JAN KLECANOA t
Starý Hřích
Voanloký romAni
Sturý hřích
"Také o Vavříkovi jsme slyše
li" hlásil Lukáš a vida že se ran
otec nezaehmnřil vesele pokračo
val: "Ten už zase chodí s
obvázanou hlavou ale jak k tomu
přišel přiznat nechce Stydí se
a to ať již v opilství padl a hla
vu si rozbil či inu ji snad v ho
spodě tak pošramotili starému vo
jáku je to hanbou"
"Však jsem ho také vidél pobu
du!" řekl pan otec ledabyle
"Tak už se tu zase kolem po
tlouká? Bůh ví co ho Hem vá
bí! No aspoň zítra nebude musit
Knčaba a ním bčbat po lesích — "
"Kačaba? Co je s ním?" udi
vené ptal se pan otec
"No — ten má velikou naději"
spustil Lukáš se smíchem "že s
ním Vavřík na poděkování za vy
váznutí z nebezpečí půjde letos na
procesí TonČa šafářovic půjde a
Kačaba chce se přičinit aby ty
dva dostal dohromady"
"Slíbila mu as chudák hodné?
Nu nepřál bych jí nic zlého ale
človčk neví co se v budoucnosti
může zvrátit z dobrého ve zlé a ze
zlého v dobré A Horynovic? Byli
tam?" zavedl pan otec hovor v ji
nou stranu
Vzkazují vás pozdravovat" při
lhával Lukáš trochu poněvadž
pan otec Horyna ač se na zdraví
sousedovo ptal přece ještě" hněval
se tak že stárkovi na otázku má
li co vyřídit ani neodpovčdčl
"Tak tak! Zdrávi vzkazovali
zdráv vyřídil" smál se mlynář po
těšen "A nehněvá se už starý
sekerník že jsem ho tak vyvezl?"
"Nu mračí se co nejhůř dove
de Vsak víte jak se mu to špat
ně daří a že to dlouho nevydrží
Ale jak slyšel o vás zle se pole
kal" ujišťoval Lukáš
"Eh blázne stará! Potřeboval
jsi lidi pobouřit? To bude hned
řečí jako bych byl v posledním
tažení" durdil se mlynář
"Nic nebude! Však jsem hned
vyložil že panu otci jen tnk tro
chu něco přeskočilo a do občda Že
zas bude dobře"
"A na odpfddne jsme slíbili —
budeš-lí totiž chtít?" ozvala se E
vička nesmčle "Slíbili jsme že
přijdeme do Modlínova"
"Do Modlínova? Co tam zas?"
"No dnes přece Což ne
víš?" "Eh pořád ty muziky!" roz
horlil se mlynář "Pořád samý
tanec a na nic jiného ta mladá cha
sa ani nepomyslí"
"Poslyšte hospodáři" ujal se
Lukáš domácí dcerky "Mně se
zdá že naše Evička si letos ještě"
ani souchotiny uhnat nemohla —
Vždyť nebyla na krok "
"Mluv ty za sebe starý bláz
ne" nutil se pan otec do žertu
"Však jsi to jen ty spískal pro
tože je ti hanba být u každé mu
ziky když mládež zůstane doma"
"To ne zas! Abyste věděl" há
jil se Lukáš "já dnes zůstanu do
ma hlídat mlýn aby nám ho voda
neodnesla a vy můžete jít s Evi
čkou ať trodiu užije svčta n ví
jednou že také byla mladá"
Evičce pan otee nesnadno do
vedl něco odříci Však také uzná
val že děvče v fom věku raá prá
vo na trochu veselí "ChceS?" o
hrátil se k ní a kdvl radostné při
kývla dodal: "Půjdeme tedy
Aspoň ty půjdeš a kdybych já ne
mohl Márek tam za mne vypije
ro hvfh asi já vypil"
'Tím fo ml bude milej?! kdvl
fu jdete nám" řekl LuU3 íihah
řf ihvn rtcl pnn otec a lkl hvh
Uli nel pan otec a lek! hxeh
tam jako kapr na M4tV
"No iMrA l'udf-1 tedy pít na
můj řád ale podle své žízné až ne-pujdu-li
přeco já sám" rozhodl
mlynář uvnitř již odhodlán že
vypraví dnes z domu všecky —
Tušil že Vuvřílc splní svou pří
povčď a že přijde A chtčl a ním
býti sám a sám
Při občdč bylo zase jednou tro
chu veseleji neboť stárek Lukáš
jenž již napřed včdčl že dnes bu
de jistí v Modlínovč piti na cizí
řád popouštěl uzdu svému humo
ru Také Evička davši si slovo s
