10
JAN KIECANDA I
Starý Hřích
VcanlAký román
"Inu nikomu nepřeji nic zlého
— ale tohle — Víte-li že starý
Kučera dnes v noci přivezl Svě
táka f"
Mlynař zatajil dech Bylo dob
ře Že pozornoHt všech obrácena
byla k stárkovi a že si tak nepo
všimli kterak pan otec zbledl
"A rroč ho vozil! A co že vy
inatu z toho tak velikou radost
lo nu Světák vozit" ptal se Ka
Čuba
"Proto ho přivezl že sám ne
může chodit Hlavu rozbitou Ta
kovouhle díru! Sotva prý le s
toho vykřcše — " jedním dechem
vypravoval stárek
O mlynáře pokoušely au mdlo
by Stolu se musil chytili jak ho
a ním celý čeledník zatočil Ne
jsa mocen slova pohlížel výjeve
ným zrakem na Lukáše Čekaje
dychtivé další podrobnosti
"A z toho vy duše křesťanská
wc takhle radujete!" pohoršil hc
Kncaba vzpamatovav se z ulek
nutí "Což nevíte Že je pa4
no "
"I o tomto lumpovi asi bude
sotva kde co psáno leda v korní
ně bernou křídou Písmo svaté
mi o něm nic neví" bránil ae Lil
"Nerouhejte se pohane jeden!
Nebudeš ae radovali z neštěstí ave
ho bližního" zacitoval ai KaČaba
na divoko poněvadž ho nic jiné
ho nenapadlo
"Ale vždyť já se jen raduju že
Světák unikl šibenici která by ho
byla jistě neminula Kdež pak
bych já kornu co zlého přáli" ne
dal ae Lukáš
Zatím vzchopil ne i pan otec a
přemohl mocné pohnutí myali
"A cože ten Kučerů povídali
Nadobro že je zabit t" ptal ae po
hlížeje dychtivé na ústa stárkova
jakoby z nich očekával svůj ortel
"Nadobro ještě ne — ale zle je
n ním Ránu hroznou a o sobě
neví Krve ztratil mnoho — no
nevykřeše se prý z toho "
"A kdet Co ae mu to atalot"
ptala ae Evička nemohouc ae u
brániti aoucitu
"To ještě nikdo neví Kučera
ho našel v hrozné kaluži krve pod
městečkem" vypravoval Lukáš
jak byl slyšel od čeledína "Pral
li se a nčkým či snad byl přepa
den "
"Našli u nčho peníze t" vyhrkl
pan otec jemuž kmitla hlavou my
šlenka že jeho peníze uvedly Svě
táka ve zkázu při čemž pocítil ja
kési uspokojení
"Nic — pranic! Kapsy jako
po vymetení Aspoň stará Svě
tácká sama tak ujišťuje"
"Pláče — ubobát" soucitně
zvdala Kvička
"Smutná vče pro matku" po
vzdychl mlynář jenž cítil potřebu
něco říci aby mu snad na tvářích
ni-vyčetli co se v duši jeho děje
A mistr Kačaba že viděl u pana
otce i Evičky soucit honem spě
chal aby nezůstal za nimi a vzdy
chal též
"No co povídá prorok Jidáš
Krčabot" zlobil ho stárek chtěje
aljOti nějaké nábožné říkáni ale
nedostalo se mu ničeho kromě
nadávky "Nu já jistě nejsem
necita ani Škodolibý člověk" o
hrátil k mlynáři jehol ta imín
ka o JidáSi bodla u srdce "AI
že na tyhle dva jednou muailo do
jiti to je svatí"
"A vídyř ta stará nám nikdy
neublížila leda mMdeJi pohorie
nl dávala" oival s pan otec
"A běda tomu od koho pohoř
i#nf vyeháií viďte Kačabot Dot
e na obci prohřelila Je vychovala
takového syna před ntmJ nikdo
hrnl jut Mám ul tht pKllad
na Karlovi a já v těch očích 8vě
tákových pro sebe taká nemohu ae
ničeho dobrého dočíati"
"To jsou domněnky "káral Lu
káše KaČaba aby přece nčco řekl
"Ale dosud vám ničím neublížili"
"A našemu psu také neublížil
pobuda který Ntojí za zdí a na
hlíží do dvora — a přece pes Stě
