ti' ' '
SOKOLE BILNA TVOJE PÁŽ
líoj jcítfi silná tvojo páž
ty Sokolu ná drahý
l bystrý zrak i tvrdou kráň
a v srdci vyžili snahy —
přec jofitQ letíš bouli vilí-io
jak při ivém prvním vzlelě
n tFfla blesk ti Klobal v líc
dál loti kU KVÚ llictě
AC kolem tebe jo£í zášť
uť jízlivý smích dýšo
ať mrzkost těžkým okovem
tě touží strhnout n výso i
V IMy V 'II IIIU icwn Y niuui jun
jenž nad mraky ho Síří
v ryk boiiřohřmítvnj smělý hlas
vždyť k slunci mety min
A peruť tvojo mohutní
Jež vzdorem VÍ Jen roste
jak štítem kryje Český lid
I chaty jeho prosté
A IdcMk co bíjo vlasti v hruď
a jeři smečkou Selem
vždy bujarý náš Hokole
chceš zachytit Hvým řeleml
"lilo v nebezpečí matka vlast"
když nírod v srdci kvílí
liž zošiimějí perutě
a Hokol v pomoc píli I
A když by vrazí pekla zmar
a zhoubu na vlast nesli s
vzpuo Hokol směle ostrý spár
a zdvihnu prapor kleslý
líoj zdvihne prapor z poroby
a do výšo n ním vzlítne
kde plá mu slunce svobody
a vlasti blaho třpytní
Vzplá z bojft jeho nový ráj
víc spadne co nám tísní
máť zaburáeot řeHký kraj
zas radostí a pÍHní
POZDRAV SOKOLŮM
K ilniliým vAviMm z7imlnf Župy NIH
v Mooth Oirmo
H myslí radostí naplněnou a s
hrdosti v hrudi hledíme vstříc bií
žíoím no slavnostním dnům
V prvních třech dnech měsíci
září sjedou ne naši bujaří Hnkolíc
v Houth Ouiiizo aby ukázali svojí
vyspělost a svoji sílu
Hildou to dny velkolepá a ra
dostné a zajisti nebude jednoho
upřímného českého srdce aby ne
zachvělo ho pocitem štěstí pří po
hledu na řady našich jinochu a
mužů již hlásí ho pod vznešený
prapor sokolský — pod onen pra
por jenž jo Hymbolem níly a nad
Šolií
Vznešená je myšlenku sokol-
Nka
licí — - bohužel — u nás V Ame-
rice není jí tak rozuměno jak bv
hýli mělo Není tu toho pravé-
ho nadšení tě ohětuvonti pro dob
rou a velkou myšlenku hez ktt
rých nelze ni představiti praví
Hokolství
Myšlenka sokolská má hýli úzcí
spojena s prací uúťoduí činnosti
to smřřujíeí k duševnímu po
vznesení lidu k povznesení naší
oillomeně ceskc vetve v Americe
Stavíce se v jeden mohutný šik
sokolský slíbili jsme že vznešeně
mvšleiieo zůstaneme věrni že ku
tuiti budeme to jest naší n vatou
povinností
V první řadě jest to snahu utvo
řiti každého jednotlivce člověka
šlechetného dokonalého — (Velni
upřímného Mt-ít námi nesmi
hýti Hobeetvi tl ctižádost i i H těmi
tu hutnostmi myšlenka tuuo ne
litA lilo upolcěltélui Kde tytu
nllHVUě Vbftliosti jnoil doluoVcIU
tam luul porozuměn! pro múi
svatou věc tam ncUw mluvit! o
pravím SukoUhl
lidi ipllmvce ktefi myiltu
ky sokoUkě užtvají k tivéiuu lob
