i
i
li
MN HAVUJA
Oči krásné oči
' Doboiifcnf
Hcndu tulMil NedostAvalo nn
tlili slov byl V koncích i NM NVOU
Ironií Tento muhiiHtn životu byl
NÍnější tJ f fl'l ho
"A co vyt" odvětila náhle
"Tolik lot jsme no neviděli" Jejl
očí nc ii něho přilepily ' ' lo#lí
vejme se Nhoro devět let "
"Ycn devět let"
"('o vAn Mťin přivedlo?"
"Nerozum"
ZlINUlAIll NC
"A co vA tu drŽl?"
"Slabost"
"IW NU llCOŽelftot"
Vylinul so jejím očím
"ŽAdllA #11 f Mí tmelíce" pokusí
no o žert leč hlasem jenž pří po
inínil příliš zvuk nakřáplého
hrnce než aby byl zněl žertovní
"Anebo vy nI vybíráte" zasmA
lil NO "Alicho Niiad JnI) jefilé tuk
Nlydlavý
Krmlu prudce vedl hlavu Jo
jích očí no Netkaly Chvíli druh
díval nc tm druhu A puk oba Jn
kohy zaleknuli pTí-ňl í zase k bovo
ru o amerických Nvýeh zkušeno
slech o všedních zAložil oslech
NAhlo paní KImii sn rozpomněla
"Oh yeN o něco hych vAn
prosila"
"Wcllf"
"1'i'oinliivíl byste nu Národním
Hřbitově?"
Henda hicd nepochopil A puk
se zachvěl nu celém tele Docela
zapomněl na mrtvého ha ještě
ani nIovcui no ho nedotekl
"H radoNlí" zakoktal alo huoi
dodah "Totiž ochotní-"
llNinAla no a on měl pocit h
Její oři dotýkají no jeho tváře
kdyhy byl Ind jinam přenu Jen
mohl zcela přesní určití kam prA
ví no dívají její oěK
Určili podrobnou!! a zuno ocitl
no v jiném hovoru Mrtvý Kubí
ček vypadl rozmluvy jako uvol
něný titulní Iíní z knihy JoJÍŽ
' obsah tím neutrpí
"A to vy píšete ten román t"
nuj-dnou otAzula no paní Kulil
ěkovA
"Jaký romAnt"
"Wcll — ty Lupiče?"
"Líbí no vAm tot"
"Nesmírní Ani dočkat no no
mohu To jo opravdu fajn čtení
Člověku h dech tají len aby
teď ulekl vojákfim Hňibi bych
vidéla aby Kxmeraldu ho vyHVo
hodila "
Henda n otíANl
"N bohužel" odřekl nízkým
hliiMem "netíňu Lupiče "
HNt"
V hlaxc znělo jí zklamAní
"Mňj kollei lfartmau jo pí
íen iiokraČoval Henda IdňNeiu ju
ko ziiduieným "n chcete li dA nc
to jičjak zařblit Hby ta Kleouo
"KHineraldit"
"Tedy aby ta lNmeraliln ho
vyNVobodila Ktaél řlcl lliírtiuu-
uovi Jeho futitaxio NI da ricl Je
ho fnntnale je jako tlévka"
Nechápavá nu unii yattívula
1'ovntal
" Tak kih1 lyM vyju-avil
Ni be hkoio N hliUHcni Mkličeii v(
re nvoii tMmehopiinult být Mlkictl
ekým nei Nkuteným utavent ví
ťl' "A u KllUrtt 4llilt Iteiníj
t ttUronll Nerad buh nl)t
trápiU"
Ocitli no trt chodbě )oddit lnu
roku H lMpHitibi jlt j'ln '
ji ymoeitivii
"Tuk é IttikA Pot" řekU tiie
hrnnatým KUnvm
"Y utlkA" rM pruvMM
t tidt ituruA m pukouiťji sy
lignit ruku jejlhu lUku
1'HitxupiU blili j plttl hrk( f
Jťjthu lM — hrk hnu
ChUnUUi povíitkn
"1'iiimitiijotd tehdy tcu vo
čert"
"J'imatuju"
"Vile h Jncii vAn tehdy inčlu
rAda a kdybyNte byl chApal h
leiikrAIn"
Nedopovčdéla
lienda zaNinAl nc IiIiiníIč nlo ten
niiiícIi byl podivný takový křeéo
vílý Ninlch Jakoby jičkdo pinka
za dcNiiterýml dveřmi
1'řekvapeua pUNtila Jeho ruku
a na krok ustoupila
"ílood ničili-" vyhrkl Jleuda a
Jako kluk NcNkakoval nc Ncliodú
dolrt j Kdyby užaNlA pnul KImi
byla vynla za ním byla by ho ví
dčla utíkajícího proNtředkem uli
co n nahlaN no Ninčjíeího
IV
"Well jak to dopadlot" otiza
no příňlího jitra llartman když
Meida VcncI do redakce
Uetnla nm uniiiAI
"Víte co to ouvertura?"
