Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Dec. 19, 1906)
JAN KLECANDA: Starý Hřích Vesnický romftn "A když prý vy mi dáte od cesty" nastavil hoch drze ruku "Já tě — myslím poženu! Ať si ti dá ten kdo té podal'! odbyl ho mlynář a chlapec vida napřa ženou ruku nečekal na zpropitnó a odběhl "Pro to slíbené si přijde" mru Cel Dolanský a hrozil se pří porny šlení jak to říci Evičce A dnes právě když po dlouhém čase ji vi děl zase jednou tnk veselou a spo kojenou Eh musí to býti a ona musí svo liti! Vždyť jde o cent celého do mu a tedy i o její cent Vždyť jde o život jejího otce Velká to oběť ale dítě má přece také povinnosti vůči rodičům! A konečné — Va vřík je také Švarný chlapík a sta-ne-li ne řádným mužem — a to stane vždyť je ctižádostiv je sta rý voják — zvykne mu Evička a ! se dostaví dčti dostaví se i lá ska Bude ovšem těžko odtrhnouti se od Karla — vždyť on sám si ten sňatek tak upřímně přál Ale — člověk neví Karel je z Hory novic krve a třeba že jeho ©tec je rozšafný muž až na to že byl po řád samý žert i smích a vážně s ním promluviti nemožno — dlužno uvážiti že v té rodině jíž měli pár vyvedených kvítků — pijanů a karbaníků Sám vlastní strýc Karlův Horynův bratr — také seděl na mlýně a nikdy nic zlého 0 něm nebylo slySeti a najednou se spustil A to přec často bývá že dčti nezvedou se ani po otci ani po matce ale po kterém kdes strý ci Trochu pláče bude — - ale ča sem se na všecko zapomene Poněkud uklidněn takovými ň vahami sešel mlynář dolů kde právě mezi Lukášem a Kačabou točila se tuhá Šarvátka 'Rozumíte vy dětem jako koza petrželi !" durdil se krejčík "Ta kový vyschlý starý mládenec a bude tu mudrovat o dětech a o rodičích" obrátil se rozhorleně na pana otce hledaje u něho pod poru proti stárkovi s jehož vyří dilkou i životní filosofií měl vždy veliké potíže "Co pak zas máte vy dva! Že se nedovedete trochu shodnouti!" přisedl pan otec zapáliv si dýmku "Ale když tady ten svatý muž mluví takové věci proti pánu bo hu" žaloval Lukáš "Já tomu mnoho nerozumím protože jsem se ani v katechismu ani v životě k tomu sedmému sakramentu ne dostal ale to se přece pamatuji že základem manželství má býti vzájemná láska" "Moudře mluvíš — jako vždy cky" pochválil stárka mlynář ač mu bylo trochu nevolno ' No tak — tady to máte roz souzeno" vítězoslavně vzkřikl Lukáš na Kačabu "A tady ten falešný prorok myslí že je láska hříchem" "Tak jnem to přece neřekl vy lutriáne jeden" bránil se mistr "Já jen povídal že děti mají být poslušný rodičů i v těchhle věcech a koho jim rozšafnost rodičů vy Uh h majf brát " Mlynář trochu pobledl a div Že nevyskoěil Tof zrovna jakoby m byli ti dva umluvili f mu bu dou aahati na svědomí "I kdy! m ti ďva nenuji rádi! 1 kdy! by byli spolu nelraatni!" dorážel na Kačabu rhorlenl Lu kil "Pronim vá co a tím chcete! IUdi rádi!" potmi v $ opakoval Kaěaba "Přece j lepši kdyl o NJ}iua& dí t I riťhodaoi FV umní rodičové než takoví dva mladí fantilové kteří se do sebe zadívají I To si myslí že jeden bez druhého nemůže být živ a za týden po svatbě poznají oba jak se mýlili" Dolanský byl by Kačabu za ten hle výklad chutě objal "No ne ní to tak hloupé co tuhle mistr povídá" obrátil se káravě na smě jícího se Lukáše "Ale jak jste prosím vás na tenhle hovor při šli!" "A to sám pánbůh ví jaký to ode mne hloupý nápad! Mluvit se sturým valachem o hříbatech — " šlehl Kačabu po stárkovi "I ty zlořečená kůže!" rozkřikl ho Lukáš "Já že valach T Ját Vaše štěstí vy jeden dvakrát pá lený kostelníku že tady jsou ty hle dvě panny sic bych vám řekl něco tak perného že by vás aŽ uši pálily Ale takhle to jdu říct ale spoň do nějakého prázdného pytle protože ven to musí abych se tím nezadávil" Stárek odběhl do mlýnice a pan otec