II
g VACLAV EKWKÍ TŘEBÍZKf
BLUDNÉ DUSE
5 IfZftTOftJCKf komAw
Aí tří hodiny od Hlaného vine
ne relým úyvUúm i7j)Vťin o
bloukovítý pruh černých Jenfi K
nám do kraj? dívají vécné vík 6 v
hlavami zaumuSÍJýmí jako by
um né boží nJunce huí nezanvítlo
lidy' v jaře kolkol vludc unmé
vavá zJrYi jnou érJa jejích tma
vá jako noe když v Jété kolkol
íiulc amé zlato jsou vrcholky
jejich jako pochmurný mrak kte
rýž v whk mm pohromil' když v
jemni Jitá po holých ntráuích 'po
HvU'fnVt uuirnhnch ne ani ne
dotkne n když v zimé vlude vle
čko bílo a když ne ta bélota lek
m juko msl-MÚny a liánové žaty
hledí ua ní U'y jelté zaoraéené
jí jakoby byly plny huévu a yk
Mí až ilo kořenfiv
A tíhnou m thdeko muníl ji
mi kolík hodin centy
A twú Umí Jeny dřímají v ú
dojínárb tiché dédínky jelté tak
fiA vlán jako bývaly za dnft kdy
národ ník krok m krokwi mmíl
projiti vlečky "ItacV centy kří
žové jnou namnoze dřevéoé ntřr
ťby dolkové a tm Uch dolkáeh
yt-Wnk m mechu jannéjlího ne'
ua Uofatwh ntarýeh drv v bií
zounkýrh Jmíeh
'ťftnto vennícím fikají Podlení
a venníéanfim Podplácí Tato
přezdívka l-Suísk níer zlou krev
nlf tnh& it ki&(l odpuHii protoh
j' píi Unn pochvílím Jwn Io
bfí jwn ti':khb'tú Uryf kUrH
k nkm přílHnjí % ťhiny o nthchy
jjU'U ani tK"nviuťt Vo ilMinMi
v VodUni yli j-ii hukot vkhrfiv
a phoM Mfťuj ví áíavftifch vSfa
tikch kašlou hkulínu aby nul j
(Uný dťch Uch jfdovatch vtirfi
mprotúkl do j"jU h chalouík
Vy mllt vy pronit h%kk dhn
kyt Kdo puk by k% mtntt rkň n
kdo pak by o tom lidu A valírní
krovy rkd mvypravovtfl a malý
ihal Vy 1'oďMcí ! Ntyf te m m ty
vé y jun phlnHfí k thn %íhV
kfitti uvýnt k Um núlýtn émloup
kktn yl-ttí jfkU: Jánkou a tnry
rk Hvé l:%kk postihy m mlwřj
t aby jj 1'Jílí vaSích vnakň
vnukoval lUvftA nu to hrdí fa
skut tuk fikají & jvn zfintuídc
"1'tnlMkUy" m vMy pVMi
dní
l
"V m-pfíjďtV prohodil za
jednoho podzimního vthth Jíří-
ký Hi-dlkk KvH HM 'ttmykkn
u fctolu f hinrk jhU% na jejíž
Kt rop porkhdí trkmy hhí v Uch
b't'h kdy odcházel z ('ech pt
klivlni Avjda
fíodíny j-ž xwňy u nmmých
dvcH v tfoavoířiodrííi pouzdru
ukazovaly dwkiou A v dftvřf
hodin byá za listopadových ve
farh p vnkovt jako na ulicích
v-lký'l tnfkt o druhé půlnocí
Vcmvky [odobajf hc zcvnřjíkcrn
vymřelým dědinám a 'ronkhU'
hflky v ní'h ofiiíř-nýrri hrobkám
sp kterých já nebožtíci hta let
dřímají Ka to ' víak život tím
rítmiílejí jUvá v vřthicích n
dřevenými otuženými Mropy pří
[lameiieeh u viM-ím praskotu
ikíitéíftlfh na krbu při hezounká
píí na mladýeh rtsch l pří
dlojJ pihAdcf kteiií fctaeíla nř
kdy i na dva ve-ry
HfdUk Kvét byl muž ediáí
nik vysoký hlavou vípílnie
nu i 6leni bes JediuA brády a
a tváří Kiiíilou na ktrří víik
radili desítky jeiil aíierlinU jíl
píitrn tfy4 Uit vráky iuiiťdu
hór ři htiííe V ytN ueriuily fu'-
příjemnou hluMy ji a výra oblí'
cjí fctal vážnějším tak v pra
vém !ova fcmyfclu usedlým ííyiy
v sífiéílé tvíří jeho měnívaly w
zřídka do duiíe í rychtář Kvét
vžetcným xlídívým zrakftm dí
vátí nedíd Ab? k éemtt v5m už
nyní vérný o nfan podávat obraz!
