Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Aug. 29, 1906)
JAN KLECANDA I Starý Hřích Vosn I6ltý rom&n "Dvakráte jsem i a nim sko- "A máš mnu radí" titulu ho čila — a Světák jako jiný " py chvilce když rozpomenula o "Jako jiný! Jo zrovna ne ale nu domov a vyvinula ho mu z ob tva to vec a ja tvým porucuíkcm I jotf nejsem 'lak s pánem Honem a "No mám! Však víš" řekl dohro dojdi I jaksi posměšně a ledabyle "dobrou noc LukftHil"— "Jak to mluvíš! No— mámí" Stárek Lukas těžkým krokem vyčítala tulíc ho k němu — "A bral ho kolem lesa k mlýnu To- pyspruvíš si to tam dole brzv!" nicka chvatné vystupovala vzhů- Vnvřík ho rozesmál tak podiv ru k leHU po srázné pomne U su- ně až se dovře od něho odtrhlo mého leHa zvedla hlavu a lehce zkřiknuvši uskočila "Pro boha to jste vyf Lekla jsem ho vásl" řekla poznavši Va- vři ku "Kdo míl dobré svědomí nele ká He" zažertoval "Takt Když na ženskou vy- "Snad by ho ti tam nechtělo!" řekl mraziví "A jakž ne í Teď už " "Co už!" " Vavříku I" vzkřiklo děvče zdě- v v seno "No tnk mi říkají I Světák— a světákem zůstanu Pftjdu nsi stoupí za tmy z lesa chlap s očima zns d0 světa a ty děvče rádo na jako vyí" mne vzpomínej!" Tonička byla rozmrzelá že ji Tonička vzkřikla chopila se Vavřík tok náhle zanechal tnm občma rukama za hlavu n úprkem dole Namotnu Chvilku vzpírala ne hnala ho ceHtou ke dvorci k tanci ale pak když poznala že Světák chvilku díval ho za ni už Vavřík odešel a když by byla pak s posupným smíchem obrátil ráda Sla i h jiným hoii jakoby ní ho k domovu byli řekli ji nebrali Sla tedy raději domft nečekajíc ani ostat- ní chasu ze dvorce Nyní když Polanský či lužecký mlýn jak tak najednou netkala ne zas s Va- nu také říkali na rozdíl od hořci vříkem napadlo ji že nad čekal ňího jenž ležel blíže Modlínova na ni a to ji rázem udobřilo Pro- byl skoro jako pevnost Mlýnice ce však napadla ho výčitkou žc se již byla zároveň obytným stave ztratil ze sálu nnif stodola Špejchar i chlévy iroC7 protože mne to tam vše bylo staveno pevnč z kamene (loie netěšilo mezi tou zpupnou U cihel a kryto taškami prostran hloupou chasou selskou A myslil Lý dvfir obklopen byl vysokou zdí jsem si nebuuc-u to těšit í vás že j(ž ohražovala i znliradu s té stra pojdete dřivé a ze vás tu vy tly odkud byl ku mlýnu volný (Kam' zaiuaj si přitočiv se k přístup Jenom na stranč při évcti léhající k notokn a rybníku byl Tonička nebyla už tak láskou dřevěný plot zarostlý místy hu- wjmiKim uufuixjitt mu ruitu jiz stvm křovím anjrrestu a ryvizu položil jí v chůzi kolem pasu k„ipíi potoka s druhé strany vi "Oho!" zasmál se Vavřík "To nuja H0 křivolaká pěšina nad níž uz není ta co byla tam dole" zvedala se místy Tesem porostlá "Neníl" odseklo dčvče hněvá- stráň místy příkrý skalnatý sráz jíc ho na oko "Tu tam dole ne- starými nyní již vyhnilými vrba- chal jste stát a šel jste na hou mi a na pevné hrázi na straně k by" mlýnu zvedaly so čtyři