JAN KAVLA9A
Tváří v tvář smrti
Cyklu "Kipomenuté umřní" povídka prvá
Ml
A pak si domyslete hnědé níž
tiíi od Takové oči jftků maj
uniky myilím Takové oči jež
na ván no dívajíce udělají 2 vila
bezmocnou loutku Ani zlo ho po
dívat do nich nedovedete A zlé
hIovo z ťist vypustil oh jak bylo
možno f Tiché oči Byla vůbec
tlch4 Nt-bylo jí Izo ukřivdit A
lak 6 m dalo žo vo bylo ji křiv
dou Položit no na zem a dát po
Mobó Klapat di loť jediné čím vy
Jmcto mo páchaní křivdy na hnS
dých něžných tichých oSfcb Vy
hýbejte ho ženám n takovýma o
číma jež dojímají mladý příteli
některé dojmy jsou nebezpečné
Ovsem já jsem no nevyhnul ní
kdo mí nepověděl hvou zkušenost
na výstrahu
Byl jsem obchodním cestujícím
teď bych mí rid odpočinul a věru
nevím vrltírn-li ho kdy k uvétnu
dřívějšímu zaměstnání a vůbec
k Životu l'o zkušenostech mého
druhu ho obyčejné dlouho nežije
To vsak nepatří k vSci Byl jsem
tedy obchodním cestujícím nol
lozí čím jsem obchodoval 0
svých devatenácti let jsem jím
byl i byl jsem jako tisíce ostat
nich Druhdy zdá ho mi dok on
co byl jsem i uhlazeným a dosti
hezkým umět mluvit jo hlavn
zásadou obchodního cestování
mluvit právě tak o něčem u o
všem myslím Žo jsem to doved
za pět vyňknlcných "drtimmerů'
jak no nám říká Uozuml ho na
mo Hcbou a styky druhým po
hlavím hýly toho drhu jaký při
nášeji většině nás okolnosti zpň
Hnbu života Tak jsem to vod
Hkoro pětadvacet let Těžko
nepovzdyclinoiiti nad touto Čínli
ef A pak jnem no setkal n ní h
terna dojemnýma laníma očima
Zbláznil jnem no do nich Obchod
ní cestující jmou náchylní k senti
mentalito právo" tak jako ko kar
tam a pivu' Konec byl že jHcm
ho oženil
Usadili jsme no vo Frisku Jí
nebylo zlo Vydčlával jsem hez
kých pár tisíc roČnč A průměr
ně měla odo mní dost pokoj Včt
Sinu času jsem ztrávil na cestách
Ostatek byl jsem trpčn Ano tak
Poznal jnem to brzo A abych 11c
páchal křivdu na hnědých něž
ných očích dal jnem po sobe 61a
pat Ona to umčla h takovou ně
hou jakoby mi dávala půl svého
života: jí bylo nutno líbat ruce
za to jinak juto páchal křivdu
A co nejborší proti ničemu slo
vem neprotestovala Jen ty oči
ho podívaly Prokleté oči eh
promiňte chtěl jnem říci: do
jemné oči
Děti imuo neměli Seat let jsme
byli Hpwa Naposled jnem byl
doma v lednu Uyl jsem rád když
jsem zoa odjel nikdy jame ho ne
hádali nikdy jámo si neřekli rlé
ho slova nln pocitu žu ji křiv
dini nezbavil jsem no už když
jhí iu seděl v kuřárué Pullmanovu
vozu n pískal ni poslední rag tmu
do taktu n uánuy kol vlaku
Katutu rátala ratatatu A zalm
len do oblaků kouře cítil jnem
jak xii mnou ho tlivíiji ty krámuj
něžné oči vděční žo jsem jim u
dělal konečné uéeo dobrého
k Vůli Víte uř Jm-m byl posdcd
id dobou takov' jako jsem teď
hkoro takový Co v obličeji jeJtč
nebylo před devíti dny tam bylo
připAno
Ano konce edli Únor břťeti
a #ičAlik dubna byl jeiu n e
ulArb KotiiťM M dibři jako
obyčejná SedinnAotěha dubu
