák Kvit svým vlastním zra
kům nevířil
"Já řku ty starý brachu oni
muc budou chytat — uvidíš Pž
dnen vyslali za mnou Spchýře Plí
žílí w po mí utopí jako psi když
čenichají vysokou Blyáíá ty se
dláče? A proto jsem m tak do no
cí opozdil Ale nechť si ne mnou
jen začnou!
Htury vynoký jnuž % nesmírné
vyzáblou tváří vatal nuehou kont-
natoii ruku položil hi na pra a za
volal íteuářce kniha z ruky
vypadla ! "A uvidí Iq ac jich He
řunda báti nehiidel"
"Už je čau holka! Podívej ae
táhne k jedenáctí' zahovoříl se
dlák přeruSiv na chvilku ticho
které bylo na okamžik zavládlo
jizbou Helkn o kamen podřimo
vala "Pro pána jedenáct! Ha že
hm KvétluSko už toho nech!"
pravila protírajíc ni očí a dceru
ská potdeehla ftla uložit knihy do
almary ale loučila nc a nimi dne
nerada Byla by nad nimi vydr
žela na kloní na celou noe Noc
ležník zfitl ne M-dlákem jeňtí
hodnou ehvíli ve njvřtnící Dřeví
ní hodiny na utíué u dveří odhr
kovaly chraptivým hlaHem dvaná
ctou a ve fctatlíii u Kvitů jentí
prokinitwlo svitlo do éerné tmy
která e rozložila nad dídinou
Vílry umí řttiiiou doíkovou stře
chou Ictíly tiíc Icnv už dávno
dřímaly a jen tak nikdy kdy
try zahvízdaly hkotařívou pro
budily na chvilku a zahuíely
ale za iiíkolík okamžiků povídá
ly m hj)diií aví ntar)dáviií viíui
víkňv ítftjní noviny
Ponorný Adaiueij odtroubil již
jluu a 11 Krřtft jeStí uvítilí
"8n4I nrktftňou — nedj Pán
bůh by takliK- KvítluSkRt Ar-
ciť — dobří lidí munejí tich kfiJb
ia j a j:
kův ob)řjní ngvíee uímí
Adamec e mnih vyleštěuou
plechovou troubu zavinil na rame
no upřel o hůl která e liochl'
pnduliiiU btlapartiié obeícl tři
I r A r knleoi do kulu tr% a ra?d il
do své chaloupky Stála na rohu
ve Vhí Ale v jizbě sí nesedl po
stavil se k oknu a zahledí! c ku
Kvítovíe statku kde doaavade
skulinou v okenicí kmitalo se svČ
th) jako by tam odnikud byla za
letěla bludiíka
"Já říkával la holka že nevyro
ste a vyroste Jí že jí mí to růží tm
tvářích pokvetou slzičky Opatruj
van ruka boží vy lide dobří! '
Adamec sedl si potom na židlí
eí ale tvář maje pořád upřenou
do vaí v In stranu kde ležel fia
tek Kvítovíe
Nestonali tam — Světluška by
l zdráva jako rybka liž dávno
ve své komůrce dřímala a zdálo
se jí že čte ze staré knížky povísť
jak v jedná zemí míl král jedinou
dceru tak hezounkou že sí k vůlí
ní zajíždílí princovi ze vSceh kon
ců svita na jejich dvůr Ale na
jednou když rozkvetla nejplnřjí
začala vadnouti iiMyehati Jtíkan
fn jí níkdo na xmrt uhranul od
takovího uhranutí potom nebývá
pomoci Nad vodou mohou ne ří
kali nejdi votvorníjíí lova katí
oko může býtí nejuniílejí zauzb
no ubožák muí umřití Král hle
dal pomocí po celím xvítí a dce
ra den ode dne xe ztrácela n tváří
jí opadával lupínek za lupínkem
až příác) jednou Stihlý mladý ne
známý muž n příbledlou tváří a v
íerním áatí líylo tenkrát líto a
v zahradách dokvífalypOHlední rfi-
ze mihiy mifluy mu a priiied-
lou tváří a v íerním áatí íel ku
králi že dceru jeho uzdraví KráJ
mu jí xlíbil a n ní ne půl ale celí
království ('ízínec Rel do zahra
