10
JAN KIECANDA I
Stáry Hřích
Voanloký romáiii
Tonička že to bylo před ostat
uí gcládkou zapálena až po vlasy
nřisněchala k otci a něco mu na
mluvila Vyslechl ji na půl ucha
a pak mávnuv rukou dal jl ote
eké napomenutí: "Inu co si udě
lúš budeš mít ale jen mi s tím
domu nechoď!" — a Sel po své
nráeí
Po tito rozšafní? radě otcově
Tonička k večeru zase běžela pře
ptat ho jak je s Vavříkem A už
šla nadobro beze strachu před po
mluvou Jen mladého Vodeůku
nepřála si potkat poněvadž jí
po ktorés děveěce vzkázal že jí
nafackuje uvidí-li ji v Lužci
"Už je po strachu" vítala ji
stará Světačka a sama sednuvši
na nostel k nohám zraněného u
kázala Toničce na Spalekjejž byla
k hlavám postele přistavila
Tonička opatrně usedla aby
nemocného neprobudila ale v a
vřík v tom již otevřel oči a obrátil
se k ní Byl bled čelo zavázané
nějakým Šatem a oči jako v ohni
Toničce soucitem až dech se za
taiil a slzy vyrazily
"EV blájnís děvče i" řekl Svě-
ták mrzutě poznav ji
Toničce jakoby nůž do srdce
vrazil To bylo uvítání z& její lá
sku Ale nutíc se 'do smíchu sá
hla mu lehce rukou na tvář
"Vy! Zlý! Takhle mne po
zdravíte? — Horkost — " řekla
obracejíc se k staré Světačee a
hned Vavříka v duchu omlouvala
"Přišla jsem se na vás podívat
ale když jste tak zlý už nepři
jdu" vyčítala mu mazlivě
"Dobře tak děvče { nechoď} Ne
ní to k ničemu dobré" odpověděl
jí Světák mrazivě "Darmo bys
ní odrazila Vencu"
"A co vy mi připomínáte Ven
cu t" rozlítostnila se Tonička
"Nech ho děvečko nech ho!"
mírnila ji Světačka bojíc se aby
Vavříka nepobouřila "VidíS že
není jeStě svůj Neví co mluví"
Vavřlk obrátil se obličejem ke
zdi a Tonička uražena i rozpačitá
vstala "Půjdu tedy A vy mi
nemáte co' říci! Ani slovíčka!"
mluvila prosebně obrácena k Va
vříkovi "Tvé peníze — jak budu moci
vstáti — pošlu ti po matce!" od
pověděl ani se neobrátiv
To Toničku přece přivedlo ze
své míry
"Ech — nechte si peníze když
jste je už prohrál!" řekla hněvi
vě a sotva pozdravivši SvětaČku
odběhla
"Hřích hřích od toho chlap
ce!" bručela si stařena nechtíc
synovi domlouvat! Vavřík ji sly
šel usmál se a bolestí zaťal zuby
A ubohá Tonička skoro běžela
domů zaříkajícse v duchu všemi
svatými že už nikdy víc na Va
vříka nepohlédne a že jemu na
vzdory vyslyší 'Vencu Vodeňkfl
jenž chudák zrovna tak hqroucně
toužil po ní jako ona — po Svě
tákovi X
Den za dnem pomalu míjel Po
lanskému v hrozné nejistotě O
tázka co bude se Světákem nešla
mu ani na okamžik 2 mysli ale ne
chtěl li vzbudit! pozornost nebo
docela podezření nesměl ji proná
Jeti A přece záviselo d toho vše
vyjdf-U Vavřík z nehody zdráv či
zmrzačen nebo zda docela pod
Mine A vtiehnl kdoi kolem
