JAN KIECANDA t
Starý Hřích
Vcantoký román-
Vavřík zvolna vyvinul jí ruku a sám so do toho během řasu vpra
odvětil: "Vsak jsem to v cd (I vil
otec přisel A přišel i tváří jas
nější g vynucením úsměvem Ii
Lukášem a Kviěkoii zažertoval a
vou nepřítomnost v kostele vy
světlil tím že mu bylo jaksi nr
volno ale teď že už zas dobře A
k obědu sedal na své obvyklé mí
sto předříkav dříve modlitbu ji£
mladá hospodyňka i chasa v du
hned když jsem tě poprvé k tane!
bral"
"Proto snad jste mi zkazil ži
vot!" řekla vyčítavě a slzy vyrazí
ly jí z očí
"Život — život 1" opakoval Svě-
iaK ponruave " jy jeiie uzijes s
jiným a trním se na tvé svatbě že
ni také skočím"
"Jste vy dobrodinec!" zvolalo
děvče hořce "Dopřál byste jiné
mu — olízaný vdolekl Myslíte
Byl před celým světem ctihod-
ym všeobecně vážením mužem
w V J
v dalekém okolí platil za vzor po-
rr z:r::r:::i rr 1 w by hovor
smrtí se nezpronevěřil — ac byl
tehdy a ba ještě dnes — mužem
plným života a teď přišel takový
světoběžník někdejší jeho čeledín
a tomu všemu se tak drze po
srníval
Lh dam mu dám — co bude
chu po něm opakovala
„inX 4u uuirjniiH nunci Blum iuiw nu- uirc mou ji-mu jivviuui Jia simun-
VZJLTt M "Mik tak pyt
čka Dctka s mladinkou rozořou-1 loni nelupne a dostanu-li toho bu
neboť dou rnu kosti praštit 1
mladá chasa ihned postřehla žo "Kosti praštit!" vmísil so do
pan otec pohlíží dnes před sebo
veseleji a žo tedy nebude okřiko-
vatl Na hořejším konci hospo
dář s dcerou a stárkem Lukášem
také se rozhovořili Mlynář na
leznuv prostředek kterým mohl so
vyprostit! ze své hrozné tísně sám
nejsem prudký člověk a mladík už
také nejsem alo včřto mi pano
otře bnde-li so mi ten pobuda rde
kolem mlýna tuze potloukat jed
nou so i ním srazím
"SrazíS se s ním a on potluče 1e-náš pan otec měl za mlada proě na
be opáčil mlynář stárkova alo- toho Světáka zanevřít!"
va "Nejlíp so vyhnout — — M
"Mno že by potloukli" vypjal
se stárek uraženo "lo snad pan
-v
1
'Slyšíte stárku t" přisedl si
prášek k Lukášovi když tento po
obědě vyklepav dýmku sel si na
zahrádku zakouřit a v bázni boží
zchrupnout "Je to pravda Žo
hovoru Matěj dolního konco sto-
lu "To už myslím obstará za
vás stárku někdo jiný Vodenkň
Venca má na něho spadeno k vůli
té Safářovie a to znáte Vencu žo
ten si do zelí lézt nedá"
V mi otec v němž to radostně
Limh íří tu rUit ir i i i y vyprosím ze sve nroz ne i s ne sam run oiec v no
Fl JZŠtiA?" V ' lZ r "i "I M domluvil že poslední č s dí- hrklo jen se obrátí
SvMAk v ijfff JI Ílrm "Fli hm i 11 v "i i Vfll ™lh jako 'bubák a nu kášeponěvndž so
Dvetíik vesele se rozesmál "řh hned zas výskyt a se nova chrnu- m i i i t y r i -i
detinol Kdož by to bral tak váž- ra "A on až probije peníze
něf Což'h nevěděla že vojenská vždycky zas rřiide a bude vvdírat
láska mívá krátké trvání!"
"Vavříkul" vzkřikla Toniěka
a hlasitě se rozesmála
"Hlouposti takové!" nevrle hu
boval Světák "Kdo tohle jaktě
živ slySelí — Nech pláěe détinoí
Jeňtě tě někdo uvidí a bůh ví co
hi o nás obou pomyslí!"
