MN KLECANDAl
Starý Hřích
"Z vašich to nebylo' utrhl no
Hyn mnuti:
"Vím vím — ale přece ! A To
nitka — tuhle ti je přinesla Ta
dv v cínu šátku ie míA odpočteny
" rudostně hlásilo podávajíc
mu šutek do uzlíčku svázaný
Vn vři k skoro oči na watku vy
třeštil "Plázní? Ona — či vy
— nebo já?"
"Tady jo máš dítě třicet —
ona sama řekla Ji to nopřepo
i i iu um
Světák chopil šátek udcřLjfSini o
vm "Nechci je! Ať rnflo ne
rhá na pokoji ta — — Jaká pra
va ní na mno dělá? A vy matko
vy juta vzala t" vztekol se svítě
očima jako dravec
"Což jsem mohla jinak!" naří
kala Světačka "Plakala prosila
— abys no neurazil A proč- bys jo
ivvnt i nu iv jívu twujíF -—
"Nechci a nepotřebuji! Tady
— vidíte?" a zlostně strčil matce
chumlané desítky od Polanského
fkoro až k očím
"Mfij ty Ježíši! Hotový po
klad t A to máš — tam — od to
ho?" zvolala ukazujíc rukou k
mlýnu
"Závdavek !" posupné ho zasmál
Vavřík
"Synáčku! Holoubky — pro
boha neber tol HříšnOp peníz
Vrať je vrať a vem ty ztAs" -"T
v vrátíte vy! Nechci jich I"
"Nevrátím to jsou dobré Ty
dala láska — z dobrého srdco a z
dobré vůle Ale ty zde — — "
Vavřík sám s sebou nespokojen
byl tím víco rozlobcn že i matka
tak nechutní pohlížela na peníze
od Polanského
"Hříšný peníz I" zasmál ho Va
vřík vztekle "Však já ho nepo
nesu do kostela na oféru A teď
jdu — a vy ty peníze vraťte Ton
ce! Vruťte je maminko to vám
povídáni" řekl skoro výhrůžné
ještě ve dveřích
Bylo po třetí hodině odpolední
když Světák vypravil se do mě
stečka kam ho tolik vábila spoleČ
nost handlířu a jiných karbaníků
ze řemesla a večer právě když
dozvánělo klekání již byl zase do
ma Přihnal se jako veliká voda
Jtozpařen pivem s očima na vrch
hlavy vrazil do seifoičky kde na
jel matku kuchtící na peci něja
kou bramborouvou a houbovou
polévku
Lekla se ho až když vrazil do
dveří jež se div nerozsypaly ale
ještě více so zdusila pohledu na
jeho tvar a svolávajíc vSccky sva
té vítala ho ječivým hlasm
"Nic so nestalo pranic A ne-
1 -řičte tak!" odpovídal Vavřík s
vynuceným klidem na příval otá
íik "Vrátila jste už Toničce ty
peníze?"
Stará Světová teď teprve po
iiidné se polekala Nevěděla má
li přiznati žo peníz posud nevrá
tila či má li zalhati
"Máto ješté ty peníze? Což
i oslyšíte?" nalčhal Vavřík netrpě
li ví
"Mám" odpověděla stařena ala
íároveň postavila proti synovi
jiko stará vlčice jel chrání svá
Mláďata "Mám al abys věděl
teď ti jn nedám!"
"Nedělejte hlouposti mamin
ln! Pojta m ty přiiínn" řkl
%kmú jii hroťivě "Půjdu k To
i :'( a - mi riť un snad jí j
vrátím snad ' řitlhal aby na
natě Mp(i pťuii vymámil A
podařilo m mu
"(VM Půjlrš lam půjdcif"
wkřikU MirA rwd-atué a jll
I naU k pctMIkd pn imehsným
'amníiuMu mU j trhovaná "O
U Irf ik tv ihUh I# Jsi foíumnť
hoch a žo nebudeš Šlapot své štěstí
nohama"
Světák chvatné schoval šátek so
zlatníky do kapsy a změniv — teď
když již dosáhl co chtčl — hlas i
výraz tváře řekl chladné "Kdy
by sem snad Toničko přišla řekné
to žo nic nevíte"
"Jakž by chodila kdyJ ty ideá
ic ni 7" poněkud znepokojena pta
la so stari
"Jih — houby Jdu k níl Do
města musím abych z téch lumpů
vypaeil zase své peníze I" odvčttl
Světák a hnal so k východu
Lee stará matka byla rychlejší
než on Jako dravec vrhla so ko
1 věřím a rozpjala ruce
"Pro lohal Tys hrál a prohrál?