dy kde míJáíek králův nedával
uejradíjí na vyžehlí tráví bělely
e vybledlé lupínky uvadlých
opadalých růží Mladý muž ubí
ral jeden za druhým a potom je
pouStíl do vítru ke étyřem úhlům
víta Lupínky ae rozJítaly a eí-
t á í m 0
zinee voiiu za nimi: ' Dvaolě U-
t iťi' iií: iííi t
ží rozkvítej rozkvítej!" A dív-
ný muž chodil do zahrady králov
ků po tří dní vždy před xlunc
východem a po západí A pořád
kde jaká růže kde jaký lupínek
po zemí rozhazoval je ke čtyřem
stranám uvita a pří tom hi zpíval
že celý zámek poalouchal a ani
nedýchal "Uvadlí Jití odlítej
odlítej — na lících avíží rozkví
tej rozkvítej!" I uplynuly tří
dni v zahradí královská nebyl na
zemi ani jediný upadlý lupínek
ale za to plno Jístcíkú zrumínč
nýeh nejjemnííí červení na lí
cích dcery královakí
A Adamec mc domníval že Hvč
tluíka stňní ve hlaví vízela lnu
ae předtucha že nevyroste že
jí míxto růží na lících jokvetou
díiky Divní tuňení ty atará
hlavo! Hodiny zahrkly" dví A
damee hc zdvihl vzal troubu do
levice hůl do pravice a Sel pono
covat Ale troubil nijak tííe ja
ko by mu nestaioval dech Když
viak jindy Adamec ponocoval
třásla prý ae okna a lidí leckdy
v polodřímotách myaliií troubí
k [Kisledriíiiiii Houdu audílí
Před Kvítovíe atatkem kc Zanta
vil ale otvor hláaiiíee k# rtům
nepříložii A tady tak činíval
vždycky Pna nadmul po každé
jak mohl nejvíce a zafoukl do
trouby jak je mohl nejprudčeji
Hychtář Kvit to míval rád a A-
dauiee ni na j přízni zakládal
protož míli oba tak Mejuí ivrd'
i ti
nepovolné hlavy
Skulinami okenice métlo ji4
ukmitfllo Pouocný iel kolem
ikoro pí ípiikách aby tňni lí
kdo a jestli ní řdííiuli jieh im
budd
11
Vea Jíříce ležela v tichounké
rozkoání úžlabíní Koleni dedí
ny rozkládala ae pole za nimiž
Širokým podlouhlým kruhem vy
atupovaly tmaví lény jako chmur
ná hradba Nivy prorývaly tu a
tam louky a lučinami probíhal po
tok který by Maííl na dví aložo
ní Po březích mládly oJíiny
stárly mdle zelení vrby
u
V lítí tu bývalo jflko v ráji a
v máji jako v nebí
V vrboví už od mnoha a inno
ha let ukrývalo e pít hnízd ví
díl o nich každý ale zůMaly ne
tknuty Ani Jedličkův Pra n ta —
a ten iJece nenechal na pokojí ani
jedíního hnízda — neodvážil m nu
ní Máhnouti Pachoval a vždycky
pozdálí a oamilíl ae pouze dívati
na wdomoura vapena v tecn
hnízdech bylo dcct alavííků pít
aamíe a pít aameíkfi
Po a vátím Jiří oživly atarí vr
bíny zachvívaly ae Stihlí oláíny a
voda v potoku proudila tichounce
protože rozepíji ac slavíci A míli
jste je alySetí jak tak slunce za
padalo a z lesů vystupovalo Sero
a nad lučinami vycházel mísíc
Hpustílí jeden za druhým Ve vsí
basa na záiraží umlkla starým
dýmky vyhasínaly mládež pou
Stéla se blíže ale jen po prskeh
aby to tím zpí váčkům nekazila
a leckteří dívce zachtělo se do ta
kovíhle písní do takovíhle noty
Ale zamlčela se a poslouchala by
střeji aby si tu divnou melodii
zapamatovala
Hlavicí zpívali nikdy smutní
jako by to byla pisců pohřebili
Lidem ve vsi bylo do pláče mla-
lým dívkám se očí kalily a stan