mlynáře byli zrovna jakoby ti
byli frkli fa jmína Vstřik před
ním nepronrsou
ZdVtnil to ovlem pan otec sám
svou iMváfkou AS kaídé slovo
dychtiví lípal přece durdil
kdyi nikdo jřiřKl řprivy a V
vříkovi nebo zapřádal hovor o je
ho stavu Ostatně druhý třetí
den věc sevšedněla u domácí lidé
na Světáka ani nevzpomněli a do
zvěděl-li se kdo co nového puk to
s ostatními sdělil po straně Se
ptem aby pana otce nepohněval
— A mlynař moni se minout! s
rozumem když něco z toho Šepo
tu zachytil ale nechtěje si zadati
ptáti st nesměl
Chodil tedy Dolanský jako tělo
bez duše chvílemi napínaje zrak i
sluch aby mu nic neušlo a hned
zase nevěda co se kolem něho
děje
"Věřte mi Evičko" řekl stárek
Lukáš když mlynář zase jako ně
má příšera kolem něho vyšel a
ztratil se vzadu za mlýnem "za ta
léta co zde na tom našem krcálku
sedím zvykl jsem už ledačemu
ule teď mi to přece jen leze už do
hlavy Jsme tu jako v tom zakle
tém mlýně chodíme po Špičkách
jako s tchořem a místo mluvení
šeptáme jak ve zpovědnici a pan
otec vyhlíží hůř než ten červený
mlynář z pohádky
"No jen mlčte stárku 1 VSak
ono to zase přejde" těšila ho Evi
čka ač spíše sama potřebovala
nějaké potěchy "NéjakA chmu
ra až přeletí bude zase jasno l"
"I čerchmanta starého I Tohle
už není žádná chmura to je zata
ženo po celé čáře a Člověku se při
tom zdá jakoby už už Tnělo do
mlýna uhodit!"
Evička ulekaně chopila Lukáše
za ruku "Viďte stárku vám se
to tedy také tak zdát Mne už ta
mySlenka několik dnů tíží a i Kar
lovi jsem to jen řekla ale ten se
jen směje!"
"Protože v tom není Posadit
ho sem a strčit mu kozlík za py
sky aby mluvit nesměl a bylo by
mu jako nám"
"Spát nemohu " stýskala
Evička '
"To vám rád věřím že neusne
te když slyšíte vedle pana otce do
noci cupat po světnici jako ježka"
broukal Lukáš "Mně při tom
když vidím nahoře světlo zrovna
všecko z ruky padá Bůh ví co
si to hospodář pořád spisuje a po
čítá Kdybych sám dobře nevě
děl že nemáme krejcaru dlu
hů "
"Co říkáte stárku — což aby
ste na tatínka přímo uhodil a ze
ptal se ho!" navrhla Evička ne
směle
"Já!" vyděsil se Lukáš "To-
ho mne rač pán bůh chránit! Ra
ději půjdu o půlnoci do umrlčí
kaple duchy volat! Pravda jsem
tady dost dlouho že už by mohl
mlynář na mne koukat jako na
svého a říci Člověče — tohle
takhle ale když pan otec nemá
důvěry já se jí doprošovat ne
budu"
"Důvěry — důvěry!" opakova-
la Evička po Lukášovi "Teď
zas vy mluvíte jako byste tatínka
znal ode včírka Víte přec že by
vám svěřil celý svůj majetek ale
že je takové uzavřené povahy"
"Což abyste vy zkusila najít
klíčí Dcera přece smí se spíše
zeptat otce než tuhle služebný člo
věk !"
Sla tedy Evička ale nedocílila!
