Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Nov. 7, 1906)
JAN KLECANDA l Starý Hřích VcanlOký rora&ni "Hlouposti ! Daroval jsem rám tři neděle a co Vavřík Světáků jednou daruje to zpět nebéře" řekl velkopansky "Ale abychom nezapomněli potřebuji nutně pa desátku" Mlynáře docházela trpělivost leč přece ho jeStS přemohl "Dám ti ji ale jenom jako závdavek na ty tři tisíce" řekl aby si nezadal A přistoupiv ke truhlici otevřel ji a po krátkém přehrabování vy ňal' z ní pět desítek "Zde náš a jdi! — Za tři neděle přijď dřív nei" Ani prohnaný Vavřík neodolal konzln a zároveň pokoření z pe něz jež přijímal ač jich nevydělal ani jinak nezasloužil líadostnř hrábl po papírech a div že nepo děkoval Leč trvalo to jen oka mžik a už zase stál chladný a vy počítavý Potřásl několikráte ban kovkami jakoby je potěžká val a pa řekl tím svým bodavým krutě posmívavým způsobem : "No tak abych už zase šel Vy mne tu bez toho ani tuze rád nevidíte ale nic plátno Musíte tomu pomalou čku zvykat!" Po Vavříkovč odchodu Dolan ský chvilku stál nad otevřenou truhlicí neschopen jasné myšlenky BylC se tak již docela oddal nadě ji že tou pohrůžkou Světáka za straší a přiměje k ústupnosti ože lel již ty své tří tisíce a teď všecka naděje rázem zničena Nebylo již nejraenší pochybnosti že Va vřík setrvá na svém požadavku dej se co děj a že raději všecko ztratí než by slevil Pro něho bylo to jako pronese ní krutého ortelu na němž nemohl již zraěniti niěcho Zbývala mu jen volba mezi dobrovolnou smrtí a dobrovolným udáním se u soudu S takovými myšlenkami Dolan ský nemohl ovšem dolů mezi lidi Zdálo se mu že by mu na tvářích vyřtli něco z toho co v jeho duši se dělo Již to bylo pro něho dosti velikým pokořením a musilo vzbu dit! pozornost domácích lidí že dobrodruha bývalého svého čele dína neodbyl v čeledníku ale šel s ním ochotně do své světnice A Vavřík jak byl drzý snad so je ště při odchodu pochlubil penězi jež z něho vynutil Když po hodné chvilce pan otec uklidniv se sešel dolů do čelední ku našel tu Kačabu s dcerou i E vičku v plné práci a v živém ho voru "Však tady zrovna povídám já být panem otcem ještě bych ho pobudu čerstvěji poslal domů po svých" zapřádal Kaěaba jenž se rád dostal všemu na kloub "A proč jste ho sem sám volal" přispíšila Evička jakoby tušila že otci ta výtka je nějak nepříjemná "Já — copak já? Co jsem já a co paji otec?" odpovídal mistr po sunuv si brejle na ěelo a dívaje se na Evičku přísně jakoby se byla bůhví jak přeřekla "Já tuhle jsem nepatrný člověk který musí být za dobré s každým z koho by někdy mohl koukat ičjaký teu krejcar výdělku ale pan otee ta kového Vavříka nebude jakživ po třebovati" Mlynáře to bodlo ale že byl již otrlejíí vzchopil rychle k odpo vědi! "A mám snad vyhnati člo věka který mi neublížil kdyl ke mntS přijde o pomne nebo o radu? Vy bysto to přec také neudělal?" "To ne to ne! Pánbůh rač chrá nit! Ani kdyby mi byl na krásně ubliíil! Jmmu přeci křesťan a mám pUrurt svatí kile stojíš Kdo 114 fťbe kamiMiťíu ty na ní ho ehle bnn" ujUťuvitl horlivS Kačaba jfíii Yrlieí r A I citoval bibli ač V lit innttha iifvvttut čímí M mu Často stávalo