to -
1 i
JAN KIECANDA I
Starý Hřích
"Téď Ď0_WW v_„l ir-i r
A Kayoysíe _yr
tni X
__: tt' __ j—i hm " rn
to niKuo nesmi zazi-vam
VomUtU román
"lim nic! To je ovsem hodně
málo tak že už skoro ani míň ne
může být viď matko !"
Panímáma přisvědčila vesele
poněvadž viděla jak mlynař za
ěíná takhle že už to vždycky do
iře dopadne
"A mlýn byi chtči ujmout í"
zamrač! se Jloryna na syna
"Jak vy rozhodnete A eo tu
hle Madlenka ~
"Madlenka — Madlenka! Cm
pak je její!"
"Vždycky se tak mluvívalo—'
"Ty řeči uplynuly zrovna tak
jako ta voda co tady tehdy te
kla f Vlak mne to dost mrzíva
la fa na tomhle mlýně kdo od
jakživa sedali pořádní mlynáři
má pó mně přijít takový "
"Vždyť sám říkáte že je Ku
čerů také z toho' pytle "
"Ňo trochu krve má ale mly
nářský přece není"
"Re miíóu ii tatínku a ty Kar
le nedělejte itaróstí" ódtufiila
Madlenka bodrcl "NebudeVli
mlýn sedneme si do' selské živno
sti U Kučero na statku' se to
už nějak spraví" M
"Hodná jsi holka a rozumná
Když nedostanu nechci" po
chválil mlynář Madlenka pohla-
div ji po tváří "No nestarej
sel Ani ty nepřijde! zkrátka
Mne to celkem je jen milé že ta
dy bude po mn8 hospodařit Karel
a ne cizí Ale což jestli se už
ten Kučerů ulakomíl na mlýn a
nebude tě bez mlýna chtít"
"Stál-ll o mlýn a ne o mne af
nechá tak i Já si hlavu nestrhnu"
řekla Madlenka "Káda ho mám
ale abych bez něho nemohla býti
in na — Vsak Je více hocha a
onačeiSích" '
"Ty ty" hrozila matka zpola
Jertem "Takhle lehce to béřeS
To Evička je věrnější!"
"Nech ií matko I Kdyby by
ly víecky stejné zůstaly by vSe
cky na ocet protože by se mlá
denci nemohli tro žádnou roz-
hodnouti" rozsoudil pan otec —
"Ale teď mluvme o Karlovi Což
jestli ti tedy Evička opravdu nic
nepřinese a Madlenčino věno bu
de se ti musit uvalit na mlýn!
Nebojíš se těch starostí!" obrátil
se na Karla
"Neboíím Evička je dobrou
hospodyní budeme se starat a dá
bůh že časem se z toho vytluče
me "
"No když ty se nebojíS — já
nejsem o nie míň kurážný 1" řek
nan otec vesele "Vei varn v
tom tedy pán bfth Stčstíl"
"Pantáto! Smím vám tedy
Evičku přivést!" zvolal Kare
te-zíafaí
"Cožef fy ji tu mál snad už
za dveřmi!" stavěl se mlynář u
Jekané
"1 ne! Až dojde k tomu"
"Přiveď hochu přiveď!"
