V
í
7
í
l
1
r
1
f
1
-i
ti
'ť
I 1
J1AKT II JASOlí
ZÁPADU HVÉZDA
lUtíorVu 0 ivř(jkm zuřAtkcia a ftinc
rlehýin koncem
I
j V salonu advokáta dru Jíystré-
íu byly rozestaveny kbelíky
barvami několik "štaflí" stálo
i tu po různil u v jednom koutí
'v byly pohozeny malířské "patro-
- ny jvíj MiiiMnrjo figury ma
řň pokojů — však známo každý
-n jejich uniformu — lezly no vy-
7ř ✓wokých étuiJIuh a třetí míchala
barvu ve kbelíku í 'kvílí bylo li-
byl
ebo jen když "popošel" iifkiť'
rý z malířů se svými štaflemi
roJfJilo se to táhlo prázdným vel
mí prostranným pokojem Pojed
nou dal se jeden z jiíck do tichého
hvízjláuf puk si dušení začal no
tovat až" náhle krásným tenorem
zazpívali "Když jsem k vám
chodíval pics ty luny ach íóYuvej
pře ty Jesýýý "
Melodický 11 plný hlas není se
zvuční pokojem I níklcří chod
eí ni ulicí e zastavili pod oknem
bylo vídíti žo poslouchají ja
kýmsi požitkem Tok o povšimnul
mí náš zpěvák a jsa sobí vídom
vího kiíaného hlasu s včtším
zápalem pokrmoval Tu se rozle
líly dvéře n do pokoje vrazila ku
ehařka "Přestanete mí už jed
nou h líni kokrljáním!" pronáše
la přitlumení se zřejmou dávkou
rozčílení "milostpaní má vedle
návštčvu h vy se budete lady
producírovat!"
Dvéře se zase zavřely kuchař
ka za nimi zmizela a zpčvák u
stal Jako m odmínu ozval se z
protějšího okna přes ulicí labý
pottehk několika dívdeh ruček
Xpčvák mi naklonil k oknu u Hpa
fřiv že nfkolík Svadlcnek nadHenč
radoHt Hvojí projevuje Hmeknul
kulatou řaku uniiiAI hh a lekce
kývnul Leč v tínž okamžiku
s otevřely w dvčřc vedoucí do jra-
eovny advokátovy a čístč ohole
ná tvař hercu hv v nich objevila
"Který pak jle to zpívali" tá
Z(d ho Malíři mlčeli Ale pohle
čIy jejích mluvily velmi zřetelnč
"To j!e yl vy — mladý mu-
r Ží?"
- Ohlovený roziačítě xe rozhlížel
a po krátké přcMtávcc řekl ncKiiič
le "Ano!"
"WM— zpíváte pčknč Jak
pak Ke jmen ú Jeti: ?"
"íhm Fintula"
"1'am doktore" obrátil m he
rec do ovny "ten mladý muž
má zniřienitý blan Děkuji I" mlu
vil zae k malíři- "Očkují vámi"
A VHtoupíI k advokátovi zavřev
za uchou dvčře
V pokoji zavládlo ticho Fi
1 uloví htřáxly ue ruce a ehvčl h
rozčílením Oba kamarádi hleděli
naň jrtkNÍ tázavč až xtarší z nich
promluvil Nahnul hc Mtoje na
ňtaflíeh k Kiht uloví a polohlasně
fieptal :
"Jeníku vín kdo to bylí"
Jeník kroutil záporní hlavou
"To byl vrchní režisér yerwkč
ho divadla Znám ho"
H I''Ut uluii mí 'a(iéil Hvět Pře
kvapením nebyl hbiva mocen
II
Tenlý den pu poledni navštívil
Ira Hvhlrčho vrchní režim-r zeni-
ynkčlm ilivadla po druhé a při
h % vedl m nebou vlaxiitého pána v ey-
f f i lindru Snli' li 11 kuřúckčhu ktob
ku a řlvč rohovali Po chvíli o
tevfvl advokát dvčře k malířům
"Povídám pane Fítulo ntpb
1 l b'vite nám se ličcof" táal
tKlovu m innuú a váhal
"b '- jřltíviilil jeu
Sf "To ne
l 1 1 I' Volili Vil
vadl zpívejte jen tak!'
