Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Jan. 2, 1907)
0 JAN KIECARDA I Starý Hřích Vesnický roraáni "Jaký pak spustlík!" vyhrkl mlynař chopiv 10 honem toho slo va "Co konečnč se mu dá vyči sti! Zlého nio Mladý Clo- věk voják — rád si zahraje a po pije ale tak jsou víichni " "Nu dobře ať je jaký je -ale já ho nechci I Mám přece Karla Vždyť vy án " "Já sám — Inu ovšem myslil jsem na to když jsem viděl tvou náklonnost k němu ale rád jsem to neviděl rád ne Je to tam v krvi Znáš přece Horynova bratra Nešťastna lys byla — " "Nešťastnou bych byla se Svo tAkeml" vzkřiklo děvče náruži vě "Dětinství! To so ti zdá Pře ce on slušný člověk Rád té má a bude si vážit že přišel do lep čího A bez krejcaru také není" zalhal mlynář jemuž v tom oka mžiku kmitlo hlavou že touto lží ei před souncdy vypomůže z roz paků "Kdyby zlaté doly měl nechci ho " "Jsem já tvůj otec či nejsem!" zatvrdil ne mlynář — "Ano abyste mi mohl nedovo liti kdybych chtěla něco neroz umného I Abyste mi mohlzaká- zati Karla než mi bude čtyříadva cet Ale do neštěstí mne hnáti nesmíte l" "Ah — vzdorovat chceš í" roz ' křikl se mlynář popuzen rozhod nou řečí dceřinou "Takhle ty náš desatero!" v "Známi Cti otce svého — ale ikéj Nezabiješ! A vy mne chce- i zabiti!" "Mluvíš a nevil co" mírnil se O olanský vyhýbaje se planou him zrakům děvčete "Zabít za lt! Což to má smysl! Proto rera tě vychoval abych tě zabílí A Jane iu zaDiin iiove musny k světu — povídám rád tě má! Uděláš z něho co sama budeš chtít! Pořádný bude z něho ho spodář " Mlynář byl by se sám rozplakal když tolik chválil člověka jehož nenáviděl na smrt "Je to vaše poslední slovo ta tínku! Není s vámi řeČif" "Není dítě není řeči! Nemů že býti jinak" "A bude Já vám tedy řeknu: Vyžeňte mne z domu zabte mne opravdu dělejte co chcete ale já si Vavříka nevez mu I Do světa půjdu za děvečku někam do statku všecko všecko ale Vavříka nikdy ! " "S rozumem jsi se pominula Ty a dosluiby!" "Sloužit budu — ano dobytku I Ale takovému muži ne!" "Mlč už!" rozkřikl se mlynář "Ne nebudu ! I červ se vzpírá! K nejhoršímu mne nutíte K smrti mne donutíte ale k svatbě ne !" Dolanský chtěl cosi říci leč než se vzchopil k odpovědi byla Evi vička ze dveří Pevným krokem seběhla se scho dů ale když dole setkala se s Lu kášem jenž na ni vystrašeně po hlížel tuše již že se něco děje by la veškerá její statečnost ta tam Vrhla se mu kolem krku a rozpla kala se "Pro živého boha dítě co plá češ!" lekl se stárek "Utište m! t Rozum mějte ! Vždyť vám to srdce utrhne " A vyprostiv se násilně z jejího objetí v němí by lo mu úzko táhl ji st sebou do mlý nice aby je snad v chodbě někdo nepřekvapil "Tak mluvte ditíl Co stalo! Co se stalí?" vyjektsl rlý ru třesen " Vždyť vy jst jako vy jovtni! TI to — — Udj hU U rý pytel objímat Celá jt s pomoučnila — — A snad pro nic! Hlouposti nějaké! nutil se do že rtu "Strýčku Lukášito nejsou hlou postil Ten Světák mluvil prav du!" řekla Evička uklidnivši se náhle "Rány boží!" zděsil se stárek "Fantaz z vás mluví" "Ne fantaz! Což nevidíte jak jsem už klidná? Sám tatínek mi řekli dal mu slovo" "Tornu lumpovi! Vás jedinou dědičku — otrhánkovi? Světoběž níku? Syn žebračky který se na rodil bůhví za kterým plotem? Ne dítě to není možno Mlynář se někde přepil" "Což neznáte tatínka?" "Pravda já ho tak dosud nevi děl A co vy?" "Prosila jsem — - hrozila" "Nic plátno!" "Zatvrdil se - Rozkřikl!" "A vy!" "Raději do vody " "Eh nikam do vody! K oltá- íi