to
v-
JAN KLECANOA (
Starý
VovalAký
Evička všecka rozrušena rado-
stí í tajenou utaroHtí o otce na
Pala Karlovi kratičký líateki
'Hvatba nebudu Světáka íuáme
vyhnat až přijde Potěš se ale
k nám nechoď pokud pro tebe
nevzkážu" sdělovala milenci
Dála Žo by na ni Karel nalé
hal otázkami jež neumyla a ne
mohla by zodpovědět A zdálo se
jí též že prohřešila by e m ubo-
hém otci kdyby oddala e rado-
ti ze ivého štěstí jcž on vykou-
pil tak velkou obětí Zfl velkou
to poznala Evička po otcově od-
jezdu neboť nftíla jeho postel
nclknutu tak jak byla večer ode-
atlala DČIo se ř ním patrní? riějo
reueno nrozneno — snau nor-
iího než to co bylo odvráceno
I Kačabu když přisel i Týnín-
kou do práce poslala domn Chtč
la bytí sama aby mohla neruse'
nt obíratí e ivýmí mySlenkami
ftlo na desátou když Vavřík
přihnal se do mlýna LukáS Če-
kal ho n karabáčem v ruce ale
když spatřil protivníka přece
ko kuráž opustila ač věděl Žo má
po roce práska i hřmotnoti dě-
vačku která vydala za dva chla-
p
Dodav si odvahy postavil se
Ptákovi ve dveřích chodby do
eaty Příchozí chtěl ho odstr-
ěiti ale zavalitý LukáS stál ne v-
ně jakoby byl do zemč vrostl
"No nevidíš t Nebo tě mám
proaití" rozkřikl se Světák
'Sem nesmí nikdo kdo zde ne-
tá eo dělat" odpovčdčl LukáS
a hrozivé pozvedl Lýkovce
'Chlape tohle si dovoluje
proti mně? JeStě dnea tě musí
mlynář vyhnatl"
"To se mýlíS Světáku!" odvě-
til itárek a přeSťastcn že koneč-
ni může popustili uzdu své ne-
nfeviati vložil do své řeči tolik
jfxlironti kolik jen dovedl "Tebe
máme vyhnat Karabáčem!
Poručil tak pan otee když odjí
ždčl do mčsta "
Pobjrftžky se Vavřík' nczdČsil
Ie když slyšel že mlynář jel do
mčsta udí venč odskočil "Co že?
Do mčsta jel? A co tam?"
'Ten vzkaz pro tebe nenechal
Snad že ti tam jde shánčt nevč
stu když Evička dostane Karla
Jlorynft Ale teď nemám cbutč
s tebou hovořit a tak se kliď
chces-ii odnést zdravé kosti!"
Rána do hlavy byla by Vavří-
ka tak neomráčila Chvílí pohlí-
žej na starka tupé nechápaje nic
než že ten karabáč hrozí jemu a
že on zde prohrál vSecko
'No kliď se kliď at nezavo-
lam chasu!" vybízel ho LukáS
trochu přestrašen tím divným vý-
rázem jeho jindy tak živých zrn-
u '
lo YavřSka vzpamatovalo
kem plným nenávisti Slehl po stár
kovi zamumlal nijakou kletbu a
obrativ se na pate spěchal ze
mlýna provázen posměchem své
ho protivníka jemuž při pohledu
" j viaiJin nv runv
odvaha — Venku na silnici Vav
řík se zastavil a obrátiv se jeSté
jdnou k mlýnu v mftlomocnčm
Třifnu ponroril peiit
11 _ - 1_ ! ¥ 1
"hj t jem ho hnal" obrátil
se LukáS honosivč k Evičce jež
přichvátala hfiry aby zeptá
la eo Vavřík mluvil "Jen mu
kanČík kolem uší zasvištčl a už
bíel jako by ho na roby bral"
Ach stárku stárku l Nevím ra
ra&m-li radovat nebo plakat! bí
Tak s mi sed ž# nám hrozí od
toho lovčka veliké ilo!" til
"Hadnjle e duíičkof Vhk
Hin# n úl dout naplakali n Skoda]
Hřích
romftni
by by lo vaSich krásných oři
toho člověka se už nic nebojte
