ÍÍ'!Í#KÍ!4''JÍ'Ú'
- u
li
Í'VÍ
l 'l
i!
l
1
i
n 0
fy
i'
in-rrr — -t--r~~— 'i- - - - rn I
JAK KLEC AND A !
Páter
VESNICKÝ ROMÁN
I
Na kopečku' nad Dvoreckým
mlýnem stála celá obecní 1'utula
ríc" jak říkal starý Mařánek vy
sloužijý kanonýr a člen dvorecká-
" ho kůru Pyly tu tři hmoždíře
y- 1cvij€ v zemí zodčlaně tok že o
V' lni nWflly J'k tu byl starý
1 'i Mařánek jukožto velitel obecní dě
loHtřelby u ten ovScm netaUtejur 1((( 0 l'Vldfiro ~ o bych poví
tnvhHnlřrt tw knv tmivni t!dnlT — iíc nepovídaní" opravo-
oslavu dno byl ni již pořádně pří-
hnul tuk že mři co (Mlat aby za-
choval rovnováhu a uhájil před
bujarou vesnickou mládeží svou
reputací
Mařánek přes to že měl drobet
pod řepicí obsluhoval svá tří kusy
h takovou dovedností že na učni
mohli hoši očí nechat Nejprve je
pořádní do zemřj zatlouk u hlínou
kolem upřchal pak jo vyéítíl pak
h k ním po řadfi lehl nu zemi n
profoukl puivířky nhy mu nnaú
v rozhodne chvíli ncaelhalo a rána
nezamrzla To vte konol velí-
I AfLiAii tt z?
hlížel na vňocky strany m znale- í'oI"ím "'""'""b j"!"'? nepojme
ekou tváří mřříl zrakem vzdálo- t°?1 J"uc íí Ií'aleeký alo í h
not od vých hmoždířů k neibliŽ
Aímu oblářku jakoby uvažoval
zda ho xnad iieNtřelí a nevyvolá na
obce nějakou průtrž mračen Pak
nepochybné m inu neVo nelíbilo
hcJ po řadí od jednoho kusu k dru
hřmi) (u toho Mrkal jikoby ehííl
natočit více na levo onen zas na
právo Kuy ne nice ani nehnuly
což ní mohl předem pornýnlíl ale
přes to zdálo xe jakoby teprve led'
byl upokojenčjáím
yíokýval hlavou xcbevčdomč a
ij„ ií „
bylí hoSí příneHli velký plátčiý
pytlík Hochům m už dech zata-
jíl Včdčliť co ten pytlík obwahu-
je Prach atřelný prach kterýž
byl vrcholem jejích tužeb
Kj co by byl dal kterýkoliv z
ukh za řpetku toho praehu! Vul
lané uoi no Maranka naNvadelir"" '' i-iuvenu mery
při každá příležitosti Ten HViho-U}hm]l h™i 'flý boží avčtl"
val že přinese páček tabáku onen
védČI kam alepíce zanáSÍ ale Ma-
řinek se pohnout! nedal "Přines
hochu chceš li" říkával "Váak
rf' j rfijf " v vh rnni i li' i
včka ale prach nedostaneš I Vňak
se ho dost jestČ napolíkáň oŽ bii-
deS u císařských A ter bya si
leda' oči vyžehl nebo vesnici vypá-
lili"
Mařánek si sedl a rozvázal py-
tlík Viel do nrnehii tinnlinřnni
prstem a nčkolik zrnek jež s mu "t? A kdo jo Majlont a Verona!
na prst přilepila olízl Tvářil se A kdo Fenetyk a všecka ta ostat
při tom velíce labužnicky a zase d námořská města jež já jsem
spokojenfi přikyvoval
"Dobrý jo dobrý Panečku to
hudourany Az v IWrnicíeh bu-
lou se vscehny chalupy v ifnin
4 I
tecn otřásat i
A zase si trochu praehu slízl a
když hoňi tuze prosili usyjml kaž-
dmu z nieh Tíklik zrnek na
dlaň
"Jářku Mařáiikul" ozval ne
Tonda Havlíků pohlížej znale-
% oky na prach "Mte jisto že je
tohlo prach f"
"A co že by to bylo?" řekl ka-
nonýr uraenč
"Vo já jen tak neduli li vám
ih jednou místo prachu mAkl"
odvčtil Tonda alř ihned se co nej
rvehleji odklidil tm nčkolik kroků
aby ho nemřl Mařánek přllií po
xmv — Hyiav to nanUka na t ehutt pnpiunvnt proti vlite
baUký kousek který kdysi hoíi dělostřelby
eMii(Mt Maíáuovl vyvedli kdyi Poolotuhejte Mařánku kdy
íuH střílet na uvítanou panu bl- bvhte chtM já byeh vám jVM do
skupovl pn visitaoi kud thdy
ubolák mnoho pomřchu a tui
neraa u nt kanouiau vcponuoftl
"Kluci jtř kluci hlmpl"brou
kul Mtřáiifk shovívaviV "A bo
Vojtěch
deť byste nebylí I Hnopy selští!
