'V ! rffcft
10
JAN KIECANOA i
Starý
"PyJa bych ráda — — VŽdyť
snad nebudu luft jiné potřeby — "
"Dítí dítíl Vy ml připadáte
jako obítovnná jako ten beránek
kbrý njímá hříchy "
"Htárku!"
"No dobře vždyť já už mlčím
Ale nedivte se Div že mi to srdce
neutrhne když vás takhle vidím
před sebou"
"Ale vždyť přece jsem klidná?
Vidíte Že jsem no do toho vpravi
la Jiná by plakala — —"
"To j tol Popláčeá mí uleví no
ti Hlzcmi bolest ze srdce uniká
Al takhle člověk překousne zá
rmutek a tím húř uvnitř Žere a
bodá"
Evička ne pří lích slovech pře
ce rozplakala a vzala atárka ko
lem krku
"Plač dítí - plaí! Ulehčí w
ti" vzlykal EukáS nám také v
Mízách tona
V tu dobu pan otce Dolanský
byl jíž v místí Cestou skrz En
žce Netkal se m Vavříkcm jenž
pozdraviv ho zcela nluSnč ano tl
eli vč po nousedsku ne n ním za
stavil "liž jsem promluvil n EvH
řkou" počal mlynář nám aby
Miiad Vavřík opít nemluvil nvým
způsobem "a ona uvolila"
"Opravdu pane otče? No vi
dím na vás že vám mohu včřítí
A kdy tedy mám k vám přijít
abych mí n nevčstou proínluvíit"
"Dnes nechoď I Mám v místí ří
m Tři jl u pozdí domů"
"Teíly zítro Potřebují křest
ní list na aru"
"Tyt tochí-eS nijak hnát" řekl
ilynář hořec
"Nedivte se jsem zamilován"
"Tak s pánem bohem!" vzdychl
mlynář
"No nebudu vás zdržovat Do
bří pořízení a ftťantuý návrat pa
ne otíc!" pozdravil Bvíták a o
brátil mi? opačnou stranou
Vsak o to sám Mtál aby se co
nejrychleji zbavil každá lidská
společnosti Bylo mu tak že by
byl nejradíjí zavýnkl a to před
mlynářem přece neehtil Zdáloť
ne mu že by tím dal na jcvo jak
pří tá odvážné hře nám míl ntra
chu dost aby mu kořisť přece ne
unikla A jak již nijakou chvílí
byl na váhách nemíl li by snad
raději přijatí nabízená výkupná
"Kli" zasmál no hlasitá když
byl již mlynář dontí daleko —
"Hloupý jsi hloupý— parm otče!
Takhle jsem mí to přece nemyslil!
— Ted' liž bude mí snadno doká
žu t í to aby mí dal ode mne na
mluvili děvče Ať mne huna
nekopne I Musí mí vzít Toničku—
ovsem bude-li ona ho chtít"
A v duchu hu raduje nad pove
deným tím nápadem zamířil Hví
ták do hospody aby zde ubil dlou
hou chvíli
Dolanský jda cestou dále libo
val mi v duchu jakým slušným a
milým človčkem dovede ten Hví
ták býti Ej žo h ním nebude
tak ncNnndno vyjiti A až ne
trochu pozapomeň© na jeho pů
vod buh? z nříio dobrý noused a
dovede ni zjednati váŽnnt Ovíem
přílií dlouho mí? mlynář tímito
myšlenkami netříil neboť hned
zne dostavily ne výřitky nvídomí
a pochybnosti Af je jak je a
kdyby Bvíták JJviíku na rukou
nosil co j to plátno když ho ne
tni ráda! Když iuumíU ne odříci
Karla ž tříkn ne odříkalo
mlynář nám vidřl —
Eh bolelo ho n nrdec hučelo
inu v hlav? a pálilo v krku kdyí
dosel do niťHtefkft ZnU'l do
první hoííiody a Hvúl tu nej
íiřího koutku k pivu Teprve
Hřích
