0
JAN KIECARDA I
Starý Hřích
Vesnický roraáni
"Jaký pak spustlík!" vyhrkl
mlynař chopiv 10 honem toho slo
va "Co konečnč se mu dá vyči
sti! Zlého nio Mladý Clo-
věk voják — rád si zahraje a po
pije ale tak jsou víichni "
"Nu dobře ať je jaký je -ale
já ho nechci I Mám přece
Karla Vždyť vy án "
"Já sám — Inu ovšem myslil
jsem na to když jsem viděl tvou
náklonnost k němu ale rád jsem
to neviděl rád ne Je to tam
v krvi Znáš přece Horynova
bratra Nešťastna lys byla — "
"Nešťastnou bych byla se Svo
tAkeml" vzkřiklo děvče náruži
vě "Dětinství! To so ti zdá Pře
ce on slušný člověk Rád té má
a bude si vážit že přišel do lep
čího A bez krejcaru také není"
zalhal mlynář jemuž v tom oka
mžiku kmitlo hlavou že touto lží
ei před souncdy vypomůže z roz
paků "Kdyby zlaté doly měl nechci
ho "
"Jsem já tvůj otec či nejsem!"
zatvrdil ne mlynář —
"Ano abyste mi mohl nedovo
liti kdybych chtěla něco neroz
umného I Abyste mi mohlzaká-
zati Karla než mi bude čtyříadva
cet Ale do neštěstí mne hnáti
nesmíte l"
"Ah — vzdorovat chceš í" roz
' křikl se mlynář popuzen rozhod
nou řečí dceřinou "Takhle ty
náš desatero!"
v "Známi Cti otce svého — ale
ikéj Nezabiješ! A vy mne chce-
i zabiti!"
"Mluvíš a nevil co" mírnil se
O olanský vyhýbaje se planou
him zrakům děvčete "Zabít za
lt! Což to má smysl! Proto
rera tě vychoval abych tě zabílí
A Jane iu zaDiin iiove musny
k světu — povídám rád tě má!
Uděláš z něho co sama budeš
chtít! Pořádný bude z něho ho
spodář " Mlynář byl by se
sám rozplakal když tolik chválil
člověka jehož nenáviděl na smrt
"Je to vaše poslední slovo ta
tínku! Není s vámi řeČif"
"Není dítě není řeči! Nemů
že býti jinak"
"A bude Já vám tedy
řeknu: Vyžeňte mne z domu
zabte mne opravdu dělejte co
chcete ale já si Vavříka nevez
mu I Do světa půjdu za děvečku
někam do statku všecko
všecko ale Vavříka nikdy ! "
"S rozumem jsi se pominula
Ty a dosluiby!"
"Sloužit budu — ano dobytku I
Ale takovému muži ne!"
"Mlč už!" rozkřikl se mlynář
"Ne nebudu ! I červ se vzpírá!
K nejhoršímu mne nutíte K smrti
mne donutíte ale k svatbě ne !"
Dolanský chtěl cosi říci leč než
se vzchopil k odpovědi byla Evi
vička ze dveří
Pevným krokem seběhla se scho
dů ale když dole setkala se s Lu
kášem jenž na ni vystrašeně po
hlížel tuše již že se něco děje by
la veškerá její statečnost ta tam
Vrhla se mu kolem krku a rozpla
kala se
"Pro živého boha dítě co plá
češ!" lekl se stárek "Utište m!
t Rozum mějte ! Vždyť vám to srdce
utrhne " A vyprostiv se
násilně z jejího objetí v němí by
lo mu úzko táhl ji st sebou do mlý
nice aby je snad v chodbě někdo
nepřekvapil
"Tak mluvte ditíl Co stalo!
Co se stalí?" vyjektsl rlý ru
třesen " Vždyť vy jst jako vy
jovtni! TI to — — Udj hU U
rý pytel objímat Celá jt s
pomoučnila — — A snad pro nic!
Hlouposti nějaké! nutil se do že
rtu
"Strýčku Lukášito nejsou hlou
postil Ten Světák mluvil prav
du!" řekla Evička uklidnivši se
náhle
"Rány boží!" zděsil se stárek
"Fantaz z vás mluví"
"Ne fantaz! Což nevidíte jak
jsem už klidná? Sám tatínek mi
řekli dal mu slovo"
"Tornu lumpovi! Vás jedinou
dědičku — otrhánkovi? Světoběž
níku? Syn žebračky který se na
rodil bůhví za kterým plotem? Ne
dítě to není možno Mlynář se
někde přepil"
"Což neznáte tatínka?"
"Pravda já ho tak dosud nevi
děl A co vy?"
"Prosila jsem — - hrozila"
"Nic plátno!"
"Zatvrdil se - Rozkřikl!"
"A vy!"