vrtívalí hlavami A když také
tak jednou zpívali do pláče Jedli
čkův Franta odvážil se až k sa
mým hnízdům vlyczl na vrbu
jestřábí očí jeho uvídíly samičku
křídloma roztaženýma a s hla-
vínkou dolů obrácenou — a bylo
mu jí líto Jedlička přece nikdy
ničeho nelitoval Potom slezl
tajeným dechem přiblížil se ke
hnízdu a vzal samičku do rukou
Kolem Slí ze statku na Inka Fran
ta se puMíl za nimi míl v očích
dzy v obou rukou níco držel ja
ko poklad zastoupil hezounké
dívčínce cestu podíval se na ni
tíma zavlhlýma očima a řekl
'Umřela slavíčkovi samička po
diovcj jí Hvčtluškoí" A dívka
ji pochovala na břehu potoka ve
vrbí Ten večer slavíci zase zpí
vali sletílo se jích na oISí devít
a začali z devíti hrdílek najednou
A co zdejSÍ vesnice jmenuje se
Jířícemi nealyseli v ní dojísta ta
kovího zpívu Hlavicí zpívali na-
le hrobem družky samičky Bvčt-
uacc tenkrát jeáté Školačce bylo
ve mladí hlavínce trudno a v dč-
tinskím srdcí tak ňzko žc zaňla
do avčtníee aby neslySela ten div
ný pohřební zpčv slavičí
Trochu jsem odbočil ale tohle
atřilo ke zdejáí dčdinč jako
omsciic strčeny ne zuejsím siai-
kňm jako vrby u oláíny ku zdej-
íímu potoku a jako tmaví lesy ku
zdejšímu lidu
Ve vsi bylo deaet atatků jeden
vedle druhého tably se do pul
kruhu a druhým půlkruhem bč-
ey se chalupy a chaloupky
Ktatky vypadaly na vlas ttcjuč
jko by byly všechny rodní bratří
Každému líval se do oken strom
u hrušeň tam Štíp tu zae lípa
vysoká košatá a před jedním
byla jeatč zahrádka pod okny u
kteréž tmaví natřeaé plaňky tvo
řily ohradu Teuhlé statek patřil
sedláku Kvřtovi Byl inMÍ vSewi
oejrořsáhlejíl a míl nejvíce poli
nejvíce luk Kvit bl zároveň
rychtářem Zc zdejších bývalých
UífiUiků ibyl tu po Švédských voj-
uúeh rod jřho jediují Předkové
vitovi ukrývali ae v lích a
kdvJi přiiel pokoj vrátili st
do statku Dn ostatnbh pry mu i
sílí houíi í o hospodářství ostál
žádný poněvadž na každém sUt
ku byl tonkrát přivázán oíklívý
netvor kterémuž říkali robota
Jířiítí jřístčhovakí bylí samí
CeSí jinam honili od hranic Ním
cc (Odtud tak mnoho nřrncckých
jmen po českém venkovč)
V Jiřících o svité takořka ani
ncvčdčlí jen příáel-lí oh čas ni
kdo vojny vypravoval že za
zdejáíní Jesy je Sirý kraj n mosty
k ncpřchlídníití s lidmi k nespo
čítání a a panstvem k neuvčření
Když se vrátil sedlák Kvit
vojny trvalo mu to skorém rok
než se vypovídal tíloužil císaři
pánu celých čtrnácte let z& celý
ten cas vidíl zdejáí lesy jen jed
nou a to jeslí pozdálí když táhlí
lo Haška říšskou silnicí Na če
ských bojiátích za m-AnúhUi války
nebylo jednoho na kterém by byl
nestál proti Praní borcům
A potom jednou za rok vždy
cky v máji rozloučilo s? níkolík
lidí se zdejšími lesy na tří dni a
vydali se na pouf ku avatímu Ja
nu do Prahy A po poutí vypra
vovalí celých čtrnáct dní co v té
Prazo vSccko vídílí a co v ni vše
cko slyšeli
Tenkrát bylo v Praze mnoho vi-
dčtí a alySetí jeStí více Od sa
mého dívání ílovíku prý přechá
zely očí že trvalo celý týden než
se vyčistily a než poznaly 'tm
t mavou zejeů zdejfiích lesů v a ne