hoatírinký miifcíl mu přípomenoutí
Žo jo řo k jídlu Ale mlynáři
aí ni dal obíI přínínlí nechutna
lo Z& to tím víeo p)J A nedři í
pil hodinu dví — nedíl do veíera
když již m trnívfllo a fctálc dá
val nalívat noví takže nám ho
HÚnnUý jenž ho takhle poMiid no
vídíl vyvaloval na ního oři
Jlylo to nnad pojrví v žívotí
co mlynář J)olariMký utápíl v pívfi
svůj zármutek
Zármutek a výíitky nvídomíl
lž ncmynlíl na onen ntarý hřích
jehož obíC dávno již npala víéným
Mpánkcm na tíchím hřbítoví ven
nickám Nyní ho již počínal
MtraSítl nový přízrak Myslil na
Evičku když jako mrtvá nkáeela
N př:íl ním k zemí A na bu
doucí její život
To tedy připraví' yé"u jedí
nčmu dítítí jež tolik miloval aí
mu nvou lánku víru málokdy dal
pocítili Vyrval jí z náručí hod
nčho Svnrního mladíka jí-hož
mhii míl rál jako vlastního nyna a
přikoval jí k muži iienávídčnčmu
padouchovi jenž tak do krajností
využít koval jeho neUtntí — mly
nář mí jíŽ v duchu neříkal? zločin
Jaká mohla býlí její budoucností
Pravda Evička je jriynlí ntuteční
dovedla í? tak rychle vzchopili n
hned strhala stará nvazky lásky
aby dokázala otel žo chce občť
pro nčho přínístí ale to bylo v
prvním okamžení když jeŽtí pod
líhala soucitu n jeho iitrjením
hrůze před následky nvčtská han
by Ale Ž přijde ta hrozná ce
sta k oltiří a potom ta křížová
pouť Životem po boku Hvítáka?
Mlynáři zármutkem i hořkostí
práhlo v krku a pil a pil — — A
najednou bylo mu pivo málo a dal
si nalití i kořalku — Poprvá v ží
volil — Teprve pozdí na noc
když jíŽ hostinský chtíl zavírali
dal ní říci zaplatil a žel doma —
Vyšed z hospody vykročil dosti
statní ale jak již bývá počalo pi
vo a kořalka účinkovali teprve na
vzduchu Mlynář byl silná pova
hy ale dnen pil přece jen příliš
mnoho — — Potácel ne po silnící
blábolil nám k nobí zastavoval ne
hroze holí smírem k Kužcí' kde
byl ten jenž xnu byl připravil tak
smutný osud pak Sel zase dále
vrážeje ve tmí rlo stromu pří ce
sií až koneční npadl do příkopu
u silníce a zde usnul
Noe byla tmavá chodefi málo u
tak ho nikdo neprobudil
Vytřeštil očí nemoha v první
chvílí poehopíti kde ne nachází
Tížce zvedl ne z příkopu Nohy
i ruce míl jako zdřevínílí v hla
ví pusto A přece ne rozpomí
nal že včera Čím více pil tím lé
pe že mu bylo až koneční ulil pi
vem a kořalkou vSccku bolest a
zbyl nejvýS jen hnčv —
Eh bude teď asi častíjí tak bý
vati! řekl ni v duchu a rozpome
nul ne na matku Svítačku již ten
onen šoustl často nebral v příko
pí a přivezl domů
Stydí se nám za sebe a domní
vaje ne Že mu každý z Mdičejc
vyčte kde a jak trávil noe Sel
Dolanský (hunu zacházkou kolem
huŽce Na íítčstí bylo ježtí pří
líá brzy a v polích nebylo ani živé
du5e 'a to v mlýní bylo již
všecko na nohou Evička nedo
čkavši ne otce koneční usnula
ale Márek na npaní ani pomyslit!