"Nebál jsem se vás ale tohle
jsem přece nečekal!" zvolal Ka
rel líbaje otci ruku
"Vy vyl" hrozila panímáma
§ # _ _ _ _
surajie a slze jako brachy "vy
jste přec jen lepši nei se
látel"
MVlak m Karlík také ví že
ten dlah nebude tik velký aby
j Mdciro n'd mísy odstrčil"
™l pxn otee spokojeni "Kdyl
cn pHtřá9 hodnou dceru sle
vím nn na naplit výmínku
I Madlenk proto rAaa n
feude — A tfď i tm u M}m
fwfyJKdAl ví- "U
w MMH f 1 f? 1
lW -" i i i V "
!e jsttí
UŽ dost trpči v opuSlčiwall A
hA stAT i mladý — třeb bel
— kréjcaru že mne rádi uvítají"
rtAWwalrí míl eo bránit no-
_____ 1 # v ' ~
XIV knnrt 1íK ftAfMatí ae mu nesmčl
Bvló už dávno po snídani už Ln ř-íkní dnes A jak by bylo
přiíel í Kačaba s dcerou a zasedli po gvatbčí Ale nesmysl mluvit
i k práci ale pan otee ač ho E- 0 tom! Mlýn budW tvftj Čí že
víčka již dvakráte volala se seho- bv bvlí"
dů dolů nepřicházel Znepoko- hAj0 ne g Vavříkem" odvítila
jilo to konečně i Lukáše "VI- jjj odhodlanč
dčla jste už dnes pana otce!" hji jsem řelcl a snad otcovo
iú se Evičky ttt V nedžli budou o-
- _ _ i ww v '
"Nevidčla Co pak je i ním!" kláSky !"
vyhrklo dčvče ulekáno tou otáz
kou
"Nic nic Já jen tak že by
ho tam 'mži nčkdo nahoru k nčmu
odívat co se to děje"
Evička hrozní zbledla a popad
a se až za nrdce Aby tak bylo krk cti uváŽU a
ao otci ncco aiaio ze lan awrasw Mjj mň?etc hledat v ryDni
riepncnazei vy nepujacie niar- ee
kuí"
"Nemusí-li to být chraň mne
án bůh!"
r - á bude to lepSí než kdybya
hi ei v zaiani"
r' i ti x t xtu
Vlili liruc i i tuui
nruwai x -
II XT ani ""l Uť VI VIIVCB UC-
jat soudcvai _ tr-wi i—x
jediný je zná} k jsem bvl v2dv
hrobu Tv víší Jk xi-„xi„-
' ir ' Vl V V IjAvlU
poctivým doWrýi_r nemohl Po-
Dále mlynář mluvt lasitý kře
hnutí ho přelioWtfK
čovitý vzlykot tfeff '0&i
starého muže udusil jello t v zaBe
Konečnž vzpamatovala" -t u
Ev¥ka "Tatínku" řeklflj V x
íblMjruce "A což nenťiwft
no s Vavříkem smlouvati! DeřjiBa
bude! Zapřísáhla jsem se raději
odbžhnu z domova" — -
"Nikam nepůjde! I" zvolal
mlynář hrozivž
" Půidu t A budete-h mne zdr
"Tak mluvíS s otcem!"
"Ani otec nemá práva zabíjet
fin mn v az í trin avihn iítřt# i a vv to
"Pojďte tedy aspoň se mnou en!ete jaký by to byl život a
počkejte na schodech kdyby
nad vás bylo potřeba Já sotva a přce to musí býti!" za
vydechnout mohu úzkostí' řekla kví]ej miynář jehož slovo
a jíž stoupala do patra 'padouch bylo zasc zbavilo ytt rov-
Btanula u dveří za nimiž byl nov4hy(
tec a okamžik naslouchala Bylo "Pný Kont tatínku! Pro5 žo by
tam uvnitř' ticho Nic se ani mu8j0 být! Kdo vás k tomu
nehýbalo Znepokojena vrazila nuljj"
lo' dveří a spatřila otce jenž „nn onI Vavřík!" zvolal
schoulen zapadlý sedčl ve starém l nftř a tímto výkřikem protr-
řesle Néslyfiel ji a teprve když žena bylt hráz jeho mlčení "Ií
iřistoupila skořó' až k nčmu trhl v5Xiftf nux m& tvůj starý otec
uchou zděRcně Lx nrns( zaklíná Poslechni ye-
"Ah tos ty dítž!" řekl smnt- f _{
nž nikterak netrpžlivé jako jindy oufaia ta pr0Nba a sepjaté rn-
když ho nčkdo náhle vyruSil z C(J Evičku ohromily
myšlenek "Tatíriku co to vfiecko známe-
Evičku když vidčla otce tak &f yždvť íé to nepochopuji
zlomeného a stařecky schoulené- nňmM„mm Vavřík že bv
_ _____ __ m - UU VI'UI"' tV V r — ' ' " T
ho pojala hluboká lítost vzala a nutilí A tf
ho záruku a přituila se k : atom (D( nr0 nej 8e Bic
hchotivé ako maie dite laun- ftjdu asabnu si na živoť á! Hle
kal" řekla svezhvse na kolena J J nr08ÍmlM A
a opřevií ruce o jeho kolena po- & len gťe
hlížela mu ůo oči "rroc se „ xt vaí i-
oddáváte starostem ! ' '
Mlynář položil jí ruku na hla-
lou ho zvedla a vnutila do křesla
mu vSccko 0 máte Prodejte
nUn a deite mú'Weníze AC nám'
— -¥ ____„ m
nezbude nic nic xw duse a ru
ce — "
"Marno dítě! Ten človiHs' dce
tebe a spíž mi mlýn a vSecko7
statní nechá Zahořel pro tebe —
je pro tvoje ueStčstí!"