že své vlastní roz umy sváděl na toho onoho evan gelistu nebo proroka "A víra ta ké že stojí psáno: Blahoslavení milosrdní neboť oni milosrdenství dojdou" přidal nábožně povýše ným hlasem ale hned zase hleděl z pana otce něco vytáhnoutis "Ale pravdu říkaje — ten Světák aby byl zlý člověk — zlý člověk právě není" Tím ovšem padl Kačaba panu otci do noty neboť ač Vavříka ne náviděl jako hřích a jindy nemohl mu trefiti na jméno nyní nerad slyšel ho tupiti "Um — no zlý člověk! Zlého myslím nikdo o něm nic neví? Lehkovážný mar notratný — to ano hodně do světa — ale proto je Světák má to už v krvi" "Eh ten má ještě jiné věci v krvi" připletl se do řeči Lukáš jenž právě seběhl ze zanášky a měl volnou chvíli "Nechci mu sahat pod osrdí ale je-li oko do duše okno myslím že není špatnosti které by on nebyl schopen" Pan otec se mrzutě při těch slo vech zaškaredil kdežto Evička po hledem jejž vyměnila se stárkem projevila svůj souhlas Kačaba jehož bystrým oěím nic nemohlo uniknouti nevěděl teď co na to říci aby zachoval se oběma stra nám Pozvedl tedy jen velebně pravici a řekl stárkovi: Praví písmo svaté: Nesuďte abyste ne byli souzeni!" "A praví svatý Lukáš když máš šít tak nekaž" odsekl mu stárek a odskočil zas do mlýna Zasmáli se tomu všichni nevyjí maje Kačaby jen panna Týninka pohlížela do své práce jakoby ne měla ani tušení o tom co se kolem ní děje A mistr píchaje horlivě do látky podle slov obou Lukášů i toho svatého i toho neznaboha za se navazoval hovor poněvadž cí til že chválením Vavříka mlynáři se zavděčuje: "Konečně — vo jenský člověk! Kdo se mu může divit? Vojna odjakživa špatnou učitelkou mravů Ale když by teď stal se z něho řádný Člověk musíme zvolat s písmem: "Větší je radost — prach potvora zatra " vzkřikl pan mistr neboť pohlédnuv ke dveřím kudy se za se připlížil Lukáš zajel si notně jehlou do prstu "Vidíte vidíte" pokoušel stá rek "Pravý svatý Anastáz s jehlou není žádný špás ! A vy při j tom popletete celé písmo svaté protože v téhle kapitole a v tom verši není nic o potvorách" "Neznabohu jeden" zavrčel Kačaba cucaje krev z prstu — "Kdybyste raději byl v mlýníci Však slyším až sem že so vám ká men škrtí" Mlynář maje hlavu plnou jiných starostí a málo chuti baviti se roz marnou hádkou Kačaby a Lukáše vyšel 7 čeledníku a zaměřil na hráz kam ho to nyní pudilo častě jí než kdy dříve Nová rána již mu dnes Světák zasadil vyrvav mu poslední naději na okamžik ho omráčila leč brzy se vzpamato val Bylo mu brozno v duši ale přece již byl spíše schopen uvalo váti než v prvních dnech kdy ne byl mocen jediné jasné myšlenky poněvadž mu v hlavě vše divoce vířilo Ovšem byly to trudné myšlenky j-ž mu teď vybavovaly na my li Co dělat f Vavříka umlěf ti m-bylo možno jioak nel onou hroz nou cenou kterou i sam byl stáno vil Ale tho m mlynář d'il O bětoyati £trii (ho jediného dí-ta-! Dítřtf j-i tolik miloval na němí viní celou ivoti ciu&it Kvi íky jel byU jedinou jeluj řdtU Odsoudit! ji k tomu oby se zřekla toho dobrého hocha a na celý ži vot připoutala se k ničemovi jenž otce jejího potupil jenž nikdy ne- budo dobrým mužem A marno tratníka karbaníka jenž snad