Víak e n nim oznámíte a pozř(á
U ho dostatek
Hedlák Kvét vatal w žídlíce na
kteréž fcedéj n rukama překřížený'
ma (řeM prrt příkroéíí k policí
vztáhl ruku tt v rncíí octla m kni
ha j potom a? obrátil k mladinké
dívce jež aedeltt jejblížc II doMtl
prostorného krbu na n-mŽ a zV
zné třínožec jatným plápolem
hořela Joué
"Í'mafuje4 m Hvetluáko kde
jí přestala?"
JíJas edlák Kvétá znél jako
veliký zvon ve farním kMeJe ale
muím jeSté přídati když zvoní o
božím bodé na velkou Uyy ve
ui(dt% véžné a ifedJé tváří mhou
pohnuly rty tw mtnfdy ale yje
hounka ťřik jako ty tm únmtv o
oblíéej byl jen v l"tu zavadil Div
ka vzala do ruky knihu a mléky
ofevevíí zaéala éítí Uméla rý
borné V kapitole kterouž roze
vřela byly vypěny zlé éasty za
Oty Hriniborkébo v ('whkch
kdy tří nejhoráí hoaí jakýchž t
to naíe ze mé zná bez poétu hlad
mor a vojna zaíly do C'ch a
zaedly k plným tJurt protože
království éeké bylo tehdáž osi
řelé veliký (nakuř ležel v dale
ké cizí Vidní ubít tt mladinkého
Václava vedlí poruéníeí od hru
du kf bradu i ho vevleklí u
hraníce
Na kníM M-házelo nékolik před
ních JímíCi dle véeho byla ť tará
éeká kronika Bediák Kvét mé)
takových kníh nakolik a n tehdy
už nt-m znamenalo Mélí biblí
mélí kancíonil mélí ccatu Krííto
fa fíaranta z í'nlžíe do vaté že
rné a ticwhktdy jím ani Trojan
ké Jetopíxy 1J nék-rých z téch
knih byiy na jednotlivých liftech
ťelé ódky zaéernény zíiSkrláiiy
ž mjbynlfcjíí oko nedovedlo vy
éíatí co tam pň vodné tálo Kvé
tfiv ote je před Jety íouníJ odné'
tí na faru KJe kdo byl v pode
zření hi tuk knihy tnmíl nimi
tm faru skaní S'ékdj chodili
po ví rychtéř n koníely váVcko
víude fřchledali na faru to
muaíl donéxtí obecni ulouha Ve
iMíboít prý jích přinesl nékolík
nfiíí až m pod nímí frohýbftJ a
lidé m mu potom uniklí že té
mí knihami "namohl" chodil
také od téch dob příhrbený Na
farách ty knihy prohlíželi a kte
ré byly nakažené niUMÍlí m ma
j tnící a nímí chtéj nechtéj rozlou
éítí a jeté byly dlouhé výIe
ehy kde je vzali ud koho a zdali
jich nepňjéovalíf Knihy které na-
lely před 'iřřia p'UZOVt"!'j mí
Josť vráceny nazpét ale bedlivé
poopraveny a peélivé mí-ťvnť-ny
Hvétluáka éetla o bédáeli které
jří4iy na éenkou zemí za Jlrwní
jiorcfiv Ala dnen w jí zvonkovítý
stříbrný blanek chvél tiékdy ne
také na chvilenku ndmléeli jako
by jí na tu bíntoríí nentaoval
dech jnko by oéj jejf dnen n ty
veliké ívábuké pínmeny dnbř m
vídely Ve nvétiiíei bylo ticho j
ku by ne b)l v té chvlii én kterýí
letí přen cy a pře ntřriy blc
nkotnoti rychbintl JintsUh jfímui
klapání hodin u lveí nvéf'itu h
h% c n c ní lul v Itwntujl
Hcdlák ncd opudd n uiui li
pfcři)rti ua ťtciiilí ku piiiiliiiiifi
Í leckdy utfcbi ocj átčjiii a
chaa ani nadýchala čtenářka
již byla tam jak vyrvali matce
níroleéka jk ho odváželi za hra
níw ttf-Uum do Zita vy jíik tam
méj íouzí jak trpéj hlad a rnél
íaty jako díté žebrácké
tívétluéka éetJa tak klidné a tuk
hezounce že nebylo divu když
panínámé na odkvetlé tváře v
nichž zrcadlila ne vtlená dobrota
vyhrkly Jzy a když m témí nlza-
mí JenkJy jako když na uvadlou
trávil padn jarní deť