ká" odtušil Lukáš "Nechci se
rovnat k té němé tváři ale je mí
tak nějak jakoby našemu domu
od toho1 človčka hrozilo nčco zlé
ho a že k tomu domu patřím mám
na něho nabroušeno"
Mlynáře při tčch slovech až za
mrazilo To byla již druhá před
tucha neboť i Kvička několikráte
se pronesla že se Vavříka bojí
"Však já to vždycky říkám žes
věrná duše stárku" pochválil Lu
káše "ale tentokráte snad se dě
síš zbytečně"
"De jí to pánbůh! Kdo by byl
rudá než já" upřímně vzdychl
Lukáš "A přál bych ai abych
byl tím iiftjifiizernějším prorokem
o jakém se ani tuhle Kačabovi ne
zdálo" Pozlobiv tukto ještě trochu mi
ni ra stárek odběhl LeČ také pan
otec chvátal pryč pryč ze společ
nosti' lidí před nimiž musil se pře
tvařovat! Cítil potřebu býti sárn
sám se svými myšlenkami VeSed
d své světnice zavřel opatrně za
s-bou aby snad nebyl někým pře
kvapen a puk vrhl se do lunošky
Zabořil tbňře do obou dlaní a
chvíli nebyl schopen ničeho jiného
než že ai stále opakoval "Bože
můj bože!"
"Aby to tak byl tvůj soud!"
vzdychl po chvilce když ae byl
trochu utišil "A boží aoud boží
soud" opakoval si zase za chvíli
chodě dlouhými kroky po světnici
"Rozsoudil mezí námi! Kdo
jsem já a kdo oní Za celý svůj
život jaern nikomu neublížil — jen
ten jediný nešťastný — hrozný o
kamžik ! A pykám za to již tako
vá léta A tu přijde on a chce z
toho těžiti — chce zničit štěstí mé
ho jediného dítěte! A byl by tím
smířen a odčiněn ten neblahý sta
rý hřích i Ne — ne ! Byl by to
jen nový zločin zločin spáchaný
nu Evičce! A bůh to nechtěl —
proto rozsoudil "
Mlynář v radostném rozčilení
Hpínal ruce několikráte vybuchl v
křečovitý smích a hned zase v
pláč Tak ho vzrušila až do nej
hlubších útrob duše ta náhlá úle
va v jeho utrpení Bylo mu jako
člověku jenž visel nad propastí a
ztrativ všecku naději viděl před
sebou neodvratnou zkázu — a po
jednou ucítí pod nohajrna pevnou
půdu
Leč po chvilce uklidnila se jeho
radost a dostavily se pochybnosti
Co pozdravi li se Světák i —
nesmí nesmí — zalomil rukama
Proč nesmí i — Protože musí ze-
tnříti aby on mohl žiti spokojeně
A najednou pocítil hříšnost my-
šlenck svých Prosil boha toho
boha k němuž se modlil jako k
nejvýš milosrdnému a spravedlivé
mu aby zničil člověka jiného k
vůli němu Zničil — zatratil —
poněvadž Světák umřel Či umírá
v hříších
Lč bry JtflMti byl těmito ví-
čitkami svědomí hotov Co Svě
ták i Sám se xahubil celý jeho
dosavadní život byl jediným pá-
inřm ničemností dobrého
nebylo molno od něho éVkati Eh
- víak bňh vl proč co čtnl — a
ďhře činlfítoil vůle v tom umře li
Vivřík — A ca umře! Mui u
mřít i — —
Teprve asi po hndme mlynář e
M n dolA a ad tí byl pevné t
minii Je bud optniým aby pM
domácími lidmi nějak so neprozra
díl první jeho otázkou bylo vědí
li co nového o Vavříkovi Zpozo
rovav udivený pohled stárka Lu
káse přisel do rozpaků ale vytočí
sc lží : " Zdálo se mi že slyším nč
koho cizího dole mluviti Myali
jsem že to je někdo z Lužce A
tedy nic t No bude mu asi lépe
To lidé vždycky vědí více než je
pravda" dodal na oko lhostejně a
v duchu sc modlili Bože ne
tresci mne za tu přetvářku — ale
musím musím!
