JAN KlECANDAl
Starý Hřích
Vonl6ltý romAn
Bylať v tam ohledu Svčtačka nebo až do Prahy Tady na vsi ho
jako ranobé ženy a matky bývají plahočit nebudu"
Psí hlavu na syna strčila aby z "Do Prahy f Čekají tam na to
útrpných lidí vymámila krejcar bet" vyhrkla posud celá zmá
alo jak někdo jiný slovíčko řekl mená Svčtačka
proti Vavříkovi hned se ho ujala "Kdož ví co na mne kde ve
chválila ubožáíka litovala ho co světě čeká! Do Prahy nebo do
na té vojně zkusí Vídně Nčraccky umím začnu tam
A nyní denně když Vavřík ode- něco "
Sol na potulky vytahovala svou
lahvičku do které si kupovala ko
řalku ale vždycky zas ji schovala
prázdnou DennS připravila si
nůši g níž vydávala so na obchůz
ku a v níž přinálívala si domu
darovaná zcmčata okoralé krají
ce chleba a jiné zbytky potravin
ale než vyšla z domu vždycky za
se so rozpomenula a přemohla
"Začneš nčcoí
nýma rukamat
Cot S prázd
A mne bys tu
nechali"
"Nenechám Kckl jsem přece
zo půjdeme A s prázdnýma ru
ka ne Obec odkoupí domek
Dolanský mi přidá na cestu — '
To druhé Svčtačka už neslyše
la neboť příliš zhrozila se prvého
"Odkoupil Kdo že odkoupí
Však se znala a pokud so poprvé když já neprodávám!" obořila se
nenapila věděla jak by taková na syna nezvykle rozhodně
obchůzka skončila Na mol zpitá "A proč bysto neprodala když
vrátila by so provázena houfem vám dobřo zaplatí!"
I I 1 A l- 1 i! _yt-l 11! -1
Kiuau ncuo y ji nejtue zveuu v "Neprodám neprodám nepro
příkope hodili na voz a doma by dám I" kři&la stařena hněvivě
ji složili u chalupy za plot aby se "Tady můj tatík i máma kosti slo-
vyspala — Žili tady chci i já umřít"
"Neudčlára hanbu synáčkovi "Zo tady máte tak dobře" od-
neudčlám" dobrácky sama sobč povídal chladně Vavřík "Všude
domlouvala "Takový švarný iindo bv vám bvlo lín -"
chlapec 1 Ještě bych mu děvče
odradila Syn žebraČky opilé o
trhané SvČtačky — by říkali — "
Leč dnes ráno když Vavřík tak
zle se na ni utrhl a odbčhl aniž by
se dal zdrŽeti na snídani již byla
upravila nemohla se přemoci
Tak ji to popadlo vší silou že mu
"Všude zem pánč ale tady do
rnov "
"O hladu a o žebrotě "
"Nechť si třeba o žebrotě Pra-
ovála jsem pokud jsem mohla
í'eď si chleba nevydčlám ale dob
í lidé dají "
"Nezíobto maminko! Mějte roz
sila musila ven mezi lidi A aby jral" mírně domlouval Vavřík
spíž© řla sama sebo přemlouvala
a na Vavříka se hněvala proč že
on k ni tak nehodný Vfiak neo
dešla dnes na dlouho Vavřík jenž
dobře se pamatoval v jakém sta-
'Zhnusilo se mi zde na vesnici
Mám jít k sedláku snad za voláka
á jenž jsem sloužil císaři pánu!"
"Dobře dítě dobře! Jdi si já
15 nedržím" mčkco odpovídala
vu nažcl matku na silnici při tvém Svčtačka "Jdi si a buď někde
návratu z vojny pravé rozvazo
val kterou stranou by se asi míl
za ní pustiti když spatřil ji okén
kem vracející se domů Byla
posud střízlivá a skoro bčžela —
Prázdná nůšo na zádech jen po
skakovala
"Vavříčku můj zlatý Vavří-
čku!" zaradovala se spatřivši sy
na jenž zle se na ni mračil "Dob
ře že té tu nacházím"
"Žebrotou jste Siaí" utrhl se
SvČták
"NeSla hochu! Bůh ví že no
ži a" lhala stařena "Přec bych
se tak nezahodila abych svému
dítčtí hanbu tropila —
"Nu — a kam tedy!"