nic nei se pan otec nutil trochu
do řeči a díval jasněji aby na
el nenbracel pozornost Led u-
vnitř bylo mu jpJtí hůře xvláité
kdy 1 nedocházela správa fa by
Světák umíral — — —
Tak přiblížila xtu nedělí
Pan otře jomul m dr#s chtělo i'
méné mezi lidi než kdy jindy
vymluvil se fa nul je jukni nevol
no a fa iřWtíUie doma Dovolil
Vt' ku čejrf ď koMcI t Velkou
I práska poslal zrovna jakoby tu
Sil žo bude dobře když odstraní
všecky oči a uši o nichž se mu bez
toho zdálo žo jsou tu jen proto
aby střežily každé jeho linutí Jen
děvečka jež byla si už ráno odby
la svou pobožnost a měla plné ru
ce práce v kuchyni zůstala doma
Osamotqěv zavřel pan otec vrá
tka a zašel na hráz aby tu pod
lipkami oddal se svým myšlenkám
Leč ještě ani nedosedl když za
slechl na protější stáni sypající ho
kamení jako když někdo rychle
sestupuje Kdo to byl nemohl ro
zeznat! ježto mu husté stromo
ví a vysoké křoví zabraňovalo S
tlukoucím srdcem čekal až se člo
věk objeví dole na pěšině — a
vzkřikl zděšením když poznal Va
vříka '
Bled na smrt so zježenými kní
ry s čelem obvázaným bílým šá
tkem na němž seděla vojenská
čapka vypadal Vavřík příšerně
A když se na pana otce usmál by
lo mu jakoby se na něho peklo
šklebilo
"Světák!" vzkřikl mlynář
vztáhnuv proti němu ruce "Tak
tys—
"Nepošel! dokončil za něho se
smíchem Vavřík "ČI jste to
snad chtěl říci nějak vlídnějíí" A
líval se na něho těrna horečně
svítícíma očima jakoby mu chtěl
proniknout! až do duše
Dolanský byl tak mocně vzru
šen žo se ani přetvářiti nedovedl
Bylo by to co divného aby ti clo-
věk přál to nejhoršíí" odvětil trp
ce vzpamatovav se trochu "Nic
dobrého o tobě není slyšet nic do
brého neobmýšlíš a teď sotva že
vstaneš místo co bys Sol do koste
la poděkovat pánu bohu — — -"
"Eh je vidět Že jste opravdu
nábožný člověk!" zvolal Vavřík se
smíchem jenž se mlynáři až do
srdce zařezával "Jiný na vašem
místě by to sváděl na čerta!"
"Vidíš přeřekl jsem se" nutil
se mlynář do smíchu odhodlav se
hráti si vůči Světákovi na stateč
ného "VSak je to stará zkuše
nost že ďábel svým lidem časem
z nejhoršího pomůže'
"Tak tak ale jen na něho vy
nespoléhejte mlynáři!" řekl Va
vřík ledově a drsně však hned
zase dodal vlídněji: "Nu rozmy
slil jste se nějak za ten čas co
jsme se neviděli!"
"Už jsem ti přece řekl své po
slední slovo 1 Je mi toho teď dost
líto ale — slíbil jsem slibu do
stojím" "Tak zase s pánem bohem! Ne
budu zdnžovati Až přijdo můj
den přihlásím se o to ještě posled
nější slovo" odvětil Vavřík po
směšně a pozdraviv po vojensku
obrátil so k odchodu
Ta tam byla mlynářova stateč
nost když ho viděl tak odcházeti
a slyšel o tom osudném dní jenž
se již chvatem blížil
"Počkej trochu Vavřince!"
řekl stísněným hlasem nutě se do
vlídmlho tónu "Posaď se tady
ať si trochu promluvíme"
Světttk chtěje mlynáře potýra
ti okamžik váhal ale pak se přece
posadil "Hra — no nevím co
bychom si my dva měli dnes říci
ale když si toho přejete budiž!
Jen prosím vás nechtějte mne
týrati mravoučnými kázáními! To
by mne rozčililo a lékař poručil mi
klid" dodal se smíchem
"Což tys měl doktora!" podivil
se Dolanský
"Chtěl jer říci doktorku Sta
rú Světačka přee doktoru mnoho
nezadá A jen jej! učemwti a mu
teřské péčf děkuji fa jsem mei
živými To jt st vzdychl
viďte!"
"Cliwřcc nespoléhej na to tu
tř„ fa miwv-driil v hrti" oival s
ism mlynář "Jd mi jen o lid
ké řut jel by povstaly x tvého
kláboseni A proto jen jcn ti na
hM ty jwnífc Al budrili tmo
dráldttl amtvrdim li se ncpfid í
mnou nic"
"Pořídí soud — — "
"Vyženou tfil 'A snad jefitě tfi
zavrou že jsi tedy nepřišel dřív"
"Eh takhltt si mluvte se starou
bábou n ne se mnou starým vojá
kem který trochu zná zákony!