Karlem těšila se již na odpůldne
Že nepochybné půjde bez otce jen
se strýčkem Lukášem valně ji ne
rmoutilo Však st! pan otec Ho
ryna ještě trochu hnčval a ze že
rtu mohlo by třeba dojiti k vážné
mrzutosti kdyby její otec škor
pení llorynovu nechtěl rozurnčti
"No včřte mi pane otče" uji
šťoval stárek když vyšňořen svá
tečnčji než kdy jindy chystal se s
Evičkou z domu "nebýt toho že
dříve zaskočíme do božího kostelí
čku na to požehnání nešel bych za
nic na světě Ciovčk v mém včku
už o ty světské radosti nestojí A
penčz je škoda nu to "
"I mlč už" okřikl ho se smí
ebem pan otec porozuměv jeho
narážkám "A tu máš! Však víc
nepropiješ!" dodal položiv na roh
stolu stříbrný zlatník
"Že by mi to nebylo hříchem!"
hrozil se stárek "Já sotva tak že
rty omočím Přeco když jdeme po
kostele neoddám se nezřízenému
chlastu? Co by mi říkal prorok
Kačaba? Tuhle ten zlatník — je
to přece zlatník?" ptal se jako
sebe sama prohlížeje peníz až u
samých očí "tenhle zlatník dám
muzikantům Přece když jdu za
pana otec provedu panímámu z
liořejšího mlýna a Madlcnku už
pro vůli také No tuhle Evičce
přece také musím dát trochu na
pít aly mi tam chudinka nelekla
— ale to já rád už jakožto zástup
ee ze svého A co já sám vypiji
ani za řeč nestojí "
"Jdi mi už — it tu máš tedy je
sté" jeden zlatník" zasmál se mly
nář "Ale ale pane otče ! ' Kdož pak
by — — " vzpíral se stárek leč
zlatník již zmizel v jeho kapse
"No když poroučíte Tak
pojďte Evičko ten třetí zlatník už
dám rád ze svých ale to vám ří
kám do "jedníka" sp tam pou
štěl nesmíte!"
A už se hrnul vesele ze dveří
"Nechtčla jsem vás nutit když
vidím že nemáte chuti" přitočila
se Evička k otci "ale teď je mi
přece líto že máte zůstat doma tak
opuštěn"
"Jdi jdi dčtino! Pořád přece
nebudeš doma sedčt k vňli mnS
Dost jsi se už odříkala A já užil
za mladýrh let dost mohu tedy
teď sedat doma a uvažovat "
"Je mi najednou teskno! Nej
raději bvch zňstala s vámi — "
"Tak! A co bv říkal tvňj
Karlík?"
"Napřed otec "řekla Evi-
čka oddané
' "I ha ne dítč! Napřed mile
nec! Či bys opravdu dovedla mi
lené obětovat! pro otce?" řekl
náhle smutné vzav dceru za
bradu
"Ale tatínku! To jsou nápady
— — Prosím vás -- — "
"Inu — nic nepros! Nápad j
nápad Však toho není potřeba
A jdi tedy "
"Mohla hyeb vzkázat Karlovi
aby přilel k nám Stárek by zů
% doma — Pohovořili bychom
popili I pohráli" navrhovala K
iika "NV m ne dítč!" lalekl #
mlynář t nabídky "Jen ty
jdi proskočit! Mně zde nebude
zle Mám nový kalendář
Do dveří strčil hlavu Lukáš —
"No panno dcero! Starý tatík
se takhle nenechá venku přešla
povat jako záletník A bude-li se
ještě chvilku loučit bude Kačaba
za nás pana faráře i svlékat" hro
zil stárek žertem
"Tak už béž dítč!" řekl pan
otec inčkee "Podívej se Lukáš nc
už nemůže dočkati toho požehná
ní — "
A doprovodil dceru i stárka až
před mlýn
"Také jsem se mohl před lety
sám trochu starat" obrátil se na
nčho Lukáš ješté před rozchodem
"Teď když chci na stará kolena
délat trochu parády musím si za
drahé peníze dlužit cizí dčti" —
Pan otec smutně se zasmál a vrá
til se do mlýna
"A kde že jste nechali zas ta
tínka?" vítala Dolanské panímá
ma Iíorynova
"Doma ho nechali plašit neto
pýry kam patří takový balbous
který by nám tu kazil všeck vese
lí" broukl pan otec Horyna po
dávaje Lukáši na zavdanou "No
mlč Evičko a nemrač se na mne!