"Kam! Počkej dítě musím si
oddechnouti — Schvátila jsem se
trochu Jedním tryskem ze Dvor
ců bčžím — — "
"Vy jste byla ve Dvorcích! A
jinde pánem Dovedeš to Ale
rnne zde nech mne odtud nevyhá
něl můj zlatý Vavříčku!"
A stařena plačíc padla mu k
nohám Vavřík bvl tvrdý otrlý
'lověk aJe matka byla mu mat
kou Nechápal že jí ten kus za
nedbané půdy ten domek spíše
brlohu podobný může btfti tak
Irahým ale když viděl ji plakati
nedovedl odporovat
Ale tak přece nedělejte hlou
posti" řekl rozpačitě a zvednuv
ji ze země posadil stařenu na po-
siei "uoz vas odtud vyháním!
Buďte si tu s pánem bohem l Vaše
dobro jsem chtěl "
Pro mne už nic dobrého není
než kosti složit tam kam druzí
leží A tebe vidčt Šťastného! A
hleď ta Tonička "
"Nemluvme o ní!"
"Nu dobře nechodí — nebudu
1 J 1- XfUAOI i-1 T7„ I "
rumu uuvuiu u ncunmi v vjet y u- „i „ „ - _ „ „
vřík skoro hrozivě ří±l U ° DÍ' Jen mne nevy-
"U nich ne ale s Toničkou jsem nMlTM71nZ „n„„t( s:
mluvila S Toničkou slyšíš! Zla- tAA 1 "
- aii-iiii ii'riiaiM iirniini v i u urnu t t n
Však je to vaše "
"Tvoje děťátko Tvoje to je
Až zavru oči s pánem bohem Tys
zde nespatřil světla světa ty ne
vil co to je domov! — A on -
Dolanský že by chtěl!" rozleželo
se jí náhle v hlavě
"Sum nabízel mi pomoc abych
mohl pryě do světa" řekl Vavřík
jako v myšlenkách "IUd bv
ume odtud vystrnadil"
"Aha!" nasmála se stařena
zchytrale "Bojí se tě bojí!"
Vavřík mlčky kývl hlavou
"Boj! se o Evičku!" pt&Ja
dívujío na syna skoro jy3n£
"Kh nnmyl ! Evička — ta mi
Karla llmrynu" frkl V vřík slo
tně máchnuv rukou "AI po
!anký mi jinou přivinu aby mm
odtud vrdVlil A lapl&tt li %fr
pAJdu! ViiiI čert ta hnhiU udal"
"A matku svou A tak oiou
UiS!" řkU Hv-U'k tyčově
"Myl nrhrt stf mnou jati
té to děvče "
Vavřík zbystřil sluch ale přece
řekl pohrdavě Víra že zlato
Sajna jste včera řekla Jako ve
verka — — "
1 Nerouhej se chlapče I Co kdo
má a jaký je to je dar od pána
boha"
"Nechrne tohol No— a co vim
říkala!"
"Pláče chudinka! Samou lá
skou k tobě pláče Učarovat jsi j!
muml — sama povídala A pro
sila abych ji ta dceru vzala a tobě
domluvila Poval šafářova a
mnS — iebračea Na rukou Je
mne nosit bude iebrotě kontě — "
Vavřik lamračeně mávl rukou
"ZrbrotJ j kufo tak jako tak
AU a tou tam mm nechte na po
kojil Nechci ji" řekl Uk r
hdn 8vUíka ani i natrou
fU odporovali a jVrt Ata naň
u lit#nA otíivřrl
"Anol Jen na mo díftjtu}
Ovltud p5jdm# pryí — tla míta
pomoo! či mám so zdo zakopal
na vsi!"