s Karlíkem Mějte rozum! Bůh ví co na starého sedlo O brátí se žas — " "Neobrátí Vidím to na něm Ale já raději z domu půjdu Do služby" "jsemonu vent ale když vy půjdete já tu v tom prokletém mlýně nezůstanu" "Poslyšte stárku" řekla Evi čka prosebně chopívši ho za ru ku "Jděte tam k tatínkovi! Vy s ním umíte Snad vám ře kne " "A jdu! Toťseví že jdu! Pro vás třeba do ohně! A promluvím h ním Všichni proroci Kačabovi to lip nedovedli Co pak je to rozumí Tohle! Své dítě jediné dítě a takovému otrapovi na krk A mlýn i se mnou! Už jdu už jdu dítě jen mi tu neplač! A já to stákra — pořádně mu to po vím " "Jen mírně strýčku! Víte ne tatínka podráždit " "Co pak jsem dítě! Co! Nevím snad jak s lidmi!" kasal se stá rek "Ale řeknu mu to " A vyběhl na schody — Dolanský udiveně na něho vy valil oči "Pane otče!" počal stárek žmo le kurážně čepici a odkašlav si "Co chceš!" vyjel na něho mly- nář "No co chci! To je to — ten to" zakoktal se Lukáš ztrativ při pohledu na zamračenou tvář mlynářovu všecku odvahu "Co chci í Prosit vás chci — já přece starý služebník domu to dítě jsem na rukou odchoval Matkou jsem mu byl — vy půl já půl Tak přece — sakra — " "Tak co! Co chce! Mlýn ti běží " 'Ať běží! Čert ho vzal Lepší než takový lump!" "Nepleť se do cizích věcí a sta rej se o svou práci" řekl mlynář mrazivě" "Tak! To mně za věrné služ by!" Za ty jsi placen — A nezlob a pakuj sel" "Pakovat! To také budu! Pa kovat 1 To je slovo pane otče!" vyhrkl stárek "Mám to rozháze né dlouho jsem nebyl na vandru ale shledám to přec shledám —" "Nemluv hlouposti a jdi po své práci Lukáši i" trochu roírníji řekl Dolanský ale stárek byl jii v prachu Rletěl skoro se schodů Kkoreni livi v mlýnid kdf na nebo Kvu ka ekala Prá-lkovi jnl Mál a o- konmM dal pohlavk l mu řepi- e P!U "Ni n stav! Zrl vodu — a če kej tam až tě zavo- lý ví co že to vlezlo panu otci do láml" poručil! aby se hocha zba- hlavy 1 Aby byr ten Vavřflc vy vil hrál velké penízo na nějaký los a 4 ' Tak — už j v to hotovo ! Pů- hospodář se na to ulakomil ! Ale to jdeme spolu a jdu také Já by so bylo už rozkřiklo a pak kde jdu!" obrátil se' k Evičce "Jo- by byl vzal Světák penízo na kou ště dnes mi muiií mlynář vypla- pení losu! Takový stojí víc než tit " celá ta jeho barabina" "Co jste mluvil i f Vždyť jste ta- "Náš tatínek se přece na pc dy tak brzy — qiyúo se děvče uíze netřesc tak aby za no pro "Protože jsem mluvil rychle dal svou jedinou dceru" hájila Alo řekl jsem mu To víte když otce Evička já vytálinui stavidla — — " bono- "Pravda že a nepotřebuje jich sil se státrek — aby snad chtěl si pomoci ze "A proč tdyí Co to tatínka na- dluhů" padlo!" naléhala Evička "A nechtěl by jich ani pro sebe "Tohle nú pan otec neřekl On Vždyť Vavřík co má nedal by z vůbec neřekl nic než abych se pa- ruky koval Tak budu pakovat! Bu- "Tak mi tedy řekněte nějakou du " rozumnou příčinu! Mně jde "Počkejte pi"ťce m řekněte co I toho hlava kolem a nejsem to já jste mluvili" I co si má Světáka brát" "Co jsme mluvili! Mluvil jsem! Já ať přemýšlím jak chci ne víc já a to víte co může člověk I vymyslím nic Když vás to ne mluvit v takovém zirnmtku! Rekl napadne — isem! tadv to děv vypiplali I "A napadlo" vzkřikl stárek u jsme to je to k světu hodné dčv- deřív se do čela "Ženská je v če hezké děvče jmění íma — jsem tom! Ženská — pavod a kořen řekl Pyšný můžete být a teď všeho zla jak říká prorok Kača takovému chlanu! Jc to svědomí! ba" Hanba to je V hrobě