Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Feb. 13, 1907)
to v- JAN KLECANOA ( Starý VovalAký Evička všecka rozrušena rado- stí í tajenou utaroHtí o otce na Pala Karlovi kratičký líateki 'Hvatba nebudu Světáka íuáme vyhnat až přijde Potěš se ale k nám nechoď pokud pro tebe nevzkážu" sdělovala milenci Dála Žo by na ni Karel nalé hal otázkami jež neumyla a ne mohla by zodpovědět A zdálo se jí též že prohřešila by e m ubo- hém otci kdyby oddala e rado- ti ze ivého štěstí jcž on vykou- pil tak velkou obětí Zfl velkou to poznala Evička po otcově od- jezdu neboť nftíla jeho postel nclknutu tak jak byla večer ode- atlala DČIo se ř ním patrní? riějo reueno nrozneno — snau nor- iího než to co bylo odvráceno I Kačabu když přisel i Týnín- kou do práce poslala domn Chtč la bytí sama aby mohla neruse' nt obíratí e ivýmí mySlenkami ftlo na desátou když Vavřík přihnal se do mlýna LukáS Če- kal ho n karabáčem v ruce ale když spatřil protivníka přece ko kuráž opustila ač věděl Žo má po roce práska i hřmotnoti dě- vačku která vydala za dva chla- p Dodav si odvahy postavil se Ptákovi ve dveřích chodby do eaty Příchozí chtěl ho odstr- ěiti ale zavalitý LukáS stál ne v- ně jakoby byl do zemč vrostl "No nevidíš t Nebo tě mám proaití" rozkřikl se Světák 'Sem nesmí nikdo kdo zde ne- tá eo dělat" odpovčdčl LukáS a hrozivé pozvedl Lýkovce 'Chlape tohle si dovoluje proti mně? JeStě dnea tě musí mlynář vyhnatl" "To se mýlíS Světáku!" odvě- til itárek a přeSťastcn že koneč- ni může popustili uzdu své ne- nfeviati vložil do své řeči tolik jfxlironti kolik jen dovedl "Tebe máme vyhnat Karabáčem! Poručil tak pan otee když odjí ždčl do mčsta " Pobjrftžky se Vavřík' nczdČsil Ie když slyšel že mlynář jel do mčsta udí venč odskočil "Co že? Do mčsta jel? A co tam?" 'Ten vzkaz pro tebe nenechal Snad že ti tam jde shánčt nevč stu když Evička dostane Karla Jlorynft Ale teď nemám cbutč s tebou hovořit a tak se kliď chces-ii odnést zdravé kosti!" Rána do hlavy byla by Vavří- ka tak neomráčila Chvílí pohlí- žej na starka tupé nechápaje nic než že ten karabáč hrozí jemu a že on zde prohrál vSecko 'No kliď se kliď at nezavo- lam chasu!" vybízel ho LukáS trochu přestrašen tím divným vý- rázem jeho jindy tak živých zrn- u ' lo YavřSka vzpamatovalo kem plným nenávisti Slehl po stár kovi zamumlal nijakou kletbu a obrativ se na pate spěchal ze mlýna provázen posměchem své ho protivníka jemuž při pohledu " j viaiJin nv runv odvaha — Venku na silnici Vav řík se zastavil a obrátiv se jeSté jdnou k mlýnu v mftlomocnčm Třifnu ponroril peiit 11 _ - 1_ ! ¥ 1 "hj t jem ho hnal" obrátil se LukáS honosivč k Evičce jež přichvátala hfiry aby zeptá la eo Vavřík mluvil "Jen mu kanČík kolem uší zasvištčl a už bíel jako by ho na roby bral" Ach stárku stárku l Nevím ra ra&m-li radovat nebo plakat! bí Tak s mi sed ž# nám hrozí od toho lovčka veliké ilo!" til "Hadnjle e duíičkof Vhk Hin# n úl dout naplakali n Skoda] Hřích romftni by by lo vaSich krásných oři toho člověka se už nic nebojte Ten o bude varovat aby kdy je Stě mně vkroCil do cesty" vypí nal se LukáS práskaje okázalo býkovcem XVIII Ten den nikdo z hořejSíhy mlý na mc u Dolanských oni neukázal LukáS a Evička přes tu chvíli vy cházeli před vrata vyhlížejíce zda snad pan otec nepřichází leč nedočkali se ho Bylo již noc a mlynář posud se nevrátil "Nčco mi děje nčco m děje" odpověděl LukáS nám dosti pře sirawn at tnytmrn sem nebo tam horňího si nemohu vy myslit nic než to co ná právě minulo I" "LukáSi!" přitulila se Evička důvěrně k stárkovi položivSi