"No tak" rozliorlenč odmítl je
ho vtipkovaní línrlman "(!ož
iiedovcdeti) být vAŽným tiNpoň na
chvilkut"
"Nikdy jNcm nebyl vňžnčJSfm
Hartmam1" n komickou driHtoJno
nIÍ pozmimeial Henda "než ny
ní kdy jde o vníl budoucnoNt
Víte kdo to bvl Watfiicrť'
"Cert aby vAm rozumčl" za
bučel llartman obraceje no zaw
ko nvo prAel
"Hlyíd JnIh řičkdy o TaiinhaiiN
Nerut" pokračoval Henda "Ne
myNlím ArmheuNcr Hartmann
AnnbeiiNcr'lliiNli jo nčco Jínčho'
'Mdéto ka vfieni kozlňm" ilo
zlobil no llartman "Miiníui pra
covat na Lupičích"
"HeČkcJte líartmaim l nu
InipIČH dojde v toni co jiAm pro
vAn nového Váňo budoucnu vy
JiiniiI no zAnIiiIiou vníl fantaNle
HlySíte Hartmann Jnou JeSlč
duíe ktcrA vAn dovedou ocenit
Alo teď mnn nepřerušujte Hlyfi
jNtn někdy ouverturu "Taimliau
Nerut"
"HlySel NNpoft zdA no mi'
llartman no zamyNlíl 'ToČknjtn
to je takhle nn t"
A zapÍHkal učkolík tčuiu hiiičí5iič
Spouln únU
"Iv čertili" křikl Henda
"Vždyť pÍHkAte Nvatební jiochod
íjohnnícrlnn 1'očkojto trochu
NeNpčchejtn tak MAte iIonI ča
nu na Nvatební pochod dA no
Žn juto nadAn prorockým duchem
'ro mnn vwak není Nvatebního po
hodu (Vir poutníkft zní tnktoi"
A Henda dal Ne do plnkAnl Když
dopÍKkal otočil no k Hartinaiiovi
a Netkal nc n jeho tázavýma očima
"No a co tohle vSeehno nm zna
meiiatt"
"nAtn rntimn Tnazinj? ten
lnu' I nm nuly teaziiitf yout"
"um"
"No tak Zpívejte ta nIovh na
melodii Clmru 1'outníkCI Haitma
ne a mfttn představu jak to
dopadlo plvejte Hluo Hell na
melotjd MlUi h Vuilehrn Ale
vlnMnč pro vin jo teď Hvatebul
pochod NlySítof"
u('o nc n vAuii Hemlot"
olAal n nyut vAino lliutnuin
'MMn bledý t"
"ťVrta bbdý" odvkl Meinln
Kukl um je le pnul Kubíčkův A
e hldťlič iuterenHovnU u VtiJe lU
iči AIV prý INiuel iibl imvubu-
liU khiiete itiiliti im fiel A
Vubeo UU4 y e rAd1 vAml e
íuAmiU mvšHm 4 tu bobatA
vdovu Tuční ojiK HhHiuhih
t luíuí uuntu Nikdu luhu he
tiuí pepřili Tučni lr tv I
kei n t pÍvovirupojitk(Al
olv dvč tč libvř H lotovi pnle
clicctfl víciít A obdiv pro
Lupiče "
Ilartmau potřiNl hlavou
"(ío to žvaníltí?"