A ač na oko zlobil se na stárka
jenž nepřestával projevovati ra
dost nad tím že bude od Vavříka
pokoj byl by ho chutě za to líbal
Však byl to sám Lukáš jenž mu
po chvilce sáhl do svědomí a notně
jím otřásl Stáli spolu samí na zá
praží a pan otec začal mluviti o
Vavříkovi Působilo na něho tak
blaze když slyšel láteřiti na Svě
táka a viděl Že i někdo jiný mu
zle přeje A aby vyvolal zase po
dobnou řeč počni Lukáši na oko
domlouvati
"Ty ty stárku!" hrozil mu —
"Ani jsem si nemyslil Že jsi tak
zlý člověk"
"A vždyť já nejsem pane otče!"
odtušil stárek dobromyslně ohléd
nuv se dříve zda jich nikdo nesly
ší "Však jste přece mohl pozná
ti že to jen tak na prázdno melu
abych toho svatouška pozlobil Ne
jsem pohan abych člověku přál
takovouhle smrt Dobrého nic ai
od Světáka neslibuji poněvadž
vím že na mne má zkřesáno ale
aby pánbůh k vůli mně ho bral ze
světa a nedal mu ani možnost po
lepšiti se to mne věru nenapadlo
Však já se a ním už nějak zase
spravím 1"
Mlynáře při tčch slovech až za
mrazilo Zapomněl nadobro že
by měl stárka nějak za jeho kře
sťanské smýšlení pochváliti a ml
čky ae od něho vzdálil
"A já jsem takový pohan já
jsem!" říkal ai v duchu kráčeje
jako zmámený pryč ze dvora tam
dozadu na hráziíam ho to posled
ní dobou tak často pudilo
Přea den přišli z Lužce lidé a
také domácí čeledín jenž byl ve
vsi u kováře přinesl nové zprávy
o Světákovi Nebylo toho mnoho
ale mlynář se tím potěšil Vavřík
posud o sobě nevěděl takže ani
matce ani četníkovi jenž přišel
na výzvědy nemohl říci jak při
šel k úrazu Lidé ve vsí jak již
bývá zvykem ovšem věc zveličo
vali Ti kteří nic nevěděli a je
ště méně viděli ujišťovali nejhorli
věji že má Světák v hlavě díru tak
velikou že ní mohla jeho hříšná
duše snadno uniknout Jiní tvr
dili že má otřesený mozek a že
vzpamatuje-li se z toho se zdra
vým rozumem nevyvážné
Všecky ty zprávy mlynář lapaJ
dychtivé ač se mu svědomí Lu
kášem probuzené doat ozývalo
Leč nejvíce ho potěšilo když k ve
čeru již se doslechl že šafářovic
Tonička byla Vavříka navštívit
" Ubohá holka! Co ji to napad
lo i" polekala se Evička zapomc
nuvši na soucit a nešťastníkem
"A proč by měla být ubohá i"
obořil ae pan otec ku podivu ostře
na svého miláčka "Když ho má
ráda má ho ráda a j přirozeno že
k němu zašla Můžeš poručit srd
ci i Nemůžeš!"