"A já hc ho hrozím jako hfíclin
— a teď teď jeňtč víc! "
zvolala Evička a otřásla se jako
by amrt na ni sáhla '
"Nn dobře" řekl mlynář od
hodlané zvednuv se z křesla
"Nežádám na tobě té oběti My
slil jsem: život za život a nepo-
vážil jsem Že u mne je to již jen
zbytek života pár let co mi je-
Sté zbývá — au tebe dlouhartlou
há léta Nechci už nechci
Jdi vezmi si Karla — a buď tedy
na smrt ale klidná a s bolestným
úsměvem na rtech točila se v ku
chyni kolem plotny a při obldS
byla jako vymžnžna
Pan otec před samým obždem
hned když viděl nráfika odchá-
w
zeti a lístkem do hořeífiího mlfaa
odešel do města kdež — jak řekl
— mel jakési řízení Evička o
vSem věděla že odchází ien nroto
— w m -f
že nebylo mu možno přisednout!
s dcerou ku stolu ve společnosti
cizích lidí 'vSak ona dovedla se
ořemoci Nesmírná oběť k níž
so byla pro svého otce odhodlala
dodala ií sil Po nrvním rÁohvntxt
slabosti a po oněch hrozných mu-
kach jez bylo jí Dřestati než na
psala Karlovi oněch několik slov
rozloučenou cítila že v ní
ko odumřelo že již a radost-
tfó ctrnnkAvraln a}% „„hamaX
mif nx _ -
_i „ na Knrlft mlr ami nn
-_™-r_I MN~l tf ----- "
f 1 ívi "u a jak bude o ní
I"__„i_s: jí ještě mír duSe
ce zachránila ho
před tmím Hro"' 10 "7 za-'
lo sc jí-atojřaa 0 lfho je
jího života Oaťaťtt °em? aJv_1'
by 1 Neblahý oatidt iísk
jen mezi zneuctěními ái oft&Wanm
svého štěstí
Při obědě Evička kíZ-bS" odfef
vídala na otázky přímo ji' klav'
dené ale sama hovorů nero_přá--dala
LukáS věděl oč ae mezí ní i
a mlynářem jednalo proto — ač i
Mlynář přiskočil k ní a než do
naíílii zachvtil ii v svém nára
t"~ -ř w w
čí
jniynar poiou ji ru_u um wi- tti
vu a měkce jako ho už dávno ne- J av ""
slyšela promluvit! řekh "Pro kolem Co se to děje! volala
iA _ __ n-x _i Ahvtjíiífi sfi oběma rukama za
iee one rro iwe ~- -~- _ „
_ ii a a a ii hlavu "i o se staiOT uo i oim
je 10 maia starosti 71 tt '
Hit Un „XWI á na v&a I IDttie I
_i iííi ir'% _tx "Řeknu ti len tolik" počal
nic nezauaro a - ib- ť"M ------ - - L„
kojí A nic mne to nebude mr- mlynář hrobovým hlasem pohlíže-
zet weente si miyn zastaňte sin iv"v w — _
i :„Auríi se vvhnul zrakům dcermyra v
de Ostatně prý starý Horyna tvyen rukou je muj u vow u ?