ttíiiok propéehtl% k ťtižAdontí tt
ulisě - mMt0 V lo jvi tiini ťi'
th ni — Ti i tMiji n4iui mI
ně fcujMit
Nám itiuií jstl hUvnJ ♦ t b
iui 4 iiioit íttkoiwtti bU v prv
d3 brutrká láska Kpravcdlnost a
MrifiAolivoMt A juftmo-Ii hýti
ipruvcdlivi vfiěl noU pak ínuwí-
mo býtl ipravcdlivi 1 k KioločnoHti
lidské
Myšlenkou sokolskou rozumí ho
uahu budili v Brdcích — lánku k
lidstvu lásku k uvobodlS a lásku k
rodná řeči a národu Htvanl
proti oMobám nepohodlným úlořo-
ní na jednotlivco pod plíistlkem
BokolHtví — Jo ncjvřlfil pohanou
naší uvatá věci
Dobrému Mokolu jda více o my
šlenku než o osoby Hám před
cházejí) příkladem snášelivosti má
idíli nad ostatními poslavili se v
řclo lidu Hvých Hcliopnoslí využí-
(kovali k jeho prosiiécliu a v kaž
dém případě připravovali pudu
pro okumždi zaplapolanl pra
noru Osvěty nad veškerým lid
stvem opojeným láskou k ránou a
vznešenou myšlenkou lidskosti
Bez této Hiiahy pravá Mokolství
představit! Hl nelze
Takovou niěla by hýti nráeo no
kolská Iieé — bohužel — u nás
v Americe ve většině případu není
porozuměni pro tlilo šlechetně
a tam kde vyNkytno ho vftlo dob
rá ruce obětavá — jsou brzy otu
neny Niiahoii našich vlastních lidí
jimž Nehází buď porozumění a
Jmou neloeni nebo ničí tlobro nimi
hy zc Hobccktwti a závisí i
(Jo tlila mohlo býtl vykonáno a
dalo by ho ještě vykonat nebýt
těchto Ňkiidcfi poctivá véei Ža
jistá že by Oeská Amerika stála
daleko dále kdyby mezi naiui by
lo více dobrá vfile více Niiášelívo
sti i pitrozumění a méně Závisti j
sobectví — — —
Kde jHou naše úspěchy
Kdo Jsou výsledky nráeo sokol
ská nad nimiž bychom hrdě niobií
vypnouti hrud n pocítili upřímnou
radost Není jich — — Místo -abychom
nílv nvá věnovali prát
spolcřné oslabujeme ho navzájem
a (tvých Hcliopnoslí užíváme Npíše
ku řkoděj věcí než k prospěchu
l'racu pak hIojí — ceká ~
lieř není v nán tlosti obělavttsti
není v nás doNti NÍly abychom do
vedli přinést! obři! šlechetná věcí
— — Mezi námi jo citelný nedo
statek dobrech pracovník fi — li
dí nezištných a poctivých A
přece každý z ruin mohl by přiue
sti tu oběť nepatrnou aby několik
chvil věnoval práci pro dobro věcí
naší pro dobro iiiih všech jakt
celku
Nechtěl jsem psát! kapitoly tak
trpké Ijcě proě tajili svých
chyb?
příležitosti Njeztlu Izo pra
covati pro nápravu Bude tu ja
kán takÍH nadšení a proě ne
kouli Železa dokud je žhavé? Dob
cé myšlenky neiijímají se rychle—
to je známo Beě rovněž je zná
iiio že v nadšení spíše padne vfe
lé slovo na pudu dobrou
Nuže využilklljme té chvíle!