"A co by si mohl myslit ještě
horSíhoí"
"Um — to jsou na světě
věci milá holka- o kterých
oni nezdálo" poznamenal Vavřík
se sebevědomím zkušeného řlově
ka "Ale tu jsme už u vás — — "
Zatím byli jen na křižovatce
kdo zatáčela jedna pěáina dolů k
Lužci druhá vzhůru ke Dvorci
Dylo to na témž místě kde před
týdnem sla Tonička s Lukášem od
muziky a o něco výS tam pod le
sem setkala se 8 Vavříkem
"Se mnou nepůjdete! Nedopr©
znovu
Tato možnost děsila ho nejvíce
neboť s jednou obětí byl se již ko
koupili než tou cenou kterou byl
tak vysoko stanovil 8 hrůzou
opakova1 si Dolanský slova Světá
kova Ano ten řlovřk fiel pevně
a neodvratně za svým cílem Chtěl
Lukáí místo odpovědi vykulil na
něho udiveně oěi a rozžatá sirka
shořela mu až k prstům
"Nu já slySel tak něco žo Va
vřík když zde byl vo mlýně — "
Alo nedořekl neboť stárek s
nezvyklou u něho rychlosti roze
hnid se po něm div žo mu hlavu
neurazil a pak ho ještě popadl za
krk a třepal jím jako když pytel
vypnisuje
Kluku hloupá I Kdes takové'
výtřasky nachytal! Neviň žo po
lidských žlabech kalná voda teěoí
NaSe paimaminka boŽo dej jí ne
be býla tak poěestná žena Žo jí
nikdy nenapadlo hřeíit na svém
muži A nás" pan otce býval chla
pík k světu že jeho žena věru ne
ní ušila hřelíit"
"Nu já jen tak slyšel
obrátil tázavě na Lu
na něho neslu-
svou zvědavost
Stárek i Kvíěka znajíce již a ptal se řoledína po takových vě
mlynářovy "brouky" střežili no cích
ovšem narazili na jeho podivný "A to by mohlo být" dotvrdil
rozmar posledních dnů a zaváděli stárek "Však jsem již dnes tý-l omlouval se prásek drbaje so na
"i Y x V „ přišli i na to kterak Kaěaba dnes semole A dnes z kostela Vavřík
viuui viivijk iieua hc niťim za- „„„ xi 4:i i i _ w -r _
tuni íiiri jmhii n i ijhini utni cílil-1 -lim: Hei nun vvmy n J wiiichuu u HB
sou před kostelem a kterak láteřil jak se umlouvali Ta holka chu
na ohavnost spuštěni nynějšího po- dále jo jako zmámená Oěi na
kolení něm může nechat na cikánovi
"Dobře že jsme přišli na Kaěa- Zrovna jakoby jí udělal Toniěka
přece dává na sobě záležet a ni
ze iy sc na
tu tomu by
řka udcřivfii se do ěela "Však se snad sama do náruěí vletěla I po
mi pořád zdálo že mám něco na matce po staré Svřtařce mu vzka
zuje —
"Kli tys hotová kronika Luká
ši! Jak ty hned všecko víš
zasmál se pari otce aby stárka spí
n ter !? v l S "VJrm?Cllcrn L T K" řekl pan otec "Nezapomně- přece dává na sobě z
iJtl" llT Sm' fi"l°a ln" mi1 říci 1° jÍ ltra řekámcí" kdy jsem neviděl žo
VoÍ! In V m? Pr08třclek' Jímž Mako na hrob " ulekla se Kvi- chlapce tuze lípla ale
V O vrtu mAÍiI oi Ir f Atn HonAmAíi ' '
mohl si k tomu dopomoci
Prostředek ten vykoupiti si ne
dá — a vyrvati !
Mlynář vždy znovu a znovu se
u tohoto slova zarazil
'Slyšet můžeš všecko alo od
toho jsi mlynářský abys nechal
klepat lidi a kola a sám nemlel na
prázdno A teď jeď ať mi nepo
kazíš zdřímnutí!"