nemohl Htrneh o mlynáře mu
nedal
CoŽ aby ni tak pan otec sáhl na
život! Dly no tu ve mlýní divné
včel nepřekvapilo by ho tedy ji2
ani to Ueřtoho chodil hospodář
pofln]id dobou jako bludná du-
se a ?e on sam se i svícenu
0
zaslíbení Hvítákovl neradoval
byly na ním až přílií patrno
Mezí mlynářem a LukáScm ne
panoval tak dň vířný pomír jak
ve mlýnech b'vá ale stárek ví
díl že příčinu toho dlužno hledat
v hospodářovi předčasném a ná
hlím ovdovční jež z nčho učinilo
podmračenébo nemluvu Pře to
vsak byl Eukál Dolanskéjni u
přímné oddán a proto také pří
pouítíl si starost o ního když ne
proti vžernu zvyku tak dlouho ne
vracel aniž by byl oznámil že
zfistane přes noe i domu
Hedčl tfdy ntárek na dvoře ce
lou noe chvílemi dřímaje hned
zase dýmaje ze vé kořenky a o
bíraje se myšlenkami jak to asi
zde ve mlýní Jednou víecko skon
čí K ránu sotva Že počalo ne
íeřítl nebílila Evička dolů lsly
nVvŠJ od stárka že ne pan otec
nevrátil všecka ne vydčsíla Po
jala ji úzkost zda ne nnad přece
neodhodlal k sebevraždí ale ntár
kovi ne n tím nvířití nemohla
Váak ten míl nám strachu dost
a netajil se jím Práví chtíl roz
bíhnoiití se do Lužce i do místa
aby ne lam po panu olej zeptal
když mlynař přisel
"A to Jste nás pékne vystra
šil" uvítal hospodář' "Evička
už byla celá smrtelná"
"Pála jsem ne že ne vám nnad
ní co přihodilo" npíebalo dívče
založit ntárkovi obrázek "ale pak
jsem přece usnula Za to tuhle
Iiikás celou noe vysedí! a čekal"
"Dčtínol" durdil ne mlynář
nutí ne do veselého línu "(jož
jsem malý chlapec abys ne o mne
báli Kekl jsem přece že Mí nul
zdržím" pomáhal ní z rozpakli
lží "A nového u nás nic za tu
lobu co jsem nebyl domaí"
"Novídíl bych níe ani nmutné-
ho ani veselého" řekl Eukiá
trochu hořce První radost že
se mlynář vrací živ h zdráv ryeb-
e ho přešla když n rozpomenul
co mu byla Evička včera ndí-
lila
Také rozjasníná tváiř dívčete
zachmuřila se když pan otec ni
kterak nedával na jcvo že by si
s ní přál mluvili Evička ála po
sví prácí a Dolanský uchýlil ne
do nvítnice a nesešel až když ho
volali k snídaní
Hodili všichni tří mlčelíví a za-
ražení když přihnal ne Kačaba n
dcerou
"Ani jsem sluchu vířit ne-
chtíl" spustil rdostní hned ve
Iveřích "'Tak svatební řaty
budeme řít panní Evičce í"
Evička zbledla jeslí víee než
byla a LukáS byl by nejradčji
mistru skočil na krk Víírnl ní
KaČaba jeho zlého pohledu a pří
sel do nemalých rozpaku "U
nás je tofu plnička ves Myslil
jsem tedy — — ('i nimi to není
pravda?"