hni itUčr pí 'i 1 auto
I
li olukAtoo
"My kí necháme otevření
rlvčře Tak budeme prosít l"
Fihtubt stále jestč váhal Ale
starfií kamarád dodával mu ku
ráže s
"No tak — ZpíveJpítomčo Ne
styď se jako nevčstal"
Fistula ní konečnč orlkaslal a
začdi "Když jiem přísel včera k
ní ona smutná u okna sedí — — "
Oba kamarádi přestali pracovat
a dosud Jiikíly h takovým zájmem
ho neposlouchali jako dnes
íívučný tenor nesl se lahodní
pokojenu "Matička to nedovolí
bys k nám chodíval — — "
Dozpíval Krev hnida se mu do
tváří a k mozku
Vstoupil vlasatý pán a pravil {
"Pojďte sem mladíku tro
chu!" Fistula sle1 a vstoupil a vře
lí dvčře a vlasatý pán pokračovali
"Jsem kapelníkem zemského
divadla Myl Jsem upozornču na
váá hlas a shledal jsem že vskut
ku krásní zpíváte Hozumí se Že
potřebujete jeitč cvik Ale hla
sový materiál jo tu Míl bysto
chuť k divadlu í"
To bylo už přílíS mnoho pro Fí
stulu Vytřefitíl zrak 11 musil se
přidrželi skříně aby nezuvrávo
ral "K dí-dí-va-dlu? Jak živ jsem
na to ne-ne-myslíl 1"
"Nevivlí! íícknete cht1 byste?
človíčku vy máte zlato v hnile
řkoda vás k tomuhle řemeslu! —
Tak coí"
"Já jewtč nevím já — já —
"Dobrá! Jste rozčílen Zde
máte mojí navštívenku Navštiv
te jfine zítra kolem pňl desátí v
divadle"
Fistula přijal navštívenku po
děkoval a vyvrávoral se ven
"!o ti říkal? Ukaž co to máí?"
nalčhali kamnrádí
"Mám jít k — divadlu!"
vyhrknul a ukázal jim navstí
venku
Obíma kamarádům vystouply
očí z dftlkfi a hloupé h otevřenými
ústy hledčlí na zamazoního Je
níka
III
Jsou lomu čtyři lita kdy opu
stil Jan Fistula nyní den opery
zemskčho divadla vysokí ítafle a
kbelíky s barvou kily naposledy
svlíknul pestře pomazaný režný
kabát — aby ho více neoblíknul
Od tá doby kdy mecenáš umíní
známý boháč advokát dr líystrý
na svůj náklad dal Fístnlii do o
perní školy otevřel se mladímu
muži zcela nový svít Jsa vnímá-
vího dueha a při tom vskutku na
daným zpčvákcm absolvoval ry
chle školu operní a pončvadž sám
ehcf opery se oii zajímal míl dví
ře "zemská opery" otevřeny —
čekali naň Divadelní buletiny
jíž předem ohlašovaly nový zjev v
operním umíní a pří prvním vy
stoupení Fistuly bylo hlediště v
pravím smyMlu slova "natříská
no" Puk rostl včhbíM níšelio u
mélee každým duem (''asopisy
přinášely jeho podobizny kritiko
vé se rozplývali chválou a jenom
tomuto nadšení máme co dekova
li £ naše frnscolfitflo bla obu
liaeiua několika novými vzletný
mi slovními "obruty" (neřeknu
to slovo: "Íráne" — umínil jnem
si že ne) tiskly se pohlednice di
vadelní agenti mohli si nohy ubí
hat slečinky ba i paničky vzdy
chu ly za zády svých milcnen a mu
žfi uničlci diletanti nosili kabáty
dle ného vlasy si roeuchali tile
licho napodobovali jeho chod
krátce celá veřejnost byj novým
uméleciit unesena oiuáineutt A
divHiblui správu IiIiovhU si při
tom jak so jl řuse hubená pokbub
na pěkní spravuje NÁA tenorista
4VŮII byl ilo liejpíedličjiídt dolili
linii "sjíolečriiské smetánky M v
br#ku stal m' miláčkem všech ptá
dl opetniho umíní a kdyby bd i
011 sáni o mu pocli bovati snad
chtíl vnutili mu lidí přesvídíení
že on má zlato V hrdle že 011 byl
jest a bude prvním nesla vníjším
"tenorem" pod sluncem Toto
yčdomí zvedlo mu trochu hlavu
vzpřímilo mu záda a spustilo mu
dolejší ret který doplnín pyšným