Ten o bude varovat aby kdy je
Stě mně vkroCil do cesty" vypí
nal se LukáS práskaje okázalo
býkovcem
XVIII
Ten den nikdo z hořejSíhy mlý
na mc u Dolanských oni neukázal
LukáS a Evička přes tu chvíli vy
cházeli před vrata vyhlížejíce
zda snad pan otec nepřichází leč
nedočkali se ho
Bylo již noc a mlynář posud se
nevrátil
"Nčco mi děje nčco m děje"
odpověděl LukáS nám dosti pře
sirawn at tnytmrn sem
nebo tam horňího si nemohu vy
myslit nic než to co ná právě
minulo I"
"LukáSi!" přitulila se Evička
důvěrně k stárkovi položivSi ruku
na jeho umozo enou pravici "Vv
přece jste už jako náS a znáte ta-
tínkfiv život "
'To znám dítě! Znám jako
by přede mnou celý na dlani le
Že] třeba že pan otec ani se mnou
mnoho řeči nenadělal —
"A nenapadlo váa nic? Nevíte
ze by byl někdy Vavřík tatínko
vi nččím hrozil T Není nic tako-
vého aby se tatínek musil báti
prozrazení f" vypravila Evička
pracné ze nebe
"Ale ale dítČ! Jaké jsou to
hříšné myšlenky í" zděsil se Lu-
káS "NáS pan otec a bát se ně-
čeho? Takový spravedlivý člo
věk jakých málo! Tcnť ani oby
čejny mlynářský hřích na svědo-
mí nemá
tt
"A přece
"Co přece? Kdo vám co nahou
kal?"
"Sára tatínek Ale ne ne-
mohu vám nic říci pokud on
sám —
Tak to vidíte" durdil se Iíu
káS "Jste jako náš — sama ří
káte — ale člo včk u nčco povčdčt
to ne Jako prodaný tu Jsem
lili ví
Aie vzayc ja sama nic na-
vím jen to Že Vavřík tatínkovi
vyhrožoval že nčco udá
"Ze Vavřík?" ulekl sc Lukáň
"A pan otec sám vám to řekl?"
Stárek hrábl si rukou do vlasů
jakoby si je vyrvat chtčl
"Tak mluvte tedy? Vy nčco
víte?"
"Jak Bůh nade mnou nevím
nic" odvčtil LukáS ale ne ob-
vyklou u nčho živostí nýbrž nč-
jak smutné "Nevím nic a bych
se domýšlel to nebudu
A nedostala už z nčho Evička
ani slova
S tčžkou myslí Sla večer na lo
že se starostí se ráno probudila
Pun otec posud nebyl doma za to
Vsak kdosi z Lužnn TiřinpHl znrá
O-lvu že se tam četník shánčl po Va
vříkovi jež vSak nebyl doma E-
vička se tím vystrašila leč stárek
mnul si spokojené ruce
"Nic se neboj dítč" potčSil ji
"UŽ to nčjak dobře klape Pun
ivwr Hioii vavriKem prou 8000
— nmK n íV ♦ Krth ví fri(
A kdvž hledá četník Vavříka to
už patrné je pan otec nahoř a
Hvftak přijde dolů"
„ „7-
Evička přijala ten výklad vdčČ
nč nle na dlouho se jí tím přec
neulehčilo A bvlo Mli hftř
když před polwlnem přibelhala se
do mlýna stará RvČtaČka Lukáí
mři tisíc chutí -vyhnat! ji ze dvo-
ale Evička ho zadržet h
chce rromluvitL
"Aby ti bfth m!i dévečko opia
Ž mál soueit a chudím člové
kem " řekla stará SMmuvíl
krm po LukáJi
"Když oni ti chudí Mami oplá
cejí alo často dobré zlým" har
tušil LukáS nevalnč potčňen pří-
chodem stařeny "Vsak vy jnto
nám asi také nic dobrého -nepři
nesla I"
"Nic jsem nerhnesla Jen o
radu jdu prosit Kam mo ten máj
chlapec podčlt prosebné řekla
Hvčtačka
A což my vám ho hlídáme
toho vašeho ehlapeČkal" ryjel
stárek neoftufttejo Evičku ani k
slovu "Po zásluze jsme ho od-
lud vyhnali a už irý ho u vás
četníci hledali?"
