10
JAN KLECANDAl
Starý Hřích
VoantOU romAni
"Eh s pánem bobem! Alo lidé
no smířit nechtějí I Každý se po
mné ošklíbne "
"Nech je Šklebit můj holoubku
a cti matku když otce nemáš I Kte
rá jo zde co by směla po mně ho
dit kamenem f Při potulkách v8
Icm nebylo času myslit na panpá
tera a když jsem pomýšlela bylo
už pozdě a tatík tvůj zahrabán Tu
jsem ee s vámi dětmi vrátila sem
na obec Nebožka matka zle láte
řila a světskou hanbu mi vyčítala
ale tatík — tvůj dědeček dej mu
pán bůh nebe — se jen smál že
prý dčtt jako děti všecky dar od
boha — Alo tu jsem se rozpovídá
la a na houby bych málem byla
zapomněla! A i pivo máš hochu
Dobře so o tebe stará matka — "
S čilostí již by v nl nikdo byl
nehledal přiskočila stařena k o-
hnisti a jen se kolem něho točila
přešťastná myšlenkou že má své
ho Vavříčka doma a že až bude po
obědě vypraví ho domluvami z
domu aby šel k muzice kde bude
očekáván roztouženou Toničkou
řafářů
Podivné myšlenky vířily Sv5
tákovi hlavou když tak pozoro
val svou starou matku jež a ta
kovou láskou a něžností ho ob
dluhovala Při tom rozpomínal se
jak ji byl našel před nedávnem
když se vrátil domů — spustlou
nečistou zpitou kořalkou tak že
ho nepoznávala a dlouho nemohla
pochopit! žo on by byl Vavříkem
A nyní ze strachu aby jemu ne
dělala hanbu jak statečné so zdr
žovala kořalky i toulky Nebyl
to ten poloblbý tvor při jehož
prvním spatření se i on otrlý sta
rý voják otřásl Světačka jak ji
dnes před sebou viděl byla čilá a
— aspoň jemu — milá stařenka
Byla jako věchýtek ale to právě
činilo její čilé pohyby tím milej
íími
Vavříkovi nebylo ve světé nic
svato ale matka byla mu přece
matkou Byl to hlas krve láska
vlčete k vlčeti jež ho svým mlé
kem odchovala jež na každého ce
nila zuby jen ne na něho A snad
byla ta jeho láska k matce ještě
více nenávistí k ostatnímu světu
od něhož bývalo jim snášeti jen
odkopání a pohrdání Klín mat
čin — byly to cáry a nečistota
ale hřál a Vavřík jako díté mno
ho zkusil v těch plískanicích ži
vota a jako voják také mnoho do
broty neužil
"Tak holoubku můj" láskala
se stařena stavíc mu na stůl kut
han s osmaženými houbami "Na
panský stůl bylo by to dobré a
bude i tobě chutnati Však jsou
to dary lesa lepší a zdravější než
maso protože to zvíře cítí bolest
když ho na porážce zabíjejí a tím
se otravuje jeho krev ale houba
Leví co ho s ní děje A ba — "
rozumovala zatím co syn již sta
tečné so obořil do obsahu mísy
"holostí otravuje se krev a celé
iíitro člověka že je jako utrejch
Hama na sobě to cítím — či ne cí
tila jem to dříve -— Když jxte
ni doma nemocemi a hladem mřeli
a lidé honili mne od svých stave
ní jako divou zvěř když mumlá
jwin na krádež abych vás nasy
tda protože mne nikde nechtěli
vzíti do práie — — "
"Eh matko k čemu na to
myslítn! Jezte radřji — — " mr
xutě ale í mrk co řekl syn "Bude
koneo mn svUelům a vy bude
tt ta na itará kolena jeité dobře
níti Na paul ti budete moci
hrát
"Na pani f Kh to pro inn# umí
iíitUťku t H ul di tvé smrti a té
h' sví diry t tievidtlim N
myslíš přece už to prodat!" vy
hrkla náhle ulekaně
"Jakž bych myslil t Když ne
chcete nechtějte! Však i beztak
bude dobře"
"Oh mohlo by být dobře tuze
dobře! Tonička je děvče jako
polní květ' zatáčela Světačka ho-
vor když si byl Vavřík chuté
připil a když si tedy myslila že
teď bude syn v nejrůžovější ná
ladě "Zřídíto zahrádku i do
mek kus pole přikoupíte — — "
"Nechte toho maminko I Z to
Jho mraku déšť nebude" odbyl jí
Vavřík suše
"Tak mi jen řekni díté — co
proti ní máš!"