To působilo na mlynáře v jehož
očích byl vysloužilý voják také
více než obyčejným člověkem Za
čul tedy zusw s jiné- atrany
"Vidíš Vašíku užil jsi svého
času u jtius ve iniyno ledacos do
bfého "
"Od vás ne Varn jsem byl o
šlapkem pratože- jsem se narodil
bez táty "
"Vyčetl junu ti nnl někdy tvůj
původ! To přece nesmíš říci I A
byl-li Jsem přísným máš z toho
dnes už rozum žo a mladou cha
sou jinak nemožno Dnes jsi zku
Seny člověk a sám utínáš jaký jsi
byl tehdy — pudiVítr"
''Nuč toho všilho vzpomínat! 1
Ale chce-lj se vám do hovoru bu
diž! fteknu vám Unly tolik mly
nářis kdybych byl od vás kdy
slyšel vlídného slova ještě dnes
bych vám toho vděčno vzpomínal
nedovedl bych vám ublížitíl A
tak " Vavřík mí uvil trpce a
rozhořčeně — "tak jstje vy vSíchni
byli k nám tvrďi žo jsíne i my za
tvrdli Tam ta ženski s kterou
jste vy vfilchni jednali jako s vy
vrhelem protože nezapřitila pam-
pátcruftby ji zapsal rřo manžel
ského nebe to je přece jen má ma
tka a já jako dítě jsem vídal jak
jsto ji bičovali a kamenovali svým
(ohrdáuím Ba kamenovali! Ja-
matiijí se když jjdnou kluci po ni
házeli že vy staří jste so usmUi a
obrátili se abyste nemuseli tre
stat! své zvěděné děti — "
"Já přece no "
"A jsou snad vaSo ženy a děti
epňí!" pokračoval Vavřík hořce
'Nemluvím o vaší nebožce a K-
vičce „mluvím všeobecně o té sel
ské pýš! tam — Vfiecky jsou stej
né a ukažto mi na kteroukoliv z
nich a já jak jsem jen Vavřík
před kterým so křižují přivedu
vám ji jak budete chtít Ale po
mé matce plivaly a pokrytecky
nad ní se pohoršovaly za to žo zů
stala věrna lomu koho -si srdce
její oblíbilo"
"Nikdy jsem tve matce slovem
neublížil "
"To je pravda protože vy —
takový pán — jsto ji nikdy ani ne
uznal za hodnu pohledu tím mé
ně slova Ani jste vědět nechtěl
že je na světě To vy boháči do
vedete I Je to tak lepší nekaziti
si doořou cnui 1011 huškou m
dou "
"Poslyš Vavřík u" vzchopil se
mlynář co nejvážněji a nejvřeleji
dovedl "K čemu všecky tyhle
trpké výčitky když už na věci nic
nezmění! Je to tak lidský před
sudek že se na lidi jako jsi ty a
tvá matka křivě pohlíží protože
se prohřešili proti starým posvát
ným zvykům "
"Já jsem se prohřešilí Címí"
"Inu tírn že jsi přiííel bez dovo-
lení na svět To já ne za sebe po
vídám Lidé tak soudí Ale já ti
přece vždycky říkal a teď ti opa
kuji} Staň se rozšafným mužem
a zlomíš ten lidský předsudek vy-
nutíš si úctu u všech lidí
"Však já nic jiného nechci — "
"Ano ale jakým způsobem toho
chceš doeílitif A hleď tady do-
bré a hezké děvče jo ti nakloněno
ba div se pro tebe nezfuntl — "
"To chcete dělat dohazovače
šafářovi Tonout"
"Dohazovače ne protože nni od
n nni od tebe nežádám zaplaceni
l mluvím k tobě jako starý xktť
íený unii (Matnú Tonička je
hodné děvče a e šafářem jsem xa
lobré není mi tedy lhostejno íe
uindtiU holku %a Kt boti běhat a nám
ihAnJi ♦ po jiné"
Hvlo patrno fa Vavříka tento
hovor btl !{oipřádl ho jen
proto fa vidiM kterak mlynářova
naděj ti áťaMné dohodnuti rote
IVvilě inlhodtill H'UtoUpití felli 114
krok těšil so již jak Polanského
zklátí až na koneo zase jediným
slovem všecky jeho domluvy od
razí "Jak povídám" horliví pokra
čoval mlynář vida žo se Vavřík
vážně zamyslil "Toníčka je vý
borné děvče řuima dostane několik
stovek něco bys dostal za svou
chaloupku tři tisíce k tomu — —
člověče bohAČcra bys byl l Pěknou
Živnost hostinskou nebo něco po-
lobného někdo ve městě bys mohl
začíti Sám jsi člověk k světu s
lidmi umíš — dobře by se ti vo-
Ho"
Vibclský úsměv přeletěl bledou
tvář Světákovi! když mu tak u-
strnšený pan otec pěkně líčil budoucnost
Hin — poslySte I" řekl vážně
so tváře "Vy myslíte žo ta To
níčka šafářovic je hodné děvče!"