Ale nezdříml si toho dno Lukáš
neboť vzpomínka na nebožku pa
nímámu zapudila mu spánek na
dobro
VI
starosti ale pro toho Světákovic
byla jsem celá jako zmatena"
Jak vyrvatií Hyla dvojí cesta L l4n M „i„
tli: i vř v i "! imi nr jnu uivv O UHIJ
1111111 vavnsa nesKoanym zpu- nm Anfíiínm „u nr 2 i z:„zf íu„ i„ Mri
i 11 1 I I vi m ui%} ia uau i uviiu jih i ni li minimu Triviiijli ii lim l
7r:Xi' rl Zl ™LLZ celkem níe jenom že se v "A jak pak nebudu vědět když
uuni lunuTJiiii Jlttí lřAttlnla rAufn 1 -„l! X „ 4 1 ríl!X~
fÍAlnn „IIÍvbI m„a„ ™vv MUvU iu uu jiiiju ihi n jiiirvi ui ivnuiuu
Ví fiUMUTUI J1UTVU JUliltíl" I tt]()nr
tu nnu tu Ol llijDiii u OVUlttK
"A cože mi lip nevaříte!" dosti
nevrle broukl Vavřík na matku
když mu na stůl postavila hlině
nou misku na niž kouřila se bram
borová polévka do řerna zabarve-
uá houbami "Však jsem vám na
to dal a vy sama byste si také
mohla aspoň v nedělí dopřát kou-
k sloupu pod kazatelnou a po ce- přidávají! Uyli tu přec tyto dny "' 1 V
c i„„ ' j„i„t " r' a m sek masa" dodal mírněn
vodíte!" ptala se upřevši na něho Um oznařih "starý zloěin žahla- T J "l !! i 1 V Vr"™ ' „ u n„r Mň mn„ M
něi nnlo nrnAhní n-lň vJlm„?n2 Lllti rnvím" V„ "4" B "' J'usu niovaia nyní y im inu iomcity i _ _ — v T" V V"
r" ' — i jim r um i„iLa "TiV u„ „J I I !'„ 4 1 ntU
— — ~ -v " " ' I J wiyuni nu n blnkv Ullllllii UUV Ia n X I!! 111 X! it II 1 11
Tmn nn( ížt „o nermioíS A UAnn tt lul! IWVSIHIIJWUH sru jHipíMUU
" "'v iuiv jiiuiiii i iuunni i mu ijy jiu uiiLria m iiu iílui
otec a v duchu si přál
41 -~ iai 1-1
„ x v iri 11 i t r I 1"" i"iiwmiiu ni uriu n nuy-inMj' ni ma linu Mim mu jvuu
"říJií " budie!achfá"í"a by mi byl po kostele obejda vpadl si co vybéře to má a s tím ať sc
3°dbo5£ 80 mD " d° MHkhh MIM í o'"11 IfjT t0m J mhiHcně slárek řekl
Ltiilova neřekla O- nkSudent! LlířííS? W íft !
krátila se a chvatně běžela do kop když nebude nutno obětovati štěstí g ZlZch 7ZC
ce jakoby ji půda pod nohami pá- celého jejího života LcS ani při 2 ' n byl lych M " ním m
lna teto myšlence dlouho npHeťrvftl
A Vavřík vesele si pohvizduje Vždyť byl by to také zloěin! MIv-L„TL 7 í HB '
„íí„t KXXA4lr_ -1- 'i JU "l'"'l JMfUOU UUN1VKUU U
"""""r'"1 íiui! jyuuuusiiiuiiiii uie ve- 7Vfli Tlfln n4„„ 111 fni1A nji
An rt tío ní n Pní MI ní ilnhř ím! Vř!l n -il „: u ZVfll 80 I"1" 0tí C Uíl l0"° neJlé
v 7í "i7i:_:r i'":"'" po na pár k
zni lan aiouno poRua neodvolá
poradí DyJi už asi hořší trvám
než ten Světák a manželství jim
Stál by tt tak za to abys se s napravilo hlavy Kozumná
s mužem ledacos svede A
Sil že ona tam nahoře pod lesem
ještě stanula a oěima plnýma slz
ra ním 10 dívá
Po neblahém setkání s Vavří
kem na cestě k Modlínovu mlynář
Dolanský teprve plně pocítil hrů
zu a beznadějnost svého postavení
Až dosud nevěřil že by mu 0-
A snad se vám i
ho se světa ten jenž ho byl na svět
poslal Věřil v život za hrobem
kde dobré skutky docházejí od
měny zlé trestu Směl sáhnouti
na svůj život směl — aby vyhnul
se světské hanbě — uvrhnout! se u
věěnou záhubu!