Obnovme při příležitosti sletu
své Nlihy a připomeňme si znovu
žo třeba je opravdových skutku-
Pňtbi je připravena — lieží
xieo ladem ale pouze x té příěiuy
Že nikdo nesnažil se aby ji
lával aby využitkoval dobrého
jádra ku prosptehu věci vněm
nám svaté
Slet iuU budiž uúm uvátkcio a
obreulin Tam ěerpejnto no
vou silu h nové inuUent pro o
kotsktm věo
Nuže un stibubtnou na Avo
deh V South Omaíc
Otakar Charvát
JAN IIAVLA9A
Tváří v tvář smrti
Cyklu "Zttpiiiiiefiiilé umíní" povídka prvá
rautiituj knilí h nikoliv in
urvnloot yýnv ťhováui n
auhnS feěi luitfidiilot nil -
krUii iini' r1 vnUUni tuuitiý
duch pvn i'řcivřdínl neohro
hnk myti ituiciutvoit jhkUvo1
tifiUtnatt ikrwuuukst oliUvwt
ti4iakkr Ze #Ui Hkl
AhI devátého dno po zemělřV
seiii v Han Francísku setlěl jsem
na lavici při břehu mořo v Ava
loiiě na tichomořskéiii ostrůvku
Hanin (Jatalina kdo jsem nyní
již přeM měsíc čtyřicet mil jsa
vzdálen jibokalilornskcno pobře
ží a zajedu II h! m lodíékou do ně
která odlehlá zátoěiny nebo tt ko
něm do bor ncknneéiioNtí Jhciii
oddělen od celého Hvétii Toho
dne vzrušení so v Avaloné cřlkem
již uklidnilo Na éerná tabuli
kde vyvěšují se zprávy Ntaiiicu
b(7drátová lelcKralie že "oheň HO
podařilo úplné zarazit" a žo jíž
"se přemýšlí o plánech budoucí
ho krásného Man ťriuicíska"
Jíž Hkoro dva miliony dolaru ho
sešly do Fríska na záchranu lila-
dovíeím a Hpousta pomocných
vlakfi a Haly h lékaři s ošetřova
telkami (Jo ho mno týěo aá
Han Fraueisko jsem si na Hvých
polníkách zamiloval jako hned
tuk Žádná město v širém Hvétě
nřeco iseni hí jíž znechutil i pouhá
nředstaw oněch hrfiz tím méně
chtělo ho mí mluvit o nich nlyšct
nebo řÍNt Americký "žlutý tisk"
dovedl trafiku učinit nechutnou
a zbavíti do jistá míry tniLriěno-
sti Díky jemu v Ameríco brzo
IniRická Hlává ho banálním jo
to výhoda pro Američany Jed
noho duo ělete žo pověstný (Jlířř
Mouse ho nřítil do moře a kámen
na kameni z něho nezůstal )cn
přišlí zprávu vyvrátí (JIííMIouho
tnkořka um neutrpěl škody Jed
noho dno no dovíte žo tři tisíce
lidí katastrofou zahynulých už
zjištěno ale žo jích budo víco
snad t vacet tisiu Den po to za
hlédneto malou zprávičku žo mrt
vol dosud naloženo dvě sté a přim
nřt set žo oběti dojiHtu ho honil
díkv neshledá 1 o našem ostrově
šly zprávy u "extriiH" tiskly mi
po městech ze jsmo zmizoli pod
mořskou hladinou V Ijom Anp
IcHjmi cihlu nespadla a na Vý
chodě lídó byli rozčilení zvláštní
mi vydáními "žlutých novin"
kdo vylíčeno jak leží troskami u
potistkoii A tak když za mnou
zastavili ho tlva kteří mluvili o
katastrofě s obvyklou pošetilostí
běžných hovoru malcm byl bych
vstal a odešel kdyby na štěstí
nebylí oni právě so hnuli a námi
pokračovali v chůzi Zůstal jsem
tedy sedět u tehdy jsem si povši
ml že kdosi sedí vedlo mno jenž
dříve seděl nemýlím-h ho opodál
Do tváří však jsem mu jasně no
viděl byla již tma a mlhy tlumi
ly i přísvity noční Ani na tom
konečně jiezáleželo Mylo nlyšet
pleskot vln na kameniště břehu
pod našima nohama vrhaných
prudkým příbojem} a že všechno
jíž bylo ztišeno blížící se osmou
hodinou i chrastění kaménku by
lo le rozeznat v omnu šumotu
Moře vypadalo jako černá mat
ně na lomu so iesknoocf hmotu
pěna zabělelti se vždy jakoby to
racek pobíhal pixcinou nebo ploval
po vlnách! ale nedaleko břehu vše
mUelo ve tmě a v mlhách j obry
ty bbi ponat jen uejbližších u-
litVk a člunu inkotvenych v t-
ti v tu čt od ěau yiunMo odkud
m i tmv hlasité "uř" nu-cU w
podobající tubbchu tluntého HU
kráOcjiciho do vrchu nebo po
t Miiych uchodcchi ale tihivy tu
t iud jsem ncťuldcdl ně mam do
ré uč Ol"'dU #Ucl hovor Vídíl
Ityicih no dvu Udy iiej-méjii
i jíl iicr'cintcliy
V tehdy onen vedle Ih se tu
mb
"II he io id to umanť1 obr
td e in iou
rozhovor alo na nvých cestách
udělal jsem mí téměř pravidlem
nevyhýbat ho rozmuvAni v cizích
jazycích j jo to nejlepsí cesta k
zdokonalení
"Kb cli" probíral jsem
ho í českých myšlenek "(Jo my
slíte žo jo Niiiěšnot"
Uozoznal jnem jeho oci v to
i íi
CIVÍ Ijesuiy ho wtoro Hl! mí-
štěly jako řerHtvě vyleštěná kliku
ko dveřím o luchž novímo co
nám proradí až ho otevrou
"Woll to žvaMuií ončcJi
1 n1 1 I?