vUk jl natníJřiioa Bimou N
Vadou Hedčl Jni V kouři Ve
Nnioking-roomu a píxkal jsem i
pÍHcň kterou jnem kdesi dlyScl
cchIou JUtata rututa ratatata
A zíral jnem oknem na ty ípouHty
Hiičliu Tíhíco žhavých nrdcí no v
nčm mohlo ochladit co ho bylo
Stromy pod ním mizely A pak
mi přiňlo do hlavy: HtatÍHÍco krvá
cejících srdcí by v nčm ustydlo
lilo jak odlonk západu ten hiuIi
začervenil krov už uschla Ucho
Potom to ňlo dolů V dovčt
večer jHino Htálí na platformČ a
dýchali hvčží vzduchteplý vzduch
plný oranžová vftnč Obrysy pa
lem no rýHOvaly proti modrá o
blozo (Johí ho stalo co nás zdr
Žcio v feacramcntu o hodinu Když
jsmo jdi přen záliv od Ouklaudu
k Han rrancisku po Ferry pře
mýžlel jsi-m neukřívdím-li linč
dým očím tak neočekávaní je
burcuje zo Hpánku Psal jsem jí
žo no vrátím až kolem dvaadvacá
tého Hylo tedy tak jako tak
smrtelnou křivdou přijet uŽ sedm
náctí ho a dokonce přijít v noci
Oh hrůza I Ncbyja by ničeho ře
kla vykládal jsem ni ale ty ticho
oči jak ony by ho na mne zadí
valy I Rozhodl jsem so tedy přes
noc zůstat v Palaco Hotelu
Ukoio jedno jsem Jeíil uo po
stele "Ndlio Nclío" Šeptal
jsem hí neboť to bylo její jméno
a já byl zamilovaný blázen nž do
konce Možná žo jsem usnul Ale
spal jsem nedlouho O čtvrtě
jsem ho vzbudil Tady hic na
srdci mno tlačilo "Nellie Nd
lio" fieptal jsem a asi po půl ho
din8 marných pokusů usnout
jsem vstal Otočil jsem kohou
tek žárovky světlo ho rozlilo po
kojem a já jako stroj jsem ho u
myl oblěkl učesal stálo hí Šep
taje: "Ndlio Ndlio" Kb blá
zen jsem byl ovšem Pak jsem
so podíval na hodinky Byly tři
čtvrto na pět Ani jsem nczakld
pamatuji ho Jen jsem hí odde
chl: "Jaký blázeni" Vytáhl
jsem záclonu vystrčil okno a vy
ložil jsem ho z něho ven
Kozbřeskovalo ho Bylo mi to
uČco nověho Díval jsem ho na to
s velikým zájmem a při tom jsem
myslil jak asi spala Ndlio této
noci a jak mno uvítá Oh byla
tak krásná pane když Hpala Ústa
měla malinko- pootevřená a tiše
oddechovala Byla mi milejší
když spala neohrožovala muo něž
nost jejích očí někdy když ko-
fiilku mela na prsou poodrhnutu
zlehounka jsem ji na hrdlo polí
bil jednou podruhů zas a zas
obyčejně na konce ho ohnala zo
spaní a udeřila mno do nosu nebol
mezi oči a mně to bylo tak milo
jakoby mno políbila Vito ona
totiž nechtěla být líbána na rty
a vůbec líbána Prohlásila so mi
8 tím brzo po našem sňatku Že
prý nevidí účelnosti líbání Nač
so lízat t Ovšem byla stvořena
líbání cítiti to bylo Alo když
řekla: "Nuč ho lízat!" nechtěl
jsem jí křivdit Ano tak A tě
ly so rozbřexkovalo v dáleo mlhy
stály ředa nízko nad vodami zá
ivu obrysy bližších domů túva
y so ířetdnčjšími Jen tu tam
ťildka kdy stín jsem jsahlědl s
udiy bující postavu v ieru tam
lole hluboko dole Uyl jsem to
ti v mírněni pnths ChII Uuild
íng trčel do toho přítmí jako pří
ir i takový veliký úký dlon
lýi udalo t n Uo uí-Ik ikrabe
pukou l jiné budovy vypadaK