pohleděni' dosti hezkých OČÍ dodá
val tváří jeho zvláštního výrazu
v nčmž mohl každý čistí myšlen-
km "(Jo jste proti mní vy kdož
mne obdivujete kdož uma zbožňu
jete?" (toobnl krejčí každou saí
sonu dodával mu obleky dle nej
novčjších střihu a z nejmoderníj
ších látek kloboučník objednával
mu klobouky jen dle vzoru paříž
ských a obuvník níkolíkráte ío
roka plazíí se u jeho nohou aby
proí zhotovil dílo nejlepší
Než kteréhosi dne se stalo že
náš tenor podepsal bez včdomí sví
divadelní správy kontrakt opeře
v Nčmeeku Místo rozvířila zdr
cující zpráva že zbožňovaný tenor
zmizel
V novinách objevily se dlouhé
ílánky o uprcblčm umčlci a jak
to vždycky bývá utvořily se dvě
strany jež se pro případ Fístelfiv
úporní potíraly Uprchlý tenor
čítal v Nčmeeku polemiky novin
jež mu znánu do ciziny posílali
jen se usmíval A když šel po uli
ci vážní upjatí mohl čísli Ifwždý
v jeho tváří myšlenku 1 "Co jste
vy všichni kdož mí spíláte co jste
vy všichni kdož se mne zastáváte?
Pro mne Jste jen pouhý vzduch l"
IV
Léta míjela noví tenoří příchá
cházcli staří utíkali (nebo na
opak) 11 náš tenor nečinil výjim
ku Vt Nímecka utekl do Anglie a
koneční do Ameriky V Nčmeeku
nazýval se Hans Fístd Nyní pod
jménem "John FlaKÍolcttí" pod
manil si prvním svým vystoupe
ním v Americe celý divadelní svčt
Čdnčjší časopisy v jeho doinovi
ní dostávaly tímčř obden nadšení
telegramy o vítčzství "našeho ne
zapomenutelního tenoristy" Vý
slednicí všech dojmů jež kabelový
telegraf svými zprávami o zaoce
ánských triumfech našeho umílco
v domovíní vyvolal byla všeobec
ná touha opít ho jednou spatřit!
jeho hlasem se nechat unesli
Přítel umíní n Kístulův mece
náš dr Bystrý dopsal svému ní
kdejšímu chráníneí aby přijel do
vlasti na pohostinní hry Vylíčil
umčlci celou situaci pádní jak
pouze advokát dovede vše odů
vodnil a podotknul že bude v do
movíní upřímní vítán Dopis byl
odeslán a niistala doba čekání
V
Ve svém pokojíčku v l'Í uvenuí
v Novém Yorku přecházel rozči
len tenorista "John Flngiolcttl"
Nu stole ležela roztržená obálka a
vedlo byl pohozen dopis IJinčIce
se náhle zastavil hrábnul rukou
do prořídlých vhiNU (už opravdu
prořídlých! prosím vás tolik stu
dováni tolik oper tolik starostí
tolik krásných žen tolik probíle
ných nocí!) Pak skleslo jeho lélo
na pohovku a hlava "nejvíUího
tenoristy svčta" sklonila se do bí
lých rukou které od té doby kdy
zahodily natčračský štítee dotý-
kuly se jen partesů pohárů h perlí
cím vínem a tel vnadnyeh žen —
Vzpomínky táhly duší Probíral
svoji minulost a v duchu zástavo-
val se u kaJdč důleitčjší události
Slyšel bouřit tu slávu jel jako
Klorioht svítee hlavu jeho vínčita
neduti sit jít mimo 11 sám stál
vysoko nad nim vjsoko A opí-
jd se svými taktními triumfy Co
nevidět bude j íie jdiu slávy tuk
veliká tuk roísáhlA U v nl slm
ee nebude mpadat aui vyeháiH
rak vrl o v poknjt mi vyso
koti pevnou sknťi jíl byhi poule
vřena líuiiř vrskfrí přihrádky
byly vudnčny d'kttini pru kth
ueďoii Tam Joi ulocuo vcU jej
ho jmční Jest tam uchována víř
ná kopie celého jeho umíní Mylo
to v poíátcíeh jeho kariéry když
ho navštívil zástupce velkí továr
ny na gramofony a žádal aby ve
zpíval níkterí významuíjší partie
do stroje Umčlcc požadoval ho
norář neobvyklí výše a zástupce
odešel s nepořízenou Dcí podob