"Jdi synáčku! Jdi si! Nechci
tě zdržovati Tobě jo otevřen co
lý svět Však jsi Světák a já za
mlada také byla raději vo světě
než zdo Alo když so časem na
matku rozpomeneš "
"Hlouposti" mávl rukou Svě
ták jenž nebyl přítelem citupl
ných výjevů "Něco vám zde ne
chám a časem vám pošlu"
"No to dítě! Ten žvanec chlc
ba já už u dobrých lidí vždycky
seženu alo myslím kdybys tak ně
kdy až budu tam dole za zdí sem
přiiW "
Vavřík nedav matce domluviti
skočil k ní a stiskl ji v náručí div
žo chudák stará duši nevypustila
Pak vraziv si čapku do čela od-
kvapil Stydčlť so i "před matkou
za slzu jež vetřela so mu do oka
Toho dne Vavřík pil v hospo
dě sousední vesnice až se hory a
doly zelenaly Setkal so tam Šťast
nou náhodou s handlíři dobytka
a to bylo ovšem starému vojáku
jenž byl mistrem v kartách pra
vou pochoutkou K půlnoci vra
cel so domů s bohatou kořistí a
těžkou hlavou Vrávoral dosti po
vážlivě ale pamČtliv čím povinen
je své cti jako starý voják držel
se statečně a šťastně minuv vše
cky škarpy jež vyzývaly ho k
odpočinku bez úrazu došel domů
Stará Svčtačka ovšem už spala
Ležela v koutě na své otepi slá
my Posvítil si na ni sirkou a vi
děl ji rozpálenu zářící štěstím
jakoby so jí o sedmém nebi zhílo
A v ruce držela co ji bylo do
toho sedmého nebe připravilo
rázdnou lahvičku od kořalky
Zasmál so Vavřík trpce "Eh
co vsaje cnudaic nic jinerio na
světě nemá!" —
Převalil se na zcuchanou postel
ak jak byl z hospody přišel a po
chvilce spal též
Pan otec Dolanský po dobrém
obědě vyšel si s dýmkou v ústech
na dvorek a usedl na zápraží Stá
rek jenž neměl právě ve mlýně
co dělati nacpal si též a postavil
so opodál opřev so o schůdky ve
doucí vzhůru Bývala to tak je
jich chvilka kdy porozprávěli si
o starostech živnosti o tom co se
od rána udělalo co do večera zbý
valo a co zítra a pozejtří bylo na
práci
Stárek Lukáš byl na lužeckém
mlýně již přes dvacet let Zdědil
ho mlynář po nebožtíku panu otci
po všecka ta iéta dobře s ním
vycházel Byla to věrná duše z
Čch starých již dovedli přilnouti
celou duší ke mlýnu i k rodině
mlynářové a snášeli s nimi dobré
zlé jakoby opravdu k rodině pa
řili Takoví lidé kteří by tak na
dobro srostli s prospěchem svého
ána že by i na svůj vlastní pro
přibylo zas do domácnosti něco no- not" durdil so stárek "Lepšího
vého co stárka drželo Byla to zetě si věru ani přáti nemůžete I"
mladá panímáma mlynářka Do- "Um to ty Karlovi jen tak dr-
lanská Ne snad žo by byl Lu- ží3 palec že si přeješ mladšího
káš měl nějaké nepoctivé myšlen- hospodáře nezkušeného který by
ky Něco podobného u něho sta- ledacos přehlédl"
rosvětského člověka jenž stejně Lukáš měl již na jazyku ostrou
pamětliv byl všech desíti přiká- odpověď alo v tom padl zrak jeho
zání bozích nebylo ani možno na stráň jez so na druhé strano
Ale přilnul k mladé hospodyni s za potokem zvedala
takovou láskou jež byla asi jako "Kluk sákral Tam so podí-
otecka nebo bratrská a žo brzy vejte zvolal ukázav rukou
po svatbě ukázaly se na obloze "Co jo!" zeptal se mlynář po-
manželského stestí mráčky umí- hlednuv tím směrem "Co so ti
nil si žo tu setrvá kdyby bylo zjevilo!"
snad třeba jo zazebnávati "Což jste neviděl! Světák!