IVOU otJpovcuci nnuiu roiioi
ěcně jaktdjych já měl co dělat h
"oněma dvěma"
1'okrěil Jhciii rameny j
"a těch devět dní jsem toho
slyšel Žo už do Hmrti nechci nly-
Aut ani číst o to katastrofě"
1'oložil ml ruku na kolena: cí
til jsem žo jo velmi kostnatá
"Máto pravdu mátu pravdu'
nřikyvovul "Ostatně co jste
slyšel ti řetl bylo obyčejně výtvo
rem obruzotvonioHti nebo špat
ným popinem nebo přehnáním ve
dlejších NkiitcčnoHtí fJert vezmi
všechny ty píithclíckó epmody
znějící tak pitomě jakoby oslň
krmil vepřovým miiMcm nebo tí
dfra bodlákem"
asmál Jhcim ho tomuto neob
ratně vyřčenému přirovnání z
nenadání Bůh ví vynořily ho mi
v jiředstavách Htránky řkolnl ěc-
sko úlohy ono přirovnaní v ni
třikráto červeno podtrženo a mi
okraji tři zoufalá vykřičníky
"Co nu umějeto?" utrhl ho mi
mnu "To není nic k huiícIiu"
Úplně mi zkazil potěšení z mé
vzpomínky
"I bejj your pardon" řekl
Jhciii pokorně neboť on mohl hýl
o třicet let Htarwwi
"ThaťN all ríght" odřekl ko
nejšiviě a zao mno poňkrábal ko
Htnatými rtrnty po koleně Cítil
jnem totiž jen ty prHty jakoby
škrábající: hladící dlaně jscmvu
hec hí neuvědomil A než jsem
co mohl říci otázal ho ninos "Byt
JmIo kdy Hmrti tváří v tvář?"
"Byl jsem UŽ" odpověděl
jsem u hrdě jHcru ho narovnal
"Byl jem"
Neda1 mi odpovědět
"To nic není" máchl rukou
"To nic není"
"Alo vždyť ani nevíte" po
kusil jsem ho o odpor
"Vím vím Hynu" odřekl vel
mi laskavým hlasem "Alo to
nic není To ho stává často"
"T so nestává často" řekl
jsem h d úrazem
Alo on neměl v úmyslu dat mi
příležitost abych no nudil cvičit
v aniíliekéiu rozhovoru vzhledem
k němu bylo to jen moudrá —
uzuávul jsem — a nechal jsem lm
při jeho mínění
"Bab Hynu" opakoval "to
nio není"
Zamlkli měl jsem pocit že je
na mně něco fici že on na to če
ká
"Máto pravdu" přikývl jsem
Vv oviem nevíte co le to nic
ncidM
"Thnťn rikdit" popláči mi ru
kou p koleně "MlAdi m být
krouino
Skromnost ju mojo nejknuuéj
I vlastnost přikývl jnem potě
0 jenu um4iUm A poiícvuiU
ou řaso mUM viděl jv-ui nrxbyť
uým opět něco řivl
"A vy jnb byl umrtt tváři v
ářt"
Tihdv tm ou m IAi vťřimdi
hybu h tivakrát v(h iui laviéce
l U hvili A ht mu unci sko
Yci luy nou" odřekl idkýui
ki
tniem plným tnjuinnoHti "já byl
smrti tváří v tvář" Na okamžik
so odmlčel Pak dodali "Dnen
přijel jsem do Avalonu abych no
tu zotavil Potřebuji dívat o na
nekoncčnoHt moře nlyfict jeho šu
mot počítat racky nad ním a vr
cholky hor ubych zapomněl"
Začal jsem tušit
"Kb nnad jsto zo"
Ani mi domluvit nedal
"Ano jnem"
"Totiž zo Han Fr"
"Yoh my Hon"