Hemla doHcl l nčmu a olinut
tAvajn jeho pJeS řekli
"Konwtaliiju fakta Ofi vAn chci
Žádat je toto 'Mm jdČLu o druhčj
odpoledni do rohovčho domu na
Kedzíe a TřiadvucAtA předatuv
to no paní Kubíčkové jako redak
tor "KoviionU" jenž jdu ziinIu
povát v pohřebním řečnční přítele
Hnidu mihlo onemocnělého a mi
mocliodem poznamenejte že jste
byl potčíen Její pozopioNtí k Lupl
ěíi ni a jejím uznáním a že Khiiic
mhla vyNVohodí knížete Onta
lek už vám okolnoNtl dopovědí
Ojiakujut dum akcie pojÍNtky"
"HlAiillMt"
"Kcdzio a TříadvacAtA neza
potneňtnl A mimochodem řeče
no nemálo u Nebo doutník?
Zítra o druhá odpoledni Talc
a iiirku Děkiijn vAm Harlma
nn "
A odvrátiv no Henda odcŇcI lc
nvčiiiu Ntolku Chvíli bylo ticho v
redukci Ha Ir bylo Nlyňet SkrtAn
I užek na papíru a NlaboiinkA pÍNkA
ni j Jendovo Hvízdal Nl zuno
Chopinův "March Kunebrn" vy
trvala a vu vnccIi možných toni
uAeb Teprve umí za hodinu opí
promluvil i
"Hiidete nádherný pArek Ifart
mane onu a vy Jako nIvo
řeiil k noIič"
"iinc už žvaníte?"
"Jen jedno ml miiNÍte Nlílíiti ž
fřcMinicte pak [inAI jnkmilo ni
vAn ona vezme llartmanor'
"JnUi nenapravitelný I"
Ala Henda no nAhlo rozcHinAl
Hmích jim Nkoro lomcoval lei po
dlvno Ninlch ten připadal Ilartma
noví JakýniNl zvlAŇtním tak zvlASt
ním že nc nul nepohněval aí mí
příčiny vyklAdati ní jej poučku
na Nvňj vrub Jen zavrtěl hla
voti Nlyín že Henda cituje tiklo
něn nud rukopÍHcm opět verSe
Honový i
"Only tliínn nycH remained
They vvoned not (?o "
Henda nc na okamžik zarazil
Hak (lodní nízkým hlaHcm i
"Hut they háve K("io forever"
A puk už od něho llartman no
Nlyňcl Hlova po cele dopoledne
FEUILLETON
život studentský
Onehdy za večera navštívil jHem
vá dobrá známí Jnou to dobří
a upřímní lidí a v kruhu jich je
vždy tuk nulo že na navHtevu u
nich tČHÍvAm no jako dečko Vni
chul dívají nc na mne tak přAtel
Nky Že cítím no jako (lomu A
vždv no mi zdá že i to ovzdiiHÍ u
nich je jakNi milí a hřejiví Mí
nio mne jsou téhož náhledu i jiní
a tu není divu žo časem bývá tam
vchcIo n ruSuo
HAdi vypravuji a člověk cítl
žu uenl v těch jejich hIovocu ne
upřímnosti a falše Vždy rádi
vpoiiiíiiají na vlast tam i& mo
řem a ilovede5-li jen trochu ruz
umčti litNkč duíi vyčteS v tum
vpíMiiíuátd množství u a mnoho
těžko Hplniteluu touhy A ro
povid1% Ne nAiu - nu n pak není
řeči ani koueo
Tak tedy bylo i onehdy 1 celý
den bytu piuuu k udustul a iu
bjlu divu že pěkní nc iiAiu tu e-
rlu iííi ehiiulku tm íahrádce a vy
piAvťlu N vojnu jsme vzpom
něli im IliivličkA h jiní věci
llutiti l se roipovidil H Vponnol
si ui Htiveii kd ptHlrytu bU
mttituv i tlusevnl IU llivltěkova
l jemu ltu popiAitu hpatřitl tu
Oldovu kdi p cvlA ltU Ulujen
'Vl luohutuý iUwh liaiehu VelikA-
tm t j iku Ui vlt lov upfiuuičhu
ivěttvk utrpvtd iUvlh-kovit učind
meuv d j lu A jeite po U tťťll
kdy lsild mAl jej tb Iiovh vč
ta zachvěl no kdyNÍ když spatřil
