10
JAN KLtCAHDA l
Starý Hřích
na tvém
Dolanský "Mní posud nic ne
dělá "
"lim no — stalo so
frruntě a Karel přeco -
"Střílo se stalo Já neviděl nic
a jiný také no Kdož ví nospa
dla-li skáln snma"
"Věcní icSlfi lvl JmI jiného ná
- - w i l ----- w -ti- w m---
hukasi zdálo b žo dnou pres ku za jeho starostlivost alo z toho 'edu odpovídal lloryna jen
V hlaví honilo a tísnilo bo mu to
jnko mraky na zachmuřeném nebi
řnk žo nevěděl co kolem něho bo
děje Když mu již přestalo i pivo
chutnati vyšel ven a poručil udí
"A přece od té chvíle co so vrá
til jo jako vyměněn a dnen Bnad
by bí tě Botva povšiml"
"Nu má své chvilky Však to
všichni dávno vímo a můj otec ří-
c1ý d-n ani větřík nezavanul alo
nechal bí to pro sebe
"Je vám něco pane otče!" ptal
bo starostlivě "Toť jakoby ván
byl někdo uřknull
"Ah bal" odvětil mlynář máv
nuv rukou " J)a ví co to Ně
jak nevolno bo mi udělalo a nevím
proč a za5 Snad žo jsem ty dvě
Bklenkv vína tak do sebo zvrá
til!"
Inikáš dobřo věděl žo pan otec
sotva trochu bo napil a on sám že
obstaral oh! atrií za něho alo tu
pochlubil bo VŠak to nebylo po
prvé žo nebylo lioHpodářem val
li 5 do řeči nechtěl bo mu tedy vtí
rat
"Chtél jsem bo vás jen zeptat
kdo b vámi zítra pojede do mě
Htaf" počal aby převedl hovor
jinam
"Zítra t Pročí" vyjel mlynář
uleknuté jemuž bo ta otázka div
ní hodila k myšlence která mu
již chvilku nejasně hlavou kun
tala
"Alo — VŽdyf jato slíbil Hory
noví
"Ah takl Vidíš přece jen je
mi néjak nekálo I Nu do rána
bude dobřo A přiBednout bí může
vzadu prášek 8 konma pojedu
sám A obrátil bo k oknu aby
dal na jcvo žo už je konec rozho
voru
K svačině mlynář do Čeledníka
nepřišel Kviéku jež přišla k nSmu
do světnice nevlídné odbyl a U
prve k veéeři sešel ale hovoru b
ním nebylo Po veéeři popadl ée
piet a odešel s nikým nepromluviv
na hráz Pudilo ho to tam Milou
neodolatelnou Což kdyby ten
Vavřík přece zas přišel a kdyby
dal bí říci f Mlynář chytal bo té
nadéje jako Umoučí Btébla Není
možno aby ten nuzák odolal když
mu nabídne tisícovku I Dví — ba
tři mu dá A ani mu to neublížil
Evička b Karlem i tak budou míti
doHt a on bí tím zakoupí klid tlu
h
"Klid dušol" opakoval bí mly
nář tak hlasitě a divné že bo Bárn
Bebe zalekl Vrátí se mu vůbec
kdy klid duše! Taková léta uply
nula a on dosud nezapomnél a klid
duše nenašel Pravda bývalo mu
lehčeji než dneB ale naprosto
zhostiti toho strašidla bo přece
nedovedl A teď cítil že i kdyby
Vavřík dal si říci dobře nebude
už nikdy nikdy
Led aspoň té hanbu Bvétské
uniknotttif Ne k vůli sobí — na
mlouval ní hrdý mlynář — ale k
víili ní k vůli Evičce I Ta ubohá
nepoznavší skoro radosti mateřské
lásky měla dost smutné mládí
Měl ii býti ještě otráven život
vědomím žo má otce zločinec! —
Zločinec I To hrozné slovo Do-
lánský ani y myšlenkách nedovedl
tu phznati
A eo by bylo dále! lloryna ji
stě nedul by svou dceru pod stře
chu na nu tolik hanby by spoěí
valol
Hlasité zaklel při té myšlence
a jMiprvé v životě pocítil trpkost
proti utarcmu druhovi a jeho synu
len lloryna co on věděl! Co ten
kdy kktiMtt v iivoté Tloustl o
kojeni h rána do noci pln veselí
a smíchu itaronti a trampot iivuta
nikdy nepoíiil Taknvý člověk
eh ten nd nfiu vypnu a syno
j f kái etutti k Dobinskému
mlýnu A přec na jeho mUté ~--kilui
l JiJ by byl jednal jinak!