byl tomu srdečně rád Jindy nedal na Kačabovy řeči poněvadž věděl že je mistr více pobožnůst kář než nábožný člověk ale žo v těchto trudných dnech již několi kráte mu Kaěaba trefil do noty hledal u něho útěchy A mistr za se byl rád ze má komu vykládat své rozumy a nemusí se báti vý směchu "Jakživo to tak u nás na venko vě bývalo že rodičové rozhodova li za své děti — n dobře bylo" chopil se živě slova "Dobře — dobře!" ozvala se horlivě Evička "Je dobře u mladých Márkň v ModlínověT Tam také rozhodovali rodičové proti vůli svých dětí a teď je z to ho několik lidí nešťastno" "Eh to je jeden případ z tisí ce" bránil se Kaěaba "A já bych vám mohl uvésti tisíc jiných kde se vzali z lásky a za týden po svatbě házeli po sobě hrnky Ale kde se dčti rozumně podvolily vůli rodičů tam se po svatbě i láska dostavila a to je pak ta pravá lá ska Ta druhá je hříšná žádosti vost těla n té mají rodičové brá niti" "Jděte I Lukáš na vás -" odbyla ho mrzutě Evička "Také by mne nepřehádal po něvadž nic neví — ani ze života ani z kněh Ale já vím a kdyby mé dítě " Týriinka jež až posud seděla tu ničeho si nevšímajíc a píchajíc do látky jako stroj bez duše vysko čila při těchto slovech a chvatně vyšla ven "Nu teď to můžete říci kdyby vaše dítě — " rozhorlila se Evička "Vaše ubohá Týninka — to je o běť vašeho rozumu Kdybyste jí byl nebránil byla by dnes šťast nou ženou — a takhle " Kaěaba přišel trochu do rozpa ku a odmlčel se Byloť o něm zná mo že své dceři z pouhé umíněno sti odpudil ženicha dobrého ělově ka a že pro ni tak dlouho vybíral al nestárla a nikdo ji nechtěl "Nu a eo pnno Evičko!" zá hy se vzpamatoval "Je snad ne šťastna! Schází jí něco! Kdož ví co by ji bylo v manželství ře kalo al# takhle aspoň ví co má a mi to vědomí l nezarrooutila ita rého otce který chce jen její do bro" "Nu j vás npřlúíUm a ne mám proA bych # vámi hádala viďte Útlaku!" obrátila se Evi ěka vele na otce Mlynář překvapen tím nenadá lýia obraVero nebyl mocen klova Teprve r chvilce vichopil k odpovědi "J tlatí dívět" h[ smutně "Člověk nikdy neví bu-de-li dobré co zítřek přinese pro tože nikomu do duše nevidí A Kaěaba má trochu pravdu Vzpo meň si jen na brutra starého Ho rynyl To je jeden z těch co se ženili z lásky Modré nebe byl by své vyvolené přinesl na rukou ji nosil nějaký čas než se nabažil n pak se spustil se služebnými — " "Eh kdož by na takové lidí my slil! Takových je málo" mrzela so Evička že otec právě Horynu připomenul "Takových je víc — a časem to bývá v krvi" poznamenal mlynář sleduje svůj cíl "Zlobit mne chcete rozdurdi- la se Evička "Karel věru neza slouží aby byl se svým strýcem po rovnáván!" A pohněvána od běhla do dvora Kučaba jenž iněJ zvláštní dar společný mnohým lidem již odká záni jsou na to vytloukati živo- jvtí mezi cizími ihned vycítil ze mlynář mú cosi proti Karlovi n aby se zavděčil počal rozpřáduti frč o tom že Horynův syn obliče jem i postavou nápadně je podo ben strýci "Nedej pánbůh Evičce aby i povahou se po něm hodil" vzdy chl nábožně "No však jí ještě svatebních šatů nešijete" mrzutě ho odbyl mlynář a zvedl se k odchodu "Hm — tady se něco pálí" za bručel Kaěaba osamotněv při své práci Toho dne již nebylo s Dolan- ským mnoho řečí Při obědě byl zamlklý a ani hádkami Lukáše s Kačabou nedal se svésti k navoní a ostatek dne stranil se všech utí kaje se do Hvé světničky a na hráz pod lipky Odhodlav se konečné poddnti se nezbytné nutBOsti měl nyní největší starost jak oznámiti Evičce své rozhodnuti A jak jí ho odůvodniti? Kdyby byl ten ne šťastný Vavřík aspoň z nějakého majetku a ne takový nahý Adami Lidé by pak již spíše pochopili — - a o lidi šlo mlynáři pořád ještě nejvíce kdežto na štěstí Eviččino myslil až v druhé řadě a i tu se u těšoval