obraz truchli váho onoho mÍHta i
cítil jakýNÍ tajemný nIchIc ve nvíui
Nťdci amyNlilí jnnie ho na
chvíli a zatruchlili nad těžkými
dobami naňeho nAroda A po
chvíli přiňli Jhiiju na vzpomínky
veNclcjňí — na vzpomínky z dob
NtudentNkých Hypalí jmne jisdnu
za druhou u konec koneft jnino ní
zanotovali Ntarou pÍNeň Ntudctiť
Nkou
HantAto pantáto
Nludcuti jdou
lionem no zatočto
piva n Am natoítol
HantAto pantáto
Ntudenli jdou
A jiak vzpomněli Jnuio i na na
So k varty rNkí na ty dobří ženy
jcŽ Jniiio tak číinIo zlobívali vo vé
mladická hujnoNti Zvláňtí jedna
ijAh roz(!NmAla Neradi jedli Jhuio
naňo poctiví čcnIií vdolky Vzdor
tomu žo fiaňo bodrá kvurtyrakA
jiovidly makem i jinými známo
nitONtmi nám zažilí jich příjem
tlovala nio nebylo to plátno No
Ntnířilt jsiiie no n nimi a ncHiníři
li A jednou došlo i k tomu žo
vnccIi pětadvacet přibyli Jniiio hře
bíčky na dvířo jeden vedlo druhí-
ho Žo ii Am dobr A iiíino kvar-
tyrakA za to neblahořcčila netře
ba podotýkat '
A vzpomněli jsme i na jiní a ji
ní věci a tu hostitel vyprávěl zna
menitou i zajíma vou hisorku o stu
dentech Jo vzata z úst lidu a už
tím jo zajímavější 1'ochAzí z těch
dob kdy pražští Ntudenli o prázd
nínAch chodívali užiti venkovskí-
ho vzduchu na venkov kdo vždy
rádi vyděli ty vcncIí hochy a vždy
vyňli jim radostně vstříc Tako-
vímu Ntudcntovi bylo dovoleno k
daooN Kousky veselí vyváděli
ti Ntudenti a lidí no přece na ně
nezlobili naopak rAdi jo pohoNtili
i přen noo nechali
HřiSli prý dva Ntudenti do dedi
ny Hýli unavení i hladoví a
proto zaňli do tatku u silnico noj
blíže ležícího tím radčji žo vzhled
jeho svědčil žo obyvateli téhož
žijí v blahobytu
Uvítala je selka a z přátelské
ho uvítání dalo no Noudit žo jsou
jí hosty milými Hřinesla pecen
chleba i iiiúhIo a studenti nedali
ho dvakráte pobízet Pustili no s
pluou chuti do jídlu Krájeli
mazali jako o zAvod
"Háni studenti" zahovořila sel
ka "mám radoHt žo vám tak vo
líce chutná a přeju vám toho od
srdce Mám vsak muže — podi
vína a jemu jo solí v očích vidí-li
že se máslo krájí s obou stran
Tuzo tuno pro každou maličkost
týrá a snad by mne uni za vaSí
přítomnosti nešetřil" — A selku
ní tak Žalostně vzdychla že to ani
našim studentíkům neušlo
"I nenaříkejte paní mámo"
řekl jeden ze studentu "to my
dobře Npruvfmu Krájíme (sic'
každý z jiného konce ale na pro-
středku se sejdeme Nu prázdném
talíři snad vA5 muž nepozná jak
jsme krájeli"
Selka se usmála vtipným stu
dentům "Když on j tuk div
ný" podotkla
Studenti jsou duše útlocitné
& pro cil bolest mají vždy poroz
uměni Nepopustili selce dříve
dokud jim nevypovědéla várek o
o svém mulu
"Zlý je k nenapraveni" konči'
la " při tom jMuvěrčivý a i hnV
" HhiiÍimAmio" Kiihovořil stu-
itent "HvU jste k uAin hodna
toJ rhťťhie vám tu itpIttU Hoku
inu se abychom hu vyléčili Tul
kt tyrA tioti tťk lýr viUe
te i jinou druhel proiuVsUnluj!
