Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Feb. 6, 1907)
i í s'-— f taH 10 ± MN KIECANDA Starý Horyna se synem skoro ne scho dů sletčli a po nikom se neohlíže jíce chvátali z mlýna jakoby pr chali před morovou ranou Do lánský po jejích odchodu sklesl do křesla a zabořil hlavu do dla ni Necítil hnévu proti starému soudruhu nehoršil se ani na Kar la pro jeho příkrá rova ale bo lest hrozná bolest rvala mu srd ce On jehož slovo v celím oko lí vydalo víc než celý toh po psaného papíru musil slyíetí že poctivost neplatí A Evička že ho budo jednou proklínat! I Oh nebylo třeba mu to povídat On to tulil Ale jen stm sobí nalhával žo po svatbě so vlečko poddá a že Evička udělá ze Své táka řádného člověka — — — "Pojď chlapčepojďl" vybíze Iloryna rozhořčené ale přece jak si mčkeo Karla když od hráze je šté jednou se rozhlédl doufaje že by snad spatřil nikdo Evičku "Víř mi nemáií Čeho litovat DČvče je hodné ale pod touhle prokletou střechou s tímhle clo víkem ani vy byste spolu nemohli býtl ifastní" Té nedéle mři i v dolejším mlýné oběd jaký z chasy nikdo nepe matoval Pan otec Jemuž sousc Iforyna skutečné pokazil choř l jídla nesešcl ani dolů Evička ne promluvila ani slova a sousta do úst nevzala a stárek Lukáš jen vrčel na každého kdo so slůvkem ozval ÍJylo tu jakoby mílí pod stře chou umrlce XVIÍ Tří dny a tři nocí protrpélí Dolanský í Evička v hrozných mukách Nemluvili ba zdálo se že ani nejedli a nepílí chodili obu kolem ostatních jako stíny a oslo- vil-li je kdo z domácích dostal teprve na druhou nebo třetí otáz ku odpověď "zaklety miyn oroukai si stárek LukáS počítaje jíž dny kdy sváže si svůj raneček a půj de do svéta po tolika letech ztrá- vených klidně v zátiší lužeckého ralýna Také hovorný jindy mistr Ke čaba vida Že ze mlynáře již ní čím nevypáčí slova a že jeho chvalozpěvy na Svčtáka jsou všem — ani pana otce nevyjímaje — proti mysli spčehal s prací jako by mu nad hlavou hořelo aby jen co nejdříve mohl jiti o dům dál KdyŽ JBvČták po dvakráte v o nčch třech dnech přišel do mlý na na návStčvu Evička zavřela so do své kom&rky a nevyšla dři ve až jí stárek zaklepal na dvéře a oznámil Že host již zase odešel Mlynář rozhořčen tak že stčŽÍ dovedl se opanovati mnoho řečí s ním nenadčlal Zeptal so ho chce li snad peníze a pak již na nČho nepromluvil až se zvedl a odešel Kačaba říkaje si v duchu bůh ví jak že to tu ještě na konec do padne choval k příštímu dčdi- ei mlýna ne chladní — ne vřele jen tak aby si na žádné straní nic nepokazil Za to LukáS pev ně odhodlán že s Vavříkem pod jednou střechou nezůstane pro jevoval mu nepokryt? tvou nená vist fívíták tvářil se jakoby toho neviděl usmíval se i k nejjízli vtim naráikám Lukášovým té h se v duchu na onen den kdy vejde sem jako pán a prvním co udili bude U stárka potupní vyžene Vlák také v hořejfm ftdjM ne bylí! veseleji Mv]!rnW l paní 1 I t t I Hřích máma snažily se Karla povyrazili z trudných myšlenek ale ovsem marné "Nechte hocha a nebučte ml pořád do nčho" okřikoval je pan otec "Taková rána se nej líp zahojí klídera ale babské tlachy jl jen znovu jítří Co je to plátno říkat mu Že jsou jcSté jiná dévčata na svété když to hloupé srdce si zamumlalo že jen tahle a Žádná jiná? Nezbývá nic než čekat slanedí se tam dole néjaký zázrak — — " "A nestane-li sof" ptala se pa nímáma starostlivé "inu pak to půjdu svou pří rozenou cestou! A dá lí Hůh že za rok nebo snad dříve najde jiná klíč k jeho srdei bude so on sám divit kde žo mčl očí" "Ha ba do tk doby bude Evi čka kost a kůže a to krásy nepři dává" vzdychla st panímáma soudtné "Naše H&rča mluvila na lukách s lhAtimííeh dévo- čkon