By) totiž mlynář na veselou Zcela zřetelně poznal jsem tam tu
zinku svou az hrísno žárliv — a to jeho chundelatou hlavu s těma oči-
jak můžeme hned říci — žárliv na- tna jako vtělený hřích"
prosto bez rozumné příčiny
Mlynářka věděla žo íná v odda
ném stárkovi spolehlivou oporuod-
měnovala ho za to jak jen hospo
dyně může vo vší počestnosti od
měňovat! věrného domácího člo- jsem mu včera dost zřetelně
věktt a Lukášovi při tom bylo tak znáti že tu není rád viděn"
tuze dobře žo si věru nic lepšího "A já povídám žo to byl on a5
nemohl ani přáti Inovím co by tu hledal Do služ-
Když pak přibyla do stavení by so mu nechce
malá Evička tu so mu již nadobro "Také ví žo by u nás služby
nechtělo opustiti lužecký mlýn nedostal A tam hleď Karlík Ilo-
- w
dc bylo teď teprve jak náleží vo- rynů jde k nám"řekl mlynářuká-
sclo Mladí manželé mohli' si to zav na hráz na niž vyšvihla no
věru libovati neboť stárkem Lu- pružně postava mladého muže
{asem usetnii k aiteti cnuvu aniž uo pan on asi "
y při tom mlýn dost málo trpěl Mlynář vstal aby popošel hostí
Po náhlé smrti mlynářěině za- vstříc kdežto Lukáš zůstal na
stesklo se Lukáši ve mlýně alo o- hvém místě pohlížeje neodvratně
nistiti pana otce v jeho zármut- vzhůru
cu a tu malou sirotu přece nemo- "To ať mi říká kdo chce co
il — — A tak míjela léta a mi- chce ale podivné to jest že ti dva
nula i stárkovi Pomalu chytala nse tak současně — Jeden dolu
"Zdálo so ti něco" zdánlivě
lhostejně odvětil mlynář ač so mu
srdco sevřelo tajným nepokojem
"Co by tu hledal! Proč by so tu
kolem mlýna potloukal! Však
dal
lruhý zase nahoře" broukal si do
vousů
"A co ty kakraholte"
mlynář srdečně sousedova
To musíš přijít zrovna
jsme se stolu sklidili!"
"Vyšel jsem po obědě
vítal
synu
když
jen
spěch zapomněli za našich dnů
snad již ani so nerodí
Lukáš byl z nich Když mladý
Dolanský nynější pan otec ujal
so po otci živnosti byl Lukáš prá
vě v nejlcpsich létech k ženění a
Že byl hoch dosti švarný leckteré
ěvče žádostivě po něm so dívalo
On sám také nebyl svatým a ještě
méně nepřítelem ženskího poko-
ení ale nechtělo se mu ze mlýna
Kdyby se mu bylo hodilo děvěe
by so nemusil stěhovali t pod
rovu Polanských jisto by so byl
ani chvilku nerozmýšlelale tolyly
samé příležitosti aby si sedl m
kda do malé chalupy A to jemu
starému st kerníku teprva nebylo
po chuti — Tato okolnost byla
ovšem rozhodující ale LukSS pře
to ubě namlouval la nemůíe jen
tak x mlýna odejiti ponívadl mu
t irý part otefl mlad'h uváťal na
duii
l 'kii!o ovS m lry h ml a
dý doved právě tak dobří li
inlýni hpndfiti Jako pan otec
a přn! nim UM a i by tedy i
l-f !uki ti?jk 4'brJel ale istím
so ho již plíseň a on když mu ně
kdo říkal že by bylo na čase po-
mýšleti na ženění odpovídal že
už patří jen do starého harabur-
lí co so pod kůlnou za mlýnem
povaluje —
Však také zvykli na sebo s pa
nem otcem no jako pán a sluha tak na skok" omlouval Karel po-
ale jako dva bratři a Evička i Mávaje ruku stárkovi "Vzkazují
když dorostla neříkala mu jinak naši pozdravovat a pojedetedi
než: strýček Lukáš Přes to však hítra na jarmak vzali bysto našc-
stárek ač jinak mohl si dovohti ho pantátu s sebou!"