A já myslila žes ty peníze vrátil
Polanskému A zase chceš hrát?
O tyhle peníze? O ponízo toho u
bohčho dívčete!" '
"Kh hlouposti! Právě proto žo
_ _
jsou od nf přinesou mi dnes štéstí
když včera mi pokazila hru Pusť
te matko! ríemám času Musím
zase ten kus cesty do xnčsta aby
se mi snad na konec nerozbčhli
lřívo než so vrátím"
Nech je aech — ať se rozbé
nou" v smrtelné úzkostí prosila
stará "Cert vzal tv hř íné nu
níze Beztoho kdož ví zaé jsi je
Joslal A!o zdo máš uévče jako
dobrá hodina a ráda té má "
"Pusťte maminko! O tom až
jindy Však přeco nehoří a ani
já jí ani ona mné neuteče Ale
unes musím do mčsta — - — "
Stará SvétaČka nedbajíc iebo
slov stála mu v cesté a chytala
íio za fiaty Vavřík chvilku trné
ivó odstrkoval jí vyprošťoval se
i jejích rukou alo hlava mu již
jen hot% Požitkem piva a ne-
Wahou ntruživostí karbanu rozdi-
vočen konečné matku hrubé od
strčil a vybčhl 20 dveří A iako
by se bál žo ho jeňté svým křikem
zadrží hnal se po silnici k ničste
čku co mu dech stačil
Hrát hrát — musil dnes a do
stat své peníze zpčt! I tv icž
dnes uŽ prohrál i ty včerejší a
jesté více! Oh co jich vidčl u
těch handlířú již méli tobolkv
napcebovanů desítkami í stovkami
A Vavřík včdčl že vyhraje —
musí vyhřátí Vždyť vyhrával
vždycky ať so pustil do jakékoliv
hry pončvadž zachoval chladnou
mysl a dovedl spoluhráčům vidčt
nejen do karet ale 1 do duše To
jen včera a dnes dal ho uplést Drv
nimi prohrami ztratil rozvahu a
hlavní vče nemajo dost penčz ne
mohl vydržeti až by se zaso šté
ntí obrátilo Alo teď — umifioval
teď bude hráti rozumné a
Ml
vybrakuje jim kapsy — tčra dru
hýml
Z hnlťfí do městečka byla malá
hodinu cesty Vavřík to ubíhl
a půl hodiny a všecek uřícen
vpadl do hospody Jeho spolu
hráči tam ovšem jfšté byli a prá
vě v nejlepSf ráži Sotva si po
víinmuli žo odešel a H se vrátil
nebo anpoň se tak stavčll A Sv5-
tak Věren svému předsřtmetl nu
stil se znovu do hry vtlics opa
irnl Sál 1 počátku málo !
kdyí vid) h mu "karta jd"
potiit'! tl?áinřji a po chvilř
jii cvrnka! ltuiky
Netrvalrt dltMiho a mil pM as
u kupku pnř stříbra I pspf
ru
Pmáli mu bUhopMH nabt
rsli ho i dinnú polUH lby ia
iir rhrál h SvtHAk líiwtával kli-
d-n a hrál IU
"Po rán j-it5 dalwko a ji vit
hU dm všecky oberu! M!in!