"Na mne se stárku imsápejte!
Já zu nic nemohu! Já to thlanci
jen rozmlouvala" upHmnč do-
znavala Hyetačka "K Toničce
jsem ho nutila protože to jo de v-
č pro mho a ráda ho má A pro-
sila jsem ho aby se mezí ván ne-
stavčl když tuhlo Evička má vč-
10 h(eha Ale neposlechl ne
ňťastný chlapec! Vysoko chtčl— "
"A teď leží dole" poznamenal
stárek zlomyslnč nemoha přemo "To mi tam neřekli jen ten je
čí svou nechuť k Vavfíkovč den pán vyíel za mnou a povídá
matce to bude víecko dobře A Va-
"A co si tedy přejete matko?"
obrátila se Evička VlídnČji k ta-
řenč "O važem synu nevíme
než co sem lidé donesli že není
doma
"Odbčhl mi zih odjčhl do svč-
ta" znhořekovala fívčtaČka "A
nevrátí se prý domů leda jako
velký pán — — "
"No nebojte se stará! Ten se
vám ve svčtč neztratí" tčňil ji
stárek škodolibé "NcvrátMi se
vám v kočáře Ix-z pořádného pru-
vodu už jisté na obec nepřijde
_ i
Vsak prý ho už včera hledali!"
"Ale LukáAil" napomenula E-
vička stárka
No no vsak já u mlčím! Ale
nedivte se že mi žluč kypí porny
slím-Ii co nám ten človčk chtčl
nadrobit"
"Na mne se lífličky nic nchor-
sete" lichotila se Hvčtačka —
"Vždyť já mu to dost rozmlouvá-
la! Co by mohl na pana otce vč-
flčtí" '
"Kekl vám jh-co?" dychtivé se
ptala Evička
Nic neřekl protože nic nevč-
dČJ Kluk nesfastfjá! Chtivost se
mu vrazila do očí a zaslepila ho"
A jak vám odešel? Přece nč-
co vám povčdčl na rozloučenou?"
naléhal Lukáš
"Nic nepovčdčl než: mějte se
tu dobře I A přece Sázel jsem na
jednu kartu všecko
'řekl — a
prohrál jsem!"
"No chvála bohu!" oddechl si
LukáS "To my tedy vyhráli!"
"A já ztratila syna avou pod
poru v stáří" zahořekovala SvČ
tačka "A jeSté mi tu nepřátel
ství u dobrých lidí zpAsobil"
Evička potČňila stařenu jak jen
mohla a Hvčtačka rozradostnč
na slibem že nemusí se mlýnu Do
lanských vyhýbat s žehnáním o-
deSla domů
"Eh dobrota je pěkná vec "
broukal stárek "ale s takovouhle
čeládkou se po dobrém mnoho ne
spraví" "Nu mlčte to vy se jen tak
děláte zlým ale sám byste rozdal
poslední kaUát" řekla mu Evi
čka "Ta (stará za nic nemůže a
fhv " — - — -
liyh po občdč při nčmž ani E-
vičce ani Lukáíovi mnoho ne-
chutnalo když s vrátil čeledín
Matěj a povozem
"Kde'a nechal hospodáře?" u-
vítali ho oba
Elu holfnku moc se nepotě
šíte Evičko!" odpovídal Matý
ek drbaje se rozpačité tix ulima
I au otec včera ve městě poru- avédomí mui! být amířen aprave
čil mi kdyby se do večera nevrá- dlivým tretem Chtěl jsem obř-
til od loudu abych jel domů aám