za několik let by promrhal vše co ce lá pokolení Dolanských pracně na střádala Tato poslední myšlenka byla mlynáři nejhroznější Mly nář srostl s tím svým mlýnem jenž mu byl částí jeho bytosti 2o dosti těžce nesl již i tu myšlenku že ne bude tu Dolanský jenž po něm tu bude hospodařiti že nezanechá d dictví jenž on po otci převzal zn se synovi Jedinou potěchou by valo mu že muž Eviččin Karel llorynů je také z dobrého rodu ze staré pravé mlynářské krve syn starého jeho soudruha z mládí a sám dokonalý a na svá léta rozšaf ný hoch V jeho rukou nemusil se báti o mlýn ani o blaho své dcery A teď žo by měl jeho místo zaujmout! ten světoběžník syn spustlé žebraěky jež byla obci pro pohoršení a bůh ví kterého otce jenž snad někde zhynul za plotem? A proč to? Proč? Pro jeho starý hřích ! Za jeho vinu měla býti obětová na nevinná Evička Bylo by to spravedlivé? Nebylo by to novým hříchem jejž by spáchal na dceři? Nepobouřil by tím ze hřbitovního klidu onen hrozný stín jenž tak Často děsil ho ze spaní jenž byl příčinou že po celá léta míjel spo kojený úsměv jeho druhdy veselou tvář?" "Ale co dělat co dělat?" hučelo mlynáři mozkem když s hlavou hluboko skloněnou procházel se po hrázi kolem rybníka Není jiné pomoci není!" za- kvílelo to v něm a myšlenka na za končení všeho násilnou smrtí zno vu so vynořila nad povrch jeho vědomí Smrt — konec všemu! Obětuju se za své dítě řekl sám so bě A smíří tak svůj starý hřích A umře rád — vždyť vždyť je ú unaven tím životem a konečně ~ co ho zde ještě čeká? Prácí živo ta svého svůj životní úkol již vy konal Odchoval Evičku — řádné je z ní děvče a věru žo ji nezane dbal jak bývá v rodinách kde matka příliš záhy so světem se rozloučí jraění jež po otci pře vzal znamenitě rozhojnil — Evi čka bude paní — daleko široko v okolí žádná se jí nevyrovná A on ? Šel by teď na výměnek — na odpočinek! Dobrá půjde tedy ale ne do té malé komůrky vedle mlýnice kde otec jeho a před ním dědeček trávívali své bestarostné stáří — oh jemu stačí méně Ale bude to i tak dobře í Eh dobře bude dobře ! Poplá če si Evička nějaký čas se bude musit hanbit když budou si sou sedé šeptati že jo dcerou sebevra ha Tato myšlenka byla mu hoř kou ale i s ní počal se smiřovat! Za čas lidé zapomenou Vždyť tu žil mezi nimi tak dlouhá léta roz šafně ctěn a vážen — to bo bude pamatovali ale těch několik dnů až ho najdou a než ho pochovají ty přeletí jako chmura po jasném nebi a Ne nezapomenou se ! Dobré se pomní dlouho zlé ještě (]('Ic Ale jakáž pomoc? Což aby učinil něco na smíření svého nového hříchu? Aby vy konal něco co by spojeno bylo se vzpomínkou na jeho smrt? Něco dobrého co by do pozadí zatlačilo jeho vinu ? Šťastná myšlenka! Kmitlo mu hlavou že v Lužcí tak dávno jil touží aby měli svou kapličku kde by aspoň jednou v měniči byla sloužena mše Kostelíček — ano kostelíček t To byl 11a ten čas vrchol tužeb dobrých těoh lidi Jednou v mčíci — a na svatého Václava jfhn patrona - n den kdy on on — — Dolaiwký pro tu to myšlenku neměl vhodného ulovt Budou io tu modlit s jeho du ii A budm fikali Bůh milý tt co ho to napadlo I Dobře žil jak živ nikomu neublížil — a najednou