r "Itoto tntij jediný — a přec to
bylo díté královnkél" povzdychla
ní nemohouc jíž ntlumítS vnitřní
rozechvénont
J'oím píííly zprávy o velikém
libidu a cháne vntávaly vlaný na
hlav' po hladu o velikém moru
a cháne ídavy n toéíly Hedlák
Kvét M přenta) dívat nvé dceří v
tvář ft nívé oéí jeho zabledély ne
do plamenu zdálo ne jko by v
nich néco nvítilo — ímév éí také
nlzaí Nevím protože náhle hlavu
odvrátil a podíval ne na hodiny
na kterých' ruéjéka ntála již u
t lil ' I I I
uenaie v jmu: nyio wwwi iicno
že bylo nlyéetí každé prudší od
dechnutí 1'otom prý m jednou ten krá
lovnký níroU-éck vracej byJ nla
bounký vyiblý tváře mél zbélc
né oko mdlé jako by ubanínalo
hlavu nakloněnou 'Jak přichá
zel do nvébo dédíetví a éím dále
přicházel hrnul k nemu lid ne
vŽeeh ntran a nebyjo konců já no
tu A mnohý Un (Ueh libidem
zmořený od cízneftv odruný po
nleduím chrapotem vítal toho mil-
i ii a i y i 1 1 1 i ř
ocno Kra ir lorio cenneno oeujce a
potom umíral ííd kterémuž oni
tří honté neublížili téíl m z té
du4e na Jepéí éany [irotože prý je
véntíla duha jiinná krány neoby
éejué kteráž rozkjcnula ne nad
I Vahou náhajíc ode zdí méntnkých
na pfilnoéní ntrané až na druhý
břeh Vltavy a za duhou hvézda
nkvélá kUrkí objevila ne vedle
rohu namého tnhíce
Kvétluíka dometla kapitolu
"1'ž dont hoíka" pravil otce
když m dcera tázavé na néj podí
vala VzaJ jí knihu ynky ab?
dnen kroniku ne:hoval na policí
Verbu I jí b-žetí na Moje Ve nvéť
níej bylo j"á' ticho Vkem ply
na mynlí hrozné noviny jak né
kdy bývalo v ('ecUkch zle íío-
nmv ware urcvenKV oomjciy j
nátou CJiana n obvyklým "dej
vám J'ánbfjh dobrou noci" vytra
tila ne z nedlouho V jízbé zň
ntaJí pouze M-dlák n panímámou a
dcera čtenářka
l'Jameny na krbu ohlíovaly prá
vé plným janem tvář dívčinu
fíckl Jí bych že U-nUt dívéí oblíéej
byl při vábný iad pomyžlení bylo
by to až přilil obyéejné Napnal
li bych že tahle mladá nvéží tvář
byla nlíéná povédé-l bych zanc má-
o
ííyla jamřkud přiblcdlá am
jen b-hounee jako by jarní lun
ce bylo na ní vtinklo nvfij polibek
když jí bylo uvidělo po prvé Na
každém líéku nanázeno po poupé
tí když m začíná rozvíjetí a když
jeho červeň bývá tak jernnínká
jako by to yl namínký pel A
když in lilky poJmuly U úmuévu
na každé tváří pojevilo ne jo do
líéku Takovýchhle popínfi Mil
jnt jíž doajinta mnoho bývají
'tak v jádru ntjné a zbéhlý čtenář
podobné řádky čanto iikcm pouze
přeletí Ale kdybych mél tuto u
ntatí dopuntíl bych ní hříchu na
pamHI dcery Kvétovy
Hám 1'ánbfih ví co v téch ořích
jejích npořívalo když mi roavře
ly a když n tak nit jednoho pudí
valy Hyly hluboké jako ntudán
ky n kiiiťálovou Vodou v řriklc
tých řáincíi h do nichž nhledčMí
f kdy íídoudilec víťtpčué řunhd
juko přikoviu nitmil d nich véé
Iif hlnlvti A nám pánbůh tké
l jaký to bjl diutý %ýr v téch
pliblcdlých tvflřbb o od détiiť
lv léejúlb-Jíílui h prý ne élové-
ku pohledem na ten první mládí
kvét oko rozjflnnilo a Že po každé
ne éclo byť í nedčly na mm cbe
černčjííí chmury čintým nebem
zaiíkvívalo A Jídé pfoco říkají
to že ne ntává jen tenkráte když