ní návštívy byly častíjší a přes
výmluvnost ncnlů rozbila se
smlouva o tutíŽ překážku jako po
prví A teď to počalo snmého
zpívá ka zajímali u v jeho uuičle
ekém mozku zrodila m zvláštní
myšlenka ku jejíž provedení ne
prodlení přistoupil Dohodnul se
h jistou americkou firmou kle
cíuŽ sám vyhledal u uzavřel pí
semnou smlouvu v tom smyslu Že
mu liiubt dodána vedle originálu
(vezpíviní partie) ještč jedna de
ska a ]okud bude živ Že nesmí se
vfee kopií zhotovili A lak uklá
dal poklady a zbito svého hrdla do
mrtvých desek n rovnal je ve skří
ni k tomu účelu zvláští objedna
ní Ovšem že obsah skříní této
zůstal pro každého tajemstvím A
proto bylo pří každém jeho přesí
dlení tolik údivu i Veškeří zařízení
bytu mnohdy prodával Jen ta ta
jemná skříň všude s ním cestovala
A tyto poklady hodlal odevzdali
jednou svému mecenáši Proto na
psal kdysi dru Jíystrému "že
vdččnost svoji prokáže mu dílem
jež bude pravým unikem" A
dnes psal mu zase dr 1 ty sirý a vo
lal ho do vlastí zpčl Zahloubal
se do myšlenek ti počítal V duchu
kdy dopadá jeho smlouva Roz
hodl se koneční Že se vrátí až vy
prší smlouva s divadlem A ne
leniv sedl a napsal sví rozhodnutí
svému mecenáši
VI
Jako když před bouří se zdvihne
vichříce a zalomcuje korunami
stromů zatřese nám okny poráží
malí dČlí a starce a do očí nám
metá písek a prach tak zalomco
via veřejností náhlá zpráva že bý
valý tenor dvorní nČmeekí opery
a nčkolíko řády vyznamenaný 'náš
rodák' Jan Fistula (doma vždycky
Fistula!) již za mísíc vrátí sc do
vlastí Tisíce plakátů rozletčlo se
místem a obrázkovým časopisům
nastaly zase žní Obchodníci a na
kladatdá pohlednic nemohli stačit
spouští zakázek a fotografovi vy
zdobili sví výkladen zase podoben
kamí velikého umčlee
Ale zatím stalo se v Americe ní
co eo pozdí ji ohromilo mysli
všech kdož lačnili po jeho zpčvn
John Flajrioletti loučil se s Ameri
kou zemí volnosti a prodčlav v
posledním mísící nčkolik důklad
ných "večírků" jež končily tak
že chodíval obyčejní z bytů hosti
telů neb hostitelek rovnou do zkou
Sky Kteréhosi dne když se dosta
vili žurnalisté do bytu jeho nby po
důkladném interviewu mohli se s
ním v novinách rozloučit nebyli
vůbec připuštčni nelřoť tenorista
sotva šeptni nemoha jasného zvu
ku z hrdla vypravit! Trvalo ní
kolik týdnů než se mohl poprvé
doslaviti do zkoušky aby se a
vděčným publikem rozloučil v čest
ném večeru Ale to překvapení I
Onen nesčísluekráte vyznamenaný
zpčvák tenorista svčta ta hvčzda
operního umíní ten věhlasný nad
človík nemající soupeře ve svém
umčnl n"i:iohl do vyšších poloh
S velikými obtížemi vyzpíval pou
Ití obyčejní "f " při černi ho nu-
chvátil kašel a na to čistí ideální
vysoké "e" nebylo ani pomyšleni!
fíedítd spinal ruce kapelníkovi
vypadhi taktovka i ruky n kolo
nové zpčváei byli jako opařeni V-
mílee odebral se zase it lůžko m
livaddnl lékař vyjádřil e iiditřli
v důví-ruém r#hovoiui " Tru člo
vík j pr oprru ztracen navldy
itiMcen! Jrho lilai mu novtáti žád
ný pivďfMir"
RnliM vytřeštil zitk
Nedivte " pvkraivl hMouUvu polj
kař "Hýření zábavy pilky ne
střídmost!" "Tedy — je konec!" řekl
přerývaví a oddychnul si z klu
boka
hékař namáhal se uehádiolítl
ho Ale umčlee slabým zlomeným
hlasem pravili "Nechte toho pane
doktore! Jaká pomoc! Tedy konce
— konce!"