po na par kroků
jen zdálo "
"Ne ne po celou mši jsem cítí-
la jak na rnne upírá ty své jedo
vaté oěi Div že mno neuřkl I Jed
nou se i na mne zasmál a
pokývl "
žena
ten
Vavřík jo celkem slušný řlovřk"
Krůsno bylo mlynáři 11 srdce
když tak sám omlouval svého hlav-
ního nepřítele ale dělal to z opatr
nosti poněvadž tušil žo v nejbliž-
ších dnech budeJio a ním chasa
hlavou asi leckdy vídat hromadě a tu
přece nemohl prozradit) jak o něm
"Nestyda! Na posvátném mí-f soudí
uiZ " íiakMI T„líz it-i - I ir„i 1 1 1: x
Plf(1n™! 1 v ibw juun ijunau av uyvi-l JJfUrt uy MU uvil lili tc VUJIIU
C™T0-íf ve V nyem l0" dám nebýt toho že jsem chtěl slušnosti nauěili a to asi ne" od-
póroval stárek panu otci "Vždyť
nrnvilii Virn-ziln tnlr vhinA naliarm- I rn nnmotX n rl1X:i X_ -_-j_ř I '
ti Myílmka žo by Vavřík drtil Pomstít e tomu řlovíka ji víc i7 V„ „Zi
nati Se jeho CUm byl příli Ao to „„vyvolal „ jeho lavu STTe
IO ífl tn 11 utni 1 I - 1 '
v jC w „vuiauuvii radovala se Evifika
ixnjiwu uy iieuueNci nepomsien
wněsnou Byl přesvědčen že ně
jakou — snad dosti velkou — obě
tí zakoupí si jeho mlěení Ztráta
peněz mrzela ho ovsem dost ale ta
nebyla hlavní příčinou jeho skle-
ulosti
Více než škoda mrzelo ho poko
řcní že musil a člověkem jako Va
vřík vůbec jednati že musil se s
ním dohodovat i ba snad ještě pro-
hiti ho aby se spokojil
Ah kdyby byl mohl hodit mu
— třeba tisícovku — mlynář musil
se vždy rozběhnout! aby toto vel
kolepé uíslo v duchu vyslovil — a
Vavřík již jistě s plnou bezpečno
stí počítá že nad ním zvítězil a v
duchu již vidí se pánem mlýna i
hvicky A to všechno mu unikne
to mu on vyrazí z ruky a ten
nuzák bude si řvát vlasy žo mohl
míti tisíc — dva tisíce — hotové to
pro něho bohatství
Myšlenka tato vzbudila novou
naději a té se Dolanský chytil s ce-
lou silou svého zoufalství Proě
by se zabíjel! Vždyť staří když
pohrozí Vavříkovi samovraždou
"Přijde zítra i dcerou"
"Tak je tedy zase dobře I Bylo
vám mi z toho až pořádně horko" už tehdy
řihrf In ii V„ XU„ 1 ni „i TM ZMl '
vuMiuiii m imnu j duj jjiiu viiiiiy
co ten člověk má v tom pohledu
Sotva několikrát jsem v tu stranu
zrakem zabloudila že mi to neda
lo ale pořád jsem ty jeho oěi na
sobě cítila Sklopila jsem hlavu
do ěela mne pálilo otočila jsem
se stranou a zdálo so mi že mi tvá-
ani na šarži to nedotáhl a na dru
hou kapitulaci tam nezůstal aě
věděl že ho tu doma nečeká nic
lepšího Pamatuji ho jako výrost
ka když zde u nás byl u koní a
nebylo v něm dobré
této vzpomínce
Mlynář se při
zachmuřil
Máš pravdu stárku! A tak
bylo by jen dobře kdyby odtáhl
zas někam jinam"
A odtáhne — uvidíte! Zde se
nám neusadí! Polní práce mu jak-
pak směl ho dát vyštvat psem ze jež připravila by ho o celou kořist
dvora bylo by to méně bolelo
Ano byl by při tom jeíté cítil ja
kési zadoMtuěiněnt
Ale tak musil snámti jeho ú
iklebky a pohrňiky musil tvářili
tt jakoby nruíuměl těm jeho
jilivým nartukam ai pálily ho v
přidružil so k nám a srazil se a
Karlem — --"
S Karlem!" zalekl so mlynář
"Do sebo se dostali!