-Neiocnai jsřm se Ho ale doma
t mi iHM-htčlo Ani nevím kl
jvMii ?n kurál iirplťf hnout hu
- ale Antal jnem Háno 6el jem k
- soudu nekli mi tam nčjaeí páni
Že piin otee na nebe nčco udal
Myslili Že se mu nčco v hlavfi po
pletlo n posílali ho domů
když nedal jinak nechali si ho
tm —
1 1
Evička jen zakvílela pří této
zprávč
"A mlynáře jsi nevídčl!" ntal
se Lukáí
i -
"Jak pak bych ne vidli! t Prosil
jsem tam n tak mne k ričrnu pustí
li ale jeden pán stál při ná I'in
Utec byl jako beránek Div jsem
Ue neroznlakal kdvž 5sem ho tak
i ' m w
vidčl jiko zlomenčho Ani mí ne-
vyMtnl žo jsem ho neposlechl
Jeď Matýsku domů povídá a
řekni Evičce aby neplakala že se
zase vrátím A stárek — to jako
vy — ať moudře hospodaří a ní-
kdo at sem ke mnČ nejezdí pokud
sám nezavolám" —
"A coJo bylo eo tatínek na
sebe udal noví4f" ptala ho Eví-
čka násilnč přemáhajíc slzy
vříka prý hledají — - — "
Evička vidouc že již od čele-
hlína ničeho se nedozví odefila do
svč komfirky Teprve k večeru
když nřííla imnímáma líorvnová
veíla u ní do svČtnice a dlouho
tam s ní netrvala
"No mlč dčvče a už neplač"
tčsíla jí mlynářka pří odchodu
"Dá bňh že se ti otec zase brzy
vrátí 1e ať je jak je na tebe ne-
padne ani stínu "
A znsé minulu trudiá noc E
víčka vfocka sklíčena hroznou ne
jistotou chodila po Ktatku jako
bez duse Ani LukáS nemohl jí
notéfiiti a ten jenž by jí bvl pří-
nesl trochu potěchy přijít nesmél
Panímáma líorynová sama uzná-
la že m-bylo by to sluSno aby
Karel sem docházel když je zá
rmutek v dornS a hospodář mimo
dům
Před polednem přiSla z Lužcc
nová vzruSující zpráva VodcnkA
Venca jenž bvl jel na trh do o-
kresního mčsta srazil se kdes tam
v hospodč s Vavříkeia Dostali
se do sebe a když bylí v nejlepňí
rvačce přiňel k tomu četník jenž
Kvčtáka hledal Ale Vavřík jenž
byl podnapilý a již jednou v ráži
tak že svčta neznal postavil se
četníkovi a dostal bodákem ránu
do prsou
XIX
Hrozný dlouhý nekonečný den
schyloval so k večeru když ozvalo
se na silnici ku mlýnu vedoucí br
čení povozu a do dvora tryskem
vjel vůz řízený Karlem Ilorynů
Na voze seděli starý Horyna a
pan otec-Dolanský
Evička a LukáS s radostným
výkřikem vyletěli ze mlýna a k
vozu s něhož Karel pomáhal panu
otci
"Tatínku!" volala Evička a n
pláčem vrhla se mlynáři do ná
ručí Eh stárku stárku SpicujeM
viď?" popadl starý Horyna Lu-
ká5e "KoukáS na to jako mla
dý výr na první sníh a nevíá nic!"
"Ať mne — pane otČe Koz-
umím-li tomu — "
i"j'4iui uuvhuí i iauy
yHt"!l hm: A
" í0trebuje UwU oň
Činku!