"Nic nranic — ien to žo íi
nechci Heknu vám něco alo no
abysto to vyzvonila dříve než bude
vše hotovo! Budu mlynářem — "
Vavřík pronesl slova ta hlasem
přitlumeným tak žo Světačco
zdálo se že so přeslechla
"Mlynářem budu panem otcem
na lužeckém mlýně" opakoval
syn důrazně vida že matka ne
chce věřiti svému sluchu
"Mlynářem t a na dolejším mlý
ně!" vzkřikla stařena a zděšeně
spráskla ruce nad hlavou "Potěš
té pánbůh chlapče! S rozumem
jsi so minul!'
"Vypadám snad jako člověk
který neví co mluví!"
Klidný a rozhodný tón řcěi sy
novy stařenu přece spletl "Což
Dolanský prodává! A máš ty zač
koupit!"
"Dolanský neprodává — ku
puje!' s jizlivým smíchem řekl
Vavřík
"Kupuje! Tomu už docela ne
rozumím Co kupuje!"
"Mé mlčení!"
"Tvé mlčení! Proč bys mtt
mlčet!"
"Protože něco vím něco co by
mohlo ho přivésti do kriminálu"
odtušil Vavřík pronášeje důrazně
slovo za slovem "A Dolanský
si koupí mé mlčení za Evičku a
mlýn přidá k tomu' doložil po
hlédnuv na matku vítězné
"Evičku! Ale tu přece chce Ka
rel llorynů!"
"Já ji chci"
Světačka se až za hlavu popa
dla "A Evička — tebe chce!"
"Musí chtít 1 Nedá přece své
ho otce poslat do kriminálu!"
odvětil Vavřík tvrdě
Stařena pohlížela na syna vy
třeštěným zrakem jako na nějaké
zjevení "Ale to jo Špatnost — "
vyhrkla konečně
"Špatnost jo to co mlynář pro
vedl" řekl Vavřík odměřeným
hlasem
"A co ty chceš provést "
"To je jen chytráctví" zasmál
se matčinu zděšení
"Hoj so boha!"
"Eh" utrhl se syn nevrle
"Jakživa jste mno jako kluka ne
strašila bohem tolik jako teď"
"Můj to hřích! Poznala jsem
ho pozdě — "
"Ha že pozdě Já se už bubá-
ků nebojím!"
"Vavříéku můj jediný syná
čku také se budeš bát" mluvila
stařena spínaje ruce "V opu
itěnonti kdy i l tys ml do světa
utekl zadala jsem se k němu mo-
Uit — ~ "
"A kořalku pít" zasmál so drs-
né "Dřív jt ho jen proklínala"
"Nevyčítej ml kořalku! Kdyl
jsem stí nemohla modlit pila jem
A ty li opravdu ehcel tu Evi
čku! A on ttarý Dolanský chce
ti ji prodat!"
"Dát 14 Jenu — — "
♦Prodat - prodat I" kfuMa
fttafeits
Vavíík mnut aAm na tebe U
'so matce svěřil povstal od oběda
a narazil si čapku na hlavu chtě
je odejiti aby so vyhnul dalším
výkladům Ale strach aby snad
matka neprovedla něco nepředlo
ženého nedal mu odejiti dříve
pokud by ji nepřesvědčil
"A co prodat — - prosím vás!
Vy mluvíte jakobyste nevěděla
že tak vždycky bývá Přece snad
rodičové určují koho si dcera má
vzít!"