ruku na jeho umozo enou pravici "Vv přece jste už jako náS a znáte ta- tínkfiv život " 'To znám dítě! Znám jako by přede mnou celý na dlani le Že] třeba že pan otec ani se mnou mnoho řeči nenadělal — "A nenapadlo váa nic? Nevíte ze by byl někdy Vavřík tatínko vi nččím hrozil T Není nic tako- vého aby se tatínek musil báti prozrazení f" vypravila Evička pracné ze nebe "Ale ale dítČ! Jaké jsou to hříšné myšlenky í" zděsil se Lu- káS "NáS pan otec a bát se ně- čeho? Takový spravedlivý člo věk jakých málo! Tcnť ani oby čejny mlynářský hřích na svědo- mí nemá tt "A přece "Co přece? Kdo vám co nahou kal?" "Sára tatínek Ale ne ne- mohu vám nic říci pokud on sám — Tak to vidíte" durdil se Iíu káS "Jste jako náš — sama ří káte — ale člo včk u nčco povčdčt to ne Jako prodaný tu Jsem lili ví Aie vzayc ja sama nic na- vím jen to Že Vavřík tatínkovi vyhrožoval že nčco udá "Ze Vavřík?" ulekl sc Lukáň "A pan otec sám vám to řekl?" Stárek hrábl si rukou do vlasů jakoby si je vyrvat chtčl "Tak mluvte tedy? Vy nčco víte?" "Jak Bůh nade mnou nevím nic" odvčtil LukáS ale ne ob- vyklou u nčho živostí nýbrž nč- jak smutné "Nevím nic a bych se domýšlel to nebudu A nedostala už z nčho Evička ani slova S tčžkou myslí Sla večer na lo že se starostí se ráno probudila Pun otec posud nebyl doma za to Vsak kdosi z Lužnn TiřinpHl znrá O-lvu že se tam četník shánčl po Va vříkovi jež vSak nebyl doma E- vička se tím vystrašila leč stárek mnul si spokojené ruce "Nic se neboj dítč" potčSil ji "UŽ to nčjak dobře klape Pun ivwr Hioii vavriKem prou 8000 — nmK n íV ♦ Krth ví fri( A kdvž hledá četník Vavříka to už patrné je pan otec nahoř a Hvftak přijde dolů" „ „7- Evička přijala ten výklad vdčČ nč nle na dlouho se jí tím přec neulehčilo A bvlo Mli hftř když před polwlnem přibelhala se do mlýna stará RvČtaČka Lukáí mři tisíc chutí -vyhnat! ji ze dvo- ale Evička ho zadržet h chce rromluvitL "Aby ti bfth m!i dévečko opia Ž mál soueit a chudím člové kem " řekla stará SMmuvíl krm po LukáJi "Když oni ti chudí Mami oplá cejí alo často dobré zlým" har tušil LukáS nevalnč potčňen pří- chodem stařeny "Vsak vy jnto nám asi také nic dobrého -nepři nesla I" "Nic jsem nerhnesla Jen o radu jdu prosit Kam mo ten máj chlapec podčlt prosebné řekla Hvčtačka A což my vám ho hlídáme toho vašeho ehlapeČkal" ryjel stárek neoftufttejo Evičku ani k slovu "Po zásluze jsme ho od- lud vyhnali a už irý ho u vás četníci hledali?" "Na mne se stárku imsápejte! Já zu nic nemohu! Já to thlanci jen rozmlouvala" upHmnč do- znavala Hyetačka "K Toničce jsem ho nutila protože to jo de v- č pro mho a ráda ho má A pro- sila jsem ho aby se mezí ván ne- stavčl když tuhlo Evička má vč- 10 h(eha Ale neposlechl ne ňťastný chlapec! Vysoko chtčl— " "A teď leží dole" poznamenal stárek zlomyslnč nemoha přemo "To mi tam neřekli jen ten je čí svou nechuť k Vavfíkovč den pán vyíel za mnou a povídá matce to bude víecko dobře A Va- "A co si tedy přejete matko?" obrátila se Evička VlídnČji k ta- řenč "O važem synu nevíme než co sem lidé donesli že není doma "Odbčhl mi zih odjčhl do svč- ta" znhořekovala fívčtaČka "A nevrátí se prý domů leda jako velký pán — — " "No nebojte se stará! Ten se vám ve svčtč neztratí" tčňil ji stárek škodolibé "NcvrátMi se vám v kočáře Ix-z pořádného pru- vodu už jisté na obec nepřijde _ i Vsak prý ho už včera hledali!" "Ale LukáAil" napomenula E- vička stárka No no vsak já u mlčím! Ale nedivte se že mi žluč kypí porny slím-Ii co nám ten človčk chtčl nadrobit" "Na mne se lífličky nic nchor- sete" lichotila se