pM pricrtit Ukiui oritcovyeii
mliy íríli jtko v hké uči tu
lutriYťH I Im k Vei mh M tlil
wW nkl ol HVeh d ohromnVrh
op
A pomalinku Bcro řídlo posta
vy podobaly no mění Hlínu j roze
znat bylo Žo nejsou jedno barvy
od paty až po těmi hlavy hladké
jako vytepaně Kdosi dokonce Sel
pískaje n! odrhovačku Měl ní
radont 1 něčeho Bylo mi divno
jak někdo v takověm ficru může
míli radost a pískati ní i ptal
jsem ho Nám nebo jsou-li vScchna
jitra taková UŽ i jakěsi zvuky
tu i tam bylo slyfict nějaký pták
jakěho jsem hí ještě nikdy nevňi
ml přeletěl přou Market Htrcct
(!osi malěho so vleklo přes ulici
i rozeznal jsem po delší námaze
žo jo to kočka Nad tím jsem 11
žasl ajulyž její mňoukání jsem ní
uvědomil udiveně rozhlížel jsem
so po Market Htrcct jež tak do
cela rozdílně vypadala onoho rá
na než kdy jindy vo dno nebo ve
čer jak jsem byl zvyklý ji vídat
Takořka jsem jí nepoznával Jin
dy zástupy lidí hliik vozy káry
jas nebo mlhy díšť nebo teplo
sečny známí Život Kli clil A
teďs mrtvo Divný pták letí ml
čící pták ČJovČk jde stín i pí
ská hí Zmizí Pusto jo kum oko
doletí Jen cosi ho táhne přcN u
lici Kočka Mňouká A zase
pusto Mrtvo vše? Jnem sám je
diný na živu f A co Nollio? Co
kdyby tak ona byla mrtva 1
Otřásl jsem no oh až do dna
sve bytostí jsem ho otřásl A hla
va so mí zatočila div žo jsem ne
vyletěl z okna Tak ho mí zdálo
že celý svět ho třese so mnou
tfdálo? Jakási tupá závrať mí při
vřela oči ('li věl" jsem ho A v
onom okamžiku kdy jsem jo zas
otevřel nevím za jak dlouho
křečovitě so držo okenních rámů
vytřeštil jsem zraky do těch roz
břesků Pokračování
FEUILLETON
O jednom z těch starých
Marnost nad marnost nemo
hu iibrániti nynější mladší gene
raci A snad ani kdybych měl
výmluvnost Ciceronovu nedoká
zal bych toho poněvadž v tomto
případe" mluví fakta
Mezi naší dnešní mládeží če-sko-americkou
a i tou která při
jela před časem z vlasti není to
ho vřelého nadšení a posvátného
zápalu pro divadlo jako bylo před
lety Není — není
Nad tímhle tím jsem onehdy při
besedo u jednoho našeho národní
ho groceristy svěsil hlavu Podíval
jsem so na pana íSerio rnyHli-Ji
jsem ho na pana Seno myslí-li to
opravdu a neusmívá-li so při tom
vyřčeni hrozného ortelu nad nasi
mládeží
Leč výraz tváře pana Seno byl
tak žalostně truchlivý že o prav
divosti jeho slov nepokusil jsem ho
pochybovali
Mládeži neifa-itnál
Vy všichni kdož dostanete tyto
řádky do rukou čtěte pozorně u
važujto o tom jací nadšenci byli
ti staří a uznejte Hvoji chybu
Třikráte udeřte se v prsa a řeknč
to podle starého respektu: "Mea
eulpa mea maxima oulpa-1
— a — polepsto so l Po-lep-što HO
Vy puk kdož jste srdeo citlivěj
Sího a rádi zaphiěťto si nad starý
mi uplynulými časy připravttf i
SátetVk bystu utříti mohli nly jež
jisté vyloudi vám přirovnání těch
hs minulých s tuit nynejSími
V o jedno jeitč- proim Ať
ui se joi yamyslito lo-bo gnplAMo
tiťvzpoiidnejto nu mne- iUw
