OTAKAR CHARVÁT:
0 dvou tonoucích
f!('Kkoiiiiii'rli kl povídku
I
KdyŽ Mr Baltazar starý a bě
Jicm lot sošedívělý salonuík po
lilídl na HV') dva (lenili hosty llar
manu u Kahanec neubránil m3
úsmívu Oba byli dnes jaksi vy
měnění KiiIiiiiicc uí jindy pi
Velmi střídmé dnes jakoby nezná
svojí míry Před večerem dokon
co počastoval celé shromáždění
což ii něho nebývalo zvykem
Harman jindy veselý n hovorný
dnes jcdvii promluvil pár slov
Seděli ii stolu nu proti sobě
druh pokradmu pozoruje druha
obu jaksi zaražení u MifHrtiu trifílí
A řaseni když oči jejich ho selka
ly oba sí 'povzdychli o ruky mví
rychle obrátili v jiný smor
Iliiniuinoví stále tanula im ja
zyku nějaká slova jež protni uviti
chtěl ku Kubánci luft sotva žo olt
vřol(úsla slova jukni uvlla a zů
slítlo pouze při pokiiHii
Jíovníž Kuhmicc mlčel Jenom
C'1j ví lít ii t sí jaksi těžce povzdychl
rozhlídl no po místnosti a opětní
Upadl ve nvo zadumání V Na
loni už bylo poloprázdno Jenom
ii kulečníku čtyři mladící hádali
se o cosi a v koule I ři starší dělní
čí brali karty rozmlouvajíce vos
lo o čemsi a chvílemi propukajíc
v drsný nepěkný smích
llfiriniin cílil n Kahanecm
Míl rád toho hocha a aí ten proti
fioiiu byl joslu mladiček byl muka
iiiurádcm upřímným Kahanu ne
bylo více licž pětadvacet let a A
lucrikoii protloukal so už celí tří
roky Byl to urostlý a pěkný
hoch vzdělaný a pří tom dobrý
hudebník A Jlarman rovněž sta
rý muzikant měl ho rád už pro to
mládí nadání a pro tu opuštěnost
na niž si Kahanec stále naříkal
A rovněž dnen vida přítele tak žu
lostní se tvářícího rád by mu po
mohl potěšil a promluvil níkolik
potěšujících ulov
Ludvík Kubánec dopil vstal a
ádumčivé počal přeeházcti po
místnosti Vzpomníl si na svou
minulost a na mnohé Hladké oka
mžiky jež prožil tam a mořem a
jimž podobná prožiti do nelžu
Zamyslil ho nad hvou minulosti
nad svým dětstvím joŽ prožil v
menším venkovském městečku v
Cechách a nu níž vzpomínka při
váděla jej vždy v trudnou melan
cholii Hyl synem menšího sou
kromého úředníka který do fina
vy pracoval aby svá rodiní po
nkvtl všeho íeho v hojnoNtí užívá
la i ostatní maloměstská honora-
ce Lei tnvnracováním a Htálou
námahou pod ryl hí zdraví a když
šlo Ludvíkovi na desátý rok roz
loučil ho so Hvítem Umíral h
těžlmn Hrdcem a neubránil ho ža
lu pří pomyšlení na budoucnost
lích jež opouštěl A umíraje
zadíval se na oba tak zoufalým a
zároveň prosebným pohledem h
obu propukli v hlasitý pláč
Snad jo odprošoval nebo ho omlou
val že sám nemůže učiuití nic
proti neúpnmní Smrti Kahanec
do dnešního dne vidí ten bolestný
výraz tváře jenž vdechla otci jeho
Smrt a ještí dnen otřese ním vzpo
minka na truchliví ty okamžiky
jež pružil společní a matkou
Pi úmrtí otce obdržela matka ma
lou pensi a poněvadž l ona řitím
dovedla si přivydělat netrpěli ni
kdy nouze KahaiHHj prožil sví
íiiládi jťunttií Matka popřála
liiit vžiho a nad vše jiní dbala
aby dotttlo ne mu řádného vmdí
liid Uyl nadaný hoch a xcjmími
V hudbě vynikal nad všechny o
stutiii ví hotnlruhy Ieí nebylo
dpřáito doě Knlmticoví doěku
ti ♦ tiht už ) li bude u ei! výeh
iioatt a ttiltb Iul v ÍW Kuhnnee
Kpnmíoa ok tiilooi snit j-ji a
ďuotl citi kitdtdíom Vilm jU