tím že časem člověk zvyk ne všemu V Kačabovi nyní na šel novou mravní podporu "Nu nejde-h jinak — bohu po ručeno!" vzdychl Dolanský přes tu chvíli "Není jiného vykou pení — a tu hanbu na své dítě ba na celý dům svůj uvahti nikdy ne smím r Lee když se jiz oano- dlal obětovati Evičku když sám sobě byl namluvil že k vůli ní tak činí rozpomenul se jaký bude je ho poměr k zeťovi Nemožno pře ce aby byl on pod jednou stře chu s člověkem který na něm ta kové padoušství spáchal A kdy by i chtěl on sám — vždyť Vavrik dal mu již dost patrně na jevo že nestojí o to aby žil u nich na výměnku I oženiti a cbalupníkem zrobit ho chtěl ! Mlynář zasmál se trpce při té myšlence ale tím hlouběji svěsil zase hlavu Kozloučiti se měl se svým mlýnem na němž se narodil na němž celý svůj život ztrávil Oj to byla horší rána než štěstí Eviččino! Ale nebylo nebylo pomoci! Eh snad s tím Vavříkera přece bude možno se dohodnoutií Sám řemeslu mnoho nerozumí a do pra ce se též valně nežene A rád bu de kdy i mu pan otec trochu vy pomůže zbude mu více řasu na karban a toulky Mlynář e rři té myšlence al za chvěl Ej bídný ji!- Sobeo! Na aebe niyidíS I karbana a tou lek bvt dorřái muli W dcery by ty mmuftU ae hýbat z teplého kou tku Le J hned láni Mbt o- mlouvali VŽdyf k vůli ní 1c vůli FtvV přál by i zde lůitati aby nhvla tj ochrany proti stému mu Ji "Stárka Lukále beztoho itratl" — kmhlo mu hlavou a by la tf fa nov rU- Tlkovfou hospodáři ialtého on na mlýn uve de nebude starý věrný sluha chtít sloužit "Ah ten Lukáš! To bude hoř ká chvíle až ten se do mne pustí" vzdychl si mlynář ale hned zvedl vzdorovitě hlavu a umiňoval si že bude-li třeba ukáže stárkovi dvé ře Obětuje-li dceru obětuje tím spíše jeho — — Eh promluví s ní promluví s h- vičkou dnes ještě Vzchopí se vzmuží se k ěinul Vždyť je to hanba jakým slabochem se stal v posledních dnech Vlastního dítě te so bojí a přece je to tak všude zvykem že rodičové volí — a ne podle Brdce nýbrž jen podle ma jetku Sel domů mlynář s pevným ú- myslcm ale když ocitl se tváří v tvář své dceři ztratil odvahu "Až zítra — zítra I Ještě dost času I Kdož ví — co všecko mu že se přes noc změnili t" Lnč minula noc a nezměnilo se nic A druhého dne před samým olednem přihnal se Vavrik na slíbenou návštěvu Krev v žilách stuhla mlynáři když ho spatřil Eh jak sc ten vyšňořil za jeho peníze! Zbrusu nový oblek i vázanku na krku a klobouk na hlavě ovázané již čer ným hedvábným šatem Švarný věru stal se z Vavříka chlapík přes noc Ani ta jeho bledost a vyhublost v lících ho nehyzdila Vsak to všecko mlynář neviděl' — On spatřoval v něm Jen svého — kata který přicházel aby mu za sadil poslední ránu Setkali ho ve dvoře kde právě mlynář meškal když Vavřík vešel do vrat Dolanský ač čekal jeho návštěvu zůstal státi jako ohro men leč Vavřík hnal se k nemu srdečně a vesele jako k sUirému příteli s nímž je mu milo se setka- i Jednou rukou smekl uctivě klobouk druhou z dálky již podá val mlynáři jehož pravice se cho pil a upřímně ji potřásal "Nějaký pán z města" bylo slyšet otevřeným oknem Kačabu jenž nikdy neměl tak naspěch aby sebe menší věc uklouzla jeho pozornosti A hned na to ozval se z okna výkřik: "I hrom do kluka! Vždyť on to je Vavřík Světáků!" Slyšeli Kaěabu mlynář i Vavřík a bylo jim to výstrahou že tak jako slyšeli oni mohli by býti sly šeni Vsak toho mistr hned lito val že se tak prozradil neboť pá lilo ho jiz hrozně co ti dva spolu asi mají "Pozdrav pán bůh pane otče!" uctivou důvěrností ozval se Svě ták pořád ještě drže sousedovu ruku ve své "Jdu jen tak ko- em a zaskočil jsem na trochu po hovoru " Dolanský byl jako zmámen Byl to Vavřík či nebyl! Celý je ho zevnějšek a to jeho chování vybroušené dvorné Zcela iný člověk než jak ho