"Bývá tak u těch selských že
se nehledí na srdce ale na cha
lupu A co zármutku a pláče z
toho vzejde Ale tyg byl ve světě
jako já a víš že se má volit podle
lásky nemá-li so zmrhat boží po
žehnání —
"Žo tak u nás bylo toho po
žehnání a vás přece nikdo nenu
til!" vyčetl Vavřflc matce
Bylo i u nás pokud váš tatík
ale nechrne toho" mávla sta
řena rukou "Nebudu synovi ža
lovat na otce"
Světák věděl že toto matčino
tajemství zůstane mu tajemstvím
až do smrtí a proto ani nenalé-
hal na vysvětlení
"A řekl jsi Žo on mlynář něco
spáchal! Něco nehodného!" roz
pomenula se Světačka
"Nechrne toho! Slíbil jsem mu
žo budu mlčet jako hrob Nebu
du přece trousit klepy o svém
pantátovi! zasmál so Vavřík
podávaje matce džbán
Světačka so trochu uklidnila
ale a úmyslem synovým smířiti se
nedovedla A5 sama stala se obě
tí divoké lásky přece nevzdáva
la so víry v lásku ač ovšem byla
to víra neuvědomělá
"Poslyš můj holoubku" obrá
tila so zase k synovi "A nedívej
se tak jako jestřáb! Evička tě
nemá ráda protože má ráda toho
llorynů Jaký to bude Život s ní!
Nemáš to lepší tuhlo děvče které
je do tebe celý blázen! Že má
tamta víc! Jaké to Štěstí! Hří
chu víc nedáš než co snese — "
"Eh to jsou rozumy! Pánem
chci být pánem ! A budu jím — "
"Když chceš — budeš! Vím
že ty máš svou hlavu Ale jen
aby se ti to na ni na konce vSe
cko nesesypalo!"
"Buďte bez starosti! Ale pa-
xnatujtc maminko! Živá duše
nesmí vědět o tom co jsem vám
povídal Nikomu se ani nezmi
ňujte po čem pasu až bude vše
cko hotovo"
"A k muzice dnes nepůjdeš!
Do VJkavy!"
"Eh ani mne to tuze nevábí
alo za pecí válet se mi také ne
chce
"Jdi synáčku jdi! Však jsi
ještě mlád povyraz se A cestou
uvažuj co ti stará matka řekla
o tom co je štěstí"
Vavřík na rozchodu pohladil
matku po ruce a odešel zanechav
matku v slzách radosti nad něž
ným tím projevem synovské lá
sky
K muzice Vavřík šel a také
dost uvažoval o tom co s matkou
byli mluvili ale ovšem k tomu
konci uvažování nedospěl jak by
st byla stará Světačka přála Čím
yla láska starému zhýralému vo
jáku! Pouhou smyslnou žádostí
po jejíž ukojení necítil než odpor
k té která so mu na okamžik pod
dala Proto nechtěl teď jil o Tonič
ce ani slyšett Snad kdyby se mu
yla více bránda kdyby byla do-
vedla vábit i ho k sobě a současné
odstrkovat i byla by ho k sobé tr
valeji upoutala neboř na první po-
ued učinila na něho dosti silný
dojem Ieé ubohé děvče podleh
nuvši kouzlu jeho o 'I a oddav S! se
mu tlem i dusl bylo mu nyní jen
k sndehu
"Kh jaká práva by ti chtěla Uř
at pr-o několik hubiček" latmAl
é Hveták kdyl proel leiem nad
rM a spatřil před sebou Dvorce
"lem nlehl bylo mu jiti Ale vy
hnut se Zulrl ti raději obávají té
U ty Tonička ipatfla ha jiti ko
lem dovtípila se kam Sel a přišla
za ním k muzice Počínalo mu bez
toho býti podezřelo proé ho dnes
matka tak horlivě vybízela
Ve Vlkavě nevelké to obci jež
byla též přifařena k Modlínovu
bylo v hospodě již veselo když Va
vřík docházel
Poněvadž jak již na venkově
bývá všechny tři obce byly na
vzájem mnohonásob sešvakřeny
a pokmotřeny bylo o muzice ve