"Raději do vody "
"Eh nikam do vody! K oltá-
íi s Karlíkem Mějte rozum!
Bůh ví co na starého sedlo O
brátí se žas — "
"Neobrátí Vidím to na něm
Ale já raději z domu půjdu Do
služby"
"jsemonu vent ale když vy
půjdete já tu v tom prokletém
mlýně nezůstanu"
"Poslyšte stárku" řekla Evi
čka prosebně chopívši ho za ru
ku "Jděte tam k tatínkovi!
Vy s ním umíte Snad vám ře
kne "
"A jdu! Toťseví že jdu! Pro
vás třeba do ohně! A promluvím
h ním Všichni proroci Kačabovi
to lip nedovedli Co pak je to
rozumí Tohle! Své dítě jediné
dítě a takovému otrapovi na krk
A mlýn i se mnou! Už jdu už
jdu dítě jen mi tu neplač! A
já to stákra — pořádně mu to po
vím "
"Jen mírně strýčku! Víte ne
tatínka podráždit "
"Co pak jsem dítě! Co! Nevím
snad jak s lidmi!" kasal se stá
rek "Ale řeknu mu to "
A vyběhl na schody —
Dolanský udiveně na něho vy
valil oči
"Pane otče!" počal stárek žmo
le kurážně čepici a odkašlav si
"Co chceš!" vyjel na něho mly-
nář
"No co chci! To je to — ten
to" zakoktal se Lukáš ztrativ
při pohledu na zamračenou tvář
mlynářovu všecku odvahu "Co
chci í Prosit vás chci — já přece
starý služebník domu to dítě jsem
na rukou odchoval Matkou jsem
mu byl — vy půl já půl Tak
přece — sakra — "
"Tak co! Co chce! Mlýn ti
běží "
'Ať běží! Čert ho vzal Lepší
než takový lump!"
"Nepleť se do cizích věcí a sta
rej se o svou práci" řekl mlynář
mrazivě"
"Tak! To mně za věrné služ
by!"
Za ty jsi placen — A nezlob a
pakuj sel"
"Pakovat! To také budu! Pa
kovat 1 To je slovo pane otče!"
vyhrkl stárek "Mám to rozháze
né dlouho jsem nebyl na vandru
ale shledám to přec shledám —"
"Nemluv hlouposti a jdi po své
práci Lukáši i" trochu roírníji
řekl Dolanský ale stárek byl jii v
prachu
Rletěl skoro se schodů Kkoreni
livi v mlýnid kdf na nebo Kvu ka
ekala Prá-lkovi jnl Mál a o-
konmM dal pohlavk l mu řepi-
e P!U "Ni n stav! Zrl
vodu — a če kej tam až tě zavo- lý ví co že to vlezlo panu otci do
láml" poručil! aby se hocha zba- hlavy 1 Aby byr ten Vavřflc vy
vil hrál velké penízo na nějaký los a
4 ' Tak — už j v to hotovo ! Pů- hospodář se na to ulakomil ! Ale to
jdeme spolu a jdu také Já by so bylo už rozkřiklo a pak kde
jdu!" obrátil se' k Evičce "Jo- by byl vzal Světák penízo na kou
ště dnes mi muiií mlynář vypla- pení losu! Takový stojí víc než
tit " celá ta jeho barabina"
"Co jste mluvil i f Vždyť jste ta- "Náš tatínek se přece na pc
dy tak brzy — qiyúo se děvče uíze netřesc tak aby za no pro
"Protože jsem mluvil rychle dal svou jedinou dceru" hájila
Alo řekl jsem mu To víte když otce Evička
já vytálinui stavidla — — " bono- "Pravda že a nepotřebuje jich
sil se státrek — aby snad chtěl si pomoci ze
"A proč tdyí Co to tatínka na- dluhů"
padlo!" naléhala Evička "A nechtěl by jich ani pro sebe
"Tohle nú pan otec neřekl On Vždyť Vavřík co má nedal by z
vůbec neřekl nic než abych se pa- ruky
koval Tak budu pakovat! Bu- "Tak mi tedy řekněte nějakou
du " rozumnou příčinu! Mně jde
"Počkejte pi"ťce m řekněte co I toho hlava kolem a nejsem to já
jste mluvili" I co si má Světáka brát"
"Co jsme mluvili! Mluvil jsem! Já ať přemýšlím jak chci ne
víc já a to víte co může člověk I vymyslím nic Když vás to ne
mluvit v takovém zirnmtku! Rekl napadne —
isem! tadv to děv vypiplali I "A napadlo" vzkřikl stárek u
jsme to je to k světu hodné dčv- deřív se do čela "Ženská je v
če hezké děvče jmění íma — jsem tom! Ženská — pavod a kořen
řekl Pyšný můžete být a teď všeho zla jak říká prorok Kača
takovému chlanu! Jc to svědomí! ba"