Kviěka pověděla eo se přihodí-
ui iiau i utiw — louiai se po lese Mťehl
ře shoří A pak na zpáteční cestě živa nevoněla a teď teprve nebu-
Teprve když tato myšlenka v
hlavě se mu rozležela vrátil se
mlynář domů Po celé dvě hodi-
Kviěka byla jil dávna doma a
lovsřila oběd na nřjl přetl odeho-
úxilx jsko íkhy t-vym rrutm lum do koktU bv la pomvík své
tím větobéinikm věru neradno st
néeo xačíusti"
de kdy so naučil na vojnfi lenošiti Světaěka skoro zlěšeně
i AW i 14- I
a nu jiiiun ni mai — —
"A na pána — to on umí I" o-
levala se děvečka "Viděli jste
ři muzice jak umí zlatuíky ovrn
kat Ten by Toničce těch pár
stovek roztočili
A dejt už pokoj { Kdopak by
i tím fipatynkou celý oběd kořw-
nil" nr houkl pan otec je-
hříš
nou osobu můj holoubku!" licho
tila mu stařena něžně "A aby
pána boha nehněval není-li tohlo
panský oběd! Sarna jsem po leso
běhala kozáčky do polévky hříb
ky na másle Páni v městě by so
olizovali a ty ještě broukáš!"
Vavřík uŽ jen spokojeně mru
čel oháněje sc statečně lžící By
lo patrno že mu chutná a stará
Světaěka sedíc na druhém Špalku
proti němu radostně provázela po
hledem každou lžíci již podával
do úst hýbajíc při tom bezzubýma
dásněmi jakoby mu pomáhala
"A vy! Proě vy nejíte!" řekl
syn přistrčiv misku blíže k matce
"Copak já ! Já už při kuchtění
nějakou tu lžici oblízla a tak jen
když vidím tebe můj holoubku A
už ti nebudu dlouho vařit nebudu!"
"Žo mluvíte — " plnými ústy
odpovídal
Najdeš ty si kuchařinkul Bu-
de ti strojit lip než stará Světa
ěka a bude i z ěeho "
Vavřík mrzutě odstrčil nedo-
jedenou polévku
Ano kdybych so nejmenoval
Světák to by mnohá ráda!" za
vrčel "A proě vy maminko —
jak živ vám nic nevyčítám — alo
to jste so mohla věru postarat
abych tohle jméno nemusií nosit!"
dodal hořce
in iwi iíixim i_i
jijj mino Miiei rvoima
"Nebu
lež přece matku proklínat že tě v
bolestech počala Já už a pánem
bohem za to so smířila — — " A
snad aby dokázala že skutečně
již vrátila se jí duševní rovnová
ha pustila se hltavě do zbylé po
lávky
(ltkrsáo4Bl)
v'dtmf jel nyní znovu v něm
-íva!o Mlynář nikdy &apome
tmi nadobro co před Idy s stalo
al ponřvall o tom ca byla jrho
hhVhnn vseybťcní mluvila
j-ohtavátilm jíiky u jťha iseitíti
Kojena íiepntiMimnutl otcovou
jeui nebyl durx ani v kontl a
pfvdtuehoii jíl nemohla ibavi
li tUh ho vud hledati práikrm
Ivě mamě
ťbmia o jí kdi koiivCud pan
'Ah eol Karel!'1 nadáeuě při lmui taěinaUi byli jil nevolno při
ťJivalovsI lukai jintů je upřímně
sle snad t4 tnuUm proto h vMě
h tím ipůmihl radwt svému miU- d rotáéeti jeho prniie nebyla
DVÉ SESTRY i dobré rodinv
tom hovoru A fa nemohl nu spru-ěťké i německé řeěi mocné 1?™
stiti myilenky kterak Vatřik bu- po nadlesním rády bv ielv di
víku "Tskovťho Miiířnéha mls-
dika aby tdi!edl Na kuráij mu
jíitě armhAil al( přee dovedl
íjřiti aby ii iKtfcJal J4 úm —
nltu potom jil valné řeči Sotva fa
odloid lilol sebral tvou placatou
éepici a odeiel i é ledniku da ivé
icdnicv
meříky Joti v lom4eích pr
cíeh dobře obemaU přijmuly by
mlta houpodyn nebo něca podob
néhrt Laikiví nabídky j řijílu4
ml t I imi