a ta řekla že se Evička tratí jakoby do týdne míla ležet na márách" — — "A nejí nepíjc jakoby se chté- la schválné umořit" dodala k" to mu sg hodí vší Madlenka Dávala si panímáma dost pozor aby ty její hovory s panem otcem Karlovi k sluchu nepřišly pří tomhle se přece neuhlídala "Hoď jak buď" řekl si hoch v duchu "Musím tam musím ní promlu vit 1 Chcedí umřít ona umřu s ní AspoÍ to bude odbyto rá zem!" A večer třetího dne když setmélo vypravil se do dolejšího mlýna Nepozorované vzal se zdí otcovu pistol a podívav se jsou li obé hlavní nabity schoval jí do nkptmú kapsy Ne-mčl při tom určitého úmyslu ale kmitlo mu hlavou že je toho pro oba dost a hned zase nešeptalo mu cosi že by se mohl ričkde srazili s Va vříkem — — — Lužecký mlýn odpočíval poné vadŽ poslední dny bylo málo vody Nic nerušilo ticho večera a tak musil Karel opatrné připlížit! se ku stavení aby nebyl pozorován Hrdce mu hlasité tlouklo když kradl se po špíčkáebskrývaje se v houští od hráze kolem stodoly a kolny do dvora Jako zlodéj vcházel do dvora kde do nedávná doufal Že bude brzy pánem Bultán na řetéze v protilehlém kouté dvora se zvedl a zašlčkal když však nic se nehýbalo ztichl zas a spokojené so položil Ve mlýnici byla tma a také okno mly nářovy svčtnice v patře bylo ne- osvétlené Za to z otevřených oken čcledníka zářilo svčtlo a by lo slyšeti hovor Karel napjal sluch a rozeznal lilasy dčvečky a práška jež chvílemi Lukáš mr zuté okřikoval Po EviČco a panu otci ani slechu — — - Karlovi jenž stál přikrčen u zdi zdálo se býlí půl vžčností leč čekal trpčlivé Po chvilce za praskala mu pod nohou suchá louč n pes znovu se zvedl a za- stéknl Z chodby vyšel stárek aby do hlédl proč se pes znepokojuje Karel vídčl temný obrys jeho po stavy ve dveřích chodby pohn osvítlené září t kuehynč LukáS ohlížel ven do tmavé noci a po torné naslouchal "Pst stárku I" upozornil ho na sebe Karel syknutím Lukáš" ihned uhodl co se tu dč- je Šel přes dvůr k boudl řby poláskal se psem pak bruče n olchlaiol jakousi plimičku — po rv4 ras po dlouhých dncli ~ kráčel k mlatu kde stál Karel "poiusl %m U hoxhut Nř" mí řeklo že jo to dobrý ÓlovŽlc" uvítal Sosta ieptemj "Kde jo Evička ?" vydechl Ka rel "Nepoehybnž ve své komůrcej To víš pl&ÍQ ss " "A mlyníiíf' "Ve svčtiL Také mu as yie- ní do smíchu "Pro Moha ieknŽto jí uhyr na chvilku sešla 1o malé zahrád ky" "Půjde to bocbu tXHUa ale vzal to ncšťl Má mne vyhnat HvétAk ať mn vyžene pan vtec" A browkuje sí ase vrátil se do mlýna Zatím Karel odplížil se koh-m kůlny dozadu za mlýn kde pod strání imwi mlýnském korytem h stavením byla malá zahrúdečka zrovna pod ikny Kviččíny koiŮr ky Karel jříkrčíl se na I4vku pod olínetn st čekal Když uply nula drehiiá chvíle a nic wo ne hýbalo povstal a zlehka íínklepsl na okénky "Karle í JVo Hoha vžyř jsem té prosila ustrašené "Musím mluvit — - ziznčlo x oknu s tebou jeÉtfi jednou "Nemohu " "Zastřelím se tí pod oknem" hrozil hoh pevné odhod Un pro vést! svou hrozbu Okénko se zavřelo a vše zas zti chlo Po chvilce otevřela se malá dvířka ze mlýnice ven vedoucí n v nočním šeru zabrala e postava V témž okamžiku nahoc otevřela so zlehka špi fiýrka v zaojním oknč mlywíovy svčtníco jejíž předfd okmmdla do dvora leč Karel v roMeiá svém toho neslyšel "Přcw jl přišel — už podruhé a tolik jWm té prosila I" řekla Evička u jennon výčitkou "Duše má jakž bych jiejiřiŠcl" když Jde o tvůj í můj Život a když nevím co se dčjef Musil jsem a tebou mluvit " "A co je to jdatnoT Tím se i fi i ti i nic nezmění — vzuycuiíí uevec odevzdané "A proč íří povolila f Co ne stalo f Mluví" 'Karle Karlíčku! Jak ílfih na Je mnou musilo to býtiť