Tulíková nebylí nikdy ani za hum
ny světu kw to nevidělo tak kde
by se měl brát rozum kde? To tu
lilo Dvorecký ten jediný trochu
něco — tento alo tou zase jako by
měl všechen rozum v pachtili"
"(!o lo povídáte" obrátil se naň
s otázkou Jeden hochů
Vl'' " MMk rozporné-
"v N(' hs UU"''t "0lí iwfat
V'!'Hi '"''"''lve j"ho výroky o Jda-
vt' "'"''"'iKedlýeh rodft místních
co "ř'0 JAtný vliv na jeho
kftM"M zásoby Jindy zejmě-
m v tmV'uih VW': mH hoJ"
V'!'"'1' Mr'ánelf yu nepatr-
mn™' iwU'ú m výni lohrdinííri
m™' H'fl'' '! HVfm pohrdáním
"w™™f poněvadž to bývalo
ff'p"!' W vypravoval o vi-
lf" u ud'M W VrUh
ift" f f }thhú líbit Mařánek
V ] kH HvH" lnlu
Vil U'h'U M ieneeálv n tiwrí nimi i
1 1 1 1 i 1 ftw vy ii jinjii vMiiiim pa
ny bvl jím opravdovou autoritou
Vždyť umři nřmoeky což kromí
mlvniiřova vna pátera Vojtřcba
a krotm' židovKkřho kupčíka Fí-
Mla nikdo v celo vmi neavedl Á
dovedl výpravo vu ( poutaví hrft-
zontranno až vbiNy na hlavř vlá
valy nejeďo tom velkřm "řclcu
ku" v ítalíí a o rebelii v Uhrách
odkudž h byl jříuel "metál" nu
který "táhl" uluňnýeh pár zla-
tých rořne ale i o válkách ture
ckýeh a napoIeoiiNkých Iři tom
l"lt umř' r'ÍHt 1 Pt íž tehdy
W° "a VHÍ vzácnou
v(}-
U P"vídal? Dčti jnte
nerozumná a poud jtft ani hon
m m '"'''''íl'- A vaňi tatíkovč
ulé nt' "" li dovedou vážit
A m nc flVKU' vodél" o-
Vttl m 'l'0uhí Havlíků jenž si
m vždycky nejvíc Iron
r P(""'vadž starý voják brousil
m m n
lu 'l vřřI' ž" )V Tofllft m(M
v toa všelijak překážet "Tady-
ll! mWúwUí velebníček ten
(r"J HxHil T'n '"rž vypni-
vovatl Až v Paleslýnč — pane-
čku to je co říci I"
"No a co tv viň kdo in Píi!íNf v
Mliledlf Mynlu' že to je nčkde!
tamhle za kopeemco?"
"Nemyslím alo vím že je to
daleko — daleko! Vňnk nám pan
I
uřitel vypravoval A i na mopč
ukazoval"
"Nu nuipčM pohrdaví obrno-
v4il ivhkv klmv vnlílf "Mi-mIíí
že ten en tu mapu dťbd tmu bylí
x4m jan učitel? A jako mciliu
jít do Počernic přes Dolany a do
Politu přes PočeniHv a obojí je
stejně daleko tak molm i do Ve-
rony přes Palestými A ve Vero
nř já }v H velebuiét k kdoví
ji-Ktli — — "
To ovsem bylo velieo přfNvMu-
jbd a poehybuoMi Tondovy byly
tím hmuiA na chvilku xanuzriiv
(Ktntn imčl nadčjuý synek dnes i
Ukojil dů k FiMovit Vřak ui
huátť betoho piáduou" řahaji
val diplomaticky jednáni -
skifrtt Sklili To ti ře
kio! Vidin ueikiuený ji f ni
počítat neumíš 2c starý voják nří
tčchhlo paruecíí a o tomhle dátum
nemůže mít z gracíálu ani (rroXl"
"A vždyť on vám lo Fisl napí
Ael"
"Nenapíše 1 UŽ prý toho jo
mnoho!"