"Zeptej se koho chceš každý ti
ji pochválí — "
"A líbí se vám tedy!"
"No — líbí — JÍM" trochu vá
havě opakoval mlynář "Každé
mu se líbí kdo má rád veselou
mladou tvář"
"Vidíte mlynáři vy nejste je
ště stár Padesátka — co je to
když Člověk je takový statný chla
pík Sedět ve vyměnkářské ko
můrce by o vam meh tělo — —
Koukejte vezměte si vy tu Toni
čku když so vám tak líbí — — "
Mlynář hněvem zrudl a vysko
čil jako pružinou vymrštěn
"Já bych vám tu svou chalupu
popustil" pokračoval Vavřík s
nezlomeným klidem "tři tisíeo a
několik set k tomu "
"Pse prašivý!" rozlítil se Do
nnský a napřáhl pěst Jen pohled
na obvázanou hlavu Vavříkovu ho
zadržel že neuhodit
"Vidíte není s várni řečí" li
ostivým hlasem řekl Světák sotva
na krok ustoupiv "Sám radíte
ale upřímnou radu vyslechnouti —
o ne A já to myslím dobře po-
něvfldž je potřeba uvážit už teď
co bude potom — — "
Dolanský ze strachu aby snad
nedal se vztekem uchvátití k ne-
ředložcnému řinu obrátil so a od
cházel domů
'No já už teď také spěchám
domů" volal za ním Vavřík "ale
k večeru si přijdu pro nějakou tu
padesátku Jsem na suchu — "
Dále už mlynář neslySel — -—
Vavřík zasmál se a seskočiv s hrá-
ze pustil so po pěšince kolem mlý
na na cestu k Lužci
V poledne když so mladá chasa
vrátila z Modlínova našlá pana
otce v tak veselé nálodč jak ho už
dávno neviděla
Netušila ani Evička ani jinak
bystrozraký Lukáš jak silné vůle
a sebezapření bylo mlynáři třeba
aby nalíčil veselou tvář Něvě-
děli že zatím co oni odpovídali k
jeho otázce jak bylo dnes v koste-
e pan otce dlel myšlenkami ně-
kde jinde A když se zasmál my-
slili že smích ten platí jejich vy-
sravovítní zatím co on se smál
Vavříkovu nápadu
Proklatý chlap!" říkal si v
duchu "Při všem so člověk mu
sí ještě zasmát jak on to má do-
řo promyšleno Chalupníkem by
mne udělal abych mu tady nepře
kážel A i oženit by mi dovolil!
Není ani možno aby ten řlověk
ři zdravém rozumu něco podob-
něho myslil vážně A zdráv je —
'utrne chce mne jen uastrašiti
chce ze mne vymámili ještě vío
A dám mu kdyl bude nezbytno
Co na tom bulo li v nejhorším
řípadě hviěktt mít i malý dloužck
na Rrunté! Tahle Živnout to sna
i a proto Karlík d svateb ne
uteče í"
Pokračováni
Obtiin dýcháni pří xáduSe
mírni luiváulm Dra August
Kenltf's Hamburger Hrtutthvei
eplota MnI umlrAuje tluk dodá
v A %Uy a človík djfio Wiieil