Hanba to je V hrobě obracet se "Ženská!" divila se Evička
budete sáhneli si to dítě na Život
a iá musím z domu — " morlil stá
rek
V tom došla voda kola poslícd-
ně zadrkotala mlýn harkl a zůs tal
státi
"Nu což nechápete!" Pan otec
se nám chce oženíti Tudy na to I
To na něho padlo — -— "
"Ale stárku "
"Nu což by to bylo něco zlého í
Dávno to již mohl a měl udélati
'Aha! Čert vzal mlýn řekl Co pak myslíte! Vy jste ženská
jsem mu tam ještě" ukazoval 'stá-lvy tomu nerozumíte co to jo pro
rek nahoru Lip než dát ho mužského když si má pomyslit že
takovému lumpu Ziwi poze-íjeho jméno vymře —
hnání na tom nebude Drtiny "Eh nemusí to být tak hrozné
a písek místo mouky to bude 'mlít když vy jste na to nemyslil — — "
A teď mohu pakovat
tt
"Já? Celé noci jsem nad tím
"Co vás to napadlo stirýfcku" proseděl při pivě jaká by to byla
chytila ho Evička za rukárc "Ko- škoda abych já byl poslední toho
ho bych tu měla kdybyste mi vy jména Ale pak — to víte ja-
odešelí" ký jsem já nábožný člověk —
"Což vy nepůjdete!" jsem se potěšil že jeden Lukáš je
"Půjdu ale teprve až bude zle v písmě svatém — nu a tak to
Všecko se ještě může obrátit" jméno ze světa nevymizí třeba já
"Nic se neobrátí! Ten se ne- zkysal"
obrátí já ho znám Když si zama- "No chvála bohu vám je už
ne provede svou kdyby fcrakaře zase do smíchu" řekla Evička
s nebe padaly Nebožka paní-1 trochu trpce
máma " "Snad nebudeme plakiat dětinoí
"Mlčte stárku je to můj otec I" Skoda by bylo našich krásných očí
"Ras ne otec! Ras povídám— " Nemyslíte přece že z Vavříkovy
"Proč zarážíš!" ozval se ode I pšenice bude mookaí U nás mu
dveří přísný hlas mlynáře "Co ji aspoň nesemeleme — To je to!
se stalo!" Pan otec se chce ženiti Chce by
"To se stalo že mne vyháníte" po Dolanském přišel zase Dolan-
odtušil Lukáš polekán 1™? to vy nedokážete když
Blázne stará! Kdo tě vyhání! encete uorynu
Mel mlýnem a ne hubou a seď!
Jak pak by to tu bez tebe šlo!'
A otočiv se mlynář odešel
No tak vidíte! Takový on je
Obrátkou ruky je zase dobrý Ta-
JU JUC lC
"Počkejte!
ja uz to mam v
hlavě sesumírováno Hory na aby
měl synovi pustit mlýn chtěl by
mnoho a to my dát nemůžeme a-
ké s vájni se obrátí" těšil Lukáí bycnom nas miyn nezadlužili a
Kvičkn "Nenůideme Všecko se Madý Dolanský na tom neměl že-
#W I - M
zase spraví ale kdybyste snad pře- leznou Krávu t
ce šla z domu vy půjdu s vámi i "Jaký mladý "
Jen neplačte!" Odběhl a po "Ten cq přijde Vavříka
chvíli bylo ho slyšet ze dvora jak odbudeme několika tisíci a snad
křičí na praška aby pustil vodu když vyhrál — jako že vyhrál —
docela nebude chtít žádné věno a
Toho dne bylo ve mlýně ještě I0? e s Evičkou Chlap
""""""J — ' — I ~ ~ „aí„
ba všemožně se přičiůoval aby za- tuotu cuc Mu'c
předl aspoň s Lukášem hádku Evička se pn tom tak upřímně
dyž nebylo možno dostati se do minenem poncnoceni zaraeia a ze
rozumného hovoru Ale se stár- Mk&AQv vyklad byl celkem vel-
kem dnes nebylo řeči a ještě mé- mi pravděpodobný oddechla si
ně s nanem otcem jenž položiv po spokojeněji "Co povídáte stár-
obědě lžíci vstal od stolu a více se M™ není možno"
neukázal Teprve po delší době "Přece že uznáte! Hospodář
viděli ho odcházeti někam k Lužci se chce ženit a nikdo se na něho
a Lukáš s Evičkou se ovšem snad- pro to nesmí horšiti Třeba že
no dovtípili že jde za Vavříkem mu trochu vousy prokvétají stát
Mrkli na sebe aby Kačaba ne- ný chlapík je To já jsem tuhle
pozoroval Že so umlouvaji a po I už padesátník a v druhé míze