"A dnes jsto přijel?" tázal
jsem ho udiven a ho vzbuzeným
zájmem " Rovnou t"
"Dijch a rovnou Takořka jsem
utekl Nachýlil ho ko mno a jeho
hliifl zněl ještě temněji důvěrněji
"Mírnil jsem Hyl jacm jedním
z policistu ustanovených inayo-
rent z oncansiva upusui jst-i
včtiru hvou povinnoHt"
Mlčel jsem ufi on iihí čekal na
cosi co by rád odo mne "slyšel
Nu hizvku mčl jsem ostrou po-
známku alo Hpolkl jHcm jí
Kdt!HÍ blízko núH olfrkl i-uitíii
Mfii Housed ho otáčel jaksi podě
šeně a podezíravě
"To jen tuleň" řekl Jhhiii
A on přeco jen tiše jakoby obe
zřetně zahovořil i
"MiihíI jsem' Hlysíte byl jnem
nucen Nebylo jiněho východu
Hmrt nebo fitěk" Tehdy hlas
julio doHtal příznak zoufalosti
"Mfij božo jaká zkušcnoHt jaká
zkušenosti"
Bejmul ruku 8 mého kolena ěc
muž byl jwdn rád Zdála ho inl
stále těžší Htudenějsí a hranatěj
ší Pak jsem zachytil jakýHÍ zvuk
podobající ho zalomení rukou ne
bo lupnuti prstu v kloubech
"Jaká hrozná zkušenosti" opa
koval a povzdechl si
Hnud pět minut jrno seděli mlč
ky bylo mi to ticho již ncmilé_ a
chystal jHcm ho vstát a5 naděje
že uslyším auttmthickó vylíčení
dojmu z katastrofy rozdráždila
mno nejvyšší měrou
"Byl juto tedy v Hun Franci
HÍui?" otázal ho náhlo studeným
hlase in
"Před čtvrt rokem"
"Dlouho?"
"Něco přes čtrnáct dní"
"Ah tak I" řekl si potichu a
já se divil proč hí to tak řekl
Zase mi položil ruku na kole
no "Děkujte Bohu že jste tam ne
byl před devíti dny" A v zá
pětí právě když já chtěl pozna
menat že lituji právě tohožo jsem
tam nebyl dodal zoufale "Ta
hrůza ta hrůza I"
Podíval jsem so na něho Ro
zeznal jsem oči tak upřeně v dál
ku jakoby celá jeho duse soustře
děna byla k oné vzpomínce Pak
náhle sebou trhl a začal svůj pří
běh hlasem zprvu jakoby kohosi
hádajícího ho a pak postupně so
mírnícím nž do jednotvárnosti
Je tma Buďto tomu rád Kdy
by nebyla viděl bysto mi do tvá
ří Nebylo by vám to příjemno
myslím Jsou velmi rozryté drs
nými vráskami skoro roztrhané
řekl bych Hlava je šedivá špi
navé šedivá některé šediny nevy
padají Úctyhodně Žel Bohu Oči
mám jako vyplakané i aspoň ten
dojem mi zůstává vžily hodinu po
tom kdykoli nueeu jsem divní
m nu sebe a ohěa nemohu so vy
hnout svým šedivěmodrým učím
Mimochodem řeěelio nikdy ne
věřte icdoiuodrym vyplakaným
očím jsou jakii oblaka téžu bar
yi nebe jim důvěřovat ani kdy
y j"ii prosvitlo wiuneo
Viíui j vinna mojo žena pane
eu inojit žena J mlada o dva
ct let lulaiUÍ mne Je belká
mi heiiká tutlá řekněme raději i
Představte i Vra-utě ka
tsinovť v Lny husté dlouhý u
ouiktV Am ťk
Pokračováni