niploíH byl p'koj v itěnU
lni hotl 04tkoi tlUd biá fpAoktl
po tří dny Aí tluly bylo mu
již něco přes dvacet let plakal
celí dny i noci jako dečko nemo
ha se Hiiiífili s tou hroznou sku
teínoHtl Nechutnalo mu jistí a
sousedí povážliví kroutili nad ním
hlavami tu a tam pronášejíce oba
vu že ten hoch se z toho jeslí
zblázní A když koneční třetího
dno zašli k němu známí našli jej
únavou vysílcního 'spícího na
uvadlých prsou tí jež kdysi da
rovala mu život Kahanec do
sud v živí paměti chová vzpomín
ky na ty chvíle když ti matkou
naposled se loučil Vidí davy li
du v pestří směsici vidí pohřební
vňz několika věnci ozdobený
slyší kněze hlubokým hlasem vy
konávajícího obřady a slyší ža
lostnou smuteční pÍHcÚ zpíváckčho
spolku Chvílemi zdá se mu h
to bylo před nedtvnem snad před
týdnem nebo včera Slyší znovu
hlas knize modlitby shromáždě
ných í temní údery na rakev do
padajících hrud Tehdy zdálo se
mu že mu kdosi srdce vyrval a žo
okamžiky ty neprožije A
vzpomín?i jak kdosi vzal jej za ru
ku a mluvil k němu laskavá slo
va Piích již nepamatuje se
kdo to byl Smol někdo z pří
ziizných iielio dobrý známý Ja
ko stín ničeho si neuvědomuji!
vyšel ze hřbitova Nešel zpět do
města nýbrž do polí kde bloudil
dlouho do noci Ocitl se ve svě
tí sám a sám 1'říbuzní brzy pře
stali se o něho starali a Kahanec
odkázán byl sám na sebe
Tehdy měl teprve za sebou roč
ník práv a k dalším studiím nebylo
peněz Vt pozfistnlonti matčiny
zbyly dví stovky nad nimiž se
Kahanec najednou zamyslil
Kdosi mu poradil aby jel do Ame
riky že dobrý hudebník jako on
jistí tam bude míti dobrou bu
doucnost Kahanec dlouho se rez-
mýšlel ale konec konců přece jen
do Ameriky se vypravil
UŽ na čtvrtý rok protlouká s
Amerikou Nesčetná - strádání
prožil mnohá bědy a strádání
Nějaký čas prožil v New Yorku
potom vydal se na západ V Un
catfu rovnez šíravu uckoiik mci-
fi ale ani tam nelíbilo se mu vnl-
w t 11 i i j_ _ i- rr i
no ymv un uz (iruny not Avya
již americkým poměrům tou mí
roii že časem dovedl zapomenout!
na všecko co minulo a co se více
nevrátí Ovšem s česko-amen
kým způsobem života nemohl se
smířiti nikdy Často o tom roz
mlouvalí s líarmaucm jenž jediný
lovedl Kahancu pochopili a jenz
jediný rozuměl jeho srdci
n
Hostí se pomalu vytráceli Když
hlasitým hovorem odešli i hráči
karet Mr Haltazar zívaje vstal
a stáhl několik plynových světel
Jenom nad stolem u něhož seděli
llarmau a Kahanec blikalo nesmě
le matní plynoví světlo Haltazar
vrátil se na okamžik k baru a po
malí chvíli odešel z místnosti
V saloní bylo ticho Oba přá
tele upadli do jakési těžkí melan
holte Z vencí bylo slyseti ha
rašení pouliční káry a od nádraží
lolehalo sem pronikaví hvízdaní
a žalostní zvuky zvonu odjíždě
jících vlakň
Kdesi na druhí utiei někdo hrál
na piano truchliví jikési noetur
no Tchkriá zvuky nesly so ulici
otáčely se večerem a po chvíli
unikaly kdesi v tom nádražním
tluku — — -
Oba přátelí byli již v oběti tib
kohobi Vička jejich zakalených
i OMpalých oči povážliví se svini-
a n beexvucuí se otvírala
opět přivírala
"Toneme bratře toneme
"oviuleťhl mí lluriuan jellltli tu ti
ho xdálo se již nepříjemným
Kabtuiee otevřel širooe oči j