Hvčtačka — "Vždyť já mu to dost rozmlouvá- la! Co by mohl na pana otce vč- flčtí" ' "Kekl vám jh-co?" dychtivé se ptala Evička Nic neřekl protože nic nevč- dČJ Kluk nesfastfjá! Chtivost se mu vrazila do očí a zaslepila ho" A jak vám odešel? Přece nč- co vám povčdčl na rozloučenou?" naléhal Lukáš "Nic nepovčdčl než: mějte se tu dobře I A přece Sázel jsem na jednu kartu všecko 'řekl — a prohrál jsem!" "No chvála bohu!" oddechl si LukáS "To my tedy vyhráli!" "A já ztratila syna avou pod poru v stáří" zahořekovala SvČ tačka "A jeSté mi tu nepřátel ství u dobrých lidí zpAsobil" Evička potČňila stařenu jak jen mohla a Hvčtačka rozradostnč na slibem že nemusí se mlýnu Do lanských vyhýbat s žehnáním o- deSla domů "Eh dobrota je pěkná vec " broukal stárek "ale s takovouhle čeládkou se po dobrém mnoho ne spraví" "Nu mlčte to vy se jen tak děláte zlým ale sám byste rozdal poslední kaUát" řekla mu Evi čka "Ta (stará za nic nemůže a fhv " — - — - liyh po občdč při nčmž ani E- vičce ani Lukáíovi mnoho ne- chutnalo když s vrátil čeledín Matěj a povozem "Kde'a nechal hospodáře?" u- vítali ho oba Elu holfnku moc se nepotě šíte Evičko!" odpovídal Matý ek drbaje se rozpačité tix ulima I au otec včera ve městě poru- avédomí mui! být amířen aprave čil mi kdyby se do večera nevrá- dlivým tretem Chtěl jsem obř- til od loudu abych jel domů aám -Neiocnai jsřm se Ho ale doma t mi iHM-htčlo Ani nevím kl jvMii ?n kurál iirplťf hnout hu - ale Antal jnem Háno 6el jem k - soudu nekli mi tam nčjaeí páni Že piin otee na nebe nčco udal Myslili Že se mu nčco v hlavfi po pletlo n posílali ho domů když nedal jinak nechali si ho tm — 1 1 Evička jen zakvílela pří této zprávč "A mlynáře jsi nevídčl!" ntal se Lukáí i - "Jak pak bych ne vidli! t Prosil jsem tam n tak mne k ričrnu pustí li ale jeden pán stál při ná I'in Utec byl jako beránek Div jsem Ue neroznlakal kdvž 5sem ho tak i ' m w vidčl jiko zlomenčho Ani mí ne- vyMtnl žo jsem ho neposlechl Jeď Matýsku domů povídá a řekni Evičce aby neplakala že se zase vrátím A stárek — to jako vy — ať moudře hospodaří a ní- kdo at sem ke mnČ nejezdí pokud sám nezavolám" — "A coJo bylo eo tatínek na sebe udal noví4f" ptala ho Eví- čka násilnč přemáhajíc slzy vříka prý hledají — - — " Evička vidouc že již od čele- hlína ničeho se nedozví odefila do svč komfirky Teprve k večeru když nřííla imnímáma líorvnová veíla u ní do svČtnice a dlouho tam s ní netrvala "No mlč dčvče a už neplač" tčsíla jí mlynářka pří odchodu "Dá bňh že se ti otec zase brzy vrátí 1e ať je jak je na tebe ne- padne ani stínu " A znsé minulu trudiá noc E víčka vfocka sklíčena hroznou ne jistotou chodila po Ktatku jako bez duse Ani LukáS nemohl jí notéfiiti a ten jenž by jí bvl pří- nesl trochu potěchy přijít nesmél Panímáma líorynová sama uzná- la že m-bylo by to sluSno aby Karel sem docházel když je zá rmutek v dornS a hospodář mimo dům Před polednem přiSla z Lužcc nová vzruSující zpráva VodcnkA Venca jenž bvl jel na trh do o- kresního mčsta srazil se kdes tam v hospodč s Vavříkeia Dostali se do sebe a když bylí v nejlepňí rvačce přiňel k tomu četník jenž Kvčtáka hledal Ale Vavřík jenž byl podnapilý a již jednou v ráži tak že svčta neznal postavil se četníkovi a dostal bodákem ránu do prsou XIX Hrozný dlouhý nekonečný den schyloval so k večeru když ozvalo se na silnici ku mlýnu vedoucí br čení povozu a do dvora tryskem vjel vůz řízený Karlem Ilorynů Na voze seděli starý Horyna a pan otec-Dolanský Evička a LukáS s radostným výkřikem vyletěli ze mlýna a k vozu s něhož Karel pomáhal