mohutné "A hub se mi teď dostane co? lípy pod nimiž bylo nčkolik la Scházel jsem vám tam!" I viček "Nevčdčla bychl Hocha tam Zde druhdy sedávala rodina bvlo dost Sám jste vidčl" mlynářova se svými hosty a mlc- " Viděl ale také jsem si dosud či o nčž v lužeckém mlýně nikdy myslil že ženským očím roz- nebyla nouze pončvadž bývalo tu umím " veselé pobytí a dobré pohostčnl "Nu — a!" l'o náhlé smrti mlynářčinč zavládl "A tak se mi zdálo že mne ne- ovsem jiný život a útulné miste vidíte nerada " rozpaloval čko na hrázi opuštěno i spustlo se Vavřík neboť podruhé už mu Bylo tu krásné ale smutno jako Tonička ruku neodhodila — na hřbitove a mlynář i stárek cho "Když se vám zdálo tak si dívali sem jen když míli spouštět promněte oči abyste se probu- nebo zarážet stavidla díl I Tuk i dnes z rána v pondělí na- "Mlčl" důvěrně řekl Vavřík u cházíme zde pana otce Dolanské přitočiv dčvče k sobě vtiskl mu ho přicházejícího aby pustil vo- na rty políbení Dlouhé horoucí du na mlýn náruživé políbení při němž se Zasmušile zabrán v myšlenky 'Joniěce až hlava zatočila a dech přisel Polanský k hrázi a zapo zatajil menuv co ho sem vlastně přived- "Cekal jste opravdu na mne? lo usedl si na jednu z laviček pod ptala so oddaně lipami "Což mne tu nevidíit" "Kh ten Vavřík ten Vavřík I" "Ale proč ne tam doleť' vzdychl si chvílemi z hluboká — "Proč — proč! Člověk neví "Sám ďábel ho srn přivedl a jU Rozkřiknou tě že jsi Sla Vavří- sté že pro nie dobrého!" kem a to vis Mohla bys pak li tovat " "Ničeho bych nelitovala " "Pokazil bych ti štěstí ~" "Proč pokazil í" naléhalo dé% proč voda nejde " tulíc m k němu V tom íjevil im výšině na "JÁ! Co já prosím tě! P pokraji lesa Světák Nedalo mu čeho bych já mohl děvče uvésti? dnes dlouho spáti ač jindy rád se Tam dole do té chajdy! Která by ráno trochu děle povaloval Ne tam šla!" byla to snad Yípomírtka na lafá- "Ptal jte se uií" řovie Toničku jíl byl jejf Vavřík tnUto viovčdi přivinul obětavou )áktt tuk Šeredné od vděčil cti hi jhavovalo spánku Na tu Vavřík jil dnea sotva típo itu-iMtt Vk bl vojikrm a svá děl děvěsta milovat se nimi dc aby utra jii k nim ne hlásil nebylo mu tlícím novým A zas oddal se svým trudným myšlenkám zatím co dole ve mlý i ě stárek Lukáš netrpělivé jil přešlapoval nemoha pochopit! dévče k ok "Spřohálf" leptal "Co bych fmrikataf" Zatáhl ji stranou přisuv 'Poj ď vil tom -Utkul" A Tonika níiá!"nÉ a vUía n jh rtH ilU tht — — naopak idihi w n nWim k cVj mu ojiravňoval ha jeho dvouba revný kabát Vzpomínka na Evičku Polan ských to byla jež vzrušila celou jeho bytost rozpoutala divou ná ruiíivost Vavřík dlouho do no ci nemohl usnouti a hnod ráno probudil so myšlenkou že je pl ece jen škoda žo Karel lloryna včera tak vyvázl Alo pak napadlo ho hned tím žo by se ještě nepřiblížil srdci Kvičěinu — "Kh což na torní" vzkřikl tak žo stará přilil iichlá matka obráti la se od ohniště k němu "Když ju ne jen když aspoň laitc