MyU jti tinai n Vavřika ne
dočkal ii i to U4Ís Márek lukáS
'řiit dohlídnout id snad přroe
by ♦ h) lo put otci n#ud'b
- - - - C v w — T ▼
si stárek mnoho nedělal Víalc
nezůstal ani on mlynáři nic dlu
žen n za jedno alovo dal jich pčt
Po noci probdéné v naději i
zoufání mlynář připravoval bo na
cestu do města ale vse mu zro
vna z rukou padalo když Boused
lloryna dávno již byl ve dvoře a
povoz připraven
Konečné oba páni otcové fiřast
ní uvelebili v lehké bryěco Do
lánský nemluvný a zachmuřenější
než kdy jindy lloryna kypící
zdravím a sršící avým nezdolným
humorem jenž nedal mu ani chvil
ku mlčet) Když viděl žo n Do
lansMm již dnes nic nesvede na
bíral mí stárka a škádlil Kvičku
až pan otec udělal těm žertům
konec prásknuv do koní
Cestou lloryna jeRté několik rá
tc Bnnžil bo Btarého sodruha po
vyrazit) a zapřádal hovor brzy s
té za m oné strany
tak žo bo rád trochu přel "A
dnen najednou na Světáka nedo
pustíš"
V Dolanském již všecko vřelo
Úzkost činila ho podezřívavým a
nedůtklivým Aby tak 'soused
už něco tuíil a si nabíral! Mlynáři
dnes najednou zdály bo řeči Ho
rynovy tak nápadnými žo umí
nil si míti bo před ním na pozoru
A od té chvíle ovfiem již kazde
slovo jeho přijímal nedůvěřivě
hledaje v něm nějakou skrytou
narážku
Mlynář lloryna dlouho dost sná
š t t t
sej mrzutou naiaiitt somjruíiovu b
vrozenou mu ilobromyslností —
"Jsi ty podivný pavouk ale
kdo za to!" říkal si v duchu když
mu norrifim již docházela trpěli
vost Odmlčel bo a po chvilce za
čal zase z jiného konce a o něčem
jiném alo podivnou náhodou joŽ
v životě lidském tak Často hrává
velkou úlohu začínal bezděky
venému práskovi aby zapřáhl ká že jo tak od smrti tvé nebožky
Klyňel neslyšel že hoch bo ho ptá matky Nemůže zapomenout -~"
ncpočkají-li na pana otce z hořej- "Mi zdá bo žo nemůže" vždy
Sího vyvalil naň oči a těžkým ja- chla Kvička
"Není to hezké když muž za
měsíc po smrti ženy už bo ohlíží
kdo by bí našel jinou alo takhle
celý Život se trudit — --"
"Zdá se ti žo není rozumno vid
Karle!" řekla Evička vyčítavé
zykem poručili "Jedl"
Z hořejšího mlýna do lužcckého
bylo sotva více než Čtvrt hodiny
cesty a tak si Karel Hory nu po
"Člověče mračíš se jakoby ti vždy tak nešťastně že Dolanský
bylo proti mysli žo jsem so ti ve- spatřoval v tom narážky nebo bo
mu zdálo Žo se starý Boudruh ň
myslně dotýká věcí jež ho bo
lely
třel do vozu" nabíral bí ncmlu
vu "JNo mle vsalc ja za to neco
ve městě poplatím"
Eh to jsou řeči I Tobě jo vzdy
cky do smíchu"
"Musím se smát Aspoň lidé vi
dí jak so tak ve Mvčtí protivy do
břo Bnásejí A kdybych koukal
tak podmračené jako ty myslili jenž vsak již zašel do hospody ne
hy žo vezeme jeden druhého na cnav Kone i vuz pod dohledem
popravu Však bo beztoho tak ní- práfik a Horyna zavrtěl hlavou