chvilce sešli se v mlýn ici -odkud "Ale stárku "
stárek tentokráte vystrnadil prá- "No mlčte dušinko mlčte I To
ika bez pohlavku' víte jak mi trochu okřálo už za
"Všimla jste si kl sel hospo-lse mnou čerti Sijou jako tždy
diř!" íačal Lukáš feky "
"Myslím do Luice Také vás "Vždyť jsme posud tam kde
napadlo pro3 tam ai jde!" ptala jsme byli" odvětila Kvi'ka sě I
m Kvičkn pMiHIejl ilynhtivi na ona jtf byl JepM mysli
utárkn
"lnu tof
ui obracH} teď jde k Vavříkovi I ! léčit wmoc mul ji dřivé
abv ho puitil # lova BAb niMnat A kdyJ tuo mlýn nřkd
vázne hledám příčinu a pak to
zas jďo Pláčem bych nio ne
zmohl Teď tedy známe bolesti
pana otco a pomoc snadná — —"
"Pořád ještě nevím jak "
"To proto že mladé oči sice vi
dí lépe než staré ale mladý mozek
ne — rozumíme f Karlík zkrátka
sleví něco z toho nač si dělal zu
by a vy budete hledět z pana otce
vydobýt víc než co má chuť dát
Mladá Dolanská se může spokoji
ti poněvadž tolik dětí nebudou
míti jako — - — "
"Dejte pokoj stárku I"
"Tak dušičko — a teď jděte a
vyjasněte tvář ať se vám nedělají
vrásky Oč budeto mít menší vě
no hleďte ať jste hezčí —- — "
Evička Šlu po své práci a sku
tečně potěšena a stárek opravuje
cosi na mlýně broukal: "Vida je
štěrčí pokolení! Když jí bylo
úzko objímala mne teď když jsem
jí našel pomoc odejde jen tak No
což člověk by se darmo namlsali
Ale jsme my to kmotři Ani nás
nenapadlo starat se která by to
mohla asi býti a jak k ní ten náš
starý přišel Ale to jc konečně
jeho věc "
Zatím pan otec skutečně šel aby
vyhledal Vavříka Rozpakoval se
trochu poněvadž se mu zdálo být
pod jeho důstojností ale konečně
uznal že teď když ho chce při-
mouti za zetě musí s ním jako so
sobě rovným
Světák jenž na své zahrádce po
čítal záhony kopřiv blínu a jiné
ho smetí uvítal ho se smíchem
"Však jsme si myslil že to půjde
rychleji když vám zatlačím Hro
rnndu padesátek jsem z vás mohl
vytahat ale já takový nejsem
Dolanský jen zuby zaťal
"A k nám nevejdete abyste si
prohlédl mou residencí! No ne
škodí Ono je to z venčí stejně
hezké jako uvnitř Ale strčit do
toho nějaké dva tři tisíce — — "
"Tobě je nějak' veselo" odvětil
mlynář hořce na Svčtákovo nabí
rání "Ale nemysli Že už máš
vyhráno r"
"Vavřík ohrnul rty Chcete-li
pojďme tam nahoru pod les Ne
bo raději do hospody!"
Mlynář zabočil směrem k lesd
aby byl jist že se s nikým nesetkají
Mluvil jsem s děvčetem ale
ani slyšet nechce" vypravil ze se
be pracně
"To každá dělá" z počátku obtí
že To máte jako při milová
ní "
"Nemysli si ! Evička není jako
jiná děvčata — "
'To sí myslí každý kupec o svém
zboží a každý tatík o své dceři"
řekl Vavřík klidně zapaluje si
doutník
Nepustíš člověka k slovu"
nevrle se utrhl mlynář
"Hra ani nezmeškáme ani nic
neztratíme Myslím že moudřej
šího byste také nic nepovídal než
já A to vám povídám přeďem:
S vytáčkama nezačínejte"
Mlynář se jen zapaloval když
s ním Vavřík takto mluvil ale u
vědomí své bezmocnosti jen pěstě
zaťal a mlčel
Tak Evička mne nechce í lim
vida! Myslil jsem přece že stat
ný voják bude jí milejší než tako
vý holobrádek"
"Ne ne mnoho o tebe nestojí
Ba ani slyšet nechce Rekl jsem
jí že jsi vyhrál "
Já fe vyhrál? Dosud ne ale
doufám že vyhraji" odvětil Va-
vřík dvojsmyslně "Ale k čemu
ta lež!"
"Holenku musíme to namluvit
sousedům"
Co sousedům! Ty si neberu a
nifl od niťh nechťi"
(Pok fmřovánl)
JcmUíov řwko tngllck s]?nlk iro
divilM 1130 tllIVBik BBffliťkd
tfk} m ITV JoniiQy TIumuI
130 KťHkotiv iMilUin V t
ollrlrtl uMol liiilky f