niiuio jiný 1" Nu možnost že by dobyl ru ku mlynářovy dcery nni nepomý šlol třeba že včera před matkou byl so tak stavěl Onu — jediná dceru pyšného bohatého Polun ského děvče jako makový květ a on — hvetak syn nvetacky z md né chaloupky jež 1 svým životem svým doupětem byla obci pro po horšeni Kdyby byl aspoň z té vojny nějakou šarži si přinesl ně co by ho v očích spoluobčanu po vznášelo Jako vysloužilý pod lustojiiík byl by doma na vsi něco nlatil byl by mohl ucházeli ho o přijetí k čctníkňm — a žundarm v té době na venkově patřil skoro honorách — - Při té myšlence Vavřík setrvá jen chvilku puk mávl pohrdavě rukou Chytat n honit světáky jako on sam byl dost by so mu lí bilo ale té přísné vojenské kázni se mu nechtělo "Ještě tak být mlynářem nu dolejším mlýně Kmitlo mu Hlavou jezdit na trhy pít h hrát v karty po bospo dácii s obchodníky dobytkúři a ji nou veselou chasou hostit kama rádičky doma vo mlýně a včdét že po tom všem očekává ho ote vřená náruč mladé sličné ženy Zaklel Vavřík zaklel jako pra vý starý voják-neznaboh a sesko čil s postele Hodil na sebe šaty jež přehozeny měl přes jeden z špalku sloužících zde za židle Pak nečekaje nu snídani již ma tka u plotny kuchtila vyrazil z domku Nevědu proč a neveda jak ocitl s nad mlýnem Polan ských Hyl by se jisto obrátil za se k domovu leč v tom spatřil do le na hrázi pana otce Když ho tak viděl sedět sklíčeného a v my šlenky zabraného napadlo ho od sloužiti se mu za včerejší pohrdá vé jednání a trochu ho pozlobit Sestoupiv zlehka se stráně aby mlynáře na sebe neupozornil pře skočil potok jenž v tom místě by! hluboký a úzký a již stál na hrá zi Nyní teprve vztrhl so Polan ský a poznav Vavříka povstal aby odešel "Lcj pan bun doorytro pane otče!" pozdravil Vavřík slušně "Co už tak časně u splavu!" "Já zde bývám v tu dobu vždy cky" odtušil mlynař "ale divím se že ty už na nohou — A ba teď jsem se rozpomenuli Vždyť jdu vodu pustit " A pokročiv ku stavidlu opirl so o ně vší silou právě když stá rek Lukáš znepokojen již vyšel za stodolu a volal na něho "No musím už domft Měj se bbře" pozdravil mlynář Vavři- kn spěchaje aby jen již zbavil se jeho společnosti "Pro pána bohal Vy najed nou nějak spěcháte pane otěel A lřive jste tu klidně seděl — — "Posadil jnem se protože na mne šla nějaká řávraf — mlouval se mlynář v patrných nu- p!eh "Závratí" vikřiklVsvřik a iměšuě dMali "Vy trptváto V vratlí lim vid! Myslel j-m Jt jen va Jenu byla potiíena Mm neduhem !" lVUis%ký při té vimníet rode tbm trhl a Vavřtk po rj tu p'krěir aby mohl 4ti pMfdrm n% jhi roipaVy "Tk t bývá m tnu div né některé nemoci bývají v krvi a dedívají so i rodiěft na děti ně kdy as zrovna jakoby některou nemocí zatíižen byl prunt Clo věk by řekl že to -nějaká kletba lpí na toni stavení" Mlynář pobledl alo cítě Žo oč Vavříkovy na něm spočívají přemohl se a pohlédnuv na dobro druha chladne řekl: "Vida tys v tom světě nasbíral všelija