Toť víš Že mám tvého starého rád
jako vlastního bratra ale v ho
spode" jsem rád když ho nevidím
protože pivo je beztak zrovna dost
hořké"
"Ale jdi starý!" okřikovala pa
nímáma "Takhle se před dcerou
nemluví o otci"
"ftekl jsem po chvíli něco zlé
ho? Ňo stárku — - aastafi se
mne!" obrátil se nu Lukáše Ho
ryna jenž žertovol-li tykal kaž
dému "Svatá pravda" svědčil ochot
ně stárek "OstutnČ kde tu je ja
ký otec? Pro dnešek jsem otcem
já abys Karlíku včdčl koho si
předcházet Ale že by pivo bylo
hořké ani jsem nepoznal Já jen
tak ze zdvořilosti lízl"
"Tak se pořádné napij ale ze
džbánu u ne ze zdvořilosti" vy
bídl ho pan otec
Lukáš vychýlil džbán do dua a
jen si bradu hladil "Když má
človčk na vdávání hezkou dceru
přece si ho lidé předcházejí — "
"Ale strýčku! S vámi dnes
všecko šije" okřikovala ho Evi
čka všecka zardílá ale v tom ůž ji
vzal Karlík k tanci a vyprostil tak
z rozpaků
Seďéli kolem stolu Horynovic a
Kučerovic s nimi Lukáš a k nim
připlichtil se i Kačaba na cípek
lavice pončvadž včdčl kde jen
pan otec Horyna že není o napití
zle — Mládež ovšem mnoho u sto
lu se nezdržela Karel nejvíce vy
táčel Evičku Jeník Kučerů zase
tančil s Madlenkou Panímámy
skleply si o domácích starostech a
mužští dali si přinést karty na
křížový maryás" ačkoliv Lukáš na
vrhoval "jedníka" o fizule jichž
mčl plnou kapsu mrkaje že by
pak mohli vymčniti za peníze aby
panímámy nevěděly
Po malé chvilce rozproudilo se
veselí a to nejen mezi mladými v
sále nýbrž i mezi starými Však
kde se sešli takoví dva "špicovaní
krajánkové" jako byli pan otec
z hořejšího n stárek z dolejšího
nebyla nouze o žert a smích
A v tom všeobecném veselí na
pana otce Polanského nikdo skoro
ani nevzpomenul
Když se všecka ehasa rozběhla %
náležitým příkazem kdy se má
který vrátit domů zašel pan otee
do tivčtnice a vyňal í kované tru
hly jel byla jeho pokladnou nž
kolik bankovek jel m rozlrkal po
kapsách ('mínil si přijde li Va
vřik ií bud M drlet statečné IcS
pro jistotu přece ncehtčl býti bez
pěné Pak vzal ai kalendiř dým
ku a pytlík tahákem a poadd e
na lápraii však ačkoliv pořád la
palovi! a pofid dlyal e do knihy
dýmka nehořela a on nepřišel ani
o stránku dále ♦
Mrzut odložil knihu a zastrčiv
závoru u vrátek Sel na zahradu a
ke splavu Přijde-lí Vavřík bude
ho jisté hledati nejdříve zde Mi
nuta za minutou hodina za hodi
nou pomalu se plížila ale Vavřík
nepřicházel
"NemňŽo s rozbitou hlavou me
zi lidi penčz nepotřebuje tak asi
dnes už nepřijde" řekl si mlynář
aby uklidnil své rozechvění A
vrátiv se domů znovu zapálil dým
ku n chopil se odloženého kalendá
ře Přeslabikoval mechanicky
první stranu ale když obrátil list
zapomenul na čtení a zabral se za
se v své trudné myšlenky Te
prve když mu kalendář padl a ko
len na zem vzpamatoval se Mávl
rukou jakoby zaháněl dotěrnou