Nemohu přeci! tu to Id n
tíiti pvti fVuilUtoit ktťrý j imio
ta-ťtnk soli v očích Nerad jej
pliti pohčutdi je to pojo nevdčč
iu iiiiťbo nevili 'cnejni ne iicvui
naiich lko!c'ých pikniků kv
lých íAbav příjemných přvkvp
id td fttd
Vypravuji tak jak jsem ulyfie
a ncpřímyslil jsem ani chlup
MM mtmm pBM MM MM MM IMM
UŽ tomu bude dvacet let
Pan Seno byl tehdy jestů o co
lých dvacet let mladší — hvčŽÍ a
dokonce prý i hezký A divadla
dovedl brati jako snad žádný jiný
na světě Ať kdckwli hrálo ne
divadlo mohli jste býtí ujištěni
žo pan Seno tam bude
Pan Heno hlásil no k počestné
mu cechu Mcrcurovu a tu nebylo
divu žo často užíval volnějších
chvil í v obchode aby vé divadel
ní umění náležitě vycvičil a zdo
konalil
Jak známý jeho mí vyprávěl v
lakových chvílích neviděl nedy
Sel a snad kdyby hrom vedlo 110
ho udeřil ani by ní toho nepo
všiml -— —
ČftNlo prý ho Ntávalo Žo pan
Seno přistižen byl ve nvém zápalu
— a tu mohli ho mnozí až usmát
jak ho dovedl pan Heno hroznfi tvá
fit
Do prostřed krámu postavil ni
pytel a v hrozivé posicí s koštětem
v ruco bouřil mohutným hlasem :
"Na ty zmije zrádná — lásky
mojí věrné nehodná Tyr lilu
boko ranila věrné srdce mo
tys' učinila život můj bezcen
ným Nuže zhyfi dcero Jidášo
Vtt "
A nyní ho pan Seno tak zuřivě
koštětem rozpřáhl aby probod
nevěrný pytel Žo ne pOHluchačí
váleli Hrníchy Pan Seno zakoule
očima a hlasem temným zvolal
"ZhyňT' ~ A tehdy když úkon
čil tuto proceduru vzparriatova
mo a teprvo mí povšiml žo v obcho
dě nacházejí ho kupci
Ano takovým byl pan Seno
Jednou stalo ho žo pojí Seno
zatoužil po jiných Hvčtcch a pouč
vadŽ o Americe Mlyšel mnohé a
podivuhodné věcí nemeškal a v
krátkém časo se sem vypravil Mě
zde přítele a tu nebylo divu žo jo
no srdcem lehkým a plným nadějí
A nyní nechrne vyprávěli příte
le pana Seno našeho chvalné zná
mého národního groceristu
Těšil jsem ho na přítele upřím
ně Znali jsme no dobře a vědě
jsem Žo poví mně o rodném kraj
daleko více než mohl jsem ho do
čisti v ' ' Poslu od Cerchova" v
Sel jsem mu naproti na nádra
ží Dali jHrno si po puse a mající
oba radost zo svého Nhledánl
"Tak co dělají taxn u nás" pta
jsem so
"I to víš — práce mají stáh
dost a dost Jendo hrajete to
dy divadla!" odpověděl mi
kvapně
"Časem taky A co dělají na
ši spolužáci í"
"Rozprchli se většinou do světu
— už jo jich tam žo bys jo na pr
stech spočítal Jaký pak jsti
hráli posledně kus V
"Sam už uui novím — A co
dělá Kovář Matčjovskýl"
"Nevím I Poslechni znáš "Chu
dou holku" Kus skvostný Hrál
jsem v nčm lampáře a nádherně
Obecenstvo tleskalo žo jsem my
sici že ho síň zboří"
Přicházeli jsmo už k městečku
Kolem nás chodili lidé t práce u
všichni a nodiveuím hleděli na
Bedřicha jak živě vykládal n ru
kama házel
Alo Bedřich Seno toho nedbal
"NeziuU "Chudou holku"! Ako
dal Tam mál skvostné st eny Ku
příkladu vlezu k Markétco d
okna a upnutími
O Markétka imM ÍÍUt
MarUtko ii tt U mu i a vilt!