hony ncciiiitxu jio ulov Irm
otl tt olttédl tie pi ptilutiluiiv
MlKtlIímtl
"lU" jhčdčil p vhUli A i
jakoby vyřkl těžký ortel nad svým
životem zádumčiví si povzdechl
M A kVyliy byl snámi konec ještí
dnes bylo by nejlípe" rozhovo
říl se Jlarman "l'es by ani po
nás ncvzdychl Nanejvýš že by
ten protiva redaktor "Čcskího
Zákopníka" nnprtal o nás nějaký
nechutný nekrolog Chlap špat
ná nemám ho rád Vždycky lže
on i ty jeho noviny Jistí by
napsal že jsme byli nadaní o
blíbení že úmrti naše způsobilo
všeobecný rozruch v česká kolonií
že jsme bylí všeobecní vážení
Nu samí lži Není v tom Človí-
ku zbla upřímnosti "
"Nediv se on musí být tako
vý" odřekl Kahanec ku podivu
Tak jsem si ho vždy ve svých
myšlenkách představoval II
smívavá milá tvář výrazní oči z
nichž zírala dobrota a dalo so tu-
šiti žo majitel jich má i šlechetní
srdce
Často mní o něm vypravovali
oba manželi Hurešovi a často dlou
ho do noci trávívali jsme v rozho
voru o něm l'an Hureš ředitel
našeho závodu znaj jeho život tak
řka jako vrásky na sví dlaní a
znal jej zajímaví vyprávět
Poslouchali jsme vždy se zata
jeným dechem když vyprávěl nám
o jeho prvních amerických chví
vážní "1'oměry ho vychovaly a Ji{(j1( yt prožíval o nic lijte než
on slouží poměrům Nevydržel
by jinak Mní zda se celkem že
je to dobrý chlap a čusem jo
nešťastný jako my Ty poměry
ho ubijí Zdá se mi bližší než
kdokoliv jiný "
"Oerta nešťastný co jemu schá
zí Nic zhola nic A na hví
svědomí už dávno plivl"
A llarmau se svímu vtipu hlasi
tí zasmál Po chvíli rozčílení po
kračoval!
"Pracuje prý pro dobro česká
ho živlu liže! Pro sebe
pracuje Místo aby našinců ká
ral (diválí je„ hoví jejich li
bůstkám"
Kahanec díval se na Ilarmana
udiveně Slyšel několikráte již
od něho podobní úsudky alo ni
kdy neviděl jej tak rozdurdčnčho
jako dnes
"Napsal jsem jednou slavnostní
pochod krásný V parku ho
hráli na národních slavnostech
ho hráli anglickí noviny o něm
psaly A český novinář nena
psal o něm ani řádky A pak
pracují pro nás "
Harman náhle umlkl Vzpomněl
si bezpochyby na ty okamžiky
chvilkoví slávy a obdivu 'lemly
byl ještí pln síly a nadšení ale
dnes zbyla ze všeho pouzo vzpo
mínka Dříve Í ta dovedla jej na
chvílí rozehřát na okamžik uíiniti
šťastným ale dnes už ani rudíjí na
minulost nevzpomínal Kahanec
znal duši svího přítele dokonalo a
věděl v jakčm přistaví nyní za
kotvil "JJa měl jsem takí sny a touhy
Všichni měli jsme sny ale
už jich není My jsme také dekla
movali kdysi:
"Nciarnřtl do projmHti
klenuti linutý dtirniochlcb "
Na dokončení verše so Kahanec
nemohl rozpomenouti Odplivl si
uvědomuje si že i paměť nemá ta
kovou jako míval Sevřel hlavu
do hubených rokou a teprve tehdy
kdy ostatní verše si urovnal do
dal :
"blah kdo putoval (tvé vluntl
jednu rfii jednn Stfip"
A potom se rozesmál tak so ro
zesmál že až Harman se na něho
udivení zadíval
"Co je v tom smíchu" ptal se
dívaje se pátrayč na Kahance
"Všecko a nejvíce to žo pro i
mis uz lo nepláli l oneme
nás už nezachrání nic Na vše
chno už jsmo plivli na sví sny
touhy i naděje A jenom tohle
iloiué filosováui nám zbylo
Chtěli jsme hrát i v nádherných
koncertních síTiích chtěli jsme m