ne oko nmrtrlníkovo zahledí v o
blíérj andélnký a když na čelo po
zemáťana zavane dech zjevft % říží
záhvézílných 'JVhdáž v téch
nmutnýcJi Ocehách andčlé býtí ani
nemohli Tenkrát na tu ubohou
éenkou zemí prý í v narném nebi
zupomnéli řekj kdyn jeden muž
Ale já pravím že mezí tčmí nofií
mí předky munilí býtí andčlé mu
nílí mezí nímí žití munilí je chrá
nit! a téáítí
Kdo pak by byJ dovedl jinak ne
třít í ne zbrázdénýeh čel krvavý
pot než ruka andélnkáf Kdo pak
byl by dovedl ne ntarýeh nvránko
vatélých tváří zažehnali zármutek
než ruka andélnká ř Kdo pak by
dovedl ta nrdee jež bunívala tak
prudkým tlukotem umírniti než
ruka andélnká? Kdy pak vy byl
v4tépoval doufání tčm nttáím
předkům tém ntarým Čenkým ro
botník fini té zotročené ubohé £
nké krví nežli rty andčlnkéí Kdo
pak by byl dovedl učítí trpčllvontí
Un lid kterémuž nehnulí hlavu až
do prachu a jehož bfldra nyýmí
hříchy obtížili nežli rty andčlnkéí
dčtr a ptejte ne zdali pravdu
lim
Hedlák Kvét by vám povédčl že
tohle vlečko díté jeho umélo ou
by vám vlak jelté více povédčl
Zej že už na ném dávno uvadla
tráva a že dnen o hrobé jeho již
ani nevédí
J'odí vějte ne na tu holku nedí
jelté ii krbu ruce má uložené v
kiíné a tmavřmodré oči upřeny v
plaménky hučdý hebounký vlán
nécnaný v týl vine ne jí jemnými
proudy po lijí Zahleďte ne do té
lívné mladé tváře a uvidíte že hc
vám toho ntatku chtíti nebude a
že zapomenete na vlečko
Ve nvétniei jelté ticho hodiny
vedou dále kvou nedlák za atolem
panímáma u kamen a nade stře
chou ntatku jejích nade zdejlí dč-
dínou a okolními leny letí čas —
a eo nene? Dobrého málo nového
mnoho a zlého jeáté víc
Hedlák náhle vntal pokročil k
oknu a ponlouehal Nékdo e do
ntatku dobýval ťní zaltékali už
podruhé ale jakní radontnč a
ntarý nultánek vynkokoval až do
pfilí vrat a div že nepovalil e-
JJáka k zemí když vylel otevřít
Příchozí byl ani dobře známý a
pod Je nlov která jnme zaslechli ve
nvétnící u Kvétfi bezpochyly ho
lne očekávali
"Tak pozdč brachu? Už odby
la denátá"
''Zdrželi mne už jnem myslil
že nepřijdu"
"Jen když přichází! Nencíf"
"Nenu"
Jtuka tinkla ruku vřele a oprav
dové Hultánek opčt ponkakoval
znovu vyltékoval až nlepice v
kurníku hlavy zdvíhaly zdali není
den a kohout zakokrhal zdali jíž
nejnou na výehodé červánky ale
jen jako ze npaní — v půli ne za
rnIM protože vžudc byla jeStí
černá tma
1'říehozí velel do jizby ne ntaro
dávným křenfaunkým pozdrave
ním přidav jelté: "Požehnej Pán
buh" neletí podal ruku přistou
pil k dívce ii krbu pohladil ji po
řtde í po vlanech a unedl za ito
lem Jtyl to muž nenmírné vy
zábjou tváří a ledivým dlouhým
vlaném líuce jeho byly pouhá
kont' a pouhá kftže Odřn byl v
lerkovou halenu npodky mfl u
zounké zvířetinky a nohy jeho
včHy v neílých nlřevíclch nu
nichl ne mu leskly rimnařné npon-
'kv (Vpici černá vou pangrolku
bil vin briáiikťin Kloíd na Mul
Hclkrt mu píulala chléb a nýr
] Svil Inilt a i)4 no nemohla dívali
Ink pokojné d plaménku tm ktlu
Kdy} zavane' xisA ntudánkou o
ntrý vítr byť i luční tráva klenu
la ua nad ní v loubí hladina její
ne přece rozvlní a rozčeří A když