"A ba že ne" svědčil ochotní
mistr KaČaba jenž byl už složil
pro dnešek svou práci a čekal jeu
na večeři "Jak si rde ťtunane
těžko je a roxumem se radit I"
'Také o tom stoji něeu v p to
rné! "nabíral Lukái hVbu
"Také" také jnl ie vám to ne
budu předkládat stárku protože
iat na jiném místí atojf něco p4
no o perlách kteří se nemají jen
tak lypat tem co perlám neroi
umřjt" odsekl Kačaba a vida Je
jeho rána fala itárka ď Jitého
radostni sl mnul ruce '
íeA Márek jen ae podrbal la u
iinta a ui iél trefnou e-tpo
věd "To je škoda to je íkoda
Kačabo že ae vám doea nechce do
řečil Já nu těšil Že zažijeme po
dobný zázrak jako v starém záko
ně když ten společník proroka
Bileama začal mluvit — —
"Jaký společník i" durdil se
Kačaba
"No ten co na něm prorok je
zdil" odtušil Lukáš ke smíchem
ale honem klidil se ven
"Nic ai n ním nezačínejte" těii
Kačabu pan otec ač ani nemohl u
bránili se úsměvu "Toť přece ví
te že mlynářského ani advoká
nepřehádá natož pak krejčí"
"A nemám pravdu pane otče i"
spěchal Kačaba aby se opřel o ně
koho a posilnil tak sovu autoritu
Když děvče v něm hledá své stě
stí snad by ho našlo a bylo by to
i pro Vavříkii Statím"
"Rozumno" mluvíte Však se
stalo nejednou a no dvakrát že
rozšafná žena všelijakého muže
přivedla k roziunu" avřdčil rnu
horlivě mlynái4 jemuž zpráva o
Toničce vnukla novou naději"
"A já bych za Toničku v nedělí
lala na modlení kdybych věděla
že ji to z té lásky vyhojí" vzdy
chla Evička "Vn by asi ubohá
mnoho štěstí h ním nebažila"
"Nedávej dívče nedávej na
modlení!" myslil si Dolanský —
"Však by to byla ann1 jediná tvá
spása!" AIe hned ho napadlo že
mu jde o jeho vlastní upásu a té že
ochotně by obětoval štěstí ubohé
'oničky jíž přál SvěHáka za muže
Návštěva šafářovy Toničky u
zraněného Vavříka — jak pocho
utelno — vyvobila v celé vesnici
nemalý vzruch
Když zpráva o Vavříkovž neho
dé ovšem náležitě zvětšena a při
jarvena dostala se do Dvorců zů
stalo ubohé děvče jakoby do něho
nůž vrazil Sel hrát za její pe
nízc a ty peníze mu přinesly ne
štěstí To byla její první myšlen
ka A pak hned ozvala ae ta ne-
dahá láska jež byla opanovala
celou bytost děvčete plného smy
slného žáru plného touhy po mi
ostném objetí
Rázem zapomenula jak ae k ní
Vavřík zachoval v tu chvíli kdy
podavši mu první důkaz avé ho
roučí lásky počala mluviti mu o
budoucnosti již nedovedla si my
sliti jinak než po jeho boku A
všecko mu odpustila — i to co na
cestě z Modlínova byl mluvil i to
jak se k ní odpudivě choval ve
Vlkavč Milovala ho příliš od
dala se mu a celým žárem avé ohni
vé krve než aby byla nedovedla
najiti omluvy a vysvětlení pro vše
cko jeho konáni
V té chvíli nemyslila na nic než
ze Vavřík jo zraněn anad amrtel
ně — a to vinou její A nerozpa-
cujic se dlouho běžela jak jen
mohla se odstraniti do Lužce Na
idskó řeči vzpomněla teprve když
spatřila vesnici před sebou Snad
ani strach před pomluvou byl by
ji od jejího úmyslu neodvrátil Na
štěstí však neviděla nikoho v po
lích kudy musila jiti přes humna
k Světákové chalupě jež ležela v
tu stranu na konci vesnice
A ona musila — musila! Vidět
h vědět jak a ním je — — Celá
ves kdyby tu stála na nohou vši
chni — všichni r Vencou Vodeň
kft v čele ona by prošla vzdoro
vitě jejich fctředem a nio by ae ne