jak na svět díváš" ulo že měl teď již na myslí jiné
Chvilku zase jeli mlčky nejvýš starosti douho si tírn hlavy nelá
Že když projížděli Lužcern kudy hnal Teprve k polední setkali se
vedla cesta pan otec Horyna po- zaso v hospodě kde Dolanský s
kříkoval na lidi již je potkávali děl flám a sám v pošmourné a dus
NcpropnstilC kolem vozu nikoho né zadní světničce maje před sc
aBy mu na jeho pozdrav neodpo- bou na tácku již notnou řadu čá
věděl nějakým šelmovstvím Když rek
míjeli poslední Btavení ve vsi To bylo jíž Horynovi přeco jen
zanedbanou chaloupku Světaččinu příliš mnoho Oni dva jakožto
jež krčila bo vedle cesty jako otr- mlynáři patřící k venkovské ho
haný žebrák nastavující okázale noraci měli přece místo u pan
své Špinavé cáry upozornil Ho- ského stolu Nebudou se tu tedy
ryna Bouseda na Vavříka fitál tlačití v zadním kumbálku jenž
tu před nízkými vrátky s čepicí byl dobrý tak pro kramáře kteří
vyzývavě na stranus dýmkou mezi si sem zaskočili aby sklenicí piva
zuby a když sousedé kolem něho zapili co venku u bud v chvatu
jeli postavil se po vojensku a sa- snědli
lutoval — No slyšíš Václave" osonil se
Horynu již pálily pysky Chtěl na souseda mysle že ho tak spíše
cosi říci ale pak rozpomenuv se vyboří z jeho ponuré nálady
na nedělní setkání s vysloužilcem Chces-h sc taJuiIo dívat na svět
jen hodil rukou ke klobouku a o- to podruhé Člověka s sebou neber
oiiede Biiiidiio nasel volnou cdvil a kdybyrh ti JA uniFela dovedl
ku aby tam zaběhl A o vhodnou kVM t(jv wtniuiv 0(ala žer-
záminku také nelilo zle neboř „„
chtěl svého pantátu doprovodit do- Ka()í vy Tr(iriVHlcl o takových
smutných věcech teď když se nám
teprve otvírá svět so všemi svými
radostmi" odtušil bodře Karel
"A starostmi — " dořekla Evi
čka za něho "A já vím' že byla
bych jako můj otce a kdybys mi
ty zemřel Žo bych se už nikdy ne-
1 f V A t itll
lovedia ze zívoia radovan
"Ach ty ty mál" zvolal mladík
a stiskl jí upřímně obě ruce —
" VŽdyf já vím že tys lepší než já
Ale teď potěšil jsem se a musím již
zase myslit na domov Ceká muo
práce a nerad bych aby se mi otec
vysmál"
"Huď tedy s bohem a brzy zase
přijď I"
"Zítra podvečer!" tázaví řekl
Karel
"Ne ne raději za dněl Hojím
mň ač věděl Že ten i bez něho co
stu najde a na prstech si vypučí
tnli mohl že se mlynáři posud z
jarmarku nevrátili Však také
mu nešlo o nic jiného než aby se
jednou zase viděl m Evičkou bez
svědků zejména bez toho zamraČe
něho mlynáře jenž i když byl v
nejlepším jako ku příkladu vče
ra nedal člověku vlídného slova
Jindy Karel ovsem vydržel tře
ba od nedělo do neděle aniž by
své vyvolené jediným okem zhlédl
ale po včerejším rozhovoru tak
nějak lo na něho sedlo že nemokl
se přemoci
S tím také vpadl do dvora kde
právé Evičku zastihl a zapomenuv