dosud ví dal "Věru nepoznal bych tě kdy bych tě tak tuze dobře neznal" rojevil mlynář nepokrytě svůj údiv "Prosím vás na vojně se člověk pohybuje časem v lepší společno sti a naučí se trochu způsobům d vrtu avnk se strojenou leda- bylostí "Eh víak ja to vždycky říkám jaký by byl z tebe člověk — — " "No už snad je! A bude ještě! Sam se potěšíte řekl prostě Va- hk v jehol řeM doei nebylo ani topy juuvosti Mlvnář zatím odtáhl Vavřika jenl i pořád jelte neopustil jeho ruky tak daleko lby do oken nebylo mo jejich hovoru kly leti "Jdeí H pra odpovědi" frkl přitlumené" "Tu přece ul o-l via mámí" vre! odřítil Vavřik Tol jtte i to p!Mi! ai# cvvct mne má te představiti Vsak jen proto jsem se tak vyparádil" "Prosím tě nekřič tak!" napo mínal ho mlynář chvatně "Ne bylo dosud možno ji na to při pravili Nebylo možno! Pouho piš přece — Jc tu Horyna — "No dobře vždyť já nehartu- sím! Jen když mám vaše slovo Vždvť přece mám náhled a ne jsem žid abych den dva dny ne počkal až si najdete příležitost" shovívavě odpovídal Vavřík "Ale J nřinWtf krpmflr do kansv potře- I buji pane otče" řekl tak jakoby si Sel vyzdvihovat své vlastni "Ne do hry" dodal s úsměvem "já už teď karet nechám Člo věk se musí umouanu Kayz p- á mysli na ženěni" Dolanský slov těch již neslyšel Věděl jen že Vavřík počká a za tím že chce nějaké peníze VSe ostatní přeslecW či slyšel snad ale smyslu si neuvědomil "Pojď se mnou! Zajdi ke mně nahoru" řekl chvatně a sám Sel napřed Peníze měl ode včírka po kapsách rozstrkané a tak so tva žo vešli do sednice a přesvěd čil se Že jsou tu sami vytáhr ně kolik desítek i uiv m umři — — ucnci — — m u- jr - - 1 ' i ct — třicet — padesát Máš dost! í Stačí to!" mluvil chvatně strkajoA Vavříkovi peníze do ruky I "Eh dost — dost ! Děkuji vám M za ochotu" smál se Vavřík je-ijj muž smrtelná úzkost Dolanského n budila jen veselost "A teď uJ zas mohu jit viďte? Nu ncclicfA vás zdržovat Vidím že poiadf ještě nějak nedovedete zvyknout} si na mou společnost" Mlynář hluboce si odderhl? když Vavřík odešel Ulehčilo xh1 k i) 1 1 i: Nabyl tak zase trochu času snad den snad dva dny — iva? probije peníze Oh jak muJv' každý ten získaný den vzácrL? Nevěřil že by dobrodruh opr If -t du karet zanechal Bude hi4 'X zase a snad podruhé — s Vzpamatovav se trochu mlvnář sám se hořce zasmál tomu jak sc 1' cnyia Kazaeno sieDeixa naaeje'7 Vavříká se uz nezbaví Dliiínr: umířUi ua a iim os nanAvratnei počal uvažovati o změně jaká s í děla s Vavříkera Potřebovat LI trochu té potěchy aby se mu vť: j hlavě všecko nezhatilo P - ~ t ~ - íU vu tmi 1:11 iiuuuri! puu uux liVii žoval jaký by byl Světák Svar ný a vítaný zeť kdyby nebyl takového rodu a z nuzného bani1 ěku hádali se dole Lukáš n Ka čabou Mistru stačilo že stár voják má jakési zajisté že je li' přátelské styky s hospodářcrJu aby se stavěl na jeho stranu 6 h( i ť w — — ---mm jm vychovával Stárek zas že cíťPlv' nějakou certovinu ač neměl a tušení co by to mohlo býti nene chal na Vavříkovi ani vlas rov ný A Evička mu chutě pomá hala Ač jinak dobré děvče a I kaldvm dnbřo mvslíln na fí ?' — uiuir ka nevražila již proto že jejíní J Karlu hrozilo od něho uebezpeiTx) j Končili hádku pravě když pai otec přisel zase dolů mezi ně "Darmo se s vámi zlobit" hv boval Lukáš již mezi dveín "Takový jste vy svatouSckr' je vyfintěný a čisté vymydlen už se vám zda ze to je ělovř jak ma být! Pravda že podle kf uatu elovfka vítají ale kdo nei siepy neno sam pokrytec ten X oceňuje poaie louo jak uvnitř ' padá Já ae tak v plamech tr inara jako vy a nevím který j roa 10 reu o třoh obílených dccu ale avatjř hačaba to nebyl" A htáfek jak ivyku vypálit pohledni dveří aby mi ji Kavaba nml ppiaui imoeni imítel Jl m i a to L UÍ BřV ii i í 11 i w i l