Nu dobrá pokusiun ptktiime
Kde j nynit"
"TniuhU u K4" fvkbt netkli
'Ofw Um Oh eu lm dtvlf k od
uihit iknsl Koupili jsme ty dva
volíky před rokem v Hatcloví
Hýli krásní a nyní jsou kost a
kňže"
Studenti no Nrdeční rozloučili n
paníniAmoii a rovnou zamířili k
lesu cestou o ěeniNÍ ho radíce
Když došli k lesu zastali sedlá
ka Npícího zatím co pAr volů klid
ně nIAI a očekával tiž hospodAř no
zaae ze spánku probíře Studenti
chvíli cosi šuškali alo ihned měli
plán ohotově
Mžikem odpřáhli jedno dobytče
a mlínlší ze studentu ochotní na
vlékl na sebe postroj Mezitím
co druhý student odváděl volíka
pryč sedlAlc se probudil
Hustil so do milého studentu ja
ko do zloděje Kdo že jo vfil
kam žo ho zatáhl
"Mlí" spustil Ntudent hlubo
kým hlušeni "Dost dlouho jsem
trpěl a dost dlouho byl Jmom u to
ho týrán Zasloužil jsem si toho
ovšem plně ježto jako ty jsem
týral ženu drůbež i dobytek Hyl
jsem za trest proměněn v dobyt
če Hylo mne souzeno by'n ty
mne koupil na trhu v Hatelove a
uhyu umo týral" — A nyní začal
udivenému sedláku vypočítávali
všechny jeho hříchy jak jo byl
slyšel od selky Sedlák žasnul a
vo sví pověríivosti věřil všemu
"A abys' vědci i tobí se to
mňžo stáli nepolepšíš-lí se žo bu
deš voleni a iin6 Ifi lnulo n !isn
likrutnost IrcNtut"
Sedlák stál všecek užaslý Krvo
by so z něho člověk byl iiedořczal
A mezitím co chystal so k něja
kým námitkám student zmizel
jak by so po něm zem slehla
Sedlák přijel domň ale o sví
příhodo 8 nikým nemluvil Dru
hého dno byla nedělo Sedlák měl
se k solco jen což sám do kostelu
ji vyzval a pěkní si jí vedl aí
před tím neučinil tak přes dvacet
let Celá dědina so za nimi dívala
u všichni kroutili nad tím zázra
kem povážliví hlavami
"To so stal zrovna zázrak" šel
jeden hliiM od ťist k úslfitn Selka
však potají so usmívala a hlavu
mohla si ukroutit nad tím jak
mohlo so studentům pódařiti vo
chvíli to co ona nemohla dokAzuti
za celých dvacet let
Ho ěase vydali se oba nyní v
svornosti a lásce žijící manželé do
městu Sli na trh A tu k své
mu překvapení spatřil sedlák své
ho volu kterého onen druhý stu
dent nabízel ku koupi Sedlák dí
vá no dívá a vo chvíli byl rozhod
nut žo volu koupí pět
Zeptal se na cenu a zaplatil k
podivení selky ani nesmlouvaje
Vzal dobytče a odváděje jo k ho
spodě kdo měl se pítisproduvuěem
dle starodávného zvyku "litkup"
nedovedl se udrželi aby nezuše
ptal volíkovi do ucha i "Cos' to
zase vyvedl? Nemáš nad to
brachu když děláš dobrotu"
Koupí se zapila a student so %
nimi rozloučil l'ři rozchodu nta-
la se selka čím by se mu měla od
vděčit za tu službu Vyprávěla
mu že s mužem stala se velká zrni
na u že nyní je šťastna
"Hanímámo" znhovořil stu-
dent" nio nechci Ale nž k váni
řijdou zase studenti nehostěte je
a už nikdy jim neříkejte aby
masio krájeli jen od jednoho kou
ce "
Hak se m nimi ruluučil
isináii jiittt ku dost té histor
ce jia ) tvořila fantasie českého
lidu Je najimitvá til nru len mi
měr MudťiiU k lidu i pru ty viasl
llOJll je 4 připisuje liti ěenký hlil-
dehtům
'Mak jsem koupil ttk přudi
divrtio ttJistoYMl tniu virvo
vatel "A in abyste tu dal du
nov lul '
A ii i jsem tu dl
OUkir Charvát
f
'i' '
L
ť
' tll-
I
1
ti
t
í
t