obracet se "Ženská!" divila se Evička budete sáhneli si to dítě na Život a iá musím z domu — " morlil stá rek V tom došla voda kola poslícd- ně zadrkotala mlýn harkl a zůs tal státi "Nu což nechápete!" Pan otec se nám chce oženíti Tudy na to I To na něho padlo — -— " "Ale stárku " "Nu což by to bylo něco zlého í Dávno to již mohl a měl udélati 'Aha! Čert vzal mlýn řekl Co pak myslíte! Vy jste ženská jsem mu tam ještě" ukazoval 'stá-lvy tomu nerozumíte co to jo pro rek nahoru Lip než dát ho mužského když si má pomyslit že takovému lumpu Ziwi poze-íjeho jméno vymře — hnání na tom nebude Drtiny "Eh nemusí to být tak hrozné a písek místo mouky to bude 'mlít když vy jste na to nemyslil — — " A teď mohu pakovat tt "Já? Celé noci jsem nad tím "Co vás to napadlo stirýfcku" proseděl při pivě jaká by to byla chytila ho Evička za rukárc "Ko- škoda abych já byl poslední toho ho bych tu měla kdybyste mi vy jména Ale pak — to víte ja- odešelí" ký jsem já nábožný člověk — "Což vy nepůjdete!" jsem se potěšil že jeden Lukáš je "Půjdu ale teprve až bude zle v písmě svatém — nu a tak to Všecko se ještě může obrátit" jméno ze světa nevymizí třeba já "Nic se neobrátí! Ten se ne- zkysal" obrátí já ho znám Když si zama- "No chvála bohu vám je už ne provede svou kdyby fcrakaře zase do smíchu" řekla Evička s nebe padaly Nebožka paní-1 trochu trpce máma " "Snad nebudeme plakiat dětinoí "Mlčte stárku je to můj otec I" Skoda by bylo našich krásných očí "Ras ne otec! Ras povídám— " Nemyslíte přece že z Vavříkovy "Proč zarážíš!" ozval se ode I pšenice bude mookaí U nás mu dveří přísný hlas mlynáře "Co ji aspoň nesemeleme — To je to! se stalo!" Pan otec se chce ženiti Chce by "To se stalo že mne vyháníte" po Dolanském přišel zase Dolan- odtušil Lukáš polekán 1™? to vy nedokážete když Blázne stará! Kdo tě vyhání! encete uorynu Mel mlýnem a ne hubou a seď! Jak pak by to tu bez tebe šlo!' A otočiv se mlynář odešel No tak vidíte! Takový on je Obrátkou ruky je zase dobrý Ta- JU JUC lC "Počkejte! ja uz to mam v hlavě sesumírováno Hory na aby měl synovi pustit mlýn chtěl by mnoho a to my dát nemůžeme a- ké s vájni se obrátí" těšil Lukáí bycnom nas miyn nezadlužili a Kvičkn "Nenůideme Všecko se Madý Dolanský na tom neměl že- #W I - M zase spraví ale kdybyste snad pře- leznou Krávu t ce šla z domu vy půjdu s vámi i "Jaký mladý " Jen neplačte!" Odběhl a po "Ten cq přijde Vavříka chvíli bylo ho slyšet ze dvora jak odbudeme několika tisíci a snad křičí na praška aby pustil vodu když vyhrál — jako že vyhrál — docela nebude chtít žádné věno a Toho dne bylo ve mlýně ještě I0? e s Evičkou Chlap """"""J — ' — I ~ ~ „aí„ ba všemožně se přičiůoval aby za- tuotu cuc Mu'c předl aspoň s Lukášem hádku Evička se pn tom tak upřímně dyž nebylo možno dostati se do minenem poncnoceni zaraeia a ze rozumného hovoru Ale se stár- Mk&AQv vyklad byl celkem vel- kem dnes nebylo řeči a ještě mé- mi pravděpodobný oddechla si ně s nanem otcem jenž položiv po spokojeněji "Co povídáte stár- obědě lžíci vstal od stolu a více se M™ není možno" neukázal Teprve po delší době "Přece že uznáte! Hospodář viděli ho odcházeti někam k Lužci se chce ženit a nikdo se na něho a Lukáš s Evičkou se ovšem snad- pro to nesmí horšiti Třeba že no dovtípili že jde za Vavříkem mu trochu vousy prokvétají stát Mrkli na sebe aby Kačaba ne- ný chlapík je To já jsem tuhle pozoroval Že so umlouvaji a po I už padesátník a v druhé míze chvilce sešli