opíjeli slávou a místo toho hraje
me na skvělých zábavách velkole-
4 l 1 t 1 I I #
pyeh nalecli majemo amenene o-
li hovnčky Nu nemám prav
it! f Toneme a utoncmi llnr-
mane nemam pravutu
V Ludvik Kahatue div že Mt ne
rozplakal novu xumyNlil se nad
minulými ťity a mysl jeho utkví
i v těch Nitech a nadějích m nimi)
jej Ameriky li-luly xiuo ne
mu ie m ni možno aby itedodčlul
ne u p iio rnitň Kpoieitai st na
VÍ luidchni ?lotIotL A JWo e
mu ii pil těch vjmtnkáh mu
srdce ftkrvW lo S'krtí
Z MÝCH VZPOMÍNEK NA
ED ROSEWATERA
mnohý z nás Lei všeho vzdy
chápal se s onerKÍí jemu vrozenou
a sebezapíráním v pravdě bezpří
kladným dobře si jsa toho vědom
že třeba pomalu přece jistí kraci
k svímu cíli —
Poprvé setkal jsem so s ním na
večírku jejž na uvítanou po ná
vratu ze staří vlasti připravili mu
jeho čeští omažŠtí přátelí Pršelo
tehdy a počasí bylo zo by do ne
ho člověk psa nevyhnal ale Koso
water přišel přece nechtěje svým
přátelům připraviti zklamání
Přišel mezi sví v úzký kruh
krajanů kteří vzdor vší nepohodí
se dostavili aby osvědčili svou lá
sku k tomu jenž byl jim vždy jen
ku cti Pro každího měl upřímní
slovo liro každího milý úsměv
Seznámili mne s ním A tehdy
když tiskl mní ruku vlídní se na
mne usmál A v tom úsměvu bylo
cosi tak milího a přátelskího že
jsem ani okamžik nepochyboval o
dobrotí jeho srdce o níz mi tak
často vyprávěli
V šatní za jevištím později roz
mlouval jsem h ním delší chvíli
Ptal se mne na mí rodiště i na ro
diče mám-li je ještě na živu
"Oba mně už umřeli Hyl jsem
malý hoch sotva tříletý když jsem
osiřel" vyprávěl jsem nenucení
pobídnut jeho vlídnými slovy k
sdílnosti
Podíval se na mne pátravc a po
divili dodal : "Jak dlouho už jste
zdeJ"
Vypověděl jsme mu vše a sdělil
jsem n nim i cast svyen ameri
ckých zkušeností
Poslouchal mne so zájmem ze az
ku podivu mní to bylo u člověka
který jistí stesků mimu podob
ných slyšel do- tisíců
Povzbuzoval mne a v řeči sve
vrátil so i ku sví minulosti jez
tehdy přinesla mu nejednu trpkou
chvíli
Potom mluvili jsme o Praze
Znám Prahu lépe než své rodi
šti protože prožil jsem v ní val
nou část svího života Praha by
la i zůstala mou láskou jež je mně
tím milejší že nikdy nepřinese mi
zklamání Ilovněž Kdward Kose-
water byl jí nadšen a vyprávěl o
její vzrůstu do krásy i síly a s ta
kovým odleskem radosti ze az ku
podivu to bylo Byli prý naší
matičkou nadšeni on i celá rodina
a radost upřímnou prý měli nad
pokrokem českého Jutu A nera
di prý loučili se s ní odjíždějíce —
Měl jsem tehdy uvítací řeč Měl
vlastně uvítali milého krajana kol
letfu 2 redakce ale silný dešť u ne
pohoda zdržela jej doma V po
slední chvíli přišli ku mně Nebyl
jsem na nic iniruveu a byl jsem v
rozpacích jaká volili slova k uví
táni krajana tak věhlasného Cítil
jsem jakousi tíseň jež však rychle
mizela při rozmluvo s nim Vítal
jxeiit jej nadšené jak lni srdce ve
telo — —
Potom promluvil l on k shro
mážděiiým krajanům listě h
nebylo to poprvé ro před uchou
měl khroiiuWdéní své rodáky A
írtjinté le hi Ylpouuu'1 lot ty ehvl
b% kdy lithivivttl k rhlldým éokýtn
délntkům prvním pii-t lotvutcuni
ju-hl obydli it!énU e ve strá
ních v drúácích a v primitivní sta