vynoký muž a nenmírně vyzáblou
tváří překročil práh iivétnice při
není nnebou také zvenčí ontrý vítr
Ve tmavomodrých očích dívčiných
pojevíla ne plachonť jako když
rnladintvá arnka u lewdho potoku
včtří zdálí ncltčntí A když
příchozí dotkl jejího čela a když
ta nuchá ruka pouhá konť a kůže
projela hedvábnými vlánky jejími
zachvčla ne jako by po ní aáhala
Morami Mél ruku tak přilil atu
děnou jelté ntudcnčjňí než bývají
včtve když jnou obaleny omrzlí
nou i'ozdní Jiont zakrojil do pecnu
chleba hezky hluboko Mčl hlad
"Přilož i" řekl aedláJc dceři
když noclehář dojídal a dívka vy
brala na olíteu nejmantnéjSÍ louč
urovnala jí na třínožce a za chvi
linku bylo vidétí jannč až ko ntolu
— pozdnímu návltévníku přímo
do tváře
Napnal-lí jnera prve že byla ne-
nmírné vyachlá ncpovčdčl jnem
jclt6 vlečko Vypadala jako zka-
menélá jako by vránky před oči
ma kolem rlfiv a na čele byly ne
pohnutelný vypadala tak jakoby
patřila nebožtíku kterého vytáhlí
v lomech z vá pěnitých vrntev Oči
jeho pod bílým' huntým řanovím
byly přimhouřeny jako by ne
rnoldy nnénti nvétla a juko by io-
(Jříinovaly
Náhle rozepjal hulenu a vyta-
il ne z levého podpaží n jakýmní
vakem ntaženým pečlivé řemén-
ky i'oložil jej na ntfil opatrný
rozvázal a vyňal néjaké knihy
"Tu mál ty čtenářko" zahovo-
řil vntal od atolu a podal první z
knížek Bvčtlulee Hyla to onmer
ka na hrubém ledavém papíru
Dívka ne podívala na knihu a hlu
boké tmavomodré očí no jí zalesk
ly jako když když v pohádkách
hledá aentra atopu bratrovu a
když jí nalézá Nápín na knížco
znČl: "Zdčnek ze Zánmuk" —
l'ozdní hont vytáhl druhou knížku
a za jí podal dívce tohle e jme
novala: "Iírabé Hožmberk" Hvč
tlulce ne rtíky unniály atarý muž
neamirnč vyzáblou tváří i toho
ónmžvu viíml Vránky v obličeji
ne mu pohnuly poprvé zdálo ac že
také k ůnmčvu ale neumčly to
Už nrníchu ani dávno odvykly a
pod bílým huntým řanovím ote
vřelo ne dvé janných očí jako by
chtČI ten únmžv milounký kolem
rtů dívčiných zachytit! jako by no
jím chtčly potčííti než přeletí
Ci jnem neřekl žo únmčv na lících
téhle dcery rychtářovy píinobíl ja
ko jarní ni unce na ledyí Ne —
zapomnčl jnem to prve
Noclehář náhl jelté jednou do
uzlíku a vytáhl knížku "Mninlav
a Hvčtivíua" 1'odal ji opčt mla
dinké dívce Kvétlulka dotkla ne
pravící jeho ruky ale ruku u
trhla protože byla jeltč ntudcnčj-
lí a knížka padla na zem Starý
muž ne jí podíval zane do tváře oči
ne mu opčt rozevřely ale zdálo
ne Že bylo v nich náhle kalno a
okamžité je přimhouřil
Mčl jelté jednu knížku tuhlo
vzal od nčho rychtář
"To bude čtení ua zimu!" ne
pjala ruce nelka
"Heztoho ty nule nkoro vlečky
umíme naparnčť" přidal nedlék
A Kvétlulka brala ty kulžky
jednu za druhou jako drahocenný
poklad t rubu na líc jo převrace
la a kolem rtu kmital ne jí zane
ten divný milounký únmív Kta
rému muži no opčt pod bílým řa
novím oči rozevíraly jako by jej
ihtély zachytili a vráky na za
žloutlé vymhlé tváři hýbaly
jako by la ílfdovatčhnf obličej
jeho "pouitřla" ruilávala jako
by m la ířkaiueníliiia v ném řtrá
cela tokMÍdT4tt)
4—-
1 )