hanbila že se tak přiznává ke své
lásce Že však nesetkala ae na
celé ctntě nikým a ani tetf niko
ho nepotkávala spěchala po me
iťh al k xadnim vrátkám dom
ku vedoucím do lanedbatié xa
hrádky Zapomfnajie i jde k nemocné
mu vraiíla do poímourné avet
nPky celá udýchaná Stará Své
taťka radottne polrkána posko
čila jí vittřífl dtv Je ji ruce re
ílíbala Stařeně lijlo jakoby prin
cena néjaká byl přiiU syna je
jiho imvitlvit -
"Ty můj spaaitelil Tonička aa-
ma — —
"Jak je a Vavříktrn!" přeru
šila ji dívka chvatně
"Zle je dušičko I Tuze zle"
roznaříkala se Světačka ječivým
hlasem "Byl tady pan fíra od
žandarmů a ten tomu rozumí To
vídal: zázrak Že ještfi dýchá —
Inu dobrou hlavu má Vavříček"
"A co doktoři Poslala jste pro
něhot"
"Nač doktoři" vzpružila se
Světačka a rázem bylo po pláči
"Co doktor může poradit já už
dávno vím A arniku mám i jiné
koření a masti Dost dlouho jsem
se a nebožtíkem potloukala mezi
vojáky a při stavbč železnice a vi
děla jsem mnoho rozbitých hlav
a polámaných údů "
"A o sobě nevít"
"Jak pak by věděli Ale to ho
poddá I Jen co dnešní noc a hore
čkou přestojí "
"Zůstanu zde u něho "'
rozhodla Tonička
'Chraň tě pánbůh I" ulekla se
stará "Co by řekli lidé! A co
tvůj pantáta í"
"Eh tatínek si takových věcí
nevšímá Co si uhoníš budeS mít
to je tak jeho řeč" trochu trp
ce s uspokojením odpověděla To
níčka "Zůstanu!"
"Nemůžeš duíičkol Nemůžeš
Já tě nenechám A není tě potře
ba Stará matka sama si hocha
ohlídá"
"Usnete" namítalo děvče
"Nic ty se neboj l Neusnu My
slíŠ snad Že se opiji i To neznái
matku nevíš co ta pro dítě do
vede — —" domlouvala Světa
čka
"Ba já jsem matky málo uži
a" rozplakala se Tonička při
vzpomínce
"Tak vidíí děťátko — a já ti
mluvím jako vlastní matka Do
mů běž! Zde nejsi nic platná a
na sebe pomluvu uvalíš Matka
by te nepustila Co pak tatík
Nejlepší chlap za nic nestojí pro
tože ženským věcem nerozumí"
"Však tatínek ani neví že jsem
šla" omlouvala Tonička otce
Vždyť já nic proti němu
Ale nejlepší otec matku nenahra
dí "
"Vy tedy myslíte abych Sla —
— " ptala se Tonička zviklána ve
svém úmyslu vzpomínkou na matku
Jdi beruško 1 Kdyby bylo zle
vzkážu ti!"
"Pošlu sem ráno skotáka pře-
tat se Ten je také starý voják
a rád poslouží A mlčet umí
Ale když já bych se byla tak
ráda dočkala al otevře oči" roz
pakovala se zase ale když stará
nepřestala naléhati konečně se
řece zvedla "Ach Světačko
zachovejte ho ! A řekněte mu jak
ho mám ráda! Nemohu bez něj
být a nechci Udělám-li si něco
na svědomí to bude mít "
Varována Světačkou před lid-
kými pomluvami Tonička na ce
stě domů starostlivě se rozhlížela
zda ji nikdo nevidí ale tím ovšem
se zvědavým zrakům neskryla
Kdosi z vesnických lidí ji přece
spatřil a to stačilo aby za chvil-
ku ílo to od ust k uštům a do ve-
era i do lužeckého mlýna se do-
stalo
Vodeňků Venca přihlouplý hra-
náč ale jinak dobrý chlap když
mu to doneslo zle dělal a vy
brožoval že roibije Vavříkovi
hlavu nadobro a Toničku podru
hé jij k tanci nevexníe A rantW-
afář jenž až druhého dne o ikú
ech své dcery e drtiredíL křiil
na ni přea dvftrs "Já ti mj%'m
Tonča — nohy přelámu budflll
mi běhat ii chlapy!"
lvrv iritt IJ i
v ttwj Kh
idroj necntý jaký jest livolt [r
AmpM KVi UamW4er
Trefen čtl idroj krev jeJ
krátkém cae 3ifi
— mim