Vlkavě hojně lužeckých i modli
novských mladé chasy i hospodá
řů Vavříka ovšem i ve Vlkavě
dobře znali a nebyli nic překva-
penikdyž se na prahu hospody ob
jevil A vítali ho dnes méně ustra
šeně než před týdnem v Lužci
neboť tu už ukázal žo není tím sta
rým Vavříkem jenž o posvícení a
při muzikách nejraději hlavy
rozbíjel a sál vyprazdňoval
Zpráva o tom jak si dal Vavřík
zahrát solo trochu so sousedy si
připil a pak odešel aniž so s
kým dostal do jakého sporu roz-
etřla se ovsem během týdne po
celé kolatuře a tudíž přišla i do
vlkavy Ale žo byla zde Tonička
šafářů která o muzice nerada kde
scházela čekali všichni dychtivě
budc-li Vavřík i dnes počínati si
stejně rozšafně poněvadž Vodeň-
kň Venca byl se již dal také sly
šeli že podruhé promluví si s tím
starým vojákem "rozumné slovo"
eož na venkově při muzice mívá
Čiisto důsledky velice nerozumné
Vodeňků Venca selský Bynek z
Lužce byl opravdový hromotluk
a že měl dvě sestry na Vlkavě na
živnostech přivdané platil tu sko
ro za domácího ělovřka a měl te
dy všechnu zdejší mladou chasu
na své straně To Vavřík věděl a
s tím také musil počítati pro pří
pad že by chtěl k vůli děvčeti vy
volávali nějaké spory
Hudba právě veselo vyhrávala
tančící pérky byly v kole když do
sálu vešel Vavřík Jediným pohle
dem přeletěl všecky tanečnice pá
traje není-li tu Evičky Dolan
ských Nebyla za to však spa
třil rudovlasou Toničku jež rozpá
lena jako vždy záříc veselím a sr
šíc bujností točila so po sále s
mladým Vodcňkou
Vavřík so pohrdavě usmál
"Takové jsou všecky" řekl si v
duchu "když nepřijde jeden jo i
druhý dost dobrý" — Nevědělť
ovšem že ubohá Tonička dlouho
vzpírala se jiti do kola ale když
nepřicházel nemohla již déle roz
dávati koše nechtěla-li si pohně
vati nejen Vencu alo i všechny o-
statní mládence A jednou již v
kole jsouc oddala se tanci s celou
náruživostí ať držel ji v náručí
ten či onen
Tančící párek míjel právě Va
vříka když zraky jeho setkaly se
s pohledem Toničky Trhla se
bou prudce a Vavřík dobře viděl
žo trochu pobledla a radostný ú-
srněv z její tváře rázem vymizel
Dotaněila s hochem jednou kolem
a pak přes všechny domluvy mu
sil ji postaviti
Viděl to vše Vavřík a také neu
šlo jeho pozornosti žo mladý Vo-
deňka hned bystře rozhlédl se po
sálo hledaje žárlivé příčinu pro
kterou mu tanečnice z kola ute
kla A když pohled jeho padl na
Vavříka zamračil so hrozně a by
lo mu v očích možno čisti žo do
jde dnes k nějaké bouřce
Vavřík vzdorovitě hodil hla
vou čím byla mu Tonička !Kdy2
spatřil účinek jaký na ni měl je
ho příchod zalichotilo to sice tro
chu jeho samolibosti ale radost s
toho neuul Vlily ť íde hledal E
vičku Hledal ji a přece tase byl sko
ro rád i se t id fdti nritetkal V
vička mela tvého Karla a Vavřík
byl ti dobře védorn s tím h bud
tčiký boj Starý voják jni tuři
tebou bohaté ikuleiiotti a len
ikýrni mH o tvé nrodoUtelnottl
dosti veliké mínění tle byl také
dobrým tnaleem lidí aby dovedl
posouditl žo mlynářova dcerka
nebyla zrovna taková jako vše
cky jiné a že na ni jeho svůdnic
ké umění nestačí