Bylo mu při této myšlence tak nějok skoro sladce Bude o plakáván litován ctěn ! po smrti Leč najednou ho napadlo žo ne bude! Vždy Vavřík nesmlčí při činu proč si sáhl na život — — Vavřík — — Ta vzpomínka vy volala žal vztek a spolu divokou radost Ej jak se pomstí tomu bídáku když mu vyrve kořisť z rukou Ale jeho dobré jmé no? Pomstí so zase Vavřík jemu a nad jeho ztuhlou mrtvolou bude mluvit Eh ne ne toho vítězství mu nedopřeje! Zanechá list v němž to všecko prohlásí za lež a jako příčinu své smrti udá — co? No to se najde — - vymyslí! A lidé přece budou věřili jemu umírajícímu Jakže ? Před tváří smrti v oka mžiku kdy chystat! so bude vkro Čit na věčnost — a lhát! že by měl ? Ne ne! Napíše pravou příčinu vyzná so z toho hrozného činu jenž byl dílem jediného okamžiku poblouznění a lidé odpustí — Na tom so mlynář ustálil — to mu pro tu chvílí stačilo Skoro radostně pozvedl hlavu Ulevilo so mu Zemře Ale kdy? Eh dost času Tři neděle skoro ještě tří nedělo mu zbývají Ko nečné — kdož ví co se za tří ne děle ještě stane těšil se hned zaso A i když ne — dost času Může ještě ledacos udělali a hlavni věc napíše své poslední pořízení — Kapličku — dvě mšo — ne tři — třetí na památku na onen hrozný den který ho stál celé bia- io jeho života Skoro rozjasněn vrátil se pan otec do ěeledníku kdež právě Lu káš 8 Kačabou končil rozmarnou hádku je-li větším hříšníkem krej čí který šije z cizího či mlynář jenž lidem ubírá z pytle S Vavříkem od té chvíle co měl jenízc jež vynutil na mlynáři Do anském stala so veliká změna Z vojny domů přišel jak takoví staří vojáci bývali proniknut vě domím že muž jenž nosil "císař ský kabát" jo něčím lepším než každý civilista že o pro něho ne hodí ledajaká práce že mu musí v lospodě i na sálo každý ustoupit a že pokud so neožení může plést děvčatům hlavy a svádět je aniž by ho za to kdo směl kárat! Však yl "starým vojákem" Ale zá roveň měl vědomí žo musí si dát na Bobě záležet a žo před svým! spoluobčany nesmí se zahodit A teď najednou měl v ruce pe níze s jichž původem nemohl so pochlubili! Ej jak byl hrd na těch pár zlatníků a dukátů jež si byl přinesl z vojny Něco si byl zahospodařil z žoldu ostatní mu vyplatili na ruku sám pan hejt man a plukovník jeden jako od bytné na cestu "do civilu" druhý jako odměnu za udatnost v poli prokázauou Alo tyto peníze? Al mužna to nebyla ač mu jo mlynář hodil a řekl mu: "A teď už jdi!" A poctivě vydělány také ne byly Pálily ho ty bankovky opravdu v kapse a ač několikráte po nich sáhl nedovedl jo vyndati a přepo- Čítati Styděl so sám před sebou A při tom měl zlost žo so stydí Co na tom? sám si domlouval Mly nář je vinen a on ho má v hrsti Ať tedy platil Tak so to ve svě tě dělává Nedáš 11 povím co na tebe vím 1 Alo ač měl Vavřík svědomí do ti široké napovídalo mni Víš li a iwudáš li jnl spoluviwiíkwu I{ep(iialnal se tm vojnu Měl tam kamaráda prostého vojáka jako byl on sám Ten překvapil šiko vatele manipulanta při nějaké krá deži h od té chvíle drfl ho v ru ťtf Mámil loho peníie vynutil i nť ho J to aby ni jeho přímluvu byl povýiťii na kaprál A ( pak jítA tál# 1 něho Uhal si mani pulant nemoha stačitl