zfi6pč Jo dčvče "A už se mríe? nm ne ptej!" "Ty budeš Bvétftkofroul Ty chceš t" "Nezbláznímdí se do lé doby budul" — "A proéf Co to tvého otce na padlo takhle té hubit? Nobojf se hříchu? A co ty? VM jsi neře kla t líadéji do hrobu než s jí nýrn k oltáři?" "Hekla jsem ale musilo býtí jinak A máš-li mne rád neptej se! Kdybys rnie zabil nepo vím — " "Zabil — zabili" opakoval Ka- rel "Evičko mAš mne opravdu ráda? Máš vid? Ueknu ti tedy tolik s umřeme spolu Mám zde pistoli — dvé rány!" Nahořo cosi zarachotilo — To mlynář zavadil hlavou o oken ní rám jak sebou zdésené trhl 'Ach Karlíčku Karlíčku" za- kvílelo dčvče přitlumené "Také jsem na to myslea jak by to by- lo krásné Víš — ti dva v Lu- aveil Jek jim vystrojili krásný společný pohřeb A jak tem vše eko plakalo — Ale nesmí to ýt - ~" Ze nesmí? PrQéí" "Musím musím být živa! A- spoft do svatby než bude mlýn připsán na nčho — Ale pak pak až ke mné přijde — — HAh ví eo se potom stane — " "Ne potům — nel ÍUdČji hu?il af s ním nejde k oltáři!" "Vemohu — nsmíml Hlíbíbí jem tatínkovi — " "BlibiU? Jský to oteo? Po kuje v hrotí nenajde — - taVhlo hubit duíl vého ditčte -Pri ihmi ho V%4n — - - " "Neproklínoj — on jo tak ne Sťustnýl" prosila Evička "Nešťastný? Tebe Žene do ne- Stést! a sám sobé zármutek a han- bu strojí Kdybych byl špatný řlovřk h on té nutil k lepšímu! Nebojf-H so soudu lidí jek to jed- nou zodpoví před Hohem?" Vb' jiz mlynář neslyšel — — k soudu a doznal svou vínu? Vrfí Odkvopíl od okna a dlouhými kro- tí se po čase smířen s JJehem a ky pobíhal po svČtníci Hlava mu lidmi a nikdo mu nebude smčt vy třeštila zdálo se mu žo zšílí Jenom chvilkou kdvž se trochu uklídíl přistoujíl k oknu a na sloupal — Konečné se rozcháze- li Na čem hd ustanovili nevčdél slyM jen poslední slova Evičči- n- "Já už doufám jen v mílosr- denství boží — — " Pak klepla dvířka a po chvilce vídčl temný wlín jenž přehoupl sm phn žlab a plížil ses vzhůru do stránč kudy lesem vedla kratší costtt k modlínovsltému mlýnu Mlynář v temné svftuicl ozáře- né jen slabé rudou lampičkou před obrazem IJhřížuvw osa- mři nu svými ješl 5 temnčjšfml niyslenkeml Dylo mu hrozno u srdce poné- vidž nyní poprvé v tčehto dnech bídy poznal propast do níž sebe í své dítč vrhá — — "Nebojí-li no soudu lidi jak to jednou zodpoví před Nohem f" — Ano lek to řekl Karel a slova ta mu hřmčla do duše Oh soudu lidského svčtské han- by on se bál ale na onen soud tm m Jirobem posud nepomýšlel řVbc siitiia přelhával že jde mu mu o to iiby ne Evičku neuvalíl potupu že jh dcerou zločince a sa- movraha a chtčj spáchat! zločin nový ' Vrátí se mu tím klid duše? Ilu- do Evička tím zachránčna? Dnes ještč chce se pro nčho občtovati dnes ho lituje jako trpítele ale az lu obéff 'i)řinese pak bude ho mocí jen nenávídčti UŽ ho ne- bude ani mocí ctítí jako otce A tak budou so vléci bídné životem Una usyctiati pomalu umírali bu- ho udiven pohlížel Evičku po de před jeho očima jako vččná vý- hladil po tváří a pak přistoupiv ÉitkA A žalobnico před Ho- ku stolu chvatné vypil kávu je- hem kde jeho čeká zodpovídáni— Sté horkou Okřál po ní rozrazí- Nebylo by lépe aby so obétoval lo ho milé teplo ' k on? Evička sí popláče ale Časem "8 pánem Hohem dítč" řekl zhojí se ta rána A lidé časem za pak obejmuv Evičku "Kdybych pomenou Hanba svčtská — so k véčeru nevrátil neboj so o — eh eo hanba I Lítovati ho budou mne a neplaí! Rozumné tady ho a i jeho starý hřích bude tím vy- spodaíte s Lukášem slyšíš sta rovnán a Hůh obití tou smířen — rý? Však víš co délatl" A bez- Že smířen? ozvala so hned zas dčky jakoby žehnal položil Evič pochybnost Občtí? — Není to o- eo ruku