kých vědomostí I" "lim dost jsem tam nasbírá svatá pravda ale já už ledacos vě dél než jsem na vojnu přišel" od pověděl Světák stejným tonem a na slovo "ledacos" zrovna jakoby šlánl Hyl to jedem kalený šíp a jeho hrot zajel zrovna k srdci mlynářo vu leč Polanský nedal se tím při nraviti z rovnováhy "Vidíš člověče" obrátil se Světákovi trochu vlídnčji jakoby jeho narážce nerozuměl a jakoby se mu ho bylo náhle zželelo — "Však jsme si včera so sousedem Horynou povídali že je Skoda tvé dobré hlavy Tady na vsi — co na tebe čeká! Trochu dřiny a k té ty se už nehodíš když jsi se na učil nu vojně hrát si na pána a povalovat se na slamníku Kdy bys se usadil v městě spíš by se iiro tebe něco vhodného našlo" Světák překvapen vlídnou tou řečí otevřel na mlynáře ústa i oči a na okamžik nevěděl co odpo vědět Leč brzy se vzpamatoval "To so vám snadno řekne pan tátol Ale co s maminkou a co s tím naším domkem! S sebou to přece neyezniu?" "Domek ne ale matku-když si vezmeš myslím že by ti za to obec nula domek dobře odkoupila — " "Aby se nás zbavila!" škodoh- ě poznamenal Vavřík "Nu nechci před synem mlu vit o matce ale — no vsak ty víš Bylo by to tak dobře Několik zla- tek bys tedy měl a konečně-- já bych ti také rád něčím přispěl do začátku Poslední slova mlynář ze sebe skoro pracné vy pravil "I bože pane otče yy jste py tel dobroty I" vyrazil Vavřík s jí zlivým smíchem "Co to! Co!" uraženě vyje Polanský No to mi jen tak uklouzlo'' omlouval so Vavřík tváře se ve lice pokorně "Chtěl jsem říci že jste ke mně nějak tuze dobro tiv Ale že vas znám myslím ze to má nějaký háček " Jaký pak háček!" přemáhá' se mlynář nutě so k chladné odpo vědi "Že tě tu rád nevídám an: já ani kdo jiný to ti přece nemu sím dvakrát povídat!" "Věřím vám hned na poprvé" odpověděl Vavřík jízlivě "Ale roto že vám se tu nelíbím nemu sím ještě odtud Mně se tu jak náleží líbí Dobří lidé — ovšem všichni" dodal a 'důrazem m 'pospravím si tu svou chajdu pár krejcaru mám něco snad vyžením a na práci budu chodit na pan- ké" "Dělej jak se ti líbí" na oko hostejně řekl mlynář leč Vavřík jenž vyznal se v lidech dobře vi lél že mu není dobře u srdce "A buď pánem bohem!" dodal pan otee hodní a hňry a obrátil se k mlýnu kde právě zase se objevil stárek Lukáš 'Nebyl to ten Světák!" otázal e stárek pana otce kdyl e k ně mu přiblížil 'py _ pobud! řahruetl Manský nevrle mriut le je st rek spolu byl viděl Um ten ehUp mne tu v u sedttvt lulýtu lúů lietřii palu" olV" pokračoval stírek a dftrér ttiwtf jil si byl jsko starý doiuAH iověk ioM dovolili "Sel jsem lne rAi ještě 14 Jera nahoru po tuv dohlédnout n vA raky a setki! ]en a Karlíkem llrynft ion mí řolíl 5 včera večer tam- y " J "Karlík!" řekl mlynář jako zo h [ Ví i kámen co so4 ře znám Ten € ' rl ÍS žo Vavřík!" a C %) spaní "Ano šel tady večer kolem "Od muziky!" s j "Nebyl u muziky Ma Htfi jme ej starosti" řekl Lukáš usmívaje se f ( X ! 