Mki(lk iljlit uiSj vruurl vilut-lt
ni-ohiT U tuuti r444 ntitl
luk k mU —
Obcccimtvo jo ndcua vžu
U ticokajl Aud pochvala
Poslechni Jendo ty nul nell co
jo to ia pocit A eoi Vdyl jnni
puatlli
Miluji toho
ind Mnryiko I lioliol
Nu zkrátka nčco báječného
Časem hráli jsme "Pražského ži
da" také skvostný ku V 'Kar
lu Havlíčkovi Borovském" hrával
jsem Havlíčka"
Mdé no po h(m už ohlíželi Ne
dbal že lidé chodí kolem a zpíval
jakoby byl na jovišli
"Prosím to" ale vždyť h1 mnS jo
šló ani pořádné neřekl co u nás do
bijí iCdo pak všímá hí těch
hloupostí" hartusll jsem na pří
tele "Ba právě ale má ní všímat
Divadlo jo nejušlochtilojsí zábava
dlo počtu a vzrůstu divadel pozná
váme vzdělanost národů "
Byl jsem rád žo už jsem doma
neboť nebyl jsem v té náladě
abych vyslechl nějakou Náhodlou
hou přednášku o prospěšnosti di
vadla a jeho vlivu na rozvoj kul
tury Kolem desáté jsmo ulehli Spali
jsmo tehdy na pňdó" pod děravou
střechou a níco zo dvou příčin
Dolo nebylo místa a pak nahořo
bylo poněkud chladněji neboť tu
dy časem zavál vítr
Usínal jsem jíž když zaslechl
jsem hlnsi
"Znáfi "Prodanou nevěstu?"
"Starej ho už o nevěsty I" řekl
jsem rozmrzolo všecek ospalý "ij
tebe no Htal nějaký divný patron
Jindy jsi o děvčata ani nestál I"
"Ty neznáš naši "Prodanou no
věstil"? Naší nojlopší operu náS
poklad jenž vyplynul z božského
nadšení Smetanova í To jsi pěkný
Cech" '
A Bedřich Seno ní tak žalostníí
vzdychnul žo mí ho aŽ líto bylo
"Poslechni spí tíži Mní no
zdá žo budo bouřka blýská ho
Přikryj ho tuhlo tím pytlem a
f VII
BplUZ"
Bedřich chvíli mlčel Venku
několikráte ho zablýsklo a i hrom
zarachotil Nabalil jsem ho do
pytle a chystal jsem ho zahájili
již prve započatou kapitolu v
spaní
"Posledně" jsem viděl "Proda
nou" na Národním Divadlo
bylo to něco nádherného Nedo
vedeš hí představit! tu krásu ty
krojo — a všechno"
"Dej už prosím' tě pokoj a
riech mno spát!"
Chvíli bylo ticho Jenom hrom
burácel chvílemi a na střechu po
čaly dopadali kopky deště
"Ah božo tu "Prodanou" bych'
li přál vidět Mošna hrál princi
()ála komediantů Hudba hrajo
pochod komediantů Mošna jda v
čelo průvodu za ním Ksuieral
da a všichni"
Bedřich mluvil jakoby četl %
knihy V tom zaharašil hrom tak
silně žo ho až náš domek otřásl 55
městečka ozývaly 80 hlasy Žo lič
kdo hoří
"Někdo uhodilo" povídám
Alo Bedřich jakoby ani nesly
v 1
sel
"Sbory zpívají skvostně ne
slyšel jsem už dlouho takového
zpěvu V první scéně člověka
ten zpěv zrovna uchvátí — — "
"Člověče mlč přeco někdo
hoří"
"Hoří! To jo zrovna jako v
Pttličovň dceři" Taky inkvost-
uý kun V dědině vypukno tdieft
říchnl tam— — "
Co vypravovul dál už nevím
protože nechal jsem jej nu půd
a běžel jwm k ohni MolnA H
jcitč vypravoval sám k nob
"To byla IAU k divadlu alo
nyut"
"Mi - ba" fhmMčil jm
A pro včtil čel a uhlvit tčťi
tarých ochotníků nnp) ji
čehto pAr řdk Ba byli byli
jednou -~ alt? ul nejmu
OUk&r Charvát