mouchu a sebral zase knihu ze zo
rně Chtčl čisti dále ale nemohl
se rozpomenouti kde byl přestal
Ba ani povídku kterou byl roz
četl nemohl nalézti Obracel list
za listem zprvu h horečným chva
tem jakoby chtěl něčemu uniknou
ti pak pomalu důkladné nastiňu
je prsty aby snad nebral dva li
sty nejdnou leč marně A včdčl
přece že již byl četl
"Zblázním se! V hlavo se mi
to pomate" řekl si a vzpomenul
jak se byl skoro modlil aby Va
vřík íiepodlehne-li ráně aspoň pa
měť ztratil A jak byl by jásal
že bůh rozsoudil mezi ním a Va
vříkem V trudných myšlenek vytrhla ho
děvečka jež přiběhla domů od
muziky všecka roz jařena a rozpa
řena aby před večerem opatřila
dobytek
DevČe majíc naspěch aby jen
zase brzy dostalo se zpět a aby
snad pana otec nenapadlo zdržet
je doma po hospodářství jen líta
lo a tak mlynář sotva několik slov
z nčho dobyl o tom jak je v Mo
dlínovč a kdo tam u muziky Nej
více mu ovšem záleželo na tom
je-li tam Vavřík a když slyšel že
není byl rád brzkému odchodu
děvečky
Osamotnév Dolanský drahnou
chvíli stál na dvoře mlýna jako
ztrnulý Kdo by ho byl tak po
zoroval byl by inohl myslili že to
kamenná sochu V hlavě mu víři
lo a kroužilo jako když se ve mlý
nici točí ale jasné myšlenky nebyl
schopen Přijde Světák — ne
přijde bude s ním jednati — ne
bude vyhoví mu bude-li chtíti pe
níze — či nevyhoví Jedna my
šlenka druhou honila zatemňova
la vytlačovala z jeho vědomí aby
hned zase ustoupila jiné Náhle
trhl sebou a chvatnými kroky za
šel do domu Ve světnici na zdi
visela puška — dvojka Brokov
nice — stará ale dobrá
Pňh vf jaké myšlenky krouži
ly Dolanskému hlavou když ji
bral s hřebíku na němž dávno již
klidně "visela že tak dlouho stál s
ní nehybně uprostřed světnice a
rukou polovztyčenou! Pak při
stoupil opět tím chvatným kro
kem jakoby mčl naspěch k oknu
a odšroubovav železný nabiják po
čal vytahovali starou ránu Chvil
ku se tím mořil pak udeřiv se do
čela vyšel z domu a těžkým kro
kern bral se za stodolu na hráz aby
zde vystřelil obě rány První dal
v myšlenkách jen tak do povětří
ale když při druhé přeletěl kolem
neho vyplašený pták a usedl na
včtvičep nedalekého stromu zamě
řil mlynář bezděky na něho Kána
zaduněla a mrtvé ptáče spadlo se
stromu Několik pírek vyraže
ných jeho kožíSku vztuUelo se
volné vzduchem
$ťatnau Put ruuou mlynář na
okamžik probudil e zt vé neteč
nosti a upokojení se usmál Hý
valť nejen nárulivým lovcem ale i
výborným Mfelorm leč nyní jil
dlouhá léta neměl ručnici v hrsti
"KhM cptal ni spokojení
'Joit to dovedu Vžak jsem
bil Ic mi táhlí druhi r&na km
ehačku roztrhne Ta už zaschla
" usmál so a položiv si pu
šku přes koh-ua usedl na lávku
"A byla by snad stačila alo jisto
je jisté "
Po chvilce zvedl so a vracel se
opět do mlýna Do čeleduíku při
nesl si krabici se střelným pra
chem která bývala v jeho avětni