nadobro ptáti se po starých
Evička srdečně ho uvítala a ne
I jak dělo než jindy mu ruku tiskla L„ -i x t „ hi
Za takové zkalené nálady dojeli h a vi lM l „nřímně "na ZL "f '
1- „ i_t ti i t l ' „' I linu nmwiu ¥ioiiin í yn nii
"a " iiuryím minu nne dnes lakfc nějak to padlo že
dolů m vozu a mezi trhovníky kde kdybys ty byl nepřišel snad bych
nyi ve svem zíviu coz ly H( jft mbřhla k vám"
nepůjdeš!" volal na Dolanského mjí m fi((1(1 žo jww „fjjj
brátil so stranou
"Kus šibeničníkal" mrzutě za
smál sekdyž Vavříka minuli "Py
tel přebíraných otrub bych za to
miuj huj vit li a ii viu unit illflbí
" Eh ty ho tam u vás málo vidíš
ale my ho zde máme zrovna u ru
ky" odvětil Dolanský "A já
bych dal víc ač mi zde nepn-ká
ží"
"Mně by také nepřekážel ale
na našeho Karla ma nějak spade
no Víš přece co mu tuhle vy ve-
II lil A t V
mi iiai se iiorvna rad z ko-
neěrtě přece bude se sousedem
trochu pohovoru
Hni slyšel jem ale že by by
takový lotras tmu bych přece
přeco víry nedal" nastával se
mlynář Vavříka ač uvnitř pře-
ivédoeu byl o opuku
"Z bys jhmIíU víry! No toť ji
mčníl své míněni o něm" řekl
Horyna be jakéhokoliv úmvslu
le DoUiukého j'ikiby IhhII po
hlédl strany na sotHeda a od
plivnuv skríft uby odmlčel se
'Změnil inoiiil" řeU ni v du
chu "oh vím jA ni tn dobře
eo i o to m in) slití' 1
"Jtjflo by dobři uptorniti
vor itorvna "Ai k tuM
fc A i I fc í k
mi ťciumy airaui iac iio
♦ I i tAÁ I
ll WH
na jarmark 1"
Dolanský byl již trochu více pil
a přicházel do ráže takže ho Ho
rynovo oslovení podráždilo
'Eb já jsem se tě věru nedopro-
šoval abys jel se mnou" odbyl
souseda hrubě
Horyna přes všecku nechuť k
pokoutní místnosti již již chtě
sednouti vedle zamračeného pří
tele ale při těchto příkrých slo-
vceh skoro odskočil No to mas
pravdu" odvětil trochu popuzené
"doprosil jnem hc ja — —
'No tnk tedyl" vyhrkl Dolan-
SKV
Dobromyslná tvář Horyuovn
poitlilu M krví — Klauni pohlí
žeje na Dobtnského nevěda má li
se zlobiti fi divili a nerohodně
ilrel židli v ruce Ale kdy! sou
sed nevěda v podrážděni svém
sám co délí odvrátil so zarputili'
od něho odplivl ní llurynu a uníel
do vedlejií niUtnonti kd panoval
iivy a vevlý ruch Po Holan
fckém se jií ani neohlédl myl sl
1 loule čal domů í m jií najdou
A tíik nepoyiunt si ani kdy 1 sou-
! vysel líolťtti ři SVilfUCM ujci
Ulil ibonů k voťťiu
Dulaiuký Mtftd ii4 ti ani mpo
inVUl aby ttarébo přítele liíjak
urnid iU iteiiivkld vůbee m nic
"A co ji!" skoro lekané vyjl 'jHmívadí lo-bvj i bop li my iUi nky I tieii-vUlivli
a připravil se tak o tvou návště
vu" zasmál se na ni mladík
"Ale vždyť jsem přeco řekla že
snad" bránilo se děvče "Já
bych si to byla přeco jen ještě
rozmyslila a byla bych so přemo
hla Co pak by řekla vaše paní
máma abych za tebou chodila do
stavení!"