"Bly Selil jste že jsem nvč-
stou slyšel jsto dobře" řekla K-
vičlut nutíc so do klidného tonu
A chcete-li mi přát stčstí díku-
ji "
"Jak pak by neí Přeji a z ce
lého srdce Přékvapilo mno to
jako každého ale jen co pravda
Vavřík je slu&ný Človík a žo ne
už vybonříi biole z nebo dobrý
hospodář"
Mistr mlel dáb chvalozpěvy na
Vavříkar nedbaje vražedných po
hledft stárkových a tichá Týnín-
ka dříve než příst-dln k prácí
přistoupila k Evičce a n povzde-
hem jí ntiNkla ruku mito blaho
přání To bylo již přece více
než Evička mohla snAsti Vy
bílila ven a uU do avé komftr
ky aby t tu vyplakala
"Um skuteční e tu učeo já-
lí" myslil ni mistr "Takhle h
nrtváří řfnsítná nevřiltt A i ten
nn oteo se mračí jako bych mu
byl netrefil d noty Dobře butl
neiiaiiiáčct n v tom mnoho
Jlrsry potom doitYÍI do mlý
na Vavřík Při?el jak ne na že
nícha nluáí píkní vySňořcn ve
sele ale přece vážní Eukáá jenž
právé cosi kutil na chodbí spa
třiv ho zaSel rychle do mlýnícc
aby se n ním nemusíl vídítí Va
vřík otevřenými dveřmi pozdravil
v čeledníku mistra Kačabu a do
zvčílčv ne že mlynář je ve své
svčtníeí zažel rovní nahoru Uy
la tu i Evička jež práví poklíze
la a stlala postel jíž ne byl otec
dnen v noej ani nedotekl
Mlynář zaražen mlčky popošel
hostí vstříc Evička spalřiv&í
Vavříka hrozní zbledla Pozdra
vila nímí a chtíla odejití lei on
vkročil jí do cesty u vážní podal
jí ruku "Pozdrav pán bob pan
no nevisí o" řekl co nejvlídníjl
"A proč nám chcete utíkatí"
"Pusťte mne musím dolft" od
vČlíla Evička snažíc ne vyprostit
svou ruku z jeho
"Oho vždyť přece víte proč
dnes přicházím má holubičko—
(!ož vám pan otce neřhlf"
"Co ni h tatínkem udíláte to
bmb' dá do toho nemám co
mluvit Koupil jste si mne ne
vím za jakou cenu ale bude-lí to
vaSím Slíslím nevím" Pt tčeh-
slovech pronesených hořce ale
klidní Evička odcŘJa
"Eh ženské vrtoehy" dal se
ílo mnichu Vavřík "Váak ona
se po nvatbí umoudří"
Dolanský chápal nc fioslední na
ílíje "IJmomlříJí ne nevím
ale íťastna n tebou nebude a ty
s ní také ne Vídíá Vavříku je
tlí je Čas abys ne rozmyslili Ja
ký Iíi život pod jednu střechou
když se dva Jídé nenávidí í Jinde
bys dostal dívče které po tobí
jen hoří píT tísíe k tomu — to by
byl Žívotl"
"Pane otče jdu í pro křestní
list a ne pro kázání" chladní od
včtíl Vavřík "A když jste pu
stil do nvíta zprávu o mém bohat
ství musíte mne založili nijaký
mi penízi abych ze nebe nedílal
žpínu"
Na to mlynář již ani neodpoví
lil a ěťastný ženich opouňtčl po
fl J I V 0
ciivuce mjyn namoiiue ne usmíva
je Evička nebyla nikde k npa-
tření UchýJila se do nvé ko
můrky a h obličejem zabořeným
ilo podušek plakala jako by m jí
srdce chtčlo utrhnout!
Zorává jíž Dolanských prááek
přinesl ílo hořejfiího mlýna vy
volala tu hrozne vzrušení Karel
otevřel ní lístek nám a přečetl ni
ho v straní ale když matka vi
douc jeho pohnutí na nčho nalé
hala dal jí ho přečistí
"A pro Krista Pána!" rozkví-
lela ne Jíorynová "Vždyť jsi
přece včera řekl že ti dala Evi
čka slovo že od tebe neupustí?"
"Hlíbila bohem ne mi zaříkala
Nikdy bych ne byl nenadál že
tenhle slib zruSí" odpovídal mla
dý muž všecek rozrufien
"A co že ne tedy ntalo? Ukaž
ten list Snad přece jsem otec a
zasluhuji také trochu dfivčry"
řekl starý Iloryna a když si ní
kolík tich řádek přečetl spráskl
ruce "No tohle je pčkné na-
dčleníl Ta nám to vyvedla když
jsme se nejpíkníji uradili co a
jak To díi ní starý hučel a hro
zil až povolila"
"Neviřte tomu Jo neznáte
Evičku Ta má svou hlavu a tak
suadim nepopustí Není jinak
možno než že so tmu nčco hroz
ného stalo"
"t'o by sh mohlo stál hrozné
ho? Poslechla otce Nejsou lidé
všichni stejní Já bych dítě do
ničeho nenutil a v ničem mu De-
řbrsúovttl Dolanský je patrná ji
ný a Evička asi bude taká jiná
než jukou jsi ji mři "Co tu
délntí" odhodlané řekl pan otce
Iloryna
"Co dílatí Ať tam Karlík
zkrátka zabíhne Není to ani kraj
nvíta — -—" odtuáila matka
"Jakž bych mohl? Což jste ne
četla lístek?"