"Tak víte co? Já to vezmu na
tatínka!" přitlumeným hlasem ře
kl Tonda aby ho neslyšel druzí
hofil jíž právo" se trochu oddálili
Mařúnkovi zajiskřily oči ale
hned m přemohl a vážné řekl?
"Ctí otce a matku voul A po
važ tčchmazanců kdyby pantáta
na to kápl! Hanba mluvit! YÁ-
Ira se podívá nu tabulku u židu
a řekneš Tohle já včera nepil"
A nie neřekne ubvstevčdčl
fteknu Fífiloví aby to napsal na
dřív jiko když nčkdyjdu paní
nuurie pro rosol ku A to on á
pantáta potom se nepamatuje!"
Mařanck byl na rozpacích Pří
ležitost byla přece jen tuze svňd
ná Ale odolal Jednak jako
starý voják ctil autoritu otce a
její hůl jednak že nedňvčřova
Fialoví Žid je vží Špatností scho
pen a dovedl by to i pantátovi
zradit žo nčkdo jiný pil na jeho
vrub
"Nic to chlapče" zahalil se v
dost chatrné mravní rozhořčení
"Poj č Doba! Tttkhlo svádčt k
hříchu staráho človčka!"
Alo Tonda zatvrzelý už hříšník
ani se moc nozastydčl že byl tak
odmítnut 'No víte co když ne
chcete tak" vymýšlet honem zas
neco jmeho "mel bych' tuhle Se
sták!"
"Ukaž? Opravdu! Poctí vČ nu
bylý?"
"No kradu?" zvolal teď Ton
da s opravdovým rozhořčením
'A ty bys chtčl Toníčku? Chtčl
bys?"
"Vždyť se vás ptám! Tak co
mám?"
"No — a?"
[ Toto "no — h" znamenalo ž
Mařánek jo dost chytrý by uho
dl že Toníkova ochota má nějaké
sobecká pozadí Chtčl tedy slySot
hned co za to
"Víle co? Necháte mne záso
bo jednu ránu vypálit" řekl To
ník tak sladince Žo by mu byl
snad nikdo neodolal Ale Mařá
nek až zavrávoral jak se prudce
ba skorém vydčsene vztýčil
"Chlapče co tč tohle napadlo?"
zvolal s výrazem hrůzy ve tváři
"Jak pak ty můžeš když nic ne
rozumíS ofiilerii? A jak bych si
mohl já vzít lu zodpovědnost nu
nebe?"
Jr' 'i ŠCKW W
3& (l £fi
ÍF PřK
a „
4L t!
r
1V f
Yh a a
íULM
"Tak co necheetř?" loudil To
nik
"-No elices-lí uctít staráho vo
jáka — — "
"Nčco za nčco víle?"
"VíiS chlapče až přijdeš ty z
vojny a az mne tu už nebude puk
si h pánem Pohem " střílej Ale
4 4 _
tou je to mnj onřad"
loto řekl Mařánek tak vážuč
a pří tom tklívč že Toník byl o-
pravdu jaksi pohnut u proniknut
posvátnou úctou před důležitým
tím úkonem Ale houževnatí pře
ce jcfitčj odvážil se k poslednímu
pokusu '
"Jen jedinou ránu! Třeba tu
poslední I"
Mařánek jakoby ho ncslyňel
uvažoval Ovsem o tom že by
mohl nčkdo za nčho ránu vypálil'
nebylo ani řeči
"Víí co" počal po chvilce "Já
ti dám MÍK'ial díenst!"
"Co je to síanal dynst?" ptal
se udíveu Toník
"To má skoro jako komando!
Jakoby ty poroučel a já střílel!
To už je nčco jínSího nčkdy ko
mandujo dost mladý ofícír který
by třeba kus ani nabít nedove
dl -"
"A jak se to dčláí" z vídá To-
nik jemuž se počala vře zamlou
vat
"Půjdeš ke křížku tamhle na
kopeček nad místo kde obce bu
de velebníčka vítat a jak před
stavený poprvé hubu otevře dáfi
mi znamení a já vypálím ránu!"
"A vy? Uvidíte mne odtud?"