přivykly zdejáím doíkovým stře
chám A z toho co slyíclí neroz
umilí ani jedinému slovu proto
žc se všech stran jím do náí za
ítaly cizí zvuky jež podobaly se
omíchu nad tím prostým če
ským lidem kterýž za rok jednou
vždycky se přicházel dívat zdali
stojí jeStí Praha zdali v té Praze
nad Vltavou jeStč kamenný Kar-
ův most zdali na tom vrchu jeSti
Hvatovítský chrám a v tom chrá
nič zdali jeStí tí staří králové dří
mají a zdali v nčrn ježté stříbrný
rob svčtee Ne[omuckého A
když potom odcházeli přinesli do
zdejších lesů noviny
Ze
Praha
stojí do dneSka že přečká jestč
dčti jejích vnuků že nad Vlta
vou jeStí se pne kamenný Karlův
most že jeátč stojí Hvatovítský
chrám ale ž jest sešlý až bída
v tom chránič že staří králové do
dneáka dřímají ale na jejích hro
bech Že rozestřeli své síté pavouci
a že stříbrný hrob svatého Jana
Nepomuckého nerozlilí dosud na
tolary a dvacetníky
Nčkdy dvakrát čí třikrát 'ti rok
přicházel do dčdíny s novinami o
svité také Kefunda ale ten do
každého statku nefiel Nejraději
překročoval práh u Květů
Kde přísel k tak divnému jmé
nu nevčdčl žádný ale také c po
tom žádný neptal Znalí ho jíž
dobrých dvacet let a jinak ho ne
slyšel nikdo jmenovatí Když pří
sel Kefunda do Jíříc Slo to vsí
jako když tluče na buben
Kefunda umíval povídatí nejpo
divné jsi noviny Míl tak jakýai
ráz pahádkářňv ale pohádkářem
ne byl Kíkal tčm že nechce bráti
chleba oni že ho spise potřebují
Jen tak nikdy začal pohádku ale
ta byla vždycky jako drahý ká
men mezi křemenem jako zlato
ruda mezi Železnou jako Stčpná
slolítá růže mezí Šípkovými Po
hádkáři se ho báli a podtají na
ního nevrazili protože když pří
sli po ním do vsi lidé jo poslou
chají jen tak jedním uchem a nč
kdy při tich jejich pohádkách i
zdřímnuli a to byla ta nejvČtSI
hanba kdyi nikdo potulnému po
hádkáři u vypravování usnul—
Dues láno otevřely se ve vru
tech u Kvitů dvířka a na náves
vyš! jimi Jtefunda se M'dlákfm
si stUkli ruce podívali ua i
be UMiláli se ale trpc tt Kflll
du udchán l se slovy i "VSuk Jři
jdu tun U tentokráte dřív řa
tím tu buďte PAneinhihtmM
t JUfunda Sel návsí jako Hř Me
čím chodívá knfa Hvarcefiburk V
jíndí?' zas o té jeho chůzí říkali í(
"Jde jako kníže Kínský'a jinde V
zas! "Vykračuje sí jako Ubko'
" failii tíil rrn Vilu r I
- ' f — r- ~ " (
té chůzí své cosi neobyčejného í
Hel s hlavou vzpřímenou očima ¥
upřenýma v před Serková hale-' t
na sluSeJa mu jako knížeti kabá- '
tec se zlatými portami a nejdraí- ♦
řího sukna
"Dej Jíůh zdraví JfcfundoJ" '
"A vám sedláč Stčstíl"
laKiiie uz no ve zuejsi qcxiiiu
i i f r I :rt tr i' v r
oslovil třetí sedlák a Jkďunda po
každé odpověděl? "Až podruhé
sedláče" A neohlédl se ko
lem kterého statku Sel váudo vy
bíhali před vrata aneb aspoň k
oknům a dívali m za tím divným
člověkem jejž znalí mnozí už od
maličkostí jehož m báli a jwnuŽ (
by přecw bylí udělali kdyby byl
na nich žádal Bůh sám ví co )
"Vítám vás vítám k nám" o-
zval m jíž dnes sedmý hlas za ním í
ve zdejáí dědině
Kefunda sr ohlédl po prvé ?