"Eh lístek lístek! To nic ne
ní" odvítila panímáma
"Pro Boba prosí abych necho
dil "
"Když tí dívče pro Boba prdsí
aby' nechodil tak ni nepochybné
stojí o to abys přikd"
"No to jsou tak ženské roz
umy" vmísil ne do toho pan otec
"Nikdy to může býti pravda ale
u Evičky tak nebude A po
tomhle" dodal ukazuje na lí
stek " nedá ne nic dčlat Zahodil
by ne — — "
"Kdož ví jak bych jí tím ublí
žil " váhal Karel "Ale
přece zas VŽdyť ani nevím
eo a proč no stalo í — Nesnesu to
ho půjdu tam přece"
"lim dčlej jak rozumíá ale já
na tvém místí bych nefiel Buď
je nešťastná a nedá ne na tom nic
mínit A zřekla li ne tí lehce
nestojí tí za tu cestu"
"Ale já to ncsnenul Zblázním
se! Vyvedu vám níco — Musím
mítí jistotu!"
"No ubohý hochu jistotu máá
přece tuhle dost velkou Ale
potíá sel Váak ty to nneses a ne
zblázníš si' Přečkali lidé již hor
AJ rány přečkáá i tyl Za
jedno divíc deset jiných "
"Taková žádná " zvolal
Karel
"To ní dnes mynlín a já nám
přidávám že dívčat jako je Evi
čka mnoho není — ale jakáž po
mocí" "Potčs li pánbůh ubohý ho
chu ale pan otec má pravdu
Dčlat se tu nedá nic ať už Evička
svolila dobrovolní nebo z přinu
cení" domlouvala matka Karlo
vi jenž tu stál jako zničený
"Jediná rada je — vyčkat!"
ozval ne zase pan otec Iloryna
"Bůh ví co ne tam dole nemlelo a
co z toho všeho jeátí pojde Pro
zatím je jeŽti do nvatby daleko a
tak je nejmoudřeji čekat Má li
to býlí vsak ty ne Evičkou se
tká$ a povíte ni to a pak ne podle
toho zařídíme Není-lí vára to
souzeno vfiecko úsilí je mamo
"Ňo do nedčle tedy vyčkám
ale pak — — " Karel nedomlu
vil a žel po nvé práci zatím co
Iloryna n panímámou jeátí dlou
ho uvažovali o té přihodí a radili
se eo by nnad přece mohli pod
niknout! aby zarmoucenému nyn
ku zjednali potichu
XVI
Dávno jíž nebyl mezi obyvatel-
stvem farnosti modlínovaké tako
vý rozruch jako v nedíli když no
po velké mni vse vyhrnulo z koste
líka Zpráva o tom že Vavřík Světá
ků má ni bráti Evičku Dolan
ských rozletčla ne ovsem již mezi
týdnem po celé kolatuře Sám
Bvčták ne o to přičinil pochlubiv
se v obou hospodách a Že hodní
sebevčdomí mluvil i penízi ne
blýskaje napovídal cosi o nvé vý
hře přikládali tomu mnozí víry
Eeč daleko více bylo pochybova
čň Vňak to přece nebyla víc tak
lehko k uviření Dolanský jenž
vedle Iloryny považován nyl za
nejbohatňího Človíka v celém
kolí že by dal svou dceru synu1
tulaČky jež byla obci jen pro po
horšení? A Evička to hrdé dív
če jež na sobí dalo tolik záleželi
a na nčmŽ bylo vidčt že má nvou
hlavu ta že by chtíla ni vzíti SvŽ
táka jehož povést pokud no týč#
ženských nebyla uejlepsií A kro
mé toho padalo na váhu i to Že
Evička byla vSeobecuí považová
na za nevístu Karla Iloryuů v
nímž každý vklčl nejívarníjsího
žeuieha pro ni a nejdftstojníjlího
nástupce pro luieckého pana
otce Pukrsíovánt