na hlavy bčť je to jen átčk před spravedli- Rozplakala se tou néžností a vým trestem Je možno jen jedno ehopila ho za ruku "Tatínku smíření — smír so spravedlností kam jedete? Co obmýšlíte?" lidskou i vččnous Zde na zemi hře- "Pro radu dítéj pro radu! — šíl zde dlužno dátí zadostuČinč- ní — ~ Zhrozil so mlynář tohoto zá- včrku k némuž dospčl ve svém u- važování Hezdčky zastavil se před obrazem Ukřižovaného a vzpínal k nčmu křečovité sepjaté ruce "líože JJožo odvraC Vždyť jsem už dost trpči " Dost? Ne dost ozvalo so hned zase svčdomi Žil jsi jako jiní požíval jsi vážnosti jež ti ne lili !_ 11 ! 1! 1! y I imium vanuiM jsi nui o uciu již tí prokazovali Rám sobé nadi ktoval jsi pokání jímž chtčl jsi smířitl Hohai nekradl jsi nezábl- jl jul — žil jsi jako poctivý člo- vek Alo to není zásluhou to no- ní občt! — to bylo i tak tvou po- vuností — Laciné to včru po- kuíiu umí gi omiu aio Jona ueošidíŠ Mlynář zničen klesl do křesla a počal zaso uvažovatl jinak O- vsla so láska k životu tomu 2 i- bůhví I to bei karabáčo neude vttu váleného občana Jimi dosud lámt Přece hospodáře dluíno no lil A přemlouval se ao ža E vička časem zvykne a ci Karla ta pomine Ale ivčdomf jemul jed- nou ukázal na pravou restu oida- lo se iil oklamat! ani umlčel I UtlTH Kdyby ona l chtřla tu uti a kdyby on jí iřijal iWf - tím pomoženo? Ne — starý hříctí tu zůstane! Nesmířen! Odejde e svéta jako počestný ílovžk ovíem včdomím že jírn není — - — A potom? Co budo pok? — Poznáním jediné pravé cesty Dolonský ponékud se uklidnil Co by bylo — uvažoval kdyby šel Čítati Hudo pak zase poctivým Ičlovřkťin ano — IhuIa iím mrav - Idu — — A kdyby tam zemřel — umřít v žaláři — hrozná ta mv Uleuka zase ho trochu zarazila'1 Ah je přece JeštČ milosrdenství boží! Jest — jest — ona Evička — ta čistá duše jež so za nčho chce občtovatl v ně vČří Vrátí se vrátí — aspoň na den než na vždy zavře oČl — vrátí se aby vldél Evičku šťastnu aby po- choval zdárná vnoučata — A všl- chni budou se pok modlit na jeho hrobé — — - ' Mlynáři jenž maje ruce sepja- ty díval so na obraz zdálo se žo tvář Spasitele laskavé na nčho [ohlíŽÍ A rozjasňovala se vždy více pod rudou září To první paprsek ranního sluň- ce zasvitl do oken a pozdravil ho po celonočním bdČní — — Dolanský jako vzpružon vysko- čil z křesla v némž probdél a pro- vzdychni celou noc Bkočíl k oknu i Dole právé probouzel se rueh nového Života Oeledín kráčel no dvoře s védércí ke studni Lukáš vyšel na práh s dýmkou v ruce Vybčhla i Evička nesouc ze sklo- pa krajáS s mlékem Dolanský vídčl jí ubledlou smutné se usmí- vající na pozdrav stárkovi Otevřel prudce okno "Dej Matéji — slyšíš? Honem zanřn- hati Povezeš mne do méstal" zvolal a chvatné strojil se do svá U-čních šatů — — - — Po maló chvilce sešel se scho- dů dolů 8 úsmévem skoro veso lým pozdravil Lukáše jenž na né- Vlastné pro pomoc neboť radu jsem dostil už tam nahoře l A pozdravuj Karlíka" zvolal už z vozu "AC vrátí svému pantáto- vi tu — no víš co!" EvíČka vzkřikla alo koné již Jeli ze vrat 'A LiilfÁlil NrnArnAxi'i lul mlynář vznříniív se na voin "Přijdedi SvČták karabáčem ho vyžeň ze dvora I" L„káS radostné zavýskal jako- J ' iy mu byl pan otee dukát hodil a mlynář slyše to smutné se ú smňl "Pro Hoha stArkii on ix jof" zvolala Evičku novédc-t' má li so dčitl nfhn "Co iy Ht) llo t Přišel k roz umu Vidéla jste přueo? Takhle veselo a snoko enS s ÍU !Avnn díval" MA BvČtáka žo máte vyhnat?" "Hlyíela jito — karabičuml A ilouchat A ul si id 11 tím n Velí ho mM po rucf A vy po práika i llMkem ke Karlovi f ma radetl" i — HfM "Vilířt Pá4" if jí: 1 a Krumt nuny ( j I flV itn nim ti 'iiv i i