zastavil nesmírně vyseli lá tvář j-
ho stáhla se k úsměvu pravico je
ho jihnula v mžiku tisklo m
lve starých kostnatých rukou?
Uefundova a ponoeního Adamce
"Tak brzy od nás? Kdy už já
vás nevídiJ napadlo mí ž snad
nejste ani živ
Adamej vymkla se pravice z
vící ruku Iiefundovu jehož vy
schlá tvář se opit stáhla k úsmě
vu a bílí hustí obočí po třikrát
sebou zatrhlo
"Adamče Adamče nevíte žc
mne červí nedostanou? ftkoda žV?
jste ponoenym a že máto tak
Spatnou parní ť Což jte zapo
mněl že budu víčnč věků v soužit
ídí a žc víčnč věků v nebudou
rnítí ode mne pokoje?"
Adame ivymkla s pravíce z
kostnatí studení ruky Hefundo-
vy
"Já že umřít? - Já vas tu vse-
cky přežíju já uvidím vnuky
váech zdejSíeh sedláků Nevíříte
Adamče?"
A Itefuuda jíž opil kráčel jako
kníže Hvarcenberk M Secím kdy
yi vyjde na luka Adamec se za
ním zadíval jako u vytržení a za-
lomnél se í zeptatí jaké novíny
jsou ve světí Tou chvílí tanuly
mu v hlavě všecky pověsti kteréž
ní lidé o Keřundoví povídali kde
ho znalí Adamec takových řečí
nikdy nedbal ale dnes rnu to řekl
ief unda sám
"Proto tam tedy dnes svítili—
41 u nich na noclehu" prohodil
za chvílí sám pro sebe a upřel očí
tu stranu kudy Kefunda ode-
Kráčel podél potoka kolem
uvadlého prohnčdlého oláoví a
wtorn zamířil úvozem k lesu
"íías ví co tí dva spolu mají"
řekl sedlák Ouřada ku své ženě
když uviděl Kcíutnlu vycházet! z
Kvítovíe statku "Já řku ženo
tenhle člověk se mí nelíbí pokud
ío znám nebude ani dobrý kře
sťan Kdy pak jsme ho kdo viděl
kostele? Ja řku Ženo kdo je
h ním za dobré je také takový"
Hcdlak Ouřada se podívat k bí-
émii statku se zahrádkou pod o-
sny ly ve zdejší dídmí konse-
cm As před dvaceti let v se od-
nik ud od Slaného sem přížmf
mnoho nedoslal Věna nemíl Žád
něho a kdysi večer prý za nim
přivedli jednu bezrohou krávu
to byl jeho podíl a podruhé při
vedli zase večer jaukovitého koně
Chase M1 U dat za něj sto Saj
nov a koupil ho pry xatím od
Tejueikého nokodnika liřknlil
řroíův Ale v Jiřideh sl hrál na
pánu na sousedy se díval a vy
fcoka a Špičkoval je kd inobl H
pány drlel a piotu se stát konSe-
UJ od několika let mil laskomi
ny taká po rychtářském právu
VuVrivAhl