11„ „Inln ua i JHIV nuirm iLunn nu- - m těl s hftry kus kamene a jen tak že ho minul IIocJi poslouchal a tu f II slyšel zcela zřetelně že někdo tajní 'X nahoře rychle se vzdaluje KWf £ hy to mohl býtiř" fík "Skála byla zvětralá " Jl nadhodil mlynář Sty "Vždyť přece víte žo já tam( Aj občas dohlédnu aby se nestalo ně- S jaké neštěstí a ten kámen co so4 Ki n inu um tiuinii sám neslctčl A ty tedy myslíš „ !! n:ni jmu neu a Ynrnwi f tl%fX liy on obcházel kolem mlýna! Cy i 1 by tu hledal! Což nebyl včera V limvltrtrf " V ! V tu dobu právě ne Provát-' 'S děl Tonču šafářovic Solo si dál zahrát ale pak najednou zmizel Ó A frávě včera ráno s Ilorynůj l Karlem dostali se do sebe a slíbil Al si že so vyrovnají " ✓ "Oh so Světákem je pěkné rř "J nání" vzdychl mlynář a pak 1 vzpamatovav se dodal: "Flinty ) y máš v pořádku a na sultána přece M ! je spolehnutí! Člověk neví "( '{ "Pan otec že právě došli k mlý' nu vesel do světnice kdežto sta- ít rek bral se na Salandu aby tam S ! irifi i UKKUVl 11111111 111'lllHI- mKHV I I - --T - - r j Po odchodu mlynáře Vavřík?1 ~i:u íi i ii:t y s iilVlinil IH nLHI[)UJIIJX'JU SKIMIUJJUO za ním - v "Kj nevidíš mne tu rád! To i ' věřím A zaplatil bys mi ochot-) ně třebas dvojnásobnou cenu zuj I' tu mou chajdu! Hm — no uvidí- Jen co tomu stará Světaěka řcknef Aý Sttfsknt Hfí mi nn ván vřrn bude sykl pohrdavě a ski -% čiv přes notok vrátil se zasn nnf loru do lesa a lesem k Lužci 5 Jl Matky doma nenašel Tu hned ti lofila I ědě- { z rána když synáček odběhl jí oi snídaně poklidila ve světnici) ovšem jen to přes co by so bylo) musilo Klopýtnout] a pak odešla'1 za svým povoláním Dvéře vřela jen na petlici Vsak vědě a že sem nepřijde nikdo cizí a kdyby přišel že nepřincse-li jistě nic neodnese Vavřík nezastihnuv matky do-1 ma zle se rozhněval vedel zel šla zase žebrotou Co se byl syn) ' vojny vrátil dala si říci a seďa a doma Nepila ani kořalky ac) ji to stálo hrozné sebezapírání j { Leč co by neudělala matka k vůli dítěti a — Světaěka ač tak spustí á l yla přece jen také matkou t' Dám vám než budou jiué tře-i a všecky i)eníze co jsem si ti vojny přinesl jen mi nedělejte íanbu" prosil Vavřík a skuteěy' ně dal stařeně hrst nepočítaných zlatníků Ilmátla po nich chám- ivě pňl hodiny si s nimi hrála jako malé dítě přepočítávajíc je' inkajíc jimi v klíně kladouc si f je na stole do Čtyř řádek po řt ech ale sotva že Vavřík vyšel zo f světnice rychle svázala je do sta- řho hadříku a nadzvetlnuvši vl outě nahnilé prkno vložila od ně í Co byl syn doma ani jediného zlatníku i nich neutratila herotm stále jen ze své zásoby měďáku rV ŠeHtáékft je2 jako výtěžek své že roty mě atane v jiném koutě sv trnce selo vany A ie jil byla tnk Umní potulnému íimiu „U# i táhlo ji to ven silou skoro A cbdatelnn h„ „kolnf-h ! i nedalekého městečka kt víenl věřím kd douřsU nsiíti mi!u i m - f rttn lutt ihy skuhrala pUkr i na jenl ji nechával n hladu } Pokra?ovlnl i