Zaklel jt-m i i to1 fikal jaká-
by ícrtetn ild bvlo na ném xhttl
Žo má vážný úmysl hrozbu svou
proviti
Leo Vavřík znnomnčl na hlavní
pravidlo — mnoho nepiti A pil
— pil snad no více než jindy viak
že byl tím bíhem do Lužco a zpčt
uchvácen a žo nemčl dobrý zá
klad nesnesl dnes tolik Jnko
druhdy A čím víco mu pivo stou
palo do hlavy tím více i zapomí
nal na ivó předsevzetí a rozohío
val so Puk přišlo za sebou né-
kolík menších i vřtších proher a
on ztratil nadobro hlavu
Netrvalo dlouho a prohrál bez
mála vše co niél vyhráno Na
kupce před ním leželo již jen né-
kolík zlatníků n nimiž ho druzi
hráči stále posílali domů poné-
vadŽ — zejména když jíž neničí
co prohrát! — stávala so jeho spo
lečnost nepříjemnou Vavřík zlo
bil so při každé kartč kterou do-
stul láteřil při každé prohře a po
čal i podezřívat! bankéře a ostat
ní hráče Konečné slovo dalo
slovo ze sporu vznikla rvačka při
níž Vavřík stál samojediný proti
všem a po nčkolika ranách jež
sám rozdal ulomenou nohou od
stolíce padl dobřo zasažen džbá
nem zrovna do hlavy
Džbánek se rozletí! na sto ku
sů a Vavřík v bczvčdomí zůstnJ
ležeti Krev řiuulo so mu z rány
na Čele
livočco byl konec ale šlo tu ny
ní o to co s porančným Ovšem
o radu nebylo zle Vynesli Va-
vříka na silnici a tam ho položili
opodál příkopu Hospoda stála na
samém konci mčstečka na cestč
k LuŽci vedoucí a bylo tody po-
chopitclno že opilec na cesté k
domovu zavrávoral a padnuv roz-
bil si trochu hlavu Však to vši
chni hosté a šenkýř s nimi odpří-
sáhnou bude-Ji potřeba že šel z
hostince zdráv ale s téžkou hla
vou Ostatní — co by mohlo bý-
ti ? Svčták so do zítřka vyspí za
vázo si hlavu a než se mu rána za
hojí aby mohl z domu přejde ho
zlost pro dnešní prohru
ttložili ho tedy na silnici a že
již bylo hezky pozdé zavřeli ho
spodu A než hq ješté rozbčhli
projevil kdosi zbožné přání ve
formé obavy aby tu snad nčkuo
hJvčtuka nepřejel vozem k smr
ti —
8kutečn8 bylo by k tomu o půl
hodiny pozdčji málem došlo Jel
tudy kolem vůz jehož vozka —
snad na štčstí pro Va vříka — spal
Následkem toho byly osudy vozu
včřny úplné obezřetnosti obou
nikterak bujných ořů kteří s u
znáníhodnou rozšifností zastavili
so zrovna na krok před temnou
překážkou jež jim ležela v cesté a
v níž tušili nebezpečí
"Hýl Pojedeš?" vzkřikl kočí
probuzen náhlým zůstavením vo-
Ale když rozšafná zvířata
zu
přes několikeré pobídnutí bičem
nechtčla zabrat! slezl konečně a
vozu aby se podíval po příčině té
umiuenosti
"Asetsákral Chlap "
vzkřikl zděšen a schýliv se k zra
nčnčmu spatřil krov na jeho če
le Kysy obličeje pro tmu ro-
znatl nemohl Okamžik stál nad
podivným tím nálezem pak shýb
nuv se popadl doronřlou mrtvolu
a suiýkl s ní kus stranou aby ne-
překážela Mžikem byl iae na
voitt a rráskl do koni aby co
njryeh!éji vzdálil s neblahého
místa Napadlo ho U by rro ton
nál#s rnnhl mít! sbytučné avčde-e-k
poehíliky k soudům s t?m sa
venkovan vidy nojradíji vyhiis
7 niHlmihd na ta jol kolem lu-
íffký KmVa IXHU byl Jii vn
Vm a oařotal silnici cxl jsjll bíU
půdy odráíel s twinny" přsdraJt
KuvWa povliml si toho a ru
pfltdíuiv bií U ruky aby v přlpa-
la patří by měli prákknout da iiv
nt iiitavil
"Ufl kdfl taml"
žádni Oilpovíď KiuVra nb)l
biljviřt trlv stvm
přistoupil k předmětu v němž po
znával již lidskou postavu
"EJ Človčkl" zamručel a sá
hnuv na tvář jejž byla teplá do
dal "Opilec jakýs A hrome —
krev!" ulekl se pocítiv na rueo
vlhko i chladno
Nyní měl i on tisíc chutí utéci
aby so nezapletl do nějakých sou-
dů ale svědomí mu přeco nedalo
nechat člověka na silnici bez po
moci XNaizveui J10 a poznal v
nčm Vavííka
"Kh proklatě! To ten nohu
dal Opil se zavrávoral a rozbil
si trochu mozkovici Pčkné na
dělení pro obec Posud jsmo sbí
ralí ve škarpách starou řivětačku
teď budemo vozit i syna Hej
Světáku — Vavřince I Probuď
sol" volal a třásl jím
'A úst zraněného ozval so podiv
ný zvuk z něhož Kučera ovšem
nic nevyrozuměl
"Namazaný podle předpisu I"
broukl soused s mrzutým smíchem
tik ě 1 II m m m
j eo s nim teU 7 Tady J10 pře
ce nenechám? Kdož ví nemá-li
pří sobě peníze Aby ho tu ještě
obrali nebo něco jiného ho stihlo"
Při tom myslil soused ovšem jen
na zmrzačení jež bylo by obci uva
lilo na krk jedlíka neboť smrt!