se v mlýn ici -odkud "Ale stárku " stárek tentokráte vystrnadil prá- "No mlčte dušinko mlčte I To ika bez pohlavku' víte jak mi trochu okřálo už za "Všimla jste si kl sel hospo-lse mnou čerti Sijou jako tždy diř!" íačal Lukáš feky " "Myslím do Luice Také vás "Vždyť jsme posud tam kde napadlo pro3 tam ai jde!" ptala jsme byli" odvětila Kvi'ka sě I m Kvičkn pMiHIejl ilynhtivi na ona jtf byl JepM mysli utárkn "lnu tof ui obracH} teď jde k Vavříkovi I ! léčit wmoc mul ji dřivé abv ho puitil # lova BAb niMnat A kdyJ tuo mlýn nřkd vázne hledám příčinu a pak to zas jďo Pláčem bych nio ne zmohl Teď tedy známe bolesti pana otco a pomoc snadná — —" "Pořád ještě nevím jak " "To proto že mladé oči sice vi dí lépe než staré ale mladý mozek ne — rozumíme f Karlík zkrátka sleví něco z toho nač si dělal zu by a vy budete hledět z pana otce vydobýt víc než co má chuť dát Mladá Dolanská se může spokoji ti poněvadž tolik dětí nebudou míti jako — - — " "Dejte pokoj stárku I" "Tak dušičko — a teď jděte a vyjasněte tvář ať se vám nedělají vrásky Oč budeto mít menší vě no hleďte ať jste hezčí —- — " Evička Šlu po své práci a sku tečně potěšena a stárek opravuje cosi na mlýně broukal: "Vida je štěrčí pokolení! Když jí bylo úzko objímala mne teď když jsem jí našel pomoc odejde jen tak No což člověk by se darmo namlsali Ale jsme my to kmotři Ani nás nenapadlo starat se která by to mohla asi býti a jak k ní ten náš starý přišel Ale to jc konečně jeho věc " Zatím pan otec skutečně šel aby vyhledal Vavříka Rozpakoval se trochu poněvadž se mu zdálo být pod jeho důstojností ale konečně uznal že teď když ho chce při- mouti za zetě musí s ním jako so sobě rovným Světák jenž na své zahrádce po čítal záhony kopřiv blínu a jiné ho smetí uvítal ho se smíchem "Však jsme si myslil že to půjde rychleji když vám zatlačím Hro rnndu padesátek jsem z vás mohl vytahat ale já takový nejsem Dolanský jen zuby zaťal "A k nám nevejdete abyste si prohlédl mou residencí! No ne škodí Ono je to z venčí stejně hezké jako uvnitř Ale strčit do toho nějaké dva tři tisíce — — " "Tobě je nějak' veselo" odvětil mlynář hořce na Svčtákovo nabí rání "Ale nemysli Že už máš vyhráno r" "Vavřík ohrnul rty Chcete-li pojďme tam nahoru pod les Ne bo raději do hospody!" Mlynář zabočil směrem k lesd aby byl jist že se s nikým nesetkají Mluvil jsem s děvčetem ale ani slyšet nechce" vypravil ze se be pracně "To každá dělá" z počátku obtí že To máte jako při milová ní " "Nemysli si ! Evička není jako jiná děvčata — " 'To sí myslí každý kupec o svém zboží a každý tatík o své dceři" řekl Vavřík klidně zapaluje si doutník Nepustíš člověka k slovu" nevrle se utrhl mlynář "Hra ani nezmeškáme ani nic neztratíme Myslím že moudřej šího byste také nic nepovídal než já A to vám povídám přeďem: S vytáčkama nezačínejte" Mlynář se jen zapaloval když s ním Vavřík takto mluvil ale u vědomí své bezmocnosti jen pěstě zaťal a mlčel Tak Evička mne nechce í lim vida! Myslil jsem přece že stat ný voják bude jí milejší než tako vý holobrádek" "Ne ne mnoho o tebe nestojí Ba ani slyšet nechce Rekl jsem jí že jsi vyhrál " Já fe vyhrál? Dosud ne ale doufám že vyhraji" odvětil Va- vřík dvojsmyslně "Ale k čemu ta lež!" "Holenku musíme to namluvit sousedům" Co sousedům! Ty si neberu a nifl od niťh nechťi" (Pok fmřovánl) JcmUíov řwko tngllck s]?nlk iro divilM 1130 tllIVBik BBffliťkd tfk} m ITV JoniiQy TIumuI 130 KťHkotiv iMilUin V t ollrlrtl uMol liiilky f