"Eh ty všecky jak jsou zdo
bylo by snadno získat" říkal si v
duchu měře pohrdlivým pohlo
dem vesnické krásky jež rozjařo
ny a roztouženy proháněly se v ko
le s mladíky "trochu k sobě přivi
nout trochu lichotek jim do ucha
pošeptat a každá je tvou Alo
tam ta no!" A zlobil so sám na se
be Že sem šel s myšlenkou že po
žene útokem na Eviččino srdce
K čemu by to bylo a co by z toho
mohlo vzejiti! Nejvýš rvačka a
Karlem a z té by si ještě mohl
odnésti porážku Do tak nejistého
zápasu se Vavřík nepoustel a
spoft ne s chladnou rozvahou
Ostatně — - nač by so on vůbec
pouštěl do boje s Karlem f Vždyť
na konec musí nad ním zvítězili
bez boje Až starý mlynař na- ij
-mm W"
hlédne žo není pomoci pak budo J
Karel nrostě odstrčen a Evička— i
Tu se srdce zhýralého vojáka pře
ce trochu sevřelo Bylo by to lep
ší kdyby si ho brala z dobré vfllo
no jen tak z donucení leč jaká
pomocí
Z myšlének těch vyrušila jej lo-
nička Tančila právě zas s něja
kým hochem a nařídila to tnk o-
bratně že ji postavil skoro tenně
vedle Vavříka
íh
i
"Žo jste přece přišel" oslovila
ho vyčítavě "A mračilo so jako
"Nemám proě se smát" odpo- í
vMí"I "A nřiSol wm ion na no-
' — i - V V i
dívanou"
"Tančit nebudete!"
"Ne"
"Ani se mnou ne!" zasmála se
na něho tak že byla by se mu lila-v
va zatočila kdyby byl nedlel my
Slenkami jinde
"UŽ jsem řekl: nebudu taneit
onička byla by se nejraději roz
plakala leč pamatovala se žo tu
jsou cizí lidi z nichž asi mnohý se
po nich dívá Přemohla se tedy a
jako by jeho odpověď brala za
pouhý žert nebo pouhý vzdor od
tušila! "No počkej! VŠak ty
přijdeš ale pak zase já nebudu
chtět" A odvrátila so od něho
Usmál so spokojeně jakoby si
byl nic lepšího nepřál a vešel do
vedlejší světnice kdo seděli hospo
dáři při pivě a kartách namačkánj
jako slanečci a v kouři pro nčjL
skoro ani vidět nebylo Pozdraviv
ulnSnX nřiifíl1 Vil íttnln Iffln nrá-
i- — — — — - i — ii
vě honili jedníka Sousedé podč v
kovali a dva z nich podali mu ph-y
pít Jeden jenž právě držel bankf
byl příliš zaměstnán hrou čtvr
j i_ i-ifL- rrt i I
iy pas oiec miaueuo xvucery suj
věl se jakoby příchozího nevidéj
"A ty netančíší Přece svoboa
nik ještě " povšiml si Vavř %
ka bankéř míchaje karty
"Eh netěší mne to" odtušil voli
ják "Není s kým Všecko je u'
zadáno a o zbytky já se nerad taf '
hám"
"Pravdu máš! Lépo je tuhle Mj
nami si hodit i
Vavřík neodpověděl Přišel seu
s pevným úmyslem že hráti nebij
de Od rána so mu přec v hlavS
trochu rozleželo že nesmí Holai
ského příliš napínati a že musí ní
rozhodnutí ulehčiti aspoň aby V
mohlo říci že on Vavřík je teď
docela jiným slušným člověkem]
Trhalo mu to všemi prsty kdy
bankéř hodil také před néj kart
ale přeee se přemohl a kartu odst
čil "Dekuji neeheil"— A ul
lal tnk i podruhé kdy i bankéř tai
jakoby s ímýlil }
"A Um mi pékný voják! Nei
mU ani taháka!" smál te mu io
sed !
"I utuim a! neřád bych vf
obehrál a nerad bych táni prť
hrál" odtuiil Vavřík ala ul i
musel mlnč přemáhat iiebof ho 'J
lačlnalo napalovat kdyl toui J
jeden i druhým "Um" padali
} 14 Itnkřf přehodí)
(ťvinhvitl)