Světákovy by! by Kučeru aě jinak
doorosrdecný člověk valně neh
toval
"No tudy tě nenechám! Jsi
přece jen domácí člověk a — vče
ra jsi mi i připít dal" usmál se a
již tahal 8větáka na vůz kamž s
ním hodil jako s prázdným py
tleni Pak šlehl bičem do koní a
jel rychleji aby dohonil co za
meškal
"Potěší so stará žo jí synáčka
takhle pořízeného položím na
práh jako jsem už leckdy jí po
ložil 'lady je nejlépe vidět žo
jablko nepadne daleko od stro
mu" broukal si mrzutě popohá
ně je koně aby se co nejdříve zba
vil nevítuněho společníka
Před chaloupkou staré Světa
čky Kučera zastavil Seskočil s
vozu a šel zabouřit jí na okno div
žo jednu tabulku v něm nerozbil
a shnilý rum ncvyrazil
"íicj matko! Vstávejte — ve
zu vám hosty 1" zvolal so smíchem
a ač so uvnitř nikdo neozval šel
pro Vavříka Ten ještě nevěděl o
světě Nebylo tedy jiné pomwci
než aby ho zase tak složil jako ho
byl naložil Kučera byl by ho
nejraději shodil s vozu na silnici a
ujel ale jeduak soucit s člověkem
jednak obava jak by so mu asi
Světák poděkoval až by so dozvě
děl zabránily mu v tom Post
pracně dovléki ho na práh a tu ho
složil
"Tak tady lež hodný synáčku
az si pro tebo tvá hodná maminka
přijde! Ale cože nejde? Neleží
snad také někde ve škarpě? U
čerta teď abych opatroval to celé
příbuzenstvo! To má člověk z to
ho když řekne a musí říci: bl
A tady ho tak ležet nemohu ne
chat Hej Svétafko — Světa
ěko" křičel buše do dveří
Konečně so otevřela dvířka a
stará objevila so na prahu
"PÍ jsem vás několikrát svezl a
ani ' zaplať pánbůh so mi od v
nedostalo" uvítal ji Kučera s trp
kým humorem "Dnes jsem vám
přivezl pana syna Přebral tro-
chu
"Pro KrUta Ježíše! Flamendr
zatra — — " zaječela stařena
"No mlčta matko! Jak jste si
ho vychovala — Však od vá nic
lepšího nevidí!
"Mftj ty smutku a zármutku!
Vstávej VavWku vstávej! A
kil U jti ho sebral?" mluvila a
volila jfldrum dhetn
"I na liluiei před městem -
SvřtAk — ala o svítá lila iwhtM
vída l2r jako mrtvý —
lUarl HvvtaJka ipstřivlt při
atttu inřulía krfv divooe vyrykls
"Zabit! Vldyf jt iabitl" křl
Mráz kopřivu nespálí — a ten tu
má dobrou hlavu ai je ji škoda
No jak jsem ho zvedl tak jsem ho
odevzdal a mohu jiti"
"Sousede tro boha ~ buďto
milosrdný! Co já s ním ubohá?