"Já? Kanonýr? Mít tady kus
odle toho mouchu z nosu ti se-
střelím ! DáS znamení a budu stři-
et a každý řekne Ten Tonda s
Mařánkem dobře sí lo seítemova-
i"
"Dejte sem lahvičku! Už bě
žím — " rozhodl o rychle Toník
"Ale tčm zde neříkejte nic!" u-
kázal pohrdavě na ostatní drobo-
inu
"Ale kdož — —" ujÍHlil ho Ma
řánck a spokojeně sí mnul ruce
Po chvilce když Toník "so vrá-
il byli ostatní hoši již pryč
"Í'oslal jsem je tam aby křičc
h tebou "sláva a hoch" Ale
signál dáš ty sám"
"Zaskočil jsem domů a vzal na
o tuhlo hůl a Pčtčinu Červenou zá
stěru Dek iiju ta mi dá až to
mznál
"Nic nedá! Od toho jsem tu
já" ujišťoval vděčně Mařánek
zamilovaně dívaje se nu lahvičku
Ale dal ti jí hodně za šesták!"
iTL4- ri rv fi é~v r ? ~i Ck
nn anr&fci(P
TTX i„
rtuc ttru
3
dovolujeme ni UioornUl na ti ale PKAVA IRfK()I)INř VÍNA
jako! l na naSe vteíué HKUZNOVft UKANDY A SWVOVICl!
KOKniCI KKC lumíci víno jcnt vyrábřno jw írticouzkéni
ijifuobu (kvaen4 v lahvích) a vyrovná ae tím neJvyhU5fiřjím
Imrtovanym iampaflakm vínňm-MkaTi je vřele ot!Kruí!ujf
nemocném a alahin
Žádtjte roholia o KONIltaoVA VÍNA a nemi-II jich
Vál hoatinakjf na akladj objednejte jífUUi u ná
F KOHDEL & BROS Inc
6M-686 lip
p'y u li tr
ě
(I
Toník ani nemrkl aby nezradil
že šesták ušetřil al za to tatíkovi
na tabulce za dva přídčbd dluhu
"Tak už jdi! Jsi hodný hoch
abys včdčlí A takhle se to dčlá
abych vidčj já a aby vidřla i o
bee!" Osamotnčv se svou baterií Ma
řánek spokojené si přihnul a pak
prohlčdniiv ještě jednou- pánvi
čky i připravený doutnák natáhl
so pčknč na zem a— po chvilce
usnul
V těže chvílí co nahoře na ko
pečku dvorecká omladina h dělo
střelbou připravovala se k slav
nostnímu uvítání pátera Vojte-
ha byl j dole ve vsí čilý ruch
Kde kdo chystal se za ves na kří
žku kdož podle úmluvy měl býlí
příchozí slavnostně uvítán
Představený s radním vzali so
sáky jež kromě božích hodů brá
vali jen o řízení v mfatf ostatní
sousedi těž vystrojili se svátečně
a kdo kde mohl 'zašel sí kolem
mlýna jenž stál opodál za vsí
aby pozdravil pana otce Dvore
ekěho Ve mlýně bylo dnes ovšem nej
veseleji Mlýn sice neklapal ač
tu několik mléčů čekalo za to
však pana otce bylo všude plno
H tváří zářící radostí jak ho má
lokdy vídali šmejdil po celám
mlýně brzy tu brzy jinde nčco
rovnaje a přestavuje ač věru po
panímámě nebylo třeba nikdo ani
nejmenšího pořádku uvádět A
točil se kolem panímámy jež mČbi
v kněhyni plně ruce práce a jnko-
by chtěl dokazovat jak je dnes v
dobj-ě míře přes tu chvílí jí za
táhl za šatek v horku nu zad pře
hozený nebo rozvázal tkaničku u
zástěry — A hned zase byl ven
ku před mlýnem a radostně přijí
mal pozdravy blahopřání i drob
ně upřímně míněná lichoty souse
dů kolem se ubírajících
"To vřřím mlynáři to ty dnei
so na nás díváš s kopce" pozdra
voval kdosi zdaleka už podávaje
pravící
"Ale kdepak s kopce! Však tu
jsem sám pod kopečkem a vy vši
chni výš než já!" bránil se ml v-
nář h úsměvem
"No nechrne toho! Radost mít
můžete a my s vámi Toť není
maličkost náš ČJovČJc a do svatě
země A pan pater Vojtěch přece
krom toho posvícení je jakoby z
jednoho pytle s námi" lichotil se
druhý
Pokračovaní
sin v
J
I2U ul„ Cblciti
Mé