_ - _ i iv' Artf - ii _Mi_rťi v avr Ki)vi
d& Karlovi mlýn t bez pomoci z — —
m_ _trnV Twi tn TT-r! iď rá půjde k soudu a udá mne — —
rn fn wřídit TPfihn hftz krei- "Vás Že udá! Vás! A z čeho!
a w _! lm_rnťlflřf i Pro JežíŽe Krista necheete-li
raí abych se s rozumem mmula tu
Vvf TTIa in wV vvvalíl na mluvte I"
J g - i i v
mlynář očí "K čemu mnČ "Nemohu! Nelo by mi to prese
í zr _♦_ i "RAh „hv í dosud neznal výsledku — nebylo
ti nikdy nevyčítal tvého otce!" mu do žertů a nechal i Kaíabu s
"Tatínku! Nač pomýšlíte!" pokojem ien pan tmu
vzkřikla Evička srdeelomně něco déje a Dyu um zaraz ucjhi
"Jh to u je odbyto — uza- žfc nemohl se uopatrau co uy i
(vr„ „i WS „n Akvfnl T I TeDrve když bylo se stolu skli- -
tínku — pro milosrdenství boží zeno a Evička vyhi na zahrádku
já — já ai ho vezmu!" zvolala staré neraona ne ji yivmw
i__t-„ _-l+_í1 o a Ir f
— a rozepjavbi ruce ja„oiy ne i w w „
chtěla čehosi v povětří chytit "Ani jste mi jeste nepoveaeia
klesla k zemi - pak jste a panem otcem pořídila
počal výčitkou
"Nespěchala jsem s tím poně
vadž vás to mnoho nepotěší strý
čku LukáSi" odvltila dívka vy-
v x nuceným klidem "Dohodli jpmej
O několik hodin později seděla I -i vw„i
Evička ve avé komůrce skloněna 1Boj ge Boha áiyhr vxkm]
nad listem papíru Dlouho dlou- Lukéá vydě8en mCo to mluvíte!
ho trvalo než napsala několik nemožnoí m
těcb řádek z nichž každá hrozila „ aa otalA A nrnfiím v
jí urvtitsrdce vSecko co ie vám svato ne-
"Můj drahý Karle I" napsala ptejte se mne nepřemlouvejte
"MáS-li mne rád zapomeň na rane{ a když budete mluvit s
mne i Musím muaím si vzíti Svě- Karlíčkem — " LukáS vycítil jak:
T „_ TI _ 1 Xí 1 L IPX
t&ka rro -ona a nam ib&u se hlas třásl když jméno muen-
_(m nílrrlv k nám už nechoď I
unuj — -— — ' ICUVU latV UCMlC ÍJOiVlílB wm
nikdy se na mne neptej proč a na yfa jistg „gkde počká řekněte-
niKomu owiu ucuiiuv mu že no prosím aoy mi oapu--
všecko mamo a mně bys rozdíral Hin x&by se trochu za mne po
srdce Tvá až do hrobu tmavého modlil jako ae budu modlit já za
civicvtt i ieno stesti
Tenrve když těchto několik řá- Vn xfth slovech chtěla odejiti
vi_I _ '
dek napsala onustua ji vsecica a]e stárek ji chytil za ruku
ni
mlýn! Já už nejraději bych Sel rty NechceS-li dobře Tvá to
„' vři Pftidu ne-lí před soudce
"A ln rrir nfflis - Vinut A — " Lile na zemí tedy tam před toho
"Co chci! Co! No tak řekni!" a ty pak můžeS se vdátí jak bu-
"Chcete se oženiti — " dosti deš chtít ač vezme-U si Karel ace
Hanx B„K_ vmi4í!a ' Iru nmovraha a zločince — —
inavui v o v i v — v— — —
i __ ! - xahmI '7ix-Af Vv zloeincem! la-