"Do avětnice! Ne do čelední-
ka" řekl mlynář "A ty LukáS i
pojď a námi!" —
Tady jsem prožil tu hroznou
dl w _ - _ _
noe poeai Dolanský kdyí ušed
li kolem stolu "Zde jsem přisel
k ponáuí ie hřích jenž tliil mé
tovat tebe Evičko a namlouval
jrm si H to Činím proto abych
té uStřil ivčtuké hanb v — m
I K rýno ml3! Vím co rhei-I IM
ale mám dosti síly abych vám
vňecko povčdčl — Žjjsme se s
nebožkou ženou m ČI i rádi vilch
ni víte' A mohlo nám být jeltS
lip než bylo kdyby mne byl ne
posedl ďáliel Žárlivostí Byl jsem
zaslepen a podezříval jsem ženu
Nikdo to snad nevČdčl ale Eví
čka tvá matka to tuSila a aby
mne vytrestala jeňtč časem mou
Žárlivost dráždila ' Byl u nás
tehdy Hvčták čeledínem a — bfth
ví co mí to vlezlo do mozku že
jsem mČl na nčho podezření
Pletl tehdy hlavy vsem dčvča
t di ji a já myslil že mne okrádá'
i o mé manželské stčstí ~- Jedno
ho dno — pásl jsem po nčm —
naíel jsem ho za stodolou a tu-
il jsem že mlynářka bude neda
leko Našel jsem ji na patře —
Nevím co m dčlo — udeřil jsem
jí čí spadla sama H rozbitou
ilavou zůstala ležet dole na tvr-
Jčm mlatč "
Evička zdčžeuč vzkřikla a za
kryla tváře rukama mlynář pak
okračovul i
"Umřela mí tvá matka v náru
čí přísahala mí že nebylo mí ne
včrnou a odpustila mi! — Niko
ho ani nenapadlo Že já bych byl
neumu její imrti já aám jsern
okamžiku včt se se mnou točil
Ale Vavřík řekl mi tehdy že já
jsem mlynářku udeří! a hrozil
ml udáním Pak zmizel do
svČta snad že želelo se mu paní
mámy jež mu bvla dobrá ínko
každému — Teprve nedávno se
zase vrátil a za to hrozná taíen-
taj1
ství chtěl ode mne ruku
EvíČ-
činu"-—
"Počkej dopovím to za tebf"
ozval se pan ot!c Horyna vífla
žo starý soudruh j-ho umdlévá
"Ne ne měl jsem dost síly ke
váemu dovedu jefité í to" od
včtil J Polanský "V poslední
chvílí když vyslechl jsem váií
hovor na lávce za mlýnem od
hodlal jsem se jití k soudu a tak
Vavříkovi vyrazit zbraň Neví-
řili mi ukazovali k tomu že rt
mrtní list lékaře tehdy zněl na
(íraz ale pak mne tam přece ne
chali a nařídili pátrání po Vavří
kovi A přivezli ho k soudu —
umírajícího " C
"Umírajícího?" vzkřikl Lu-
káS
"Jak se to stalo snad už víte!
V první chvílí chtěl se mi po
mstít ale když cítil že blíží se
jeho chvíle chtěl i on smířit e
se světem í a Bohem -— a vy
znal pravdu "
LukáS i Evička napjatě pohlí
želí na tvář starého mlynáře jež
v okamžiku tom se rozjasnila ra
lostí
"Ano pravdu že tehdv mly
nářka spadla a patra sama a on
jen tak ve vzteku mne obvinil
A nemyslil na to víe t#nrv VrlvJ
li sám připomenul jmu gvým
chováním chopil ne zas té ray
Síenky Vavřík umřel a tak
když jediný svědek v hodince
smrti svědčil pro mou nevinu po-
slali ninc domů — "
"Nevinen!" zajásala Evička
"Nevinen a přece ne bez vinv "
řekl Dolanský smutni
iříehern byla má nerozumná žár
ivost jiz jsem k smrti dohnal
ubohou tvou matku"
"Ubohá maminka! Ubohý ta--i
tínku! Co jste za ta létu wr r
ČI!"
"Nu chvála Bohu že to tak
Šťastné dopadlo!" zvolal Hory
na "Líto mi Vavříka ale tám
si to tak připravil
"Ať odpočívá v pokoji" vzdv
ehl Dolanský "Odpustil jiem
mu a blíbil e jeho matce nedá
me trpět nouzi ByMi Ve vlem
Spatný na matku přece neiapo
mněl" "PopUči ubhá A eoj Toni-
ka!" vzdychla Evička
"Nu !imylťte tef na clil lal
tčte ir i „ „ftl nwtanou
A