cí dobře uschována plechovou mír
ku a velké srnčí broky Volným
těžkopádným krokem nejinak než
jakoby se mu nohy k podlaze lepi
ly snášel si všecky potřeby a kladl
je na stůl vedle ručnice Pak u-
sedl a nabíjel Nabral plnou
mírku prachu a ještě ji ovršil
Spravedlivá míra" zašeptal si
usmívaje se smutně při pohledu na
tu nepatrnou nádobku "budu raí-
ti dost " Při tom zachvěla
se mu ruka dosud pevná takže
trochu prachu usypal na stůl
"Jen to ne to ne!" zalekl ne své
vlastní slabosti "Nýt to musí —
— Musí! A bude rázem ko
nec '
Postavil mírku na stůl a pečli
vě jakoby na každém tom zrnku
záleželo sbíral prstem utroušený
prach sklcpával ho do nádobky
Pak vzal pusku a obrátív ji proti
sobě opřel si ji hlavní o prsa a
druhou rukou zkoušel spustit ko
houtek "Dobře to půjde" vzdychl si
spokojeně "Ci tak snad?" a po
stavil si ručnici mezi kolena za
měřiv pod bradu tak aby celá rá
na vjela dolem do mozku "Eh
bože bože" myslil si "Jen
abych měl jistou ruku jako vždy
cky dosud Jen ne zmrzačit a
zůstat na živu "
"Eh co" mávl po chvilce ru
kou sám sebe rozhořčen "Však
mne zdo už dávno nic netěží Bu
de ospoň konec A Evičko? — —
Popláče si a potěší se s Karlem — "
Pevnou rukou chopil se mírky a
vsypal prach do hlavně Také
broků usypal víee než se na oby
čejnou ránu dává a dobře papí
rem a chuchvalečkem chlupů upě
choval Pak nasadil ještě klobou
ček a pomalu spustil kohoutek by
kapslík dobře dolehl "Hotovo"
broukl si a položil ručnici na stůl
ale hned se jí zase chopil CoŽ
kdyby jedna rána nějak selhala?
Nebo kdyby snad přece poprvé so
mu ruka nějak třásla?
Zvolna nabil i druhou hlaveň a
touže ((patrností Zatím již počí
nalo se valem stmívati Mlynář
chvatně pověsil pušku na stěnu a
odklidil všecky potřeby nby nezů
staly žádné stopy jeho poslední
práce
Poslední --- napadlo mu Po
slední starosti poslední pořízení—
Eh toho nebylo třeba Evička
byla tu jediná nikdo nemohl jí
upírat i právo na dědictví nikdo
nemohl se h ní dčliti
Poslední pořízení — testament I
Jak mohl by psáti ta hrozná a zá
roveň krásná slova jimiž obyčej
ně poslední vůle počíná? — Ve
chvíli kdy mám předstoupiti před
tvář nejvyššího soudce — — po
rouěejo duši svou Bohu —
při zdravém a jastiém rozumu —
— Tak to mlynáři hučelo hlavou
Ne ne nebude psáti! Roztřásly
by se mu při tom ruce a neměl by
pak jistou ránu — —
Ale vždyť má dvě — dvě rá
ny — Nevěděl proč ale to aloví
čko "dvě" mu jako zvon hučelo
mozkem
Pod střeehou zučínalo býti íero
rozsvítil tedy světlo 1Č vydržeti
zde nemohl Bylo mu tu dusno
ůko Muhil ven ven na vxdueh
— — Ne že by byl měl ( hut na
kouření jen tak ze zvyku vzal
dýmku a šel M sednout na fápra
fí Viděl odtud o protéjáj atráŮ
a mohl píehlédnoutl ťllé ůdoli v
jfhol nejzím eipu hořrla ještě
zaplav lunee jei prav přfd
chvilkou zmizelo p ohrnu
PřtdpUttt n "Pokrvk" jen
$100 roíni