Zahledčl se smutní na tajemnou
svojí skříň kde byly jeho pokla
dy a v tom pohledu bylo tolik
tolik bolu Pak zavolal sluhu a
poslal do vlastí telegram i "Vážná
nemoc nepřijedu Fistula" A je
šlí týž den poslal dru Pyslrímu
obšírný dopis
Vil
Telegram Fislulův způsobil v
Jeho domovíní neobyčejný roz
ruch Mnozí nevčřílí obsahu tele
Krámu a tvrdili Že to jest pouhá
výmluva
Nešťastný umčlee zůstal v Ame
líce a když se uzdraví) míl už
svůj zámčr kterak se nyní uživí
hotov Opustil JSovy York a v
čelnčjších a 1 menších místech He
věrní a Jižní Ameriky pořádal
koncerty ve "Voríétés" a v chan
taiitceh Leč nezpíval on ale zpí
val jeho — gramofon Obyčejní
přijel do místa a po ameríkánsku
(dohodnuv se h ředitelem divadla-
dal nalcpítl plakáty ze vystoupí
"nejvítší tenor svčta" Opona se
zvedala a na jevišti objevil se vy
chvulovaný tenorista Mulva po
tlesku zabouřila mu na přivítanou
Poklonil se pak zaujal písu před
nášejícího ' pří čemž hlavu sebe
vídomí držel zpříma a pravou ru
ku vsunul za vykrojenou vestu
Zraky všech byly upřeny na jeho
ňsta a nikdo nepozoroval že v
zadu vystoupil livrejovaný sluha
ku velikému stolku sejmul veliký
poklop dřevíný a že pod poklopem
jest veliký fonotfraf Až teprve
když zavzníl síní zvučný tenor a
v popředí stojící "zpívák" ústy
nepohyboval zraky všedi svezly
se na stroj KdyŽ doznčla píseň
promluvil teprve "přednášející"!
"Prosím to jest můj hlas který
jsem umíní víno val fl který jsem
v umíní ztratil Itačte to přijmou
ti jako bych to i dnes zpíval zno
vu Ukládal jsem svůj hlas do
stroje abych i na dálo pro milov
níky zpěvu zachoval ten dar kle
rým mne příroda obdařila a kte
rý mní i příroda vzala" — "Vy
horní!" hřmílo v hledišti a bouř
livý potlesk otřásal síní Umčlee
se poklonil po svém způsobu na
řídil sluhovi aby vložil novou de
sku a zaujal zase svoji bývalou
pyšnou pósu Obecenstvo ztich
lo a gramofon zpíval znovu
VIII
Povzbuzen svými úspčehy opa
koval umčlee sví koncerty a pod
nikl "tournéc" se svojí tajemnou
skříní "Amerika jest veliká"
rozumoval "však mi poskytne
ještě živobytí ale domů do vlasti
za těchto okolností nepojedu"
Ale zub času jest zlý Příjmy
našeho umčlee se velmi ztenííly a
stále ztenčovaly tajemná skříň se
rozpadávala desky gramofonovA
se časem otřely a jako mu hnilo
kdysi vypovčdčlo službu lak t
gramofon počal "chraptčt" až u
mlknul A tak přišly doby že u
mčlee zřídka kdy se objevil před
oliceeiistvcm Nadšení pro jeho
"bývalý hlín" ochabovalo přišli
uovl tenoristé a náš John FtauioU
b t i vultfo Johanu Fistd lecte
lan Fistula zapadl nikde za oce-
Hitem zapřeli jako knídá hvčzdíi
upadá A dnes už o učni nikdo
nic neví
Prti chorobám iidudečním inh
jakýmkoliv nepořádkům zaJiviť
ddl Ústrojů loud níe ciho lunl
Dr August Koení'it Hamburger
Tropím Tyto vyléč! a tčleMoot