panu otci "Tatínku!" volala Evička a n pláčem vrhla se mlynáři do ná ručí Eh stárku stárku SpicujeM viď?" popadl starý Horyna Lu- ká5e "KoukáS na to jako mla dý výr na první sníh a nevíá nic!" "Ať mne — pane otČe Koz- umím-li tomu — " i"j'4iui uuvhuí i iauy yHt"!l hm: A " í0trebuje UwU oň Činku! "Do avětnice! Ne do čelední- ka" řekl mlynář "A ty LukáS i pojď a námi!" — Tady jsem prožil tu hroznou dl w _ - _ _ noe poeai Dolanský kdyí ušed li kolem stolu "Zde jsem přisel k ponáuí ie hřích jenž tliil mé tovat tebe Evičko a namlouval jrm si H to Činím proto abych té uStřil ivčtuké hanb v — m I K rýno ml3! Vím co rhei-I IM ale mám dosti síly abych vám vňecko povčdčl — Žjjsme se s nebožkou ženou m ČI i rádi vilch ni víte' A mohlo nám být jeltS lip než bylo kdyby mne byl ne posedl ďáliel Žárlivostí Byl jsem zaslepen a podezříval jsem ženu Nikdo to snad nevČdčl ale Eví čka tvá matka to tuSila a aby mne vytrestala jeňtč časem mou Žárlivost dráždila ' Byl u nás tehdy Hvčták čeledínem a — bfth ví co mí to vlezlo do mozku že jsem mČl na nčho podezření Pletl tehdy hlavy vsem dčvča t di ji a já myslil že mne okrádá' i o mé manželské stčstí ~- Jedno ho dno — pásl jsem po nčm — naíel jsem ho za stodolou a tu- il jsem že mlynářka bude neda leko Našel jsem ji na patře — Nevím co m dčlo — udeřil jsem jí čí spadla sama H rozbitou ilavou zůstala ležet dole na tvr- Jčm mlatč " Evička zdčžeuč vzkřikla a za kryla tváře rukama mlynář pak okračovul i "Umřela mí tvá matka v náru čí přísahala mí že nebylo mí ne včrnou a odpustila mi! — Niko ho ani nenapadlo Že já bych byl neumu její imrti já aám jsern okamžiku včt se se mnou točil Ale Vavřík řekl mi tehdy že já jsem mlynářku udeří! a hrozil ml udáním Pak zmizel do svČta snad že želelo se mu paní mámy jež mu bvla dobrá ínko každému — Teprve nedávno se zase vrátil a za to hrozná taíen- taj1 ství chtěl ode mne ruku EvíČ- činu"-— "Počkej dopovím to za tebf" ozval se pan ot!c Horyna vífla žo starý soudruh j-ho umdlévá "Ne ne měl jsem dost síly ke váemu dovedu jefité í to" od včtil J Polanský "V poslední chvílí když vyslechl jsem váií hovor na lávce za mlýnem od hodlal jsem se jití k soudu a tak Vavříkovi vyrazit zbraň Neví- řili mi ukazovali k tomu že rt mrtní list lékaře tehdy zněl na (íraz ale pak mne tam přece ne chali a nařídili pátrání po Vavří kovi A přivezli ho k soudu — umírajícího " C "Umírajícího?" vzkřikl Lu- káS "Jak se to stalo snad už víte! V první chvílí chtěl se mi po mstít ale když cítil že blíží se jeho chvíle chtěl i on smířit e se světem í a Bohem -— a vy znal pravdu " LukáS i Evička napjatě pohlí želí na tvář starého mlynáře jež v okamžiku tom se rozjasnila ra lostí "Ano pravdu že tehdv mly nářka spadla a patra sama a on jen tak ve vzteku mne obvinil A nemyslil na to víe t#nrv VrlvJ li sám připomenul jmu gvým chováním chopil ne zas té ray Síenky Vavřík umřel a tak když jediný svědek v hodince smrti svědčil pro mou nevinu po- slali ninc domů — " "Nevinen!" zajásala Evička "Nevinen a přece ne bez vinv " řekl Dolanský smutni iříehern byla má nerozumná žár ivost jiz jsem k smrti dohnal ubohou tvou matku" "Ubohá maminka! Ubohý ta--i tínku! Co jste za ta létu wr r ČI!" "Nu chvála Bohu že to tak Šťastné dopadlo!" zvolal Hory na "Líto mi Vavříka ale tám si to tak připravil "Ať odpočívá v pokoji" vzdv ehl Dolanský "Odpustil jiem mu a blíbil e jeho matce nedá me trpět nouzi ByMi Ve vlem Spatný na matku přece neiapo mněl" "PopUči ubhá A eoj Toni- ka!" vzdychla Evička "Nu !imylťte tef na clil lal tčte ir i „ „ftl nwtanou A