Pomozte mi ho dovnitř
"Pravdu na to jsem nenorny
slil" řekl Kučera dobrácky a cho
piv so bezvládného těla za rame
na vleJd ho do sedníěky Světa
Čka za ním a kvílíc a bodujíc že
Vavřík jo na čisto mrtev
"i čerta kus" potěšil jí Kučera
drsně "Sáhněte žo jo teplý! Je
ště so na něm dočkáte radosti —
A teď už jdu"
A vyšed chvatně zo světničky
kdo zápach kořalky a ztuchlý
vzduch mu nelibě čpěl do nosu
chopil so oprutí aby dojel domů'
do vsi
IX
Pyl o v úterý ráno Mistr Ka-
čaba právě byl hotov s ukrutným
krujáčem kávy a ještě ukrutněj
ším krajícem chleba který mu K-
vička jako obyčejně uštědřila a
so zbožnou myslí a joště zbožněj
ším jakýmsi říkáním sedal ku svó
práci Panna Týnínka jež spoko
jila so s menším hrnéčkem čisté
kávy kterouž vypila aniž by si ji
přislazovala citáty z písma svaté
ho jak činil její náliožný otec
dávno již píchala jehlou do látky
na ni? mohla oči nechat Kviěka
nemajíc právé jiné práce přihlíŽo-
la krejčovým aby aspoň něco z
jejich umění pochytila a mlynář
jenž nacpal si právě dýmku čekal
až so mistr usadí aby s ním za-
předl hovor
Pan otec se přes noc jaksi u-
klidnil Nedospěl ještě k žádné
mu určitému úmyslu jenž by mu
byl vrátil duševní rovnováhu alo
namluvil si žo není tak zle jak so
mu zprvu zdálo Z toho že Va
vřík přišel pro peníze čerpal no
vou nadějí Potřeboval trochu
naděje aby se nepominul s roz-
umem a tak si v duchu sestrojil
dflkaz že to 1 Vavříkem přece pů
jde
Světák peníze probije a bude za-
se potřebovat a přijde Jak již na
vsi bývá žo se hned všecko rozletí
jako po trubách dozvěděl so mly
nář ještě včera večer o tom žo
Vavřík přihnal se z mčsta a vy
mámil na matce jakés peníze s
nimiž se zaso vrátil ke karbanu
Sama stará Svčtačka to vykřičela
když všecka rozzuřena hrubým od
strčením jehož se jí od syna do
stalo šla pít na vztek -
Věděl tedy mlynář žo Vavřík
brzy zaso přijde aby z něho má
mil peníze A pak — umiňoval
si -— zahraje s ním oni všecko
nebo nic Vsadí na jednu kartu
Nedá inu a nedá byť i Vavřík vy
brožoval že všecko prozradí VSak
mi si to přeco rozmyslí když uvidí
žo mlynář jo nevně odhodlán 11 in
ho jeho hrozen nebojí
A kdyby přece mluvil — nu
pak tedy by zbývalo ješté to no
slední k čemu se mlynář vždycky
mohl odliodlnti Právě o toni 'po
sledním chtěl zapříst! rozhovor s
Jvaoalou od něhož chtěl vvzvědM
eo stojí pnáno v písmě o tom smí li
rlovťk sam vzíti si život —
ttdxaj jen na vhodnou uřiVi
tost aby uÁkam nenapádná zaved!
ree na tento předmět LoS uiu
w ani k tomu nedostal kdvl d
iveri vpnui iukai
Lidičky to j novina!" U'i
jindy klidný atárek "Prává tu
byl zo vsi Kučerů Mtdtn „u
li eo přiučí za iprávu?"
ím nepochybné t„iL Art ti
pM tím vedurodmu „
nul do klidného tnlUl aj
teď pfironn veko 1
ti " MU
ll' (IVkříuvii
M jko Idcitá
"I h tmUleitt povk ihi bil
Jak dlouho tmít hni
J " "" i 1
nt Ui vaia ilitnj vinA k J
m l?u hskM tlAvno vy
Uh vibs k t ivil -„i 1