mluvit i do nejdůvernejsích ro- "Vezmu rád alo co to! Snad
dinných záležitostí pred lidmi' jste nepřišli o koně! '
nikdy nezapomněl "respektu" ''Svážím dříví k pile — a tu by
kterým byl povinován svému panu tatínek nerad vysadil'
wtcl- "Nu ať tedy jen přijde! A
"Nejde mi to do hlavy s tím jsi 4ftko níl 0hrtlí-
kamenem" řekl mlynář ukázav ku a už zas jakobys chtěl běžet
ruicou Ke srazu jejz bylo pravé y&řkn Evičko!" vzkřikl mlynář
odtud dobře viděti "Aby tak do chodby "máš-li tam něco hoř-
nyio tono nocna zue u nas sumo {n0 nekvseléhol'
nějaké neštčstH Starý Iloryna
byl by z toho o rozum přišel"
"A což teprve někdo jiný —
nadhodil stárek
"Tak — tak! Paní máma! To
věřím ta by asi teprve nebyla k
utišení "
"Hm — " odbroukl stárek "A
na toho kdo je vám nejbližší ne
pomyslíte! Co Evička by tomu
byla říkala!"
Mlynář odfoukl dým a trochu
so usmál
"Je vidět že jsi starý mládenec
a nerozumíš co je ztratit dítě Ale
ženským bys kakraholte mohl
rozumětil"
"Jak to! Jak to! Abych já no-
rozuměl!" durdil se stárek
"No tak Děvěo popláěo alc
přijde jiný a zdá so jeítě lepší a
jo zas dohře Alo rodíce zvlahte
matka ti nezapomenou"
"lim — možná žo tak bývá!
Sám jsem dětí neměl nevím co je
to ztratit dítě alo ženským roz
umím zrovna dost abych věděl
h Evička není t těch které tak
madno zapomínají A Karlík pa
Netrvalo ani minutu a byla tu
Evička všecka zardělá nesouc na
tácku tři sklenky vína Pozdra
vili so s Karlem pouhým pohledem
ale i tím řekli si dost
"A podíváme se domů jak so
kolo točí" řekl Lukáš vychýliv
svou sklenku na zdraví Eviěěino
a pan otec vzal si také záminku a
Šel s ním
"Umírala jsem o tebe stra
chem" řekla Evička přitlumeně
když osamotněli
Stárek tedy nemlčel! A řekl
jsem mu přece
"Jakž by mlěel když jdo o te-
bo! Vždyť víš jak ti rřei"
A snad jsou to jen plané stra
chy" jistil hoch aby ji upokojil
Možno žo někdo neznaje cestu
tudy horem šel "
Ne ne Byl to on Světák!
Slyšela jsem před chvílí že ho Lu
kú5 tam nahoře spatřil Potlouká
io tu kolem a snad právě teď nái
odněkud a hůry pozoruj"
"Co by tu ve mlýně vyhlížel!
NVmohl přece mít ani tušení 2o
n% tu jo hoch který by za to stál li dnen ujdu
aby se pro nřho trochu dělo p!a I "Nevím co tu hledá ale věř mi
kalo tel vy myslíte" vzmáhá se mne úkot pomvslím
Mlynář v duehu s stárkem ůi l i tht člověka Nevím proč
ně mhlail ' bylo tak jil zvv h'' ám tuíenl h nám hrol od
krm mri nimi l vidy trochu nho veliké m lrprM"
ikorpili tlel o a nřěem dohodli "Njvj3 U by ttm3 snad někdo
"Tak ty Í iny:íi ot-ravdu fa 'hH ú eesty a j ho nebo
by 10 fn IlorvnÚY cm k nám do J"u inmál o Karel "Tvhl
mlýn hodd!" řekl mlynář po- dvě rm-o ju ipU ivyklá priel
hiUejt na tAU m struny HvL&ovy"
k w 1 K — lil I I 11 l _ '
Jt