'Což by řekla! Jak já ji znám
pomyslila by si Že mne máš patrně
silně ráda když se ani na lidské
řeči neohlížíš a potěšila by so nad
tím"
'A tatínek by neměl smíchu ko-
t
ncc
"Nu což na tom! Však ho znáš
Zasměje se ulo neublíží zejména
koho má tak rád jako tebe"
Evička nějak zvážněla a hopi
In se ruky Karlovy "Bůh milý
ví co to jo I Nepoznali jsme do
sud nejmensího protivenství Je
vidět že nám naši i vaší stejně pře
jí a tak nestojí nám čí nestálo až
dosud pranic v cestě A teď po
jednou zdá se mi jakoby nám hro-
žilo nějaké velké zlo Celou tíhou
to na mně leží předtuchy jakés
mne tísní "
" Děl inst ví I " od větil Karel bod
ře mávnuv rukou "Ze jsme vče-
ra poprvé rozhodně o tom spolu
promluvili zutoužila's jako já by
eboin už bylí svoji"
"Jdi! (JoŽ už dávno po tom
netoužím a dávno o tom nemluví
me!" řeklo děvče dívajíc so mu
UO OCI
"Ha dávno ale přece to nebylo
to" lekl Karel vážně "PiYmýsIol
jio o tom dnes dlouho do noei Tak
mi to připadá jakobyeliom ho byli
měli poHiid rádi jako ty děti Hez
uturosti o to co bude zítra AI
včera --"
"Ano včera jakoby byl nějaký
slin mct nás padl Nevím co to
je ale Že llěco je cítím A Jiáš ta
tínek je jako vyměněn — — "
"To j' Nikdy tak s mou ne-
roiiihivil jako včera kdyí mne
odtud vyprovázel Hojí o mne
toho Vavříka jakobyeh ui
byt jbo
A tde jt sl včera ictoii tu
frkli! Uolesli J"te so v dobrém!"
naléhala Kvítka
Tmím tli vlldnéjU byl nri
kdy jindy
"Oh já se nebojím I Toho
snad!" vypjal se Karel "K vůlí
němu se přece nezřeknu hubičky
kterou dostanu večer od cesty
kdežto teď A ještě ke všemu
jde sem stárek" dodal mrzutí
alo hned vyjasnil tvář když se s
ním Lukáš srdeční vítal
Htarý pomocník viděl v něm již
svého příštího hospodáře a že měl
Karlíka od dětství upřímně rád
těšil se že bude sloužit i třetímu
pokolení zde ve mlýně
"Neřekl i-l i jste si ještě všecko
pošlete mne pryčl" škádlil "je-li
potřeba obrátím se abych nemohl
nic prozradit ale jsí-lí už na od
chodu doprovodím tě kus cesty"
"Pojďte stárku I Ale nemysle
te snad i vy že potřebuji salak
vardu aby so ml níe nestalo!"
"Teď za dne! To bys se do
vedl ubránit i dvěma alo nocí není
co věřit Jdu jenom dohlédnout k
rybníku a svezu se tebou"
Odcházeli a Karel několikráte
ještí so otočil aby kynul na po
zdrav Evičce jež za ním pohlížela
"Už abys tu hochu u nás se
děl" počal stárek když trochu
popošli "Pak tu snad v tom na
sem zakletém mlýně nastanou za
se veselejší časy Věř mi nebýt
toho že hospodář jo z gruntu dob
rý člověk a nebýt toho dítěte E
vičky žo jsem jí už tak přivykl
dávno nyen se iyi podíval někam
dolů po vodě jsou-li tam ještě ně
kde nějaké mlýny"
'Toť by tak bylo abyste vy od-
tud odešel I iipříiině řekl Karel
"Mez vás ley lužeeký mlýn ani ne
obstál sám pantáta náš to říkává
Požehnání byste odtud vynesl!"
"Ze říkává! No což mrad so
chlubím ide časem Ježi všecko bře-
měno jen na mých bedrech kdvŽ
to hospodáře Ka srdce popadne Ja
ko teď as A tentokráte bůh
milý ví že to tak hrotem mt něho
sedlo j u několika liedi I se mra
čí ale ode včírka je n nim nadobro
k nevydrženi Jakoby byl tliúl
zřídil A prosím tě jaký to mlýn
kdvi k tomu jednotvárnému kle
potáni itťoiývá se trochu vesilěho
ípévílí IVkl-Hiitíiit
Skupin 4 kráiiiýeh jnr&nkých
včjiřů potu KM WuUi ř!l vám
AUiÍ neb plamná "Tha North
western Iho" lučUU úřdo
al řeíí jm# mnoho Ki HOMliM Kartum Ht Ou
ha Nít &U