tím oln davkům kradl dálo Byl by kradl i tak ale snad méně Leč učinil z něho jenž o zločinu včdčl svého účastníka Kradli spolu až ko nečně všo propuklo a — jeden so oběsil druhý zastřelil — — Spolu vinníkem — ! Vavřík se tomu zasmál Vždyť vlastní on ten mlynář — — Vavřík an! nedo myslil jakoby se bál žo by mu ně kdo snad Dolanský sám až ho s ním zaso setká tu myšlenku mohl vyčísli na "Čele A ne 110 — — n tou prozradit! so nesmí I Co vlast ně počínal? Byla to špatnost? vavřík omlouval to sám sobě jak dovedl Schoval so za svou ma tku Co zakusila ta ubohá zdo me zí těmi lidmi jíž ji ubíjeli svým pohrdáním ! A co zakusil on sám I Ode všech a nejvíce od toho hrdé ho mlynáře jenž svého času a je ště po návratu z vojny na něho po hlížel jako na ošlapka Ej za sloužený to na něho trest I A takó na ni — na tu -— — Jak ona na něho pohlédla tehdy na cestě z kostela! Jako kněžna jež jo uražena že žebrák potulný osmělil se k ní povznésli zraků Pokoří ji za to! Jaká to budo sladká pomsta dvojnásob sladká až budo Evičku držet v náručí a ona nebudo so mu smět ani vzpí rat! A oŽ on její muž poručí í tohlo tak a tohle jinak protože já to chci I A mlynáře až zakřikne a pošlo do jeho výmčnkářské komůr ky! A toho stárka Lukáše až vy žene z domu! Všecko dobře dobře tak — je nom těch peněz neměl brátí! Starý voják měl smysl pro čest ale trochu chybně vyvinutý jak bývá u lidí již nemají pravého mravního podkladu Ukradnout! vymámit) vynutiti celý mlýn a Evičku s ním a dát so za to pro klínali ej to nic! Alo tu pár lá tek — jež mu mlynář hodil jako výkupné zákeřníku jenž ho pře- adl — to ho pokořovalo 1 Chvilku byl již na váhách Vr&- K „ 1U !„ ři t í„ ii nt 11 jmui minimu ly ji:iiiau jjvu nohy Alo pak si pomyslil že by tím mohl oslabit! své postavení A hlavní věc — měl kapsu docela prázdnou a chtělo se mu pít a utrácet Hrát v karty I Dnes a zítra vo městč — bude tam trh bu dou tam handlíři 8 nimiž byla ta ké veselá zábava a na nich dalo se tolik vydělat! poněvadž třeba bylí mazání Vavřík byl ještě nad ně Bez peněz musil by zůstati doma a on — včera so těch karet namlsal a chtělo se mu hrát! Se vztekem vzpomínal na Toni čku jež mu včera tak zažehnala štěstí a o tolik peněz ho připravila Eh kdyby so byl mohl včera ale spoň pomstít! Málo potěšen z peněz jichž tak lehko byl získal došel domů Sta rá Světačka zaměstnána byla s poklizením brlohu jejž snažila so proměniti v lidské obydlí Vavřík stanul na prahu a udi ven pohlížel na matku jež tak horlivě se točila a smejčila jak ji dosud neviděl S radostí obrátila so k němu "Byla zdo " oznamovala mu svítíc očima v nichž bylo do- sud ohně dost když právě nepro- pim rozum "Kdo zde byl?" ptal so mrzutě "No — ta Dvorecká " "Eh" mrzutě mávl rukou Va vřík "A co tu chtěla?" "Cochtčla! Tak so ptáš Pl kala chudinka Samou láskou pláče kudy chodi pláče A vypravovala mi ubohá jaké ti viVru přinesla m-ítěsM K vůli ní ji prohrál!" "Karty tak špatni padaly "K vůli nl — sama s přiznala I A tobk pí-nč4! Dítě pamatuj m incťt Utyeh — hotové to bo haWvir Pokračováni Co bývá a vymkuutin a polunoi Inin? Jisté vy hojeni kdvl t pouiiju ihnwl St Jakobi Ql