"No stárek IukáSI" tínku tatínku!" smála se a pla-
v ♦ MA„ti _4_vf Ho to kala Evička "Zloíincem ry
_i„í ta „-:♦♦ Toinvíl _KaI ťlv život známe
léta jsem zachoval věrnost tvé "Dítě byl to jediný okamžik
_t_-- _ _t Li ♦ftříl nhv otrávit cely jnoj ži-
iivouBce matce huhhmiu w~ — - - - f __
i k _-__ iiti' Un# A t#ď snad i tvůj I Ale
kc_i:i -_ -v-- mn_ „„„ílt hv m notěáila potěšila veao
_ i__ i i- x_ m(m 9a í_i zachránila otce ze jsi
s mavro vchchi ocuq y T"""' I _ a wkl_hvi
Vlvřík ře se i tím spokojí Cv lí TÁo
i4 r 0t ' i a J ' V IZEJw"" Eoíunmá žena
"Ano vy za pojiv- - - —
i _xi „„ " mnoho zmůíe i J
rvnrri tuvr — i
nu _ ~ — f 4 - — ' ' l 4 li n -1 -—
"Hlazeni íiiasea iiutiuim-— ivm— - „
I t nUla KVlCka S l'VS
síla a ona hořce se rozplakala "Evičko přece mně starému pří
Ale pak osusua aopis zaDama a teu řeknete
slepna a juys ub-ui ji w
dolů
"LukáSi tak jsem vás prosila!
n i í_- itll _-1l_ _ 1 -
ivo paK ne-oaie cuui rM_ b uu-
Zavolala prááka poučila mu estnou výcitkou Stárek zahan-
ben a rozutostnen ji pustu a ona
odeSla do světnice Bylo patrno
že přiSJa sem jen proto aby těch
několik slov a nim promluvila ale
Karlovi a kďyž hoch odbíhal po
hlížela za ním očima v nichž zra
čilo se celé její zoufalé odhodlání
Ten jednou když už prásek sko
ro měl zmizeti za houštím na hrá
zi
stárek chápal též že více již na ni
ji byl
Yhtala Hueit jfiil
milénii taiHt jil ímixn
f _x _i mívniř v-chotm a
$0i ---- --- ' - —
„at vrtil 'ftrkl jiřin ti Ull b-
d ta tak Ulál rro 'b Dfj n
_i ArJIKtk ikiUi ltrho tPt
Ti HwvtNvi# mí ml utUblt'
('ato nomýžlřl jwm jíi na to
uUtl ám a učimti kn tomu
Ale nomyiknl U tv-
kou hsuhu jii bych uvalil na
l 1 na tiU 1UU VldjChy Mlfíř
i fimlříS snravedlnw oIkou
maně nozvedla ruku Ziaaio i
se ji ze ny ™ Pw w 8e za nj r0zběhl
zavoiau zpei imq w „ ( yfr
0rfjf-viHvehl v tom Ut jen to mi řekněte mim-li zde
„„wJilr n okna Dolan-iUM___ C
Mii dJli ten Ví- V byt tM urta "
i —i i_l 'Přň Třlíhé Kruta díté kdvi
UůJ co paaia a veaei ujr j- -"V" t_ ™ A7'4_ wV_ -1„
_t_i_x_ C11__T - Al_n_ I U viíislui uvcu i UJ la-iu- nau
zabořiv obličej do dlaní modlil toho wpomenul mohl bych já
"llol odplat" jí tu obřf kterou hubovat ochrany! Ci snad zůsU-
přinesla pro svého otce! Dej Jí opr% i- "-v
ním ItAtl dej aby i něho -Ll y tím půjdeš pryí!
jíný člověk 1 A mne odpust
i _ ti : s„_„i
nemoni nesmei jwm
XV
Toh dne Kačaba i tukái ino
Kli na Kvice ihM nechsti Hleila
"Tatínek zde xnMane u
náa!"
"Jakie — on e tedy nelení!
eo tedy — — Ah tak slibíl
jnem A já nevyiene li mn nový
pán mám tetly ůtat!"
rukr&čuviui