věných chatách Jistí vzpome
nul si na ty prosté syny české ze
mě nepřízní osudu vyhnaní do ci
ziny kteří v prvních svých chví
lích amerického pobytu tolik po
třebovali povzbuzení a rady
Jistí vzpomněl si na tu chvíli kdy
povzbuzoval a těšil a kdy sta očí
blýskalo se v matním světle rado
stí že je tu přece někdo kdo je z
nich z jejich krve a kdo s nimi cí
lí A jistě sám potěšil se při srov
návání časů minulých s dnešními
Mnozí dnes bydlí v nádher
ných residencích a spokojení žijí
v dostatku Amerika nezacho
vala se k ním tak macešsky jako
vlastní rodná země
Vyprávěl nám o Čechách jak jo
seznal za poslední své návštěvy
Pro náš lid měl jen slova obdivu a
vyprá věl o ním s nadšením
Když odcházeje loučil se s ná
mi opětně podíval se na mne tím
svým milým přátelským pohledem
To bylo naposled co viděl jsem
tu milou tvář Jednou jedenkráte
jsem jej viděl jednou jen jsem h
ním mluvil ale vzpomínka na ně
ho utkví mi v paměti už na vždy-
Otakar Charvát
ČESKÉ UMÉNÍ V CIZINĚ
0t Španiel nkadem sochař a
plaketisla rodák jaroměřský ži
jící nyní v Paříži vzbudil pozor-
nost svými plaketami v cizině Vlá
da francouzska zakoupila 1 před
mět z jeho v Saloní vystavova
ných věcí
Mařence Zieglerové královno
českých chansonett jež v době
nejbližší chystá se do Spoj Stát ů
aby zde na nej větších jevištích vy
stoupila dostalo ho při loučení h
praským obecenstvem mnoho dů
kazů všeobecné přízní Pražská
listy ze dne 1 září o tom píšou:
Při představení "Mamzello Nitou
che"v níž rozloueiti se chtěla paní
Mař Zioglcrova před odjezdem
svým do Ameriky byl tak značný
nával že mnohem více obecenstva
musilo od pokladen odejiti s nepo
řízenou než vejiti ho mohlo do di
vadla do posledního místečka na
plněného Z té příčiny uvolila so
pí Ziefflerová ještí ku třem poho
stinským vystoupením aby s ve
škerým obecenstvem rozloučití so
mohla Bude zpívali v Milloeek
rovi operetě "Vodník Apajuna"
Natalicu v rozkošné Tiehrerové o-
pereto "Zastavení primadonní" a
pak v populární "Pasti na muže"
Malíř Ferdinand Engelmuel-
ler jehož obraz 'Kvetoucí louka'
byl loni v českém odčlení na mezi
národní výstavě v Mnichovi za
koupen výstavním výborem vy
stavuje i lotos v tamnějším fllass-
palastu dva sví obrazy: "Časné
t "tkl
jaro a rouzimm jitro z menz
byl prvý opět a sice hned při za
hájení zakoupen Vůbec práce
tohoto umělce těší se v cizině po
zornosti nacny zájem vzbudil
na loňské výstavě vídeňské jeho
cyklus čtyř ročních dob který zi
nkal si v Praze ceny České akade
mie a reprodukuje se tou dobou
mreviiě pro Anglii Také letos-
na jaře ve Vídni vystavení obra
zy "Chudý kraj" a "Soumrak"
upoutaly pozornost a byly ještí h
jinými obrazy Knelmucllerový-
mi vyžádány pro salon Wcrtheim-
tiv v Berlíně jehož umělecké vo
dění převzal berlínský malíř
Oskar Frenel Na velké berlín
ské výstavě PHHi má Miufolmuoller
obra "Pod mraky" Nejnověji
ohlašuji se t Berlina povzbuzují
cí puhitdky na jejichž xAkludí u
mělce vyzván byl iipoíáditi v
OiiUďanech svoji výtavu Miujel
ttinelbr který dlí tu dobuU v
oMihťiiém véni Pubdií kolmí e
tn-t stmím i itt (hJoyží Severního
tmiřc H V Ihihttokklt odklid pil
Vet M looolio nových IIHiltVU k
diUint vým pritcíio